13 VSOL 482/2017-69
č.j. 74 ICm 931/2015 13 VSOL 482/2017-69 (KSBR 44 INS 27167/2013)

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí ve věci

žalobkyně: Mgr. Irena Jonáková, IČO: 71469621 sídlem Horní 14, 580 01 Havlíčkův Brod jako insolvenční správkyně dlužnice Miroslavy anonymizovano proti žalovanému: Bc. Jan anonymizovano , anonymizovano bytem J. Staňka čp. 866, 686 05 Uherské Hradiště zastoupený advokátem JUDr. Christianem Choděrou sídlem Jugoslávská 12, 120 00 Praha 2

o určení neplatnosti a neúčinnosti právního úkonu, jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužnice Miroslavy anonymizovano , narozené 5. 8. 1963, bytem 1. máje 1690, 686 05 Uherské Hradiště, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 44 INS 27167/2013

o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2017, č.j. 74/44 ICm 931/2015-55 (KSBR 44 INS 27167/2013)

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně řízení zastavil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. V důvodech svého rozhodnutí soud uvedl, že žalobou doručenou soudu dne 5. 3. 2015 se žalobkyně domáhala určení neplatnosti, eventuálně neúčinnosti dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 10. 3. 2011, uzavřené mezi dlužnicí a Ing. Josefem anonymizovano , narozeným 23. 9. 1957, jako převodci, a žalovaným jako nabyvatelem, jejímž předmětem byl převod členských práv a povinností vyplývajících podle stanov a platných právních předpisů z členství v družstvu

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. isir.justi ce.cz (KSBR 44 INS 27167/2013)

SLOVÁCKO, stavební bytové družstvo, IČO: 00212539, a pro tento případ požadovala, aby bylo žalovanému uloženo vydat do majetkové podstaty dlužnice částku 1.800.000 Kč jako obvyklou cenu a náhradu ceny za členský podíl dlužnice a jejího manžela Ing. Josefa anonymizovano v družstvu. Současně uvedla, že je možné, že dohoda není platná, neboť jí ani po urgencích nebyl předložen její dodatek, v němž by byla upravena cena za převod podílu v družstvu. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť převod členského podílu v družstvu byl úplatný, přičemž dodatek dohody, v němž byla upravena cena za převod podílu v bytovém družstvu, připojil ke svému vyjádření. Podáním, doručeným soudu 4. 10. 2017, s ohledem na obsah vyjádření žalovaného a listin, které ke svému vyjádření připojil, vzala žalobkyně žalobu v plném rozsahu zpět. Má nicméně za to, že je na místě nepřiznat žalovanému náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný v předsoudní fázi s žalobkyní nespolupracoval a požadovaný dodatek dohody jí na výzvu nepředložil. Žalobkyně byla proto nucena žalobu podat a žalovaný svou nečinností zavinil podání žaloby, resp. její následné zpětvzetí. 3. Soud podle ustanovení § 96 odst. 1, odst. 2 o.s.ř. řízení zastavil a podle jeho výsledku, s odkazem na ustanovení § 163 insolvenčního zákona a § 146 odst. 1, písm. b) o.s.ř., rozhodl o náhradě jeho nákladů, přičemž uzavřel, že oba účastníci zavinili zastavení řízení. Žalobkyně vzala žalobu zpět poté, co žalovaný ke svému vyjádření k podané žalobě připojil listiny, bez nichž nemohla dospět k jednoznačnému závěru o řádnosti převodu členského podílu v družstvu, proto zpětvzetí žaloby učinila pro chování žalovaného po zahájení řízení. Soud se ztotožnil se žalovaným v tom, že není povinen reagovat na výzvy žalobkyně, nicméně z jeho postupu jakožto osoby blízké dlužnici, která je jeho matkou, a tedy věděl, jakým řízením jeho matka prochází a jaké kroky a proč žalobkyně činí, je zřejmá jeho neochota vyjít žalobkyni vstříc před podáním žaloby. Dle soudu přitom žalovaný přiznal, že žalobkyni vyhovět nechtěl, ačkoli věděl, že dodatek dohody žádá, a také přiznal, že její výzvu obdržel. Z obsahu příloh k žalobě je přitom zřejmé, že žalobkyně vyzývala žalovaného i dlužnici k předložení dodatku již na počátku roku 2015 a žalovaný tak věděl, že bez dodatku k dohodě je žalovaná povinna proti němu žalobu podat. Soud zdůraznil, že povinností insolvenčního správce je provést vlastní šetření o tom, zda do majetkové podstaty nepatří i jiné věci, práva, pohledávky a majetkové hodnoty než ty, které dlužník uvedl v seznamu majetku. Nemůže-li dosáhnout úplného zjištění majetkové podstaty proto, že mu nebyla poskytnuta požadovaná součinnost, oznámí to insolvenčnímu soudu a navrhne mu přijetí příslušného opatření (ust. § 211 odst. 2 a odst. 3 insolvenčního zákona). Žalobkyně proto dle soudu mohla oznámit soudu nemožnost dosáhnout úplného zjištění majetkové podstaty a požádat, aby byla žalovanému uložena ediční povinnost podle § 128 o.s.ř. . Z pohledu procesního zavinění je zřejmé, že žalobkyně žalobu podat musela (ačkoli mohla požádat soud o součinnost při nespolupráci třetí osoby) a žalovaný, ačkoli mu přímou povinnost spolupráce s insolvenčním správcem zákon neukládá, mohl jejímu podání lehce zabránit a požadovanou listinu vydat. Zpětvzetí žaloby proto nelze klást jednoznačně k tíži žádné ze stran, když obě strany mohly postupovat jinak, aby řízení nemuselo být zahajováno. Soud proto žádné ze stran náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 146 odst. 2 o.s.ř.). 4. Proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání. Nesouhlasil se soudem, že žalobkyně byla nucena vzít žalobu zpět na základě jeho chování, když podle něj byla vzata zpět proto, že nebyla důvodná, neboť uplatněný nárok v době podání žaloby neexistoval a tvrzení v ní byla od samého počátku nepravdivá. Vytýkal soudu, že dostatečně nezohlednil, že žalobkyně podáním žaloby na sebe vzala rizika důsledků nedůvodně podané žaloby, která měla značný dopad

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. (KSBR 44 INS 27167/2013)

do jeho života. Nerozumí proto, proč má nést značné finanční náklady, když neudělal nic protiprávního a žaloba se ukázala jako neoprávněná. Závěr soudu, že ve výsledku nese stejný podíl viny na zastavení řízení jako žalobkyně je podle něj nespravedlivý, zejména když ze zákona nevyplývá jeho povinnost spolupráce se žalobkyní, jeho reakce by byla čistě dobrovolná a navíc znovu rozporuje, že jsem žalobkyní k ničemu vyzván byl . Nelze ho proto sankcionovat v podobě nesení nákladů řízení, když navíc žalobkyně mohla využít jiných institutů, aby zjistila oprávněnost svých tvrzení (např. § 128 o.s.ř.), a zvolit způsob vedoucí k co nejšetrnějšímu řešení situace. Podání žaloby tak bylo rozhodnutím žalobkyně, která střílela naslepo a možné následky neúspěchu by měla i nést, když vina na zastavení řízení je pouze na její straně. Soud prvního stupně podle žalovaného pochybil i v tom, že ho dne 4. 10. 2017 informoval o zpětvzetí žaloby a žalovaný soud upozornil, že bude obratem zasílat vyjádření k nákladům řízení, což učinil dne 6. 10. 2017, aniž by se soud se všemi jeho argumenty ve vyjádření vypořádal. Rozhodnutí tak spočívá na nesprávných úvahách a odvolatel navrhuje, aby odvolací soud změnil výrok II. usnesení tak, že žalobkyni uloží povinnost k náhradě nákladů řízení. 5. Žalobkyně s odvoláním nesouhlasila a navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí. Přestože se soudem prvního stupně nesouhlasí, že i z její strany došlo k zavinění sporu, jeho rozhodnutí o nákladech řízení je správné. 6. Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II., jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 214 odst. 2, písm. e/ o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 8. Z obsahu spisu, mimo skutečností uvedených v odůvodnění přezkoumávaného usnesení, vyplývá, že žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 19. 1. 2015 zaslala také žalovanému výzvu k předložení písemného dodatku k dohodě o převodu členského podílu v bytovém družstvu, kterou si však žalovaný v úložní době nevyzvedl (čl. III. žaloby). Své tvrzení doložila výzvou ze dne 19. 1. 2015, adresovanou žalovanému na adresu dle žaloby, v níž mu popsala obsah rozhodnutí o úpadku dlužnice a způsobu jeho řešení, vysvětlila povinnost zkoumat její úkony učiněné před zahájením insolvenčního řízení z hlediska neúčinnosti a neplatnosti a vyzvala ho k doložení písemného dodatku k dohodě o převodu členského podílu v družstvu a v případě, že se jednalo o úplatný převod, k doložení převodu finančních prostředků. Současně žalovaného upozornila, že pokud nebude schopen doložit reálnou transakci, bude nucena konstatovat, že se jedná o neplatný či neúčinný úkon a podá u insolvenčního soudu odpůrčí žalobu. K žalobě připojila také výzvu shodného znění adresovanou dlužnici a výzvu adresovanou Ing. Josefu anonymizovano , zmocněnci dlužnice, kterou převzal dne 26. 1. 2015. Sdělila, že na výzvy nebylo reagováno. V žalobě dále uvedla, že dne 23. 2. 2015 zaslala družstvu SLOVÁCKO stavební bytové družstvo žádost o zaslání dodatku o ceně k dohodě o převodu členského podílu a ke sdělení, zda družstvo bylo ze strany

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. (KSBR 44 INS 27167/2013)

žalovaného, dlužnice či jejího manžela Ing. Josefa anonymizovano kontaktováno. Dopisem ze dne 25. 2. 2015 družstvo žalobkyni sdělilo, že dodatek k dohodě nemá k dispozici a v této souvislosti je v uplynulých dvou letech nikdo nekontaktoval. Tato tvrzení doložila příslušnými listinami. V části VII. žaloby žalobkyně uvedla, že dne 16. 2. 2015 zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě částky 1.800.000 Kč, na kterou žalovaný nereagoval. Své tvrzení doložila k žalobě připojenou výzvou ze dne 13. 2. 2015, adresovanou žalovanému na adresu dle žaloby, v níž odkazuje na výzvu ze dne 19. 1. 2015 a uvádí, že z jejího šetření zatím vyplynulo, že převodem členského podílu v bytovém družstvu došlo k poškození věřitelů dlužnice, neboť nebyla uhrazena kupní cena. Proto žalovaného vyzývá k úhradě tržní ceny členského podílu v částce 1.800.000 Kč v určené lhůtě. 9. Žalovaný, kterému byla doručena žaloba spolu s výzvou dle ustanovení § 114a odst. 2, písm. a) o.s.ř., ve vyjádření ze dne 22. 6. 2017, učiněném prostřednictvím svého zástupce, s žalobou nesouhlasil, k jednání žalobkyně ve fázi před podáním žaloby uvedl jen to, že žalovaná údajně zaslala smluvním stranám dohody o převodu členského podílu v družstvu dne 19. 1. 2015 výzvy k doložení dodatku, který jí žádný ze subjektů nezaslal (čl. III. vyjádření). K vyjádření připojil jak dodatek k dohodě o převodu členského podílu, tak doklady o úhradě dohodnuté ceny ve výši 1.800.000 Kč. 10. Dne 27. 7. 2017 žalobkyně sdělila soudu k jeho výzvě, doručené spolu s vyjádřením žalovaného a připojenými přílohami, že na podané žalobě nadále trvá. Následně soud dne 10. 8. 2017 nařídil jednání ve věci na den 9. 10. 2017. 11. Poté, co žalobkyně dne 4. 10. 2017 vzala žalobu zpět a její úkon zpětvzetí byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn dne 5. 10. 2017, se žalovaný podáním, doručeným soudu dne 6. 10. 2017, vyjádřil ke zpětvzetí tak, že nesouhlasí s tím, aby mu nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Rozporoval, že by ho žalobkyně k čemukoli vyzvala, a i pokud kdyby to bylo pravdou, není jeho povinností na to reagovat. Žalobkyně pouze dokládá, že mu poslala předžalobní výzvu, nicméně nebylo jeho povinností na tuto jakkoli reagovat. Dále sdělil, že není právně vzdělán, a uvedl, že: Žalobce dále uvádí, že pokud bych býval něčeho splnil, tak nemuselo dojít k řízení, kdy odkazuje na písemný Dodatek, který jsem přiložil jako důkazní návrh k mému vyjádření. Obávám se, že i kdybych předmětný Dodatek předložil dříve, tak bych si býval nemohl být jist, zda žalobce pochopí obsah tohoto Dodatku . Argumentoval tím, že k výzvě soudu učiněné po vyjádření žalovaného, zda dále na žalobě trvá, žalobkyně sdělila, že i nadále tvá na žalobě, kterou vzala zpět až pět dní před nařízeným jednáním, přičemž žalovaný čelil neustálému tlaku, a proto musel několikrát kontaktovat svého zástupce, aby ho ujistil, že nepřijde o byt. Podle záznamu na podání, kterým se žalovaný vyjádřil ke zpětvzetí, to bylo předáno příslušné soudní kanceláři až dne 9. 10. 2017 ve 13.00 hod.; napadené rozhodnutí bylo dle protokolu vyhlášeno dne 9. 10. 2017 v 11:45 hod. 12. Podle ustanovení § 163 IZ, o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f). 13. Podle ustanovení § 146 o.s.ř., žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení a) skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco jiného; b) bylo zastaveno (odstavec 1). Jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady.

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. (KSBR 44 INS 27167/2013)

Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení), (odstavec 2). 14. Podle ustanovení § 150 o.s.ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. 15. Odvolací soud po posouzení skutečností o průběhu řízení a tvrzení uvedených účastníky v jejich podáních, včetně k nim připojených listin, nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že oba účastníci řízení zavinili jeho zastavení, a proto právo na náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 146 odst. 1, písm. b) o.s.ř. žádnému z nich nevzniklo. V této věci přitom nejde o případ, kdy je zpětvzetí žaloby výsledkem mimosoudních jednání účastníků, završených kompromisním vyřešením sporu, a nelze určit, která ze stran sporu svým jednáním zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby výlučně zavinila. Z procesního hlediska zastavení řízení zavinila žalobkyně, protože nelze dovodit, že žalobu vzala zpět výlučně pro chování žalovaného, který s žalobou nesouhlasil a uplatněný nárok neuspokojil. Žalobkyně by byla proto podle ustanovení § 146 odst. 2, věty první o.s.ř., povinna hradit náklady řízení žalovanému, kterému vzniklo právo na jejich náhradu. Námitka žalovaného o nesprávnosti závěru soudu prvního stupně, že na zastavení řízení nese stejný podíl viny jako žalobkyně, je důvodná. 16. Náklady řízení před soudem prvního stupně, na jejichž náhradu dle ustanovení § 146 odst. 2, věta první o.s.ř. žalovanému vzniklo právo, představují částku 10.200 Kč (odměna za tři úkony právní služby po 3.100 Kč, převzetí zastoupení dne 20. 6. 2017, vyjádření k žalobě ze dne 22. 6. 2017, vyjádření ke zpětvzetí žaloby ze dne 6. 10. 2017, paušální náhrada výdajů za tři úkony právní služby 900 Kč, ust. § 7, bod 5., § 9 odst. 4, písm. c), § 11 odst. 1, písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/). 17. V souvislosti s rozhodováním o nákladech řízení je povinností soudu přihlížet ke všem okolnostem sporu, které v řízení vyšly najevo. V tomto směru nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně je povinna zajistit zjišťování majetkové podstaty dlužnice (ustanovení § 209 IZ) a v rámci této činnosti je především povinností dlužnice, aby jí k tomu poskytla věrohodné podklady a všestrannou součinnost, a dbala jejích pokynů (srov. § 210 odst. 1 IZ). Pro případ, že dlužnice zůstala nečinná, žalobkyně postupovala správně, když pro posouzení, zda dohoda o převodu členských práv a povinností je neúčinným právním úkonem, žádala o sdělení informací i jiné osoby, než kterým je zákonem stanovena povinnost součinnosti (srov. ust. § 43, § 210 odst. 3, § 211 odst. 2 IZ). Výzvou ze dne 19. 1. 2015, stejně jako předžalobní výzvou ze dne 13. 2. 2015, oběma doručovanými na adresu žalovaného, žalobkyně plnila svou povinnost dle ustanovení § 36 odst. 1 IZ. K závěru soudu prvního stupně o zavinění žalobkyně spočívajícím v tom, že při získání potřebné informace nepostupovala podle ustanovení § 211 odst. 3 IZ, v souvislosti s ediční povinností dle ustanovení § 129 odst. 2 o.s.ř., odvolací soud zdůrazňuje, že donucovací opatření dle insolvenčního zákona lze uplatnit především vůči povinným subjektům, což žalovaný není. 18. Žalovaný rozporuje tvrzení žalobkyně, že mu byla předžalobní výzva doručena dne 16. 2. 2015 a ve vyjádření ke zpětvzetí žaloby současně argumentuje tím, že i kdyby bylo pravdou, že mu doručena byla, nemá povinnost na ni reagovat a vyslovuje obavu, zda by žalobkyně pochopila

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. (KSBR 44 INS 27167/2013)

obsah dodatku dohody o převodu členských práv a povinností, kdyby jej předložil dříve . Námitku žalovaného, respektive to, že rozporuje, že byl žalobkyní k čemukoli vyzván, odvolací soud hodnotí jako účelovou. Výzva ze dne 19. 1. 2015 i předžalobní výzva byly žalovanému doručovány na adresu, kterou jako adresu svého bydliště nezpochybnil, obě se dostaly do sféry jeho dispozice a žalovaný nabyl objektivní možnost seznámit se s jejich obsahem (srov. závěry Nejvyššího soudu České republiky v jeho rozsudku ze dne 1. 12. 2010 sp. zn. 23 Cdo 2926/2009, dostupném na www.nsoud.cz). Odvolací soud proto vychází ze skutečnosti, že přinejmenším výzva ze dne 13. 2. 2015 byla žalovanému doručena dne 16. 2. 2015, jak tvrdí žalobkyně. 19. Podstatné je, že žalovaná se informaci o tom, zda převod členského podílu v bytovém družstvu byl úplatný, která byla zásadní pro její další postup, limitovaný propadnou lhůtou dle § 239 odst. 3 IZ, snažila (marně) získat od dlužnice, jejíž zástupce výzvu datovanou 19. 1. 2015 dne 26. 1. 2015 převzal. Žalobkyně rovněž provedla šetření v bytovém družstvu. Nelze proto souhlasit s námitkou žalovaného, že podání žaloby bez všech zjištěných podkladů bylo rozhodnutím žalobkyně, která střílela naslepo . Žalobkyně si dostupné doklady opatřila a provedla i další šetření k posouzení neúčinnosti smlouvy o převodu členských práv v bytovém družstvu. Výzvami žalovanému, které však byly marné, a následným podáním žaloby plnila žalobkyně svou povinnost postupovat při výkonu své funkce svědomitě a s odbornou péčí (ustanovení § 38 odst. 1 IZ). 20. S odvolatelem lze souhlasit v tom, že dle insolvenčního zákona nemá povinnost reagovat na výzvu žalobkyně. Současně však je nutno zdůraznit, že žalobkyně při výkonu funkce insolvenční správkyně dlužnice má postavení obdobné postavení veřejnoprávního orgánu, přičemž jejím základním úkolem je zajištění řádného průběhu insolvenčního řízení (srov. závěry Pl. ÚS 36/01 ze dne 25. 6. 2002, dostupné na www.concourt.cz, které lze aplikovat na postavení insolvenčního správce v insolvenčním řízení). Žalovaný tím, že nereagoval přinejmenším na předžalobní výzvu žalobkyně a nesdělil jí bližší okolnosti o úplatném převodu členského podílu v bytovém družstvu, nejednal tak, jak lze od osoby průměrných vlastností důvodně očekávat. Jeho (ne)jednání nepochybně také vedlo k uplatnění nároku žalobkyně, kterému včasnou reakcí mohl zabránit. Obavy žalovaného, že nemá jistotu, zda by žalobkyně obsah dodatku dohody o převodu členských práv a povinností pochopila, kdyby ho předložil dříve , odvolací soud nesdílí, když ze skutečnosti, že žalobu vzala zpět až před nařízeným jednáním a nikoli po té, co jí bylo doručeno vyjádření žalovaného a k němu připojené listiny, takový závěr neplyne. 21. Ve skutečnosti, že žalovaný objektivně mohl zabránit podání žaloby, pokud by reagoval nejpozději na předžalobní výzvu žalobkyně a předložil dodatek k dohodě, uzavřené dne 10. 3. 2011 mezi žalovaným, dlužnicí a Ing. Josefem anonymizovano (datované dne 9. 3. 2012), o převodu členských práv a povinností v družstvu SLOVÁCKO, stavební bytové družstvo, IČO: 00212539, a toto učinil až po podání žaloby, odvolací soud spatřuje důvod hodný zvláštního zřetele pro uplatnění moderačního práva dle ustanovení § 150 o.s.ř. a nepřiznání náhrady nákladů řízení v částce 10.200 Kč žalovanému. Tento zásah není nepřiměřený jeho poměrům, když žalovaný je vlastníkem členského podílu v bytovém družstvu v hodnotě cca 1,8 mil. Kč. 22. K námitce odvolatele, že soud se nevypořádal se všemi jeho argumenty ve vyjádření ke zpětvzetí, odvolací soud uvádí, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí soud zrekapituloval obsah jeho vyjádření, které bylo soudu doručeno před vyhlášením napadeného rozhodnutí (v tomto směru je nerozhodné, kdy bylo vyjádření předáno příslušnému soudnímu oddělení), a vyslovil své závěry

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. (KSBR 44 INS 27167/2013)

k tvrzením žalovaného v něm. Tvrzení žalovaného o tom, že podaná žaloba měla značný dopad do jeho života, je v situaci, kdy měl objektivní možnost jejímu podání zabránit, nevýznamné. 23. Z výše uvedených důvodů odvolací soud posoudil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. jako věcně správné, a proto je podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil. 24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalované, které svědčí právo na náhradu nákladů, v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům se však také doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 21. prosince 2017

JUDr. Radka Panáčková v.r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.