13 VSOL 48/2014-171
36 ICm 3213/2011 13 VSOL 48/2014-171 (KSOS 36INS 14530/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla ve věci žalobce AGROCORN Hájek s.r.o., IČ: 26872340, se sídlem Bravantice 244, PSČ: 742 81, zastoupeného JUDr. Michaelou Staňkovou, obecnou zmocněnkyní, bytem Brno, Dlážděná 12c, PSČ: 641 00, proti žalovanému JUDr. Pavlu Kortovi, se sídlem Moravská Ostrava, Poštovní 2, PSČ: 728 95, insolvenčnímu správci dlužníka S.KR.AGRO s.r.o. v likvidaci , IČ 27783219, se sídlem Ostrava-Svinov, Nad Porubkou 280, PSČ 721 00, o určení pohledávky a určení práva na uspokojení ze zajištění, vedené jako incidenční spor u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 ICm 3213/2011 v insolvenčním řízení dlužníka vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 14530/2011, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21.11.2013, č.j. 36 ICm 3213/2011-126 (KSOS 36 INS 14530/2011), (KSOS 36INS 14530/2011)

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku VI. m ě n í tak, že žalobce má právo na uspokojení pohledávek ve výši 96.050 Kč a 606.228 Kč ze zajištěných movitých věcí, a to a) automobilu VW Caddy, reg. zn. 4T4 8447, b) automobilu Iveco Daily, reg. zn. 3T7 5851, c) varného kotle, d) narážky Vemag Robby, e) lednice Liebherr s plnými dveřmi service Nr./NO 0914283-01 a f) lednice Liebherr s prosklenými dveřmi service Nr./NO 9993061-02.

II. Ve zbylé části, to je ohledně určení práva na uspokojení pohledávek ve výši 96.050 Kč a 606.228 Kč ze zajištěného automobilu Fiat Doblo, reg. zn. 2T2 4826, se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku VI. p o t v r z u j e.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení ohledně určení pohledávek uvedených v jeho výrocích I. až III., ve výrocích IV. a V. rozhodl tak, že se určuje pohledávka žalobce za dlužníkem ve výši 96.050 Kč za dodávku zboží na základě ústní kupní smlouvy, uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem, a faktury č. 2010012 splatné dne 18.12.2010, a ve výši 606.228 Kč za dodávku zboží na základě ústních kupních smluv, uzavřených mezi společností AGROCORN s.r.o., se sídlem Bravantice 244 a dlužníkem, a faktur č. V 210056 ze dne 24.01.2011 a V 2011009 ze dne 21.02.2011. Ve výroku VI. zamítl žalobu na určení, že žalobce má za dlužníkem u pohledávky ve výši 96.050 Kč a 606.228 Kč právo na uspokojení ze zajištěných movitých věcí ve vlastnictví dlužníka, kterými jsou: a) automobil VW Caddy SPZ 4T4 8447, b) automobil Iveco Daily SPZ 3T7 5851, c) automobil Fiat Doblo SPZ 2T2 4826, d) varný kotel, e) narážka Vemag Robby, f) lednice Liebherr a g) lednice Liebherr (dále též jen movité věci ). Ve výroku VII. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (KSOS 36INS 14530/2011)

Dle odůvodnění výroku VI. rozsudku se žalobce AGRO EKO Vřesina-zemědělství s.r.o., IČ: 28616979, se sídlem Hlavní 237, 742 85 Vřesina (dále též jen předchůdce žalobce ) domáhal vydání rozhodnutí o určení, že má v insolvenčním řízení dlužníka právo na uspokojení pohledávek ve výši 96.050 Kč a 643.267 z označených movitých věcí ve vlastnictví úpadce, které tyto pohledávky zajišťují na základě zadržovacího práva. Žalovaný popřel právo na oddělené uspokojení pohledávek proto, že předchůdce žalobce se movitých věcí dlužníka zmocnil svémocně v souvislosti s převzetím nebytových prostor, v nichž byla umístěna bývalá provozovna dlužníka, kterou dlužníkovi neumožnil vyklidit. Rovněž zadržovací právo uplatnil dříve, než dlužníkovi oznámil nabytí pohledávek postoupením. Soud k otázce existence zadržovacího práva učinil skutková zjištění z listin a svědeckých výpovědí a po jejich posouzení dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby v části, kterou se žalobce domáhal určení pořadí pohledávek. Uzavřel, že předchůdce žalobce movité věci nedržel právem, neboť dlužník mu je přenechal do užívání proto, že mu neumožnil s nimi nakládat, a dále za účelem provedení jejich inventarizace a uzavření nájemní smlouvy. Předchůdce žalobce by dle soudu měl věci u sebe právem, pokud by k nim byla uzavřena nájemní smlouva, k čemuž však nedošlo.

Proti výroku VI. rozsudku podal předchůdce žalobce odvolání, ve kterém namítal nesprávnost právního závěru soudu prvního stupně, neboť věci se do jeho moci dostaly v souladu s vůlí dlužníka a skutečnost, zda je užíval na základě nájemní smlouvy, významná není (v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Odo 839/2004 ). V odvolání opakoval svá tvrzení o ukončení nájemního vztahu pronajímatele nebytových prostor provozovny s dlužníkem, vzniku nájemního vztahu předchůdce žalobce k nim a okolnostem vyklizení prostor a provedení inventury. Vytýkal soudu, že rozhodl na základě neúplně zjištěného skutkového stavu věci, protože neprovedl navržené důkazy výzvou dlužníku k provedení inventury a výslechem statutárního orgánu pronajímatele prostor bývalé provozovny dlužníka k okolnostem ukončení nájemního vztahu. V odvolacím řízení žádal změnu napadeného výroku VI. rozsudku, případně jeho zrušení a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný s odvoláním nesouhlasil a navrhl potvrzení napadené části rozsudku. Vzhledem k postoupení pohledávek namítal nedostatek aktivní legitimace žalobce AGRO EKO Vřesina-zemědělství s.r.o., IČ: 28616979, se sídlem Hlavní 237, 742 85 Vřesina.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění zákona č. 294/2013 Sb. (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení (KSOS 36INS 14530/2011) týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, to je ve výrocích VI. a VII., přezkoumal i řízení, které jejímu vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř.), a po té dospěl k závěru, že odvolání žalobce je zčásti důvodné.

Předně je třeba uvést, že v odvolacím řízení došlo ke změně účastenství na straně žalobce. Dne 11.8.2014 insolvenční soud rozhodl o připuštění vstupu společnosti AGROCORN Hájek s.r.o., IČ 26872340, se sídlem Bravantice 244, ve vztahu k dílčím pohledávkám č. 3 a č. 4 v částce 702.278 Kč, do insolvenčního řízení na místo dosavadního věřitele č. 33/P AGRO EKO Vřesina-zemědělství s.r.o., IČ: 28616979, se sídlem Hlavní 237, 742 85 Vřesina, čímž došlo ke změně žalobce i v tomto incidenčním sporu (§ 18, § 19 IZ). Proto odvolací soud v odvolacím řízení dále jednal na straně žalobce se společností AGROCORN Hájek s.r.o.

V odvolacím řízení žalobce upřesnil označení dvou movitých věcí, lednic zn. Liebherr, které individualizoval, a dále doplnil svá tvrzení k automobilu Fiat Doblo, reg. zn. 2T2 4826 tak, že automobil byl opravován v areálu společnosti AGROCORN Hájek s.r.o., odkud byl převezen do sídla dlužníka a umístěn na přilehlém dvoře jeho bývalé provozovny, na kterém se v době jeho převzetí i uplatnění zadržovacího práva nacházel. Dohoda o převzetí automobilu s dlužníkem byla uzavřena ústní formou týden po sepisu zápisu ze dne 7.6.2011, za dlužníka ji uzavřela jeho pracovnice Sylvie Oleksiaková v prostorách provozovny předchůdce žalobce.

Odvolací soud se, s výjimkou zjištění ze zápisu ze dne 7.6. 2011, ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně z dalších listin a výpovědí svědkyň Silvie Oleksiakové a Petry Benešové, uvedených v odůvodnění napadeného rozsudku, na která pro stručnost odkazuje.

Odvolací soud provedl důkaz kopií smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 28.4.2014 mezi společností AGRO EKO Vřesina-zemědělství s.r.o., IČ: 28616979, se sídlem Hlavní 237, 742 85 Vřesina jako postupitelem a společností AGROCORN Hájek s.r.o., IČ 26872340, se sídlem Bravantice 244, jako postupníkem, a zjistil, že postupitel postupuje postupníkovi pohledávky s příslušenstvím a se všemi právy, tedy i zadržovacím právem váznoucím na movitých věcech, a to pohledávku za dlužníkem S.KR.AGRO s.r.o. v likvidaci , IČ 27783219, ve výši 96.050 Kč za dodávku zboží na základě ústní kupní smlouvy, uzavřené mezi postupitelem a dlužníkem a faktury č. 2010012 splatné dne 18.12.2010, a ve výši 606.228 Kč za dodávku zboží na základě ústních kupních smluv, uzavřených mezi AGROCORN s.r.o., se sídlem Bravantice 244 a dlužníkem a faktur č. V 210056 ze dne 24.01.2011 a V 2011009 ze dne 21.02.2011. Pohledávky (KSOS 36INS 14530/2011) jsou zajištěny zadržovacím právem k movitým věcem ve vlastnictví dlužníka, byly přihlášeny do insolvenčního řízení dlužníka vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 36 INS 14530/2011, insolvenčním správcem popřeny a určeny co do pravosti rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21.11.2013 s tím, že žaloba na určení jejich práva na zajištění byla zamítnuta a postupitel proti zamítnutí žaloby podal odvolání.

Odvolací soud opakoval k důkazu listinu-zápis ze dne 7.6.2011 (dále jen Zápis), ze které bylo zjištěno, že téhož dne převzal Petr Lička jako jednatel společnosti AGRO EKO Vřesina-zemědělství s.r.o., IČ: 28616979, se sídlem Hlavní 237, PSČ 742 85 do užívání od dlužníka za účelem budoucího uzavření nájemní smlouvy mezi společností a dlužníkem tyto věci: 1/Kotel, 2/narážka Vemag Robby 2, 3/lednice Liebherr-bufet, 4/lednice Liebherr-prodejna, 5/Volkswagen 4T4 8447, 6/IVECO Daily 3T7 5851, 7/Mobilní čísla, 8/Pevné telefonní linky, internet, 9/ Kopírka Bizhub 163 firmy AMETHYST s tím, že drobný majetek včetně auta Fiat Dublo bude řešen v nejbližší době a s tím, že věci zůstávají v prostorách Nad Porubkou 280, 721 00 Ostrava-Svinov a dopravní prostředky se mohou nacházet během dne mimo uvedené prostory. Zápis obsahuje razítko dlužníka, podpis a poznámku vz. OLEKSIAKOVÁ předala .

Vznik tvrzeného zajištění odvolací soud posuzoval podle úpravy zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák. ), což vyplývá z ust. § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.).

Podle ust. § 175 odst. 1 obč. zák. kdo je povinen vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji zadržet k zajištění své splatné pohledávky, kterou má proti osobě, jíž by jinak byl povinen věc vydat.

Podle ust. § 176 odst. 1 obč.zák. zadržovací právo nemá osoba, která má věc, k níž by mohlo toto právo vzniknout, u sebe neprávem, zejména jestliže se jí zmocnila svémocně nebo lstí.

Podle ust. § 177 odst. 1 obč. zák. zadržovací právo vznikne jednostranným úkonem oprávněné osoby, kterým vyjadřuje svou vůli zadržet věc.

Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou aktivní legitimace žalobce AGROCORN Hájek s.r.o. a dospěl k závěru, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.4.2014, která má náležitosti dle ust. § 1879 o.z., se žalobce stal nabyvatelem v insolvenčním řízení zjištěných pohledávek za dlužníkem, včetně práv vyplývajících z jejich zajištění, proto se odvolací soud spornou otázkou vzniku zadržovacího práva na movitých věcech zabýval věcně.

Odvolací soud z důvodu přehlednosti rekapituluje významné skutečnosti, které byly zjištěny, následujícím způsobem: (KSOS 36INS 14530/2011)

-dne 29.7.2011 byl dlužníkovi (jeho jednatelce Petře Benešové) doručen dopis předchůdce žalobce ze dne 27.7.2011, kterým uplatnil zadržovací právo k movitým věcem (prokázáno dopisem ze dne 27.7.2011 a dodejkou o doručení dopisu podací číslo RR 507352368 CZ); -ke dni 27.7.2011 měl předchůdce žalobce vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 96.050 Kč za jím poskytnuté plnění, splatnou dne 18.12.2010, a pohledávku ve výši 606.228 Kč za plnění poskytnuté dlužníku společností AGROCORN Hájek s.r.o., v částce 319.098 Kč splatnou dne 7.2.2011 a v částce 287.130 Kč splatnou dne 21.3.2011, kdy postoupení bylo prokázáno oznámením postupitele o postoupení ze dne 26.7.2011, (viz rovněž pravomocné výroky II. a III. přezkoumávaného rozsudku soudu prvního stupně); -ke dni 27.7.2011 měl předchůdce žalobce u sebe (držel) všechny movité věci, k nimž uplatnil zadržovací právo (prokázáno z dopisu předchůdce žalobce ze dne 27.7.2011).

Uvedené skutečnosti ostatně nebyly mezi účastníky odvolacího řízení sporné, neboť spor byl o to, zda ke dni 27.7.2011, kdy vyjádřil vůli zadržet movité věci, je předchůdce žalobce měl u sebe oprávněně či nikoli. V závislosti na řešení otázky oprávněné držby věcí byl sporný vznik zadržovacího práva k věcem.

K otázce držby movitých věcí má odvolací soud za prokázáno výpovědí pracovnice dlužníka Sylvie Oleksiakové, že předchůdce žalobce pracovníkům dlužníka zamezil dne 6.6.2011 přístup do prostor jeho provozovny, v níž byly věci umístěny, a to v souvislosti s převzetím nebytových prostor, ve kterých se nacházela. Následně byl dne 7.6.2011 sepsán Zápis, podle něhož předchůdce žalobce převzal devět položek, mezi nimiž není uveden automobil Fiat Doblo (jehož režim měl být řešen následně). Předání devíti položek v Zápise projednávala pracovnice dlužníka s jeho jednatelkou telefonicky a ta s převzetím souhlasila za účelem uzavření nájemní smlouvy, což bere odvolací soud za prokázáno svědeckými výpověďmi svědkyň Sylvie Oleksiakové a Petry Benešové.

Z uvedených zjištění odvolací soud dovozuje, že předchůdce žalobce se věcí zmocnil dne 6.6.2011 svémocně, protože k nim dlužníku zamezil přístup. Ode dne 7.6.2011 však movité věci, s výjimkou automobilu Fiat Doblo reg. zn. 2T24826, držel oprávněně, protože dlužník s jejich převzetím tohoto dne vyslovil souhlas. Věci proto měl dne 29.7.2011, kdy byl dlužníku doručen úkon, jímž vyjádřil vůli věci zadržet, u sebe právem. Protože předchůdce žalobce měl k uvedenému dni vůči dlužníku splatné pohledávky, vzniklo na movitých věcech, které jsou majetkem patřícím do majetkové podstaty dlužníka, a to a) automobilu VW Caddy, reg. zn. 4T4 8447, b) automobilu Iveco Daily, reg. zn. 3T7 5851, c) varném kotli, d) narážce Vemag Robby, e) lednici Liebherr s plnými dveřmi service Nr./NO 0914283-01 a f) lednici Liebherr s prosklenými dveřmi service Nr./NO 9993061-02, zadržovací právo ve smyslu § 175 odst. 1 obč. zák. Žaloba na určení pořadí je ve vztahu k těmto movitým věcem důvodná. (KSOS 36INS 14530/2011)

Skutečnost, že dlužník souhlasil s převzetím až po té, co předchůdce žalobce nabyl jejich držby, a že jeho souhlas byl udělen za jiným účelem, než je zajištění závazků, není pro závěr o následné oprávněné detenci části věcí ode dne 7.6.2011 významná, neboť držba věcí byla ke dni uplatnění zadržovacího práva v souladu s vůlí dlužníka (srv. rovněž závěr Nejvyššího soudu ČR v jeho rozsudku ze dne 31.5.2006 sp. zn. 33 Odo 839/2004, případně i v rozsudku ze dne 16.2.2011, sp. zn. 21 Cdo 493/2009 či ze dne 27.9.2006 sp. zn. 21 Cdo 2265/2005, vše dostupné na www.nsoud.cz). Nevýznamné je i to, zda ke dni uplatnění zadržovacího práva bylo dlužníku oznámeno postoupení pohledávky ze společnosti AGROCORN Hájek s.r.o. na předchůdce žalobce, neboť podstatné je, že ke dni uplatnění měl předchůdce žalobce za dlužníkem splatnou (postoupenou) pohledávku.

Další movitá věc, k níž mělo vzniknout zadržovací právo zajišťující zjištěné pohledávky, automobil Fiat Doblo reg. zn. 2T24826, měl být dle tvrzení žalobce předán jeho předchůdci do užívání se souhlasem dlužníka, který za něj udělila týden po sepisu Zápisu jeho pracovnice Sylvie Oleksiaková v prostorách provozovny předchůdce žalobce. Jak bylo v řízení zjištěno z plné moci ze dne 1.6.2011, udělené jednatelkou dlužníka Petrou Benešovou, Sylvie Oleksiaková, byla za dlužníka oprávněna jednat při dodavatelsko-odběratelských vztazích, vedení účetnictví, pokladny a provádění plateb. Tvrzený souhlas Sylvie Oleksiakové k převzetí automobilu Fiat Doblo, udělený mimo provozovnu dlužníka, by nebylo možno posuzovat jako souhlas dlužníka s převzetím věci, i kdyby byl v řízení prokázán (§ 15, § 16 zákona č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník). Proto, aniž by k tomuto tvrzení prováděl dokazování (§ 6 o.s.ř.), odvolací soud nedovodil, že dlužník souhlasil s převzetím automobilu Fiat Doblo předchůdcem žalobce a že ke dni uplatnění zadržovacího práva měl předchůdce žalobce automobil u sebe právem. Na této movité věci zadržovací právo proto nevzniklo a následně spolu s postupovanými pohledávkami je žalobce nemohl nabýt (§ 176 odst. 1 obč. zák.)

Z výše uvedených důvodů odvolací soud zčásti změnil napadený výrok VI. rozsudku soudu prvního stupně tak, že určil, že žalobce má právo na uspokojení pohledávek ze zajištěných movitých věcí, které jsou uvedeny ve výroku I. rozsudku odvolacího soudu (§ 220 odst. 1, písm. b/ o.s.ř.), a zčásti, ve vztahu k zamítnutí žaloby na určení, že žalobce má právo na uspokojení pohledávek ze zajištěného automobilu Fiat Doblo reg. zn. 2T24826, napadený výrok VI. zamítavého rozsudku potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Závěrem je třeba uvést, že žalobcem navržené důkazy výzvou k provedení inventury a výslechem statutárního orgánu pronajímatele nebytových prostor, v nichž byla umístěna bývalá provozovna dlužníka, odvolací soud pro nadbytečnost neprováděl. I kdyby bylo prokázáno tvrzení žalobce, že dlužníka vyzval k provedení inventury v souvislosti s převzetím nebytových prostor jeho bývalé provozovny, nebylo by z toho možno dovozovat souhlas dlužníka s převzetím automobilu Fiat Doblo. Vztah dlužníka a pronajímatele nebytových prostor, v nichž měl dlužník (KSOS 36INS 14530/2011) umístěnu svou provozovnu, je pro závěr o vzniku předmětného zajištění bez významu.

Vzhledem ke změně napadeného rozsudku bylo třeba nově rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.), o které bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle § 142 odst. 2 a § 202 odst. 1 IZ.

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o.s.ř. a úpravy dle § 202 odst. 1 IZ, podle níž nemá ve sporu o určení pořadí účastník právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci bez ohledu na úspěch ve věci. Nadto se žalobce svého práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdal.

P o u č e n í : Proti výrokům I. a II. tohoto rozsudku j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je-li dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozsudku.

Olomouc 26. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu