13 VSOL 74/2016-109
25 ICm 1430/2014 13 VSOL 74/2016-109 (KSOS 25 INS 4071/2011) ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v právní věci žalobce LUMIMONT reality, s.r.o., se sídlem v Ludslavicích 165, PSČ: 768 52, identifikační číslo osoby: 26850231, zastoupeného Mgr. Markem Svojanovským, advokátem se sídlem v Laškově, Dvorek 16, PSČ: 798 57, proti žalovanému Mgr. Janu Klváčkovi, se sídlem v Olomouci, Tylova 6, PSČ: 779 00, jako insolvenčnímu správci, zastoupenému Mgr. Tomášem Cimbotou, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 7, PSČ: 772 00, o vyloučení pohledávek z majetkové podstaty dlužníka, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka INFIN GROUP STAV s.r.o. v likvidaci , se sídlem v Olomouci-Holici, Přerovská 688/62a, PSČ: 783 71, identifikační číslo osoby: 27773841, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 4071/2011, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 25.1.2016, č.j. 25 ICm 1430/2014-78 (KSOS 25 INS 4071/2011), isir.justi ce.cz (KSOS 25 INS 4071/2011)

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že ze soupisu majetkové podstaty dlužníka INFIN GROUP STAV s.r.o. v likvidaci , identifikační číslo osoby: 27773841, se v y l u č u j í tyto pohledávky: a) pod položkou 1.4.1. pohledávka za Miroslavem anonymizovano , anonymizovano , vyplývající ze smlouvy o skupinovém financování nemovitostí č. RČS 21016 ze dne 16.12.2005, na jejímž základě mu bylo poskytnuto finanční plnění ve výši 200.000 Kč; b) pod položkou 1.4.2. pohledávka za Ignácem anonymizovano , anonymizovano , vyplývající ze smlouvy o skupinovém financování nemovitostí č. RČS 21005 ze dne 17.10.2005, na jejímž základě mu bylo poskytnuto finanční plnění ve výši 450.000 Kč; c) pod položkou 1.4.3. pohledávka za Ludmilou anonymizovano , anonymizovano , vyplývající ze smlouvy o skupinovém financování nemovitostí č. RČS 21065 ze dne 4.4.2006, na jejímž základě jí bylo poskytnuto finanční plnění ve výši 300.000 Kč; d) pod položkou 1.4.4. pohledávka za Annou anonymizovano , anonymizovano , vyplývající ze smlouvy o skupinovém financování nemovitostí č. RČS 21052 ze dne 13.2.2006, na jejímž základě jí bylo poskytnuto finanční plnění ve výši 250.000 Kč; e) pod položkou 1.4.5. pohledávka za Františkem anonymizovano , anonymizovano , vyplývající ze smlouvy o skupinovém financování nemovitostí č. RČS 51011 ze dne 6.12.2005, na jejímž základě mu bylo poskytnuto finanční plnění ve výši 650.000 Kč; f) pod položkou 1.4.6. pohledávka za Nikolou Švihálkovou, nar. 20.5.1974, vyplývající ze smlouvy o skupinovém financování nemovitostí č. RČS 21250 ze dne 31.8.2006, na jejímž základě jí bylo poskytnuto finanční plnění ve výši 150.000 Kč; g) pod položkou 1.4.7. pohledávka za Helenou anonymizovano , anonymizovano , vyplývající ze smlouvy o skupinovém financování nemovitostí č. RČS 21010 ze dne 6.12.2005, na jejímž základě jí bylo poskytnuto finanční plnění ve výši 200.000 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 21.001,10 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta žalobce. (KSOS 25 INS 4071/2011)

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl žalobu, aby ze soupisu majetkové podstaty dlužníka INFIN GROUP STAV s.r.o. v likvidaci byly vyloučeny pohledávky, které jsou blíže specifikovány ve výroku I. a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 16.456 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Tomáše Cimboty, advokáta.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že mezi stranami není sporu o tom, že u Krajského soudu v Ostravě probíhá insolvenční řízení dlužníka a že žalovaný byl ustanoven insolvenčním správcem dlužníka. Soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná, neboť smlouva o postoupení pohledávek z 3.8.2009 není smlouvou o postoupení pohledávek, ale smlouvou o zajištění závazku převodem práva dle § 553 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., neboť ve smlouvě je uvedeno toliko číslo smlouvy a jméno dlužníka bez výše postoupené pohledávky. Takto formulovaná smlouva pro svoji neurčitost a nesrozumitelnost není platným právním úkonem. Převod sjednaný v této smlouvě byl sjednán v rozporu s požadavky na platnost smlouvy, nebylo totiž ujednáno, jak bude naloženo s částečnými úhradami dlužníka po okamžiku postoupení, taktéž ve smlouvě není uvedena rozvazovací podmínka, tedy chybí jakékoliv ujednání o vypořádání pro případ, že by dlužník hradil částečně, popřípadě, co by se s postoupenými právy stalo, kdyby byl nárok Ing. Zdeňka Lukeše ke dni 20.5.2010 plně uhrazen. Tuto smlouvu nutno považovat za absolutně neplatnou, což vyplynulo i z pravomocného odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 2 T 278/2011 z jeho výrokové části, kdy skutečným úmyslem účastníků této smlouvy nebylo zajištění závazku, který by měl být dlužníkem uhrazen, tj. zaplacení 1.650.000 Kč, ale tzv. fiduciární převod práv k těmto pohledávkám neurčitě uvedeným na Ing. Zdeňka Lukeše s tím, že tímto převodem zanikne věřitelsko-dlužnický vztah mezi Jiřím Kubíčkem a Ing. Zdeňkem Lukešem. Pokud žalobce argumentoval tím, že pak je platná smlouva o postoupení pohledávek mezi dlužníkem a žalobcem z 20.5.2010, tak k tomu soud uzavřel, že tyto smlouvy zakládají plnění z těchto smluv nemožné, a to z toho důvodu, že pohledávky měly a byly žalobci již postoupeny na základě předchozích úkonů, a to zejména na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 20.1.2010 mezi Ing. Zdeňkem Lukešem a společností žalobce, takže nebyl jakýkoliv důvod k uzavření smluv o postoupení pohledávek z 20.5.2010. Navíc v těchto smlouvách bylo uvedeno, že cena pohledávky bude vyčíslena v dodatku této smlouvy, který bude sepsán písemně s tím, že cena je splatná při podpisu dodatku této smlouvy v hotovosti. Soud odkázal i na závěry vyplývající z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 29.3.2012, č.j. 2 T 278/2011-366, které dokládají názor žalovaného, že v dané věci se jednalo o obcházení zákona a rozpor s dobrými mravy. Všechny listiny na straně dlužníka měla podepsat jednatelka Olga Krausová, která byla pravomocně odsouzena za úmyslné trestněprávní jednání poškozující společnost dlužníka právě v souvislosti se smlouvami, které se týkaly pohledávek, které žalobce žádal vyloučit z majetkové (KSOS 25 INS 4071/2011) podstaty dlužníka. Tyto dokumenty jsou dle soudu absolutně neplatné dle § 3 ve spojení s § 39 občanského zákoníku.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž namítal, že v daném případě se nejedná o zajišťovací převod práva podle ust. § 553 starého občanského zákoníku, ale o zajištění postoupením pohledávky dle ust. § 554 starého občanského zákoníku. Žalovaný se dovolával judikátu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Odo 495/2006, ten však řeší zajišťovací převod práva, a nikoliv zajištění postoupením pohledávky. Poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, z něhož vyplývá, že ve smlouvě o postoupení pohledávky nemusí být stanovena konkrétní výše pohledávky, která se postupuje, plně postačuje vymezení postupované pohledávky způsobem, z něhož bude jednoznačně zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem postupu. Má za to, že pohledávky, které byly předmětem postupu, jsou dostatečně vymezeny, neboť je zde uvedeno číslo jednotlivé smlouvy, a to včetně jména dlužníka. I kdyby bylo možno smlouvu o postoupení pohledávek z 3.8.2009 považovat za absolutně neplatnou, tak byly uzavřeny jiné smlouvy, které vyvrací závěry soudu prvního stupně. Je nutno vzít v potaz tu skutečnost, že dne 20.5.2010 bylo uzavřeno 7 smluv o postoupení pohledávky, přičemž každá smlouva obsahovala podrobné vymezení pohledávky, tj. výše a z jakého titulu a vůči jaké osobě a byly vymezeny strany smlouvy o postoupení pohledávky. Smlouvy jsou zcela určité a srozumitelné, není zde žádný důvod neplatnosti, a pokud je vytýkáno, že zde není vymezena cena za postoupení pohledávky, která měla být určena v dodatku ke smlouvě, pak tyto dodatky nepovažoval za potřebné předkládat, i když jimi disponuje, a to s ohledem na tu skutečnost, že samotná výše úplaty není pro platnost smlouvy o postoupení pohledávky nutnou náležitostí. Pokud soud argumentoval, že smlouvy z 20.5.2010 nemohou obstát, protože předtím došlo k postupu na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 20.1.2010, tak k tomu je nutno uvést, že dne 20.1.2010 došlo pouze k rubopisování směnky z Ing. Lukeše na žalobce; toto rubopisování samo o sobě nemá žádný vliv na postoupení pohledávek. Tato skutečnost měla pouze vliv na úhradu úplaty za postoupení pohledávky. Pokud by byl vyžadován dodatek ke smlouvám o postoupení pohledávek, tak tyto by byly předloženy. K závěru soudu, že smlouvy o postoupení pohledávek jsou neplatné pro rozpor s dobrými mravy, uvádí, že žalobce a ani Ing. Zdeněk Lukeš nebyli uznání vinnými z žádného trestného činu, vždy jednali s tím, že společnost dlužníka a paní Olga Krausová jednají v souladu se zákonem a při plné vědomosti věci. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě bude vyhověno.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že soud správně posoudil, že smlouva z 3.8.2009 vykazuje všechny znaky tzv. propadné zástavy, a je tedy absolutně neplatným právním úkonem. Nesouhlasí s argumentací žalobce, že v dané věci nelze použít rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Odo 495/2006; podle jeho názoru žalobce opomíjí, že problematika zákazu propadné zástavy v případě zajištění pohledávkou, byla výslovně řešena i v jiných rozhodnutích Nejvyššího soudu. Domnívá se, že na smlouvu lze hledět jako na absolutně neplatnou i s poukazem na závazek-směnku-jejíž úhradu měla smlouva zajišťovat. Jak vyplynulo z trestního spisu, zejména z výslechů obžalovaného Kubíčka a jednatele žalobce Ing. Lukeše- (KSOS 25 INS 4071/2011) je z pohledu práva minimálně velmi sporné, zda vystavená směnka ze dne 3.8.2009 má vůbec reálný základ v nějakém skutečném plnění mezi zúčastněnými. Tvrdí, že i ostatní výpovědi (ať již obžalovaných Krausové a Kubíčka, či svědka Lukeše) ve spojení s listinnými důkazy dávají žalovanému jasnou představu o tom, že smluvní vztahy sjednané dne 3.8.2009 (a i ty pozdější) měly jediný cíl-poškodit žalovaného (správně patří dlužníka) a naopak obohatit Ing. Lukeše či jeho společnost. Nerozumí tomu, proč mělo být uzavíráno dalších 7 smluv o postoupení pohledávek z 20.5.2010, když žalobce sám tvrdí, že na něj pohledávky přešly nikoliv těmito sedmi samostatnými smlouvami, ale onou dohodou o finančním vyrovnání. Má za to, že těchto 7 smluv mohlo být vyhotoveno za zcela jiným účelem, než je projevení vůle stran řádně převést nějaká práva, rozhodně však těmito smlouvami žádné pohledávky na žalobce nepřešly.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

Předmětem podané žaloby je nárok žalobce na vyloučení pohledávek z majetkové podstaty dlužníka. Žalobce tvrdí, že nesouhlasí s důvody, pro které sepsal žalovaný tyto pohledávky do majetkové podstaty dlužníka. Jako důvod sepisu žalovaný uvedl, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne 3.8.2009 je neplatná, neobsahuje rozvazovací podmínku pro případ uhrazení dluhu dlužníkem, a dále nejsou určitě vymezeny postupované pohledávky, potažmo smlouvou dochází ke zvýhodnění jednoho věřitele na úkor ostatních věřitelů a tato dohoda má být uzavřena v rozporu s dobrými mravy. Podle žalobce smlouva o postoupení pohledávek ze dne 3.8.2009 je zcela určitá, srozumitelná a má všechny náležitosti; nikde není stanoveno, že smlouva o postoupení pohledávky, pokud se jedná o zajišťovací institut, by musela obsahovat rozvazovací podmínku. Tato smlouva obsahuje možnost zpětného převodu pohledávek, pokud dojde k uhrazení směnky ze dne 3.8.2009, vystavenou Jiřím Kubíčkem a avalovanou Olgou Krausovou a společností dlužníka. Jelikož tato pohledávka remitenta Ing. Zdeňka Lukeše později převedena na něho nebyla uhrazena, byla podepsána dne 20.5.2010 dohoda o finančním vyrovnání, v níž bylo uvedeno, že směnečný peníz nebyl uhrazen a že směnečná suma byla uhrazena postoupením pohledávek, což podle jeho názoru bylo uzavřeno nad rámec povinností, jelikož již samotná smlouva o postoupení pohledávek ze dne 3.8.2009 obsahuje ujednání, co se stane, když dluh ze směnky nebude uhrazen nejpozději do 20.5.2010. Pohledávky jsou ve smlouvě (KSOS 25 INS 4071/2011) dostatečně identifikovány tak, aby byla naplněna podmínka určitosti a srozumitelnosti právního úkonu. Námitka, že dlužník nebyl v době avalování směnky či uzavření smlouvy o postoupení pohledávky v úpadku, a z toho důvodu je smlouva neplatná, nasvědčuje nanejvýše neúčinnosti právního úkonu, který je ovšem třeba řešit žalobou odpůrčí, a nikoliv žalobou na neplatnost, což se týče i nějakého zvýhodňování, které není důvodem pro neplatnost ale pro neúčinnost právního úkonu. Nesouhlasí ani s námitkou, že došlo k porušení zásady dobrých mravů, kterou nadto žalovaný ani nijak blíže nespecifikoval, nicméně poukazuje na to, že Ing. Lukeš nebyl nikdy trestně stíhán.

Vztahy hmotného práva v této věci je třeba posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen obč.zák. ) tak, jak vyplývá z ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

Podle ust. § 524 obč.zák., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému (odstavec 1). S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odstavec 2).

Podle ust. § 554 obč.zák., pohledávku lze zajistit i postoupením pohledávky dlužníka nebo pohledávky třetí osoby.

Podle ust. § 39 obč.zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům.

Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21.4.2011 pod č.j. KSOS 25 INS 4071/2011-A-8 byl zjištěn úpadek dlužníka INFIN GROUP STAV s.r.o. v likvidaci , na jeho majetek byl prohlášen konkurs, žalovaný byl ustaven do funkce jako insolvenční správce a v aktualizovaném soupisu majetkové podstaty ze dne 26.3.2014 jsou jako majetek dlužníka zapsány pohledávky, jejichž vyloučení se podanou žalobou žalobce domáhá.

Podle ust. § 225 odst. 1, 2 IZ, osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu.

Předpoklady, za nichž může být vyhověno žalobě o vyloučení majetku z majetkové podstaty podle § 225 odst. 1 IZ, jsou obdobné jako předpoklady, k nimž dospěla soudní praxe při rozhodování o žalobě o vyloučení majetku ze soupisu majetku konkursní podstaty podle § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Mezi tyto předpoklady patří, že 1. označený majetek byl insolvenčním správcem příslušného dlužníka pojat do soupisu majetkové podstaty, 2. vylučovací žaloba podaná osobou odlišnou od dlužníka došla soudu nejpozději (KSOS 25 INS 4071/2011) do 30 dnů ode dne, kdy této osobě bylo doručeno vyrozumění insolvenčního správce o soupisu majetku, k němuž tato osoba uplatňuje právo vylučující soupis; platí však, že vylučovací žalobu může podat osoba bez ohledu na to, zda ji bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku do majetkové podstaty, neboť legitimace k vylučovací žalobě je dána již tím, že věc byla insolvenčním správcem sepsána do soupisu majetku, 3. žalovaným je insolvenční správce, 4. v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení majetku, trvají účinky konkursu a sporný majetek je nadále sepsán v majetkové podstatě (nebyl v mezidobí ze soupisu majetku vyloučen), 5. osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokázala nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu, svědčí jí.

Mezi účastníky není sporu o tom, že první čtyři shora citované předpoklady pro vyhovění vylučovací žalobě jsou splněny. Sporným mezi účastníky zůstal poslední předpoklad, tedy to, zda žalobce prokázal, že mu svědčí právo, které vylučuje zařazení majetku do soupisu majetkové podstaty dlužníka, a zda prokázal, že tento majetek neměl být do majetkové podstaty dlužníka sepsán.

Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, která učinil z provedených důkazů, a na něž pro stručnost odůvodnění také odkazuje, odvolací soud však nesouhlasí s právními závěry soudu prvního stupně.

Žalobce tvrdí, že je vlastníkem pohledávek, jejichž vyloučení se domáhá z majetkové podstaty dlužníka a tvrdí, že tyto pohledávky nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 3.8.2009, potažmo 20.1.2010.

Odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že smlouva o postoupení pohledávek z 3.8.2009 není smlouvou o postoupení pohledávek, ale smlouvou o zajištění závazku převodem práva dle § 553 obč.zák., která však pro svou neurčitost a nesrozumitelnost není platným právním úkonem .

V dané věci se nejedná o zajišťovací převod práva podle ust. § 553 obč.zák., podle něhož splnění závazku může být zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele, nýbrž se jedná o prostředek zajištění postoupením pohledávky podle ust. § 554 obč.zák.

Zajišťovací cese je jedním z prostředků k zajištění pohledávky, přičemž jde o postoupení pohledávky nikoli za účelem trvané změny věřitele, nýbrž za účelem zajištění pohledávky jiné. Jelikož ust. § 554 obč.zák. neupravuje podstatné části smlouvy o zajištění postoupením pohledávky, je v tomto směru nezbytné vycházet z právní úpravy smlouvy o postoupení pohledávky obsažené v ustanovení § 524 obč.zák. Je nepochybné, že smlouva o postoupení pohledávky musí obsahovat označení smluvních stran (postupitele a postupníka), vymezení postupované pohledávky a musí v ní být vyjádřena vůle smluvních stran směřující ke změně v osobě věřitele postupované pohledávky. V případě zajištění postoupením pohledávky je pak z povahy věci zřejmé, že smlouva musí dále obsahovat označení pohledávky, o jejíž zajištění jde a musí být z jejího obsahu zřejmá zajišťovací funkce (KSOS 25 INS 4071/2011) postoupení. Ačkoliv smlouva o zajištění postoupením pohledávky není uzavírána za účelem trvalé změny věřitele, stává se podle takové smlouvy věřitelem postupník, jehož povinností pouze je-v případě zániku zajištěné pohledávky-postoupit pohledávky, jejichž věřitelem se stal, zpět postupiteli (srov. závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.7.2006, sp. zn. 29 Odo 928/2004, který je veřejnosti přístupný na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V dané věci smlouva o postoupení pohledávek ze dne 3.8.2009 obsahuje označení smluvních stran-dlužníka jako postupitele a Ing. Zdeňka Lukeše jako postupníka, přičemž postupované pohledávky jsou zde označeny tak, že se jedná o pohledávky ze smluv o skupinovém financování, které jsou blíže vymezeny osobou dlužníka a číslem smlouvy. Takové vymezení postupovaných pohledávek považuje odvolací soud za určité, neboť je z něho zjistitelné, jaké pohledávky jsou předmětem postoupení, i když u postupovaných pohledávek není uvedena jejich výše. Judikatura soudů dovozuje, že ve smlouvě o postoupení pohledávek musí být postupované pohledávky vymezeny způsobem, z něhož bude jednoznačně zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem postupu, což je v dané věci splněno. Ve smlouvě z 3.8.2009 je současně označena zajišťovaná pohledávka tak, že se jedná o pohledávku věřitele Ing. Zdeňka Lukeše ze směnky vystavené 3.8.2009 Jiřím Kubíčkem, který se zavázal do 20.5.2010 uhradit Ing. Zdeňku Lukešovi částku ve výši 1.650.000 Kč s tím, že ke směnce přistoupila společnost INFIN GROUP STAV s.r.o. zastoupena jednatelkou Olgou Krausovou, jako aval. Současně smluvní strany potvrdily, že okamžikem uhrazení směnky do 20.5.2010 v plné výši budou pohledávky převedeny zpět na společnost INFIN GROUP STAV s.r.o. Z této smlouvy tedy zcela jasně vyplývá, že se jedná o zajišťovací funkci postoupení pohledávek. Na základě smlouvy ze dne 3.8.2009 se věřitelem pohledávek použitých k zajištění stal Ing. Zdeněk Lukeš, který pak byl oprávněn jako postupitel uzavřít další smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2010 s žalobcem, coby postupníkem s tím, že tato smlouva byla uzavřena v reakci na to, že dne 20.1.2010 došlo k převodu práv ze směnky z Ing. Zdeňka Lukeše na žalobce, který se tak stal věřitelem pohledávky ze směnky. I tuto smlouvu o postoupení pohledávek z 20.1.2010 hodnotí odvolací soud jako platně uzavřenou smlouvu, která obsahuje vymezení smluvních stran, označení postupovaných pohledávek a současně i z této smlouvy vyplývá zajišťovací funkce postoupení, neboť je zde uvedeno, že pokud bude uhrazena směnka do 20.5.2010 v plné výši, budou pohledávky převedeny zpět na společnost dlužníka. Vzhledem k tomu, že k zániku zajištěné pohledávky nedošlo-dlužník ze směnky Jiří Kubíček a ani avalisté-žalobci směnečnou sumu, coby věřiteli ze směnky, neuhradili, nebyl žalobce, coby postupník, povinen postoupit pohledávky, jejichž věřitelem se stal, zpět společnosti dlužníka. Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 3.8.2009, resp. 20.1.2010 bylo prokázáno, že žalobce se stal vlastníkem pohledávek ze smluv o skupinovém financování vůči dlužníkům Ignáci Hederváry, Nikole Švihálkové, Heleně Vejmolové, Anně Konupkové, Miroslavu Brúnovi, Ludmile Hrouzové a Františku Kovaříkovi, které byly insolvenčním správcem sepsány do majetkové podstaty dlužníka. Pokud žalobce odvozoval své vlastnické právo k pohledávkám také ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 20.5.2010, tak k tomu odvolací soud uvádí, že takové smlouvy dlužník dne 20.5.2010 uzavřít nemohl, neboť již nebyl vlastníkem těchto pohledávek. (KSOS 25 INS 4071/2011)

Odvolací soud se neztotožňuje ani se závěrem soudu prvního stupně, že smlouvy o postoupení pohledávek by měly být absolutně neplatné dle § 3 ve spojení s § 39 obč.zák. Z listin, které byly provedeny k důkazu v řízení před soudem prvního stupně, a to zejména z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 29.3.2012, č.j. 2 T 278/2011-366 nevyplynulo, že by žalobce, resp. Ing. Zdeněk Lukeš, se dopustil nějakého protiprávního jednání ve vztahu k dlužníku, za které by byl uznán vinným trestným činem. Pravomocně odsouzeni za trestnou činnost byli pouze Jiří Kubíček a Olga Krausová jako jednatelka dlužníka. Za neplatnou smlouvu by bylo možno považovat pouze takovou smlouvu, při jejímž uzavření sledovali úmysl (záměr) dosáhnout výsledku odporujícímu zákonu obě (všechny) smluvní strany (srov. např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.7.2008, sp. zn. 29 Odo 1027/2006, který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2009). Byť žalovaný tvrdil, že z pohledu civilního práva je nesporné, že to byl právně Ing. Zdeněk Lukeš a jeho společnost, kteří připravili celou transakci, z níž ve výsledku profitovali, toto tvrzení žalovaného provedenými důkazy prokázáno nebylo, nebylo tedy prokázáno, že by Ing. Zdeněk Lukeš společně s jednatelkou dlužníka při uzavření smlouvy o postoupení pohledávek z 3.8.2009 jednali podvodně ve vztahu k dlužníku s cílem vyvézt ze společnosti dlužníka majetek v podobě pohledávek. K námitce žalovaného, že z pohledu práva je minimálně sporné, zda vystavená směnka z 3.8.2009 má vůbec reálný základ v nějakém skutečném plnění, odvolací soud uvádí, že směnka představuje nesporný a abstraktní závazek a může obstát, i když nemá žádný rozumný důvod svého vystavení.

Žalobce tak prokázal, že mu svědčí vlastnické právo, které vylučuje zařazení pohledávek do soupisu majetkové podstaty dlužníka a rovněž to, že tento majetek neměl být do majetkové podstaty dlužníka sepsán.

Z těchto důvodů odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobě na vyloučení pohledávek z majetkové podstaty dlužníka vyhověl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodl nově i o náhradě nákladů řízení i u soudu prvního stupně. Na nákladech řízení před soudem prvního stupně vynaložil žalobce částku 2.000 Kč za zaplacený soudní poplatek z podané žaloby. Žalobce je zastoupen advokátem a za právní zastoupení mu přísluší náhrada za úkony advokáta, který podle obsahu spisu v řízení před soudem prvního stupně učinil dva úkony právní služby, tj. příprava a převzetí věci a účast u jednání soudu prvního stupně. Za tyto úkony právní služby podle ust. § 11 odst. 1, písm. a) a g) vyhl. č. 177/96 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přísluší odměna 6.200 Kč (jeden úkon á 3.100 Kč) podle ust. § 9 odst. 4, písm. c) ve spojení s ust. § 7 bodem 5. advokátního tarifu. Za dva úkony právní služby dále přísluší náhrada hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu, jedná se o částku 600 Kč (2 x 300 Kč). Advokát žalobce osvědčil, že je plátcem daně (KSOS 25 INS 4071/2011) z přidané hodnoty, proto mu přísluší dále náhrada této daně ve výši 21 %, což je částka 1.428 Kč (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.); celkem účelně vynaložené náklady řízení žalobce v řízení před soudem prvního stupně představují částku 10.228 Kč.

V řízení před odvolacím soudem podle obsahu spisu učinil advokát žalobce rovněž dva úkony (sepis odvolání a účast u jednání odvolacího soudu s tím, že podání blanketního odvolání a jeho následné odůvodnění považuje odvolací soud z hlediska účelnosti pouze za jeden úkon právní služby), za tyto dva úkony právní služby přísluší odměna ve výši 6.200 Kč + 2 x 300 Kč režijní paušál, dále náhrada za ztrátu času za cestu k jednání odvolacího soudu a zpět, celkem za dvě půlhodiny po 100 Kč se jedná o částku 200 Kč (ust. § 14 odst. 1, písm. a/ a odst. 3 advokátního tarifu). Dále je přiznáno žalobci za cestu k jednání k odvolacímu soudu a zpět cestovné na trase Laškov, Dvorek-Olomouc a zpět vozidlem VW Passat, průměrná spotřeba 4,1 l na 100 km, celkem ujeto 50 km, cena pohonných hmot dle příslušné vyhlášky, celkem cestovné představuje částku 250,50 Kč. 21% DPH činí 1.522,60 Kč a 2.000 Kč představuje zaplacený soudní poplatek z podaného odvolání. Celkové náklady odvolacího řízení jsou ve výši 10.773,10 Kč. Celkem účelně vynaložené náklady řízení žalobcem za oba dva stupně představují částku ve výši 21.001,10 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce (ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 27. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu