13 VSOL 343/2017-131
č. j. 44 ICm 3458/2013 13 VSOL 343/2017-131 (KSBR 44 INS 31149/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové ve věci

žalobce: Martin anonymizovano , anonymizovano bytem č.p. 212, 686 01 Kostelany nad Moravou zastoupený advokátkou Mgr. Ing. Hanou Fojtovou sídlem Prostřední 132, 686 01 Uherské Hradiště

proti žalované: Mgr. Pavla Rojarová, insolvenční správkyně dlužníka Stanislava Nožičky sídlem Veselská 710, 687 24 Uherský Ostroh zastoupená advokátem Mgr. Liborem Rojarem sídlem Veselská 710, 687 24 Uherský Ostroh

o vyloučení věci z majetkové podstaty

jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Stanislava Nožičky, IČO 75620383, místem podnikání č.p. 212, 686 01 Kostelany nad Moravou, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 44 INS 31149/2012

o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 5. 2017, č.j. 70/44 ICm 3458/2013-93 (KSBR 44 INS 31149/2012) isir.justi ce.cz (KSBR 44 INS 31149/2012)

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e v tomto správném znění výroku I.:

Nemovitosti, zapsané na LV č. 454 vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Uherské Hradiště, a to pozemek p.č. st. 232 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. 212 rodinný dům, a pozemek p.č. 111/3 zahrada, se vylučují z majetkové podstaty dlužníka Stanislava Nožičky.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 4.744 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokátky.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, soud prvního stupně vyloučil nemovitosti, zapsané na LV č. 454 vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Uherské Hradiště, pro obec a k.ú. Kostelany nad Moravou, okres Uherské Hradiště, a to pozemek parc. č. stavební č. 232, zastavěná plocha a nádvoří, na němž se nachází rodinný dům č.p. 212 a pozemek parc. č. 111/3 zahrada, ze soupisu majetkové podstaty úpadce Stanislava Nožičky (výrok I.) a zavázal žalovaného k zaplacení náhrady nákladů řízení v částce 25.369 Kč žalobci k rukám jeho zástupkyně (výrok II.).

2. V důvodech svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se domáhal vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka Stanislava Nožičky, které nabyl do svého výlučného vlastnictví na základě kupní smlouvy, kterou dne 3. 12. 2012 uzavřel s prodávajícím ČESKÁ ÚVĚROVÁ POKLADNA, a.s., IČO 27826597, sídlem Tyršova 1438/38, 702 00 Ostrava (dále též jen společnost ), aniž mu byly známy bližší podrobnosti o uzavírání kupní smlouvy mezi společností a dlužníkem. Zahrnutí nemovitostí do soupisu majetkové podstaty dlužníka proto postrádá věcný i právní poklad a je protiprávní.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nemovitosti zahrnula do majetkové podstaty dlužníka proto, že kupní smlouva, uzavřená mezi žalobcem a společností, je absolutně neplatná, neboť společnost nemovitosti nabyla do vlastnictví převodní smlouvou, uzavřenou dne 5. 10. 2011 s dlužníkem jako prodávajícím, která je rovněž neplatná. V článku III. odst. 2 této smlouvy je uvedeno, že nabyvatel má za převodcem pohledávku ze smlouvy o úvěru č. 20110031, na základě které poskytl převodci částku 750.000 Kč. Ke dni podpisu smlouvy činil tento závazek 1.459.135 Kč, tedy za několik měsíců vzrostl téměř o 100 %, proto podle žalované převod nemovitostí vykazuje znaky lichvy a byla jím realizována propadná zástava. To rovněž vyplývá z časových okolností obchodu, který započal uzavřením úvěrové smlouvy, následovalo uzavření zástavní smlouvy a poté převodní smlouvy. Obsahem zástavní smlouvy a tvrzeními žalované o textu převodní smlouvy, včetně uvedené výše RPSN, se soud nezabýval, neboť tyto skutečnosti byly uplatněny poté, co nastala koncentrace řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. (KSBR 44 INS 31149/2012)

4. Soud provedl důkaz listinami, a to vyrozuměním žalované ze dne 17. 9. 2013, výpisem z katastru nemovitostí, LV č. 454 pro k.ú. a obec Kostelany nad Moravou, prokazujícího stav evidovaný k datu 11. 2. 2013, výpisem z katastru nemovitostí, LV č. 454 pro k.ú. a obec Kostelany nad Moravou, prokazujícího stav evidovaný k datu 31. 10. 2012, kupní smlouvou uzavřenou dne 3. 12. 2012 mezi společností jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím, smlouvou o převodu vlastnického práva ze dne 5. 10. 2011, uzavřenou mezi dlužníkem jako převodcem a společností jako nabyvatelem, a smlouvou o spotřebitelském úvěru č. 20110031 ze dne 14. 2. 2011, uzavřenou mezi společností jako věřitelem a dlužníkem, jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky a splátkový kalendář.

5. Po zhodnocení učiněných zjištění soud dospěl k závěru o včasnosti žaloby, pasivní legitimaci žalované a trvajícím sepisu nemovitostí v majetkové podstatě dlužníka. K námitce žalované, že převodní smlouva je neplatná pro ujednání o propadné zástavě a pro rozpor s dobrými mravy z důvodu výrazného nárůstu dluhu dlužníka ze smlouvy o úvěru, soud uvedl, že žalovaná svá tvrzení, přes výzvu soudu a poučení o neunesení břemene tvrzení, nedoplnila, když pouze sdělila, že skladbu dluhu dlužníka z úvěrového vztahu nezná a nebyla schopna uvést žádná tvrzení o důvodech nárůstu dluhu. Pouze tvrdila, že jde o lichvu, a realizaci propadné zástavy dovozovala z kontextu celého obchodu, přestože i podle ní z žádného výslovného ujednání v úvěrové smlouvě, převodní smlouvě nebo zástavní smlouvě sjednání propadné zástavy nevyplývá.

6. Smlouvu ze dne 5. 10. 2011, uzavřenou mezi dlužníkem a společností, i smlouvu ze dne 3. 12. 2012, uzavřenou mezi společností a žalobcem, soud posoudil jako platně uzavřené úkony, obsahující ujednání stran o předmětu plnění a ceně. V těchto smlouvách ani v úvěrové smlouvě soud nenašel žádné ujednání, které by svědčilo o tvrzeném sjednání propadné zástavy. V úvěrové smlouvě sjednaný smluvní úrok 12 % ročně nemá lichevní povahu, a i pokud by byl sjednán neúměrně vysoký úrok, byla by úvěrová smlouva neplatná pouze v ujednání o úroku, nikoli jako celek. Soud neshledal žádný důvod pro soupis nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka Stanislava Nožičky a důvodné žalobě proto vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.

7. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalovaná odvoláním, neboť má zato, že dlužník nepozbyl vlastnictví k nemovitostem, a právní posouzení věci soudem prvního stupně je nesprávné. V doplnění odvolání odkázala na důvody v rozhodnutí Finančního arbitra ze dne 15. 9. 2014 evidenční číslo FA/7227/2014, v němž je posuzována obsahově shodná smlouva o spotřebitelském úvěru, jaká byla uzavřena s dlužníkem. Finanční arbitr shledal neplatnost ujednání smlouvy o tom, že smluvní úrok se stává součástí jistiny, a neplatnost ujednání o smluvní pokutě, vázané na prodlení s úhradou byť i jediné splátky úvěru. Navrhla, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobce s odvoláním nesouhlasil a navrhl potvrzení napadeného rozsudku, neboť při uzavírání kupní smlouvy vycházel v dobré víře ze zápisu v katastru nemovitostí a jednal obezřetně. V této souvislosti odkázal na závěry v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 31 Cdo 353/2016 .

9. Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. (KSBR 44 INS 31149/2012) se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. V této věci postupoval podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění zákona č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, přičemž právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstaly zachovány (srov. čl. II. zákona č. 64/2017 Sb.).

11. Jak plyne z obsahu spisu, na jednání soudu dne 24. 1. 2017 žalovaná sdělila, že závěr o lichevní povaze spotřebitelské úvěrové smlouvy, uzavřené mezi dlužníkem a společností, dovozuje z nárůstu dluhu z částky 750.000 Kč na částku cca 1.500.000 Kč v období pouhých osmi měsíců. Poté byla soudem poučena o nedostatečnosti tvrzení o neplatnosti převodní smlouvy, uzavřené mezi společností a dlužníkem, a byla vyzvána k jejich doplnění, včetně označení důkazů. Žalovaná požádala o poskytnutí lhůty 30 dnů k doplnění tvrzení, soud však o lhůtě k doplnění tvrzení a důkazů nerozhodl. Další jednání ve věci nařídil na den 9. 5. 2017. Téhož dne ve 4:51 hod. bylo soudu doručeno podání žalované, v němž dále tvrdila, že o realizaci propadné zástavy svědčí i to, že text smlouvy, kterou dlužník pozbyl nemovitosti, se vyhýbá pojmu kupní smlouva či kupní cena a její neplatnost vyplývá z nesprávné sazby RPSN, když oproti smlouvě o úvěru, v níž je uvedeno RPSN 12,68 %, je v ní uvedeno RPSN 15,14 %. To žalovaná považuje za rozporné s dobrými mravy.

12. Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jímž se zrušuje-mimo jiné-zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ). Podle ustanovení § 3028 odst. 2 a odst. 3 citovaného zákona však platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzují podle dosavadních právních předpisů, a není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

13. Podle ustanovení § 225 IZ, osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty (odstavec 1). Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu (odstavec 2).

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. (KSBR 44 INS 31149/2012)

14. Podle ustanovení § 588 obč. zák., z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou kupní cenu.

15. Podle ustanovení § 133 odst. 2 obč. zák., převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

16. Podle ustanovení § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

17. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí k ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky uveřejněné pod č. 58/1998, č. 27/2003 a č. 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), který se uplatní i v poměrech insolvenčního zákona, k předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení majetku z majetkové podstaty podle ustanovení § 225 odst. 1 IZ patří, že označený majetek byl insolvenčním správcem příslušného dlužníka vskutku pojat do soupisu majetkové podstaty, dále, že vylučovací žaloba podaná osobou odlišnou od dlužníka došla soudu nejpozději posledního dne 30denní lhůty ode dne, kdy této osobě bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo, žalovaným je insolvenční správce, v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení majetku z majetkové podstaty, trvají účinky konkursu a sporný majetek je nadále sepsán v majetkové podstatě (nebyl v mezidobí ze soupisu majetkové podstaty vyloučen) a že osoba, která se domáhá vyloučení majetku z majetkové podstaty, prokáže nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu majetkové podstaty, svědčí jí.

18. Odvolací soud pro stručnost odkazuje na správná skutková zjištění soudu prvního stupně, učiněná z listin, provedených k důkazu. Správný je rovněž i jeho závěr o splnění předpokladů, aby se zabýval existencí práva žalobce k nemovitostem, které vylučuje jejich zařazení do majetkové podstaty dlužníka, na který odvolací soud odkazuje, stejně jako na jeho závěr, že obě smlouvy, kterými byly nemovitosti převedeny, obsahují náležitosti tohoto smluvního typu (předmět převodu a jeho cenu, ust. § 588 obč. zák.), a že z jejich obsahu neplyne nic, z čeho by bylo možno soudit na sjednání propadné zástavy.

19. Pokud soud prvního stupně na jednání dne 24. 1. 2017 žalované neurčil lhůtu k doplnění tvrzení a důkazních návrhů o propadné zástavě, nelze její podání doručené soudu dne 9. 5. 2017 posuzovat jako opožděné. K jejím tvrzením odvolací soud uvádí, že pouze ze skutečnosti, že smlouva, uzavřená mezi společností a dlužníkem dne 5. 10. 2011, označená jako smlouva o převodu vlastnického práva , neobsahuje pojem kupní smlouva, a sjednaná kupní cena je označena jako cena za převod , stejně jako z nesprávného uvedení RPSN ve výši 15,14 %, přičemž smluvená úroková sazba ve výši 12 % je správná, nelze dovozovat, že smlouvou měla být sjednána propadná zástava. Z toho, že mezi dlužníkem a společností byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, poté zástavní smlouva, podle které předmětem zástavy byly nemovitosti, a následně smlouva o převodu nemovitostí, bez dalšího rovněž nelze sjednání propadné zástavy dovozovat.

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. (KSBR 44 INS 31149/2012)

20. Tvrzení žalované v odvolání o neplatnosti úvěrové smlouvy v části, kterou si strany sjednaly, že smluvní úroky z poskytnutého úvěru se stávají součástí jistiny, a v ujednání o smluvní pokutě ve výši 30% sjednané jistiny úvěru, však opožděná jsou. I pokud by však byly uplatněny včas, mohly by vést jen k závěru o neplatnosti uvedených částí úvěrové smlouvy, nikoli k neplatnosti úvěrové smlouvy jako celku, a ve svém důsledku by mohly mít význam pro výši závazku dlužníka z úvěrové smlouvy. I pokud by výše závazku dlužníka vůči společnosti z úvěrové smlouvy byla nižší než částka 1.459.135 Kč, respektive 1.400.000 Kč, představující cenu převáděných nemovitostí, nemělo by to bez dalšího dopad na platnost smlouvy o převodu nemovitostí ze dne 5. 10. 2011.

21. Odvolací soud zdůrazňuje, že pro závěr o vlastnickém právu žalobce k nemovitostem na základě kupní smlouvy, kterou jako kupující uzavřel se společností dne 3. 12. 2012 s právními účinky vkladu dne 28. 12. 2012, není rozhodující jen otázka existence vlastnického práva společnosti k nemovitostem, ale také posouzení dobré víry žalobce v údaj zapsaný v katastru nemovitostí, dle něhož byla jako vlastník nemovitostí zapsána společnost, která na něj vlastnické právo převedla. Jak vyplývá z konstantní judikatury Ústavního soudu České republiky, od nevlastníka lze nabýt vlastnické právo k nemovité věci evidované v katastru nemovitostí, je-li nabyvatel v dobré víře v obsah této veřejnoprávní evidence (srov. např. závěry vyslovené v nálezu sp. zn. I. ÚS 2219/12 ze dne 17. 4. 2014, nálezu sp. zn. II. ÚS 165/11 ze dne 11. 5. 2011, nálezu sp. zn. II. ÚS 800/12 ze dne 28. 11. 2012, nálezu sp. zn. IV. ÚS 4905/12 ze dne 10. 6. 2013, nálezu sp. zn. IV. ÚS 4684/12 ze dne 20. 11. 2013, nálezu sp. zn. I. ÚS 2219/12 ze dne 17. 4. 2014, všechna rozhodnutí dostupná na www.nalus.cz). K závěrům Ústavního soudu se posléze přihlásil také Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 9. 3. 2016 sp. zn. 31 Cdo 353/2016 (na nějž žalobce odkázal u jednání odvolacího soudu), ve kterém uzavřel, že podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, resp. do 31. 12. 2014, bylo možno nabýt vlastnické právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí od nevlastníka, a to na základě dobré víry nabyvatele v zápis do katastru nemovitostí.

22. Odvolací soud uzavírá, že dle výpisu z katastru nemovitostí, LV č. 454 pro k.ú. a obec Kostelany nad Moravou, podle stavu evidovaného ke dni 31. 10. 2012, byla jako vlastník nemovitostí evidována společnost, která vlastnické právo nabyla na základě smlouvy ze dne 5. 10. 2011 s právními účinky vkladu k témuž dni. Žalobce nabyl vlastnictví nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne 3. 12. 2012, která obsahuje zákonem požadované náležitosti, podle níž bylo jeho vlastnické právo vloženo do katastru nemovitostí ke dni 28. 12. 2012 (ust. § 133 obč. zák.). Žaloba na vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka je proto důvodná. V řízení nebyly tvrzeny a ze spisu se nepodávají žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že žalobce nenabyl vlastnické právo k nemovitostem v dobré víře v zápis do katastru nemovitostí. I kdyby proto byla smlouva o převodu nemovitostí, uzavřená dne 5. 10. 2011 mezi společností a dlužníkem, neplatná, jen z této skutečnosti by nebylo možno dovozovat, že žalobce není vlastníkem nemovitostí, které žalovaná dne 14. 6. 2013 pojala do soupisu majetkové podstaty dlužníka jako jeho vlastnictví.

23. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně, který je věcně správný, včetně rozhodnutí ve výroku II. o náhradě nákladů řízení, podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil. Pouze z důvodů správného označení věcí, když stavba č. p. 212 rodinný dům, je součástí pozemku p. č. st. 232 zastavěná plocha a nádvoří, a nemovitosti se vylučují z majetkové podstaty

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. (KSBR 44 INS 31149/2012) dlužníka (nikoli ze soupisu majetkové podstaty úpadce), byl napadený rozsudek odvolacím soudem potvrzen ve správném znění výroku I.

24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., právo na náhradu nákladů má v odvolacím řízení úspěšný žalobce. Tomu vznikly náklady na právním zastoupení, a to za jeden úkon právní služby po 3.100 Kč (účast u jednání odvolacího soudu dne 5. 12. 2017), jedné paušální náhradě hotových výdajů po 300 Kč, náhradě ztráty času za čtyři půlhodiny po 100 Kč, to vše včetně náhrady DPH v sazbě 21% (ustanovení § 7, bod 5., § 9 odst. 4, písm. c/, § 11 odst. 1, písm. g/, § 13 odst. 3, § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, § 137 odst. 3 o.s.ř.). Dále má žalobce právo na náhradu cestovného své advokátky veřejným dopravním prostředkem v částce 146 Kč. Celková částka nákladů odvolacího řízení, na jejichž náhradu má žalobce právo, činí 4.744 Kč. Odvolací soud zavázal žalovanou k zaplacení takto vyčíslené částky náhrady nákladů odvolacího řízení, přičemž lhůtu a místo pro jejich úhradu určil podle ustanovení § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 12. prosince 2017

JUDr. Radka Panáčková v.r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.