13 VSOL 175/2016-64
24 ICm 2220/2016 13 VSOL 175/2016-64 (KSBR 24 INS 11286/2012)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové ve věci žalobce JUDr. Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Vrbenského 12, PSČ: 635 00, zastoupeného Mgr. Milanem Šikolou, advokátem se sídlem Brno, Jaselská 940/23, PSČ: 602 00, proti žalovanému Mgr. Miroslavu Sládkovi, se sídlem Brno, Heršpická 800/6, PSČ: 639 00, jako insolvenčnímu správci dlužnice MUDr. Heleny anonymizovano , za účasti MUDr. Heleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Zapletalova 111/4, PSČ: 620 00, identifikační číslo osoby: 49467794, zastoupené JUDr. Markétou Němcovou, advokátkou se sídlem Brno, Riegrova 1378/1, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o určení popřené pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 ICm 2220/2016 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice MUDr. Heleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Zapletalova 111/4, PSČ: 620 00, identifikační číslo osoby: 49467794, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 24 INS 11286/2012, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.6.2016, č.j. 24 ICm 2220/2016-46 (KSBR 24 ICm 11286/2012), ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.7.2016, č.j. 24 ICm 2220/2016-56 (KSBR 24 ICm 11286/2012),

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje . isir.justi ce.cz (KSBR 24 INS 11286/2012)

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, připustil vedlejší účastenství dlužnice MUDr. Heleny anonymizovano na straně žalovaného.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že u jednání, jež se konalo dne 24.4.2016, navrhla zástupkyně dlužnice vstup dlužnice do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného. Právní zájem dlužnice na výsledku řízení spatřovala v tom, že se jedná o dluhy dlužnice, které budou nadále ovlivňovat její situaci i v dalším životě. Zástupce žalobce vznesl proti vstupu dlužnice do řízení námitky s tím, že pokud by dlužnice v konkursu měla být účastníkem řízení o popření pohledávky, insolvenční zákon by to výslovně uvedl, v zákoně však nic takového není. Soud prvního stupně citoval ustanovení § 93 odst. 1 a odst. 2 o.s.ř. a uzavřel, že dlužnice má právní zájem na výsledku tohoto řízení, proto vstup dlužnice do řízení připustil.

Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání. Odvolatel namítá, že insolvenční zákon nezahrnuje dlužníka mezi účastníky incidenčního sporu (v režimu řešení úpadku dlužníka konkursem), z čehož podle názoru odvolatele lze seznat , že dlužníka nepovažuje za osobu s právním zájmem na výsledku řízení o určení pravosti, pořadí nebo výše přihlášených pohledávek. Pokud by zákonodárce dlužníka za takovou osobu obecně považoval, jistě by jej do okruhu účastníků takového řízení zahrnul. Že zákonodárce nepovažuje dlužníka za osobu, u které předpokládá právní zájem v otázce zjištění přihlášené pohledávky, potažmo na výsledku incidenčního sporu o určení pravosti popřené pohledávky, lze podle odvolatele dovodit z ustanovení § 192 odst. 3 insolvenčního zákona, a to právě s ohledem na účinky, které zákon s popěrným úkonem dlužníka spojuje. Odvolatel dále odkázal na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.5.2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, z jehož odůvodnění citoval tu část, v níž se uvádí, že dlužník, z jehož majetku je v průběhu konkursu uspokojena zjištěná pohledávka osoby, kterou dlužník za svého věřitele nepovažuje (jehož pohledávku popřel, aniž to ovšem mělo vliv na zjištění pohledávky), není zbaven práva domáhat se poté, co pominou účinky konkursu prohlášeného na jeho majetek, vrácení takového plnění (žalobou z bezdůvodného obohacení), s tím, že podle hmotného práva povinnost k úhradě pohledávky neměl. Podle odvolatele již z důvodu možnosti hájit a bránit svá práva v jiném řízení (v řízení po ukončení konkursu) nemůže být dán právní zájem dlužníka na výsledku řízení o určení pravosti, výše či pořadí přihlášených pohledávek. Konečně odvolatel poukázal na to, že sama dlužnice v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 ICm 3840/2012 brojila proti své účasti v tomto řízení uplatněním námitky nedostatku její pasivní legitimace v řízení, a již s ohledem na tuto skutečnost lze mít podle odvolatele důvodné pochybnosti o existenci (KSBR 24 INS 11286/2012) a důvodnosti dlužnicí tvrzeného právního zájmu na výsledku řízení o určení pravosti žalobcem přihlášené pohledávky. Podle odvolatele by mělo být přihlédnuto k tomu, že dlužnice mění svá stanoviska k pohledávce žalobce zcela účelově. Dlužnice sama ve svém insolvenčním návrhu uvedla žalobce mezi svými věřiteli (pohledávku uznala), následně pohledávku žalobce popřela, a poté v řízení o určení pohledávky, vedeném pod sp. zn. 24 ICm 3840/2012, vznesla námitku nedostatku pasivní legitimace, a nyní usiluje o vedlejší účastenství v tomto řízení. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se vedlejší účastenství dlužnice na straně žalovaného nepřipouští.

Žalovaný a dlužnice MUDr. Helena anonymizovano se k odvolání žalobce nevyjádřili.

Odvolací soud předesílá, že dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-Přechodného ustanovení uvedeného zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že žalobou došlou soudu dne 20.12.2012 se žalobce JUDr. Milan Bařina domáhá určení, že má za dlužnicí MUDr. Helenou anonymizovano v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. 24 INS 11286/2012 u Krajského soudu v Brně pohledávku v celkové výši 7.047.072 Kč. Žalobu původně podal proti žalovaným 1) Mgr. Miroslavu Sládkovi, jako insolvenčnímu správci dlužnice MUDr. Heleny anonymizovano , 2) MUDr. Heleně anonymizovano (dlužnici) a 3) MUDr. Haně Říčkové. Ve vylíčení rozhodujících skutečností mimo jiné uvedl, že dne 29.11.2012 mu bylo doručeno vyrozumění insolvenčního správce (KSBR 24 INS 11286/2012)

Mgr. Miroslava Sládka o tom, že na přezkumném jednání dne 26.11.2012 popřel insolvenční správce co do pravosti nevykonatelné pohledávky žalobce ve výši 3.519.300 Kč a 1.200.000 Kč (z titulu smluv o půjčce ze dne 16.1.2006 a ze dne 18.5.2006) a nevykonatelné pohledávky žalobce ve výši 1.774.132 Kč a 553.640 Kč (zákonné úroky z prodlení z uvedených půjček). Dále uvedl, že žalovaný 1) popřením pohledávek zpochybnil platnost notářských zápisů ze strany dlužníka , dlužnice ve svém vyjádření ze dne 26.10.2012 tvrdila, že při uzavírání smluv nedošlo k předání peněz v částce uvedené ve smlouvě a navrhovala provedení důkazů, přičemž pro případ, pokud by dlužnice neunesla břemeno důkazní, namítla promlčení obou pohledávek, a žalovaná 3) pak popřela pohledávku žalobce s týchž důvodů a za použití téže argumentace jako dlužnice. Řízení o této žalobě bylo vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 ICm 3840/2012. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23.6.2016, č.j. 24 ICm 3840/2012-93 (KSBR 24 INS 11286/2012) postupem podle ustanovení § 112 odst. 2 o.s.ř. vyloučil k samostatnému řízení žalobu žalobce JUDr. Milana anonymizovano proti žalovanému Mgr. Miroslavu Sládkovi, jako insolvenčnímu správci dlužnice MUDr. Heleny anonymizovano s tím, že řízení o žalobě podané proti žalovaným MUDr. Heleně anonymizovano a MUDr. Haně Říčkové bude nadále vedeno pod sp. zn. 24 ICm 3840/2012 (KSBR 24 INS 11286/2012). Ve věci, jež byla vyloučena k samostatnému řízení, a nyní je vedena pod sp. zn. 24 ICm 2220/2016, bylo nařízeno jednání na den 24.6.2016. U tohoto jednání přítomná advokátka dlužnice navrhla vstup dlužnice do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalovaného s tím, že má právní zájem na výsledku tohoto řízení, neboť se jedná o dluhy dlužnice, které budou nadále ovlivňovat její situaci i v dalším životě. Žalovaný se vstupem dlužnice jako vedlejšího účastníka na jeho straně do řízení souhlasil. Zástupce žalobce uplatnil námitky proti vstupu dlužnice do řízení s odůvodněním, že pokud by dlužník v konkursu měl být účastníkem řízení o popření pohledávky, zákon by to uvedl. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že v insolvenční věci dlužnice MUDr. Heleny anonymizovano , jež je vedeno pod sp. zn. KSBR 24 INS 11286/2012, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24.8.2012, č.j. KSBR 24 INS 11286/2012-A-21 zjistil úpadek dlužnice, na majetek dlužnice prohlásil konkurs s tím, že konkurs bude veden jako nepatrný, insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Miroslava Sládka, a-mimo jiné-nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 26.11.2012. Z protokolu o přezkumném jednání, jež se konalo dne 26.11.2012, vyplývá, že u tohoto jednání byly přezkoumány pohledávky přihlášených věřitelů, mimo jiné i pohledávka věřitele JUDr. Milana anonymizovano , jež je evidována pod č. 2. Z údajů, uvedených v připojeném seznamu přihlášených pohledávek, příslušného listu týkajícího se věřitele č. 2 JUDr. Milana anonymizovano (přihláška pohledávky č. 2) vyplývá, že věřitelem přihlášená pohledávka ve výši 7.047.072 Kč byla popřena insolvenčním správcem co do pravosti, dlužnice se vyjádřila k přihlášené pohledávce tak, že popírá pravost. (KSBR 24 INS 11286/2012)

Podle ustanovení § 16 odst. 2 IZ, vedlejší účastenství v incidenčních sporech je přípustné.

Podle ustanovení § 159 odst. 1, písm. a) IZ, incidenčními spory jsou spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek.

Podle ustanovení § 93 o.s.ř., jako vedlejší účastník může se vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku (odstavec 1). Do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh (odstavec 2). V řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností (odstavec 3).

Odvolací soud především konstatuje, že ustanovení § 16 odst. 2 IZ vedlejší účastenství v incidenčních sporech výslovně připouští coby výjimku z pravidla, že v insolvenčním řízení vedlejší účastenství přípustné není (srov. ustanovení § 14 odst. 2 IZ), přičemž ustanovení § 159 odst. 1, písm. a) IZ řadí mezi incidenční spory i spor zahájený žalobou v této věci.

Se zřetelem na ustanovení § 7 IZ je třeba na přípustnost vedlejšího účastenství a podmínky vstupu vedlejšího účastníka do řízení aplikovat přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, tedy úpravu obsaženou v ustanovení § 93 o.s.ř. Pro vedlejší účastenství i v incidenčních sporech tudíž platí, že jako vedlejší účastník se může vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení pouze ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku a do řízení může vstoupit buď z vlastního podnětu nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu, přičemž o přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhoduje jen na návrh.

V přezkoumávané věci vstoupila dlužnice do řízení jako vedlejší účastník z vlastního podnětu a vedlejším účastníkem se tedy stala okamžikem, kdy soudu prostřednictvím své advokátky u jednání, jež se konalo dne 24.6.2016, oznámila, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně žalovaného, který s vedlejším účastenstvím dlužnice vyslovil souhlas.

Vzhledem k tomu, že žalobce namítl nepřípustnost vedlejšího účastenství dlužnice, soud prvního stupně postupoval správně, pokud se přípustností vedlejšího účastenství dlužnice zabýval.

Jak z ustanovení § 93 o.s.ř. vyplývá, vstup vedlejšího účastníka do řízení předpokládá, že tato osoba má právní zájem na určitém výsledku řízení, který se projeví vítězstvím ve sporu toho účastníka, k němuž přistoupil. Pojem právní zájem na výsledku řízení není v občanském soudním řádu blíže specifikován, (KSBR 24 INS 11286/2012) neboť zákonodárce ponechává na úvaze soudu v každém konkrétním případě, jak jej vyloží a aplikuje. Zkoumání právního zájmu na výsledku sporu má za účel vyloučit z vedlejšího účastenství subjekty, u kterých je neexistence právního zájmu na věci evidentní a nezatěžovat tak zbytečně občanské soudní řízení sporné. Při posuzování otázky právního zájmu vedlejších účastníků na výsledku řízení přitom nelze akcentovat pouze hledisko hmotněprávní, neboť právní zájem na výsledku řízení podle ustanovení § 93 o.s.ř. je nutno posuzovat podle konkrétních okolností rovněž z širšího hlediska přirozenoprávního, resp. hodnotového a ve všech souvislostech daného případu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 5.8.2009, sp. zn. I. ÚS 2036/08 a nález Ústavního soudu ze dne 8.12.2004, sp. zn. I. ÚS 553/03). Podle přesvědčení odvolacího soudu je v rámci incidenčních sporů nutno také sledovat účel insolvenčního řízení, jak je vymezen v ustanovení § 1, písm. a) IZ, tj., že v rámci insolvenčního řízení má dojít k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Zájmy, jichž se insolvenční řízení týká, jsou tak zájmy především majetkového charakteru, proto v rámci incidenčních sporů tvoří i tyto majetkové zájmy součást právního zájmu vedlejšího účastníka.

Námitkám odvolatele, jejichž prostřednictvím zpochybňuje právní zájem dlužnice na výsledku sporu, je možno přitakat pouze potud, že spor o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky v insolvenci, který patří mezi spory vyvolané insolvenčním řízením, mohou (mají) být vedeny za trvání insolvenčního řízení pouze za podmínek formulovaných insolvenčním zákonem včetně určení okruhu osob oprávněných je zahájit (podat incidenční žalobu). Ustanovení § 192 odst. 1 a odst. 3 IZ (na něž odvolatel odkazuje) pak ve spojení s ustanovením § 201 IZ vychází z toho, že incidenční žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky se vedou za účelem zjištění popřené pohledávky. Dlužník za trvání konkursu vedeného na jeho majetek je skutečně osobou, jejíž popěrné právo nemá (je-li účinně uplatněno při přezkumném jednání) vliv na zjištění pohledávky, tudíž není ani osobou oprávněnou k podání incidenční žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky (srov. ustanovení § 160 odst. 4 IZ).

Nicméně pouze z toho, že popěrné právo dlužnice proto, že její úpadek je řešen konkursem vedeným na její majetek, nemá vliv na zjištění pohledávky, a že dlužnice není osobou oprávněnou k podání incidenční žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky, dovozovat absenci právního zájmu dlužnice na výsledku sporu, jenž byl zahájen na základě žaloby o určení pravosti pohledávky, podané věřitelem, jehož pohledávka byla popřena insolvenčním správcem, rozhodně dovozovat nelze.

Nutno zdůraznit, že řízení o žalobě o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky v insolvenci patří mezi spory vyvolané insolvenčním řízením, jejichž prostřednictvím se ve vztahu mezi věřiteli navzájem vymezuje okruh osob oprávněných podílet se na rozvrhu výtěžku zpeněžení majetku majetkové podstaty (KSBR 24 INS 11286/2012)

(v případě konkursu), míra tohoto uspokojení a pořadí, v jakém dochází k úhradě pohledávek jednotlivých věřitelů (srov. k tomu shodně stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13.6.2007, Opjn 8/2006, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 74/2007, jež se, byť bylo formulováno na poli práva konkursního-ve sporech vyvolaných konkursem, plně uplatní i v právu insolvenčním-ve sporech vyvolaných insolvenčním řízením).

Argumentace odvolatele závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.5.2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014 na podporu jeho názoru, že není dán právní zájem dlužnice na výsledku tohoto sporu, není v posuzované věci případná.

V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud v souvislosti se závěrem, podle něhož za trvání konkursu vedeného na jeho majetek není dlužník osobou oprávněnou k podání incidenční žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky přihlášeného věřitele, bez zřetele k tomu, zda pohledávku popřel, skutečně pro úplnost doplnil, že dlužník, z jehož majetku je v průběhu konkursu uspokojena zjištěná pohledávka osoby, kterou nepovažuje za svého věřitele (jehož pohledávku popřel, aniž to ovšem mělo vliv na zjištění pohledávky) není zbaven práva domáhat se poté, co pominou účinky konkursu prohlášeného na jeho majetek, vrácení takového plnění (žalobou z bezdůvodného obohacení), s tím, že podle hmotného práva povinnost k úhradě pohledávky neměl.

V přezkoumávané věci však bylo řízení o určení pravosti pohledávky zahájeno žalobou žalobce jako věřitele, jehož nevykonatelná pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení byla popřena insolvenčním správcem. Právě prostřednictvím tohoto sporu bude vyřešeno, zda i žalobce bude oprávněn podílet se na rozvrhu výtěžku zpeněžení majetku majetkové podstaty. Na výsledku tohoto sporu má dlužnice, která žalobce nepovažuje za svého věřitele, nepochybně právní zájem, neboť nebude-li žalobce v tomto sporu úspěšný, nebude jeho pohledávka v průběhu konkursu uspokojována, v důsledku čehož může dojít k vyššímu uspokojení těch v insolvenčním řízení přihlášených věřitelů, jejichž pohledávky jsou zjištěny. Logicky by pak ani nebylo důvodu, aby poté, co pominou účinky konkursu prohlášeného na její majetek, uplatňovala svá práva prostřednictvím žaloby z bezdůvodného obohacení, jak odvolatel namítá.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního (KSBR 24 INS 11286/2012)

práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Olomouc 31. srpna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu