13 VSOL 29/2013-86
30 ICm 351/2012 13 VSOL 29/2013-86 (KSBR 30 INS 18302/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí ve věci žalobce PPF B2 B.V., soukromé společnosti s ručením omezeným, se sídlem Strawinskylaan 933, WTC Twr B, 1077XX Amsterdam, Nizozemské království, identifikační číslo: 34186049, zastoupeného JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem Praha 1, Purkyňova 2, PSČ 110 00, proti žalované Mgr. Haně Hřebenářové, Brno, Šumavská 35, PSČ 602 00, jako insolvenční správkyni dlužnice Aleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Střelice u Brna, Antonína Smutného 643/89a, PSČ 664 47, o určení popřené pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 ICm 351/2012 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice Aleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Střelice u Brna, Antonína Smutného 643/89a, PSČ 664 47, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 18302/2011, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30.11.2012 č.j. 30 ICm 351/2012-36 pokračování-2- (KSBR 30 INS 18302/2011)

tak to:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. v části, v níž byla zamítnuta žaloba, aby soud určil, že žalobce má jako věřitel za dlužnicí Alenou anonymizovano vykonatelnou pohledávku ve výši 137.768,07 Kč, p o t v r z u j e.

II. Ve zbývající části výroku I., v níž byla zamítnuta žaloba, aby soud určil, že žalobce má jako věřitel za dlužnicí Alenou anonymizovano vykonatelnou pohledávku ve výši 41.129 Kč, a ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně z r u š u j e a v tomto rozsahu se věc v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odův odně ní:

Krajský soud v Brně rozsudkem, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zamítl žalobu na určení, že žalobce má jako věřitel za dlužníkem Alenou anonymizovano vykonatelnou pohledávku ve výši 178.897,07 Kč (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Z odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku vyplývá, že soud prvního stupně shledal žalobu včasnou, avšak nedůvodnou. Soud prvního stupně uvedl, že žalobce svoji pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení jako pohledávku nevykonatelnou, byť v textu přihlášky pohledávky odkázal na rozhodčí nález vydaný dne 9.9.2011 pod sp. zn. PEC-PPF2-J 187/2011 rozhodcem JUDr. Radimem Kuchtou, s tím, že tímto rozhodčím nálezem mu byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 41.129 Kč. Žalovaná u přezkumného jednání popřela pohledávku žalobce, uplatněnou z titulu přiznané náhrady nákladů řízení ve výši 41.129 Kč jako neexistující. K následně podané žalobě žalobce tvrdil, že jeho pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, a tuto tvrzenou skutečnost opíral o existenci uvedeného rozhodčího nálezu, který však k důkazu předložil opět v prosté kopii . V předvolání k jednání nařízenému na den 30.11.2012 byl přitom žalobce vyzván, aby k jednání předložil originály listinných důkazů, jejichž provedení navrhuje. U jednání dne 30.11.2012 však žalobce na výzvu soudu sdělil, že originál ani ověřenou kopii rozhodčího nálezu k dispozici nemá, a že jej doloží do tří dnů, čímž fakticky navrhl odročení jednání. Jak soud prvního stupně dále uvedl, této žádosti nevyhověl, neboť žalobci byl dán dostatečný časový prostor k tomu, aby originál listinného důkazu zajistil. Pokud se mu to z objektivních důvodů nepodařilo, mohl požádat ještě před zahájením jednání o jeho odročení, což však neučinil. Podle soudu prvního stupně byl žalobci dán dostatečný prostor k uplatnění jeho procesních práv, pokud toho v důsledku svého lehkomyslného přístupu k plnění procesních pokračování-3- (KSBR 30 INS 18302/2011) povinností nevyužil, nemůže následně tvrdit, že byl soudem na svých právech krácen. Za tohoto stavu soud prvního stupně uzavřel, že žalobce vykonatelnost své pohledávky neprokázal. Podle dalších závěrů soudu prvního stupně popřená pohledávka, spočívající v náhradě nákladů rozhodčího řízení ve výši 41.129 Kč, měla být konstituována právě předmětným rozhodčím nálezem, jehož existenci žalovaná zpochybnila. Jestliže žalobce k jejímu prokázání předložil pouze prostou kopii rozhodčího nálezu a prostou kopii žaloby ze dne 15.6.2011 adresované rozhodci, pak její existenci neprokázal. Soud prvního stupně proto žalobu v celém rozsahu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že ve věci úspěšná žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení vzdala.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. S odkazem na znění ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. a dále závěry Nejvyššího soudu České republiky v rozhodnutí ze dne 30.11.2011 sp. zn. 29 Cdo 1829/2011 a závěry Ústavního soudu v nálezu ze dne 7.4.2011 sp. zn. I. ÚS 2014/10 odvolatel namítal, že neposkytl-li mu soud u jednání řádné poučení podle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. a nevyzval jej k předložení originálu listinných důkazů, jejichž provedení navrhl, zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zdůraznil, že výzva k předložení originálu listinných důkazů, učiněná v předvolání k jednání ve věci, není výzvou učiněnou podle § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť účastníku nebylo poskytnuto poučení o následcích nesplnění uložené povinnosti. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v celém rozsahu vyhověl.

Žalovaná v písemném vyjádření k podanému odvolání navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, a že odvolání splňuje veškeré náležitosti, včetně uvedení způsobilého odvolacího důvodu podle ustanovení § 205 odst. 2, písm. c) o.s.ř., odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

Z předloženého spisu vyplývá, že žalobou ze dne 6.2.2012, došlou soudu téhož dne, se žalobce domáhá proti žalované insolvenční správkyni dlužnice Aleny anonymizovano požadovaného určení s odkazem na tvrzení, že v insolvenčním řízení dlužnice Aleny anonymizovano podal řádně a včas přihlášku své pohledávky ve výši 178.897,07 Kč, s tím, že pohledávka byla při přezkumném jednání pokračování-4- (KSBR 30 INS 18302/2011) popřena insolvenční správkyní částečně, co do výše a pravosti, s odůvodněním, že insolvenční správkyně považuje ujednání o rozhodčí doložce, sjednané v úvěrové smlouvě, za neplatné. Podle dalších tvrzení v žalobě byla rozhodčí doložka v úvěrové smlouvě, jež byla uzavřena mezi dlužnicí a žalobcem , sjednána platně v souladu s právními předpisy, a také rozhodčí nález, vydaný na základě této rozhodčí doložky byl vydán v souladu s platnou právní úpravou. Nadto žalovaná insolvenční správkyně v rozporu s ustanovením § 199 odst. 2 insolvenčního zákona popřela pohledávku žalobce z důvodu jiného právního posouzení věci. Náklady rozhodčího řízení ve výši 41.129 Kč žalobci prokazatelně vznikly, byly mu přiznány pravomocným a vykonatelným rozhodnutím, a proto byly také v insolvenčním řízení přihlášeny po právu. K žalobě žalobce připojil kopie listin-rozhodčího nálezu vydaného JUDr. Radimem Kuchtou dne 9.9.2011 sp. zn. PEC-PPF2-J 187/2011 a úvěrových podmínek společnosti Home Credit a.s. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. V rámci obrany proti žalobě tvrdila, že v daném případě byla rozhodčí doložka sjednána ve smlouvě o úvěru neplatně. Soud prvního stupně nařídil k projednání žaloby jednání na den 30.11.2012, přičemž v předvolání k jednání bylo advokátovi žalobce a žalované uloženo, aby k jednání předložili originály listinných důkazů, jejichž provedení navrhují. Podle obsahu protokolu o jednání poté, co soud prvního stupně konstatoval, že byla dodržena zákonná lhůta k přípravě na jednání a zjistil stanoviska účastníků, přednesl advokát žalobce podanou žalobu a žalovaná své vyjádření k podané žalobě, soud sdělil účastníkům výsledky přípravy jednání a vyzval žalobce k předložení originálu nebo ověřené kopie rozhodčího nálezu. Advokát žalobce sdělil, že originál ani ověřenou kopii rozhodčího nálezu k dispozici nemá a že doloží originál této listiny do tří dnů. Soud prvního stupně dále poučil přítomné účastníky ve smyslu ustanovení § 118b odst. 1, věta druhá a násl. občanského soudního řádu. Žalobce po tomto poučení žádné další skutečnosti netvrdil a důkazy neoznačil, navrhl provedení důkazu originálem rozhodčího nálezu, který soudu předloží do tří dnů. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobce měl možnost požádat o odročení jednání, pokud neměl k dispozici stěžejní listinný důkaz v originále, a že neschopnost žalobce opatřit originál rozhodčího nálezu není důvodem pro odročení jednání, a provedl dokazování přečtením-mimo jiné-předložených kopií rozhodčího nálezu (založených na č.l. 5 a č.l. 34 spisu). Po poučení podle ustanovení § 119a o.s.ř. účastníci již žádné další skutečnosti ani důkazy neoznačili a na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem.

Odvolací soud částečně zopakoval dokazování a z přihlášky pohledávky žalobce zjistil, že žalobce přihlásil pohledávku vůči dlužnici Aleně anonymizovano celkem ve výši 178.897,07 Kč, sestávající z jistiny ve výši 125.553,61 Kč a příslušenství-dlužného úroku do zesplatnění ve výši 5.118,39 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení od 16. dne po zesplatnění ke dni 5.12.2011 ve výši 7.096,07 Kč a nákladů nalézacího řízení ve výši 41.129 Kč. Jako právní důvod vzniku této pohledávky žalobce označil úvěrovou smlouvu č. 3811131294 uzavřenou dne 17.11.2008. Podle údajů, uvedených v bodě 11 formulářové přihlášky, dlužnice uzavřela s věřitelem pokračování-5- (KSBR 30 INS 18302/2011) označenou úvěrovou smlouvu, podle níž měla hradit celkem 84 splátek po 2.129 Kč, z toho však uhradila pouze 19 splátek, a úvěr byl dne 9.12.2009 zesplatněn. Dne 15.6.2011 byla podána žaloba o zaplacení částky 92.601,35 Kč, smluvní pokuty ve výši 38.470,65 Kč a příslušenství, k rozhodci JUDr. Radimu Kuchtovi, rozhodce nárok žalobce uznal a dne 9.9.2011 vydal rozhodčí nález sp. zn. PEC-PPF2-J 187/2011, jímž byla uložena dlužnici povinnost uhradit dlužnou částku spolu s příslušenstvím a rovněž náklady řízení ve výši 41.129 Kč.

Z protokolu o přezkumném jednání a první schůzi věřitelů odvolací soud zjistil, že takto přihlášená pohledávka byla přezkoumána u přezkumného jednání dne 24.1.2012.

Z příslušného listu upraveného seznamu přihlášených pohledávek, týkajícího se věřitele č. 2-PPF B2 B.V., odvolací soud zjistil, že pohledávka žalobce, přihlášená celkem ve výši 178.897,07 Kč (z toho jistina 125.553,61 Kč, příslušenství 53.343,46 Kč), nebyla přezkoumána jako vykonatelná, popřena byla insolvenční správkyní v rozsahu částky 41.129 Kč s odůvodněním, že náklady rozhodčího řízení nejsou účelně vynaloženými náklady za účelem vymáhání pohledávky, neboť rozhodčí doložka je neplatná.

Z písemného vyrozumění o popření přihlášené nevykonatelné pohledávky ze dne 27.1.2012 odvolací soud zjistil, že advokát přihlášeného věřitele PPF B2 B.V. JUDr. Petr Pečený byl vyrozuměn o popření věřitelem přihlášené pohledávky ve výši 41.129 Kč s uvedením důvodu popření a spolu s poučením o tom, že může uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání. Vyrozumění bylo advokátovi uvedeného věřitele doručeno.

Z rozhodčího nálezu, předloženého žalobcem v odvolacím řízení, odvolací soud zjistil, že rozhodce JUDr. Radim Kuchta se sídlem Brno, Příkop 6, ve věcí žalobce PPFB 2 B.V., soukromé společnosti s ručením omezeným, zastoupeného advokátem JUDr. Petrem Pečeným, proti žalované Aleně anonymizovano , anonymizovano , bytem Střelice u Brna, Antonína Smutného 643/89a, o zaplacení částky 92.601,35 Kč, smluvní pokuty a příslušenství, rozhodčím nálezem ze dne 9.9.2011 sp. zn. PCE-PPF2-J 187/2011 rozhodl o žalobou uplatněném nároku ze smlouvy o úvěru č. 3811131294, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce Home Credit, a.s. a žalovanou, tak, že žalovanou zavázal k povinnosti zaplatit žalobci částku 92.601,35 Kč, smluvní pokutu ve výši 38.470,65 Kč a úrok z prodlení ve výši 0,0212 % denně z částky 91.551,35 Kč od 25.12.2010 do zaplacení, a dále náklady řízení ve výši 41.129 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodčího nálezu. Podle doložky právní moci a vykonatelnosti, jímž je tato listina opatřena, nabyl rozhodčí nález právní moci dne 12.9.2011 a vykonatelný je od 16.9.2011.

Podle ustanovení § 198 IZ, věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení pokračování-6- (KSBR 30 INS 18302/2011) u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření (odstavec 1). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku (odstavec 2). Vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 (odstavec 3).

Podle ustanovení § 199 IZ platí, že insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu (odstavec 1). Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (odstavec 2).

V přezkoumávané věci je právním důvodem podané žaloby (jež byla podána včas ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání) uplatnění práva věřitele na určení v insolvenčním řízení přihlášené pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, postupem podle ustanovení § 198 IZ.

Z hlediska skutkového stavu není mezi účastníky sporu o tom, že poté, co byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5.12.2011, č.j. KSBR 30 INS 18302/2011-A-10 zjištěn úpadek dlužnice, rozhodnuto o tom, že úpadek dlužnice bude řešen oddlužením a insolvenční správkyní ustanovena žalovaná, žalobce, jako věřitel v tomto insolvenčním řízení, přihlásil svou pohledávku za dlužnicí v celkové výši 178.897,07 Kč, sestávající z jistiny ve výši 125.553,61 Kč a příslušenství ve výši 53. 343,46 Kč, z čehož částka 41.129 Kč představuje náklady řízení. Na přezkumném jednání dne 24.1.2012 byla žalobcem přihlášená pohledávka přezkoumána jako pohledávka nevykonatelná, a popřena byla insolvenční správkyní v rozsahu částky 41.129 Kč s odůvodněním, že tato částka představuje náklady nalézacího rozhodčího řízení, přiznané rozhodčím nálezem, vydaným na základě neplatné rozhodčí doložky. pokračování-7- (KSBR 30 INS 18302/2011)

Nutno uvést, že základním předpokladem pro vyhovění žalobě na požadované určení je také závěr o tom, že přihlášená pohledávka byla předmětem přezkumu a že byla v příslušném rozsahu účinně popřena.

V přezkoumávané věci byla pohledávka žalobce popřena pouze insolvenční správkyní, a to v rozsahu částky 41.129 Kč, představující (podle tvrzení v žalobě) rozhodčím nálezem přiznané právo na náhradu nákladů rozhodčího řízení. Ve zbývajícím rozsahu, to je v rozsahu částky 137.768,07 Kč, insolvenční správkyně pohledávku žalobce nepopřela, pohledávka žalobce v tomto rozsahu nebyla popřena ani žádným z přihlášených věřitelů, takže v této výši je žalobcem přihlášená pohledávka zjištěna (srov. ustanovení § 201 odst. 1, písm. a/ IZ).

Z tohoto důvodu je tudíž žaloba žalobce, jíž se domáhal určení pravosti i pohledávky ve výši 137.768,07 Kč (sestávající z jistiny ve výši 125.553,61 Kč a příslušenství-dlužného úroku do zesplatnění ve výši 5.118,39 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení od 16. dne po zesplatnění ke dni 5.12.2011 ve výši 7.096,07 Kč) nedůvodná.

Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., v níž byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobce má za dlužnicí Alenou anonymizovano vykonatelnou pohledávku ve výši 137.768,07 Kč, jako (v této části výroku) věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Pokud se týká sporné pohledávky, ve vztahu k níž žalovaná insolvenční správkyně uplatnila její popření, závěrům soudu prvního stupně je možno přitakat pouze potud, že nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a jako procesní nárok je (zpravidla) závislé na rozhodnutí ve věci samé. Nenabude-li rozhodnutí ve věci samé právní moci, nelze hovořit ani o vzniku práva na náhradu nákladů řízení. Pravomocné rozhodnutí ve věci samé tak má v tomto směru konstitutivní povahu (srov. závěry v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.9.2007, sp. zn. 29 Cdo 238/2007, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 92/2008).

Soud prvního stupně založil své zamítavé rozhodnutí na závěru (jak se z odvoláním napadeného rozsudku podává), že žalobce existenci tohoto pravomocného rozhodnutí ve věci samé-rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. Radimem Kuchtou dne 9.9.2011 pod sp. zn. PEC-PPF2-J 187/2011-neprokázal, neboť nepředložil originál této listiny.

Důkazní povinnost uložená účastníkům řízení ustanovením § 120 odst. 1, věty první, o.s.ř., je povinností procesní. O této povinnosti a o důkazním břemenu, jež se s ní pojí, je proto soud povinen účastníky poučit. Založit své rozhodnutí na závěru, že účastník přítomný při jednání neunesl důkazní břemeno, může soud jen tehdy, jestliže takovému účastníku předtím bezvýsledně poskytl poučení podle pokračování-8- (KSBR 30 INS 18302/2011) ustanovení § 118a o.s.ř. (srov. závěry v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.3.2003, sp. zn. 21 Cdo 1491/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 59/2003).

Poučení o důkazní povinnosti podle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. přitom soud poskytne nejen účastníku, který dosud o sporném tvrzení neoznačil žádný důkaz, nebo který sice o svém sporném tvrzení důkaz označil, avšak jde o důkaz zjevně nezpůsobilý prokázat sporné tvrzení, ale i tehdy provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání a jestliže proto (z důvodu neunesení důkazního břemene) by účastník nemohl být ve věci úspěšný (srov. závěry v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.7.2010, sp. zn. 21 Cdo 2604/2009, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 34/2011).

Nebylo-li účastníku řízení poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. dříve, než nastala koncentrace řízení (ač se tak objektivně mělo stát), nebrání ustanovení § 118b odst. 1 tomu, aby tyto skutečnosti vylíčil, resp. aby označil důkazy potřebné k prokázání svých skutkových tvrzení i poté, kdy koncentrace nastala (srov. závěry Nejvyššího soudu ČR formulované v jeho rozsudku ze dne 30.11.2011, sp. zn. 29 Cdo 1829/2011, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 59/2012, na nějž odvolatel v podaném odvolání také odkazuje).

V projednávané věci soud prvního stupně učinil závěr o tom, že žalobce existenci jím tvrzeného rozhodčího nálezu neprokázal (neunesl důkazní břemeno), aniž žalobci řádně poskytl poučení podle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. a dal mu příležitost doplnit (se zřetelem na takto ohlášený výsledek jeho předběžného hodnocení důkazů) důkazní návrhy. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávně zjištěný skutkový stav a tedy nesprávné rozhodnutí ve věci.

Za řádné poučení podle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. rozhodně nelze považovat-jak odvolatel správně namítal-výzvu soudu prvního stupně v předvolání k jednání, v němž bylo předvolaným účastníkům a zástupci žalobce uloženo předložit originály listin, jichž se dovolávají, již proto, že součástí této výzvy nebylo poučení o následcích jejího nesplnění. Řádného poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. se žalobci nedostalo ani u jednání dne 30.11.2012, u něhož soud prvního stupně, poté co provedl dokazování přečtením žalobcem předložené kopie rozhodčího nálezu, sice seznámil žalobce s předběžným závěrem o tom, že žalobce existenci popřené (vykonatelné) pohledávky nedoložil, neboť nedoložil originál této listiny, nicméně-zcela nelogicky-návrhu žalobce na odročení jednání tak, aby žalobce měl příležitost dokazování doplnit předložením originálu listiny nevyhověl.

Nesplnil-li soud prvního stupně řádně poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. v daném případě (kdy se nekonalo přípravné jednání) pokračování-9- (KSBR 30 INS 18302/2011) do skončení prvního jednání ve věci, nic nebrání provedení žalobcem označeného důkazu přečtením originálu listiny v odvolacím řízení.

Z provedeného dokazování v odvolacím řízení pak vyplývá, že o nároku žalobce, jako věřitele ze smlouvy o úvěru č. 3811131294, bylo rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem JUDr. Radimem Kuchtou dne 9.9.2011 pod sp. zn. PEC-PPF2-J187/2011, který je opatřen doložkou právní moci a vykonatelnosti, jímž byla dlužnice (v uvedeném rozhodčím řízení žalovaná), zavázána-mimo jiné-k povinnosti zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 41.129 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodčího nálezu.

S ohledem na skutkové okolnosti, na nichž žalovaná insolvenční správkyně uplatňuje, že žalobcem přihlášená pohledávka ve výši 41.129 Kč nevznikla, je pro rozhodnutí soudu určující posouzení otázky, zda byla platně sjednána rozhodčí doložka.

Soud prvního stupně, vycházeje ze závěru, že žalobce existenci rozhodnutí, zakládající žalobcem tvrzený nárok na náhradu nákladů řízení, neprokázal, se však posouzením tohoto, zda uvedený rozhodčí nález byl vydán na základě platně sjednané rozhodčí doložky, nezabýval.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219a odst. 2 o.s.ř. a rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající části výroku I., v níž byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobce má za dlužnicí Alenou anonymizovano (vykonatelnou) pohledávku ve výši 41.129 Kč, a v souvisejícím výroku II. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud prvního stupně posoudí, zda byla prokázána i důvodnost žalobou uplatněného nároku.

V této souvislosti považuje odvolací soud za potřebné zdůraznit, že žalovaná insolvenční správkyně jinou právní kvalifikaci žalobcem přihlášené pohledávky ( nesprávné právní posouzení věci ) nenamítala. Námitka, uplatněná v důvodech popěrného úkonu insolvenčního správce je ve svém důsledku námitkou nedostatku pravomoci rozhodce (zakládající se na neplatnosti rozhodčí doložky), což nepřijatelný důvod popření vykonatelné pohledávky ve smyslu ustanovení § 199 odst. 1 IZ nepředstavuje (srov. závěry v rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27.3.2012, č.j. 17 VSOL 28/2011-88, KSOS 10 INS 4731/2010 a v rozsudku ze dne 22.11.2012 č.j. 11 VSOL 51/2012-60, KSOS 22 INS 2900/2011).

V dalším řízení soud prvního stupně rozhodne nově i o náhradě nákladů řízení. pokračování-10- (KSBR 30 INS 18302/2011)

Poučen í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V Olomouci dne 24. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu