13 VSOL 167/2016-79
31 ICm 4252/2014 13 VSOL 167/2016-79 (KSOS 31 INS 27502/2013)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v právní věci žalobce Mart s.r.o., se sídlem v Hodoníně, třída bří Čapků 2857/4, PSČ: 695 03, identifikační číslo osoby: 25510584, zastoupeného Mgr. Jaromírem Kráčalíkem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Lipová alej 6, PSČ: 695 01, proti žalovaným 1) JUDr. Viliamu Vidovičovi, se sídlem v Šumperku, Příčná 10, PSČ: 787 01, jako insolvenčnímu správci, 2) JOSTA VSETÍN, s.r.o., se sídlem ve Vsetíně, 4. května 1159, PSČ: 755 01, identifikační číslo osoby: 47674385, o určení pravosti pohledávky, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka JOSTA VSETÍN, s.r.o., se sídlem ve Vsetíně, 4. května 1159, PSČ: 755 01, identifikační číslo osoby: 47674385, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 27502/2013, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě- pobočky v Olomouci ze dne 27.4.2016, č.j. 31 ICm 4252/2014-62 (KSOS 31 INS 27502/2013),

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. isir.justi ce.cz (KSOS 31 INS 27502/2013)

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně určil, že přihlášená pohledávka žalobce ve výši 71.458 Kč (dílčí pohledávka č. 3) za dlužníkem JOSTA VSETÍN, s.r.o., IČO 47674385, se sídlem Vsetín, 4. května 1159, PSČ: 755 01 je po právu (výrok I.), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně ve vztahu k výroku o nákladech řízení uvedl, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativně dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 202 odst. 1 insolvenčního řádu , když v řízení úspěšný žalobce vůči žalovaným právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Proti tomuto rozsudku, výslovně pouze proti výroku II., podal žalobce včasné odvolání, v němž uvedl, že podle ust. § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, které aplikoval soud prvního stupně, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Poukázal na ust. § 163 insolvenčního zákona, podle něhož o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Podle jeho názoru je zřejmé, že speciální úprava v insolvenčním zákoně má přednost před obecnou právní úpravou nákladů řízení obsaženou v o.s.ř. Tvrdí, že se však jedná toliko o osobu správce, proti kterému nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, nikoliv však o osobu dlužníka. Domnívá se proto, že soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení nesprávně a vůči žalovanému 2) má právo na náhradu nákladů řízení, které v řízení před soudem prvního stupně učinil ve výši 35.518,86 Kč a k tomu má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání ve výroku II. o nákladech řízení (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 214 odst. 2, písm. e/ o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. (KSOS 31 INS 27502/2013)

Podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle ust. § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

Podle ust. § 202 odst. 1 IZ, ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci.

Podle ust. § 163 IZ, o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170.

Odvolací soud souhlasí s odvolatelem, že ust. § 202 odst. 1 věty první IZ nelze aplikovat na rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a dlužníkem. Nelze však přisvědčit odvolateli v tom, že by soud o nákladech řízení ve vztahu k dlužníku rozhodl nesprávně.

Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.8.2014 pod č.j. KSOS 31 INS 27502/2013-A-79 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek, přičemž v době rozhodování soudu stále trvají účinky prohlášení konkursu. Prohlášením konkursu přechází na insolvenční správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou (§ 246 IZ); dlužník tak není osobou s dispozičními oprávněními, a to na rozdíl od dlužníků, u nichž je jejich úpadek řešen sanačními způsoby, tj. reorganizací či povolením oddlužení. Byť tedy žalobce byl se svou žalobou procesně úspěšný a měl by vůči dlužníku nárok na náhradu nákladů řízení, odvolací soud v dané věci aplikoval ust. § 150 o.s.ř. o nepřiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšnému účastníku. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 (KSOS 31 INS 27502/2013) o.s.ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postup účastníků v průběhu řízení a další. Odvolací soud z hlediska aplikace ust. § 150 o.s.ř. zejména přihlédl k majetkovým poměrům dlužníka, vzal v potaz to, že dlužník je v konkursu, nemá dispoziční oprávnění ke svému majetku a z tohoto důvodu ho nelze zavázat k náhradě nákladů řízení, resp. v tom spatřuje odvolací soud důvod zvláštního zřetele hodný pro nepřiznání náhrady nákladů řízení.

Nad rámec rozhodnutí považuje odvolací soud za nutné zdůraznit, že je-li způsobem řešením úpadku konkurs, a pohledávku vedle insolvenčního správce popře i dlužník, žaloba podle ust. § 198 odst. 1 IZ vždy směřuje pouze vůči insolvenčnímu správci, neboť popření pohledávky dlužníkem za trvání konkursu nemá vliv na její zjištění. Podal-li tedy v této věci žalobce žalobu vedle insolvenčního správce i vůči dlužníku, nepostupoval správně, resp. na tuto nesprávnost soud prvního stupně nezareagoval tím, že by žalobu vůči žalovanému 2) coby subjektu, který není pasivně legitimován, zamítl.

Jestliže soud prvního stupně žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení ani vůči dlužníku, je jeho rozhodnutí ve výsledku věcně správné, byť důvody, pro které se tak stalo, shledal odvolací soud v jiných skutečnostech. Podle ust. § 219 o.s.ř. odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. o nákladech řízení potvrdil.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobce nebyl se svým odvoláním úspěšný, žalovaným podle obsahu spisu žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, a proto odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však také doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 30. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu