13 VSOL 394/2017-39
34 ICm 3086/2015 13 VSOL 394/2017-39 (KSOS 34 INS 9464/2014)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v právní věci žalobkyně Ing. Libuše Dobré, se sídlem v Opavě, Masarykova 39, PSČ 746 01, jako insolvenční správkyně dlužníka BIOPROJECT s.r.o., proti žalovanému WOLF SYSTEMBAU, spol. s r.o., se sídlem ve Zvolenu, Hronská 3211/1, PSČ 960 03, Slovenská republika, identifikační číslo osoby: 31583989, zastoupenému Mgr. Ing. Janem Šelderem, advokátem se sídlem v Praze 8, Thámova 402/4, PSČ 186 00, o určení neúčinnosti právního úkonu a o určení pořadí pohledávky, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka BIOPROJECT s.r.o., se sídlem v Ostravě, Vítkovice, Výstavní 135/107, PSČ 703 00, identifikační číslo osoby: 25864718, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 9464/2014, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.9.2017, č.j. 34 ICm 3086/2015-18, KSOS 34 INS 9464/2014,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhá určení, že pohledávka žalovaného jako věřitele č. 80 přihlášená do insolvenčního řízení vedeného pod sp.zn. KSOS 34 INS 9464/2014 (P82 ve výši 2.212.077 Kč-dílčí pohledávka č. 1) isir.justi ce.cz (KSOS 34 INS 9464/2014) není zajištěna majetkem insolvenčního dlužníka. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že podanou žalobou se domáhá žalobkyně proti žalovanému jednak určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka popsaných v bodě V/1 žalobního petitu, a jednak určení, že pohledávka žalovaného jako věřitele č. 80 přihlášená do insolvenčního řízení vedeného pod sp.zn. KSOS 34 INS 9464/2014 (P82 ve výši 2.212.077 Kč-dílčí pohledávka č. 1) není zajištěna majetkem insolvenčního dlužníka (bod V/2 žalobního petitu). S odkazem na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17.6.1998, Cpjn 19/98, k výkladu ustanovení zákona č. 328/91 Sb., o konkursu a vyrovnání, jakož i s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR, sen. zn. 29 ICdo 11/2012, ze dne 28.2.2013 či usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 29 Cdo 545/2012, ze dne 28.3.2013 soud uzavřel, že aktivně legitimován k podání incidenční žaloby na určení pořadí pohledávky, ať již vykonatelné či nevykonatelné, je vždy věřitel popřené zajištěné pohledávky, a pokud v daném případě podala incidenční žalobu na popření pořadí pohledávky žalobkyně jako insolvenční správkyně, není v tomto řízení aktivně legitimována, proto soud žalobu v části týkající se určení pořadí pohledávky odmítl dle ustanovení § 160 odst. 4, věty první IZ, neboť žaloba byla v této části podána osobou, která k tomu nebyla oprávněna.

Proti tomuto usnesení podal žalovaný včasné odvolání, v němž uvedl, že má za to, že je aktivně legitimován k podání odvolání, neboť odmítnutí žaloby a akceptace názoru, že by žalobu na popření měl podat věřitel, má pozitivní důsledek pro žalobce a negativní důsledek pro něho. Pokud by neměl možnost podat odvolání, pak by toto rozhodnutí soudu prvního stupně, které je pro něj jednoznačně nepříznivé, mělo za následek nemožnost odděleného uspokojení pohledávky, a navíc by takové rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné odvolacím orgánem, čímž by mu byla odňata možnost odvolání proti rozhodnutí, které je pro něho nepříznivé. Uvedl, že odvolání podává z toho důvodu, protože rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle jeho názoru judikaturu citovanou soudem prvního stupně nelze aplikovat na žalobu podanou v této věci, neboť ve stanovisku i v judikatuře se uvádí, že pořadí ani právo na oddělené uspokojení titulem nejsou řešeny (pokryty), a proto v tomto směru platí postup, jaký zákon určuje pro podání žalob u nevykonatelných pohledávek . V daném případě však právo na oddělené uspokojení-zajištěné přihlášené pohledávky majetkem dlužníka je přímo pokryto vykonatelným exekučním titulem, když zástavní právo bylo zřízeno exekučním příkazem ze dne 11.3.2014 Exekutorského úřadu Plzeň-město. Tvrdí, že právo na oddělené uspokojení (zajištění pohledávky) vyplývá přímo z vykonatelného exekučního titulu. Ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17.6.1998, Cpjn 19/98, k výkladu ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, které aplikoval soud prvního stupně, vyplývá, že toto stanovisko lze aplikovat na případy, kdy zástavní právo vzniklo na základě smlouvy a o pohledávce bylo následně soudem rozhodnuto. Pak je skutečně pohledávka vykonatelná, ale vykonatelnost nepokrývá zajištění či oddělené uspokojení. Tvrdí, že v projednávané věci se jedná o odlišný případ, (KSOS 34 INS 9464/2014) a proto navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil či změnil tak, že žaloba se neodmítá v části na určení pořadí pohledávky.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.

Z insolvenčního rejstříku ve věci dlužníka BIOPROJECT s.r.o. vyplývá, že žalovaný jako věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka dvě pohledávky-vykonatelnou pohledávku č. 1 ve výši 2.212.077 Kč jako zajištěnou majetkem dlužníka a nevykonatelnou pohledávku č. 2 ve výši 292.053,04 Kč jako nezajištěnou. Ze seznamu přihlášených pohledávek-přezkumného listu týkajícího se přihlášky pohledávky věřitele WOLF SYSTEMBAU, spol. s r.o. (číslo přihlášky P82, číslo věřitele 80), vyplývá, že jako důvod zajištění své pohledávky č. 1 věřitel uvedl zástavní právo exekutorské ve výši 2.220.152 Kč s příslušenstvím na základě exekučního příkazu o zřízení exekutorského zástavního práva k nemovitostem blíže specifikovaným v přihlášce pohledávky. U této zajištěné pohledávky insolvenční správkyně popřela právo na uspokojení pohledávky ze zajištění s odůvodněním, že zástavní právo exekutorské bylo zřízeno na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti podepsaného krátce před zahájením insolvenčního řízení, jedná se o zvýhodňující úkon dle insolvenčního zákona. Poté podala žalobkyně Ing. Libuše Dobrá jako insolvenční správkyně dlužníka proti žalovanému coby přihlašovateli pohledávky žalobu, kterou se domáhá jednak určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka, kterým jako osoba povinná požádal o sepis notářského zápisu, kterým výslovně svolil, aby podle tohoto notářského zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce) a aby byl tento notářský zápis exekučním titulem, pokud svou povinnost řádně a včas nesplní (viz V/1 žalobního návrhu), a současně se domáhá určení toho, že pohledávka věřitele č. 80 přihlášená do insolvenčního řízení KSOS 34 INS 9464/2014 (P82 ve výši 2.212.077 Kč-dílčí pohledávka č. 1) není zajištěna majetkem insolvenčního dlužníka (viz V/2 žalobního návrhu).

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně není osobou oprávněnou k podání žaloby na určení toho, že pohledávka žalovaného jako věřitele č. 80 přihlášená do insolvenčního řízení ve výši 2.212.077 Kč-dílčí (KSOS 34 INS 9464/2014) pohledávka č. 1 není zajištěna majetkem insolvenčního dlužníka. Soud prvního stupně rozhodl správně, jestliže žalobu žalobkyně v této části odmítl podle ustanovení § 160 odst. 4 IZ jako žalobu podanou osobou, která k tomu není oprávněna.

Soud prvního stupně správně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.2.2013, sen. zn. 29 ICdo 11/2012, uveřejněné pod č. 66/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení ze dne 28.3.2013, sp.zn. 29 Cdo 545/2012, dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu) uzavřel, že bez ohledu na to, zda jde o pohledávku vykonatelnou či nikoli, jedná se vždy o spor zahajovaný přihlašovaným věřitelem, přičemž insolvenční správce, který právo na uspokojení pohledávky ze zajištění popřel, k podání takové žaloby oprávněn není. Skutečnost, že v dané věci, tak jak tvrdí odvolatel, právo na oddělené uspokojení (zajištění pohledávky) vyplývá přímo z vykonatelného exekučního titulu, na tomto závěru ničeho nemění.

K problematice řešené v dané věci se vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 31.3.2014, sen. zn. 29 ICdo 13/2012 (dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), v němž uzavřel: Přihlásí-li věřitel v insolvenčním řízení včas vykonatelnou pohledávku, včetně práva na uspokojení ze zajištění, je povinností insolvenčního správce, který s uplatněním práva na uspokojení ze zajištění nesouhlasí, aby popřel pořadí takto přihlášené pohledávky; to platí i tehdy, popírá-li insolvenční správce pořadí pohledávky proto, že podle jeho názoru věřitel získal právo na uspokojení pohledávky ze zajištění na základě neúčinného právního úkonu (§ 235 odst. 1 IZ). Na popření pořadí pohledávky insolvenčním správcem pak musí (chce-li se vskutku v insolvenčním řízení domoci uspokojení pohledávky ze zajištění) reagovat přihlášený věřitel, a to žalobou na určení pořadí pohledávky (práva na uspokojení pohledávky ze zajištění); nepodá-li (včas) takovou žalobu, nevznikne mu ani právo, aby jeho pohledávka byla uspokojena jako pohledávka zajištěná. Podá-li věřitel včas žalobu na určení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění, tíží jej v incidenčním sporu o takové žalobě povinnost tvrzení a povinnost důkazní o tom, že pohledávka je vskutku zajištěna. Na podání výše uvedené žaloby musí (chce-li zabránit uspokojení přihlášené pohledávky ze zajištění) reagovat insolvenční správce podáním odpůrčí žaloby (§ 235 odst. 2 IZ), kterou bude odporovat právnímu úkonu, jímž dlužník poskytl svůj majetek k zajištění. Nepodal-li by totiž (včas) takovou žalobu, nebylo by možno uvažovat ani o neúčinnosti právního úkonu dlužníka, jelikož tato se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o odpůrčí žalobě insolvenčního správce. V případě, že přihlášený věřitel podá žalobu na určení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění a insolvenční správce podá v rámci téhož řízení odpůrčí žalobu, insolvenční soud zásadně obě žaloby v tomto řízení projedná a rozhodne o nich; o tom, že by tu nebyly podmínky pro spojení, nemá Nejvyšší soud žádné pochybnosti. Naopak, kdyby oba incidenční spory v rámci insolvenčního řízení byly zahájeny samostatně , byly by dány předpoklady pro jejich spojení (§ 112 odst. 1 o.s.ř.). (KSOS 34 INS 9464/2014)

V dané věci žalovaný coby přihlášený věřitel by proto měl, za předpokladu, že se v insolvenčním řízení chce domoci uspokojení své pohledávky ze zajištění, a za předpokladu, že mu již neuplynula lhůta k podání žaloby, podat žalobu na určení pořadí pohledávky vůči insolvenční správkyni (práva na uspokojení pohledávky ze zajištění) a soud prvního stupně by po podání této žaloby měl rozhodnout o spojení žaloby žalovaného na určení pořadí pohledávky s projednávanou žalobou žalobkyně na určení neúčinnosti právního úkonu podle ustanovení § 112 odst. 1 o.s.ř.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř., to je usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 29. listopadu 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu