13 VSOL 3/2013-34
28 ICm 1504/2012 13 VSOL 3/2013-34 (KSBR 28 INS 6579/2011)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové ve věci žalobkyně Vlasty Karáskové, bytem Vratěnín 42, 671 07 Uherčice, zastoupené obecným zmocněncem Zbyňkem Boldysem, bytem Vratěnín 19, 671 07 Uherčice, proti žalovaným 1) Haně Dvořákové, bytem Nové Syrovice 3, okres Třebíč, a 2) Milanu Františkovi, bytem Nové Syrovice 124, okres Třebíč, o určení pravosti pohledávek, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.7.2012 č.j. 28 ICm 1504/2012-21,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně s e potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně zastavil řízení (výrok I.), dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu jeho nákladů (výrok II.) a že po právní moci usnesení se žalobkyni vrací zaplacený soudní poplatek 4.000 Kč (výrok III.). Na odůvodnění uvedl, že žalobkyně se žalobou ze dne 25.5.2012 domáhala rozhodnutí o neexistenci pohledávky každého z žalovaných ve výši 30.935 Kč, podáním ze dne 10.6.2012 vzala žalobu zpět v plném rozsahu. Soud proto postupoval podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. a řízení zastavil. O náhradě jeho nákladů rozhodl podle § 146 odst. 1, písm. c) o.s.ř., když podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků podle § 146 odst. 2 o.s.ř. nebyly shledány . Protože žalobkyně k výzvě soudu zaplatila soudní poplatek 5.000 Kč, rozhodl soud (KSBR 28 INS 6579/2011) o jeho vrácení podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění.

Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání. Namítala, že podáním ze dne 10.6.2012 vzala původní žalobu ze dne 25.5.2012 vůči žalovaným zpět a tímtéž podáním podala proti žalovaným žalobu novou. Přitom žádala, aby důkazy připojené k žalobě první byly připojeny ke druhé žalobě a ačkoli z textu podání ze dne 10.6.2012 vyplývá zpětvzetí žaloby explicitně , z jeho celkového kontextu je zřejmé, že dlužnice se implicitně domáhala změny žalobního petitu včetně jeho demonstratia , což podle ní vyplývá i z žádosti o připojení důkazní prostředků ke druhé žalobě. Podání ze dne 10.6.2012 bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku 21.6.2012 s prezentačním razítkem podatelny soudu ze dne 13.6.2012, výzva k úhradě soudního poplatku byla odeslána dne 29.6.2012, avšak podle dlužnice v jejím textu soud výslovně neurčil které žaloby se týká. Dlužnice se proto domnívala, že výzva směřuje ke druhé žalobě, proto poplatek uhradila. Následně soud rozhodl napadeným usnesením a žalobkyni nebyla vrácena část soudního poplatku ve výši 1.000 Kč. Pokud by však soud ve výzvě k zaplacení soudního poplatku uvedl, že ta se vztahuje k první žalobě, žalobkyně by svým omisivním chováním nechala marně uplynout stanovenou soudcovskou lhůtu a řízení by bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Žalobkyně dále vyjádřila názor, že rozhodnutí soudu by mělo být dostatečně určité tak, aby účastníkům nevznikaly zbytečné náklady a případná škoda, což v tomto případě nelze shledat . Proto se žalobkyně v odvolacím řízení domáhá zrušení všech výroků napadeného usnesení s tím, že žalobkyní zaplacený soudní poplatek 5.000 Kč se vztahuje k zapravení soudního poplatku ze žaloby dlužnice vůči žalovaným ze dne 10.6.2012 .

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen IZ ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřené ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal bez jednání napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a, § 214 odst. 2, písm. c/ o.s.ř.), a po té dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

Z obsahu předmětného spisu vyplývá, že řízení bylo zahájeno 31.5.2012 žalobou ze dne 25.5.2012, jejím předmětem je určení neexistence pohledávky žalované 1) ve výši 30.935 Kč, evidované v insolvenčním řízení žalobkyně pod č. 4, a určení neexistence pohledávky žalovaného 2) ve výši 30.935 Kč, evidované v insolvenčním řízení žalobkyně pod č. 5, obě pohledávky byly přihlášeny do insolvenčního řízení žalobkyně a jí popřeny na přezkumném jednání 24.4.2012. V podání ze dne 10.6.2012, doručeném soudu dne 13.6.2012, které označila jako (KSBR 28 INS 6579/2011) zpětvzetí návrhu (žaloby) o určení pravosti pohledávek přihlášených v insolvenčním řízení , a to v jeho bodě 1., žalobkyně uvedla, že bere zpět žalobu ze dne 25.5.2012 o určení pravosti pohledávek žalovaných, evidovaných v insolvenčním řízení pod č. 4 a č. 5, s tím, že podává novou žalobu, datovanou 10.6.2012, a žádá, aby důkazy připojené k žalobě ze dne 25.5.2012 byly připojeny k její nové žalobě ze dne 10.6.2012. Usnesením ze dne 20.6.2012, č.j. KSBR 28 ICm 1504/2012-16 soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku ve výši 5.000 Kč dle položky 13 Sazebníku soudních poplatků na označený účet, a to ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení. Usnesení obsahuje poučení, že v případě nezaplacení soudního poplatku bude řízení před soudem prvního stupně zastaveno. Žalobkyně uloženou poplatkovou povinnost splnila dne 10.7.2012, jak vyplývá ze záznamu o složení ze dne 11.7.2012.

Podle § 96 odst. 1, odst. 2 věta první o.s.ř., žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

Podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 218/2011 Sb. (dále jen zákon o soudních poplatcích ) soud vrátí z účtu soudu i zaplacený soudní poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1.000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním.

V této věci žalobkyně v odvolání uvádí, že žalobu ze dne 25.5.2012 vzala zpět, současně však namítá, že tímto úkonem se implicitně domáhala změny žalobního petitu. Z podání ze dne 10.6.2012 však žádná změna žaloby dle § 95 o.s.ř. nevyplývá, naopak procesní úkon zpětvzetí žaloby z něj vyplývá zcela nepochybně, protože žalobkyně v něm uvedla, že bere zpět žalobu ze dne 25.5.2012 o určení pravosti pohledávek žalovaných, evidovaných v insolvenčním řízení pod č. 4 a 5 . Tento úkon po té, co byl soudu dne 13.6.2012 doručen, již žalobkyně nemůže odvolat (§ 41a odst. 4 o.s.ř.) a protože ve věci nebylo jednáno, žalobkyně nebyla omezena v dispozicích s návrhem (§ 96 odst. 3, 4 o.s.ř.). Výrok I. napadeného usnesení je proto správný.

Věcně správné je rozhodnutí ve výroku II. o nákladech řízení, protože podle obsahu spisu v něm žalovaným žádné náklady, na jejichž úhradu by měli dle § 146 odst. 2, věty první právo, nevznikly.

Námitka žalobkyně, že soud ji vyzval k zaplacení soudního poplatku z žaloby ze dne 25.5.2012 v situaci, kdy již podala druhou žalobu o určení stejných pohledávek vůči stejným žalovaným, datovanou dne 10.6.2012, aniž by ve výzvě k zaplacení soudního poplatku řádně identifikoval žalobu, z níž má poplatek zaplatit, není důvodná. Incidenční řízení, za které měl být splatný soudní poplatek zaplacen, bylo ve výzvě řádně označeno spisovou značkou, pod kterou je u soudu vedeno. Jelikož z podání žalobkyně z 10.6.2012 nevyplývá žádná změna žaloby a ani to, že (KSBR 28 INS 6579/2011) by tímto podáním byla podána nová žaloba , logicky se proto výzva k zaplacení soudního poplatku nemohla vztahovat k jinému řízení, než k řízení zahájenému dne 31.5.2012 žalobou ze dne 25.5.2012. Námitka žalobkyně, že pokud by ji soud řádně vyzval , soudní poplatek by nezaplatila proto, aby jí jeho vrácení nebylo kráceno o částku 1.000 Kč (§ 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích), proto důvodná není. Ostatně žalobkyni vznikla poplatková povinnost již podáním žaloby (§ 4 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), čehož si žalobkyně, která není ze zákona osvobozena od placení soudního poplatku, neboť na její majetek byl usnesením ze dne 24.4.2012 č.j. KSBR 28 INS 6579/2011-B-8 prohlášen konkurs (§ 11 odst. 2, písm. q/ zákona o soudních poplatcích, § 229 odst. 3, písm. b/ IZ) musela být vědoma. Po té, co žalobkyně na výzvu soudu zaplatila soudní poplatek za řízení, splatný podáním žaloby dne 31.5.2012 (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), soud řízení pro zpětvzetí žaloby zastavil a vrátil jí v souladu s úpravou § 10, odst. 4 zákona o soudních poplatcích soudní poplatek za řízení, snížený o 20%. Rozhodnutí ve výroku III. je proto správné.

Odvolací soud, podle něhož je napadené usnesení věcně správné, je podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když podle obsahu spisu žalovaným v odvolacím řízení žádné náklady, spojené s uplatňováním či bráněním práva, nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 28. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu