13 VSOL 170/2015-163
10 ICm 3335/2013 13 VSOL 170/2015-163 (KSOL 10 INS 15659/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové ve věci žalobce IDC servis s.r.o., se sídlem Praha 4, U Habrovky 247/11, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby: 24712264, zastoupeného Mgr. Martinem Krechlerem, LL.M., advokátem se sídlem Praha 10, Srbínská 1867, PSČ 100 00, proti žalovanému Mgr. Radoslavu Lavičkovi, insolvenčnímu správci dlužníka MORA-TOP, s.r.o., se sídlem Olomouc, Járy da Cimrmana 735/8, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby: 10639250, zastoupenému JUDr. Tomášem Čejnou, advokátem se sídlem Přerov, Dr. Skaláka 10, PSČ: 750 02, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka MORA-TOP, s.r.o., se sídlem Uničov, Šumperská 1349, PSČ 783 91, identifikační číslo osoby: 25869001, vedené u Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 15659/2013, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě- pobočky v Olomouci ze dne 18. 6. 2015, č. j. 10 ICm 3335/2013-124 (KSOL 10 INS isir.justi ce.cz (KSOL 10 INS 15659/2013)

15659/2013), ve znění opravného usnesení ze dne 10. 8. 2015, č. j. 10 ICm 3335/2013-141 (KSOL 10 INS 15659/2013),

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích III. a IV. m ě n í takto:

Žaloba, aby bylo určeno, že žalobce má za dlužníkem pohledávku č. 4 ve výši 104.284,50 Kč z titulu úroků dle smlouvy o půjčce uzavřené dne 4. 5. 2010 a pohledávku č. 5 ve výši 12.780.923,97 Kč z titulu jistiny dle smlouvy o půjčce uzavřené dne 31. 3. 2010 poskytnuté dne 2. 11. 2011, se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6.800 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho advokáta.

Odůvodnění:

Shora označeným rozsudkem soud určil, že pohledávka žalobce č. 2 přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka o jistině ve výši 1.000.000 Kč s příslušenstvím jako nezajištěná s právním důvodem vzniku půjčka na základě smlouvy o půjčce ze dne 23. 7. 2010 je zjištěna a existuje po právu (výrok I.), pohledávka žalobce č. 3 přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka o jistině ve výši 4.000.000 Kč s příslušenstvím jako nezajištěná s právním důvodem vzniku půjčka na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 4. 5. 2010 je zjištěna a existuje po právu (výrok II.), pohledávka žalobce č. 4 přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka s jistinou ve výši 104.284,50 Kč jako nezajištěná s právním důvodem vzniku příslušenství půjčky dle smlouvy o půjčce uzavřené dne 4. 5. 2010, je zjištěna a existuje po právu (výrok III.) a dále určil, že pohledávka žalobce č. 5 přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka o jistině ve výši 12.780.923,97 Kč s příslušenstvím (KSOL 10 INS 15659/2013) jako nezajištěná majetkem dlužníka s důvodem vzniku půjčka na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 31. 3. 2010 poskytnuté dne 2. 11. 2012, je zjištěna a existuje po právu (výrok IV.). Dále zavázal žalovaného k zaplacení náhrady nákladů řízení žalobci ve výši 21.456 Kč (výrok V.).

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud po té, co obsáhle rekapituloval obsah žaloby, vyjádření žalovaného a uvedl svá zjištění z nesporných tvrzení žalobce , nejprve dovodil splnění předpokladů pro to, aby se zabýval důvodností uplatněného nároku. Dále uzavřel, že přihláška pohledávek žalobce ve znění jejího včasného doplnění ze dne 30.8.2013, které bylo učiněno do konce přezkumného jednání splňuje náležitosti dle ustanovení § 174 odst. 1 insolvenčního zákona. Námitku žalovaného, že k úkonu doplnění přihlášky ze dne 30.8.2013 nelze přihlížet, posoudil jako nedůvodnou a uzavřel, že žalovaný v daném řízení může doplnit popěrné důvody. Jako sporné skutečnosti soud vymezil aktivní legitimaci žalobce, když dle žalovaného jsou neplatné smlouvy o postoupení pohledávek, jimiž žalobce tvrzené pohledávky nabyl, a to, zda pohledávky mají relevantní základ . K posouzení aktivní legitimace učinil soud zjištění ze tří postupních smluv, uzavřených dne 27. 10. 2013 mezi žalobcem a společnostmi BRANO a.s., identifikační číslo osoby: 45193363, BRANO INVEST s.r.o., identifikační číslo osoby: 28642546 a BRANO GROUP a.s., identifikační číslo osoby: 64609898, a postupní smlouvy uzavřené dne 17. 5. 2013 mezi žalobcem a společností BRANO INVEST s.r.o., identifikační číslo osoby: 28642546. Dále učinil zjištění ze tří listin označených jako Oznámení o postoupení pohledávek a z výpovědi svědkyně Ing. Marie Mohlerové, účetní dlužníka. Na tomto základě soud dovodil, že všechny smlouvy obsahují náležitosti daného smluvního typu, jsou podepsány oprávněnými osobami a postoupení pohledávek na jejich základě bylo žalovanému řádně oznámeno. S odkazem na závěry vyslovené v rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 a v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.11.2007, sp. zn. 29 Odo 1366/2005 se soud dále otázkou platnosti předmětných postupních smluv nezabýval. K pohledávce č. 4 soud provedl zjištění ze Smlouvy o úvěru na financování výroby pro vývoz (předexportní úvěr) uzavřené 4. 5. 2012 mezi dlužníkem a společnostmi BRANO GROUP a.s. (věřitel číslo 1) a BRANO INVEST, s.r.o. (věřitel číslo 2) a z výpisu z účtu věřitele č. 2 vedeného u Československé obchodní banky, a.s. ze dne 31.5.2002 (správně 2012). K pohledávce č. 5 učinil zjištění ze Smlouvy o půjčce č. 31/03/2005 uzavřené dlužníkem a společnosti BRANO GROUP, a.s. dne 31. 3. 2010, z potvrzení Československé obchodní banky, a.s. ze dne 16. 4. 2012, a z výpisu účtu věřitele vedeného u této banky. Po skutkové stránce soud uzavřel, že věřitel BRANO INVEST, s.r.o. se dne 4.5.2012 zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši 6.000.000 Kč tak, že výplata peněžní částky bude provedena bezhotovostním převodem z účtu věřitele na účet dlužníka vedený u Československé obchodní banky, a.s., úrok byl sjednán ve výši 14 % p.a. Dne 31. 5. 2002 (správně 2012) byla ve prospěch účtu dlužníka odepsána částka 70.000 EUR. Na základě smlouvy o půjčce č. 31/03/2005 ze dne 31. 3. 2010 se věřitel BRANO GROUP, a.s. zavázal poskytnout dlužníkovi překlenovací půjčku ve výši jistiny 47.000.000 milionů Kč za účelem refinancování bankovních úvěrů s tím, že jistina, včetně úroků je splatná (KSOL 10 INS 15659/2013) nejpozději do 31. 5. 2010, přičemž dne 2. 11. 2011 byla zaplacena částka 12.780.923,97 Kč z účtu věřitele na účet dlužníka. Na tomto základě soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdci žalobce poskytli žalovanému (správně dlužníkovi) peněžní prostředky. Žalovaný ani netvrdil opak, stejně jako netvrdil, že předmětné pohledávky zanikly, případně, že by byly promlčené. Ohledně pohledávky č. 5 žalovaný sice uvedl, že měla zaniknout , současně však tvrdil, že napadá platnost právního úkonu, který měl vést k zániku této pohledávky. Soud tudíž žalobě vyhověl, aniž by pro nadbytečnost prováděl další žalovaným navržené důkazy. O nákladech řízení rozhodl dle ustanovení § 202 odst. 2 insolvenčního zákona a ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že neúspěšnému žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu vyčíslených účelně vynaložených nákladů.

Proti výrokům III., IV. a V. rozsudku podal včasné odvolání žalovaný, který namítal, že soud neprovedl další jím navržené důkazy a tvrdil, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Pohledávka č. 3 a č. 4 vyplývá ze smlouvy o úvěru na financování výroby pro vývoz, uzavřené dne 4. 5. 2012 mezi dlužníkem a společností BRANO GROUP, a.s. (věřitel číslo 1) a BRANO INVEST s.r.o. (věřitel číslo 2) a z výpisu z účtu věřitele číslo 2 vedeného u Československé obchodní banky, a.s. bylo zjištěno, že dne 31. 5. 2002 byla ve prospěch účtu dlužníka odepsána částka 70.000 EUR. Z přihlášky pohledávky žalobce do insolvenčního řízení bylo k pohledávce číslo 4 ve výši jistiny 104.284,50 Kč zjištěno, že se jedná o příslušenství půjčky dle smlouvy o půjčce uzavřené 4. 5. 2010. Podle žalovaného žalobce nesplnil břemeno důkazní, když tvrzenou pohledávku doložil smlouvou o úvěru ze dne 4. 5. 2012, nikoli jak uvedl v přihlášce, smlouvou o půjčce datovanou dne 4. 5. 2010. Pokud žalobce dne 30. 8. 2013 soudu i insolvenčnímu správci zaslal doplnění přihlášky, v němž mění důvod vzniku pohledávky č. 4 tak, že se jedná o pohledávku ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 5. 2012, došlo k této změně po uplynutí lhůty k podání přihlášek (ta uplynula již dne 8. 7. 2013). Žalobce neprokázal tvrzený právní důvod poskytnutí částky 70.000 EUR a jeho plnění je třeba posuzovat jako bezdůvodné obohacení, z něhož smluvní úrok nárokovat nelze. K pohledávce č. 5 žalovaný namítl, že půjčka dle smlouvy ze dne 31. 3. 2010, splatná 31. 5. 2010, nemohla být výpisem a potvrzením Československé obchodní banky, a.s., prokázána, jelikož byla poskytnuta až dne 2. 11. 2011. Setrval na svém tvrzení, že přihlášená pohledávka z titulu půjčky ze dne 31. 3. 2010, měla zaniknout zápočtem na základě dohody ze dne 8. 6. 2011, uzavřené mezi dlužníkem a společností BRANO GROUP, a.s. za účelem úhrady kupní ceny nemovitostí převedených na společnost kupní smlouvou ze dne 31. 5. 2011 formou notářského zápisu č. N 199/2011. Společnost BRANO GROUP, a.s. zaplatila dne 2. 11. 2011 za dlužníka dluh vůči Československé obchodní bance, a.s. a tím vznikla jiná půjčka, jejíhož určení se žalobce domáhá v rozporu s přihláškou pohledávek . K zániku pohledávky ze smlouvy o půjčce ze dne 31.3.2010 žalovaný navrhl důkazy, avšak soud je neprovedl. Výrok V. rozsudku je dle žalovaného nesprávný, neboť mu byla uložena povinnost hradit náklady řízení dle ustanovení § 202 odst. 2 insolvenčního zákona, aniž by svou procesní chybou či náhodou, která se mu přihodila, tyto (KSOL 10 INS 15659/2013) náklady způsobil, což je v rozporu s ustálenou judikaturou. V odvolacím řízení žalovaný žádal, aby byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III. a IV. změněn tak, že žaloba bude zamítnuta a žalobce bude zavázán k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Žalobce se s odvoláním nesouhlasil a navrhl potvrzení napadených výroků rozsudku soudu prvního stupně. Podle něj žalovaný v odvolání opakuje argumenty, jimiž brojil proti pohledávce č. 4 již v řízení před soudem prvního stupně a nesouhlasil s názorem, že oprava provedená přípisem ze dne 30. 8. 2013 je změnou důvodu vzniku dotčených pohledávek (v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 2 VSOL 268/2012-P4-10 ze dne 22. 5. 2012 či na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 152 ICm 1707/2013). Dle žalobce významné, že nebyl vyzván k opravě či doplnění přihlášky pohledávek a opravu chyb v psaní provedl sám na základě kontroly zveřejněného seznamu přihlášených pohledávek, přičemž u obou pohledávek unesl důkazní břemeno. Tvrdil, že argument žalovaného, že pohledávku č. 4 třeba posuzovat jako bezdůvodné obohacení, je nepřípadný, neboť kopie příslušné úvěrové smlouvy byla k přihlášce pohledávek, přičemž ve vztahu k pohledávce č. 4 žalobce uvádí nová skutková tvrzení, což činí již od počátku insolvenčního řízení, kdy nejprve popřel pohledávku č. 5 z důvodu neplatného postoupení, následně však tuto pohledávku popíral proto, že vznikla z jiného právního důvodu, přičemž důvodem vzniku přihlášené pohledávky č. 5 je dle přihlášky (po její opravě) půjčka poskytnutá dlužníkovi dne 2. listopadu 2011. Písařskou chybu při vyplňování přihlášky, kdy namísto správného data poskytnutí půjčky 2. 11. 2011 bylo uvedeno datum 2. 11. 2012 , žalobce v opravě přihlášky napravil, kdy v ní uvedl jako důvod vzniku pohledávky poskytnutí půjčky na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 31. března 2010 mezi dlužníkem a společností BRANO GROUP, a.s., která byla použita na splacení dluhu dlužníka vůči společnosti Československá obchodní banka, a.s. dne 2. listopadu 2011 . Pokud měl žalovaný pochybnosti o přihlášce, měl jej vyzvat k opravě či doplnění, žalovaný však uveřejnil v insolvenčním rejstříku seznam přihlášených pohledávek, v němž důvody popření uvedl zcela neurčitě, aniž by jakkoli žalobce vyzval k nápravě nyní tvrzených nedostatků jeho přihlášky. Správnost výroku V. rozhodnutí soudu dle žalobce vyplývá z přístupu žalovaného k popření všech pohledávek žalobce a nedostatku jeho komunikace před přezkumným jednáním, když tomuto incidenčnímu sporu mohlo být účelně předejito alespoň dílčí aktivitou žalovaného.

Dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-přechodného ustanovení uvedeného zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. (KSOL 10 INS 15659/2013)

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, a že obsahuje způsobilý odvolací důvod, jenž je podřaditelný pod ust. § 205 odst. 2, písm. d), g) o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v dotčené části, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), zčásti zopakoval dokazování a po té dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je opodstatněné.

Odvolací soud se ztotožňuje se zjištěními soudu prvního stupně o průběhu řízení, obsahu žaloby a procesních stanovisek účastníků, stejně jako se skutkovými zjištěními o odepsání částky 70.000 EUR z účtu věřitele BRANO INVEST, s.r.o. dne 31.5.2012, jak uvedena v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku, na něž pro stručnost odkazuje.

Odvolací soud opakoval dokazování přihláškou pohledávek žalobce, evidovanou v oddíle P insolvenčního spisu pod číslem přihlášky P 96, a listinami k ní připojenými a zjistil: -Z přihlášky pohledávek, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka nezajištěnou pohledávku č. 4 z titulu smluvních úroků ve výši 104.284,50 Kč a jako důvod jejího vzniku uvedl Poskytnutí půjčky na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 4. května 2010 mezi dlužníkem a společností BRANO INVEST s.r.o. . K dalším okolnostem uvedl, že půjčka byla poskytnuta ve výši 70.000 EUR a byla dlužníkem zcela splacena, nesplacena zůstala část smluvních úroků, k jejich výpočtu sdělil, že úroky činí 14 % p.a. z načerpané jistiny, která byla dlužníkovi poskytnuta dne 4. května 2012 a byla jím postupně splácena k datům 12. 12. 2012, 21. 12. 2012, 3. 5. 2013 a 16. 5. 2013, ke dni splatnosti 7. 9. 2012 činila výše pohledávky 4.241,80 EUR. Pohledávka byla postoupena na věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. února 2013. V bodě 52 formuláře je pod číslem 7 jako příloha přihlášky označena smlouva o půjčce ze dne 4. května 2010, uzavřená mezi dlužníkem a BRANO INVEST s.r.o. K pohledávce č. 5 se v přihlášce uvádí, že se jedná o pohledávku nezajištěnou majetkem dlužníka, výše jistiny činí 12.780.923,97 Kč a důvodem vzniku pohledávky je Poskytnutí půjčky na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 31. března 2010 mezi dlužníkem a společností BRANO GROUP, a.s., která byla použita na splacení dluhu dlužníka vůči společnosti Československá obchodní banka, a.s. dne 2. listopadu 2012 . Pohledávka byla postoupena na věřitele na základě smlouvy o postoupení ze dne 27. února 2013. (KSOL 10 INS 15659/2013)

Příslušenství pohledávky představuje zákonný úrok z prodlení, když pohledávka na jistině byla splatná dne 2. 11. 2011. V bodě 52 formuláře je pod číslem 2 jako příloha přihlášky označena smlouva o půjčce ze dne 31. března 2010, uzavřená mezi dlužníkem a BRANO GROUP, a.s. -Z přípisu žalobce ze dne 30. srpna 2013, a to jeho části k pohledávce č. 4, že reaguje na popření pravosti pohledávky žalovaným, když nedokládá právní titul vzniku přihlášené pohledávky a uvádí, že shodně jako u pohledávky č. 3 je důvodem jejího vzniku smlouva o úvěru na financování výroby pro vývoz, uzavřená dne 4. května 2012 mezi společností BRANO GROUP, a.s., BRANO INVEST s.r.o. a dlužníkem, podle níž byl poskytnut úvěr ve výši 70.000 EUR. Vznik a existence pohledávky je osvědčena smlouvou o úvěru ze dne 4. května 2012 a byla na žalobce postoupena smlouvou ze dne 17.5.2013. Ve vztahu k pohledávce č. 5 žalobce jako důvod vzniku pohledávky uvedl smlouvu o půjčce uzavřenou dne 31. března 2010 mezi dlužníkem a BRANO GROUP a.s., která byla použita na splacení dluhu dlužníka vůči společnosti Československá obchodní banka, a.s. dne 2. listopadu 2011 (původně chybně uveden rok 2012). -Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 17. května 2013 mezi postupitelem BRANO INVEST s.r.o. a žalobcem, že v jejím bodu A se konstatuje uzavření smlouvy o půjčce na financování výroby pro vývoz dne 4. května 2010 mezi postupitelem jako věřitelem a dlužníkem, na jejímž základě postupitel poskytl dlužníkovi půjčku ve výši 70.000 EUR. Ke dni uzavření smlouvy byla jistina pohledávky ze smlouvy o půjčce zcela splacena a nesplacená část smluvních úroků činí částku 4.241,80 EUR. -Ze Smlouvy o úvěru na financování výroby pro vývoz (předexportní úvěr), uzavřené dne 4. května 2012 mezi věřitelem číslo 1 BRANO GROUP, a.s. a věřitelem číslo 2 BRANO INVEST s.r.o. a dlužníkem, že předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru ve výši 6.000.000 Kč a jeho refinancování z prostředků věřitele číslo 1. Dlužník se zavazuje věřiteli číslo 2 poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve lhůtě 4 měsíců od data čerpání a zaplatit věřiteli číslo 2 úrok z poskytnutého úvěru za dobu ode dne poskytnutí úvěru do úplného vrácení peněžních prostředků v sazbě 14 % p.a. Lhůta pro vrácení peněžních prostředků je dohodnuta nejpozději do 7. září 2012. -Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. února 2013, uzavřené mezi společností BRANO GROUP, a.s. jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, že v bodě B smlouvy se konstatuje, že postupitel má za dlužníkem pohledávku ve výši jistiny 12.780.923,97 Kč, která vznikla z titulu poskytnutí půjčky na základě smlouvy o půjčce uzavřené mezi postupitelem jako věřitelem dne 31. března 2010, která byla použita na splacení dluhu dlužníka vůči Československé obchodní bance, a.s. ve výši 12.780.923,97 Kč, přičemž půjčka byla poskytnuta dne 2. listopadu 2011. -Ze smlouvy o půjčce číslo 31/03/2010 uzavřené mezi věřitelem BRANO GROUP, a.s. a dlužníkem dne 30. března 2010, že věřitel se zavázal poskytnout dlužníkovi překlenovací půjčku ve výši 47.000.000 Kč za účelem refinancování bankovních úvěrů. Podle bodu 1. písm. c) smlouvy byla jistina ve výši 47.000.000 Kč splatná nejpozději do 31. května 2010. (KSOL 10 INS 15659/2013)

Na základě shora uvedených zjištění odvolací soud uzavírá, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka nevykonatelnou pohledávku č. 4 z titulu smluvních úroků, která vznikla na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 4. 5. 2010 mezi dlužníkem a společností BRANO INVEST s.r.o. podle níž byla dlužníkovi poskytnuta jistina dne 4. 5. 2012, která měla být uhrazena do 7. 9. 2012. Tuto pohledávku měl nabýt smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.2.2013 a hodlal ji doložit (jak uvedl v bodě 52 formuláře) smlouvou o půjčce ze dne 4.5.2010, uzavřenou mezi dlužníkem a BRANO INVEST s.r.o., a smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 27.2.2013 s postupitelem BRANO INVEST s.r.o. V přihlášce k této pohledávce dokládal smlouvu o úvěru uzavřenou dne 4. 5. 2012 mezi věřitelem číslo 1 BRANO GROUP, a.s. a věřitelem číslo 2 BRANO INVEST s.r.o. a dlužníkem a smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne 17.5.2013 s postupitelem BRANO INVEST s.r.o., podle níž se postupuje pohledávka na úrocích ze smlouvy o půjčce ze dne 4. 5.2010. Nevykonatelnou pohledávku č. 5 přihlásil z titulu půjčky dle smlouvy o půjčce ze dne 31.3.2010 uzavřené mezi dlužníkem a společností BRANO GROUP, a.s., přičemž jistina půjčky (splatná dle smlouvy do dne 31.5.2010) měla být poskytnuta dne 2. 11.2012 na splacení dluhu dlužníka vůči bance. V přihlášce tuto pohledávku dokládal smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou s postupitelem BRANO GROUP, a.s. dne 27. února 2013, podle které byla postoupena pohledávka z titulu půjčky, poskytnuté dne 2. 11. 2011. Podáním ze dne 30.8.2013 žalobce jako důvod vzniku pohledávek uvedl, že pohledávka č. 4 vznikla dle smlouvy o úvěru uzavřené dne 4.5.2012 a pohledávka č. 5 z titulu smlouvy o půjčce poskytnuté dne 2.11.2011. Žalovaný na přezkumném jednání dne 4.9.2013 popřel pohledávku č. 4 z důvodu nedoložení právního titulu dokládajícího tvrzenou pohledávku a dále pohledávku č. 4 a pohledávku č. 5 popřel z důvodu neplatnosti postupních smluv.

V žalobě se žalobce v části I. písm. b), bod 2. domáhal určení pravosti pohledávky č. 4 ve výši 10.284,50 Kč z titulu příslušenství dle smlouvy o úvěru ze dne 4.5.2010, dle navrženého petitu v části V./III. žaloby však žádal o určení pravosti pohledávky ve výši 104.284,50 Kč z titulu příslušenství na základě smlouvy o půjčce ze dne 4.5.2010. V části I. písm. c), bod 1. žádal určení pravosti pohledávky na jistině ve výši 12.780.923,97 Kč dle smlouvy o půjčce ze dne 31.5.2010, poskytnuté dne 2.11.2012 a v části V./IV. žaloby žádal o určení pravosti pohledávky dle smlouvy o půjčce poskytnuté dne 2.11.2012; v podání ze dne 21.4.2015 upravil svá tvrzení tak, že důvodem vzniku pohledávky č. 5 je půjčka poskytnutá dne 2.11.2011.

Podle ustanovení § 174 odst. 2 IZ, přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá.

Podle ustanovení § 192 odst. 4 IZ, věřitel může až do skončení přezkumného jednání, dokud jeho pohledávka není zjištěna, měnit výši přihlašované pohledávky. (KSOL 10 INS 15659/2013)

Jestliže v důsledku této změny není možné přezkoumat přihlášenou pohledávku při nařízeném přezkumném jednání, nařídí insolvenční soud zvláštní přezkumné jednání. Věřitel je však povinen uhradit ostatním věřitelům na jejich žádost náklady, které jim vznikly v souvislosti s jejich účastí na zvláštním přezkumném jednání.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 IZ, věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle ustanovení § 198 odst. 2 IZ, v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

V této věci žalobce včasnou žalobou, podanou ve lhůtě 30 dnů od konání přezkumného jednání (při kterém byl přítomen, avšak nebyl soudem či insolvenčním správcem poučen dle ustanovení § 197 odst. 2 IZ, jak vyplývá z protokolu o přezkumném jednání dne 4.9.2013) domáhá proti žalovanému insolvenčnímu správci určení pravosti dvou pohledávek. Předpoklady pro to, aby se soud zabýval důvodností uplatněného nároku, jsou proto splněny a v tomto směru se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně.

Shora popsaný skutkový stav věci odvolací soud hodnotí z níže popsaných východisek. 1. Přihláška pohledávky musí ve smyslu § 174 odst. 2 IZ obsahovat též důvod vzniku přihlašované pohledávky; tímto důvodem se rozumí skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá. Přihláška obsahuje důvod vzniku přihlašované pohledávky za předpokladu, že v ní jsou uvedeny či popsány skutečnosti (vylíčen skutkový děj), na základě kterých pohledávka vznikla, a to natolik podrobně, aby bylo možné jednak přihlašovanou pohledávku odlišit od jiných pohledávek věřitele a dlužníka, jednak posoudit pravost pohledávky (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2.12.2009, sp. zn. KSPL 54 INS 3007/2009,1 VSPH 701/2009-P10, dostupné na stránkách insolvenčního rejstříku). 2. Postup podle § 188 odst. 2 IZ se uplatní pouze tehdy, je-li vadný sám procesní úkon, tj. přihláška pohledávky. Pokud věřitel nepřipojí požadované přílohy, případně připojí přílohy, které nedokládají údaje uvedené v přihlášce pohledávky (nedoloží listinné důkazy ve smyslu § 177 IZ), je na insolvenčním správci, zda takovou pohledávku co do pravosti nebo obsahu zpochybní a podle § 192 a násl. insolvenčního zákona ji popře (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne (KSOL 10 INS 15659/2013)

15.7.2008, sp. zn. KSUL 45 INS 150/2008, 1 VSPH 94/2008-P, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 13/2009). 3. Je-li právním důvodem přihlášené pohledávky půjčka peněz, zahrnuje vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž se pohledávka zakládá, tvrzení o tom, že věřitel s dlužníkem v určité době uzavřel smlouvu o půjčce peněz a že peníze měly být v dohodnuté době vráceny, jakož i o tom, kdy a jakou formou tyto peníze dlužníku skutečně půjčil (přenechal). Změna tvrzení obsaženého v přihlášce o tom kdy a jakou formou byly peníze dlužníku zapůjčeny je podstatnou změnou právního důvodu vzniku pohledávky uvedeného v přihlášce, která je věřiteli po uplynutí lhůty určené k podání incidenční žaloby zapovězena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2008, sp. zn. 29 Odo 475/2006 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.11.2012, sp. zn. 29 Cdo 1902/2011, oba dostupné na www.nsoud.cz). 4. Podmínka, podle níž lze žalobu o určení pravosti popřené pohledávky podat pouze ze stejného právního důvodu, jaký je uveden v přihlášce, je splněna v případě, opírá-li žalobce svůj nárok o ty skutkové okolnosti, které vylíčil již v přihlášce pohledávky. Na totožnost právního důvodu pohledávek uplatněných v přihlášce a v následné žalobě lze usuzovat zásadně s ohledem na skutečnosti, na nichž se pohledávky zakládají (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.12.2010, sp. zn. 29 Cdo 2642/2010, dostupný na www.nsoud.cz).

Po posouzení zjištěného skutkového stavu věci z uvedených hledisek dospěl odvolací soud k následujícím právním závěrům:

Žalobce do insolvenčního řízení dlužníka do uplynutí propadné lhůty dle ustanovení § 173 odst. 1 IZ (do je do 8.7.2013) přihlásil také pohledávku č. 4 z titulu smluvených úroků dle smlouvy o půjčce ze dne 4.5.2010, která byla dlužníkovi poskytnuta dne 4.5.2012 a pohledávku č. 5 z titulu části jistiny dle smlouvy o půjčce ze dne 31.3.2010, která byla dlužníkovi poskytnuta dne 2.11.2012. Těmito rozhodujícími skutečnostmi byly uvedené dvě pohledávky nezaměnitelně identifikovány (viz shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu pod bodem 3). Vzhledem k jejich popření žalovaným co do pravosti bylo na žalobci, aby takto vymezené pohledávky v tomto sporu o jejich určení uplatnil a prokázal.

Jak vyplývá z ustanovení § 192 odst. 4 IZ (ve znění účinném od 31.3.2011, to je ve znění zákona č. 69/2011 Sb. kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů) může věřitel měnit až do skončení přezkumného jednání pouze výši přihlášené pohledávky. Podle důvodové zprávy k uvedenému zákonu, z ustanovení § 192 odst. 4 IZ bylo bez náhrady vypuštěno pravidlo umožňující přihlášenému věřiteli měnit až do přezkoumání jím přihlášené pohledávky důvod vzniku přihlašované pohledávky nebo její pořadí. Změna výše pohledávky (zvýšení přihlášené částky při zachovaném právním důvodu vzniku a pořadí přihlášené pohledávky) není změnou textu § 192 odst. 4 insolvenčního zákona dotčena. Odvolací soud proto uzavírá, že důvod vzniku (KSOL 10 INS 15659/2013) přihlašované pohledávky může věřitel měnit pouze do konce uplynutí lhůty k přihlašování pohledávek a v tomto smyslu je věřitel limitován i z hlediska uplatňování nových skutečností o vzniku pohledávek dle ustanovení § 198 odst. 2 IZ.

Pokud žalobce přihlásil pohledávku č. 4 z titulu nároku ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 4. 5. 2010, podle níž měla být poskytnuta peněžní částka dne 4.5.2012, která měla být uhrazena do 7. 9. 2012, a až po uplynutí lhůty k podání přihlášek pohledávek tvrdil, že titulem pohledávky je smlouva o úvěru, nejedná se ve smyslu východiska pod bodem 1 shora o změnu právního důvodu vzniku pohledávky, ale pouze o změnu právní kvalifikace. Změna tvrzení o nabytí pohledávky dle smlouvy o postoupení ze dne 17. 5.2013 (oproti původnímu tvrzení smlouvou ze dne 27.2.2013) není změnou rozhodujících tvrzení o vzniku přihlašované pohledávky. Pokud však změnil datum uzavření smlouvy ze dne 4.5.2010 na den 4.5.2012, jedná se o změnu ve vymezení rozhodujících skutkových okolností důvodu vzniku pohledávky a k této změně přihlášky pohledávky, která byla učiněna po uplynutí přihlašovací lhůty, přihlížet nelze. Důvodem přihlašované pohledávky je proto smlouva o úvěru ze dne 4.5.2010. V tomto řízení žalobce uplatnil nárok na určení pravosti pohledávky č. 4, která měla vzniknout dle smlouvy o úvěru ze dne 4.5.2010 (jak plyne z článku I., písm. b/ bod 2. žaloby, byť v části V/III. opětovně nesprávně tvrdil smlouvu o půjčce), podle které, jak tvrdil v přihlášce, měly být poskytnuty finanční prostředky dne 4.5.2012. V řízení však byla prokázána smlouva o úvěru uzavřená dne 4.5.2012, podle níž byla poskytnuta jistina dne 31.5.2012. Nejedná se proto o důvod vzniku pohledávky, kterou do insolvenčního řízení přihlásil (srov. východisko ad 4 shora), ale ani o pohledávku, kterou v žalobě tvrdil. V této situaci nelze žalobě na určení pravosti pohledávky č. 4 vyhovět.

Pohledávka ze smlouvy o půjčce č. 5 měla být dle přihlášky pohledávky poskytnuta a ke vzniku pohledávky z půjčky mělo dojít dne 2.11.2012. Tvrzení v podání žalobce ze dne 30.8.2013 po té, co uplynula přihlašovací lhůta, že jistina byla poskytnuta dne 2. 11. 2011, je změnou právního důvodu vzniku pohledávky, k níž nelze přihlížet. Skutečnost, že jistina půjčky měla být dle smlouvy splatná do 31.5.2010 pro posuzování důvodu vzniku pohledávky podstatná není. Odvolací soud proto uzavírá, že pokud žalobce v tomto řízení žádal o určení pohledávky č. 5 z titulu půjčky poskytnuté dne 2.11.2011 (jak následně v průběhu řízení žalobu upřesnil, když původně v článku I., písm.c/ bodu 1. uvedl nesprávně datum poskytnutí finančních prostředků dne 2.11.2012), uplatnil nárok na určení pohledávky, kterou do insolvenčního řízení nepřihlásil (srov. východisko pod bodem 3 shora). Skutečnost, že k této situaci došlo v důsledku pochybení při vyplňování přihlášky, je pro závěr, že do insolvenčního řízení byla přihlášena jiná pohledávka č. 5, než jejíhož určení se žalobce v tomto řízení domáhá, je bez právního významu. Pochybení při vyplňování přihlášky pohledávek, byť ve vztahu jen k jedné z rozhodujících skutečností, které přihlášenou pohledávku vymezují, jež nebylo napraveno do uplynutí přihlašovací lhůty, má pro přihlašovatele fatální důsledky v tom smyslu, že v případném určovacím sporu nemůže být úspěšný. (KSOL 10 INS 15659/2013)

Odvolací soud proto uzavírá, že žalobě žalobce o určení pravosti pohledávek č. 4 a č. 5 z výše uvedených důvodů vyhovět nelze, proto se dále nezabýval přezkumem závěru soudu prvního stupně o oprávnění žalovaného namítat neplatnost postupních smluv, kterými měl žalobce tvrzené pohledávky nabýt (byť správnost jeho posouzení vyplývá ze závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, který byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61/2010 či rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2007, sp. zn. 29 Odo 1366/2005, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 95/2008, případně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2015 sen. zn. 29 ICdo 2/2015, které je dostupné na www.nsoud.cz). Stejně tak nebylo třeba se zabývat správností závěru soudu prvního stupně, že pohledávka č. 5 má relevantní základ . Oprávnění žalovaného popřít přihlašované pohledávky z důvodu jejich nedoložení přitom vyplývá z judikatury uvedené k východisku pod bodem 2 shora.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III. a IV. tak, že zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalobce má za dlužníkem pohledávku č. 4 ve výši 104.284,50 Kč z titulu úroků dle smlouvy o půjčce uzavřené dne 4. 5. 2010 a pohledávku č. 5 ve výši 12.780.923,97 Kč z titulu jistiny dle smlouvy o půjčce uzavřené dne 31. 3. 2010 poskytnuté dne 2. 11. 2011.

Vzhledem ke změně rozsudku odvolací soud nově rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (ust. § 224 odst. 2 o.s.ř.), a to podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť z hlediska počtu pohledávek, které byly předmětem řízení před soudem prvního stupně, byl v řízení každý z jeho účastníků úspěšný jen částečně. Odvolací soud proto rozhodl tak, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

V odvolacím řízení byl úspěšný žalovaný, kterému podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. vzniklo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení činí částku 6.800 Kč (náhrada za dva úkony právní služby po 3.100 Kč, odvolání ze dne 3.8.2015 a účast u jednání odvolacího soudu dne 29.3.2016, když žalovaný se práva na náhradu za další úkony právní služby výslovně vzdal, a dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč, ust. § 9 odst. 4, písm. c/, § 7, bod 5., § 11 odst. 1, písm. d/, g/, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/). K úhradě nákladů řízení určil odvolací soud žalobci lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo pro jejich úhradu určil dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci, jestliže napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž (KSOL 10 INS 15659/2013)

řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je-li dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům se však doručuje též zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozsudku.

Olomouc 29. března 2016

JUDr. Radka Panáčková předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: v z. JUDr. Helena Krejčí v.r. Zuzana Žádníková pověřená členka senátu Z důvodu dovolené předsedkyně senátu podepsáno podle § 158 odst. 1 o.s.ř. zastupující členkou senátu