13 VSOL 48/2013-47
30 ICm 159/2013 13 VSOL 48/2013-47 (KSBR 30 INS 15549/2012)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí ve věci žalobce JUDr. Petra Bohatého, Loděnice u Moravského Krumlova, Loděnice 177, PSČ 671 75, insolvenčního správce dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Pohořelice, Pšeničná 84, PSČ 691 23, IČ: 65368789, proti žalovanému Guang Ze anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Malostranská 2b, PSČ 625 00, zastoupenému JUDr. Radkem Adámkem, advokátem se sídlem Brno, Cihlářská 19, PSČ 602 00, o určení pořadí vykonatelné pohledávky, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28.2.2013 č.j. 30 ICm 159/2013-32

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, řízení o určení pořadí vykonatelné pohledávky zastavil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně ve vztahu k výroku o náhradě nákladů řízení uvedl, že rozhodl podle ustanovení § 146 odst. 1, písm. c) o.s.ř., podle kterého nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení (KSBR 30 INS 15549/2012) podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Podle ustanovení § 202 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci, dle odstavce 2 § 202 IZ, náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je hradit. Vzhledem k tomu, že-jak soud prvního stupně dále pokračoval-neshledal důvody pro přiznání nákladů žalovaného, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení, výslovně proti výroku II. o náhradě nákladů řízení, podal žalovaný odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkal, že neaplikoval ustanovení § 202 odst. 2 IZ, které stanoví, že náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit. Odvolatel namítal, že v daném případě bylo incidenční řízení zaviněno správcem, přičemž zavinění spatřuje v tom, že insolvenční správce popřel přihlášenou vykonatelnou pohledávku zajištěnou exekutorským zástavním právem z důvodů, které nejsou v souladu s hmotným právem, jež byl schopen a povinen seznat před podáním takové žaloby a před popřením přihlášené pohledávky. Insolvenční správce, pokud má pochybnosti o správnosti či úplnosti přihlášky pohledávky, má podle § 188 odst. 2 IZ povinnost věřitele vyzvat, aby svoji přihlášku doplnil. Této povinnosti však insolvenční správce nedostál, z čehož vyplynul jeho následně zcela zbytečný popěrný úkon a podání žaloby o určení pořadí vykonatelné zajištěné pohledávky. V této souvislosti pak odvolatel odkázal na argumentaci, obsaženou ve svém vyjádření k žalobě ze dne 28.1.2013. Navrhl proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. změnil a přiznal žalovanému vůči žalobci nárok na náhradu nákladů řízení spočívající v odměně advokáta podle vyhl. č. 484/2000 Sb. a vyhl. č. 177/1996 Sb.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.) aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. e/ o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že v přezkoumávané věci soud prvního stupně rozhodoval o náhradě nákladů řízení ve sporu o pořadí přihlášené vykonatelné pohledávky. Řízení bylo zahájeno žalobou, došlou soudu dne 10.1.2013, jíž se žalobce JUDr. Petr Bohatý, jako insolvenční správce dlužníka Petra anonymizovano , domáhal vůči žalovanému Guang Ze anonymizovano určení, že žalovaný nemá (KSBR 30 INS 15549/2012) právo na uspokojení (vykonatelné) pohledávky ve výši 1.230.972,44 Kč, přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka Petra anonymizovano vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 15549/2012, ze zajištění. Podáním ze dne 21.1.2013 žalobce změnil žalobu tak, že se domáhá určení, že pořadí pohledávky žalované ve výši 1.230.972,44 Kč, přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka Petra anonymizovano vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 549/2012, se řídí dnem 31.10.2011 , o této změně žaloby však soud prvního stupně příslušným procesním způsobem nerozhodl. Dříve, než soud prvního stupně nařídil k projednání žaloby jednání, žalobce podáním, doručeným soudu dne 19.2.2013, vzal svou žalobu, jíž se domáhal určení, že žalovaný nemá právo na uspokojení své pohledávky za dlužníkem ve výši 1.230.972,44 Kč ze zajištění, v celém rozsahu zpět, bez bližšího odůvodnění.

Podle ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

Podle ustanovení § 202 IZ, ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci (odstavec 1). Náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit (odstavec 2).

Nutno zdůraznit, že ve sporech o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek (to je v incidenčních sporech podle ustanovení § 159 odst. 1, písm. a/ IZ) se uplatní zvláštní režim rozhodování o nákladech řízení, jak je upraven v ustanovení § 202 odst. 1 a odst. 2 IZ. Tato zvláštní úprava vylučuje aplikaci ustanovení občanského soudního řádu potud, aby v těchto sporech bylo zcela rozhodováno podle principu zavinění na zastavení řízení, popřípadě podle principu úspěchu ve věci v tom smyslu, že žádný z účastníků nemá proti správci právo na náhradu nákladů řízení, vyjma případů, pokud by náklady řízení vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila. Zaviněním se přitom rozumí porušení procesních povinností, vyplývajících ze zákona nebo v souladu se zákonem uložených soudem, k němuž došlo alespoň z nedbalosti. Náhodou se pak rozumí objektivní událost.

Odvolateli lze přisvědčit potud, že to byl žalobce, který zavinil, že řízení muselo být s ohledem na jeho dispozitivní úkon (zpětvzetí žaloby) zastaveno. Nicméně, po posouzení obsahu spisu s ohledem na shora uvedený výklad ustanovení § 202 odst. 1 a odst. 2 IZ, dospěl odvolací soud k závěru, že v daném (KSBR 30 INS 15549/2012) případě je třeba o náhradě nákladů řízení rozhodnout podle ustanovení § 202 odst. 1 IZ, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému, jako účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch, vznikly náklady řízení zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila. Popření pořadí žalovaným přihlášené vykonatelné pohledávky, zajištěné exekutorským zástavním právem (podle tvrzení žalovaného nesprávné) nelze pokládat za zavinění, nebo náhodu, které by ve smyslu odstavce 2 ustanovení § 202 IZ vylučovaly aplikaci odstavce 1 tohoto zákonného ustanovení. Jedná se totiž svou povahou o kvalifikované vyjádření správcova náhledu na uplatněný nárok insolvenčního věřitele, a nikoli o porušení procesních povinností, vyplývajících ze zákona, či v souladu s ním uložených soudem, které by tzv. separaci nákladů umožňovalo.

Byť se soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí o náhradě nákladů řízení z hlediska ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř. otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, nezabýval (v tomto směru odkazoval nesprávně na ustanovení § 146 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.), je jeho závěr o tom, že je na místě rozhodnout o nákladech tohoto incidenčního řízení podle ustanovení § 202 odst. 1 IZ správný.

Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. o náhradě nákladů řízení jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá, když žalovaný změny napadeného rozhodnutí nedosáhl, neměl úspěch v odvolacím řízení, avšak žalobci podle obsahu spisu žádné náklady v této fázi soudního řízení nevznikly (§ 142 odst. 1 o.s.ř. ve vztahu k § 224 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V Olomouci dne 23. května 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu