13 VSOL 154/2016-81
14 ICm 1735/2015 13 VSOL 154/2016-81 (KSOS 14 INS 15886/2013)

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí ve věci žalobkyně Andrey anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava, Hrabůvka, Horní 791/3, PSČ 702 00, zastoupené JUDr. Jarmilou Bajerovou, advokátkou se sídlem Ostrava, Matiční 730/3, PSČ 702 00, proti žalované JUDr. Tamaře Kropáčové, se sídlem Olomouc, Šantova 2, PSČ 779 00, jako insolvenční správkyně dlužnice Kristýny anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava, Petra Křičky 2704/11, PSČ 702 00, zastoupené Mgr. Radimem Janouškem, advokátem se sídlem Olomouc, Šantova 2, PSČ 779 00, o vyloučení výtěžku zpeněžení z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci, pod sp.zn. 14 ICm 1735/2015 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice Kristýny anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava, Petra Křičky 2704/11, PSČ 702 00, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 15886/2013, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 14.6.2016, č.j. 14 ICm 1735/2015-66 (KSOS 14 INS 15886/2013),

tak to:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně po tv rz uje .

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám jejího advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 1.343,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. isir.justi ce.cz (KSOS 14 INS 15886/2013)

Odův odně ní:

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozsudkem, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zamítl žalobu na vyloučení částky 3.200.000 Kč jakožto výtěžku zpeněžení nemovitostí dlužnice v exekuci vedené soudním exekutorem JUDr. Vlastimilem Porostlým pod sp.zn. 069 EX 127/13 z majetkové podstaty dlužnice Kristýny anonymizovano (výrok I.) a rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované náklady řízení ve výši 12.342 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. Radima Janouška (výrok II.).

Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud prvního stupně shledal žalobu včasnou, avšak z hlediska naplnění předpokladů pro vyhovění žalobě podané podle ustanovení § 225 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nedůvodnou. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení, představující náklady právního zastoupení celkem ve výši 12.342 Kč. V této souvislosti uvedl, že náklady právního zastoupení tvoří odměna za zastupování žalované advokátem za celkem tři úkony právní pomoci -převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 7.4.2016 a účast u jednání dne 14.6.2016-ve výši 3.100 Kč za jeden úkon právní služby podle ustanovení § 7 a § 9 odst. 4, písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a dále paušální náhrada hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby podle § 2, § 11 a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., s tím, že odměna advokáta a náhrada jeho hotových výdajů je navýšena o 21% daň z přidané hodnoty, to je o částku 2.142 Kč, neboť advokát žalované doložil, že je plátcem této daně. Za další úkon právní pomoci , spočívající v písemném vyjádření žalované ze dne 12.5.2016, soud odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů nepřiznal, neboť se jedná o podání reagující na výzvu soudu ke sdělení, zda žalovaná vyrozuměla žalobkyni o sepsání předmětného výtěžku do majetkové podstaty, tedy ke sdělení nijak právně složitému, či z pohledu nutnosti vyhledání podkladů náročnému, nadto podle názoru soudu takové vyjádření mělo obsahovat již předchozí vyjádření žalované k žalobě ze dne 7.4.2016, zejména za situace, byla-li žalovaná zastoupena advokátem.

Proti tomuto rozsudku, výslovně proti výroku II. o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně odvolání. Odvolatelka namítá, že v daném případě náklady žalované nepředstavují náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalovaná je advokátkou a nadto insolvenční správkyní, takže by měla mít takové znalosti, aby byla schopna sama uplatňovat a bránit práva, zastoupení osobou znalou práva nepotřebuje. Odvolatelka poukázala na to, že žalovaná ve všech sporech vyvolaných insolvenčním řízením je zastoupena advokátem Mgr. Radimem Janouškem od počátku řízení, přičemž podle názoru odvolatelky (KSOS 14 INS 15886/2013) je zastoupena nikoli proto, aby byla účelně uplatňována či bráněna práva, nýbrž proto, aby jí byly přiznány náklady řízení, na které by jí v případě, že by nebyla zastoupena, právo nevzniklo. Tento postup je nejen v rozporu s § 142 odst. 1 o.s.ř., ale i se zásadami insolvenčního řízení. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalovaná v písemném vyjádření k podanému odvolání zdůraznila, že ústavně zaručené právo na právní pomoc svědčí všem bez rozdílu. To, že insolvenční správce je zastoupen v incidenčních sporech advokátem, představuje zcela běžnou praxi, neboť s ohledem na to, že v rámci výkonu funkce insolvenčního správce plní celou řadu povinností, není schopen zúčastnit se osobně každého incidenčního sporu. Žalovaná odkázala rovněž na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17.6.1998, Cpjn 19/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož správce konkursní podstaty je oprávněn dát se zastoupit advokátem v řízení, v němž vymáhá ve prospěch podstaty pohledávky úpadce, jakož i ve sporech vyvolaných konkursním řízením Takovým zástupcem může být i advokát. Okolnost, že správce konkursní podstaty je sám advokátem, nemá na tento závěr žádného vlivu , s tím, že podle závěrů v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.3.2014, sen. zn. 11 VSOL 56/2014 je toto stanovisko aplikovatelné i na insolvenční řízení podle zákona č. 182/2006 Sb. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. jako věcně správný potvrdil.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. e/ o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že řízení ve věci bylo zahájeno žalobou, došlou soudu dne 4.5.2015, jíž se žalobkyně domáhala vyloučení z majetkové podstaty dlužnice Kristýny anonymizovano částky 3.200.000 Kč představující výtěžek zpeněžení nemovitostí dlužnice v exekuci, blíže označené. Žalovaná byla zastoupena v řízení před soudem prvního stupně advokátem Mgr. Radimem Janouškem (jemuž udělila plnou moc dne 16.3.2015), který se jménem žalované k výzvě soudu k žalobě písemně vyjádřil podáním ze dne 7.4.2016, došlým soudu téhož dne, a zúčastnil se (KSOS 14 INS 15886/2013) jednání v řízení před soudem prvního stupně, jež se konalo dne 14.6.2016, u něhož byl vyhlášen rozsudek.

Podle ustanovení § 163 IZ, o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f).

Podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Ze shora citovaného ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud plnou náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Odvolatelce lze-obecně-přitakat pouze potud, že i když měl účastník řízení plný úspěch ve věci, lze mu přiznat jen náhradu těch nákladů, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva.

Námitka odvolatelky, koncentrující se do tvrzení, že v daném případě nebyly náklady vzniklé žalované v souvislosti s jejím zastoupením v řízení advokátem potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva, však důvodná není.

Odvolací soud (stejně jako žalovaná ve svém vyjádření) odkazuje na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17.6.1998 k výkladu ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, Cpjn 19/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 52/1998, bod XX., jehož závěry se plně uplatní i pro insolvenční řízení a pro incidenční spory podle insolvenčního zákona. Podle tohoto stanoviska je správce konkursní podstaty oprávněn dát se zastoupit advokátem v řízení, v němž vymáhá ve prospěch podstaty pohledávky úpadce, jakož i ve sporech vyvolaných konkursním řízením a v řízeních, jejichž účastníkem se stal místo úpadce, přičemž okolnost, že správce konkursní podstaty je sám advokátem, nemá na tento závěr žádného vlivu.

Skutečnost, že žalovaná insolvenční správkyně je advokátkou, není tudíž důvodem pro to, aby jí v případě procesního úspěchu ve sporu nebyla přiznána náhrada nákladů řízení.

Úvaha odvolatelky, že nevynaložila žádné účelné náklady, neboť je sama advokátkou, tudíž neobstojí, a stejně tak je bez významu argumentace, že žalovaná je ve všech sporech vyvolaných insolvenčním řízením zastoupena od počátku řízení advokátem Mgr. Radimem Janouškem. (KSOS 14 INS 15886/2013)

Při stanovení výše náhrady nákladů řízení soud prvního stupně správně aplikoval vyhlášku č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen advokátní tarif ), a náhradu nákladů také i správně vyčíslil, když vyšel z toho, že advokát žalované učinil v řízení tři úkony právní služby ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1, písm. a), písm. d) a písm. g) advokátního tarifu, za něž mu náleží odměna za zastupování účastníka advokátem podle ustanovení § 9 odst. 4, písm. c) ve spojení s ustanovením § 7 advokátního tarifu ve výši 3.100 Kč za jeden úkon právní služby, a dále dle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů v paušální částce 300 Kč za jeden úkon právní služby, k čemuž správně připočetl náhradu za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), neboť je advokát žalované je jejím plátcem.

Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

Vzhledem k tomu, že v odvolacím řízení nebyla žalobkyně se svým odvoláním proti výroku II. o náhradě nákladů řízení úspěšná, vzniklo jí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů i této fáze soudního řízení (§ 224 odst. 1 o.s.ř., § 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalovaná byla i v odvolacím řízení zastoupena advokátem, který učinil v odvolacím řízení jeden úkon právní služby, a to písemné vyjádření k odvolání. Při určení sazby mimosmluvní odměny za tento úkon je třeba vyjít z tarifní hodnoty 12.342 Kč, tedy peněžitého plnění, jehož se odvolání týká. Dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu činí sazba odměny z uvedené tarifní hodnoty 1.620 Kč, přičemž tato odměna za odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení náleží v poloviční výši (§ 11 odst. 2, písm. c/ advokátního tarifu), to je ve výši 810 Kč. Za jeden úkon právní služby náleží advokátovi žalované dále náhrada hotových výdajů v paušální částce 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. K těmto nákladům ve výši 1.110 Kč patří dále náhrada za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) ve výši 21 %, to je částka 233,10 Kč, takže náklady odvolacího řízení představují 1.343,10 Kč. K zaplacení takto vyčíslené částky zavázal odvolací soud žalobkyni ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalované dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Olomouc 31. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu