13 VSOL 38/2016-94
36 ICm 4171/2014 13 VSOL 38/2016-94 (KSOS 36 INS 14672/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové ve věci žalobce Vymáhací a.s., se sídlem U Stadionu 270, Prachatice II, PSČ 383 01, identifikační číslo osoby: 24709409, zastoupeného Mgr. Jiřím Topkou, advokátem se sídlem Huťská 1294, Kladno, PSČ 272 01, proti žalovanému Mgr. Martinu Fuchsigovi, se sídlem Hlavní 25, Otice, PSČ 747 81, insolvenčnímu správci dlužnice Petry anonymizovano , o určení pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 ICm 4171/2014 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice Petry anonymizovano , anonymizovano , bytem 8. března 272/4, Ostrava-Slezská Ostrava, PSČ 713 00, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 14672/2014, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.12.2015, č.j. 36 ICm 4171/2014-55 (KSOS 36 INS 14672/2014) isir.justi ce.cz (KSOS 36 INS 14672/2014)

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se m ě n í takto:

Žaloba, aby bylo určeno, že pohledávka žalobce č. 2 přihlášená do insolvenčního řízení dlužnice ve výši 124.729 Kč je po právu, se z a m í t á pro předčasnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že pohledávka přihlášená věřitelem č. 6 Vymáhací a.s. do insolvenčního řízení dlužnice Petry anonymizovano , vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 14672/2014, je co do pravosti i výše 124.729 Kč po právu, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně zrekapituloval důvody žaloby, s tím, že se žalobce (původně společnost s Autoleasing, a.s., identifikační číslo osoby: 27089444-o procesním nástupnictví bylo rozhodnuto v insolvenčním řízení usnesením ze dne 10.8.2015, č.j. KSOS 36 INS 14672/2014-P6-6) domáhal určení pravosti nezajištěné a nevykonatelné dílčí pohledávky č. 2, přihlášené do insolvenčního řízení ve výši 124.729 Kč z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 16.7.2012 mezi předchůdcem žalobce a dlužnicí, obsah stanoviska žalovaného k žalobě a vysvětlil, proč nevyhověl žádosti žalobce o odročení jednání nařízeného na den 16.12.2015. Z listin založených v insolvenčním spise pak učinil zjištění o dosavadním průběhu insolvenčního řízení dlužnice, o popření pohledávky žalovaným a jeho důvodech, o obsahu vyrozumění o popření a jeho doručení a učinil zjištění z důkazů, kterými žalobce prokazoval tvrzený úvěrový vztah mezi společností s Autoleasing, a.s. a dlužnicí, včetně zajištění pohledávky úvěrového věřitele a jejího uspokojení (smlouvy o úvěru ze dne 16.7.2012, č. UDTA 12/10008499, k ní příslušejících všeobecných obchodních podmínek, protokolu o převzetí předmětu koupě k této smlouvě, oznámení o uplatnění práva na okamžité splacení úvěru, protokolu o odebrání a převzetí vozidla a protokolu o dražbě vozidla ze dne 5.7.2014). Na základě zjištěného skutkového stavu především uzavřel, že žaloba byla podána včas. Dále uzavřel, že mezi předchůdcem žalobce a dlužnicí byla sjednána platná smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 259.000 Kč účelově určenou na financování koupě označeného vozidla, a rovněž bylo platně sjednáno zajištění práv poskytovatele úvěru zajišťovacím převodem práva k vozidlu, na jehož (KSOS 36 INS 14672/2014) pořízení byl úvěr poskytnut. Soud prvního stupně dovodil, že dlužnice tudíž nebyla vlastnicí vozidla, ale jeho vypůjčitelkou ve smyslu ustanovení § 659 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Je zřejmé, že sjednané podmínky pro to, aby se obnovilo či lépe řečeno nově vzniklo vlastnické právo k vozidlu dlužnice, nenaplnila, a tedy-podle soudu prvního stupně- žalobce nepostupoval nikterak excesivně , když vozidlo z dispozice dlužnice odňal ještě před zahájením insolvenčního řízení a následně je za trvání insolvenčního řízení jako své vlastnictví zpeněžil v dražbě, neboť na vozidlo v dané situaci se nevztahují účinky dle ustanovení § 109 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona. Ani jiný důvod pro zahrnutí vozidla do majetkové podstaty, soud neshledal, a za tohoto stavu proto uzavřel, že není důvod k pochybnostem o pravosti sporné pohledávky (která byla žalovaným popřena účinně toliko co do pravosti, neboť popření i co do výše nebylo provedeno perfektně). Vzhledem k tomu, že pohledávku shledal po právu, žalobě vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 202 insolvenčního zákona.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalovaný odvoláním. Namítl, že z právního vztahu vzniklého ze smlouvy o úvěru přihlásil žalobce (respektive jeho předchůdce-dále též jen věřitel ) dva samostatné nároky, jeden jako zajištěný a druhý jako nezajištěný. Pohledávku, která je v insolvenčním řízení považována za jeden hmotněprávní nárok, však nelze v její přihlášce dělit na částečně zajištěnou a částečně nezajištěnou a věřitel tak postupoval v rozporu s principy insolvenčního řízení (v této souvislosti odkázal na závěr v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.7.2016, č.j. KSHK 42 INS 295595/2013, 2 VSPH 405/2014-P4-9). Věřitel dne 5.7.2014 zpeněžil vozidlo v dražbě a v návaznosti na to vzal zpět část pohledávky , která byla přihlášena jako zajištěná, což je v rozporu s úpravou insolvenčního zákona, konkrétně s ustanoveními § 2, písm. g), § 5 odst. a), b) a d), § 109 odst. 1, písm. b) a § 398 odst. 3. Tímto postupem byl věřitel neoprávněně zvýhodněn na úkor ostatních nezajištěných věřitelů, když část svého nároku podle hmotného práva z úvěrové smlouvy svévolně realizoval a nyní se domáhá uspokojení téhož nároku v rámci splátkového kalendáře. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žaloba bude zamítnuta.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (ustanovení § 212, 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), zčásti zopakoval dokazování a dospěl k závěru, že napadený rozsudek je nutno změnit, byť z jiných, než v odvolání uvedených důvodů. (KSOS 36 INS 14672/2014)

V přezkoumávané věci je právním důvodem podané žaloby uplatnění práva věřitele na určení v insolvenčním řízení přihlášené pohledávky, jež byla popřena insolvenčním správcem, postupem podle ustanovení § 198 IZ.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 IZ platí, že věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle odstavce 2 téhož ustanovení, v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Nutno zdůraznit, že Nejvyšší soud České republiky již ve svém rozsudku ze dne 24.5.2011, sp. zn. 32 Cdo 1726/98 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 76/2002) formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož součástí právního posouzení věci soudem ve sporu o pravost, výši nebo pořadí do konkursu přihlášené a správcem konkursní podstaty nebo některým z konkursních věřitelů popřené pohledávky, vždy musí být závěr o splnění předpokladů, za nichž se soud může důvodností nároku, uplatněného incidenční žalobou, vůbec zabývat. Tamtéž také uzavřel, že zjistí-li soud, který rozhoduje o pravosti, výši nebo pořadí nevykonatelné pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, musí žalobu pro předčasnost zamítnout; na základě takového rozsudku je pak třeba v konkursním řízení přistoupit zákonem stanoveným způsobem k odstraňování vad přihlášky, a poté k novému přezkumu přihlášené pohledávky. Tyto závěry se zcela uplatní i pro poměry sporu o pravost, výši nebo pořadí nevykonatelné pohledávky podle insolvenčního zákona.

Je zjevné, že z hlediska naplnění základních předpokladů pro vyhovění žalobě na požadované určení se soud prvního stupně tím, zda původním věřitelem s Autoleasing, a.s. podaná přihláška pohledávky nemá (v té části, o níž má ve sporu rozhodovat) vady bránící jejímu přezkumu, nezabýval. V tomto směru učinil pouze správné zjištění o tom, že původní věřitel přihláškou pohledávky, došlou soudu dne 24.7.2014, přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice dvě pohledávky-dílčí pohledávku č. 1 ve výši 160.000 Kč, kterou přihlásil jako zajištěnou, a dílčí pohledávku č. 2 ve výši 124.729 Kč, kterou přihlásil jako nezajištěnou, vlastní obsah přihlášky však nijak nehodnotil.

Odvolací soud zopakoval důkaz přihláškou pohledávky, evidovanou v oddíle P insolvenčního spisu pod č. P6, a zjistil, že věřitel s Autoleasing, a.s. přihlásil (KSOS 36 INS 14672/2014) do insolvenčního řízení dlužnice dvě pohledávky. Jako pohledávku č. 1 přihlásil pohledávku ve výši jistiny 160.000 Kč, zajištěnou majetkem dlužnice, která vznikla z důvodu neuhrazení pohledávky z úvěrové smlouvy uzavřené dne 16.7.2012 pod č. UDTA 12/10008499 podle které bylo předmětem financování osobní vozidlo Seat Altea XL Diesel 1,9 TdI DPF Style, VIN:VSSZZZ5PZ9R502329. V bodě 13 formuláře přihlášky se jako další okolnost uvádí, že předmět financování byl odebrán, ale dosud neprodán. V bodě 16 formuláře je jako důvod zajištění pohledávky označena smlouva o zajišťovacím převodu práva uzavřená v rámci úvěrové smlouvy a jako předmět zajištění je uvedeno osobní vozidlo s tím, že zajištění vzniklo dne 16.7.2012 (body 17 a 18 formuláře). Splatnost pohledávky nastala 14.4.2014 (bod 22 formuláře). Jako pohledávku č. 2 přihlásil nezajištěnou pohledávku ve výši jistiny 124.729 Kč, která vznikla z téže úvěrové smlouvy. V bodě 7 formuláře je jako další okolnost uvedeno, že předmět financování byl odebrán, ale dosud neprodán a splatnost pohledávky nastala 14.4.2014 (bod 10 formuláře).

Z vyčíslení pohledávky z úvěrové smlouvy č. UDTA 12/10008499, které je k přihlášce připojeno jako příloha č. 6, odvolací soud zjistil, že věřitel pohledávky celkem ve výši 284.729 Kč specifikoval tak, že z této částky představuje částka 10.234 Kč dlužné splátky (splatné 16.2.2014 a 16.3.2014), částka 9.239 Kč, poplatek za předčasné ukončení smlouvy, částka 9.790 Kč, vícenáklady spojené se zabavením vozidla, částka 1.202 Kč, úroky z prodlení s hrazením splátek, částka 186.174 Kč nesplacenou část jistiny úvěru, částka 67.340 Kč náhradu skutečné škody a ušlého zisku, a částka 750 Kč ostatní smluvní pokuty.

Podle ustanovení § 174 odst. 2 IZ, přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá.

Podle ustanovení § 188 IZ, insolvenční správce přezkoumá podané přihlášky pohledávek zejména podle přiložených dokladů a podle účetnictví dlužníka nebo jeho evidence vedené podle zvláštního právního předpisu. Dále vyzve dlužníka, aby se k přihlášeným pohledávkám vyjádřil. Je-li to třeba, provede o pohledávkách nezbytná šetření s tím, že využije součinnosti orgánů, které mu ji jsou povinny poskytnout (odstavec 1). Nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen (odstavec 2).

Odvolací soud konstatuje, že v dané věci věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice dvě pohledávky z téhož právního důvodu, blíže označené úvěrové smlouvy. Podle této smlouvy, jak vyplývá z vyčíslení pohledávky připojeného jako příloha přihlášky, přitom věřiteli mělo vzniknout několik samostatných nároků, s tím, že pohledávku č. 1 vyčíslenou částkou 160.000 Kč přihlásil jako zajištěnou zajišťovacím převodem práva, jehož předmětem je osobní vozidlo, a pohledávku č. 2 (KSOS 36 INS 14672/2014) vyčíslenou částkou 124.729 Kč jako nezajištěnou. Poté, co věřitel vzal přihlášku pohledávky zpět ohledně dílčí pohledávky č. 1 s odůvodněním, že zcela zanikla (o tomto procesním úkonu dosud insolvenční soud dle ustanovení § 184 odst. 1, věta druhá IZ nerozhodl), insolvenční správce, to je žalovaný, na přezkumné jednání zařadil pouze pohledávku č. 2, kterou popřel proto, že pohledávka byla celá zajištěná a že věřitel realizoval zástavu v rozporu s ustanovením § 109 odst. 1, písm. b) IZ, přičemž výtěžek zpeněžení si ponechal .

Především k situaci, kdy věřitel přihlásí do insolvenčního řízení pohledávku zčásti jako zajištěnou a zčásti jako nezajištěnou považuje odvolací soud za potřebné v obecné rovině uvést, že hmotné právo nevylučuje, aby z jednoho právního důvodu, včetně smlouvy o úvěru, vznikl částečně zajištěný nárok. Typicky je tomu tak v případě smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření, kdy pohledávka věřitele je zajištěna až do výše peněžních prostředků naspořených na účtu smlouvy o stavebním spoření, a ve zbytku zajištěna není. Věřiteli, který má takto částečně zajištěnou pohledávku, nelze upírat právo přihlásit ji do insolvenčního řízení tak, jak existuje dle hmotného práva. Pokud však popsané štěpení pohledávky nemá oporu v hmotném právu a v řízení, v němž je úpadek dlužníka řešen oddlužením, ji věřitel přihlásí zčásti jako zajištěnou a zčásti jako nezajištěnou, jedná se záměrem dosáhnout uspokojení pohledávky jak z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, tak v rámci oddlužení. Takový postup věřitele je nepochybně v rozporu s principem insolvenčního řízení dle ustanovení § 5, písm. a) IZ (neboť věřitel by byl zvýhodněn), není však důvodem pro popření pohledávky. Pokud dojde k popsané situaci má insolvenční správce postupovat dle ustanovení § 188 odst. 2 IZ a vyzvat věřitele k doplnění přihlášky pohledávky tak, aby bylo nepochybné, zda svou pohledávku přihlašuje jako zajištěnou nebo jako nezajištěnou s poučením, že pohledávka může být přihlášena pouze v jednom režimu (je věcí věřitele v jakém režimu ji přihlásí).

V této věci-jak shora uvedeno-věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice dvě dílčí pohledávky ze smlouvy o úvěru, s tím, že jednak jednu pohledávku přihlásil jako zajištěnou majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužnice a druhou jako nezajištěnou, aniž však z listin připojených k přihlášce vyplývá, že část pohledávky je dle hmotného práva zajištěná a část nezajištěná. Z připojeného vyčíslení pohledávek v souhrnné výši 284.729 Kč pak vyplývá, že věřitel z téhož právního důvodu (smlouvy o úvěru) uplatňuje více nároků, aniž je ze samotné přihlášky, případně připojeného vyčíslení, seznatelné jaké konkrétní nároky představuje dílčí zajištěná pohledávka č. 1 ve výši 160.000 Kč (o níž se tvrdí, že zanikla a ohledně které byla přihláška pohledávky vzata zpět), a jaké konkrétní nároky představuje dílčí nezajištěná pohledávka č. 2 ve výši 124.729 Kč, která byla žalovaným popřena. Vzhledem k částečnému zpětvzetí přihlášky pohledávky není zřejmé, jaké konkrétní nároky ze smlouvy o úvěru věřitel nadále přihláškou pohledávky označené jako pohledávka č. 2 ve výši 124.729 Kč, v insolvenčním řízení uplatňuje, a přihláška pohledávky je proto vadná z důvodu neurčitosti.

Za tohoto stavu, kdy přihláška pohledávky žalobce v části, o které má soud v incidenčním sporu rozhodnout, to je v části týkající se pohledávky označené č. 2 ve výši 124.729 Kč, má vady bránící jejímu přezkumu, odvolací soud postupoval (KSOS 36 INS 14672/2014) podle § 220 odst. 1 o.s.ř. a rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na určení pravosti dílčí pohledávky č. 2 zamítl pro předčasnost.

Na základě tohoto rozsudku odvolacího soudu insolvenční správce v insolvenčním řízení (vzhledem k částečnému zpětvzetí přihlášky pohledávky ohledně zajištěné dílčí pohledávky č. 1) postupem podle ustanovení § 188 odst. 2 IZ vyzve věřitele k doplnění přihlášky pohledávky o takové údaje, aby bylo zřejmé, jaké konkrétní nároky ze smlouvy o úvěru se přihláškou pohledávky, označené jako pohledávka č. 2, vyčíslené částkou 124.729 Kč, uplatňují. Doplní-li věřitel v určené lhůtě přihlášku pohledávky v dotčené části dle pokynů správce, bude možno pohledávku opětovně přezkoumat.

O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 150 o.s.ř., přičemž důvody pro výjimečné nepřiznání nákladů řízení žalovanému odvolací soud shledal v tom, že žalovaný přezkoumal přihlášku pohledávky, která byla vadná.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 30. srpna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu