13 VSOL 61/2013-128
16 ICm 1057/2011 13 VSOL 61/2013-128 (KSOL 16 INS 4369/2009)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Waltrové ve věci žalobce Mgr. Ivo Šotka, se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, PSČ 779 00, jako insolvenčního správce dlužnice Ivany Černé, proti žalovanému Tomáši anonymizovano , anonymizovano , bytem v Luběnicích 47, PSČ 783 46, zastoupeného Mgr. Lucií Novákovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 956/31, o určení neúčinnosti právního úkonu, vedené u Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci pod sp. zn. 16 ICm 1057/2011 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice Ivany Černé, bytem v Domašově nad Bystřicí, Ztracená 65, PSČ 783 06, identifikační číslo: 70251088 vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 16 INS 4369/2009, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 31.1.2013 č.j. 16 ICm 1057/2011-110 (KSOL 16 INS 4369/2009)

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že žaloba se n e o d m í t á.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl žalobu (výrok I.) a dále uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu (KSOL 16 INS 4369/2009) nákladů řízení v celkové výši 11.880 Kč k rukám advokátky Mgr. Lucie Novákové se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 956/31 do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že poté, co vyzval žalobce výzvou z 27.2.2012 k doplnění žaloby dospěl k závěru, že podanou žalobu je třeba odmítnout, protože žaloba není projednatelná z důvodu nesprávného žalobního petitu, který neodpovídá insolvenčnímu zákonu. Soud uvedl, že je pojmově vyloučeno, aby v případě, kdy žalobce tvrdí, že byla uzavřena kupní smlouva, se domáhal neúčinnosti zvýhodňujícího právního úkonu tak, že žádá, aby bylo určeno, že zvýhodňujícím právním úkonem je pouze předání a převzetí zboží na základě protokolu z 24.5.2010, protože k této faktické činnosti došlo den před rozhodnutím soudu o dlužníkově úpadku. Soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvedl, že předání a převzetí zboží je faktickou činností, nejedná se o právní úkon, byť se jím právní úkon provádí. Soud dále uzavřel, že ustanovení § 241 odst. 2 insolvenčního zákona míří na ty právní úkony, které byly učiněny v době, kdy se dlužník fakticky v úpadku nachází, a nikoliv jen na úkony, k nimž dojde až v době, kdy soud rozhodl o úpadku. Jestliže řízení bylo zahájeno podáním věřitelského návrhu dne 13.7.2009 a do konce roku 2009 bylo přihlášeno k řízení již šestnáct věřitelů se svými pohledávkami a dlužník své závazky neplatil, je zpětně evidentní, že v úpadku se nacházel již před koncem roku 2009. Byla-li uzavřena kupní smlouva ústní formou mezi dlužnicí a žalovaným a následně byly vystaveny dlužnicí faktury, šlo o smlouvu, která byla uzavřena v době dlužníkova úpadku, tak, jak to požaduje citované ustanovení § 241 odst. 2 insolvenčního zákona. K předání a převzetí zboží došlo na základě předávacího protokolu z 24.5.2010. Podle soudu předání a převzetí zboží není pro rozhodnutí soudu o neúčinnosti zvýhodňujícího právního úkonu relevantní. Relevantní listinou může být dohoda o zápočtu pohledávek z 5.2.2010, popřípadě ústně uzavřená kupní smlouva, nikoliv však samotný fakt předání a převzetí zboží. O nákladech řízení rozhodl soud podle procesní úspěšnosti podle ustanovení § 146 odst. 3 o.s.ř.

Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné odvolání, ve kterém uvedl, že podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; má za to, že na opakované výzvy soudu žalobu doplnil tak, aby byla projednatelná ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené výroky I. a II. ve smyslu ustanovení § 219 odst. 1 o.s.ř. zrušil.

Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že již ve vyjádření ze dne 11.10.2011 poukázal na nedostatek žalobního petitu spočívající v tom, že předání zboží dlužnicí žalobci nebylo právním úkonem ve smyslu ustanovení § 34 občanského zákoníku, tím spíše není právním úkonem dle § 235 odst. 1 insolvenčního zákona. Ztotožňuje se proto s právním názorem soudu prvního stupně. Pokud na výzvy soudu učiněné podle § 43 odst. 2 o.s.ř. žalobce tento nedostatek žalobního petitu neodstranil, pak soudu nezbylo, než žalobu odmítnout jako neprojednatelnou. Navrhuje proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. (KSOL 16 INS 4369/2009)

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

V přezkoumávané věci z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podanou žalobou uplatnil nárok na určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka dle ustanovení § 241 IZ a skutkově tvrdil, že byl ustanoven insolvenčním správcem dlužnice Ivany Černé. Z přihlášky pohledávky žalovaného, která je vedena pod č. 12 zjistil, že dlužnice předala dne 24.5.2010 žalovanému soubor movitých věcí v hodnotě 1.612.665 Kč k úhradě svého závazku vůči jeho osobě. Je přesvědčen o tom, že předání zboží je neúčinným právním úkonem dle ustanovení § 241 IZ, a to z důvodu, že v důsledku popsaného právního úkonu se žalovanému dostalo vyššího uspokojení, než by mu náleželo v konkursu, neboť v rámci konkursního řízení jsou věřitelé uspokojování poměrně a je jednoznačné, že úkon byl učiněn v době, kdy již byl dlužník v úpadku, neboť pouhý jeden den po předání zboží v hodnotě 1.612.665 Kč došlo k prohlášení konkursu na majetek dlužnice. Dále tvrdí, že žalovaný předmětné zboží nemá k dispozici, není tudíž možné žádat vydání zboží, ale je možno žalovat na úhradu peněžité částky ve smyslu ustanovení § 236 odst. 2 IZ. Ze zprávy Finančního úřadu ve Šternberku ze dne 15.11.2010 vyplývá, že žalovaný předmětné zboží dne 24.5.2010 téhož dne, kdy jej obdržel od dlužnice, prodal třetí osobě. Domáhá se proto, aby bylo určeno: 1) že předání zboží dlužnicí žalobci (správně patří žalovanému) na základě předávacího protokolu ze dne 24.5.2010 je vůči dlužnici neúčinné, 2) že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1.612.665 Kč a 3) že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši určené soudem. Usnesením ze dne 27.2.2012 č.j. 16 ICm 1057/2011-78 (KSOL 16 INS 4369/2009) soud vyzval žalobce, aby ve lhůtě do sedmi dnů od doručení výzvy písemně doplnil svou žalobu tak, že uvede: a) z jakého smluvního typu vyplynul právní vztah mezi žalobcem a žalovaným, b) zda a jakým způsobem byla dohodnuta úhrada kupní ceny, c) jakým způsobem nakonec byla kupní cena uhrazena, d) na základě jaké právní skutečnosti došlo k přechodu vlastnického práva, e) z jakých konkrétních důvodů je právě předání zboží na základě předávacího protokolu z 24.5.2010 zvýhodňujícím právním úkonem. Žalobce byl současně poučen, že nedoplní-li žalobu řádně a včas, soud jí odmítne s odkazem na ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. V důvodech soud prvního stupně uvedl, že žalobce musí především soudu vyložit celý skutek, nikoliv pouze jeho část spočívající v předání zboží, když je zřejmé, že předání zboží proběhlo na základě předchozích právních úkonů účastníku některého (KSOL 16 INS 4369/2009) smluvního typu, který žalobce musí v žalobě označit. Současně uvedl, že je třeba, aby žalobce vysvětlil, z jakého důvodu je právě předání zboží na základě předávacího protokolu z 24.5.2010 neúčinným právním úkonem. Na výzvu soudu reagoval žalobce podáním z 22.3.2012, ve kterém uvedl, že mezi žalobcem (správně patří mezi dlužnicí) a žalovaným se jednalo o započtení vzájemných závazků a pohledávek, když pohledávka žalovaného vznikla ze smlouvy o půjčce. K započtení pohledávek žalovaného došlo oproti hodnotě movitých věcí, které převzal od dlužnice a jejichž hodnotu dlužnice a žalovaný určili na částku 1.612.665 Kč. K žádné finanční úhradě nedošlo, protože se jednalo o zápočet. Kupní cena tedy uhrazena nebyla. K přechodu vlastnického práva došlo na základě započtení hodnoty zboží oproti pohledávce žalovaného, to je fakticky na základě kupní smlouvy za situace, kdy kupní cena byla uhrazena zápočtem. Předání zboží dle žalobce bylo zvýhodňujícím úkonem, protože se věřiteli na základě tohoto úkonu dostalo na úkor ostatních věřitelů většího uspokojení, než jaké by obdržel v konkursu, když v rámci konkursního řízení jsou věřitelé uspokojováni poměrně. Tvrdí, že je jednoznačné, že úkon byl učiněn v době, kdy byla již dlužnice v úpadku, protože pouhý jeden den po předání zboží došlo k prohlášení konkursu na majetek dlužnice.

Podle ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř., řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.

Podle ustanovení § 43 o.s.ř., předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).

Podle ustanovení § 160 IZ, incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby (odstavec 1). Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně (KSOL 16 INS 4369/2009) postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat (odstavec 4).

Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba není projednatelná z důvodu nesprávného žalobního petitu, který neodpovídá insolvenčnímu zákonu .

Údaj o tom, čeho se navrhovatel domáhá (žalobní petit), je nesrozumitelný nebo neurčitý, jestliže vymezení práv a jím odpovídajících povinností v něm obsažené bylo provedeno tak, že nelze dovodit, o jaká práva a povinnosti vůbec jde, a je zřejmé, že převzetí takového petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek jeho materiální nevykonatelnost.

V přezkoumávané věci se žalobce žalobním petitem domáhá, aby bylo určeno, že předání zboží dlužnicí žalobci (správně patří žalovaného) na základě předávacího protokolu ze dne 24.5.2010 je vůči dlužnici neúčinné. Takto zformulovaný žalobní petit vychází ze skutkových tvrzení (uvedených žalobcem v žalobě, jakož i v doplnění žaloby a uvedených žalovaným v jeho vyjádření) z nichž -stručně řečeno vyplývá, že mezi dlužnicí a žalovaným byla uzavřena ústní kupní smlouva, kterou dlužnice prodala žalovanému rybářské zboží. Poté dlužnice vystavila žalovanému faktury na úhradu kupní ceny. K zaplacení kupní ceny došlo tím způsobem, že mezi dlužnicí a žalovaným byly uzavřeny dohody o zápočtu. Teprve poté došlo k vyhotovení předávacího protokolu a k vlastnímu předání zboží. Podle tvrzení žalobce je neúčinným právním úkonem až předání zboží dlužnicí žalovanému, ke kterému došlo na základě předávacího protokolu ze dne 24.5.2010.

Podle odvolacího soudu na základě podané žaloby nelze uzavřít, že žaloba by byla neprojednatelná, a že by tudíž byl dán důvod pro její odmítnutí. Z obsahu podané žaloby zcela jasně a srozumitelně vyplývá, kdo jsou účastníci řízení, jaký skutek má být předmětem řízení a čeho se žalobce podanou žalobou domáhá. Vadou podání, která by bránila dalšímu pokračování v řízení není to, že žalobnímu petitu nelze vyhovět proto, že není v souladu s hmotným právem. Měl-li tedy soud prvního stupně za to, že v přezkoumávané věci je právně neúčinným úkonem dohoda o zápočtu pohledávek z 5.2.2010, případně ústně uzavřená kupní smlouva, a nikoliv samotný fakt předání a převzetí zboží, tak, jak uvedl v důvodech svého rozhodnutí, nemůže žalobu odmítnout jako neprojednatelnou z důvodu nesprávného žalobního petitu, ale je třeba o uplatněném nároku rozhodnout věcně. Nadto je třeba také zdůraznit, že soud prvního stupně odmítá žalobu jako neprojednatelnou z důvodu nesprávného žalobního petitu, ačkoliv jeho výzva k doplnění žaloby k vlastnímu žalobnímu petitu vůbec nesměřovala; soud prvního stupně žalobce vyzýval zejména k doplnění skutkových tvrzení.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně změnil (§ 220 odst. 1 o.s.ř.) tak, že rozhodl o neodmítnutí žaloby (KSOL 16 INS 4369/2009) žalobce s tím, že v dalším řízení se soud prvního stupně bude uplatněným nárokem zabývat věcně.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však též doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. července 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu