13 VSOL 38/2014-46
14 ICm 2692/2012 13 VSOL 38/2014-46 (KSOS 14 INS 11097/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Heleny Krejčí ve věci žalobkyně JUDr. Anny Antlové, Ostrava-Moravská Ostrava, Sadová 2650/20, insolvenční správkyně dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Opava-Kylešovice, Bílovecká 384/52, PSČ 747 06, zastoupené Mgr. Janem Svobodníkem, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Sadová 2650/20, PSČ 702 00, proti žalovanému BTF Projekt, a.s., se sídlem Praha 1, Opletalova 1535/4, PSČ 110 00, identifikační číslo 29035945, zastoupenému JUDr. Vladislavem Prokůpkem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 4, PSČ 110 00, o určení popřené pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 ICm 2692/2012 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Opava-Kylešovice, Bílovecká 384/52, (KSOS 14 INS 11097/2012)

PSČ 747 06, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 11097/2012, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5.12.2013, č.j. (2 Cm) 14 ICm 2692/2012-13 (KSOS 14 INS 11097/2012),

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se m ě n í takto:

Určuje se, že pohledávka věřitele č. 1, číslo přihlášky P5, BTF Projekt, a.s., IČ 29035945 ve výši 29.400 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka Miroslava anonymizovano z důvodů neuhrazených nákladů exekuce, není po právu.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 8.228 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Jana Svobodníka.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Jana Svobodníka.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně 2.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě rozsudkem, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zamítl žalobu na určení, že žalovaný nemá za dlužníkem Miroslavem anonymizovano , anonymizovano , bytem Opava-Kylešovice, Bílovecká 384/52, pohledávku z neuhrazených nákladů oprávněného z exekuce, nařízené Okresním soudem v Opavě usnesením ze dne 4.5.2012, č.j. 22 EXE 1943/2012-35 ve výši 29.400 Kč (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). (KSOS 14 INS 11097/2012)

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně nejprve konstatoval, že žalobkyně se domáhá proti žalovanému určení, že pohledávka žalovaného ve výši 29.400 Kč z titulu nákladů exekuce oprávněného, o nichž bylo rozhodnuto příkazem (exekutora) k úhradě nákladů exekuce ze dne 14.6.2012, č.j. 148 Ex 436/12-31, nebyla do insolvenčního řízení přihlášena žalovaným po právu, neboť příkaz k úhradě nákladů exekuce byl vydán až po zjištění úpadku dlužníka. Dále konstatoval, že žalovaný navrhl zamítnutí žaloby z důvodu, že nárok na náhradu nákladů exekučního řízení mu vznikl již na základě rozhodnutí Okresního soudu v Opavě ze dne 4.5.2012, č.j. 22 EXE 1943/2012-35, vydaným ještě před zjištěním úpadku dlužníka, přičemž příkaz k úhradě nákladů řízení exekuce pouze konkretizuje výši nákladů oprávněného a je právně nevýznamné, že byl vydán po zjištění úpadku. Na základě zjištění, učiněných ze shodných tvrzení obou účastníků podle § 120 odst. 4 o.s.ř., soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 44, § 87 odst. 1 a § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a na ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) uzavřel, že žalovanému jako oprávněnému vznikl základ nároku na náhradu nákladů exekučního řízení ještě před zjištěním úpadku dlužníka. Žalobkyně svým popěrným úkonem při přezkumném jednání popřela pouze pravost této přihlášené pohledávky, přičemž popření pravosti pohledávky umožňuje soudu ve sporu o určení pravosti pohledávky zkoumat pouze základ nároku, nikoliv již jeho výši a pořadí. S odkazem na závěry v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.5.2001, sp.zn. 32 Cdo 1726/98 se soud prvního stupně otázkou výše přihlášené pohledávky, tj. částkou 29.400 Kč, zabývat nemohl. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítl.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Podle odvolatelky je sice pravda, že základ nároku na náhradu nákladů exekuce se konstituoval usnesením soudu o nařízení exekuce, nicméně příkaz k úhradě nákladů exekuce, v němž exekutor vyčíslil náklady exekuce, byl vydán až po zjištění úpadku dlužníka, tedy v době, kdy bylo exekuční řízení přerušeno, a exekutor podle § 46 odst. 7 exekučního řádu nemohl v exekučním řízení činit žádné úkony směřující k provedení exekuce. Postup exekutora byl tedy nesprávný, v rozporu s dobrými mravy a je třeba na něj hledět jako na neplatný právní úkon. Z uvedených důvodů nebyla pohledávka žalovaného do insolvenčního řízení přihlášena po právu. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě bylo vyhověno.

Žalovaný se ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně se závěry soudu prvního stupně ztotožnil a navrhl potvrzení rozsudku krajského soudu jako věcně správného. Soudu prvního stupně přitakal, že základ nároku na úhradu nákladů exekuce vznikl žalovanému na základě usnesení okresního soudu o nařízení exekuce ze dne 4.5.2012, vydaným v době před zjištěním úpadku dlužníka dne 7.6.2012. Usnesení bylo tedy vydáno v době, kdy exekuci bylo možno provést. (KSOS 14 INS 11097/2012)

V mezidobí, dne 1.1.2014, nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-přechodného ustanovení uvedeného zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, a že odvolání obsahuje všechny náležitosti, včetně uvedení způsobilého odvolacího důvodu, přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a poté, co částečně doplnil dokazování, dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

Odvolací soud doplnil částečně dokazování listinami, z nichž zjistil:

-z přihlášky pohledávky věřitele BTF Projekt, a.s. ze dne 20.6.2012, že uvedený věřitel přihlásil pohledávku ve výši jistiny 29.400 Kč s tím, že důvodem jejího vzniku je příkaz k úhradě nákladů exekuce vydaný soudním exekutorem Mgr. Davidem Vybíralem, č.j. 148 Ex 436/12-31 ze dne 14.6.2012, pohledávku přihlásil jako vykonatelnou pro částku 29.400 Kč dle uvedeného příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 14.6.2012,

-z příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 14.6.2012, č.j. 148 Ex 436/12-31, že soudní exekutor Mgr. David Vybíral, Exekutorský úřad Praha 6, se sídlem Vítězné náměstí 829/10, 160 00 Praha 6, pověřený k provedení exekuce v usnesení o nařízení exekuce vydaném Okresním soudem v Opavě dne 4.5.2012, č.j. 22 EXE 1943/2012-35, na návrh oprávněného BTF Projekt, a.s. proti povinnému Miroslavu anonymizovano k vymožení povinnosti povinného zaplatit oprávněnému pohledávku ve výši 600.000 Kč, úroky z prodlení ve výši 150.000 Kč a k povinnosti povinného uhradit oprávněnému náklady oprávněného ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudním exekutorovi náklady exekuce, rozhodl tak, že I. náklady exekuce určil v celkové částce 7.800 Kč a II. náklady oprávněného určil v celkové částce 29.400 Kč, (KSOS 14 INS 11097/2012)

-z příslušného listu seznamu přihlášených pohledávek, týkajícího se přihlášky pohledávky číslo 5, že žalovaným přihlášená pohledávka byla přezkoumána u přezkumného jednání dne 20.8.2012, popřena byla insolvenční správkyní z důvodu neexistence pohledávky, když příkaz k úhradě nákladů exekuce byl vydán dne 14.6.2012, to je až po zjištění úpadku dlužníka dne 7.6.2012.

V přezkoumané věci je právním důvodem podané žaloby uplatnění popření vykonatelné pohledávky insolvenční správkyní postupem podle ustanovení § 199 IZ.

Podle ustanovení § 199 IZ, insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu (odstavec 1). Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (odstavec 2). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (odstavec 3).

Soud prvního stupně správně zjistil, že poté, co Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7.6.2012, č.j. KSOS 14 INS 11097/2012-A-6 zjistil úpadek dlužníka, insolvenční správkyní ustanovil žalobkyni a povolil řešení úpadku oddlužením, žalovaný jako věřitel v insolvenčním řízení dlužníka Miroslava anonymizovano přihlásil přihláškou pohledávky ze dne 20.6.2012 vykonatelnou pohledávku v celkové výši 29.400 Kč, představující náklady exekuce oprávněného, přiznané věřiteli usnesením soudního exekutora Mgr. Davida Vybírala ze dne 14.6.2012, č.j. 148EX 436/12-31. Jak odvolací soud dále zjistil, u přezkumného jednání, jež se konalo dne 20.8.2012, insolvenční správkyně popřela právo na uspokojení této pohledávky s odůvodněním, že se jedná o neexistující pohledávku, neboť příkaz k úhradě nákladů exekuce byl vydán až dne 14.6.2012, tj. po zjištění úpadku dlužníka dne 7.6.2012. Pro úplnost odvolací soud dodává, že žalobkyně uplatnila popření této pohledávky žalobou, došlou soudu dne 19.9.2012, tedy ve lhůtě stanovené v ustanovení § 199 odst. 1 IZ.

Podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) IZ, ve znění účinném do 31.12.2013, se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést.

Projednávanou věc je třeba posuzovat-s ohledem na to, že usnesení soudního exekutora Mgr. Davida Vybírala č.j. 148EX 436/12-31 bylo vydáno dne 14.6.2012-podle zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a o změně dalších zákonů, ve znění novely provedené zákonem č. 188/2011 Sb., to je ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen exekuční řád ). (KSOS 14 INS 11097/2012)

Podle ustanovení § 44 exekučního řádu, soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne. Soud nařídí exekuci, aniž by stanovil, jakým způsobem má být exekuce provedena (odstavec 3). Usnesení obsahuje označení povinnosti, která má být exekucí vymožena, včetně povinností k úhradě nákladů exekuce (odstavec 6 písm. e/).

Podle ustanovení § 46 odst. 6 exekučního řádu, je-li exekuční řízení podle zvláštního právního předpisu přerušeno nebo zvláštní právní předpis stanoví, že exekuci nelze provést, exekutor nečiní žádné úkony směřující k provedení exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. Insolvenčnímu správci exekutor vydá výtěžek exekuce bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání výtěžku insolvenčnímu správci.

Podle ustanovení § 87 odst. 2 exekučního řádu, oprávněný má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání nároku (dále jen náklady oprávněného). Náklady oprávněného hradí oprávněnému povinný.

Podle ustanovení § 88 exekučního řádu, náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému (odstavec 1). Příkaz k úhradě nákladů exekuce obsahuje stanovení povinnosti k náhradě nákladů včetně jejich vyčíslení a odůvodnění (odstavec 2 písm. f/).

Z hlediska skutkového stavu není sporu o tom, že Okresní soud v Opavě výrokem I. usnesení ze dne 4.5.2012, č.j. 22 EXE 1943/2012-35, který nabyl právní moci dne 2.6.2012, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 23.5.2012, č.j. 22 EXE1943/2012-43, nařídil exekuci na majetek povinného Miroslava anonymizovano k uspokojení pohledávky žalovaného jako oprávněného, mimo jiné, i pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny. Dne 7.5.2012 byl Krajskému soudu v Ostravě doručen insolvenční návrh dlužníka Miroslava anonymizovano , spojený s návrhem na povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Vyhláškou ze dne 9.5.2012, sp.zn. KSOS 14 INS 11097/2012 Krajský soud v Ostravě oznámil zahájení insolvenčního řízení ve věci uvedeného dlužníka s tím, že k okamžiku 9.5.2012, 8.30 hod. nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Dne 14.6.2012 vydal soudní exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce č.j. 148EX 436/12-31, v němž ve výroku II. rozhodl tak, že náklady oprávněného určil v celkové výši 29.400 Kč.

V přezkoumávané věci založil soud prvního stupně své rozhodnutí na závěru, že nárok na náhradu nákladů exekuce vznikl žalovanému, jako oprávněnému, ještě před zjištěním úpadku dlužníka na základě rozhodnutí Okresního soudu v Opavě ze dne 4.5.2012, č.j. 22EXE 1943/2012-35. S tímto názorem odvolací soud nesouhlasí. (KSOS 14 INS 11097/2012)

Nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká na základě pravomocného rozhodnutí, které má konstitutivní povahu. V exekučním řízení se jedná o pravomocné rozhodnutí, jímž je exekutorovi nebo některému z účastníků exekučního řízení přiznáno právo na náhradu nákladů exekuce. Podle § 88 odst. 1 exekučního řádu jsou tyto náklady určeny exekutorem v příkazu k úhradě nákladů exekuce.

Nejvyšší soud ČR ve svých rozhodnutích, sp. zn. 20 Cdo 5223/2007 ze dne 10.3.2008 a sp. zn. 20 Cdo 3039/2008 ze dne 28.7.2010, uzavřel, že příkaz k úhradě nákladů exekuce je ve spojení s usnesením o nařízení exekuce exekučním titulem, který se vykonává v exekučním řízení, v němž byl vydán. Z uvedeného vyplývá, že vykonatelná pohledávka z titulu nákladů exekučního řízení vznikne oprávněnému až okamžikem nabytí právní moci exekučního příkazu k úhradě nákladů exekuce. Usnesení okresního soudu o nařízení exekuce na majetek povinného mimo jiné i pro náklady exekuce ve smyslu ustanovení § 44 odst. 3 a odst. 6 písm. e) exekučního řádu, tak exekučním titulem není.

V projednávané věci vydal soudní exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce až dne 14.6.2012, to je po zahájení insolvenčního řízení vyhláškou ze dne 9.5.2012. Podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) IZ se zahájením insolvenčního řízení, to je dne 9.5.2012, v 8.30 hod., nastaly účinky spočívající v tom, že nařízený výkon exekuce postihující majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze sice nařídit, nelze jej však provést. Podle ustanovení § 46 odst. 6 exekučního řádu od tohoto okamžiku exekutor již nebyl oprávněn činit úkony směřující k provedení exekuce, tedy nebyl ani oprávněn vydat exekuční příkaz k úhradě nákladů exekuce. Pokud tak přesto učinil, nelze k takovémuto rozhodnutí, vydanému v rozporu s ustanovením § 109 odst. 1 písm. c) IZ, ve znění účinném do 31.12.2013, v insolvenčním řízení přihlížet. Žalovanému jako oprávněnému tedy vykonatelná pohledávka z titulu vydaného exekučního příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 14.6.2012 vůbec nevznikla.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl.

Vzhledem ke změně napadeného rozsudku, odvolací soud rozhodl nově o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.).

Žalobkyni v řízení před soudem prvního stupně vznikly náklady právního zastoupení, a to za dva úkony právní služby odměna ve výši 3.100 Kč za jeden úkon právní služby a dvě paušální náhrady výdajů po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení a účast u jednání soudu dne 5.12.2013) podle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a) a g) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif ). Náhrada nákladů právního zastoupení v řízení před soudem prvního stupně činí 6.800 Kč, včetně DPH v sazbě 21%, celkem tedy částku 8.228 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). (KSOS 14 INS 11097/2012)

V odvolacím řízení má žalobkyně právo na náhradu nákladů právního zastoupení-odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 3.100 Kč a paušální náhradu výdajů ve výši 300 Kč (sepis odvolání ze dne 17.1.2014) podle § 9 odst. 4 písm. c/ ve spojení s § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. d/, § 13 odst. 3 advokátního tarifu). Náhrada nákladů právního zastoupení v odvolacím řízení činí 3.400 Kč, včetně DPH v sazbě 21% ve výši 714 Kč, celkem tedy částku 4.114 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

Splatnost a platební místo pro úhradu nákladů řízení určil odvolací soud dle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.

O povinnosti žalovaného zaplatit České republice soudní poplatek bylo rozhodnuto podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně je od soudních poplatků osvobozena a soud jejímu návrhu vyhověl. Poněvadž ve smyslu § 4 odst. 1 písm. i) uvedeného zákona vzniká poplatková povinnost žalovanému až v souvislosti s tímto rozhodnutím, byla jeho výše stanovena částkou 2.000 Kč podle položky 4 bod 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků, přílohy k uvedenému zákonu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je-li dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V Olomouci dne 17. června 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Petra Šlajsová předsedkyně senátu