13 VSOL 21/2014-66
25 ICm 697/2012 13 VSOL 21/2014-66 (KSOS 25 INS 4320/2010) ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla ve věci žalobce Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem v Bílově č.p. 7, PSČ 743 01, zastoupeného Mgr. Ivetou Horáčkovou, advokátkou se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 14, proti žalované JUDr. Dagmar Jahnové, insolvenční správkyni, se sídlem v Novém Jičíně, Generála Hlaďo 4, PSČ 741 01, o vyloučení nemovitostí, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem Vrchy č.p. 23, PSČ 742 45, identifikační číslo: 76293238, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 25 INS 4320/2010, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.10.2013, č.j. 25 ICm 697/2012-33 (KSOS 25 INS 4320/2010),

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. (KSOS 25 INS 4320/2010)

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl žalobu žalobce na vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka Romana anonymizovano , a to vyloučení spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 k celku na nemovitostech, a to budovy č.p. 23-rodinný dům na pozemku parc. č. st. 33/2, pozemku parc. č. st. 33/2-zastavěná plocha a nádvoří a pozemku parc. č. 536/4 -zahrada, to vše zapsáno v katastru nemovitostí pro obec Vrchy, katastrální území Vrchy, okres Nový Jičín, na listu vlastnictví č. 232 vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Nový Jičín (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že poté, co byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs, a to usnesením ze dne 17.8.2010, č.j. KSOS 25 INS 4320/2010-B-9, doručil žalobce žalované i dlužníku Romanu Glavatému výzvu k vrácení daru. Žalobce má za to, že právní účinky vrácení daru nastaly dnem doručení výzvy dlužníku, vlastnické právo k nemovitostem se tudíž obnovilo ve prospěch žalobce a žalobce se domáhá vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka, protože není důvod pro to, aby tyto nemovitosti byly v majetkové podstatě dlužníka zapsány. Soud uzavřel, že právní vztah z darování zaniká podle § 630 obč. zák. na základě kvalifikovaného porušení dobrých mravů chováním obdarovaného vůči dárci, popřípadě členům jeho rodiny, a dále na základě jednostranného projevu dárce vůči obdarovanému, kterým se domáhá vrácení daru. Darovací smlouva se tím bez dalšího ruší a obnovuje se původní právní vztah. Žalobce projevil svou vůli o odvolání daru vtělenou do jednostranného právního úkonu, a to výzvy k vrácení daru vůči dlužníku jako obdarovanému dne 29.4.2011, tj. až poté, kdy byl na majetek dlužníka Romana anonymizovano prohlášen konkurs (17.8.2010) a kdy žalovaná jako soudem ustanovená insolvenční správkyně spoluvlastnický podíl na nemovitostech, o něž v řízení jde, jako vlastnictví dlužníka zapsala do soupisu majetkové podstaty (3.8.2010). V té době však ve smyslu ustanovení § 246 odst. 1 insolvenčního zákona a § 217 insolvenčního zákona byla oprávněna nakládat s majetkovou podstatou pouze insolvenční správkyně, a tedy jednostranný právní úkon žalobce ze dne 29.4.2011 adresovaný jednak žalované, a jednak dlužníkovi, nemohl vyvolat zamýšlených účinků, to je obnovení vlastnického práva žalobce. V řízení bylo prokázáno, že spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 na předmětných nemovitostech do soupisu majetkové podstaty dlužníka náleží, protože dlužník tento spoluvlastnický podíl nabyl na základě darovací smlouvy ze dne 21.3.2008 uzavřené mezi žalobcem Romanem Zavřelem jako dárcem a dlužníkem Romanem Glavatým jako obdarovaným, s právními účinky vkladu práva ke dni 14.4.2008.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, ve kterém namítal, že napadený rozsudek trpí vadami uvedenými v ustanovení § 205 odst. 2, písm. b), (KSOS 25 INS 4320/2010) d) a g) o.s.ř. Namítá, že soud prvního stupně se nezabýval podstatnými okolnostmi případu spočívajícími v tom, zda se obdarovaný choval vůči dárci v hrubém rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 630 obč. zák. v platném znění, kdy i přes skutková tvrzení žalobce a důkazní návrhy žádné dokazování nevedl. Tvrdí, že odkaz soudu prvního stupně na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22.11.2011, č.j. 17 Cmo 4/2011-62 není po skutkové ani právní stránce totožný s projednávanou věcí. Poukazuje na to, že účinek obnovení vlastnického práva nastává automaticky ze zákona dnem doručení výzvy obdarovanému, což se v dané věci nepochybně stalo. Dle jeho názoru na této skutečnosti nemůže ničeho změnit to, že na insolvenčního správce přešlo podle § 246 odst. 1 insolvenčního zákona dnem prohlášení konkursu na majetek dlužníka oprávnění nakládat s majetkovou podstatou dlužníka a že tato okolnost má dle názoru soudu bránit tomu, aby se mohl úspěšně domoci vyloučení svého daru, k jehož vrácení dlužníka i insolvenčního správce svou výzvou vyzval, z majetkové podstaty dlužníka jen proto, že tuto výzvu doručil dlužníkovi a správci až poté, co došlo k prohlášení konkursu. Argumentuje tím, že insolvenční správce ho o soupisu majetku do majetkové podstaty neinformoval, stejně tak nebyl ani informován o prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Tvrdí, že pokud by výklad ustanovení § 246 odst. 1 insolvenčního zákona měl být tak široký, jak to učinil soud prvního stupně, má za to, že by se jednalo o bezprecedentní zásah do nezadatelného vlastnického práva, kdy se ustanovení § 246 odst. 1 insolvenčního zákona dostává do kolize s hmotněprávním ustanovením § 630 občanského zákoníku a dochází k situaci, kdy je znemožňováno určité skupině osob domáhat se vyloučení věci z majetkové podstaty dlužníka bez jakéhokoliv relevantního opodstatnění a bez náležitého zkoumání, zda byly či nebyly naplněny zákonné podmínky vrácení daru. Odvolatel znovu odkazuje na skutková tvrzení, která učinil již v řízení před soudem prvního stupně, zejména na důvody, které uvedl ve výzvě k vrácení daru, a uzavírá, že dnem doručení výzvy k vrácení daru ze dne 29.4.2011 žalované a dlužníku nastaly ve smyslu příslušných ustanovení obč. zák. v platném znění právní účinky vrácení daru, z čehož plyne, že vlastnické právo ve vztahu k nemovitostem pojatým do soupisu majetkové podstaty dlužníka svědčí žalobci, a že je tudíž třeba jeho žalobě na vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty vyhovět. Navrhuje proto, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví, popřípadě rozhodnutí soudu prvního stupně zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že rozhodnutí soudu prvního stupně je správné. Souhlasí s názorem soudu prvního stupně, že vzhledem k časové souslednosti jednotlivých kroků nemá právní úkon žalobce právní účinky přechodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem zpět na žalobce, neboť žalobce svou výzvu učinil až poté, co byly nemovitosti po právu zapsány do majetkové podstaty dlužníka. K soupisu nemovitostí, respektive spoluvlastnického podílu k nemovitostem, došlo z toho důvodu, že dlužník je výlučným vlastníkem tohoto spoluvlastnického podílu. Namítá, že výzva k vrácení daru nemůže mít požadované právní účinky, neboť kdyby šlo dary takto vracet, docházelo (KSOS 25 INS 4320/2010) by k poškozování práv oprávněných věřitelů dlužníka a vyvádění majetku z majetkové podstaty. Má za to, že výzva je neúčinná rovněž proto, že žalobce neprokázal, že by byly splněny podmínky dle § 630 obč. zák., za kterých lze požadovat vrácení daru. Navrhovaný výslech svědkyně Jany Glavaté, dcery žalobce a bývalé manželky dlužníka považuje za irelevantní, a to pro její zjevnou podjatost, když Jana Glavatá je druhým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí, a je to proto zejména ona, která má na úspěchu žaloby eminentní zájem.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

V projednávané věci je právním důvodem podané žaloby požadavek žalobce na vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty podle ustanovení § 225 IZ.

Podle ustanovení § 225 IZ platí, že osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku, nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty (odstavec 1). Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatnil právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu (odstavec 2). Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl (odstavec 3).

Mezi účastníky není sporu o tom, že dne 8.6.2010 rozhodl Krajský soud v Ostravě o úpadku dlužníka a insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Dagmar Jahnová. Dne 17.8.2010 rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením č.j. KSOS 25 INS 4320/2010-B-9 tak, že na majetek dlužníka prohlásil konkurs. Insolvenční správkyně zapsala do soupisu majetkové podstaty i nemovitosti, o něž v řízení jde, přičemž jako vlastník, respektive spoluvlastník těchto nemovitostí, je v katastru nemovitostí na LV č. 232 vedeném Katastrálním úřadem pro (KSOS 25 INS 4320/2010)

Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Nový Jičín zapsán dlužník Roman Glavatý, který vlastnické právo k těmto nemovitostem nabyl na základě darovací smlouvy uzavřené dne 21.3.2008, kdy žalobce coby dárce daroval dlužníku a jeho manželce paní Janě Glavaté, coby obdarovaným ze svého výlučného vlastnictví každému z nich spoluvlastnický podíl o velikosti ideální jedna polovina k celku na nemovitostech, a to budově č.p. 23 v obci Vrchy-způsob využití rodinný dům postavený na pozemku parc. č. st. 33/2, pozemku parc. č. st. 33/2, zastavěná plocha a nádvoří a pozemku parc. č. 536/4 zahrada, vše v katastrálním území Vrchy. Výzvou ze dne 29.4.2011, doručenou žalované dne 2.5.2011 a dlužníkovi uložením dne 4.5.2011, vyzval žalobce k vrácení daru, tedy spoluvlastnického podílu o velikosti ideální jedné poloviny k celku na nemovitostech, přičemž jako důvody pro vrácení daru uvedl, že na základě udělených plných mocí žalobce umožnil dlužníku od roku 2005 do roku 2010, aby podnikal na jeho jméno v předmětu podnikání oprava a výroba europalet s místem podnikání Vrchy č.p. 22. Co se týče daní a daňových přiznání, tyto na základě udělené plné moci připravoval, podával a podepisoval vždy dlužník. Až v listopadu roku 2010 se žalobce dozvěděl, že skutečnosti sdělované mu ze strany dlužníka nebyly pravdivé a že na daních a příslušenství má žalobce finančnímu úřadu dlužit částku celkem 196.507 Kč, kdy tuto skutečnost se dozvěděl tak, že mu byly z Finančního úřadu v Novém Jičíně doručeny platební výměry na nedoplatky daní a penále, jakož i rozhodnutí o zřízení zástavního práva na nemovitostech v jeho vlastnictví a vlastnictví jeho manželky. Uvedl, že tento dluh je finančnímu úřadu jím splácen. Poté, co se uvedené skutečnosti dozvěděl, kontaktoval dlužníka, který mu nejprve sdělil, že to není možné, a teprve následně na jeho naléhání mu sdělil, že pohledávky finančnímu úřadu neplatil, protože na to neměl peníze. Jako další důvod pro vrácení daru žalobce uvedl, že od srpna roku 2010 začalo docházet k tomu, že dlužník pod vlivem alkoholu slovně napadal jeho dceru a svou manželku paní Janu Glavatou, začal rozbíjet věci, které měl s paní Glavatou ve společné domácnosti, přičemž od srpna roku 2010 žalobce musel minimálně ve třech případech dojet do místa bydliště dlužníka a jeho manželky na základě telefonátu paní Glavaté a snažil se dlužníkovi zabránit v tom, aby v takovém jednání pokračoval. Jako poslední důvod pro vrácení daru žalobce uvedl, že v důsledku jednání dlužníka pak došlo k tomu, že na něho byl prohlášen úpadek, což má negativní dopad na jeho manželku, a to z titulu společného jmění manželů, když do soupisu majetkové podstaty byly sepsány i movité věci spadající do společného jmění dlužníka a jeho manželky. Žalobce má za to, že tyto skutečnosti naplňují znaky uvedené v ustanovení § 630 obč. zák. v platném znění.

Žalobce tvrdí, že je vlastníkem uvedených nemovitostí, neboť se domohl vrácení daru s tím že právní účinky vrácení daru nastaly dnem doručení výzvy k vrácení daru jak dlužníku, tak také žalované.

Zákonem č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) byl s účinností od 1.1.2014 zrušen zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč.zák. ). Podle (KSOS 25 INS 4320/2010) přechodných a závěrečných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., a to § 3028 odst. 3 však platí, že pokud není stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Odvolací soud tudíž při posuzování právních účinků vrácení daru postupoval podle úpravy obč. zák. ve znění účinném do 31.12.2013.

Podle ustanovení § 630 obč. zák., dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo k členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

Okamžikem jednání obdarovaného, který svým chováním vůči dárci nebo členům jeho rodiny hrubě porušil dobré mravy, vzniká dárci právo domáhat se vrácení daru, to je požadovat po obdarovaném vrácení toho, co bylo předmětem darování. Již projevem vůle dárce o odvolání daru, došlým obdarovanému, se ruší darovací smlouva a obnovuje se původní právní vztah, to je obnoví se vlastnictví dárce k věci ex nunc a obdarovaný, který se stal neoprávněným držitelem, je povinen věc dárci vydat.

Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že jednostranný právní úkon žalobce ze dne 29.4.2011 adresovaný jak žalované, tak také dlužníku, nemohl vyvolat zamýšlených účinků, to je obnovení vlastnického práva žalobce, protože v té době byl již dlužník v konkursu a oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou, přechází na insolvenčního správce ve smyslu ustanovení § 246 odst. 1 IZ. Skutečnost, že v posuzované věci byla výzva k vrácení daru zaslána též žalované coby insolvenční správkyni, nemůže na stanovisku, že výzva k vrácení daru nemohla vyvolat zamýšlených účinků, ničeho změnit, protože podle závěru odvolacího soudu v dané věci nejsou splněny předpoklady pro vrácení daru.

Judikatura soudů je ustálená v závěru, že předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce je totiž jen takové chování obdarovaného, které lze s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 obč. zák.; předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárců (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.9.2012, (KSOS 25 INS 4320/2010) sp.zn. 33 Cdo 767/2011, jenž je veřejnosti přístupný na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Důvody pro vrácení daru, tak jak je žalobce vymezil ve výzvě ze dne 29.4.2011, podle přesvědčení odvolacího soudu nelze hodnotit jako hrubé porušení dobrých mravů. Skutečnost, že dlužník, kterému žalobce umožnil, aby podnikal od roku 2005 do roku 2010 na jeho jméno, neplnil ve vztahu k finančnímu úřadu daňové povinnosti (ačkoli žalobce ubezpečoval, že vše je v pořádku), v důsledku čehož vznikl žalobci dluh vůči finančnímu úřadu ve výši 196.507 Kč, který musí finančnímu úřadu žalobce splácet, nenaplňuje skutkovou podstatu vrácení daru podle ustanovení § 630 obč. zák. Ani další důvod uvedený ve výzvě k vrácení daru, a to, že dlužník od srpna roku 2010 pod vlivem alkoholu slovně napadal dceru žalobce a svoji manželku paní Janu Glavatou, začal rozbíjet věci, které měl s paní Glavatou ve společné domácnosti, kdy od srpna roku 2010 musel žalobce minimálně ve třech případech dojet do místa bydliště dlužníka a jeho manželky na základě telefonátu paní Glavaté a snažil se dlužníku zabránit v tom, aby v takovém jednání pokračoval, nelze hodnotit jako hrubé porušování dobrých mravů. Aby úvaha o naplnění důvodů pro vrácení daru podle § 630 obč. zák. mohla být založena na soustavném porušování dobrých mravů, kdy jednotlivá jednání dlužníka vůči žalobci , respektive jeho dceři, která samostatně nedosahují intenzity chování hrubě porušujícího dobré mravy, musela by být tato dílčí jednání specifikována již ve výzvě k vrácení daru, následně obsažena jako tvrzení v žalobě a být předmětem dokazování. Z výzvy k vrácení daru však vyplývá, že nevhodné chování dlužníka vůči dceři žalobce a manželce dlužníka je popsáno pouze obecně a není nijak blíže konkretizováno, ať již časově či skutkově. Z toho důvodu podle názoru odvolacího soudu nebylo ani třeba provádět dokazování výslechem dcery žalobce, neboť předmětem dokazování by mohly být pouze zcela konkrétní skutečnosti ohledně nevhodného chování dlužníka uvedené již ve výzvě k vrácení daru. Ani poslední skutečnost uvedenou jako důvod pro vrácení daru, tj. že dlužník se dostal do úpadku, v důsledku čehož do soupisu majetkové podstaty byly zapsány i movité věci spadající do společného jmění dlužníka a jeho manželky, nenaplňuje předpoklad pro vrácení daru podle ustanovení § 630 obč.zák.

Odvolací soud proto dospívá k závěru, že soud prvního stupně rozhodl věcně správně, jestliže žalobu žalobce na vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že žalobci svědčí vlastnické právo k nemovitostem a že jsou zde důvody, pro které neměly být nemovitosti do soupisu majetkové podstaty dlužníka zapsány. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř., a to včetně věcně správného výroku o nákladech řízení.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, žalované podle obsahu spisu žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, a proto (KSOS 25 INS 4320/2010) odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 20. května 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu