13 VSOL 49/2015-105
10 ICm 2167/2012 13 VSOL 49/2015-105 (KSOL 10 INS 2512/2012)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí ve věci žalobce GE Money Auto, s.r.o., se sídlem Praha 4, Vyskočilova 1422/1a, PSČ 140 00, identifikační číslo: 60112743, zastoupeného JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Dukelská třída 15/16, PSČ 500 02, proti žalovanému Mgr. Radoslavu Lavičkovi, Olomouc, Járy da Cimrmana 735/8, PSČ 779 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Bohuňovice, Trusovická 510, PSČ 783 14, zastoupenému Mgr. Františkem Stratilem, advokátem se sídlem Olomouc, Wellnerova 1215/1, PSČ 779 00, o určení popřené pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci pod sp. zn. 10 ICm 2167/2012 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Bohuňovice, Trusovická 510, PSČ 783 14, vedené u Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 2512/2012, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 26. 8. 2014, č. j. 10 ICm 2167/2012-67 (KSOL 10 INS 2512/2012), ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 16. 1. 2015, č. j 10 ICm 2167/2012-86 (KSOL 10 INS 2512/2012),

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. o náhradě nákladů řízení m ě n í tak, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně n e p ř i z n á v á . (KSOL 10 INS 2512/2012)

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozsudkem, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zamítl žalobu na určení, že pohledávka žalobce ve výši 86.210,91 Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 2512/2012 ve věci dlužníka Miroslava anonymizovano je po právu i do výše popřené částky 39.922,88 Kč (výrok I.) a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 12.342 Kč, ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta (výrok II.).

Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud prvního stupně zamítl žalobu na určení popřené pohledávky jako předčasnou. Soud prvního stupně uzavřel, že přihláška pohledávky žalobce, jako věřitele, měla vady, spočívající v neurčitosti vymezení požadovaného příslušenství ve výši částky 34.800,06 Kč, které se nepodařilo vysvětlit ani za použití předložených důkazů (Přílohy č. 1 Vyúčtování úvěrové smlouvy č. 33247200 z důvodu předčasného ukončení ), nelze zjistit, co jsou a jak byly kalkulovány náklady spojené s ukončením fixace zdrojů, absentuje vysvětlení vyúčtované částky 3.532,08 Kč za dosud neuhrazené náklady věřitele vynaložené na služby třetích stran, kde chybí relevantní vysvětlení úkonů konkrétních osob, kterým by měly být zaplaceny konkrétní částky na základě konkrétního úkonu jimi v souvislosti s předmětnou pohledávkou žalobce související . Podle soudu prvního stupně bylo na insolvenčním správci, aby soud upozornil na tuto skutečnost a vyzval jej k odstranění vad přihlášky. Současně soud prvního stupně dovodil, že ani z popěrného úkonu žalovaného nelze zjistit jednoznačně, zda je částka, respektive v jaké výši, popírána co do pravosti či co do výše, když podle údajů v seznamu přihlášených pohledávek je popřena výše přihlášené pohledávky do částky 39.922,88 Kč, přičemž podle odůvodnění popěrného úkonu nelze podle správce uznat částky 21.670,80 Kč a 3.720 Kč, když smlouva o zajišťovacím převodu práva je neplatná, což-jak soud prvního stupně pokračoval -by naznačovalo popření pohledávky do pravosti. Za zásadní shledal soud prvního stupně, že přihláška pohledávky žalobce neměla požadované náležitosti, byla neurčitá, a proto se nemohl incidenční žalobou zabývat. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 163 IZ a žalovanému insolvenčnímu správci přiznal náhradu nákladů řízení, představující náklady právního zastoupení, celkem ve výši 12.342 Kč. (KSOL 10 INS 2512/2012)

Proti tomuto rozsudku, výslovně proti výroku II. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, podal žalobce odvolání. Odvolatel vyšel ze závěru soudu prvního stupně o tom, že přihláška pohledávky neměla požadované náležitosti, a dovodil, že žalovaný insolvenční správce proto procesně pochybil, když podle ustanovení § 188 odst. 2 insolvenčního zákona nevyzval žalobce k doplnění jeho neúplné přihlášky o podrobnější popis vzniku tvrzené pohledávky a nestanovil mu k doplnění vadné přihlášky přiměřenou lhůtu. Odvolatel poukázal na to, že jeho pohledávka, která neobsahovala dostatečné uvedení důvodu vzniku pohledávky, zjevně nebyla schopna přezkumu, z tohoto důvodu neměla být žalovaným zařazena do seznamu přihlášených pohledávek a podrobena přezkumu. Podle názoru odvolatele proto nelze o náhradě nákladů řízení rozhodnout podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., nýbrž je namístě aplikovat ustanovení § 202 odst. 2 insolvenčního zákona, podle něhož náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit. Žalovaný insolvenční správce nepostupoval podle příslušných ustanovení zákona, zavinil, že tímto jeho chybným postupem byl předčasně vyvolán incidenční spor, a proto je žalovaný povinen nést ze svých prostředků náklady, které odvolateli vznikly v souvislosti s řízením před soudem prvního stupně, a jež představují náklady za právní zastoupení odvolatele advokátem podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., sestávající z odměny za zastupování za tři úkony právní služby po 3.100 Kč, paušální náhrady hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby po 300 Kč, dále náhrady za promeškaný čas v souvislosti s cestou konanou k jednání v řízení před soudem prvního stupně za 10 půlhodin po 100 Kč, a náhrady cestovného za cestu konanou osobním automobilem k jednání v řízení před soudem prvního stupně ve výši 1.520,40 Kč. K těmto nákladům také požaduje náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % a náhradu za zaplacený soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 5.000 Kč. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části změnil tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně.

Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-přechodného ustanovení uvedeného zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých (KSOL 10 INS 2512/2012) spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné.

V přezkoumávané věci bylo rozhodováno o náhradě nákladů řízení ve sporu, v němž se žalobce, jako v insolvenčním řízení přihlášený věřitel, domáhal určení své v insolvenčním řízení popřené pohledávky, postupem podle ustanovení § 198 IZ.

Podle ustanovení § 202 IZ platí, že ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci (odstavec 1). Náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit (odstavec 2).

Podle ustanovení § 150 o.s.ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

Ze shora citovaného ustanovení § 7 IZ vyplývá, že ustanovení občanského soudního řádu se v incidenčních sporech aplikují přiměřeně tehdy, pokud insolvenční zákon, jako (také) zvláštní procesní předpis, neupravuje určitý institut jinak. Ve vtahu k rozhodování o nákladech řízení ve sporech o pravost, výši nebo pořadí přihlášených popřených pohledávek obsahuje insolvenční zákon speciální ustanovení, § 202, podle jehož odstavce 1 platí, že ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. § 202 odst. 2 IZ pak stanoví, že náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit. Ustanovení § 202 odst. 2 IZ je tak svým obsahem obdobné § 147 odst. 1 o.s.ř., podle kterého se rozhoduje bez ohledu na výsledek řízení o náhradě nákladů řízení, které vznikly výlučně (KSOL 10 INS 2512/2012) zaviněním účastníka nebo náhodou, která se mu přihodila. Zaviněním se přitom rozumí porušení procesních povinností vyplývajících ze zákona nebo v souladu se zákonem uložených soudem, k němuž došlo alespoň z nedbalosti. Náhodou se rozumí objektivní událost.

Odvolací soud nepřisvědčil názoru odvolatele, že by měl žalovaný insolvenční správce nahradit odvolateli náklady, které mu v předčasně vyvolaném incidenčním sporu vznikly. Je pravda, že § 188 ve svém odstavci 2 stanoví, že nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší, současně s poučením o následcích neuposlechnutí této výzvy. Nicméně pokud tak správce v případě přihlášky pohledávky odvolatele neučinil, je zřejmé, že vady této přihlášky pohledávky, jež by bránily jejímu přezkoumání, neshledal. Vycházel-li insolvenční správce z toho, že odvolatelem, jako věřitelem, v insolvenční řízení uplatněná přihláška pohledávky nemá vady bránící jejímu přezkumu, jedná se nepochybně svou povahou o kvalifikované vyjádření správcova náhledu na takto uplatněný nárok z hlediska jeho určitého vymezení, nikoli však o porušení procesních povinností, vyplývajících ze zákona, jež by tzv. separaci nákladů řízení následně zahájeného na základě žaloby, podané podle ustanovení § 198 IZ, umožňovalo. Ostatně i odvolatel, jako insolvenční věřitel, považoval svou přihlášku pohledávky za bezvadnou, způsobilou přezkumu.

V uvedených okolnostech, jež vedly v daném případě k soudnímu uplatnění nároku, však spatřuje odvolací soud takové důvody hodné zvláštního zřetele, jež umožňují užití mimořádného zmírňujícího ustanovení § 150 o.s.ř., jehož přiměřená aplikace není insolvenčním zákonem vyloučena, a to tak, aby žalovanému insolvenčnímu správci, kterému by-s ohledem na výsledek tohoto řízení-náležela náhrada nákladů řízení, nebyla tato náhrada zcela přiznána.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává.

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 202 odst. 1 IZ ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalobce byl sice se svým odvoláním částečně úspěšný, o náhradě nákladů řízení však bylo rozhodováno v rámci sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek, v nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. (KSOL 10 INS 2512/2012)

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.).

Olomouc 25. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu