13 VSOL 35/2015-77
16 ICm 2458/2013 13 VSOL 35/2015-77 (KSOL 16 INS 5969/2013) ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové ve věci žalobce ESSOX s.r.o., se sídlem v Českých Budějovicích, Senovážné nám. 231/7, PSČ: 370 21, IČ: 26764652, proti žalované Mgr. Pavlíně Jaškové, se sídlem v Šumperku, Balbínova 1, PSČ: 787 01, jako insolvenční správkyni dlužníka Davida anonymizovano , zastoupené Mgr. Stanislavem Bodlákem, advokátem se sídlem v Petrově nad Desnou, Sobotín 270, PSČ: 788 16, o určení pravosti pohledávky, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Davida anonymizovano , anonymizovano , bytem v Šumperku, nám. Míru 364/1, PSČ: 787 01, vedené u Krajského soudu Ostravě, pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 16 INS 5969/2013, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 19.11.2014, č.j. 16 ICm 2458/2013-54 (KSOL 16 INS 5969/2013), takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. m ě n í tak, že se u r č u j e, že pohledávka žalobce přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka (KSOL 16 INS 5969/2013)

Davida anonymizovano je ve výši 33.181,51 Kč po právu. Ve zbývajícím rozsahu, to je ohledně zamítnutí žaloby na určení pravosti pohledávky v rozsahu částky 1.294,33 Kč, se rozsudek soudu prvního stupně p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že pohledávka označená žalobcem jako pohledávka č. 1 ve výši 34.475,84 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení úpadce Davida anonymizovano , r.č. 790705/5783, je oprávněná, důvodná a co do právního důvodu opodstatněná, to znamená, že právo žalobce na úhradu citované pohledávky zde existuje (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 10.002 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. Stanislava Bodláka, advokáta (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že žalobce podal žalobu o určení pravosti pohledávky u příslušného soudu včas. Pohledávka žalobce není pohledávkou vykonatelnou. Soud se zabýval námitkou žalované, že rozhodčí doložka, na základě které byl vydán rozhodčí nález, je neplatná. Soud posuzoval tato tvrzení se závěrem, že uplatněná pohledávka ze strany žalobce je pohledávkou nevykonatelnou, neboť zaujal názor, že sjednaná rozhodčí doložka je neplatná dle § 39 občanského zákoníku a následně pak vydaný rozhodčí nález je nicotným právním aktem, který nemohl založit žádná práva a povinnosti. Pokud vydaný rozhodčí nález je nicotným právním aktem, nemohlo na základě zahájeného rozhodčího řízení a následně vydaného rozhodčího nálezu dojít ani ke stavění promlčecí doby. Pokud jde o neplatnost rozhodčí doložky a nicotnost následně vydaného rozhodčího nálezu, pak v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Cdo 1945/2010 Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení a odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 občanského zákoníku. Ve vztahu k vznesené námitce promlčení soud uzavřel, že tato námitka je po právu. Pohledávka žalobce se stala splatnou 6.11.2008. Pokud rozhodčí smlouva i rozhodčí nález jsou neplatnými a rozhodčí nález je nicotný právní akt, pak je třeba uvést, že vedení rozhodčího řízení nemělo žádný vliv na běh promlčecích lhůt. Uplatněná pohledávka, pokud jde o jistinu i příslušenství, je promlčena za situace, kdy pohledávka byla uplatněna v rámci přihlášky pohledávky až dne 6.5.2013. Smlouva o úvěru byla fakticky uzavřena ve smyslu § 497 obchodního zákoníku. Dlužník vystupoval v pozici fyzické osoby (KSOL 16 INS 5969/2013)

-nepodnikatele. Soud posoudil vztah založený smlouvou uzavřenou mezi účastníky, tedy věřitelem-žalobcem, a dlužníkem jako smlouvu o úvěru dle ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku; vzhledem k postavení dlužníka jako nepodnikající fyzické osoby má smlouva charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru. Přihláška pohledávky byla učiněna u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci 6.5.2013, pohledávka byla splatná dnem 6.11.2008. Pokud žalobce přihlásil pohledávku dne 6.5.2013, stalo se tak zjevně po uplynutí promlčecí doby a pohledávka žalobce je promlčena. Soud dále odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, ze kterého vyplývá, že obchodní podmínky nesmí sloužit k tomu, aby do nich, jako v projednávané věci, v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě byla skryta žalobcem jako věřitelem ujednání, která jsou pro spotřebitele rozhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele mohou uniknout, např. rozhodčí doložka. Pokud tak i přesto věřitel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Ujednání o rozhodčí doložce zásadně nemohou být součástí tzv. obchodních podmínek, nýbrž toliko smlouvy samotné, listiny, na níž účastník smlouvy připojuje svůj podpis. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle procesní úspěšnosti dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšné žalované byla přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku, proti oběma výrokům, podal žalobce včasné odvolání, ve kterém namítal, že soud nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodl na základě nesprávného právního posouzení věci. Namítá, že se nezabýval jeho námitkou, že rozhodčí nález byl vydán ve věci, která je v souladu se zákonem o rozhodčím řízení arbitrovatelná, a proto rozhodčí nález, byť by byl posouzen jako nevykonatelný, nemůže být nicotným právním aktem, neboť jej nevydal absolutně nepříslušný orgán. Soud se ani nezabýval tím, zda je v incidenčním sporu možno konstatovat neplatnost rozhodčího nálezu jako veřejné listiny, když má za to, že takový závěr je možno učinit pouze v řízení o zrušení rozhodčího nálezu, který musí iniciovat dlužník. Promlčení bylo soudem shledáno absolutně bez ohledu na možnost stavení promlčecí doby s ohledem nejen na rozhodčí řízení, ale zejména proběhnuvší řízení exekuční. V rozsudku jsou navíc ignorovány některé jeho argumenty, které vznikly v průběhu jednání. Tvrdí, že k uzavření rozhodčí smlouvy došlo v době, kdy neměl žádný důvod předpokládat, že by rozhodčí doložka měla být považována za neplatnou, aniž by dlužník její platnost napadl prostředky uvedenými zák. č. 216/1994 Sb. Žalobce na platnost rozhodčích smluv spoléhal v důvěře v zásadu pacta sunt servanda a legitimního očekávání, tentýž právní stav existoval i v době podání návrhu na vydání rozhodčích nálezů. Avšak i dnes, přes následný vývoj judikatury, která uvedené právní zásady do značné míry prolomila, je třeba platnost rozhodčí doložky a rozhodčího nálezu posoudit individuálně v každém jednotlivém případě a s ohledem na jeho konkrétní okolnosti. Namítá, že rozhodnutí soudu je v rozporu se samotným smyslem a účelem insolvenčního řízení. Poukazuje na to, že dlužník rozhodčí smlouvu podepsal a neplatnost rozhodčí doložky ani rozhodčího nálezu ani nikdy nenamítal, svůj dluh uznal. Má za to, že závěr o jakémkoli oslabení či odnětí právní síly rozhodčího nálezu ať už se má jednat (KSOL 16 INS 5969/2013) o relativní či absolutní neplatnost-nicotnost či samotnou nevykonatelnost, nelze určit bez iniciativy dlužníka, neboť se jedná o sféru jeho smluvní volnosti, do které nemůže být k návrhu třetí osoby, byť insolvenčního správce, zasahováno. Argumentuje tím, že dlužník měl několik možností, které mohl využít, tedy uplatňovat svá práva v rozhodčím řízení, či domáhat se zrušení rozhodčího nálezu, a to i v průběhu řízení vykonávacího. Protože dlužník své závazky ze smlouvy nesplácel, učinil na základě platně uzavřené rozhodčí smlouvy jediný možný krok, kterým se s úspěchem mohl domáhat svých subjektivních práv, tedy podat návrh na vydání rozhodčího nálezu. Dlužník měl možnost podat žalobu na zrušení rozhodčího nálezu a rovněž s ohledem na judikatorní závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 958/2012 mohl namítat nedostatek pravomoci rozhodce v rámci řízení exekučního. Žádné jiné varianty právní řád nenabízí. Dalším nutným předpokladem oné nevykonatelnosti je také splnění druhé podmínky, to je nemůže být akceptovatelný výsledek takového rozhodování. Rozhodoval-li však rozhodce neakceptovatelným způsobem, když mu přisoudil finanční prostředky, na které měl dle smlouvy s dlužníkem nárok, to musí opět posoudit soud v každém konkrétním případě a s přihlédnutím k veškerým jeho okolnostem. Poukazuje na to, že od 1.4.2012 existuje v právním řádu ČR ochrana a již nelze v řízení o výkon rozhodnutí o nárocích ze spotřebitelských smluv bez dalšího přihlížet u rozhodčího nálezu k neplatnosti rozhodčí doložky, jak také plyne z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4.8.2014, sen. zn. 104 VSPH 50/2014. Podle jeho názoru rozhodnutí rozhodčího soudu, tedy rozhodčí nález, je veřejnou listinou, neboť je ex lege postaven na roveň soudnímu rozhodnutí, z čehož nad to lze objektivně usuzovat, že zákon o rozhodčím řízení jako zvláštní právní předpis předvídaný ust. § 134 o.s.ř. rozhodčí nález za veřejnou listinu prohlašuje dokonce explicitně. V této souvislosti poukazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.2.2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, podle něhož výrok pravomocného rozhodčího nálezu je závazný pro účastníky řízení, přičemž v rozsahu, v jakém je výrok rozhodčího nálezu závazný pro účastníky řízení, a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. Domnívá se, že promlčení neběželo, protože podáním návrhu na vydání rozhodčího nálezu došlo ke stavení promlčecí lhůty, když žalobce jako věřitel své právo řádně uplatnil a v zahájeném řízení pokračoval. Má za to, že promlčení neběželo po dobu exekučního řízení. Tvrdí, že při hodnocení otázky, zda se námitka promlčení na daný právní stav uplatní či nikoliv, je třeba vzít v úvahu její samotný smysl a účel a také důvody, proč žalobce neuplatnil svůj nárok v občanskoprávním sporu. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že jeho žalobě v plném rozsahu vyhoví.

Žalovaná s odvoláním žalobce nesouhlasila a navrhla potvrzení napadeného rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného.

Podle ust. § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, (KSOL 16 INS 5969/2013) a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), doplnil a opakoval dokazování, a posléze dospěl k závěru, že odvolání žalobce je z větší části důvodné.

Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými zjištěními učiněnými soudem prvního stupně, uvedenými v odůvodnění rozhodnutí. Za účelem úplného zjištění skutkového stavu věci odvolací soud doplnil a opakoval dokazování níže uvedenými listinami:

Z žádosti-smlouvy o úvěru ze dne 13.5.2005 odvolací soud zjistil, že pod č. smlouvy 848089 byla uzavřena mezi žalobcem, coby věřitelem, a dlužníkem Davidem Kunradem, smlouva o úvěru, na základě které byl poskytnut dlužníku úvěr v ceně 23.936 Kč, přímá platba činila 2.394 Kč a výše úvěru 21.542 Kč, RPSN 25,9 %. Bylo dohodnuto 17 měsíčních splátek, výše měsíční splátky 1.506 Kč. Současně s podpisem této smlouvy dlužník žádal, aby byl společností zařazen do seznamu žadatelů o poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně 3.000 Kč a zároveň žádal o vydání úvěrové karty. Podpisem smlouvy o úvěru dlužník uvedl, že souhlasí s obchodními podmínkami, které jsou nedílnou součástí smlouvy, svým podpisem stvrzuje pravdivost a úplnost uvedených údajů. Z obchodních podmínek smlouvy o úvěru a smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty společnosti ESSOX s.r.o., a to části III., bodu 3.-náklady úvěru, odvolací soud zjistil, že čerpáním úvěru vzniká dlužníku povinnost platit z dlužné částky úroky. S ohledem na skutečnost, že společnost žalobce dle sazebníku neuplatňuje u smluvního úvěru žádné poplatky, které by měly být podle vzorce uvedené v příloze zák. č. 320/2001 Sb. započteny do roční procentní sazby nákladů, je výše RPSN rovna výši dohodnuté úrokové sazby pro úvěr. Z části IV. obchodních podmínek-úvěrový rámec a úvěrová karta, a to bodu 1. a bodu 2. odvolací soud zjistil, že po uzavření smlouvy zařadí společnost klienta mezi žadatele o poskytnutí úvěrového rámce a vydání kreditní karty typu MasterCard Electronic. V žádosti klient požaduje úvěrový rámec ve výši 3.000 Kč, přičemž souhlasí s limitem vyšším, bude-li mu ze strany společnosti udělen. Akceptací žádosti o poskytnutí úvěrového rámce je doručení oznámení společnosti o poskytnutí úvěrového rámce klientovi spolu s kartou a aktuálními podmínkami, které se stanou nedílnou součástí úvěrové smlouvy. Výše uvěrového rámce uvedená v oznámení bude odpovídat částce uvedené v žádosti nebo bude vyšší, nedohodne-li se společnost s klientem na nižší částce úvěrového rámce. Z části VI. obchodních podmínek-závěrečná ustanovení bodu 2. odvolací soud zjistil, že společnost žalobce je oprávněna odstoupit od smlouvy anebo smlouvy o úvěrovém rámci, pozastavit další čerpání úvěru a požadovat splacení dlužné částky ke dni účinnosti odstoupení od smlouvy zejména v případě, je-li klient v prodlení s placením měsíční splátky po dobu delší než 30 dnů nebo porušil některou povinnost vyplývající ze smlouvy. Jestliže se klient dostane (KSOL 16 INS 5969/2013) do prodlení s úhradou tří měsíčních splátek, stávají se splatnými veškeré závazky klienta vůči společnosti vyplývající ze smlouvy, a to dnem následujícím po splatnosti nejpozději dospělé dlužné měsíční splátky. Z bodu 6. pak vyplývá, že prodlení s plněním peněžních závazků klienta má za následek vznik práva společnosti na smluvený úrok z prodlení a smluvní pokutu dle sazebníku. Veškeré výdaje společnosti spojené s vymáháním pohledávky jsou k tíži klienta a jejich výše může být v sazebníku určena paušálně, bez jejího určení je klient povinen hradit skutečně vynaložené náklady společnosti. Smluvní pokuta je splatná nejpozději doručením písemné výzvy k její úhradě klientovi. Ujednání o smluvní pokutě obsažená v obchodních podmínkách nevyloučí možnost uplatnění náhrady škody vzniklé společnosti. V bodě 7.-řešení sporů se žalobce a dlužník dohodli, že majetkové spory, které vzniknou ze smlouvy anebo v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení. Dohodli se, že spory budou rozhodovány jediným rozhodcem jmenovaným správcem v seznamu rozhodců vedeném Společností pro rozhodčí řízení a.s., se sídlem v Praze podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení.

Z ukončení smlouvy o revolvingovém (obnovitelném) úvěru č. 0101298774 ze dne 28.3.2007 adresované dlužníku odvolací soud zjistil, že došlo k ukončení smlouvy uzavřené s dlužníkem a že se staly splatnými veškeré pohledávky vyplývající ze smlouvy. Důvodem předčasné splatnosti je skutečnost, že i přes neustálé telefonické a písemné upomínání je dlužník v prodlení s úhradou tří měsíčních splátek. Dlužník je vyzýván k úhradě dlužné částky v celkové výši 23.100,76 Kč, která sestává z dlužných částek do dne předčasné splatnosti (včetně úroků z prodlení a smluvní pokuty) ve výši 4.781,92 Kč, nesplacené části jistiny splatné ke dni ukončení smlouvy 17.446,51 Kč a administrativního poplatku 872,33 Kč.

Z žaloby ze dne 9.1.2008 adresované Společnosti pro rozhodčí řízení a.s., se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, že žalobce podal vůči žalovanému Davidu Kunradovi rozhodčí žalobu o zaplacení částky 22.678,76 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 422 Kč, a to ze smlouvy o úvěru, která byla uzavřena s dlužníkem, jedná se o žádost -úvěrovou smlouvu č. 848089 včetně obchodních podmínek spolu s podmínkami pro vydání a používání úvěrových karet ze dne 1.12.2014. V žalobě je tvrzeno, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek, proto v souladu s obchodními podmínkami VI. odst. 2., písm. b) obchodních podmínek došlo k zesplatnění všech pohledávek žalovaného vyplývajících z předmětné smlouvy. Dlužná pohledávka ve výši 23.100,76 Kč sestává z částky 4.220 Kč (splátky splatné do zesplatnění pohledávky), 422 Kč (smluvní pokuty ve výši dle sazebníku, to je 10 % z dlužných splátek) 139,92 Kč (úrok z prodlení ve výši dne sazebníku, to je 0,1 % denně z dlužných částek vyčíslených do 28.21.2007), doplatku jistiny 17.446,51 Kč a administrativního poplatku ve výši sazebníku, to je 5 % z dlužné jistiny 872,33 Kč.

Z rozhodčího nálezu ze dne 13.10.2008 vydaného JUDr. Janem Bártou, CSc. v sídle Společnosti pro rozhodčí řízení a.s. se sídlem v Praze 2, Sokolská tř. 60 ve věci žalobce ESSOX s.r.o. proti žalovanému Davidu Kunradovi pod sp. zn. (KSOL 16 INS 5969/2013)

E/2008/02391, že David Kunrad je povinen zaplatit žalobci 22.538,84 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 22.538,84 Kč ode dne 1.5.2007 do zaplacení a dále úrok z prodlení ve výši 139,92 Kč do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu, dále je povinen uhradit žalující straně smluvní pokutu ve výši 422 Kč do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu a žalovaná strana je povinna uhradit na náhradě nákladů řízení žalující straně částku 1.104,32 Kč do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 6.11.2008.

Z usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 22.1.2009, č.j. 14 Nc 1087/2009-7, že ve věci oprávněné společnosti ESSOX s.r.o. proti povinnému Davidu Kunradovi byla nařízena podle vykonatelného rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. Janem Bártou CSc. ze dne 13.10.2008 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 22.538,84 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 422 Kč a nákladů předchozího řízení ve výši 1.104,32 Kč a nákladů exekuce na majetek povinného exekuce, přičemž provedením exekuce byl pověřen JUDr. Ivo Luhan, soudní exekutor.

Z přihlášky pohledávky žalobce do insolvenčního řízení dlužníka, že byla podána u Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci 6.5.2013, žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 34.475,84 Kč sestávající z jistiny 22.538,84 Kč, kdy jako důvod vzniku žalobce uvedl kreditní karta -kupon 0101298774 ze dne 9.5.2005 včetně obchodních podmínek uzavřených mezi věřitelem ESSOX s.r.o. a dlužníkem, kdy součástí smlouvy byla i žádost dlužníka o poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně 3.000 Kč v souladu s článkem III. smlouvy č. 848089 a vydání úvěrové karty 0101298774, který byl dlužníku poskytnut. Příslušenství bylo přihlášeno ve výši 11.937 Kč, sestávající z úroku z prodlení dle repo sazby ČNB vypočítané od 1.5.2007 ke dni 3.4.2013 ve výši 11.515 Kč + smluvní pokuta 422 Kč. Bylo poukazováno na to, že pohledávka ve výši 22.538,84 Kč byla přiznána rozhodčím nálezem č. E/2008/02391.

Z přezkumného listu-seznamu přihlášených pohledávek odvolací soud zjistil, že přihláška pohledávky žalobce vedená pod č. přihlášky P8 byla přezkoumána na přezkumném jednání, které se konalo dne 20.6.2013, dlužník přihlášenou pohledávku uznal ve výši 34.475,84 Kč, ze strany insolvenční správkyně byla pohledávka popřena co do pravosti a výše, když jako důvod popření je uvedeno to, že ustanovení smlouvy o úvěru neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, ani stálý rozhodčí soud. Odkazuje se na jednací řád a pravidla o nákladech rozhodčího řízení vydaná právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. Proto je rozhodčí doložka neplatná podle ust. § 39 občanského zákoníku pro obcházení zákona a rozhodčí nález je nicotný a pohledávka věřitele je promlčena, což jsou jako důvody popření uvedeny jak ve vztahu k jistině, tak také ve vztahu k příslušenství.

Dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zák. č. 89/2012 Sb.-občanský zákoník (dále je OZ ). Tímto zákonem byl mimo jiné zrušen zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč.zák. ) a zákon č. 513/1991 Sb., (KSOL 16 INS 5969/2013) obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen obch.zák .). Z úpravy § 3028 odst. 1 OZ vyplývá, že se (není-li dále stanoveno jinak) řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Vztahy mezi účastníky ze smlouvy o úvěru je proto třeba posuzovat podle úpravy obchodního a občanského zákoníku ve znění účinných do 31.12.2013.

Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že mezi dlužníkem a žalobcem došlo k uzavření smlouvy o úvěru, která je spotřebitelskou smlouvou o úvěru (§ 497 obch.zák., § 262 odst. 4 obch.zák. a § 52 obč.zák.), jejíž součástí se staly obchodní podmínky a že rozhodčí doložka obsažená v obchodních podmínkách je neplatná pro neurčité sjednání výběru rozhodce. V tomto směru odvolací soud pro stručnost odůvodnění odkazuje na správné závěry soudu prvního stupně vyjádřené v důvodech jeho rozsudku. Dalším důvodem, proč je předmětná rozhodčí doložka neplatná, je skutečnost, že doložka je součástí obchodních podmínek, které jsou svou povahou Všeobecnými obchodními podmínkami dle § 273 obch.zák. Jak uvedl Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, z principu poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele (princip důvěry) a účelu, pro který mají sloužit obchodní podmínky, nemohou být v rámci spotřebitelských smluv ujednání, zakládající pravomoc rozhodce k projednání a rozhodnutí sporu ze smlouvy, stejně jako ujednání zakládající smluvní pokutu, zásadně součástí Všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. V této věci se nejedná o případ, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim a k jinému závěru nevede ani skutečnost, že dlužník opatřil smlouvu, ve které je odkaz na obchodní podmínky, svým podpisem a potvrdil, že je s nimi srozuměn. Smyslem a účelem závěru, že dohoda o rozhodčí doložce a smluvní pokutě musí být obsažena přímo ve smlouvě, je požadavek, aby obchodní podmínky nesloužily ke krytí pro spotřebitele nevýhodných ujednání (srov. body 27, 30 a 33 nálezu). Z obou uvedených důvodů je předmětná rozhodčí doložka neplatná a rozhodce JUDr. Jan Bárta, CSc. neměl pravomoc k vydání rozhodčího nálezu, nejedná se tudíž o pohledávku vykonatelnou.

Odvolací soud se však neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že pohledávka přihlášená do řízení je promlčena na základě vznesená námitky promlčení insolvenční správkyní.

Podle ust. § 388 odst. 1 obch.zák. promlčením právo na plnění povinností druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby.

Podle ust. § 391 odst. 1 obch.zák. u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného. (KSOL 16 INS 5969/2013)

Podle ust. § 408 odst. 1 obch.zák. bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí deseti let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 29.1.2015, sen. zn. 29 ICdo 27/2012 (které je veřejnosti přístupné na webových stránkách NS www.nsoud.cz) uzavřel, že v situaci, kdy věřitel před uplynutím promlčecí doby uplatní svou pohledávku vůči dlužníku v rozhodčím řízení, nemůže soud bez dalšího uzavřít, že námitka promlčení je důvodná, aniž by se vyjádřil k tomu, zda a jaké účinky na běh promlčecí doby mělo takové uplatnění nároku.

Při posuzování otázky promlčení nároku vyšel odvolací soud ze skutkového závěru, že splatnost pohledávky přihlášené žalobcem do insolvenčního řízení v důsledku ukončení smlouvy o revolvingovém úvěru ze strany žalobce pro prodlení dlužníka s úhradou tří měsíčních splátek nastala dne 1.5.2007, tak, jak uvedl žalobce v přihlášce pohledávky. Promlčecí doba pak začala běžet dne 2.5.2007 (§ 392 odst. 1, věta první obch.zák.).

Z hlediska posouzení důvodnosti vznesené námitky promlčení je třeba se vypořádat s tím, zda i s pravomocným rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem na základě neplatné rozhodčí doložky lze pro běh promlčecí lhůty přiznaného práva spojovat účinky dle § 408 obch.zák. spočívající v tom, že takové právo se promlčuje za 10 let ode dne, kdy promlčecí doba začala poprvé běžet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.11.2003, sp. zn. 20 Cdo 1595/2002, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 13/2006).

Podle přesvědčení odvolacího soudu i pravomocný rozhodčí nález vydaný rozhodcem, který z důvodu neplatnosti sjednané rozhodčí doložky neměl pravomoc k jeho vydání, má účinek spojovaný s pravomocným přiznáním práva z obchodního závazkového vztahu v soudním či rozhodčím řízení dle § 408 odst. 1 obch.zák. Tento závěr lze dovodit nejen jazykovým výkladem, který účinek prodloužení promlčecí doby přiznává pravomocnému rozhodčímu nálezu bez ohledu na to, zda byl vydán na základě platné či neplatné rozhodčí doložky (na rozdíl od úpravy dle § 403 odst. 1 obch.zák.), ale zejména výkladem teleologickým. Podle odvolacího soudu nelze dopady na základě neplatné rozhodčí doložky vydaného rozhodčího nálezu do rozsouzeného právního vztahu eliminovat jinak, než odstraněním rozhodčího nálezu zákonem předpokládaným způsobem. Pokud tímto zákonem předpokládaným způsobem není rozhodčí nález odstraněn, má pro vztahy hmotného práva účinky pravomocného rozhodnutí vydaného v rozhodčím (soudním) řízení (srov. rovněž rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1.9.2014, sen. zn. 104 VSPH 158/2014). Opačný přístup by byl zásahem do principu právní jistoty.

Promlčecí doba přihlášené pohledávky začala běžet 2.5.2007. Vydaný rozhodčí nález nabyl právní moci dne 6.11.2008; jeho právní mocí došlo k prodloužení promlčecí doby, která skončí na 10 let ode dne, kdy začala běžet poprvé, tedy (KSOL 16 INS 5969/2013)

1.5.2017. Jelikož pohledávka žalobce byla přihlášena do insolvenčního řízení dne 6.5.2013, tedy ještě před uplynutím promlčecí doby, nejedná se o pohledávku promlčenou a námitka žalované je proto nedůvodná.

Vzhledem k tomu, že pohledávka žalobce není vykonatelná a není promlčená, zabýval se odvolací soud otázkou, zda se žalobci v řízení podařilo prokázat důvody jejího vzniku (§ 198 odst. 2 IZ). Žalobce do insolvenčního řízení přihlásil pohledávku ve výši 34.475,84 Kč sestávající z jistiny pohledávky ve výši 22.538,84 Kč, to je dílčí pohledávky 1 a příslušenství ve výši 11.937 Kč, to je dílčí pohledávky č. 1.1. Tyto pohledávky byly insolvenční správkyní popřeny co do pravosti z důvodu promlčení v důsledku závěru, že rozhodčí nález byl vydán rozhodcem, který k jeho vydání neměl pravomoc, dlužník tyto pohledávky uznal. Odvolací soud zdůrazňuje, že pokud se důvod popření pravosti pohledávky (jako celku) prosadí, byť jen z části (v této věci ve vztahu k některé z dílčích pohledávek) nebrání to soudu, aby v příslušném rozsahu žalobu na určení pravosti pohledávky částečně zamítl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.4.2014, sp. zn. 29 Cdo 4265/2010, případně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.1.2014, sp. zn. 29 Cdo 147/2011, obě rozhodnutí dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu ČR).

Dílčí pohledávka ve výši 22.538.84 Kč, jak vyplývá z dopisu žalobce ze dne 28.3.2007-ukončení smlouvy o revolvingovém-obnovitelném úvěru č. 0101298774, sestává z dlužných částek do dne předčasné splatnosti úvěru ve výši 4.220 Kč, nesplacené části jistiny splatné ke dni ukončení smlouvy ve výši 17.446,51 Kč a administrativního poplatku ve výši 872,33 Kč. Pohledávka ve výši 21.666,51 Kč (to je dlužné splátky jistiny 4.220 Kč a 17.446,51 Kč) byla v řízení prokázána platně uzavřenou smlouvou o revolvingovém úvěru a vzhledem k tomu, že námitka promlčení důvodná není, dospěl odvolací soud k závěru, že v této části je pohledávka žalobce po právu. Nárok na administrativní poplatek ve výši 872,33 Kč z listin předložených žalobcem nevyplývá, příslušný sazebník poplatků žalobcem předložen v soudním řízení nebyl, a proto odvolací soud dospěl k závěru, že pohledávka žalobce ve výši 872,33 Kč po právu není.

Dílčí pohledávka ve výši 11.937 Kč sestává z úroků z prodlení dle zákona ve výši 11.515 Kč dle repo sazby ČNB vypočítané od 1.5.2007 do 3.4.2013 a smluvní pokuty ve výši 422 Kč. Vzhledem k závěru o pravosti pohledávky z titulu dlužných splátek a dlužné jistiny, ze kterých byl úrok z prodlení vypočítán, dospěl odvolací soud k závěru, že i v této části je pohledávka žalobce po právu. Pohledávka ve výši 422 Kč představuje smluvní pokutu. Ujednání o smluvní pokutě je obsaženo v obchodních podmínkách a odkazuje na sazebník soudních poplatků, proto se jedná o ujednání představující nerovnost k újmě spotřebitele a nelze je hodnotit jako platné (§ 39 obč.zák. a shora uvedený nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp.zn. I. ÚS 3512/11). Ve vztahu k této pohledávce je žaloba na určení pravosti pohledávky nedůvodná.

Odvolací soud ze shora uvedených důvodů dospěl k odlišnému právnímu závěru od soudu prvního stupně. Postupem podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. proto (KSOL 16 INS 5969/2013) odvolací soud napadený rozsudek změnil a určil, že pohledávka žalobce ve výši 33.181,51 Kč je po právu; ve zbývajícím rozsahu, to je ohledně částky 1.294,33 Kč, kterým byla žaloba žalobce na určení pravosti této pohledávky zamítnuta, jako věcně správný potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

Vzhledem k tomu, že došlo ke změně napadeného rozsudku, bylo třeba nově rozhodnout o nákladech řízení (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). Žalobce byl se svou žalobou v řízení před soudy obou stupňů z větší části úspěšný, a příslušela by mu proto poměrná část náhrady nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že se však jedná o spor o určení pravosti a výše pohledávky, nemá procesně úspěšný žalobce podle ust. § 202 odst. 1 IZ proti neúspěšné insolvenční správkyni právo na náhradu nákladů řízení. Proto o nákladech řízení rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 16. června 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu