13 VSOL 186/2017-269
34 ICm 980/2010 13 VSOL 186/2017-269 (KSOS 34 INS 3956/2009)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí ve věci žalobkyně Ing. Hany Klimešové, se sídlem v Jeseníku, Rejvízská 90, PSČ 790 01, jako insolvenční správkyně dlužnice Danuše anonymizovano , proti žalovanému BP Integralis Limited, reg. číslo 255048, se sídlem Diagorou 4, Kermia Building 6th Floor, Office 601, PC 1097, Nikósia, Kypr, zastoupenému Mgr. Ivo Sieglem, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 38, PSČ 110 00, o popření pohledávek, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice Danuše anonymizovano , anonymizovano , bytem v Domašově č.p. 308, PSČ 790 01 Jeseník, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 3956/2009, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.1.2017, č.j. 34 ICm 980/2011-238 (KSOS 34 INS 3956/2009),

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se m ě n í tak, že se určuje, že žalovaný nemá za dlužnicí pohledávku ve výši 1.054.762,60 Kč z titulu smluvních úroků ze smlouvy o půjčce ze dne 31.10.2007. isir.justi ce.cz (KSOS 34 INS 3956/2009)

Ve zbývající části, to je ohledně zamítnutí žaloby na určení, že žalovaný nemá pohledávku ve výši 177.854,82 Kč z titulu smluvní pokuty ze zástavní smlouvy ze dne 31.10.2007, se rozsudek soudu prvního stupně p o t v r z u j e .

V části, v níž bylo rozhodnuto o právu na uspokojení pohledávek ze zajištění v částce 1.232.617,42 Kč, se rozsudek soudu prvního stupně z r u š u j e a řízení se v tomto rozsahu z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že žalovaný nemá za dlužnicí pohledávku, kterou přihlásil jako vykonatelnou v rámci přihlášky P1 v insolvenčním řízení dlužnice Danuše anonymizovano z titulu dílčí pohledávky 1c) z titulu smluvních úroků z poskytnuté půjčky v celkové výši 1.054.762,60 Kč, a dílčí pohledávky 1e) z titulu smluvní pokuty ze zástavní smlouvy ve výši 177.854,82 Kč včetně práva na uspokojení pohledávky ze zajištění v částce 1.232.617,42 Kč (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že pohledávku P1-dílčí nárok 1c) přihlásil věřitel z titulu smluvního úroku z poskytnutého úvěru dle smlouvy o půjčce 1F100377/2007 ze dne 31.10.2007 ve výši 1.054.762 Kč včetně nároku na oddělené uspokojení a dílčí nárok 1e) přihlásil ze smluvní pokuty dle smlouvy o půjčce ze dne 31.10.2007 ve výši 177.854,82 Kč včetně nároku na oddělené uspokojení. Později tuto pohledávku specifikoval tak, že se jedná o smluvní pokutu ve výši 200.000 Kč, kterou snížil na částku 177.854,82 Kč s tím, že smluvní pokuta je přihlašována za porušení smluvních pravidel sjednaných k zajištění úvěru, a to zástavní smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 31.10.2007. Dlužnice porušila nejméně dvě smluvní povinnosti sjednané v zástavní smlouvě, a to v článku II., bodu 7 a dále v článku II., bodu 9, kdy měla informovat věřitele o všech případech, kdy se třetí osoba bude u soudu nebo před rozhodcem domáhat z jakéhokoliv důvodu od ní plnění, jehož výše přesahuje částku 5.000 Kč. Dlužnice zamlčela zahájení nejméně dvou exekučních řízení na její majetek. Z exekučního příkazu sp. zn. 037 EX 9532/2007 ze dne 7.3.2008 Exekutorského úřadu Brno-venkov (KSOS 34 INS 3956/2009) a exekučního příkazu 074 EX 02689/2008 ze dne 12.6.2008 soud zjistil, že v období po uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva byla zahájena exekuční řízení vedená na majetek dlužnice Danuše anonymizovano zapsaný na LV č. 545 pro katastrální území Domašov u Jeseníka, obec Bělá pod Pradědem u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, okres Jeseník, o čemž dlužnice jako vlastnice a zástavní dlužnice neinformovala dle svých povinností plynoucích z ustanovení smlouvy o zřízení zástavního práva zástavního věřitele, čímž porušila své povinnosti dané v článku II., bodu 7 a bodu 9 zástavní smlouvy. Zástavnímu věřiteli vznikl dohodnutý smluvní nárok na smluvní pokutu ve vyčíslené výši v přihlášce pohledávky v částce 177.854,82 Kč. Soud se dále zabýval otázkou přiměřenosti výše sjednaného smluvního úroku a z výzvy k okamžité úhradě celé půjčky ze dne 8.8.2008 vzal za zjištěné, že na základě této výzvy doručené dlužnici dne 19.8.2008 došlo z důvodu porušení povinností zástavního dlužníka daných v článku II., bodu 9 smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 31.10.2007 k zesplatnění půjčky dlužnici v původní poskytnuté výši 1.100.000 Kč včetně dalšího dosud nesplaceného příslušenství a dalších nároků, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy ze dne 8.8.2008. Smluvní úroky z poskytnutého úvěru sjednané ve výši 2.89 % měsíčně naběhly za celou sjednanou dobu trvání úvěru, to je ode dne 31.10.2007 do dne 8.10.2009 dosáhly výše 1.054.762,60 Kč. Výši smluvených úroků soud shledal jako přiměřenou částku. Proto žalobu žalobkyně zamítl včetně nároku na oddělené uspokojení pohledávek ze zajištění v rozsahu 1.232.617,42 Kč.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítala, že pokud jde o dokument ze dne 8.8.2008 označený jako výzva k okamžité úhradě celé půjčky , ten považuje za neurčitý a dle jejího názoru neprokazující existenci dílčích pohledávek 1c) a 1e). Tvrdí, že ve výzvě není specifikováno, o jaký smluvní vztah se jedná, není nijak označena smlouva o půjčce ani číslem, ani datem uzavření této smlouvy, rovněž není specifikována zástavní smlouva a není specifikován předmět zajištění. Poukazuje na to, že v této výzvě je dluh určen jako přibližný co do sjednané půjčky včetně úroků ve výši 2.202.345,90 Kč. Tvrdí, že žalovaný nedokládá propočet smluvních úroků, nespecifikuje dostatečně ani porušení zástavní smlouvy. Argumentuje dřívějším rozhodnutím odvolacího soudu, v němž uzavřel, že všechny pohledávky žalovaného jsou pohledávkami nevykonatelnými, a nadto tento soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, v němž bylo určeno, že žalovaný nemá právo na uspokojení ze zajištění v celkové částce 1.330.713,42 Kč-v tom dílčí pohledávka 1c) ve výši 1.054.762,60 Kč, dílčí pohledávka 1e) 177.854,82 Kč a dílčí pohledávka 1g) 98.096 Kč. Namítá, že soud prvního stupně opětovně rozhodoval o právu na uspokojení ze zajištění, což je v rozporu s dřívějším rozhodnutím odvolacího soudu. Tvrdí, že právo na uspokojení ze zajištění proto nelze přiznat. Podle jejího názoru žalovaný, na něhož se přesunulo důkazní břemeno, neprokázal pravost svých přihlášených pohledávek. Navrhuje proto, aby ohledně dílčích pohledávek 1c) a 1e) bylo rozhodnutí soudu prvního stupně změněno tak, že bude určeno, že žalovaný tyto pohledávky nemá. (KSOS 34 INS 3956/2009)

Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že se neztotožňuje s námitkou žalobkyně, že výzva k úhradě dluhu je neurčitá či nedostatečná. Tvrdí, že původní věřitel s dlužnicí neměl uzavřenou žádnou jinou smlouvu stejného typu, takže musí být zcela nepochybné, že se jedná o smlouvu o půjčce uzavřenou s dlužnicí, ze které byly přihlášeny nároky do jejího insolvenčního řízení. Namítá, že dlužnice původnímu věřiteli zamlčela zahájení nejméně dvou exekučních řízení na její majetek; existence těchto exekučních řízení je zřejmá z listu vlastnictví. Tím dle bodu VI/6 smlouvy o půjčce došlo ke zhoršení zajištění půjčky. V návaznosti na porušení smluvních povinností byla vyzvána dlužnice k úhradě smluvní pokuty přípisem-výzvou ze dne 8.8.2008 a s ohledem na porušení smluvních podmínek insolvenční dlužnicí se stal splatným také smluvní úrok za celou dobu půjčky v souladu s ujednáním článku III/5 smlouvy o úvěru. Odkazuje na rozhodovací činnost odvolacího soudu, který uzavřel, že uplatnil-li žalovaný v insolvenčním řízení pohledávku, která se zjevně stala splatnou ještě před rozhodnutím o úpadku, představující zesplatnění jistiny včetně příslušenství v důsledku prodlení dlužníka s úhradou splátky úvěru, nelze ustanovení § 170, písm. a) insolvenčního zákona aplikovat. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), opakoval dokazování a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

V projednávané věci přihlásil žalovaný, respektive jeho právní předchůdce, do insolvenčního řízení dlužnice pohledávku v celkové výši 2.550.441 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 31.10.2007, přičemž co do částky 2.430.713,42 Kč byla pohledávka přihlášena jako vykonatelná s právem na uspokojení ze zajištění z majetku dlužnice zapsaného na LV č. 545 pro k.ú. Domašov u Jeseníka, obec Bělá pod Pradědem dle zástavní smlouvy ze dne 31.10.2007, 1F100377/2007. Vykonatelnost pohledávky doložil věřitel pravomocným rozhodčím nálezem Smírčí a rozhodčí komory České republiky o.s. rozhodce Mgr. Jana Mlynarčíka, č.j. 001 SRKCR-024/2008, ze dne 29.9.2008. Přihlášená pohledávka, která je evidována jako přihláška pohledávky č. 1 (P1) sestává z několika dílčích nároků. Dílčí nárok č. 1a) přihlásil věřitel z titulu jistiny poskytnuté půjčky dle smlouvy o půjčce ze dne 31.10.2007 ve výši 1.100.000 Kč včetně nároku na oddělené uspokojení. Dílčí nárok (KSOS 34 INS 3956/2009)

1c) věřitel přihlásil z titulu smluvního úroku z poskytnuté půjčky dle smlouvy o půjčce 1F100377/2007 ze dne 31.10.2007 ve výši 1.054.762 Kč včetně nároku na oddělené uspokojení. Dílčí nárok č. 1e) přihlásil věřitel jako smluvní pokutu ze zástavní smlouvy ve výši 177.854,82 Kč včetně nároku na oddělené uspokojení a dílčí nárok č. 1g) přihlásil věřitel z titulu nákladů rozhodčího řízení ve výši 98.096 Kč včetně práva na oddělené uspokojení pohledávky.

Ohledně dílčí pohledávky 1a) z titulu nesplacené jistiny dle smlouvy o půjčce ve výši 1.100.000 Kč včetně práva na uspokojení pohledávky ze zajištění v částce 1.100.000 Kč bylo již pravomocně rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 6.1.2015, č.j. 34 ICm 980/2010-111 (KSOS 34 INS 3956/2009). Tímto rozsudkem ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.3.2016, č.j. 34 ICm 980/2010, 13 VSOL 110/2015-163 (KSOS 34 INS 3956/2009), bylo také již pravomocně rozhodnuto o dílčí pohledávce 1g) z titulu nákladů rozhodčího řízení ve výši 98.096 Kč, jakož i o právu na uspokojení dílčích pohledávek 1c), 1e) a 1g) ze zajištění v celkové výši 1.330.713,42 Kč. Pokud tedy soud prvního stupně napadeným rozsudkem opětovně rozhodoval o popřeném právu na uspokojení pohledávek ze zajištění v částce 1.232.617,42 Kč (představující součet uplatněných nároků z titulu smluvních úroků ve výši 1.054.762,60 Kč a z titulu smluvní pokuty ve výši 177.854,82 Kč), nepostupoval správně, neboť o tomto nároku bylo již pravomocně rozhodnuto předchozím rozsudkem soudu prvního stupně ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci, což zcela nepochybně vyplývá z výroku I. tohoto usnesení, a není pravdivé vyjádření žalovaného, že o právu na uspokojení pohledávky ze zajištění bylo dosud rozhodnuto pouze ve vztahu k nároku z titulu nákladů rozhodčího řízení ve výši 98.096 Kč. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. a z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté, která patří k podmínkám řízení, rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž bylo rozhodnuto o právu na uspokojení pohledávek ze zajištění v částce 1.232.617,42 Kč, zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.

Odvolací soud doplnil dokazování níže uvedenými listinami, z nichž zjistil: -ze smlouvy o půjčce č. 1F 100377/2007, že byla uzavřena dne 31.10.2007 mezi Danuší anonymizovano jako dlužnicí a 1. faktorskou s.r.o., se sídlem v Brandýse nad Labem, Staré Boleslavi, identifikační číslo osoby: 26777355, jako věřitelem. Z článku II. vyplývá, že věřitel poskytl dlužnici půjčku ve výši 1.100.000 Kč s tím, že dlužnice celou půjčenou částku v den podpisu smlouvy přijímá a současně dlužnice uděluje věřiteli pokyny, jak s půjčenou částkou naložit, přičemž věřitel se zavázal tyto pokyny splnit. V článku III. je ujednáno, že dlužnice se zavázala splatit půjčku nejpozději dne 31.10.2009 a zavázala se platit úrok z půjčky ve výši 2,89 % měsíčně za dobu ode dne poskytnutí půjčky do jejího úplného zaplacení s tím, že úrok bude uhrazen při splacení celé půjčky. V bodě 5 čl. III. je dohodnuto, že dlužnice je povinna plnit veškeré závazky vyplývající z této smlouvy řádně a včas, v případě porušení svých smluvních závazků, zejména v případě zhoršení zajištění půjčky, je na výzvu věřitele povinna zaplatit celou dosud nesplacenou část jistiny včetně dosud (KSOS 34 INS 3956/2009)

nesplacených úroků, stanovených z nesplacené jistiny, a to za dobu ode dne poskytnutí půjčky do konce sjednané doby půjčky, to je do 31.10.2009, a to včetně veškerého dalšího dosud nesplaceného příslušenství a ostatních oprávněných nároků věřitele. V článku VI., bodu 6 je uvedeno, že zhoršením zajištění půjčky se rozumí zejména porušení závazků zástavce uvedených v zástavní smlouvě (snížení ceny nemovitostí pod úroveň postačující k zajištění dosud nesplacené půjčky včetně jejího dosud nesplaceného příslušenství a ostatních oprávněných nároků věřitele, a to bez ohledu na jeho příčinu, a veškeré další úkony a události, které by znemožnily nebo mohly znemožnit nebo které by podstatnou měrou znesnadnily nebo mohly znesnadnit uspokojení věřitele ze zástavy). V článku VII., bodu 2 je ujednáno, že na každý měsíční úrok, který není splacen, se hledí jako na navýšení půjčky o výši nesplaceného úroku, a pro tento případ za předpokladu úhrady celého dluhu jednorázově dne 31.10.2009 činí RPSN 41,50 %. -Ze zástavní smlouvy uzavřené mezi Danuší anonymizovano coby zástavcem a 1. faktorskou s.r.o., se sídlem v Brandýse nad Labem, Staré Boleslavi, identifikační číslo osoby 26777355, uzavřené 31.10.2007, že předmětem zástavní smlouvy je zřízení zástavního práva k zajištění všech peněžitých pohledávek a jejich příslušenství vyplývajících ze smlouvy o půjčce č. 1F 100377/2007 a všech jejich příloh uzavřené mezi zástavním věřitelem na straně jedné a dlužníkem na straně druhé, ve které se strany dohodly na poskytnutí půjčky ve výši 1.100.000 Kč. Zástavní právo bylo zřízeno k nemovitostem, o nichž zástavkyně prohlásila, že je na základě dohody o vypořádání SJM výlučným vlastníkem, jedná se o budovu k bydlení Domašov č.p. 308 na parcele st. 843 a stavební pozemky parcela st. 843 a pozemkové parcely 6589/2, 6589/3 a 7080/15 zapsané na listu vlastnictví č. 545 pro katastrální území Domašov u Jeseníka, obec Bělá pod Pradědem. V čl. II., v němž je specifikována zastavovaná nemovitost, k níž je zřízeno zástavní právo, a to v bodě 7, se zástavkyně zavázala, že po dobu trvání zástavního práva bez předchozího souhlasu zástavního věřitele zástavu nebo její část smluvně nepřevede, nepronajme, nezatíží věcným břemenem a nezřídí k ní nebo k její části ani předkupní, nájemní nebo jiné užívací právo ve prospěch třetích osob. Pod bodem 9 se zástavkyně zavázala informovat zástavního věřitele o všech případech, kdy se třetí osoba bude u soudu nebo před rozhodcem domáhat z jakéhokoliv důvodu od ní plnění, jehož výše přesahuje 5.000 Kč, a to nejpozději do tří dnů ode dne, kdy se o tom dozvěděla. Zejména se zavázala informovat zástavního věřitele o tom, bude-li se oprávněná osoba ze zřízeného zástavního práva domáhat u soudu nebo před rozhodcem plnění z tohoto práva. V čl. IX. byly dohodnuty smluvní pokuty-zástavní věřitel může požadovat smluvní pokutu, jakmile se dozví o porušení povinnosti ze zástavní smlouvy a písemně na ně upozorní zástavkyni; pokutu může požadovat i v tomto písemném upozornění nebo kdykoliv později, nejdéle však do konce 10. roku ode dne, kdy zanikne povinnost zástavce plnit podle zástavní smlouvy zástavnímu věřiteli. Porušení nebo nesplnění smluvních povinností zástavkyně uvedených v čl. II., IV., V., (KSOS 34 INS 3956/2009)

VI. a VII. zakládá zástavnímu věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 200.000 Kč za každé jednotlivé porušení nebo nesplnění jedné povinnosti. -Ze splátkového kalendáře, v němž byl stanoven počátek splácení od měsíce listopadu 2017, že za tento měsíc mělo být na sjednané splátce úroku zaplaceno 31.790 Kč. Vzhledem k tomu, že ze strany dlužnice nebyly hrazeny dohodnuté měsíční splátky úroků, jistina, to je částka 1.100.000 Kč, byla každý měsíc navyšována o nesplacené částky úroků, a teprve z takto navýšené nesplacené jistiny byly počítány úroky z úvěru, které byly vypočítány počínaje měsícem listopad 2007 na částku 31.790 Kč až na částku 63.891,80 Kč za říjen 2009, takže za celou dobu trvání smlouvy mělo být na úrocích zaplaceno 1.102.345,90 Kč. -Z výzvy k okamžité úhradě celé půjčky z 8.8.2008 doručené dlužnici 19.8.2008, že dlužnice je upozorňována na to, že na základě exekučních řízení 37 EX 9532/2007 a 074 EX 02689/2008 byla omezena ve svých právech nakládat s nemovitostí zapsanou ve prospěch právního předchůdce věřitele, tím porušila svůj závazek dle bodu II/9 zástavní smlouvy a dle bodu VI/6 smlouvy o půjčce došlo ke zhoršení zajištění půjčky. Proto je vyzývána k úhradě celé dosud nesplacené části jistiny včetně dosud nesplacených úroků stanovených z nesplacené jistiny, a to za dobu ode dne poskytnutí půjčky do konce sjednané doby půjčky, to je do 31.10.2009, ve výši 2.202.345,90 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, a dále je vyzývána k zaplacení smluvní pokuty za porušení povinnosti dle zástavní smlouvy ve výši 200.000 Kč. -Ze seznamu přihlášených pohledávek-přezkumného listu přihlášky pohledávky P1 věřitele 1. faktorské s.r.o., že na přezkumném jednání dne 20.7.2010 byla mimo jiné přezkoumána pohledávka č. 1c) ve výši 1.054.762,60 Kč z titulu smluvního úroku z poskytnutého úvěru dle smlouvy o půjčce peněz ze dne 31.10.2007, 1F100377/2007, která byla přezkoumána jako vykonatelná, a ze strany insolvenční správkyně byla popřena pravost pohledávky z důvodu neplatnosti smlouvy o půjčce 1F100377/2007 ze dne 31.10.2007, a dále byla přezkoumána dílčí pohledávka 1e), která byla přihlášena ve výši 177.854,82 Kč z titulu smluvní pokuty dle smlouvy o půjčce peněz ze dne 31.10.2007, byla přezkoumána jako vykonatelná a ze strany insolvenční správkyně byla popřena pravost z důvodu neplatnosti smlouvy o půjčce ze dne 31.10.2007.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen obč. zák. ), výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Podle ustanovení § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. (KSOS 34 INS 3956/2009)

Podle ustanovení § 544 odst. 1 obč. zák., sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.

Podle ustanovení § 544 odst. 2 obč. zák., lze sjednat smluvní pokutu jen písemně a v ujednání musí být určena výše smluvní pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že sjednaný úrok z poskytnuté půjčky ve výši 2,89 % měsíčně naběhlý za celou dobu trvání smluvního vztahu je přiměřený.

Sjednaná smlouva o půjčce je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu ustanovení § 52 obč. zák., kdy na jedné straně stál právní předchůdce žalovaného jako osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, a na straně druhé dlužnice jako spotřebitelka, tedy fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

Při právním posouzení smluvního vztahu mezi právním předchůdcem věřitele a dlužnicí se proto použijí i ustanovení občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách, zejména ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák., které pod sankcí neplatnosti zakazuje, aby spotřebitelské smlouvy obsahovaly ujednání, která znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech.

Ve smlouvě o půjčce se dlužnice zavázala platit úrok ve výši 2,89 % měsíčně, což ročně činí 34,68 %, ode dne poskytnutí půjčky do úplného zaplacení jistiny, přičemž se zavázala v případě zhoršení zajištění půjčky na výzvu věřitele zaplatit celou dosud nesplacenou část jistiny včetně dosud nesplacených úroků stanovených z nesplacené jistiny, a to za dobu ode dne poskytnutí půjčky do konce sjednané doby půjčky, to je do 31.10.2009. Výzvou k okamžité úhradě celé půjčky z 8.8.2008 bylo prokázáno, že věřitel konstatoval zhoršení zajištění půjčky, když dlužnice porušila své povinnosti, ke kterým se zavázala na základě zástavní smlouvy. Dlužnice proto byla vyzvána k úhradě celé dosud nesplacené části jistiny včetně nesplacených úroků za celou dobu smluvního vztahu v celkové výši spolu s nesplacenou jistinou 2.202.345,90 Kč. Nelze přisvědčit žalobkyni, že výzva z 8.8.2008 je neurčitá, když v ní není specifikován smluvní vztah. Za situace, kdy žalovaný netvrdil, že by původní věřitel uzavřel s dlužnicí kromě smlouvy o půjčce ze dne 31.10.2007 nějakou další smlouvu stejného typu, je nepochybné, že výzva ze dne 8.8.2008 se týká smluvního vztahu založeného smlouvou ze dne 31.10.2007.

Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 (dostupného na webových stránkách Nejvyššího soudu) dospěl k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, (KSOS 34 INS 3956/2009) je neplatná (§ 39 obč. zák.), a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy podle ustanovení § 253 trestního zákona, popřípadě jiného trestného činu) nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech). Nejvyšší soud současně došel k závěru, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.

Odvolací soud zjistil z veřejně dostupných zdrojů, webových stránek České národní banky (www.cnb.cz), že průměrná výše úrokových sazeb úvěrů nabízených na území České republiky, respektive korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu s fixací sazby nad jeden rok do pěti let, včetně činila v době uzavření smlouvy 13,59 %, a v případě ostatních korunových úvěrů s fixací sazby nad jeden rok do pěti let včetně pak úroková sazba činila 5,76 %.

Úrok ve výši 34,68 % ročně sjednaný ve smlouvě o půjčce podstatně přesahuje úrokovou sazbu uplatňovanou bankami při poskytování úvěrů, včetně spotřebitelských úvěrů, v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Nadto uzavřená smlouva o půjčce v článku VII., bodu 2 obsahuje ujednání, na základě kterého se na každý měsíční úrok, který není splacen, hledí jako na navýšení půjčky o výši nesplaceného úroku. Tímto ujednáním de facto došlo k dalšímu navýšení sjednané úrokové sazby, neboť dlužnice nehradila měsíční úrok, a v důsledku toho se výše vypočtených úroků každý měsíc navyšovala, protože o nesplacenou částku úroků se navyšovala jistina, ze které se úrok počítal, tak jak vyplývá ze splátkového kalendáře, který právní předchůdce věřitele přiložil k přihlášce pohledávky. Z tohoto splátkového kalendáře vyplývá, že na začátku smluvního vztahu činila výše měsíčního úroku 31.790 Kč a na konci smluvního vztahu činila výše měsíčního úroku částku 60.065,40 Kč. V důsledku takto nastaveného způsobu výpočtu úroků z půjčky výše smluvních úroků za celou dobu trvání smluvního vztahu-za dva roky činí částku 1.102.345 Kč, tj. částku téměř se rovnající výši poskytnuté jistiny 1.100.000 Kč, s tím, že věřitel přihlásil do insolvenčního řízení na smluvních úrocích částku 1.054.762,60 Kč za období od 31.10.2007 do 8.10.2009, kdy bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice. Dohodu o úrocích ve spojení s ujednáním o navyšování jistiny, ze které se úrok počítá, považuje odvolací soud nejenom za nemravnou, ale zejména za ujednání, které je zcela jednoznačně v neprospěch dlužnice coby spotřebitelky, a proto je podle ustanovení § 39 obč. zák. pro rozpor s ustanovením § 56 odst. 1 obč. zák. považuje za neplatné. Kromě toho ujednání o navyšování jistiny, potažmo úroku, je ve smlouvě uvedeno v části mimo hlavní ujednání smlouvy, téměř na konci smlouvy, tak aby toto ujednání, které je v neprospěch dlužnice, dlužnici při uzavírání smlouvy ušlo její pozornosti. Z těchto důvodů odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v části ohledně popřených smluvních úroků ve výši 1.054.762,60 Kč změnil tak (ust. § 220 odst. 1 o.s.ř.), že určil, že žalovaný nemá za dlužnicí pohledávku (KSOS 34 INS 3956/2009) ve výši 1.054.762,60 Kč z titulu smluvních úroků ze smlouvy o půjčce ze dne 31.10.2007.

Dílčí pohledávku 1e) přihlásil věřitel do insolvenčního řízení ze zástavní smlouvy ze dne 31.10.2007 za porušení smluvních pravidel sjednaných k zajištění půjčky a tvrdil, že dlužnice porušila nejméně dvě smluvní povinnosti sjednané v zástavní smlouvě uvedené v článku II., bodu 7 a 9.

V případě, že se jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem, nelze posuzovat práva a povinnosti z této smlouvy odděleně od použitých zajišťovacích prostředků (smluvní pokuty, zástavního práva a podobně). I zajištění spotřebitelské smlouvy totiž podléhá režimu ochrany spotřebitele podle § 56 odst. 1 obč. zák. (srovnej závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.6.2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 96/2013). Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě je nutno uvážit především funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční), a při úvaze o přiměřenosti výše sjednané pokuty je tak třeba posoudit, zda odpovídá účelu smluvní pokuty, který spočívá v pohrůžce dostatečnou citelnou majetkovou sankcí vůči dlužníku pro případ nesplnění zajištěné povinnosti. Závěr o přiměřenosti výše smluvní pokuty závisí na úvaze, zda smluvní pokuta je sjednána v odpovídající, nikoli přemrštěné pobídkové výši, a jaký je vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (jinými slovy je třeba přihlédnout i k výši zajištěné částky). Zároveň je třeba posoudit, zda pokuta přiměřeně zabezpečuje věřitele proti případným škodám, tedy zda zahrnuje všechny škody, které lze rozumně v daném konkrétním vztahu s porušením smluvní povinnosti očekávat.

Dle uzavřené zástavní smlouvy v článku II., bodu 9 se dlužnice zavázala informovat zástavního věřitele o všech případech, kdy se třetí osoba bude u soudu nebo před rozhodcem domáhat z jakéhokoliv důvodu plnění, jehož výše přesahuje 5.000 Kč, a to nejpozději do tří dnů ode dne, kdy se o tom dozvěděla. Současně bylo ujednáno v článku IX., že porušení nebo neplnění smluvních povinností zástavce (tedy dlužnice) v článcích II. je považováno za takové zhoršení zajištění půjčky, které může být ve smyslu příslušných ustanovení smlouvy o půjčce důvodem pro požadování okamžitého splacení celé půjčky s tím, že vedle toho může zástavní věřitel požadovat smluvní pokutu, jakmile se dozví o porušení povinností ze zástavní smlouvy a písemně na ni upozorní zástavce s tím, že pokutu může požadovat již v tomto písemném upozornění nebo kdykoliv později. Výše smluvní pokuty byla dohodnuta částkou 200.000 Kč, věřitel do insolvenčního řízení dlužnice přihlásil smluvní pokutu ve výši 177.854,82 Kč. Na základě zjištění, která učinil soud prvního stupně (a jejichž správnost není žalobkyní v podaném odvolání zpochybňována), bylo prokázáno, že v období po uzavření smlouvy o půjčce a smlouvy zástavní byla zahájena exekuční řízení vedená na majetek dlužnice, o čemž dlužnice jako vlastník a zástavní dlužník věřitele neinformovala. Věřitel tedy využil svého oprávnění, konstatoval zhoršení zajištění půjčky a v důsledku toho mimo jiné výzvou z 8.8.2008 vyzval dlužnici k zaplacení smluvní pokuty za porušení povinností dle zástavní (KSOS 34 INS 3956/2009) smlouvy ve výši 200.000 Kč. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že výši smluvní pokuty ve vztahu k výši poskytnuté půjčky 1.100.000 Kč a porušení povinnosti dlužnice považuje za přiměřenou a nikterak za rozpornou s ujednáními na ochranu spotřebitele.

Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž byla zamítnuta žaloba na určení, že žalovaný nemá pohledávku ve výši 177.854,82 Kč z titulu smluvní pokuty ze zástavní smlouvy, potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. a ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná s ohledem na výši částky, která byla předmětem sporu co do částek 98.096 Kč a 1.054.762,60 Kč, a neúspěšná ohledně částek 1.100.000 Kč a 177.854,82 Kč, což procentuálně vychází, že byla úspěšná přibližně v rozsahu 50 %, z čehož tedy nutno dovodit, že úspěch obou účastníků ve sporu byl zhruba stejný. S ohledem na to proto odvolací soud o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 21. listopadu 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu