13 VSOL 346/2017-120
č. j. 31 ICm 4730/2015 13 VSOL 346/2017-120 (KSOS 31 INS 23197/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí ve věci

žalobce: JUDr. Patrik Graňák sídlem Svatováclavská 97/6, 733 01 Karviná-Fryštát jako insolvenční správce dlužnice MH METAL TRADE s. r. o. zastoupený advokátkou Mgr. Zuzanou Sedláčkovou sídlem Dobrovského 724, 738 01 Frýdek-Místek proti žalované: KRN, spol. s r. o., IČO 25299344 sídlem Lidická 1340/9, Předměstí, 568 02 Svitavy zastoupené advokátem JUDr. Pavlem Barinkou sídlem Náměstí Míru 115/42, 568 02 Svitavy

o odpůrčí žalobě a vydání plnění z neúčinného právního jednání

jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice MH METAL TRADE s. r. o., IČO 28311540, sídlem 8. května 1245/50, 795 01 Rýmařov, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 23197/2014

o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2017 č. j. 31 ICm 4730/2015-75 (KSOS 31 INS 23197/2014)

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. isir.justi ce.cz -2-31 ICm 4730/2015 (KSOS 31 INS 23197/2014)

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9.670 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalované.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že právní jednání dlužnice spočívající v převodu částky 22.781 Kč dne 22. 8. 2014 z účtu dlužnice na pohledávku žalovaného je vůči přihlášeným věřitelům neúčinné a že žalovaný je povinen žalobci vydat částku ve výši 22.781 Kč (výrok I.), a dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 40.040 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.). 2. V důvodech rozhodnutí soud uzavřel, že žaloba byla podána osobou aktivně legitimovanou k jejímu podání, tedy insolvenčním správcem, a byla podána i ve lhůtě uvedené v ustanovení § 239 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), proti osobě pasivně legitimované, tedy žalované, která měla povinnost vydat plnění dlužnice z neúčinného úkonu do majetkové podstaty a odporovaný úkon byl učiněn ve lhůtě uvedené v ustanovení § 241 odst. 4 IZ, přičemž v dané věci rovněž nebyla sporná existence úpadku dlužnice v době uskutečnění napadaného právního úkonu. 3. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že byly prokázány důvody, které vylučují, aby uvedené právní úkony dlužnice byly úkony zvýhodňující. V dané věci se jednalo o úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku a na základě tohoto úkonu dlužnice obdržela přiměřené protiplnění. Soud se neztotožnil s názorem žalobce, že by protiplnění v rámci oboustranně zavazujícího právního vztahu mezi dlužnicí a věřitelem bylo přiměřeným majetkovým prospěchem jen tehdy, bylo-li poskytnuto v přímé časové souvislosti. Byly splněny i další důvody, které vylučují, aby uvedené právní úkony dlužnice byly zvýhodňující, a to skutečnost, že dlužnice a žalovaná nebyly osobami blízkými a ani osobami, které navzájem tvořily koncern. Zůstalo tedy sporným pouze to, zda žalovaná mohla při náležité pečlivosti poznat, že dlužnice je v úpadku, nebo že by odporovaný úkon mohl vést k jejímu úpadku. Podle soudu o úpadku dlužnice se nemohla žalovaná dozvědět ze dvou předcházejících insolvenčních řízení, které byly na dlužnici vedeny; z ukončených řízení na základě zpětvzetí těchto návrhů nemohla žalovaná učinit objektivní závěr, že dlužnice je v úpadku. Výpovědí jednatele dlužnice bylo prokázáno, že s ohledem na hodnotu dodávek a výši částek, které měl žalované zaplatit, mu neposkytla žádné informace o své finanční a majetkové situaci a ani to, že by tato informace byla poskytnuta některým z jejích zaměstnanců. Skutečný stav majetku a závazků dlužnice v rozhodné době nebyl prokázán ani listinou označenou jako omluva za zpoždění úhrady závazků a uznání závazků ze dne 30. 12. 2013, která byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku, jelikož z jejího obsahu bez dalšího není možno dovodit znaky úpadku. Soud prvního stupně odkázal na závěry vyjádřené v rozsudku odvolacího soudu sen. zn. 14 VSOL 281/2016, v němž odvolací soud konstatoval, že pro hodnocení vědomosti žalované o úpadku dlužnice je zcela irelevantní, jaký byl skutečný stav majetku a závazků dlužnice v době činění odporovaných úkonů, či jaké byly údaje z účetní závěrky dlužnice, když nebylo prokázáno, že by o nich byla žalovaná informována.

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. -3-31 ICm 4730/2015 (KSOS 31 INS 23197/2014)

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž namítal, že k plnění na fakturu č. 131209 nedošlo za podmínek obvyklých v obchodním styku, když má za to, že zaplacení částky ve výši 22.781 Kč na předmětnou fakturu by bylo uskutečněno za podmínek obvyklých v obchodním styku pouze tehdy, pokud by bylo uskutečněno ve lhůtě splatnosti ke dni 14. 12. 2013, a nikoliv dne 22. 8. 2014, tedy více jak 8 měsíců po lhůtě splatnosti, což ve vzájemných souvislostech mělo žalované signalizovat problémy dlužnice. Má za to, že v dané věci je nutno zdůraznit podmínku dosažení přiměřeného majetkového prospěchu. Zatímco při posouzení obvyklosti (resp. legality, jež je její nezbytnou složkou) hraje důležitou roli subjektivní přesvědčení dlužnice o tom, že jí splnění dluhu přinese budoucí prospěch tak, aby mohla splnit i další své dluhy, požadavek přiměřeného majetkového prospěchu znamená, že tento předpoklad dlužnice musí být také reálně naplněn. Podle něj je vždy nutno srovnávat stav, který nastal po splnění dluhu určitého věřitele, se stavem, jenž by nastal, kdyby k takovému splnění nedošlo. Zlepší-li se splněním dluhu vybraného věřitele celkové ekonomické postavení upadnuvší dlužnice a tím i jejích dalších věřitelů, lze uzavřít, že splnění dluhu dlužnici majetkový prospěch skutečně přineslo. Při posouzení toho, zda určitá osoba mohla či nemohla poznat, že dlužnice je v úpadku nebo že by plnění mohlo vést k úpadku dlužnice, nelze vycházet ze subjektivních poměrů konkrétního věřitele, jemuž bylo soluční právní jednání adresováno, nýbrž je třeba použít objektivizovaný model průměrné rozumné a běžně pečlivé a opatrné osoby. O mnoho přísnější nároky jsou kladeny na ty, kdož se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušníci určitého povolání nebo stavu. Prokázání toho, že věřitel o úpadku nebo o jeho nebezpečí nevěděl, je vždy na tomto věřiteli. Věřitel musí v prvé řadě prokázat to, že nemohl ani při náležité pečlivosti poznat, že se dlužnice nachází v úpadku; tak tomu nebude zejména tehdy, má-li sám věřitel zkušenost s delší dobou trvajícím pozdním plněním dluhů dlužnice a je-li mu známo, že dlužnice má další věřitele, jimž není schopna plnit déle jak 30 dnů. Z údajů uvedených v insolvenčním rejstříku podle jeho názoru musel mít věřitel povědomost o úpadku dlužnice a rovněž tak z účetních závěrek, které jsou zveřejňovány ve sbírce listin, musela být věřiteli známa ekonomická situace dlužnice. Má za to, že žalovaná v předmětném případě neprokázala, že by naplnila předpoklady náležité pečlivosti a dalších podmínek dle § 241 odst. 5, písm. b) IZ. 5. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl jako věcně správný potvrzen. Uvedla, že platba byla učiněna za podmínek obvyklých v obchodním styku a nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužnice je v úpadku. Obchodní styk v dodávkách kovového odpadu probíhal tak, že cenu za dodaný materiál určovala předem dlužnice a podle ceny se rozhodovala, kterému z dalších zpracovatelů materiál dodá. Z výpovědi jednatele dlužnice vyplynulo, že byly ve standardním obchodním styku, na základě kterého jí dodávala materiál k dalšímu zpracování či prodeji. Jednatel potvrdil, že s ní o své finanční situaci nehovořil a ani žádný zaměstnanec dlužnice, k žádnému jednání s dlužnicí nebyla pozvána, schůze věřitelů se zúčastnili pouze věřitelé, kteří měli pohledávky ve vyšších částkách. Podle jejího názoru soud prvního stupně rozhodl správně, jestliže uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že odporovaný právní úkon nemůže být zvýhodňujícím právním úkonem, když byly prokázány všechny skutečnosti, které povahu zvýhodňujícího právního úkonu vylučují dle ustanovení § 241 odst. 5, písm. b) IZ. 6. Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. -4-31 ICm 4730/2015 (KSOS 31 INS 23197/2014)

soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), doplnil dokazování a dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není. 8. Podanou žalobou uplatnil žalobce nárok na určení toho, že právní jednání dlužnice spočívající v převodu částky 22.781 Kč dne 22. 8. 2014 z účtu dlužnice na pohledávku žalované je neúčinným právním úkonem, a domáhá se toho, aby žalovaná byla povinna zaplatit do majetkové podstaty dlužnice částku ve výši 22.781 Kč. Podle žalobce tato částka byla uhrazena žalované na úhradu faktury č. 131209 znějící na částku 180.511 Kč. V době, kdy toto plnění bylo poskytnuto, byla dlužnice již v úpadku podle ustanovení § 3 IZ, a zvýhodnila jednoho ze známých věřitelů, kterému se tak dostalo vyššího uspokojení na úkor ostatních věřitelů, než jaké by mu náleželo v konkursu. Dle žalobce při aktuálním stavu soupisu a při hodnotě majetku dlužnice by nezajištění věřitelé nedostali v insolvenčním řízení ničeho-v případě, že by mu byly vydány všechny finanční prostředky, u kterých vede spor o určení neúčinnosti právních jednání dlužnice a vydání plnění, byli by věřitelé uspokojeni ve výši 1,5 %. Podle žalobce žalovaná obdržela v rozporu se zásadou poměrného uspokojení o 11,12 % více oproti ostatním nezajištěným věřitelům, kteří před zjištěním úpadku na úhradu svých pohledávek neobdrželi ničeho. 9. Žalovaná se bránila tím, že v dané věci se nejedná o zvýhodňující právní úkon, a to s ohledem na ustanovení § 241 odst. 5, písm. b) IZ. Jedná se o jednání učiněné za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužnice obdržela přiměřené protiplnění. Tvrdí, že s dlužnicí měla několik let partnerský obchodní vztah, kdy dlužnice byla v právní pozici kupujícího, ale i prodávajícího. Platba proběhla jednak na základě započtení pohledávek a závazků mezi účastníky dne 28. 1. 2014 a dlužnice obdržela přiměřené protiplnění v podobě dodaného kovového odpadu a za podmínek obvyklých v obchodním styku. Vylučuje, že by při náležité pečlivosti mohla rozpoznat, že dlužnice se nachází v úpadku; podle jejího názoru tato skutečnost není seznatelná z předcházejících dvou insolvenčních řízení. S dlužnicí není osobou blízkou a ani spolu netvoří koncern. 10. Odvolací soud doplnil dokazování listinami, ze kterých zjistil: -z faktury č. 131209, že byla vystavena 14. 11. 2013 žalovanou vůči dlužnici na částku 180.511 Kč za dodávku kovového odpadu dle příjímky 1/4639. Splatnost faktury je uvedena 14. 12. 2013 bezhotovostním převodem. -Z oznámení o jednostranném započtení pohledávek a závazků z 28. 1. 2014, že dlužnice započetla svou pohledávku vůči žalované ve výši 107.730 Kč na pohledávku žalované z faktury č. 131209 na částku 180.511 Kč. Po započtení částky 107.730 Kč zůstala pohledávka žalované vůči dlužnici ve výši 72.781 Kč. -Z dopisu dlužnice ze dne 30. 12. 2013 nazvaného jako omluva za zpoždění úhrady závazků a uznání závazků adresovaného blíže neurčenému okruhu obchodních přátel, že tímto dopisem dlužnice vysvětluje nezaviněnou prodlevu dodávek v úhradách závazků své firmy za dodávky barevných kovů uskutečněných na základě písemně či ústně uzavřených smluv. Důvodem prodlevy je to, že při realizaci obchodu s měděným odpadem bylo jejich zboží během přepravy odcizeno a probíhají intenzivní jednání mezi přepravcem a pojišťovnou, kdy se snaží

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. -5-31 ICm 4730/2015 (KSOS 31 INS 23197/2014)

o co nejrychlejší vyřešení nepříznivé situace. Z těchto důvodů dlužnice žádá své obchodní partnery o strpění v plnění svých závazků vůči nim, neboť na vzniklém problému nenese žádné zavinění. Věří, že nastalé komplikace jsou pouze dočasného charakteru a nebudou mít vliv na doposud velice dobré obchodní vztahy. -Z rozvahy ve zjednodušeném rozsahu ke dni 31. 12. 2012 sestavené dlužnicí a založené ve sbírce listin vyplývá, že dlužnice uvádí aktiva celkem za běžné účetní období brutto 50.758 tisíc Kč a za stejné období uvádí svá pasiva ve výši 49.004 tisíc Kč. Z výkazu zisku a ztráty ve zjednodušeném rozsahu ke dni 31. 12. 2012 vyplývá, že výsledek hospodaření za účetní období je + 41 tisíc Kč. Z příloh k účetní závěrce společnosti dlužnice k 31. 12. 2012, že jsou zde uvedeny údaje o majetkové situaci dlužnice, pokud jde o pohledávky a závazky za sledované období jsou uvedeny pohledávky ve výši celkem 20.590 tisíc Kč a závazky za sledované období ve výši 19.463 tisíc Kč, z toho závazky kryté zástavním právem 1.672 tisíc Kč. 11. Podle ustanovení § 235 IZ, neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí (odstavec 1). Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak (odstavec 2). 12. Podle ustanovení § 241 IZ, zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu (odstavec 1). Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odstavec 2). Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník a) splnil dluh dříve, než se stal splatným, b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné (odstavec 3). Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (odstavec 4). Zvýhodňujícím právním úkonem není a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem (odstavec 5). 13. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba byla podána osobou aktivně legitimovanou k jejímu podání, tedy insolvenčním správcem, a byla podána i ve lhůtě uvedené v ustanovení § 239 odst. 3 IZ, tedy ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. -6-31 ICm 4730/2015 (KSOS 31 INS 23197/2014)

rozhodnutí o úpadku, a byla podána proti pasivně legitimované osobě a odporovaný úkon byl učiněn ve lhůtě 1 roku před zahájením insolvenčního řízení. 14. Odvolací soud rovněž tak souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že odporovaný úkon není zvýhodňujícím právním úkonem, když byly prokázány skutečnosti, které povahu zvýhodňujícího právního úkonu vylučují dle ustanovení § 241 odst. 5, písm. b) IZ. 15. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost ostatně odvolatelem není ani zpochybňována, a z doplněných skutkových zjištění odvolacího soudu vyplývá, že na základě ústně uzavřené smlouvy dodala žalovaná dlužnici kovový odpad, který dlužnice přijala, a za tuto dodávku kovového odpadu vyúčtovala žalovaná dlužnici fakturou č. 131209 vystavenou dne 14. 11. 2013, částku 180.511 Kč, splatnou dne 14. 12. 2013. Na tuto fakturu zaplatila dlužnice žalované dne 28. 1. 2014 částku ve výši 107.730 Kč na základě započtení pohledávek a závazků a dne 22. 8. 2014 zaplatila dlužnice žalované částku 22.781 Kč, přičemž zbytek nezaplacené částky ve výši 50.000 Kč přihlásila žalovaná do insolvenčního řízení dlužnice. 16. I podle odvolacího soudu se jednalo o úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužnice obdržela přiměřené protiplnění. Z výpovědi jednatele dlužnice vyplynulo, že s firmou žalované byli ve standardním obchodním styku, žalovaná jim dodávala materiál k dalšímu zpracování či prodeji, neboť předmětem jejího podnikání byla výroba hliníkových slitin. Skutečnost, že vystavená faktura nebyla dlužnicí zaplacena ve lhůtě splatnosti, samo o sobě není důvodem pro závěr, že se nejednalo o právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku. Větší část faktury byla zaplacena v lednu 2014 zápočtem, což je mezi podnikateli běžný způsob úhrady vzájemných závazků. Zaplacení další části faktury ve výši 22.781 Kč bylo provedeno sice s prodlením, nicméně na prodlení s úhradou svých závazků upozornila dlužnice své obchodní partnery dopisem ze dne 30. 12. 2013, ve kterém se omluvila za prodlení s úhradou svých závazků z důvodu nezaviněného odcizení dodávky měděného odpadu. To, že dlužnice a žalovaná nebyly osobami blízkými a ani osobami, které by tvořily koncern, nebyla v řízení ani tvrzena. Zůstávalo sporným pouze to, zda žalovaná mohla při náležité pečlivosti poznat, že dlužnice je v úpadku, nebo že odporovaný úkon mohl k jejímu úpadku vést. 17. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 29. 8. 2017 sen. zn. 29 ICdo 82/2015, které je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu, ke standardu náležité pečlivosti vyplývající z ustanovení § 241 odst. 5, písm. b) IZ uvedl, že obecně lze říci, že má-li určitá osoba dostát požadavku náležité pečlivosti, je povinna vyvinout ke zjištění rozhodných skutečností takové úsilí, které by v obdobné situaci vyvinula jiná rozumně pečlivá osoba. Je-li však nadána odbornými znalostmi, schopnostmi či dovednostmi, lze z požadavku náležité péče dovodit, že je povinností takové osoby své znalosti, schopnosti či dovednosti (v rámci svých možností) využít. Již jen z toho je patrné, že posuzování toho, zda určitá osoba vyvinula patřičné úsilí, je otázkou posuzování okolností konkrétního případu, a proto zpravidla nelze učinit paušální závěr, podle něhož by určité jednání vždy bylo v souladu s požadavkem náležité péče . 18. V projednávané věci jednatel dlužnice vypověděl, že žalovanou o své finanční situaci neinformoval a uvedl, že mu také není známo, že by žalovanou informoval nějaký její zaměstnanec. Podle jednatele dlužnice nebyla žalovaná ani pozvána na schůzi jejích věřitelů, neboť té se zúčastnili pouze věřitelé, kteří měli pohledávky ve vyšších částkách. 19. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že o úpadku dlužnice se žalovaná nemohla dozvědět ani ze dvou předcházejících insolvenčních řízení, neboť první insolvenční řízení

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. -7-31 ICm 4730/2015 (KSOS 31 INS 23197/2014)

zahájené dne 14. 5. 2017 bylo ihned ukončeno rozhodnutím o tom, že se k věřitelskému insolvenčnímu návrhu nepřihlíží, a druhé insolvenční řízení zahájené dne 21. 5. 2014 bylo také záhy ukončeno zpětvzetím věřitelského insolvenčního návrhu. Z těchto zahájených řízení nemohla žalovaná seznat, zda se dlužnice nachází v úpadku-samotné zahájení insolvenčního řízení věřitelským návrhem ještě nemusí svědčit o tom, že dlužník se v úpadku skutečně nachází. O stavu úpadku nevypovídá ani obsah listiny ze dne 30. 12. 2013 adresovaný blíže neurčenému okruhu věřitelů, neboť dlužnice zde sděluje pouze to, že v důsledku odcizení dodávky měděného odpadu se dostala do prodlení s úhradou svých závazků za dodávky barevných kovů vůči svým dodavatelům. 20. Ani z listin založených ve sbírce listin a veřejně přístupných-a to z rozvahy ve zjednodušeném rozsahu ke dni 31. 12. 2012, výkazu zisku a ztrát ve zjednodušeném rozsahu ke dni 31. 12. 2012 a přílohy účetní závěrky k 31. 12. 2012 nemohla žalovaná rozpoznat, zda se dlužnice nachází v úpadku. Jedná se o pouze o účetní položky v účetních dokladech zaznamenávajících stav společnosti dlužnice k 31. 12. 2012, z nichž podle odvolacího soudu za sledované období vychází kladný hospodářský výsledek. 21. Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil včetně věcně správného výroku o nákladech řízení. 22. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl se svým odvoláním úspěšný, a je proto povinen zaplatit procesně úspěšné žalované zastoupené advokátem náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady představují odměnu za právní zastoupení-za dva úkony právní služby á 3.100 Kč se jedná o částku 6.200 Kč (ustanovení § 9 odst. 4, písm. c/ a § 11 odst. 1, písm. d/ a g/ a § 7 bodu 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/). Dále se jedná o 2x režijní paušál á 300 Kč, celkem 600 Kč (ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu), dále o cestovné osobním automobilem značky Peugeot 307, reg. zn. 4E6 5148, ze Svitav do Olomouce a zpět ujeto celkem 142 km při průměrné spotřebě 5,3 l/100 km, pohonné hmoty nafta dle vyhl. č. 463/2017 Sb. ve výši 29,80 Kč za jeden litr nafty a náhrady za opotřebení vozidla 4 Kč na 1 km-cestovné celkem 792 Kč a k tomu náhrada za ztrátu času cestou celkem 4 půlhodiny á 100 Kč ve výši 400 Kč (ustanovení § 14 odst. 1, písm. a/ a odst. 3 advokátního tarifu), vše zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.678 Kč, když advokát žalované prokázal, že je jejím plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem účelně vynaložené náklady řízení žalovanou před odvolacím soudem představují 9.670 Kč; tuto částku je povinen zaplatit žalobce žalované ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalované (ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. -8-31 ICm 4730/2015 (KSOS 31 INS 23197/2014) napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 30. ledna 2018

JUDr. Radka Panáčková v.r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.