13 VSOL 162/2014-135
37 ICm 1422/2010 13 VSOL 162/2014-135 (KSBR 37 INS 962/2010) ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové ve věci žalobce JUDr. Milana Nováčka, se sídlem Karlovo nám. 22/28, Třebíč, PSČ 674 01, insolvenčního správce dlužníka Marka anonymizovano , anonymizovano , bytem Březinova 359, Moravské Budějovice, PSČ 676 02, proti žalované Mgr. Ing. Iloně Chládkové, se sídlem Bráfova 52, Třebíč, PSČ 674 01, insolvenční správkyni dlužníka Stanislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Staroříšská 141, Nová Říše, PSČ 588 65, o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 ICm 1422/2010, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Stanislava anonymizovano , anonymizovano , vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 37 INS 962/2010, rozhodl o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 37 INS 962/2010, 39 ICm 1422/2010-105 ze dne 13.8.2014,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 37 INS 962/2010, 39 ICm 1422/2010-105 ze dne 13.8.2014 se v odstavcích I. a II. výroku p o t vr zu j e tak, že odstavcem I. výroku se žaloba, aby z majetkové podstaty dlužníka Stanislava anonymizovano byly vyloučeny nemovitosti: pozemky parc. č. 7/1 zastavěná plocha (KSBR 37 INS 962/2010) a nádvoří, jejíž součástí je stavba č.p. 32-výroba, parc. č. 7/2 zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba bez č.p./č.e.-garáž, parc. č. 87 zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba bez č.p./č.e.-výroba a parc. č. 9/4 ostatní plocha-jiná plocha, vše v k.ú. Vranín, obec Moravské Budějovice, zapsáno na LV č. 163 pro toto k.ú. a obec u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Moravské Budějovice, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl žalobu, aby z majetkové podstaty dlužníka Stanislava anonymizovano byly vyloučeny nemovitosti specifikované ve výroku, zapsané na LV č. 163 pro k. ú. Vranín u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Moravské Budějovice (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 27.8.2013 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka Marka anonymizovano , usnesením ze dne 15.11.2010 byl na jeho majetek prohlášen konkurs. Usnesením ze dne 9.6.2010 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka Stanislava anonymizovano a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Insolvenční správkyně dlužníka Stanislava anonymizovano dne 14.9.2010 do soupisu majetkové podstaty dlužníka zahrnula nemovitosti zapsané na LV č. 163 pro k. ú. Vranín a obec Moravské Budějovice. Dne 27.12.2007 byla mezi Stanislavem Nehybou jako prodávajícím a Markem Valachem jako kupujícím uzavřena kupní smlouva na převod předmětných nemovitostí, vklad práva byl zapsán do katastru nemovitostí dne 11.3.2008. Usnesením Okresního soudu v Jihlavě č. j. 2 Nc 6416/2006-7 ze dne 7.10.2006 byla nařízena exekuce proti povinnému Stanislavu Nehybovi k uspokojení pohledávky ve výši 598.367 Kč s příslušenstvím, provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Ivo Dědek, Exekutorský úřad Zlín. Toto usnesení bylo dlužníku jako povinnému doručeno dne 26.1.2007 a nabylo právní moci dne 13.2.2007. Podáním ze dne 8.11.2013 soudní exekutor žalované sdělil, že exekuce stále trvá a k úhradě zbývá částka 172.135,83 Kč včetně nákladů řízení. Usnesením Okresního soudu v Jihlavě č. j. 2 Nc 4553/2007-8 ze dne 22.1.2007 byla nařízena exekuce proti povinnému Stanislavu Nehybovi k uspokojení pohledávky ve výši 6.000 Kč, provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor (KSBR 37 INS 962/2010) Mgr. Petr Jaroš, Exekutorský úřad Chrudim. Podáním ze dne 21.10.2013 soudní exekutor žalované sdělil, že exekuční řízení dosud nebylo zastaveno. S odkazem na ustanovení § 225 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a ustanovení § 44 odst. 7 zákona č. 120/2001 sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění účinném ke dni uzavření kupní smlouvy (27.12.2007) soud uzavřel, že žaloba byla podána ve lhůtě podle ustanovení § 225 odst. 2 IZ. Vzhledem k tomu, že kupní smlouva byla uzavřena po doručení usnesení o nařízení exekuce ve věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 2 Nc 6416/2006, je podle ustanovení § 44 odst. 7 exekučního řádu v rozhodném znění právním úkonem neplatným. Nadto ze sdělení soudního exekutora vyplývá, že ke dni 8.11.2013 nebyla pohledávka v rámci exekuce uhrazena. Soud proto žalobu zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. podle procesního úspěchu účastníků s tím, že úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Uvedl, že soud prvního stupně při svém rozhodování nevzal v úvahu, že kupní cena ve výši 1.000.000 Kč složená na účet advokáta JUDr. Roberta Mrázika byla v souladu s článkem III. kupní smlouvy použita na úhradu dluhů prodávajícího, tedy i závazků vůči věřitelům v exekučních řízeních, která byla v té době vedena. Na základě úhrady závazků byla exekuční řízení vůči dlužníkovi zastavena a katastrální úřad povolil vklad vlastnického práva. Podle jeho názoru tak nebyl právním úkonem zmařen účel exekucí na úkor osob chráněných zákazem nakládání s majetkem, neboť celá kupní cena byla použita na exekučně vymáhané pohledávky. Namítl, že při jednání dne 13.8.2014 navrhl doplnění dokazování v tom smyslu, aby si soud vyžádal u příslušných exekutorů, zda exekuce nařízená usneseními Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 2 Nc 6416/2007, sp. zn. 2 Nc 4553/2007 a sp. zn. 2 Nc 56349/2007 byly zastaveny a kolik povinný na této exekuci zaplatil, včetně data zaplacení, přičemž k tomuto návrhu se připojila i žalovaná. Soud však svým usnesením návrh na doplnění dokazování zamítl. Dále poukázal na to, že soud prvního stupně nevzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 31 Cdo 4545/2008 ze dne 9.3.2011 s tím, že v jeho případě nebyl žádný věřitel poškozen prodejem předmětných nemovitostí, neboť kupní cena byla použita na úhradu dluhů prodávajícího, a je přesvědčen, že prodejem v pozdější době by z kupní ceny věřitelé neobdrželi ani to, co dostali z této kupní ceny. Z tohoto důvodu i exekutoři s tímto postupem souhlasili a prodej nemovitostí uvolnili, když zrušili exekuční příkazy k prodeji nemovitostí, což doložil výpisem z katastru nemovitostí ze dne 14.3.2008. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě vyhoví, případně rozsudek soudu prvního stupně zrušil.

Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný. Dále na výzvu odvolacího soudu doplnila skutková tvrzení tak, že k datu uzavření kupní smlouvy činily pohledávky jednotlivých věřitelů v exekučních řízeních vedených u Okresního soudu v Jihlavě, a to pod sp. zn. 2 Nc 5509/2006 částku 91.115 Kč, sp. zn. 8 Nc 6166/2005 částku 8.655 Kč, (KSBR 37 INS 962/2010) sp. zn. 2 Nc 5420/2006 částku 10.423 Kč, sp. zn. 2 Nc 6439/2007 částku 27.627 Kč a sp. zn. 2 Nc 6416/2006 částku 881.388,57 Kč, celkem 1.019.208,57 Kč. Pouze v jediném exekučním řízení byl vydán exekuční příkaz k prodeji nemovitosti, a to v řízení vedeném u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 2 Nc 6416/2006 dne 6.12.2006 a ke dni 8.11.2013 exekuční řízení nebylo zastaveno, k úhradě zbývala částka 172.135,83 Kč. K této částce je nutno připočítat další závazky na převáděných nemovitostech váznoucí, a to závazky dle článku III. písm. f), písm. g) a písm. h) kupní smlouvy, jednalo se o závazky dlužníka vůči Finančnímu úřadu v Telči zajištěné zástavními právy na převáděných nemovitostech v celkové výši 133.369 Kč. Rovněž exekuce vedená u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 2 Nc 4553/2008 pro pohledávku ve výši 6.000 Kč s příslušenstvím nebyla doposud skončena.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou a že v odvolání jsou uplatněny odvolací důvody ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 2, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), zopakoval a doplnil dokazování, a poté dospěl k následujícím závěrům.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce podal u soudu prvního stupně dne 14.10.2010 žalobu, kterou se domáhal vůči žalované vyloučení předmětných nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka Stanislava anonymizovano s odůvodněním, že jako kupující uzavřel dne 27.12.2007 kupní smlouvu s dlužníkem jako prodávajícím, na základě které nabyl předmětné nemovitosti do svého vlastnictví ke dni 11.2.2008. Kupní smlouva byla sepsána a podepsána v advokátní kanceláři JUDr. Roberta Mrázika, kupní cena sjednaná ve výši 1.000.000 Kč byla uhrazena tak, že byla poukázána přímo ve prospěch účtu JUDr. Roberta Mrázika, který v souladu s kupní smlouvou z této kupní ceny uspokojil přímo pohledávky věřitelů, v důsledku kterých byly převáděné nemovitosti zatíženy. Prodávajícím přitom byl informován, že má dluhy ve výši přibližně 940.000 Kč a hodlá kupní cenu použít na uspokojení svých věřitelů. Žalovaná zahrnula předmětné nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka, vyrozumění o soupisu mu bylo doručeno dne 16.9.2010 s odůvodněním, že kupní smlouvu žalovaná shledala neplatnou. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že dne 14.9.2010 do majetkové podstaty dlužníka sepsala předmětné nemovitosti, jelikož kupní smlouvu považovala za absolutně neplatnou. V době, kdy dlužník smlouvu uzavíral, byla na jeho majetek vedena řada exekucí, a to na základě usnesení Okresního soudu v Jihlavě č. j. 8 Nc 6166/2005-5, č.j. 2 Nc (KSBR 37 INS 962/2010) 5420/2006-9, č.j. 2 Nc 5509/2006-7 a č.j. 2 Nc 6416/2006-7, dále byl dne 6.12.2006 vydán exekuční příkaz k prodeji nemovitostí. Podle ustanovení § 44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření kupní smlouvy (27.12.2007) po doručení usnesení o nařízení exekuce nesměl povinný nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb, udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný. Předmětná kupní smlouva je proto absolutně neplatná a ani skutečnost, že z výtěžku prodeje byli mimo jiné uspokojeni i věřitelé, nemůže na neplatnosti ničeho změnit. Navrhla zamítnutí žaloby. K tomu se následně žalobce vyjádřil tak, že předmětná kupní smlouva nemůže být absolutně neplatná pro porušení ustanovení § 44 odst. 7 zákona č. 120/2001 sb., ve znění účinném ke dni 27.12.2007, neboť v exekučních řízeních vedených v době uzavření kupní smlouvy byli věřitelé uspokojeni tak, že jejich nárok zanikl zaplacením a exekuční řízení byla z tohoto důvodu zastavena. Cíl sledovaný tzv. generálním inhibitoriem tak byl naplněn. K tomu poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 31 Cdo 4545/2008 ze dne 9.3.2011. Na toto podání reagovala žalovaná tak, že dosud nebyly zastaveny exekuce vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 2 Nc 6416/2006, sp. zn. 2 Nc 4553/2007 a sp. zn. 2 Nc 6349/2007, a proto není pravdou, že všechny exekuce dlužníka byly zastaveny, aniž by byl postižen majetek, s nímž nakládal povinný v rozporu s generálním zákazem.

Odvolací soud předně odkazuje na správná skutková zjištění soudu prvního stupně učiněná z insolvenčních řízení ve věci dlužníka Marka anonymizovano vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 INS 11482/2013 a dlužníka Stanislava anonymizovano vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 37 INS 962/2010 a jeho správný závěr o tom, že žalobce podal včasnou žalobu podle ustanovení § 225 odst. 2 IZ. Dále odvolací soud odkazuje na správná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně ve vztahu k exekučním řízením vedeným vůči dlužníku Stanislavu Nehybovi, včetně sdělení soudního exekutora JUDr. Ivo Dědka, Exekutorský úřad Zlín a sdělení soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše, Exekutorský úřad Chrudim.

Odvolací soud dále doplnil dokazování listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti:

Z kupní smlouvy ze dne 27.12.2007, že tuto smlouvu uzavřeli Stanislav Nehyba, anonymizovano , jako prodávající, a Marek Valach, anonymizovano , jako kupující, předmětem převodu jsou nemovitosti zapsané na LV č. 163 pro k.ú. Vranín a obec Moravské Budějovice s veškerými součástmi a příslušenstvím specifikované ve smlouvě takto: parcela č. 7/1 zastavěná plocha a nádvoří, parcela č. 7/2 zastavěná plocha a nádvoří, parcela č. 87 zastavěná plocha a nádvoří a parcela č. 9/4 ostatní plocha, budova č.p. 32 na pozemku parc. č. 7/1 zastavěná plocha a nádvoří, budova bez č.p./č.e. garáž na pozemku parc. č. 7/2 zastavěná plocha a (KSBR 37 INS 962/2010) nádvoří, budova bez č.p./č.e. výroba na pozemku parc. č. 87 zastavěná plocha a nádvoří. V článku III. smlouvy je sjednáno, že prodávající prodává nemovitosti kupujícímu za dohodnutou celkovou kupní cenu ve výši 1.000.000 Kč, kterou kupující uhradil na účet JUDr. Roberta Mrázika (specifikovaný ve smlouvě), advokáta sepisujícího tuto smlouvu. Uhrazením částky 1.000.000 Kč se závazek kupujícího zaplatit kupní cenu považuje za zcela splněný. Takto uhrazenou částku advokát poukáže ve prospěch prodávajícího tak, že a) část takto uhrazené kupní ceny ve výši 30.000 Kč po vkladu vlastnického práva ve prospěch kupujícího poukáže převodem na účet příslušného finančního úřadu na úhradě daně z převodu nemovitostí, b) část takto uhrazené kupní ceny ve výši 91.115,50 Kč bude uhrazena do 10 dnů od obdržení kupní ceny na účet JUDr. Ivany Kozákové, Exekutorský úřad Třebíč, na úhradu dluhu prodávajícího z exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Jihlavě č. j. 2 Nc 5509/2006 ze 7.6.2006, c) část takto uhrazené kupní ceny ve výši 8.655,50 Kč bude uhrazena do 10 dnů od obdržení kupní ceny na účet JUDr. Ivany Kozákové, Exekutorský úřad Třebíč, na úhradu dluhu prodávajícího z exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Jihlavě č. j. 8 Nc 6166/2005 z 16.12.2005, d) část takto uhrazené kupní ceny ve výši 10.423 Kč bude uhrazena do 10 dnů od obdržení kupní ceny na účet JUDr. Marie Sárové, Exekutorský úřad Jihlava, na úhradu dluhu z exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Jihlavě č. j. 2 Nc 5420/2006-9 z 12.6.2006, e) část takto uhrazené kupní ceny ve výši 27.627 Kč bude uhrazena do 10 dnů od obdržení kupní ceny na účet JUDr. Jaromíra France, Exekutorský úřad Jičín, na úhradu dluhu z exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Jihlavě č. j. 2 Nc 6439/2007-7, f) část takto uhrazené kupní ceny ve výši 114.415 Kč bude uhrazena do 10 dnů od obdržení kupní ceny na účet Finančního úřadu v Telči na úhradu dluhu-daň z přidané hodnoty, g) část takto uhrazené kupní ceny ve výši 18.516 Kč bude uhrazena do 10 dnů od obdržení kupní ceny na účet Finančního úřadu v Telči na úhradu dluhu-daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, h) část takto uhrazené kupní ceny ve výši 438 Kč bude uhrazena do 10 dnů od obdržení kupní ceny na účet Finančního úřadu v Telči na úhradu dluhu-příslušenství daní, i) část takto uhrazené kupní ceny ve výši 17.731 Kč včetně DPH si ponechá na úhradu nákladů spojených s vyhotovením této smlouvy, j) v případě, že úhrada částek uvedených pod odstavci a) až g) tohoto článku nebude postačovat na úhradu dluhu prodávajícího, poukáže další požadované částky tak, aby došlo k zastavení exekučních řízení a výmazu práv třetích osob, k) zbytek takto uhrazené kupní ceny ve výši 681.079 Kč bude uhrazen na účet JUDr. Ivo Dědka, Exekutorský úřad Zlín, na úhradu dluhu z exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Jihlavě č. j. 2 Nc 6416/2006-7 z 17.10.2006. V článku V. smlouvy jsou označeny zástavní právo smluvní a zástavní práva z rozhodnutí správního orgánu (ve prospěch Finančního úřadu v Telči) váznoucí na převáděných nemovitostech, usnesení o nařízení exekuce vedených u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 8 Nc 6166/2005, sp. zn. 2 Nc 5420/2006, sp. zn. 2 Nc 5509/2006, sp. zn. 2 Nc 6416/2006 včetně exekučního příkazu k prodeji nemovitostí ze dne 6.12.2006 a sp. zn. 2 Nc 6439/2007. Vklad práva podle této smlouvy byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště (KSBR 37 INS 962/2010) Moravské Budějovice č. j. V-173/2008-741 ze dne 11.3.2008 s právními účinky vkladu ke dni 11.2.2008.

Ze sdělení soudního exekutora Mgr. Jaromíra France, Exekutorský úřad Jičín, Husova 64, Jičín ze dne 7.4.2015, že ve věci oprávněného Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group proti povinnému Stanislavu Nehybovi byla exekuce vedená u soudního exekutora pod sp.zn. 023 EX 02152/07 (exekuce vedená u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 2 Nc 6349/2007) ukončena vymožením ke dni 16.1.2008.

Z výpisu z katastru nemovitostí, LV č. 163 pro k.ú. Vranín a obec Moravské Budějovice, vedeného u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Moravské Budějovice ze dne 28.4.2015, že předmětné nemovitosti na tomto LV jsou zapsány ve vlastnictví Marka anonymizovano , a to parcela č. 7/1 zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba č.p. 32, výroba, parc. č. 7/2 zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba bez č.p./č.e., garáž, parc. č. 87 zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba bez č.p./č.e., výroba, a parc. č. 9/4 ostatní plocha (jiná plocha).

Odvolací soud předně poukazuje na rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 31 Cdo 4545/2008 ze dne 3.9.2011 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 84/2011). V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud poukázal na důvodovou zprávu k vládnímu návrhu novely exekučního řádu přijaté s účinností od 1.11.2009 zákonem č. 286/2009 Sb., dle které došlo ke změně koncepce generálního inhibitoria tak, že z premise absolutní neplatnosti se přechází na premisu neúčinnosti, avšak s tím, že i při změně absolutní neplatnosti učiněných úkonů na neúčinnost je zachována jeho funkčnost. Generální inhibitorium slouží k ochraně oprávněného a přihlášených věřitelů, nikoliv však dalších osob, či dokonce povinného, který tak může účinně zpochybnit své vlastní úkony v časově neomezené lhůtě. Dále Nejvyšší soud uzavřel, že důsledek absolutní neplatnosti právního úkonu povinného pro porušení generálního inhibitoria předjímaný ustanovením § 44 odst. 7 exekučního řádu se neprosazuje doručením usnesení o nařízení exekuce povinnému bez dalšího, nýbrž (jen) ve spojení se stavem exekučního řízení. Není žádného důvodu se domnívat, že by sankcí absolutní neplatnosti měly být postiženy dispozice povinného s majetkem podléhajícím účinkům nařízené exekuce, jestliže usnesení o nařízení exekuce (vůbec) nenabylo právní moci (například proto, že oprávněný vzal po nepravomocném nařízení exekuce svůj návrh zpět, nebo proto, že povinný uspěl s důvodným odvoláním proti usnesení o nařízení exekuce). Stejně tak platí, že není žádného důvodu pojit s příslušným úkonem povinného, porušujícím v době, kdy byl učiněn, generální inhibitorium, sankci absolutní neplatnosti i poté, co po pravomocném nařízení exekuce proběhne exekuce úspěšně (vymožením pohledávky oprávněného) způsobem nepostihujícím majetek, jehož se předmětný právní úkon týká, nebo jestliže následně (i po porušení zákazu formulovaného (KSBR 37 INS 962/2010) generálním inhibitoriem) došlo k zastavení exekuce proto, že povinný po pravomocném nařízení exekuce uspokojil oprávněného mimo exekuci (jinak řečeno, dojde-li k zastavení exekuce, aniž byl exekucí postižen majetek, s nímž povinný nakládal v rozporu s generálním inhibitoriem, považují se úkony, jimiž povinný s tímto majetkem nakládal za trvání exekuce, za platné). Tam, kde oprávněný, případně přihlášení věřitelé, se svým nárokem v exekuci uspěje, bez zřetele k tomu, že povinný s částí svého majetku nakládal v rozporu s generálním inhibitoriem (pohledávka oprávněného, potažmo přihlášených věřitelů, je uspokojena z jiného exekucí postiženého majetku povinného), není žádných příčin dovozovat i poté absolutní neplatnost takového právního úkonu povinného ve smyslu ustanovení § 44 odst. 7 exekučního řádu. Přitom v dané věci uzavřel Nejvyšší soud, že kupní smlouvu, kterou měl povinný porušit generální inhibitorium, uzavřel s oprávněnými za účasti soudního exekutora a celá kupní cena byla použita (započtena) na uspokojení exekučně vymáhané pohledávky. V tomto případě je naplněn cíl generálním inhibitoriem sledovaný a postih této transakce absolutní neplatností není namístě.

V přezkoumávané věci však v řízení před soudem prvního stupně i odvolacím řízení bylo prokázáno, že ke dni uzavření kupní smlouvy (27.12.2007) byly vůči prodávajícímu-dlužníku Stanislavu Nehybovi vedeny exekuce u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 2 Nc 5509/2006, sp. zn. 8 Nc 6166/2005, sp. zn. 2 Nc 5420/2006, sp. zn. 2 Nc 6439/2007, sp. zn. 2 Nc 6416/2006 uvedené v kupní smlouvě a dále i exekuce vedená u téhož soudu pod sp. zn. 2 Nc 4553/2007, která v této kupní smlouvě uvedena nebyla. Přitom ke dni 8.11.2013 nebyla uspokojena pohledávka v rámci exekuce vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 2 Nc 6416/2006 ve výši 172.135,83 Kč, v rámci které byl exekučním příkazem nařízen i prodej předmětných nemovitostí, ke dni 21.10.2013 nebyla exekuce vedená u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 2 Nc 4553/2007 zastavena a exekuce vedená u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 2 Nc 6349/2007 (neuvedená v kupní smlouvě) byla zastavena až ke dni 16.1.2008. Byť část kupní ceny byla použita na částečnou úhradu exekucí uvedených v kupní smlouvě (když vzhledem k celkové výši v exekuci vymáhaných pohledávek a použití části kupní ceny i na úhradu jiných závazků dlužníka a nákladů kupní smlouvy kupní cena nepostačovala k jejich celé úhradě), lze uzavřít, že nebyl splněn žádný z důvodů, pro které dle závěrů Nejvyššího soudu uvedených ve shora citovaném rozhodnutí, jsou vyloučeny účinky generálního inhibitoria ve smyslu ustanovení § 44 odst. 7 exekučního řádu v rozhodném znění. V přezkoumávané věci tedy nelze dospět k závěru, že by usnesení o nařízení exekuce nenabylo právní moci, že by exekuce proběhla úspěšně vymožením pohledávky oprávněného, aniž by byl postižen majetek, jehož se úkon dlužníka týkal, ani že by byla exekuce a zastavena proto, že povinný oprávněného uspokojil mimo exekuci a aniž byl exekucí postižen majetek, s nímž povinný nakládal v rozporu s generálním inhibitoriem. V řízení naopak bylo prokázáno (na rozdíl od tvrzení žalobce), že všichni oprávnění (věřitelé v exekuci vedené vůči dlužníku) nebyli z kupní ceny zcela uspokojeni. Je proto zcela správný závěr soudu prvního (KSBR 37 INS 962/2010) stupně o tom, že předmětná kupní smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s ustanovením § 44 odst. 7 exekučního řádu ve znění účinném ke dni uzavřené kupní smlouvy, tj. ve znění účinném do 31.10.2009.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. včetně správného výroku o nákladech řízení jako věcně správné potvrdil.

O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalobce nebyl se svým odvoláním úspěšný, a proto by měl hradit žalované náklady odvolacího řízení, tato se však práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdala.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

V Olomouci dne 29. dubna 2015

Vypracovala: JUDr. Ivana Wontrobová

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu