13 VSOL 57/2011-62
22 ICm 2131/2010 13 VSOL 57/2011-62 (KSOS 22 INS 7127/2010)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové ve věci žalobce PROFI CREDIT Czech a.s., se sídlem v Praze 1, Jindřišská 24/941, IČ: 61860069, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovaným 1) Mgr. Michalu Machkovi, se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Masná 10, insolvenčnímu správci dlužníka Miroslava Šenka, zastoupenému Mgr. Sylvou Pahutovou, advokátkou se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Dlouhá 53/6, 2) Miroslavu anonymizovano , anonymizovano , bytem v Havířově-Městě, Dlouhá třída 811/2A, o určení popřených pohledávek, o odvolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.9.2011, č.j. 22 ICm 2131/2010-43,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, to je ve výroku IV. o nákladech řízení, potvrzuje.

II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že pohledávky žalobce č. 1 ve výši 20.916,-Kč z titulu nedoplatku na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém (KSOS 22 INS 7127/2010) úvěru č. 9100170151, z titulu směnečného úroku a nákladů rozhodčího řízení, č. 2 ve výši 5.629,-Kč z titulu smluvní pokuty dle dohody o uznání dluhu z revolvingového úvěru č. 9100170151, č. 4 ve výši 16.405,-Kč z titulu smluvní pokuty dle dohody o uznání dluhu z revolvingového úvěru č. 9100201704 přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka Miroslava Šenka jsou po právu (výrok I.), dále zamítl žalobu na určení, že část pohledávky žalobce č. 3 ve výši 29.244,39 Kč z titulu nedoplatku ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100201704, z titulu části směnečného úroku a nákladů rozhodčího řízení přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka Miroslava Šenka jsou po právu (výrok II.), určil, že část pohledávky žalobce č. 3 ve výši 30.117,61 Kč z titulu nedoplatku ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100201704, z titulu části směnečného úroku, která byla přihlášena do insolvenčního řízení dlužníka Miroslava Šenka, je po právu (výrok III.), rozhodl, že žalobce zaplatí žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení 4.070,88 Kč na účet jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), a rozhodl, že žalobce a žalovaný 2) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).

Ve vztahu k výroku o nákladech řízení v důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že žalovaný 1) má podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu 41,12 % ze svých účelně vynaložených nákladů řízení, tj. z paušální odměny ve výši 9.000,-Kč podle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. a ze tří režijních paušálů po 300,-Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., protože byl úspěšný v rozsahu 70,56 % a neúspěšný v rozsahu 29,44 %. 41,12 % pak představuje částku 4.070,88 Kč, kterou žalobce zaplatí žalovanému 1) na účet jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. V důvodech rozhodnutí se soud prvního stupně dále vypořádal s námitkou žalobce, že náklady žalovanému 1), tj. insolvenčnímu správci, by přiznány být neměly, když žalovaný 1) coby insolvenční správce je sám osobou s právnickým vzděláním.

Proti tomuto rozsudku, výslovně pouze proti výroku IV. o nákladech řízení, podal žalovaný 1) včasné odvolání, kterým se domáhá změny napadeného výroku tak, že žalobci bude uloženo zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku 9.900,-Kč na účet jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný 1) tvrdí, že soud prvního stupně se nezabýval podrobněji otázkou přiznání nákladů řízení žalovanému 1) v plné výši ve smyslu ustanovení § 143 o.s.ř. Poukazuje na to, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení přihláškou pohledávky č. 3 dílčí pohledávky č. 1 a 3 jako pohledávky z titulu zajišťovacích směnek ke smlouvám o revolvingovém úvěru. Žalovaný 1) přezkoumal přihlášku pohledávky žalobce a vyzval žalobce k opravě či doplnění přihlášky pohledávky ve smyslu doložení prvopisů směnek, když má za to, že je-li uplatňován nárok ze směnky, je třeba předložit prvopis směnky z hlediska doložení aktivní legitimace a z hlediska posouzení pravosti a platnosti směnky. Žalobce v rámci doplnění přihlášky prvopisy směnek nepředložil a uvedl, že budou-li z toho důvodu popřeny pohledávky uplatněné ze směnek, budou originály směnek předloženy až při jednání v incidenčním sporu. Protože prvopisy směnek nebyly předloženy ani u přezkumného (KSOS 22 INS 7127/2010) jednání konaného dne 26.11.2010, popřel žalovaný 1) dílčí pohledávky č. 1 a 3 z důvodu nepředložení prvopisů směnek, a tudíž neprokázání aktivní legitimace. Má za to, že pokud by žalobce nejpozději u přezkumného jednání doložil prvopisy směnek, mohl předejít vzniku incidenčního sporu. Domnívá se, že ve smyslu ust. § 143 o.s.ř. žalovaný nezavinil, respektive nezavdal příčinu k podání žaloby, a tudíž by měl mít nárok na úhradu nákladů řízení v plné výši.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku, tj. pouze ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1), jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného 1) důvodné není.

Podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Podle ustanovení § 143 o.s.ř. žalovaný, který neměl úspěch ve věci, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, jestliže svým chováním nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení.

Odvolací soud nepřisvědčuje odvolateli, že soud prvního stupně rozhodl nesprávně, když mu nepřiznal náhradu nákladů řízení v plné výši ve smyslu ust. § 143 o.s.ř., ač tento postup byl v případě určení výše náhrady nákladů řízení jeho právním zástupcem navrhován.

O tom, že žalovaný svým chováním ve smyslu § 143 o.s.ř. nezavdal příčinu k podání žaloby, lze zpravidla hovořit tehdy, jestliže řízení bylo žalobcem zahájeno, aniž by žalovaný porušil své povinnosti, anebo jestliže je sice porušil, avšak byl ochoten závadný stav mimosoudně plně odčinit, nedošlo k tomu jen pro nedostatek potřebné součinnosti ze strany žalobce, a žalobce se tím neocitl v prodlení.

V přezkoumávané věci soud prvního stupně při rozhodování o nákladech řízení správně postupoval podle procesní úspěšnosti žalobce a žalovaného 1) a správně ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dospěl k závěru, že žalovaný 1) má právo na náhradu 41,20 % ze svých účelně vynaložených nákladů řízení, (KSOS 22 INS 7127/2010) tj. z paušální odměny ve výši 9.000,-Kč a ze tří režijních paušálů po 300,-Kč. Předmětem žaloby žalobce učinil nárok v celkové výši 102.312,-Kč, se svým nárokem však byl úspěšný pouze co do částky 30.117,61 Kč, z čehož vyplývá, že byl úspěšný v rozsahu 29,43 % a neúspěšný v rozsahu 70,57 %, což je současně nutno považovat za úspěch žalovaných. Odvolací soud se neztotožňuje s názorem odvolatele, že nezavdal příčinu k podání žaloby. Podle názoru odvolacího soudu žalovaný 1) coby insolvenční správce dlužníka Miroslava Šenka zavdal příčinu k podání žaloby tím, že v insolvenčním řízení popřel nevykonatelné pohledávky žalobce. Rozhodující je samotný úkon popření, v důsledku kterého žalobce musel uplatnit svůj nárok na určení pravosti pohledávek u soudu. Tvrzení odvolatele, že k popření došlo pouze z důvodu nečinnosti žalobce, který nereagoval na výzvy insolvenčního správce a nepředložil originály směnek, s tím, že kdyby je předložil nejpozději u přezkumného jednání, mohl předejít vzniku incidenčního sporu, považuje odvolací soud za pouhou domněnku, která by nastat mohla, ale také nemusela, protože není vyloučeno, že i při doložení těchto listin již v rámci přezkumného jednání by insolvenční správce popěrný úkon stejně učinil. Nadto nelze přisvědčit odvolateli, že jediným důvodem popření pohledávky žalobce bylo nepředložení originálů směnek. Ze seznamu přihlášených pohledávek, listu přihlášky pohledávky č. 3 žalobce vyplývá, že jako další důvod popření bylo vznesení kauzálních námitek co do zajišťované pohledávky. Procesní postavení žalovaného 1) v tomto sporu nelze připodobnit pod ust. § 143 o.s.ř., protože nelze uzavřít, že žalovaný 1) svým chováním nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV. o nákladech řízení jako věcně správný potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný 1) nebyl se svým odvoláním procesně úspěšný, žalobci podle obsahu spisu žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, a proto odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 29. března 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu