13 VSOL 223/2014-48
39 ICm 681/2011 13 VSOL 223/2014-48 (KSOS 39 INS 16082/2010)

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové ve věci žalobce PROFI CREDIT Czech, a.s., se sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1, PSČ 110 00, IČ 61860069, proti žalovanému Ing. Davidu Papouškovi, insolvenčnímu správci dlužníka Vladislava Pospíšila, Na Hradbách 2/120, Ostrava-Moravská Ostrava, PSČ 702 00, zastoupeného JUDr. Petrem Langerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Sokolská třída 1331/31, Ostrava, PSČ 702 00, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 39 ICm 681/2011 jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužníka Vladislava Pospíšila, bytem Nerudova 881, Bohumín-Nový Bohumín, PSČ 735 81, vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 16082/2010, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.11.2014, č.j. 39 ICm 681/2011-39 [správně 39 ICm 681/2011-39 (KSOS 39 INS 16082/2010)],

tak to:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. m ě n í tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 8.228 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokáta. (KSOS 39 INS 16082/2010) II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1.270,50 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokáta.

Odův odně ní:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení (výrok I.), o jeho nákladech rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů (výrok II.) s tím, že žalobci bude po právní moci rozhodnutí vrácen soudní poplatek z účtu soudu ve výši 1.000 Kč (výrok III.). Na odůvodnění uvedl, že žalobce doručil dne 21.3.2011 soudu žalobu, kterou se domáhal určení pravosti a výše pohledávky přihlášené v insolvenčním řízení dlužníka. Před zahájením jednání o věci vzal podáním doručeným soudu dne 30.10.2014 žalobu v celém rozsahu zpět. S odkazem na ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. proto soud řízení zastavil a o náhradě jeho nákladů rozhodl podle § 202 odst. 1 insolvenčního zákona.

Proti usnesení soudu prvního stupně, a to pouze proti jeho výroku II., podal včasné odvolání žalovaný. Namítal, že soud otázku náhrady nákladů řízení posoudil nesprávně, když nepostupoval podle § 146 odst. 2 o.s.ř. Odkaz na úpravu § 202 odst. 1 insolvenčního zákona není dle žalovaného přiléhavý i proto, že v úkonu zpětvzetí žaloby se žalobce nedovolával aplikace § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, ale toho, že názor, z něhož při podání žaloby vycházel, se posléze ukázal být nesprávným. Žalobce podle žalovaného procesně zavinil zastavení řízení, a proto je povinen uhradit náklady, které v řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem. V odvolacím řízení se žalovaný domáhal změny napadeného výroku II. usnesení soudu prvního stupně tak, že mu bude přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím.

V tomto řízení soud postupuje podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném od 1.1.2014 (dále též jen IZ , viz Čl. II. zákona č. 294/2013 Sb.).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadený výrok II. usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), (KSOS 39 INS 16082/2010) a to bez jednání (§ 214 odst. 2, písm. e/ o.s.ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání nelze upřít důvodnosti.

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že žalobce se žalobou doručenou soudu 21.3.2011 domáhal určení výše pohledávky, kterou přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka jako vykonatelnou ve výši 99.173 Kč a žalovaný ji na přezkumném jednání dne 30.3.2011, na němž byla zařazena k přezkumu jako nevykonatelná, co do částky 41.822 Kč popřel. Žalovaný se k žalobě vyjádřil na výzvu soudu podáním doručeným dne 27.8.2014 prostřednictvím svého advokáta, k vyjádření připojil plnou moc udělenou dne 15.10.2013 svému zástupci a osvědčení o registraci zástupce jako plátce DPH. Dne 30.10.2014 bylo soudu doručeno zpětvzetí žaloby, v němž žalobce uvedl, že zvážil své uplatněné nároky a vývoj judikatury v této oblasti, přičemž dospěl k závěru, že je namístě vzít žalobu v celém rozsahu zpět. Navrhl, aby soud o nákladech řízení rozhodl tak, že náhrada nákladů nebude přiznána žádnému z účastníků proto, že v roce 2011, kdy podal žalobu, zde byl odlišný postoj k posuzování otázky, která byla předmětem žalobního návrhu . Podle žalobce je třeba brát v potaz i předpoklady úspěchu ve věci, a to v době podání žaloby v roce 2011 a na počátku roku 2015, kdy soud nařídil jednání o věci.

Podle ustanovení § 163 IZ o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f).

Podle ustanovení § 202 odst. 1 IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci.

Podle ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

Podle ustanovení § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

V tomto sporu o určení pohledávky, která je incidenčním sporem, je třeba o náhradě nákladů rozhodovat podle úpravy občanského soudního řádu (§ 163 IZ) (KSOS 39 INS 16082/2010) s tou výjimkou, že ve sporu o určení (pravosti, výše či pořadí) pohledávky účastník nemá vůči insolvenčnímu správci právo na náhradu nákladů (§ 202 odst. 1, věta prvá IZ).

V této věci je žalobce přihlášeným věřitelem, jehož pohledávka byla popřena insolvenčním správcem (žalovaným) co do výše. Žaloba byla vzata zpět z důvodu změny spočívající v odlišném postoji k posuzování otázky, která byla předmětem žalobního návrhu . Z důvodu zpětvzetí vyplývá, že to byl žalobce, kdo zavinil zastavení řízení, a proto právo na náhradu nákladů řízení vzniklo dle § 146 odst. 2, věty první o.s.ř. žalovanému insolvenčnímu správci. Úprava dle § 202 odst. 1 IZ se proto neuplatní a odvolací námitka žalovaného o nepřípadnosti její aplikace soudem prvního stupně je důvodná.

Z důvodu zpětvzetí žaloby vyplývá, že žalobce změnil názor o opodstatněnosti své žaloby až v průběhu řízení v důsledku změněné soudní praxe v posuzování uplatněného nároku. Změna judikatury soudů však (sama o sobě) není důvodem zvláštního zřetele hodným, pro který by bylo možno aplikovat úpravu § 150 o.s.ř. Takovým důvodem jsou zejména osobní a sociální poměry na stranách obou účastníků soudního řízení, případně skutečnost, že žalovaný nezavdal příčinu k zahájení soudního sporu. Odvolací soud proto nevidí v této věci důvod pro nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žalovanému, kterému vzniklo.

Protože právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně vzniklo podle § 146 odst. 2, věty první žalovanému a nejsou důvody mu toto právo nepřiznat (§150 o.s.ř.), je třeba napadený výrok II. změnit tak, že žalobce bude zavázán k náhradě nákladů řízení žalovanému (§ 220 odst. 1 o.s.ř.).

Žalovanému v řízení před soudem prvního stupně vznikly náklady na právním zastoupení za dva úkony právní služby (vyjádření k žalobě dne 27.8.2014 a příprava a převzetí zastoupení dne 15.10.2013) v sazbě 3.100 Kč dle § 7, bod 5.,§ 9 odst. 4, písm. c) vyhlášky 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif ). Dále má žalovaný právo na paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). To vše včetně náhrady DPH v sazbě 21% činí 8.228 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Odvolací soud proto žalobce zavázal k zaplacení náhrady nákladů žalovaného za řízení před soudem prvního stupně v takto vyčíslené částce, lhůtu k plnění a platební místo určil podle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.

V odvolacím řízení vzniklo právo na náhradu nákladů řízení žalovanému dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení představují náklady na právním zastoupení ve výši jedné poloviny odměny za jeden úkon právní služby (odvolání ze dne 30.10.2014) v sazbě 1.500 Kč (tarifní hodnota 8.228 Kč) a jedné paušální náhradě hotových výdajů 300 Kč (§ 7, bod 4., § 13 odst. 3 advokátního tarifu). To vše včetně DPH v sazbě 21 % (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) činí 1.270,50 Kč. Proto odvolací soud žalobce (KSOS 39 INS 16082/2010) zavázal k zaplacení takto vyčíslené náhrady nákladů odvolacího řízení žalovanému, lhůtu k plnění a platební místo určil rovněž podle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, účastníkům se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 30. března 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu