13 VSOL 215/2017-79
č. j. 72/24 ICm 3209/2013 13 VSOL 215/2017-79 (KSBR 24 INS 5101/2012) ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí ve věci

žalobce: JUDr. Karel Malásek, IČ: 66256615 sídlem Hornická 901, 666 03 Tišnov jako insolvenční správce dlužnice DAC Elektric, s.r.o. sídlem Dvořákova 611, 666 01 Tišnov, IČ: 28285298 zastoupený advokátem Mgr. Miroslavem Lahodou sídlem Banskobystrická 157, 621 00 Brno

proti žalované: DOGIS SPED, s.r.o., IČ: 46962311 sídlem 664 24 Drásov č. p. 376 zastoupené obecným zmocněncem JUDr. Karlem Volným narozeným 12. 3. 1964, 666 03 Hradčany 123

o určení neúčinnosti právního úkonu a o vydání 79.000 Kč do majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 ICm 3209/2013 jako incidenční spor v insolvenční věci

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. isir.justi ce.cz (KSBR 24 INS 5101/2012)

dlužnice DAC Elektric, s.r.o., se sídlem Dvořákova 611, 666 01 Tišnov, IČ: 28285298, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 24 INS 5101/2012,

o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28.11.2016, č.j. 72/24 ICm 3209/2013-45 (KSBR 24 INS 5101/2012)

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Brně rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zamítl žalobu na určení, že platby provedené společností DAC Elektric, s.r.o. dne 4. 3. 2011, 20. 6. 2011 a dne 19. 8. 2011 na úhradu daňového dokladu faktury č. 11042588, jsou neúčinné (výrok I.), zamítl žalobu na vydání částky 79.000 Kč jako plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty dlužníka (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uzavřel, že byl-li úpadek dlužníka DAC Elektric, s.r.o. zjištěn usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2012, č. j. KSBR 24 INS 5101/2012-A-18, účinky rozhodnutí o úpadku nastaly ke dni 3. 10. 2012, a žaloba byla podána insolvenčním správcem u soudu dne 25. 9. 2013, byla podána osobou oprávněnou a včas. Žalobu však neshledal důvodnou. Vyšel ze zjištění, že žalovaný, jako dodavatel, realizoval pro dlužníka, jako objednatele, mezinárodní dopravu, plnění bylo uskutečněno dne 8. 11. 2010. Za toto plnění fakturoval žalovaný fakturou č. 11042588, vystavenou dne 10. 11. 2010, částku ve výši 79.000 Kč, splatnou dne 25. 12. 2010. Uvedená částka byla dlužníkem uhrazena tak, že z účtu dlužníka byla dne 4. 3. 2011 uhrazena částka 70.000 Kč, dne 20. 6. 2011 4.000 Kč a dne 19. 8. 2011 5.000 Kč. V roce 2010 přitom dlužník, jako odběratel, a žalovaný, jako dodavatel, uzavřeli závazkové vztahy minimálně v pěti případech, jednalo se o obdobné plnění, za něž byla žalovaným fakturována fakturou ze dne 31. 3. 2010 částka 49.200 Kč, fakturou ze dne 9. 6. 2010 částka ve výši 73.200 Kč, fakturou ze dne 8. 9. 2010 částka ve výši 73.200 Kč, a fakturou ze dne 16. 9. 2010 částka 20.400 Kč, přičemž takto vyfakturované částky byly dlužníkem uhrazeny se zpožděním nejvýše pěti dní po lhůtě splatnosti. V době, kdy byly uskutečněny platby na fakturu č. 11042588, měl dlužník více věřitelů s pohledávkami po lhůtě splatnosti více jak 30 dnů. Soud prvního stupně uzavřel, že dlužník v době provádění těchto plateb byl již v úpadkové situaci, a že realizací těchto plateb se žalovanému na úkor ostatních věřitelů dostalo vyššího uspokojení, než jaké by mu

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. (KSBR 24 INS 5101/2012)

náleželo v konkursu, přesto se však nejedná o zvýhodňující právní úkon, neboť byly splněny kumulativně podmínky uvedené v ustanovení § 241 odst. 5 insolvenčního zákona. V této souvislosti soud prvního stupně zohlednil, že žalovaný s dlužníkem v roce 2010 obchodovali opakovaně-minimálně v pěti případech, žalovaný vyúčtované částky za poskytnuté plnění, jež se pohybovaly v řádech desítek tisíc korun , vždy uhradil se zpožděním nejvýše pěti dnů po lhůtě splatnosti. Zaplatil-li dlužník částku ve výši 70.000 Kč z částky fakturované fakturou č. 11042588 dne 4. 3. 2011, učinil tak sice se zpožděním dvou měsíců po lhůtě splatnosti, podle soudu však toto zpoždění nijak nevybočuje z podmínek obvyklého obchodního styku. Podle přesvědčení soudu prvního stupně dlužník za toto plnění poskytnuté žalovanému obdržel přiměřené protiplnění, žalovaný si svoje povinnosti vůči dlužníkovi na základě smlouvy mezi nimi uzavřené splnil. V přezkoumávané věci nelze podle soudu prvního stupně vycházet ze závěrů jiných soudů (míněno Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci) o přiměřenosti protiplnění tak, jak vyplývají z rozhodnutí, na něž žalobce odkazoval, neboť v této věci se nejednalo například o poskytnutí úvěru či půjčky, což s sebou nese specifičnost časového protiplnění , nýbrž se jednalo o mezinárodní přepravu. V souvislosti s posouzením toho, zda žalovaný mohl při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku nebo že by tento jeho úkon mohl vést k dlužníkovu úpadku, vzal soud prvního stupně v úvahu, že mezi žalovaným a dlužníkem byly realizovány obchody nepřekračující částku 100.000 Kč, a při takových obchodech lze očekávat i nižší míru náležité pečlivosti. Pokud byly předmětné platby dlužníkem uskutečněny v první polovině roku 2011, a výkaz zisku ztrát a rozvaha byly zveřejněny v obchodním rejstříku až ke dni 1. 7. 2011, nemohl mít žalovaný údaje vyplývající z těchto listin k dispozici, jiné veřejně dostupné informace nemohl získat. Ani z této listiny uveřejněné v obchodním rejstříku nelze dovodit, že by dlužník byl v úpadku nebo že by provedení platby mohlo k jeho úpadku vést. Z této rozvahy uveřejněné ke dni 1. 7. 2011 je sice patrné, že v případě dlužníka se nejedná o zdravě fungující společnost, současně však z ní ani neplyne, že by mohl být v úpadku. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný o možném úpadku dlužníka věděl. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že úspěšný žalobce -správně žalovaný- v tomto řízení náhradu nákladů nepožadoval.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýká, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle názoru odvolatele nebyla splněna podmínka přiměřeného protiplnění, neboť dlužník v době, kdy realizoval uvedené úhrady žalovanému, neobdržel žádné protiplnění ani jiný majetkový prospěch. Odvolatel odkázal na závěry v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 10. 2015 č.j. 25 ICm 2964/2014-46, podle nichž formální protiplnění v rámci oboustranně zavazujícího právního úkonu mezi dlužníkem a věřitelem je přiměřeným majetkovým prospěchem jen tehdy, je-li poskytnuto současně s plněním dlužníka. Negativní definici zvýhodňujícího jednání proto plnění dluhu, za nějž se dostalo dlužníkovi dřívějšího protiplnění, je vyhověno jen tehdy, přinese-li dlužníkovi další prospěch, protiplnění, není-li souběžné, bez dalšího přiměřeným majetkovým prospěchem není. Obdobné závěry učinil i Vrchní soud v Olomouci ve svém rozsudku ze dne 18. 5. 2016 č.j. 11 VSOL 41/2016-96, v němž konstatoval, že platbou dlužníka, směřujícího k zániku splatného dluhu se dlužníkovi nedostalo žádného protiplnění, a dále konstatoval, že platba nebyla učiněna ani za podmínek obvyklých v obchodním styku, neboť byla učiněna osm měsíců po

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. (KSBR 24 INS 5101/2012)

dohodnuté splatnosti. V daném případě byla sice jedna z plateb uhrazena již dva a půl měsíce po lhůtě splatnosti, další však více jak šest měsíců a poslední více jak osm měsíců po lhůtě splatnosti. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v celém rozsahu vyhověl. Žalovaný navrhl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit.

4. Dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění (mimo jiné) zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-přechodného ustanovení uvedeného zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

5. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění zákona č. 294/2013 Sb., dále novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení Čl. II, bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti zákona č. 64/2017 Sb. se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

6. Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, a že odvolání obsahuje všechny náležitosti, včetně uvedení způsobilého odvolacího důvodu, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Vady uvedené v ustanovení § 212a odst. 5 o.s.ř. se z obsahu spisu nepodávají.

8. V přezkoumávané věci je právním důvodem podané žaloby uplatnění odpůrčího nároku. Žalobce se svou žalobou, doručenou soudu dne 25. 9. 2013 a doplněnou podáním ze dne 20. 12. 2013, došlým soudu téhož dne, a podáním ze dne 7. 11. 2016, došlým soudu dne 9. 11. 2016, domáhá určení neúčinnosti právních úkonů-plateb celkem ve výši 79.000 Kč provedených dlužnicí dne 4. 3. 2011, dne 20. 6. 2011 a dne 19. 8. 2011 na úhradu blíže označeného daňového dokladu- faktury, a vydání plnění z těchto neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty dlužnice. Podle skutkových tvrzení v žalobě byly uvedené platby provedeny bankovním převodem z běžného účtu dlužnice vedeného dříve u Komerční banky, a.s., a jedná se o úhrady daňového dokladu-faktury č. 11042588 ze dne 10. 11. 2010. Dlužnice uhradila žalované dne 4. 3. 2011 částku ve výši 70.000 Kč, dne 20. 6. 2011 částku ve výši 4.000 Kč a dne 19. 8. 2011 částku ve výši 5.000 Kč přesto, že v této době byla již v úpadku ve formě platební neschopnosti. V době vystavení faktury žalovanou měla dlužnice dluhy ve výši přesahující 9.700.000 Kč vůči dvěma

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. (KSBR 24 INS 5101/2012)

subjektům, tedy v této době měla již více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky nebyla schopna plnit několik měsíců. V důsledku napadených právních úkonů se dostalo žalované vyššího uspokojení, než jaké by jí náleželo v konkursu, neboť do insolvenčního řízení byly přihlášeny pohledávky věřitelů celkem ve výši 14.176.526,05 Kč, v této výši byly pohledávky věřitelů zjištěny, dosavadní příjmy majetkové podstaty jsou přitom ve výši 75.996,57 Kč, z čehož částka 50.000 Kč představuje zálohu na náklady insolvenčního řízení, v majetkové podstatě se pak nachází pouze movitý majetek, který je předmětem zajištění, a jehož případný výtěžek zpeněžení bude použit výlučně k uspokojení zajištěného věřitele, přičemž reálná hodnota tohoto majetku nedosahuje ani částky 40.000 Kč. Předmětné úhrady byly zvýhodněním žalované jako věřitelky na úkor jiných věřitelů ve smyslu ustanovení § 235 odst. 1 IZ a zároveň byly zvýhodňujícími právními úkony ve smyslu ustanovení § 241 IZ. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. V rámci procesní obrany proti žalobě tvrdila, že v průběhu roku 2010 s dlužnicí opakovaně obchodovala, a vzhledem k platební morálce nic nenasvědčovalo tomu, že by v době, kdy byly pohledávky žalované dlužníkem zaplaceny, byla dlužnice v úpadku. Fakturu č. 11042588 žalovaná vystavila dne 10. 10. 2010 v době, kdy dlužnice pravidelně hradila svoje závazky bez jakýchkoli výzev k úhradě ze strany žalované, pouze úhrady poslední faktury byly provedeny opožděně a s omluvou.

9. Podle ustanovení § 235 IZ, ve znění účinném do 31. 12. 2013, neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí (odstavec 1). Neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen odpůrčí žaloba ) (odstavec 2).

10. Podle ustanovení § 236 odst. 2 IZ, není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada.

11. Podle ustanovení § 237 odst. 1 IZ, povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.

12. Podle ustanovení § 239 IZ, ve znění účinném do 31. 12. 2013, odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat (odstavec 1). Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne (odstavec 3).

13. Podle ustanovení § 241 IZ, zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu (odstavec 1). Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odstavec 2). Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník a) splnil dluh dříve, než se stal splatným, b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. (KSBR 24 INS 5101/2012)

neprospěch, c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné (odstavec 3). Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (odstavec 4). Zvýhodňujícím právním úkonem není a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem (odstavec 5).

14. Odvolací soud-ve shodě se soudem prvního stupně-uzavírá, že žaloba byla podána insolvenčním správcem jako osobou, která je k podání odpůrčí žaloby jedině legitimována, proti žalované, jako osobě, která měla z právních úkonů podle tvrzení v žalobě prospěch. Vzhledem k tomu, že účinky rozhodnutí o úpadku (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2012, č. j. KSBR 24 INS 5101/2012-A-18) nastaly zveřejněním v insolvenčním rejstříku dne 3. 10. 2012, je zjevné, že byla-li odpůrčí žaloba doručena soudu dne 25. 9. 2013, byla podána před uplynutím lhůty uvedené v ustanovení § 239 odst. 3 IZ.

15. Z hlediska skutkového stavu není mezi účastníky sporu o tom, že dlužnice uhradila na pohledávku žalované vůči dlužnici částku celkem ve výši 79.000 Kč z částky, jež byla žalovanou vyfakturována fakturou č. 1104258 ze dne 10. 11. 2010, se stanoveným datem splatnosti 25. 12. 2010. Uvedenou částku uhradila bezhotovostně na účet žalované tak, že z účtu dlužnice byla odepsána dne 4. 3. 2011 částka ve výši 70.000 Kč, dne 20. 6. 2011 částka 4.000 Kč a dne 19. 8. 2011 částka ve výši 5.000 Kč.

16. K tomu odvolací soud dodává, že se zřetelem na doplněné údaje žalobcem a žalovanou u jednání dne 28. 11. 2011 (o tom, že v případě poskytnutého plnění ze strany žalované se jednalo o mezinárodní autodopravu ) lze dovodit, že pohledávka žalované vůči dlužnici je pohledávkou přestavující právo na zaplacení přepravného dle smlouvy o přepravě věci, uzavřené v režimu zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, § 610 a násl. (srov. § 3028 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jímž byl zrušen, mimo jiné, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů).

17. Shora citované ustanovení § 241 IZ upravuje druhou ze skutkových podstat navazujících na obecnou definici neúčinnosti právního úkonu. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by jinak náleželo v konkursu, přičemž současně jde o úkon, který dlužník učinil v době, kdy již byl v úpadku (nebo o úkon, který vedl k úpadku) a (nebyl-li učiněn ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern) v době jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. (KSBR 24 INS 5101/2012)

18. Ani odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že dlužnice realizovala platby ve výši 70.000 Kč, 4.000 Kč a 5.000 Kč na pohledávku žalované, tedy plnila svůj dluh vůči žalované, v době, kdy již byla v úpadku, neboť, jak bylo soudem prvního stupně dále zjištěno (a správnost těchto zjištění žalovaná nezpochybňovala) v této době (to je již dne 4. 3. 2011) měla více věřitelů s pohledávkami více jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Vzhledem k tomu, že-jak z insolvenčního rejstříku, spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 24 INS 5101/2012 dále vyplývá- insolvenční řízení dlužnice bylo zahájeno dne 2. 3. 2012, byla naplněna i další podmínka, a sice, že odporované právní úkony byly učiněny v době jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení.

19. S ohledem na doplněná tvrzení žalobce v jeho podání ze dne 7. 11. 2016 o výši pohledávek věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení a o stavu a struktuře majetkové podstaty dlužnice, jež žalovaná v průběhu řízení před soudem prvního stupně nijak nerozporovala, ani odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že pohledávka žalované by v konkursu nebyla uspokojena v té výši tak, jak se to stalo odporovanými úkony.

20. Pro rozhodnutí odvolacího soudu je určující posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o tom, že odporované právní úkony jsou právními úkony definovanými v ustanovení § 241 odst. 5, písm. b) IZ.

21. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v případě odporovaných právních úkonů se jedná o právní úkony učiněné dlužnicí za podmínek obvyklých v obchodním styku (zaplacení přepravného, tedy splnění závazku ze smlouvy o přepravě věci), a souhlasí i s tím, že za tyto právní úkony obdržela dlužnice přiměřené protiplnění. Pokud se týká onoho přiměřeného protiplnění, žalobce skutečnost, že žalovaná splnila závazek, k němuž se zavázala ve smlouvě o přepravě věcí, to je, přepravila věci z místa odeslání do místa určení, nezpochybnil, přičemž je také zřejmé, že tohoto závazkového vztahu s žalovanou využívala dlužnice v souvislosti s realizací vlastní podnikatelské činnosti.

22. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně i v tom, že žalovaná, v jejíž prospěch byly odporované úkony dlužnice učiněny, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužnice je v úpadku nebo že by tento úkon mohl vést k jejímu úpadku.

23. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 29. 8. 2017, sen. zn. 29 ICdo 82/2015 (jenž je veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu) vysvětlil, že má-li určitá osoba dostát požadavku náležité pečlivosti, je povinna vyvinout ke zjištění rozhodných skutečností takové úsilí, které by v obdobné situaci vyvinula jiná rozumně pečlivá osoba. Je-li však nadána odbornými znalostmi, schopnostmi či dovednostmi, lze z požadavku náležité péče dovodit, že je povinností takové osoby své znalosti, schopnosti či dovednosti (v rámci svých možností) využít. Posuzování toho, zda určitá osoba vyvinula patřičné úsilí, je tedy otázkou posuzování okolností konkrétního případu, a nelze učinit paušální závěr, podle něhož by určité jednání vždy bylo v souladu s požadavkem náležité péče.

24. S ohledem na skutková zjištění soudu prvního stupně, jež odvolatel nijak nezpochybnil, se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná ani při náležité

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. (KSBR 24 INS 5101/2012)

pečlivosti nemohla poznat, že se dlužnice v době uskutečnění odporovaných úkonů nachází v úpadku.

25. Jak soud prvního stupně správně zjistil (a odvolatel správnost těchto zjištění nezpochybnil), žalovaná a dlužnice byly v období roku 2010 v pravidelném obchodním styku. Žalovaná pro dlužníka v roce 2010 uskutečnila přepravu věcí v dalších čtyřech případech, přičemž v těchto případech dlužnice sjednané přepravné žalované uhradila maximálně se zpožděním pěti dnů. V prodlení se zaplacením přepravného se dlužnice ocitla skutečně až v posledním případě, to je v případě přepravy uskutečňované v listopadu 2010. Žalobce v podané žalobě netvrdil, že by dlužnice o své nepříznivé finanční situaci žalovanou informovala, případně, že by žalovaná sama dlužnici vyzývala k zaplacení přepravného, a ani z provedeného dokazování nevyplynula žádná taková skutečnost, z níž by bylo možno dovozovat, že žalované bylo známo, že dlužnice neplní závazky vůči svým věřitelům (v době odporovaných úkonů vůči dvěma věřitelům).

26. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že žalovaná před tím, než došlo k odporovanému plnění ani při vynaložení náležité pečlivosti nemohla úpadek dlužnice rozpoznat.

27. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení, podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť ve sporu úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Olomouc 18. prosince 2017

JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.