13 VSOL 57/2015-56
31 ICm 25/2012 13 VSOL 57/2015-56 (KSBR 31 INS 14869/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové ve věci žalobce AB-CREDIT a.s., se sídlem Hvězdova 1716/2b, Nusle, Praha 4,140 00, identifikační číslo osoby 40522610, proti žalovanému Mgr. Radku Frkalovi, Příkop 6, Brno, PSČ 602 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka Miroslava anonymizovano , zastoupenému JUDr. Františkem Frkalem, advokátem se sídlem Příkop 6, Brno PSČ 602 00, o určení výše pohledávky, vedené jako incidenční spor u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 ICm 25/2012 v insolvenčním řízení dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Veverské Knínice 264, PSČ 664 81, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 14869/2010, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17.9.2014, č.j. 31 ICm 25/2012-30 (KSBR 31 INS 14869/2010),

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se m ě n í takto: (KSBR 31 INS 14869/2010)

U r č u j e se, že pohledávka žalobce, přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka, vedeného pod sp. zn. KSBR 31 INS 14869/2010, se považuje za zjištěnou i co do částky 67.795,22 Kč .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal proti žalovanému určení, že pohledávka žalobce přihlášená do insolvenčního řízení sp. zn. KSBR 31 INS 14869/2010 se uznává a považuje za zjištěnou i co do částky 67.795,22 Kč (výrok I.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení 8.400 Kč s náhradou DPH 1.746 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.).

Na odůvodnění uvedl, že žalobce se žalobou ze dne 3.1.2012, domáhal určení pohledávky popřené v insolvenčním řízení dlužníka co do částky 67.795,22 Kč, která podle něj měla být přezkoumána jako pohledávka vykonatelná dle elektronického platebního rozkazu vydaného Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 73 EC 707/2009 dne 28.4.2009. Pohledávka vznikla dne 1.9.2006 dle smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi dlužníkem a právním předchůdcem žalobce, řídící se Obchodními podmínkami pro spotřebitelské úvěry Raiffeisenbank a.s., které jsou její součástí a s nimiž se dlužník seznámil a v plném rozsahu souhlasil. Dlužník se dostal do prodlení s úhradou svého závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, proto byly uplatněny smluvní úroky z prodlení ve výši 29 % odpovídající úrokové sazbě pro nepovolený debet na účtech. Žalovaný argumentoval tím, že pro účely insolvenčního řízení byla pohledávka posouzena jako nevykonatelná, protože předmětný elektronický platební rozkaz nebyl, vzhledem k absenci konverze, předložen ve formě veřejné listiny. Podle žalovaného dlužník uzavřel smlouvu o úvěru jako spotřebitel a sjednání smluvních úroků ve výši 29 %, odpovídajících popřené části pohledávky, je absolutně neplatným právním úkonem pro rozpor s kogentním ustanovením zákona. Soud prvního stupně provedl ve věci důkazy listinami, a to přihláškou pohledávky č. 6 přihlášenou do řízení KSBR 31 INS 14869/2010, návrhem na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 501149, akceptací návrhu na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 501149, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 22.05.2008, Obchodními podmínkami pro spotřebitelské úvěry Raiffeisenbank, a. s., kopií elektronického platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 73 EC 707/2009 ze dne 28.4.2009 a jeho ověřenou kopií. Poté dospěl k závěru, že skutkový stav, ani posouzení přihlášeného (KSBR 31 INS 14869/2010) příslušenství jako nároku na smluvní úrok z prodlení, nebyl mezi účastníky sporný. Jak dodatečně vyšlo najevo, byl tento nárok přiznán žalobci pravomocným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4 elektronickým platebním rozkazem sp. zn. 73 EC 707/2009 ze dne 28.4.2009, který je od 2.5.2011 pravomocný a vykonatelný. Dále po právní stránce uzavřel, že námitka žalobce, že jeho pohledávka měla být přezkoumána jako vykonatelná, není důvodná a žalobce pochybil, pokud v přihlášce pohledávky neprovedl konverzi elektronického platebního rozkazu. Žalobci byl smluvní úrok z prodlení přiznán elektronickým platebním rozkazem, který založil překážku věci rozsouzené. Zásadní rozpor však existuje v tom, zda insolvenční správce i po shledání, že pohledávka je vykonatelná, může setrvat na kritice chybného právního posouzení věci. Judikatura nepřipouští, aby byl platně sjednán úrok z prodlení mezi spotřebitelem a bankou, přičemž účastníci i soud jsou de facto i de iure ve shodě, že pohledávka je postavena na absolutně neplatném ujednání. Ostatně z vyjádření žalobce plyne, že žádal alespoň přiznání zákonných úroků z prodlení ve výši 19.161,62 Kč. Za stavu, kdy proti sobě stojí ust. § 199 odst. 2 věta za středníkem IZ , žalobce si je vědom uplatnění nároku z absolutně neplatného právního úkonu a současně mu nelze přiznat jiný právní důvod jeho pohledávky, se soud přiklonil k závěru , že žalovaný prokázal důvod popření, a to absolutní neplatnost ujednání o smluvním úroku z prodlení (i za uplatnění konstantní judikatury 29 ICdo 7/2003 ). Proto žalobu zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání. V odvolání, citoval úpravu ustanovení § 205 odst. 2, písm. c), a) a g) o.s.ř. a nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný prokázal důvod popření pohledávky žalobce. Odkazoval na ustanovení § 198 odst. 2, odst. 3 a § 199 odst. 2 insolvenčního zákona a rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.7.2013, sen. zn. 29 ICdo 7/2013, z nichž dle žalobce vyplývá, že závěr soudu prvního stupně nemá právní oporu. Výhrady vznášené žalovaným proti příslušenství vykonatelné pohledávky, přiznané označeným elektronickým platebním rozkazem, jsou dle žalobce jiným právním posouzením věci, které insolvenčnímu správci zákon zapovídá a k popěrnému úkonu žalovaného nelze přihlížet. Dále setrval na svém názoru, že žalovaný, pokud měl výhrady k formě listiny, kterou prokazoval svou vykonatelnou pohledávku, jej měl vyzvat k doplnění, resp. odstranění vad přihlášky pohledávky. V odvolacím řízení žádal změnu napadeného rozsudku tak, aby jeho žalobě bylo vyhověno a byla mu přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Žalovaný s odvoláním nesouhlasil. Podle jeho názoru byl úrok z prodlení přihlášen jako smluvní úrok , uplatněná pohledávka žalobce je postavena na absolutně neplatném ujednání a žalobce si je vědom uplatnění nároku z absolutně neplatného právního úkonu, proto mu nelze přiznat ani jiný právní důvod vzniku jeho pohledávky, neboť by to bylo v rozporu s ustanovením § 192 odst. 4, věta první insolvenčního zákona a v konečném důsledku s jeho úpravou § 5, písm. a). Podle žalovaného nelze odkazovat na příslušný judikát NS ČR , jelikož existují také vykonatelná rozhodnutí, z jejichž obsahu je zřejmé, že nebyla podrobena právnímu (KSBR 31 INS 14869/2010) posouzení věci , zejména zkoumání absolutní neplatnosti právního úkonu. Při pochybení soudu ve věci zkoumání absolutní neplatnosti právního úkonu, kterou by měl soud zkoumat z úřední povinnosti, by dle žalovaného nemělo být v insolvenčním řízení zapovězeno takové pohledávky opětovně právně přezkoumat, neboť opačný přístup by mohl vést k porušení ustanovení § 5, písm. a) insolvenčního zákona. Dále v odvolání uvedl, že postup podle ust. § 188 odst. 2 insolvenčního zákona se uplatní pouze tehdy, je-li vadný procesní úkon, tedy přihláška pohledávky, nikoli její přílohy. Pokud věřitel nepřipojí k přihlášce pohledávky požadované přílohy, neprokáže vykonatelnost pohledávky dle ust. § 177 insolvenčního zákona, proto žalovaný neměl povinnost postupovat podle ust. § 188 odst. 2 insolvenčního zákona. V odvolacím řízení žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil.

Dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-přechodného ustanovení uvedeného zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, a že obsahuje způsobilý odvolací důvod, jenž je podřaditelný pod ust. § 205 odst. 2, písm. g) o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), a poté, co zčásti opakoval a doplnil dokazování, dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

Odvolací soud pro přehlednost shrnuje skutkový stav, zjištěný z důkazů provedených soudem prvního stupně i soudem odvolacím takto: 1. Dne 14.10.2011 byl usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 31 INS 14869/2010-A-12 zjištěn úpadek dlužníka Miroslava anonymizovano , na jehož majetek byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný (tato skutečnost vyplývá z obsahu insolvenčního rejstříku). 2. Dne 19.10.2011 přihlásil žalobce do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou pohledávky, evidovanou v oddíle P insolvenčního spisu pod č. 6, peněžitou pohledávku ve výši celkem 179.960,68 Kč, která byla přihlášena jako nezajištěná a vykonatelná. Pohledávka byla soudu doručena v elektronické podobě. Důvodem (KSBR 31 INS 14869/2010) vzniku pohledávky dle přihlášky je Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 1.9.2006 , s tím, že pohledávka byla postoupena na žalobce jeho právním předchůdcem Raiffeisenbank a.s. smlouvou ze dne 22.5.2008. Její vykonatelnost žalobce opírá o elektronický platební rozkaz, vydaný Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 73 EC 707/2009 dne 28.4.2009. Pohledávka představuje jistinu v částce 84.067,46 Kč a příslušenství ve výši 95.893,22 Kč (úroky z prodlení v sazbě 29 % ročně z částky 84.067,46 Kč za dobu od 1.1.2009 do 13.10.2011 ve výši 67.795,22 Kč a náhradu nákladů řízení 28.098 Kč). K přihlášce pohledávky je připojen elektronický platební rozkaz, který vydal Obvodní soud pro Prahu 4 dne 28.4.2009 pod sp. zn. 73 EC 707/2009, jímž zavázal dlužníka k úhradě částky 84.067,46 Kč s příslušenstvím, sestávajícího ze smluvních úroků z prodlení 29 % ročně z uvedené částky od 1.1.2009 do zaplacení a náhrady nákladů řízení ve výši 28.098 Kč ve prospěch žalobce. Dokument není konvertován ve smyslu § 22 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (tato zjištění učinil odvolací soud z přihlášky pohledávky žalobce, kterou k důkazu provedl u odvolacího jednání). 3. Na přezkumném jednání dne 9.12.2011, na němž byla pohledávka žalobce zařazena k přezkumu jako nevykonatelná, ji žalovaný popřel co do výše 67.795,22 Kč proto, že přihlášené smluvní úroky z prodlení v sazbě 29% jsou v rozporu s kogentním ustanovením § 262 odst. 4 obchodního zákoníku. Pohledávka byla zjištěna co do výše 112.165,46 Kč (zjištěno odvolacím soudem z přezkumného listu přihlášky pohledávky, evidované v řízení pod č. P 6). 4. Vyrozuměním ze dne 20.12.2011, doručeným žalobci dne 21.12.2011, jej žalovaný vyrozuměl o popření jeho nevykonatelné pohledávky, která byla na přezkumném jednání dne 9.12.2011 popřena co do základu/pravosti 67.795,22 Kč a dále co do výše 67.795,22 Kč , a to proto, že věřitelem přihlášené smluvní úroky z prodlení v sazbě 29% jsou v rozporu s kogentním ustanovením § 262 odst. 4 obchodního zákoníku a že po dlužníku lze nárokovat pouze zákonné úroky z prodlení (toto zjištění provedl odvolací soud z kopie vyrozumění žalovaného, předloženého žalobcem). 5. Obvodní soud pro Prahu 4 vydal dne 28.4.2009 pod sp. zn. 73 EC 707/2009 elektronický platební rozkaz, kterým zavázal dlužníka k zaplacení částky 84.067,46 Kč a úroků z prodlení v sazbě 29% ročně z částky 84.067,46 Kč za dobu od 1.1.2009 do zaplacení, a nákladů řízení 28.098 Kč. Platební rozkaz nabyl právní moci dne 22.5.2009. Tato skutečnost byla doložena ověřenou kopií označeného rozhodnutí, kterou žalobce předložil u jednání soudu prvního stupně dne 17.9.2014 a rovněž kopií tohoto rozhodnutí, kterou žalobce připojil k přihlášce pohledávky.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 IZ, věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. (KSBR 31 INS 14869/2010)

Podle ustanovení § 198 odst. 2 IZ, v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Podle ustanovení § 198 odst. 3 IZ, vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199.

Podle ustanovení § 199 odst. 2 IZ, jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Odvolací soud po zhodnocení shora uvedených skutečností uzavírá, že žaloba žalobce na určení pohledávky, popřené žalovaným v insolvenčním řízení dlužníka co do výše, byla podána včas dle § 197 odst. 2 IZ, neboť přezkumné jednání se konalo dne 9.12.2011 a žaloba byla doručena soudu dne 4.1.2012, poslední den lhůty dle § 198 odst. 1 IZ tak připadl na pondělí 9.1.2012 (30 den ode dne konání přezkumného jednání byla neděle 8.1.2012, § 57 odst. 1, 2 o.s.ř., vyrozumění dle § 197 odst. 2 IZ bylo žalobci doručeno dne 21.12.2011 a 15. den od jeho doručení byl čtvrtek 5.1.2012).

Dále odvolací soud dospívá k závěru, že žalobce je procesně legitimován k podání žaloby na určení. Jeho pohledávka byla zařazena k přezkumu a přezkoumána jako pohledávka nevykonatelná, ačkoli byla přihlášena jako vykonatelná. V průběhu řízení o žalobě o určení výše pohledávky, popřené žalovaným insolvenčním správcem jako nevykonatelná pohledávka, vyšlo najevo, že pohledávku žalobce je třeba posuzovat jako vykonatelnou (prokázáno ověřenou kopií elektronického platebního rozkazu, vydaného Obvodním soudem pro Prahu 4 dne 28.4.2009 v řízení pod sp. zn. 73 EC 707/2009, který nabyl právní moci dne 22.5.2009, tedy přede dnem konání přezkumného jednání).

Jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 18.7.2013, sen. zn. 29 NSČR 25/2011, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 105/2013 (dále jen R 105/2013 ), tam, kde insolvenční správce popřel přihlášenou pohledávku jako nevykonatelnou , ačkoli věřitel pohledávku přihlašoval jako vykonatelnou , lze spor o povahu popření (jež se může projevit v omezení popěrných důvodů ve smyslu § 199 odst. 2 části věty za středníkem insolvenčního zákona), vést jen v rámci včas a řádně zahájeného incidenčního (KSBR 31 INS 14869/2010) sporu. Pokud pohledávka, přihlášená věřitelem jako vykonatelná , byla při přezkumném jednání přezkoumána coby pohledávka nevykonatelná a popřena (v této věci co do výše), pak je to věřitel, jehož insolvenční správce vyzval postupem podle § 197 odst. 2 insolvenčního zákona k podání incidenční žaloby, kdo je povinen podat ve stanovené lhůtě žalobu o určení pravosti pohledávky u insolvenčního soudu. Skutečnost, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není ve sporu o určení výše pohledávky, zahájeném jejím věřitelem důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 IZ, přičemž je vázán důvody, pro které pravost nebo výši pohledávky popřel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22.2.2006 sp. zn. 29 Odo 245/2004, dostupný na stránkách www.nsoud.cz).

Vzhledem k tomu, že žalobce prokázal, že jeho pohledávka v popřené výši 67.795,22 Kč (úroky z prodlení v sazbě 29% ročně z částky 84.067,46 Kč za dobu od 1.1.2009 do 13.10.2011) byla přiznána pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, je spor o povahu popření pohledávky vyřešen tak, že se jedná o pohledávku vykonatelnou. Žalovaný v tomto sporu, který byl zahájen v režimu ust. 198 IZ, je omezen v popěrných důvodech, které mu příslušejí, tak, že důvodem popření pohledávky nemůže být jiné právní posouzení věci (§ 199 odst. 2, věta za středníkem IZ).

Žalovaný popřel vykonatelnou pohledávku žalobce, přiznanou pravomocným rozhodnutí soudu, co do výše 67.795,22 Kč proto, že ujednání o smluvních úrocích z prodlení v sazbě 29% je absolutně neplatné pro rozpor s ustanovením § 262 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník (§ 39 zákona č. 40/1964, občanský zákoník). Je tedy zřejmé, že námitka neplatnosti ujednání, z něhož přiznaný nárok vychází, je kritikou správnosti právního posouzení věci ( jiným právním posouzením věci).

Jak vyplývá ze závěru formulovaného Nejvyšším soudem České republiky v jeho rozhodnutí ze dne 18.7.2013 sen. zn. 29 ICdo 7/2013, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 106/2013 (dále jen R 106/2013 ), právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. U platebního rozkazu, včetně elektronického platebního rozkazu, se přitom právní posouzení věci (v rovině zkoumání předpokladů, za nichž mohla být taková rozhodnutí vydána) projevuje v tom, že soud vydal taková rozhodnutí (jež neobsahují žádné odůvodnění).

Vycházeje ze závěrů uvedených v rozhodnutí R 106/2013 odvolací soud ohledně sporné pohledávky z titulu smluveného úroku z prodlení uzavírá, že závěr nalézacího Obvodního soudu pro Prahu 4, že o věci lze rozhodnout elektronickým platebním rozkazem, v sobě zahrnuje též úsudek, že žalobci přiznávané příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku z prodlení v sazbě 29% z jistiny (KSBR 31 INS 14869/2010) neodporuje právním předpisům (§ 174a, § 172 odst. 1 o.s.ř.). Takový úsudek je postačující pro závěr, že elektronický platební rozkaz obsahuje právní posouzení věci ohledně přiznaného příslušenství pohledávky. Pokud žalovaný jako důvod popření výše pohledávky žalobce namítl, že příslušenství pohledávky žalobce bylo přiznáno nesprávně, neboť mu nemělo být přiznáno vůbec, je námitka žalovaného námitkou nesprávného právního posouzení věci nalézacím soudem (jiné právní posouzení věci ve smyslu § 199 odst. 2, věta za středníkem IZ), která ve vztahu k vykonatelné pohledávce žalovanému nepřísluší a není způsobilým důvodem popření. Nezpůsobilým důvodem popření se soud ve sporu o určení pohledávky nemůže věcně zabývat.

Odvolací soud z výše uvedených důvodů uzavírá, že žalobce v tomto určovacím sporu prokázal, že má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku, kterou žalovaný insolvenční správce popřel z důvodu, který mu nepřísluší. Proto je třeba žalobě na určení výše popřené pohledávky vyhovět, aniž by se soud mohl zabývat prokazováním uplatněného důvodu popření.

Odvolací soud, který se neztotožnil se soudem prvního stupně v právním posouzení věci, z výše uvedených důvodů změnil napadený rozsudek tak, že vyhověl žalobě žalobce na určení, že jeho pohledávka, přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka, je po právu i co do částky 67.795,22 Kč (§ 220 odst. 1 o.s.ř.).

Vzhledem ke změně napadeného rozsudku rozhodl odvolací soud nově o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (ust. § 224 odst. 2 o.s.ř.) a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. V obou řízeních (ust. § 224 odst. 1 o.s.ř.) bylo o nákladech rozhodnuto podle ust. § 202 odst. 1, věta první IZ, když v tomto typu sporu nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Pro úplnost odvolací soud k názoru žalobce, že žalovaný jej byl povinen vyzvat k doplnění přihlášky jeho pohledávky o soudní rozhodnutí ve formě veřejné listiny, odkazuje na závěr vyslovený v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15.7.2009, sen. zn. 1 VSPH 94/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 13/2009. V něm soud vyslovil závěr, že nedoplní-li věřitel ani přes výzvu insolvenčního správce zákonem požadované přílohy (kopie smluv, soudních nebo jiných rozhodnutí a dalších listin dokládajících údaje uvedené v přihlášce pohledávky), čili listinné důkazy ve smyslu § 177 IZ, je na insolvenčním správci, zda takovou pohledávku co do pravosti nebo obsahu zpochybní a podle § 192 a násl. tohoto zákona ji popře.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadený (KSBR 31 INS 14869/2010)

rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je- li dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům se však doručuje zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozsudku.

Olomouc 14. července 2015

JUDr. Věra Vyhlídalová předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Krejčí, v.r. Zuzana Žádníková Podle § 158 odst. 1 o.s.ř. podepsáno pověřenou členkou senátu z důvodu řádné dovolené předsedkyně senátu.