13 VSOL 77/2016-65
33 ICm 3412/2014 13 VSOL 77/2016-65 (KSOS 33 INS 7154/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové ve věci žalobce ZEPTER INTERNATIONAL s.r.o., se sídlem Praha 1, Spálená 112/55, PSČ: 110 00, identifikační číslo osoby: 14500469, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D., advokátem se sídlem České Budějovice, Přemysla Otakara II. 30a, PSČ: 370 01, proti žalovanému Mgr. Ing. Ondřeji Malému, se sídlem Brno, Palackého 3048/124, PSČ: 612 00, insolvenčnímu správci dlužníků Radmily a Lumíra anonymizovano , o určení pravosti pohledávek, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků Radmily anonymizovano , anonymizovano a Lumíra anonymizovano , anonymizovano , obou bytem ve Staré Vsi, Ždárský potok 44, PSČ: 795 01, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 7154/2014, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.1.2016, č.j. 33 ICm 3412/2014-27 (KSOS 33 INS 7154/2014), isir.justi ce.cz (KSOS 33 INS 7154/2014)

takto:

I. Řízení o odvolání proti té části výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, v níž bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby o určení pohledávek č. 2 přihlášených přihláškami pohledávek evidovaných pod č. P10 a P11 ve výši celkem 17.162 Kč, se z a s t a v u j e . Ve zbývající části výroku I. a ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně p o t v r z u j e .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 913,40 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení pravosti pohledávek evidovaných pod pořadovým č. P10 a P11 v celkové výši 90.078,40 Kč (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V rozsudku shrnul důvody žaloby a stanovisko žalovaného k ní a provedl zjištění z listin založených v insolvenčním spise Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 33 INS 7154/2014 a dalších listin (kupní smlouvy č. 33862552 ze dne 14.6.2010 a č. 33830877 ze dne 17.3.2009, obou uzavřených mezi žalobcem jako prodávajícím a dlužníkem jako kupujícím) a dospěl k závěru, že žaloba byla podána v souladu s ustanovením § 198 odst. 1 insolvenčního zákona a je přípustná. Kupní smlouvy posoudil jako neplatné pro rozpor s úpravou § 55 odst. 1 a § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a dále uzavřel, že pohledávky žalobkyně přestavující náklady soudního řízení nebyly do insolvenčního řízení přihlášeny oprávněně, neboť dosud nevznikly.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, kterým jej napadl v celém rozsahu. V doplnění odvolání ze dne 24.3.2016 vzal žalobce odvolání zpět proti té části výroku I. rozsudku, kterou byla zamítnuta žaloba o určení pravosti pohledávky č. 2 ve výši 6.934 Kč přihlášené přihláškou pohledávky č. 10 a pohledávky č. 2 ve výši 10.228 Kč přihlášené přihláškou pohledávky č. 11. Ve vztahu k napadené části rozsudku namítl, že dlužník Lumír Bula obě smlouvy uzavřel na základě své svobodné a vážně učiněné vůle prosté omylu v provozovně žalobce. Při jejich uzavírání měl volbu, jakou formu plnění svého závazku využije, přičemž každá z forem měla své výhody i nevýhody. Při uzavření smluv zvolil možnost ZEPTER SPLÁTKY , tedy prenumerační koupi zboží. Smlouvy byly uzavřeny v písemné formě a obsahují podstatné náležitosti vyžadované zákonem. Jejich obsah není v rozporu s dobrými mravy, ani v rozporu s úpravou (KSOS 33 INS 7154/2014) spotřebitelských smluv. V této souvislosti odvolatel odkazoval na vyjmenovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, v nichž se vyjadřoval k platnosti tzv. prenumerační koupě, i na rozhodovací činnost Ústavního soudu České republiky, týkající se principu autonomie vůle smluvních stran a vzájemné relace práv a povinností účastníků smlouvy. Setrval na svém názoru, že kupní smlouvy byly s dlužníkem uzavřeny platně a v této souvislosti argumentoval rovněž právní úpravou spotřebitelských smluv, která je součástí unijního práva. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadenou část výroku I. rozsudku, tak, že jeho žalobě bude vyhověno, a aby mu přiznal náhradu nákladů řízení.

Žalovaný žádal potvrzení napadeného rozsudku, neboť soud prvního stupně věc správně posoudil po právní stránce.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud, který posoudil odvolání žalobce jako včasné a přípustné, obsahující důvod podřaditelný pod ust. § 205 odst. 2, písm. g) o.s.ř., zastavil na základě částečného zpětvzetí odvolání odvolací řízení ve vztahu k určení pravosti pohledávek č. 2, přihlášených přihláškami pohledávek evidovaných pod č. P10 a P11, jejichž výše činí celkem 17.162 Kč (ust. § 207 odst. 2 o.s.ř.), jak uvedeno ve větě první výroku I. tohoto rozsudku. Dále přezkoumal zbývající část napadeného rozsudku, v této části přezkoumal i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), doplnil a částečně opakoval dokazování, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Odvolací soud pro stručnost odkazuje na správná skutková zjištění soudu prvního stupně o dosavadním průběhu insolvenčního řízení ve věci dlužníků.

Odvolací soud dále zjistil: -Z protokolu o přezkumném jednání, konaném dne 8.9.2014, že na něm byly přezkoumány také pohledávky přihlášené přihláškami č. P10 a P11 a dlužníci potvrdili, že na svém stanovisku k přihlášeným pohledávkám nic nemění. -Z přezkumného listu k pohledávkám přihlášeným přihláškou č. P10, že pohledávku ve výši 10.380.40 Kč na kupní ceně dle kupní smlouvy č. 33862552 ze dne 14.6.2010 a pohledávku č. 2 ve výši 6.934 Kč z titulu náhrady nákladů dosud neskončeného nalézacího řízení, popřeli jak insolvenční správce, tak dlužníci Lumír Bula a Radmila anonymizovano co do pravosti. -Z přezkumného listu k pohledávkám přihlášeným přihláškou č. P11, že pohledávku ve výši 62.536 Kč z titulu kupní ceny dle uzavřené kupní smlouvy (KSOS 33 INS 7154/2014)

č. 33830877 ze dne 17.3.2009 a pohledávku č. 2 ve výši 10.228 Kč z titulu náhrady nákladů dosud neskončeného nalézacího řízení popřeli jak insolvenční správce, tak dlužníci Lumír Bula a Radmila anonymizovano co do pravosti. -Z vyrozumění žalovaného ze dne 29.9.2014 adresovaného JUDr. Zdeňku Drtinovi, Ph.D. jako zástupci žalobce, doručeného dne 30.9.2014, které je založeno v přihláškovém spise evidovaném pod č. P10, že insolvenční správce jej vyrozumívá o tom, že pohledávky jeho klienta sestávající ze dvou přihlášek a čtyř dílčích pohledávek byly popřeny co do pravosti v plné výši 90.078,40 Kč. Přihlášky pohledávek byly přezkoumány na přezkumném jednání dne 8.9.2014 a byly insolvenčním správcem i dlužníkem popřeny co do pravosti, neboť insolvenční správce i dlužník namítají, že věřitel dlužníkovi neposkytl protiplnění, a proto nemůže požadovat úhradu kupní ceny. Pohledávky zůstaly sporné ve výši 90.078,40 Kč. Insolvenční správce sděluje, že pokud věřitel nepodá proti insolvenčnímu správci žalobu na určení pravosti, nebude k pohledávce popřené co do pravosti nadále v insolvenčním řízení přihlíženo, s tím, že lhůta k podání žaloby proti správci činí 30 dnů od přezkumného jednání a neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění. Účinky popření pohledávky dlužníkem učiněné před schválením oddlužení, nastávají dnem, kdy nastaly účinky oddlužení a tento den je rozhodný pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy proti dlužníku a lhůta k jejímu podání neskončí dříve, než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění. -Z vyrozumění založeného v přihláškovém spise evidovaném pod č. P11, odvolací soud zjistil, že je obsahově shodné jako vyrozumění založené v přihláškovém spise evidovaném pod č. P10.

Odvolací soud pro přehlednost shrnuje skutečnosti významné pro posouzení důvodnosti podané žaloby následně: 1. Dne 27.5.2014 byl zjištěn úpadek dlužníků a povoleno oddlužení. Žalobce do insolvenčního řízení dlužníků přihlásil dvěma přihláškami pohledávek (P10 a P11) čtyři nevykonatelné nezajištěné pohledávky, a to a) pohledávku 10.380.40 Kč z titulu kupní ceny dle kupní smlouvy č. 33862552 ze dne 14.6.2010, b) pohledávku 6.934 Kč z titulu náhrady nákladů dosud neskončeného nalézacího řízení, c) pohledávku 62.536 Kč z titulu kupní ceny dle uzavřené kupní smlouvy č. 33830877 ze dne 17.3.2009, d) pohledávku 10.228 Kč z titulu náhrady nákladů dosud neskončeného nalézacího řízení. 2. Na přezkumném jednání dne 8.9.2014, kterého se žalobce neúčastnil, popřel pohledávky insolvenční správce a oba dlužníci co do pravosti. Žalobce byl o popěrném úkonu všech popírajících vyrozuměn dne 30.9.2014 vyrozuměním, v němž je uvedeno, že všechny přihlášené pohledávky byly popřeny co do pravosti jak insolvenčním správcem, tak oběma dlužníky a zůstávají sporné. Žalobce byl poučen také o tom, že účinky popření pohledávky dlužníkem učiněné před schválením oddlužení, nastávají dnem, kdy nastaly účinky oddlužení, který je rozhodný pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení, a o tom, že v případě popření nevykonatelné pohledávky dlužníkem je třeba žalobu podat proti dlužníku. (KSOS 33 INS 7154/2014)

-Dne 29.10.2014 rozhodl insolvenční soud o schválení oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře, účinky jeho rozhodnutí nastaly dne 30.10.2014 zveřejněním v insolvenčním rejstříku. -Žalobce podal žalobu o určení pravosti popřených pohledávek dne 10.10.2014 proti insolvenčnímu správci, proti dlužníkům takovou žalobu nepodal.

Podle ust. § 197 odst. 2 IZ, věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, poučí insolvenční správce nebo insolvenční soud při přezkumném jednání o dalším postupu; věřitele, který se přezkumného jednání nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle ust. § 198 odst. 1 IZ, věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle ust. § 410 odst. 2 IZ, popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.

Odvolací soud uzavírá, že žalobce byl vyrozuměním žalovaného dle ustanovení § 197 odst. 2 IZ (obsahujícím náležitosti dle § 13 vyhlášky č. 311/2007 Sb. o jednacím řádu pro insolvenční řízení) řádně vyrozuměn o popření pravosti jím přihlášených nevykonatelných nezajištěných pohledávek insolvenčním správcem a dlužníky, včetně účinků popření, a byl poučen o dalším postupu (o možnosti podání žaloby vůči popírajícím subjektům a lhůtě k jejímu podání), včetně následků jejího nepodání. Vzhledem k tomu, že lhůta k podání žaloby o určení pravosti popřených pohledávek proti dlužníkům žalobci uplynula marně v pátek dne 14.11.2014 (to je uplynutím patnáctého dne od účinků oddlužení dlužníků splátkovým kalendářem), nastala dne 15.11.2014 skutečnost, pro kterou se k pohledávkám žalobce, které jsou předmětem odvolacího řízení, v insolvenčním řízení nepřihlíží (ust. § 198 odst. 1, věta třetí, § 410 odst. 2, věta druhá IZ). Účinky popěrného úkonu dlužníků již nemohou být odklizeny rozhodnutím insolvenčního soudu ve sporu o pravost popřených pohledávek a sporné pohledávky tak nemohou být v insolvenčním řízení zjištěny (ust. § 201 odst. 1, písm. d/ IZ). (KSOS 33 INS 7154/2014)

Vzhledem k tomu, že k oběma přihlášeným pohledávkám žalobce z titulu kupní ceny dle kupních smluv uzavřených s dlužníkem Lumírem Bulou se v insolvenčním řízení nepřihlíží, nelze žalobě na jejich určení vyhovět bez dalšího (není třeba se zabývat vztahy hmotného práva mezi žalobcem a dlužníkem Lumírem Bulou) a zamítavý rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný. V této souvislosti odvolací soud odkazuje na závěry Nejvyššího soudu České republiky v jeho rozsudku ze dne 23.7.2015, sen. zn. 29 ICdo 24/2013, který byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 33/2016. V něm Nejvyšší soud uzavřel, že popře-li nevykonatelnou pohledávku jak insolvenční správce, tak dlužník v oddlužení, musí být žaloba o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky včas podána proti oběma popírajícím. Nepodá-li věřitel nevykonatelné pohledávky popřené insolvenčním správcem i dlužníkem v oddlužení včas žalobu o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky vůči některému z popírajících, pak v rozsahu popření pohledávky tím z popírajících, vůči kterému věřitel žalobu nepodal, nastávají účinky uvedené v § 198 odst. 1 větě třetí insolvenčního zákona a včasnou žalobu podanou přihlášeným věřitelem ve stejném rozsahu vůči druhému popírajícímu insolvenční soud zamítne.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., kterým soud zamítl žalobu na určení pravosti pohledávky žalobce č. 1 ve výši 8.990 Kč, přihlášené z titulu kupní smlouvy č. 33862552 ze dne 14.6.2010 přihláškou pohledávky č. P10, a pohledávky žalobce č. 1 ve výši 49.990 Kč, přihlášené z titulu kupní smlouvy č. 33830877 ze dne 17.3.2009 přihláškou pohledávky č. P11, podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil, byť důvod, pro který žalobě nelze vyhovět, spatřuje v jiných skutečnostech než soud prvního stupně. Jako správný potvrdil i výrok II. o náhradě nákladů řízení.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2, věta první o.s.ř. Právo na náhradu nákladů svědčí žalovanému, neboť žalobce zčásti zavinil zastavení odvolacího řízení (ve vztahu k pohledávkám č. 2 přihlášeným přihláškami pohledávek č. 10 a č. 11) a zčásti nebyl ve věci úspěšný (ve vztahu k pohledávkám č. 1 přihlášeným přihláškami pohledávek č. 10 a č. 11).

Náklady, které žalovaný v odvolacím řízení účelně vynaložil, představuje cestovné k jednání odvolacího soudu a zpět dne 30.8.2016 ve výši 913,40 Kč (cena spotřebované nafty za cestu v délce 166 km osobním automobilem se spotřebou 5,77 l/100 km NM v ceně 29,50 Kč činí 282,60 Kč, paušální náhrada v sazbě 3,80 Kč/1km činí 630,80 Kč, ust. § 1, písm. b/ a § 4 písm. c/ vyhl. č. 385/2015 Sb.).

Odvolací soud žalovanému nepřiznal požadovanou částku 191,81 Kč náhrady daně z přidané hodnoty v zákonné sazbě, neboť náhrada nákladů řízení o pravost pohledávky, přiznaná žalovanému insolvenčnímu správci, náleží do majetkové (KSOS 33 INS 7154/2014) podstaty (§ 202 odst. 1, věta třetí IZ) a nejedná se o nárok správce dle ustanovení § 38 odst. 1 IZ.

P o u č e n í : Proti té části rozsudku, kterou byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Proti zbylým částem rozsudku není dovolání přípustné.

Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 30. srpna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu