13 VSOL 78/2015-77
16 ICm 3794/2012 13 VSOL 78/2015-77 (KSOL 16 INS 18880/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové ve věci žalobců a) Mgr. Kateřiny Širhalové, LL.M., se sídlem v Olomouci, Palackého 11, PSČ 772 00, jako insolvenční správkyně dlužníků, b) Moniky anonymizovano , anonymizovano , bytem v Uničově, Litovelská 186, PSČ 783 91, c) Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem tamtéž, žalobci b) a c) zastoupeni JUDr. Petrem Crhou, advokátem se sídlem v Mostě, Obchodní 41, proti žalovanému ALONECOMPANY CZ s.r.o., se sídlem v Olomouci, Polská 209/64, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby: 28633229, zastoupenému Mgr. Martinem Lorencem, advokátem se sídlem v Olomouci, Krapkova 38, PSČ 779 00, o určení výše pohledávky a práva na uspokojení pohledávky ze zajištění, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků Moniky anonymizovano , vedené u Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci pod sp.zn. KSOL 16 INS 18880/2012, a Milana anonymizovano , vedené u Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci pod sp.zn. KSOL 16 INS 18886/2012, o odvolání žalobců b) a c) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 4.2.2015, č.j. 16 ICm 3794/2012-45 (KSOL 16 INS 18880/2012), (KSOL 16 INS 18880/2012)

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ohledně žalobců b) a c) mění tak, že žaloba žalobců b) a c) se odmítá.

II. Žalobci b) a c) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 16.456 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta žalovaného.

III. Žalobci b) a c) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta žalovaného.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že žalovaný nemá za dlužnicí Monikou anonymizovano pohledávku ve výši 257.096,80 Kč evidovanou pod pořadovým číslem přihlášky P4, dílčí pohledávka č. 1, dále že žalovaný má za dlužnicí Monikou anonymizovano nezajištěnou pohledávku ve výši 180.000 Kč evidovanou pod pořadovým číslem přihlášky P4, dílčí pohledávka č. 1 a že žalovaný nemá za dlužnicí Monikou anonymizovano u dílčí pohledávky č. 1, evidované pod pořadovým číslem přihlášky P4, nárok na úhradu úroků dle § 171 insolvenčního zákona ve výši 3.630 Kč měsíčně (výrok I.), dále zamítl žalobu na určení, že žalovaný nemá za dlužníkem Milanem Motalem pohledávku ve výši 257.096,80 Kč evidovanou pod pořadovým číslem přihlášky P2, dílčí pohledávka č. 1, dále že žalovaný má za dlužníkem Milanem Motalem nezajištěnou pohledávku ve výši 180.000 Kč evidovanou pod pořadovým číslem přihlášky P2, dílčí pohledávka č. 1, a že žalovaný nemá za dlužníkem Milanem Motalem u dílčí pohledávky č. 1 evidované pod pořadovým číslem přihlášky P2 nárok na úhradu úroků dle § 171 insolvenčního zákona ve výši 3.630 Kč měsíčně (výrok II.), dále rozhodl, že žalobce a) a žalovaný nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), a rozhodl, že žalobci b) a c) jsou povinni zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 16.456 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.). (KSOL 16 INS 18880/2012)

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že v řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalovaný přihlásil pohledávku č. 1 jako vykonatelnou dle platebního rozkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 9.8.2012, č.j. 28 C 223/2012-28, který nabyl právní moci 5.9.2012. Pohledávka č. 1 je v celém rozsahu pohledávkou řádně zajištěnou dle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 17.8.2011 k nemovitostem ve vlastnictví žalobců b) a c) a další dlužnice Marie anonymizovano . Soud se dále zabýval tím, zda žalobci b) a c) jsou aktivně legitimováni pro podání žaloby a vedení sporu. S odkazem na ustanovení § 410 odst. 3 insolvenčního zákona uvedl, že v případě vykonatelné pohledávky může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčena. Žádný z těchto důvodů popření pohledávky žalobci b) a c) netvrdili, a tudíž nejsou ve věci aktivně legitimováni k vedení předmětného sporu z důvodu, který vymezili ve skutkových tvrzeních. Pokud jde o žalobkyni a), ta je v případě vykonatelné pohledávky omezena důvody vyplývajícími z ustanovení § 199 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona, když může uplatnit jen skutečnosti, které dlužník neuvedl v nalézacím řízení. Není proto možné, aby žalobkyně a) zpochybňovala smlouvu o půjčce, neboť touto smlouvou o půjčce a smluvními ujednáními v ní uvedenými se nepochybně zabýval Okresní soud v Olomouci, který k návrhu žalovaného vydal platební rozkaz. Platností této smlouvy tudíž není možno se zabývat. Popěrný úkon ze strany žalobkyně a) je v rozporu s ustanovením § 199 odst. 2 insolvenčního zákona, potud soud prvního stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 ICdo 7/2003 a 29 Cdo 392/2011.

Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání pouze žalobci b) a c). Žalobkyně a) odvolání proti rozsudku nepodala, podle přesvědčení odvolacího soudu nejde na straně žalobců o nerozlučné společenství, a proto odvolací soud žalobkyni a) nepředvolával k jednání před odvolacím soudem. Dlužníci ve svém odvolání namítali, že soud měl z moci úřední zkoumat, zda pro popření neexistují také skutečnosti, které žalobci neuvedli v nalézacím řízení. Argumentovali tím, že v řízení u Okresního soudu v Olomouci nebyl z jejich strany podán odpor proti platebnímu rozkazu, protože lhůtu k jeho podání zmeškal jejich tehdejší obecný zmocněnec. Poukazují na to, že nárok žalovaného je dovozován ze smlouvy ze dne 17.8.2011, smluvní strany však výslovně sjednaly, že účinnost smlouvy o půjčce je podmíněna vznikem zástavního práva ve prospěch věřitele. Dne 17.8.2011, tedy ještě v době, kdy smlouva nebyla a nemohla být dle výslovného ujednání stran účinná, přijali žalobci částku 220.000 Kč, avšak nepřijali ji dle smlouvy, neboť nebyla účinná, tato částka by tedy mohla být bezdůvodným obohacením. Tvrdí, že dle smlouvy měla být poskytnuta částka 748.000 Kč na stanovený účet. K žádnému takovému plnění dle smlouvy nedošlo, namísto tohoto sjednaného způsobu plnění zástupce žalovaného vložil na stanovený účet částku 580.000 Kč, o níž tvrdí, že jde o další část půjčky dle smlouvy. Podle jejich názoru tato částka je vkládána zcela v rozporu s ujednáními ve smlouvě, neboť nesouhlasí částka, která měla být plněna a hlavně je plněna v době, kdy ještě podle smlouvy plněna být neměla. Bylo-li ze strany žalovaného (KSOL 16 INS 18880/2012) plněno ve výši 800.000 Kč, jde o pohledávku, která nebyla zajištěna zástavním právem. Tvrdí, že pohledávka 220.000 Kč, ani pohledávka 580.000 Kč nejsou zajištěny zástavním právem. Jsou si vědomi ustanovení § 410 odst. 3 insolvenčního zákona, avšak jsou si také vědomi, že tyto pohledávky, o nichž lze uvažovat že existují, nezanikly, ani nejsou promlčeny. Jsou přesvědčeni o tom, že soud prvního stupně se měl tvrzenými okolnostmi platnosti smlouvy o půjčce a výše poskytnutých finančních prostředků zabývat, a rovněž tak se měl zabývat tím, zda smlouva o zřízení zástavního práva je platná, když její neplatnost byla též namítána, s tím, že platnost má soud zkoumat ex offo. Navrhují, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že jejich žalobě vyhoví.

Žalovaný ve vztahu k podanému odvolání žalobců navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl jako věcně správný potvrzen.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobců b) a c) důvodné není.

Odvolací soud, a to na rozdíl od soudu prvního stupně, se nejdříve zabýval tím, zda žalobci b) a c) jsou vůbec osobami oprávněnými k podání incidenční žaloby.

V přezkoumávané věci bylo řízení zahájeno žalobou, kterou vůči žalovanému podali žalobkyně a) Mgr. Kateřina Širhalová, coby insolvenční správkyně dlužníků Moniky anonymizovano a Milana anonymizovano , dále žalobkyně b) dlužnice-Monika anonymizovano a žalobce c) dlužník-Milan Motal. Ohledně žalobců b) a c) probíhá u Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci insolvenční řízení; z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku vyplývá, že ohledně dlužnice Moniky anonymizovano je vedeno řízení pod sp.zn. KSOL 16 INS 18880/2012 a poté, co usnesením ze dne 14.9.2012 pod č.j. KSOL 16 INS 1880/2012-A-8 bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice a povoleno oddlužení, bylo usnesením ze dne 30.11.2012 pod č.j. KSOL 16 INS 18880/2012-B-6 rozhodnuto o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž toto oddlužení doposud stále trvá. Ohledně dlužníka Milana anonymizovano probíhá insolvenční řízení pod sp.zn. KSOL 16 INS 18886/2012. Dne 14.9.2012 pod č.j. KSOL 16 INS 18886/2012-A-8 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a povoleno jeho oddlužení a dne (KSOL 16 INS 18880/2012)

30.11.2012 pod č.j. KSOL 16 INS 18886/2012-B-5 bylo rozhodnuto o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž toto oddlužení doposud stále také trvá. Podle obsahu podané žaloby se žalobci domáhají určení toho, že žalovaným přihlášená pohledávka č. 1 v celkové výši 437.096,86 Kč je pohledávkou nikoliv ze smlouvy o půjčce, ale pohledávkou z titulu bezdůvodného obohacení, a to pouze do výše 180.000 Kč, dále se domáhají určení toho, že zjištěná pohledávka č. 1 žalovaného ve výši 180.000 Kč je pohledávkou nezajištěnou, a dále že žalovaný nemá nárok na úhradu úroků dle § 171 IZ ve výši 3.630 Kč měsíčně.

Z přihlášek pohledávek žalovaného do insolvenčních řízení dlužníků, kterými odvolací soud opakoval dokazování, odvolací soud zjistil, že žalovaný shodně do obou insolvenčních řízení přihlásil dvě pohledávky. Pohledávka č. 1 byla přihlášena v celkové výši 437.096,80 Kč sestávající z jistiny 363.000 Kč a příslušenství ve výši 74.096,80 Kč, důvodem vzniku této pohledávky je smlouva o půjčce ze dne 17.8.2011, pohledávka co do částky 363.000 Kč je přihlášena jako vykonatelná dle platebního rozkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 9.8.2012, č.j. 28 C 223/2012-28, a v celé výši 437.096,80 Kč je přihlášena jako zajištěná majetkem dlužníků na základě zástavního práva zřízeného na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 17.8.2011 k pozemku parc. č. st. 81 zastavěná plocha a nádvoří, katastrální území Uničov, jejíž součástí je stavba, budova č.p. 186 rodinný dům. Pohledávka č. 2 byla přihlášena ve výši 43.242 Kč jako pohledávka vykonatelná představující náklady řízení přiznané platebním rozkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 9.8.2012, č.j. 28 C 223/2012-28 s tím, že pohledávka č. 2 je pohledávkou nezajištěnou.

Dne 20.11.2012 se konalo přezkumné jednání, na kterém v obou insolvenčních řízeních byla přihláška pohledávky věřitele přezkoumána, pohledávka č. 1 byla přezkoumána jako vykonatelná zajištěná pohledávka, z celkové výše přihlášené pohledávky 437.096,80 Kč byla uznána pohledávka ve výši 180.000 Kč a popřena byla ve výši 257.096,80 Kč, dále k celé výši přihlášené pohledávky bylo popřeno zajištění, a rovněž tak bylo popřeno právo na zaplacení úroků dle § 171 IZ. Jako důvody popření jsou uvedeny neplatnost smlouvy o půjčce a dále to, že nebyla poskytnuta půjčka v takové výši, jak tvrdí žalovaný, přičemž právo na uspokojení pohledávky ze zajištění bylo popřeno z toho důvodu, že zástavní právo nevzniklo. Pohledávka č. 2 ve výši 43.242 Kč byla na přezkumném jednání zjištěna. Podle seznamu přihlášených pohledávek byla pohledávka popřena nejenom insolvenční správkyní, ale ve stejném rozsahu a ze stejných důvodů i dlužníky, tedy žalobci b) a c).

Podle ustanovení § 2, písm. g) IZ, pro účely tohoto zákona se rozumí zajištěným věřitelem věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to jen zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy. (KSOL 16 INS 18880/2012)

Podle ustanovení § 410 odst. 1 IZ, není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202. Insolvenční správce se na své nebezpečí a na své náklady (§ 39 odst. 2) může dát zastoupit při přezkumném jednání jinou osobou; to neplatí, jestliže insolvenční soud požaduje, aby se insolvenční správce přezkumného jednání zúčastnil osobně.

Podle ustanovení § 410 odst. 2 IZ, popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.

Podle ustanovení § 410 odst. 3 IZ, jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená.

Podle ustanovení § 160 odst. 1 IZ, incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby.

Podle ustanovení § 160 odst. 4 IZ, žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat.

Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci b) a c) nejsou osobami oprávněnými k podání incidenční žaloby, neboť v případě žalovaného se jednalo o popření pohledávky zajištěného věřitele. Z textu ustanovení § 410 odst. 2 IZ Popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem , jednoznačně vyplývá, že dlužníkům, kteří jsou v oddlužení a u kterých probíhá oddlužení plněním splátkového kalendáře, svědčí popěrné právo toliko k pohledávkám nezajištěných věřitelů (ať už se jedná o pohledávky vykonatelné či pohledávky nevykonatelné). V přezkoumávané věci je žalovaný coby věřitel, který přihlásil své pohledávky do insolvenčního řízení dlužníků, ve vztahu k pohledávce č. 1 zajištěným věřitelem, neboť přihlásil své zajištění ze zástavní smlouvy a tato pohledávka na přezkumném jednání byla též jako zajištěná (KSOL 16 INS 18880/2012) pohledávka přezkoumávána. To platí bez ohledu na to, že na přezkumném jednání bylo insolvenční správkyní právo na uspokojení pohledávky ze zajištění popřeno a že věřitel se domáhá v samostatném incidenčním sporu (což je odvolacímu soudu známo z jeho rozhodovací činnosti) určení toho, že má právo na uspokojení své pohledávky ze zajištění. Z pohledu insolvenčního práva na žalovaného nutno hledět jako na věřitele zajištěného, neboť přihlásil své zajištění; ve vztahu k takovému věřiteli má popěrné právo pouze insolvenční správce, a nikoliv dlužníci. Popření pohledávky zajištěného věřitele dlužníky za trvání účinků schváleného oddlužení nemá vliv na zjištění této pohledávky. Dlužníci proto nejsou osobou oprávněnou k podání incidenční žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí této pohledávky.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a rozsudek soudu prvního stupně ohledně žalobců b) a c) změnil tak, že jejich žalobu odmítl podle ustanovení § 160 odst. 4 o.s.ř. jako žalobu, která byla podána osobami neoprávněnými.

O nákladech řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žaloba žalobců b) a c) byla odmítnuta, proto jsou povinni žalobci b) a c) společně a nerozdílně zaplatit žalovanému, který je zastoupen advokátem, na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně účelně vynaložené náklady řízení. Incidenční spor o určení výše a pořadí pohledávky je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4, písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000 Kč. Tomu odpovídá dle § 7, bodu 5, advokátního tarifu, mimosmluvní odměna ve výši 3.100 Kč. V řízení před soudem prvního stupně advokát žalovaného učinil čtyři úkony právní služby, a to přípravu a převzetí zastoupení, písemné vyjádření ve věci samé a dvakrát účast u jednání soudu dne 18.11.2013 a 4.2.2015 (ustanovení § 11 odst. 1, písm. a/, d/ a g/ advokátního tarifu), čemuž odpovídá celkem částka 12.400 Kč a s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši čtyřikrát 300 Kč jde celkem o částku 13.600 Kč. Z takto přiznané odměny má zástupce žalovaného nárok na 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2.856 Kč (ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Celkem náklady řízení před soudem prvního stupně účelně vynaložené žalovaným představují částku 16.456 Kč, kterou jsou žalobci b) a c) povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného (§ 160 odst. 1 o.s.ř. a § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení žalobci b) a c) také nebyli procesně úspěšní, a jsou proto povinni zaplatit žalovanému účelně vynaložené náklady řízení. I v odvolacím řízení je žalovaný zastoupen advokátem, v odvolacím řízení učinil pouze jeden úkon právní služby (účast na jednání odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1, (KSOL 16 INS 18880/2012) písm. g/ advokátního tarifu). Převzetí substitučního zastoupení odvolací soud nepovažuje za úkon právní služby podle ustanovení § 11 odst. 1, písm. a) advokátního tarifu. Za jeden úkon právní služby přísluší podle ustanovení § 9 odst. 4, písm. c) a § 7, bodu 5 advokátního tarifu mimosmluvní odměna ve výši 3.100 Kč; s náhradou hotového výdaje dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč jde celkem o částku 3.400 Kč a spolu s 21% daní z přidané hodnoty ve výši 714 Kč se jedná o částku 4.114 Kč, kterou jsou povinni zaplatit žalobci b) a c) žalovanému k rukám jeho právního zástupce, taktéž ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci, jestliže napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 27. října 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu