13 VSOL 146/2017-172
č. j. 10 ICm 4363/2014 13 VSOL 146/2017-172 (KSOL 10 INS 7628/2013) ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí ve věci

žalobce: Miloš anonymizovano , anonymizovano bytem Dukelských hrdinů 231, 783 61 Hlubočky zastoupený advokátkou Mgr. Dagmar Beníkovou sídlem Legionářská 797/3, 779 00 Olomouc

proti žalovanému: Mgr. Roman Pešek, sídlem Šantova 719/2, 779 00 Olomouc jako insolvenční správce dlužníka Jána Frkáně, IČO: 15454886 bytem Kmochova 4, 779 00 Olomouc zastoupený advokátem Mgr. Radimem Janouškem sídlem Šantova 2, 779 00 Olomouc

o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ostravě- pobočky v Olomouci pod sp. zn. 10 ICm 4363/2014 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Jána Frkáně, bytem Kmochova 4, 779 00 Olomouc, vedené u Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 7628/2013,

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. isir.justi ce.cz -2-10 ICm 4363/2014 (KSOL 10 INS 7628/2013)

o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 13. 10. 2016, č. j. 10 ICm 4363/2014-95 (KSOL 10 INS 7628/2013)

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozsudkem, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zamítl žalobu, aby ze soupisu majetkové podstaty dlužníka Jána Frkáně byl vyloučen nemovitý majetek, budova č.p. 231 nacházející se na pozemku parc. č. 2007, pozemek parc. č. 2007, pozemek parc. č. 2008/1 a pozemek parc. č. 2008/2, vše zapsáno na LV č. 814 pro k. ú. Hlubočky (výrok I.), a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 20.570 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta žalobce (výrok II.).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že mezi stranami nebylo sporu o tom, že u Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci probíhá insolvenční řízení dlužníka, že dne 17. 10. 2013 byl zjištěn úpadek dlužníka Jána Frkáně a žalovaný byl ustanoven insolvenčním správcem, a dne 23. 1. 2014 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Je také nesporné, že žalovaný dne 27. 11. 2013 sepsal do majetkové podstaty dlužníka pod položkou N2 nemovitosti, o něž v řízení jde, zapsané na LV č. 814 pro k. ú. Hlubočky. Poté, co soud prvního stupně vyložil, že předpokladem projednání žaloby je posouzení včasnosti , a dále okruhu účastníků, a dále citoval ustanovení § 225 odst. 1 a odst. 2 insolvenčního zákona, uvedl, že žalobce podal žalobu u soudu dne 11. 12. 2013, k sepsání majetku do majetkové podstaty dlužníka došlo dne 27. 11. 2013, opravený soupis majetkové podstaty je ze dne 26. 5. 2014, přičemž žalovaný, jako insolvenční správce, však nevydal vyrozumění o soupisu sporného majetku do majetkové podstaty dlužníka. S ohledem na citované zákonné ustanovení má za to, že žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby, a z tohoto důvodu proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Současně nad rámec důvodů pro zamítnutí žaloby uzavřel, že nemovité věci, označené v soupisu majetkové podstaty dlužníka pod položkou N2, byly sepsány oprávněně a žalobce není jejich vlastníkem. Vyšel přitom-jak se z odůvodnění jeho rozhodnutí podává- ze zjištění, že žalobce byl vlastníkem sporných nemovitostí, na nichž bylo zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávky věřitele Real Estate Agency 001, s.r.o. za žalobcem ze smlouvy o půjčce ze dne 13. 2. 2007, zástavní právo bylo zřízeno na základě zástavní smlouvy, uzavřené mezi Real Estate Agency 001, s.r.o. jako zástavním věřitelem, a žalobcem, jako zástavcem, téhož dne. Dne 27. 4. 2007 byla mezi žalobcem, jako prodávajícím, a manželi Jánem a Olgou Frkáňovými, jako

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. -3-10 ICm 4363/2014 (KSOL 10 INS 7628/2013) kupujícími, uzavřena kupní smlouva, jíž prodávající prodal kupujícím předmětné nemovitosti za ujednanou kupní cenu celkem ve výši 2.000.000 Kč, kterou se kupující zavázali uhradit prodávajícímu tak, že část kupní ceny ve výši 870.000 Kč uhradí zástavnímu věřiteli-společnosti Real Estate Agency 001, s.r.o., a zbývající část kupní ceny ve výši 1.130.000 Kč prostřednictvím úvěru od úvěrové banky na označený účet nejpozději do 30. 5. 2007, s tím, že bylo dále ujednáno, že v případě prodlení se zaplacením kupní ceny je prodávající oprávněn od této smlouvy odstoupit. Dne 3. 5. 2007 byla mezi Českou spořitelnou, a.s. (zástavní věřitel), žalobcem (zástavce) a manželi Jánem a Olgou Frkáňovými (klienti) uzavřena smlouva, jíž bylo na sporných nemovitostech zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávky věřitele České spořitelny, a.s. za Jánem a Olgou Frkáňovými ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 5. 2007. Dne 21. 12. 2007 pak byla mezi Olgou a Jánem Frkáňovými, jako budoucími prodávajícími na straně jedné a žalobcem, jako budoucím kupujícím na straně druhé, uzavřena smlouva o budoucí smlouvě kupní, jíž se strany smlouvy dohodly, že po splnění blíže stanovených podmínek uzavřou kupní smlouvu, na základě které bude vlastnické právo ke sporným nemovitostem převedeno na žalobce. Soud prvního stupně posoudil kupní smlouvu ze dne 27. 4. 2007 jako platný právní úkon, a námitky žalobce, jejichž prostřednictvím platnost tohoto právního úkonu zpochybňoval, vyhodnotil jako nedůvodné. K námitce žalobce, že mu nebyla dohodnutá kupní cena řádně a včas zaplacena, soud uvedl, že žalobce měl podat přihlášku pohledávky z titulu neuhrazené kupní ceny. Nadto-jak pokračoval-v kupní smlouvě bylo sjednáno právo prodávajícího odstoupit od kupní smlouvy v případě prodlení se zaplacením kupní ceny, žalobce však i přes tvrzené nezaplacení kupní ceny od kupní smlouvy neodstoupil. Podle soudu případné neuhrazení kupní ceny řádně a včas přitom nemá žádný vliv na platnost a účinnost převodu vlastnického práva na kupující. Tvrzení žalobce, že kupní smlouva ze dne 27. 4. 2007 je simulovaným právním úkonem, shledal soud prvního stupně jako účelové , když žalobce dříve platnost kupní smlouvy nerozporoval, nevyužil svého práva odstoupit od kupní smlouvy, ani svého práva přihlásit svou pohledávku do insolvenčního řízení. K tvrzení žalobce, že vůle stran primárně nesměřovala k prodeji a koupi nemovitostí, ale k získání finančních prostředků na úhradu dluhů žalobce, Jána Frkáně a Olgy Frkáňové, a že po celou dobu žalobce nemovitosti užíval a choval se jako vlastník těchto nemovitostí, soud prvního stupně uvedl, že záleží pouze na úvaze vlastníka věci, jakým způsobem s věcí naloží, a zda ji přenechá k užívání jinému. Podle soudu i pokud by kupní smlouva byla smluvními stranami uzavřena s cílem získat peněžní prostředky z bankovního úvěru pro obě strany smlouvy s tím, že vlastnické právo bude poté převedeno zpět na žalobce z titulu smlouvy o smlouvě budoucí kupní, jak tvrdí žalobce, nejedná se o simulované právní jednání, způsobující neplatnost kupní smlouvy. I pokud by žalobce a manželé Ján a Olga Frkáňovi uzavřeli kupní smlouvu za účelem získání peněžních prostředků s vědomím budoucího navrácení vlastnického práva žalobci, nejedná se o obcházení zákona, a takové jednání nebylo ani v rozporu s dobrými mravy. Argumentace žalobce tzv. propadnou zástavou rovněž neobstojí, neboť mezi žalobcem a manželi Jánem a Olgou Frkáňovými nebyla uzavřena zástavní smlouva, manželé Ján a Olga Frkáňovi tak nebyli ve vztahu k žalobci zástavními věřiteli. Soud prvního stupně uzavřel, že manželé Ján a Olga Frkáňovi se stali vlastníky předmětných nemovitostí, a tyto nemovitosti byly poté (míněno zřejmě poté, co byl zjištěn úpadek dlužníka Jána Frkáně a na majetek dlužníka prohlášen konkurs) zahrnuty do majetkové podstaty dlužníka důvodně. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalovanému, který byl v řízení úspěšný, přiznal právo na náhradu nákladů řízení celkem ve výši 20.570 Kč, jež představují náklady právního zastoupení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. -4-10 ICm 4363/2014 (KSOL 10 INS 7628/2013)

3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýká, že řízení je stiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolatel v prvé řadě namítá, že je v tomto sporu aktivně legitimován, neboť aktivní věcná legitimace k podání vylučovací žaloby je dána již tím, že věc, ke které třetí osoba uplatňuje svá vlastnická práva nebo namítá jiný důvod, pro který by předmětná věc neměla být zahrnuta do soupisu, byla insolvenčním správcem zařazena (zapsána) do soupisu majetkové podstaty dlužníka. Podle odvolatele je nesprávný i závěr soudu prvního stupně, že sporné nemovitosti byly do majetkové podstaty dlužníka zahrnuty důvodně. Odvolatel zopakoval, že vůle smluvních stran nesměřovala primárně k prodeji a koupi nemovitostí, tato kvazikupní smlouva směřovala především k získání finančních prostředků z úvěru na koupi označených nemovitostí, když těmito finančními prostředky se měly pokrýt jak dluhy žalobce, tak dluhy manželů Jána a Olgy Frkáňových. Taková smlouva odporuje zákonu a obchází jej, když vyvolává simulované právní jednání, a rovněž se příčí dobrým mravům. Podle odvolatele soud prvního stupně pochybil, pokud zamítl jeho návrh na provedení důkazů jeho účastnickým výslechem a výslechem svědků-manželů Jána a Olgy Frkáňových, a Zdeňka Čéšky. Těmito důkazy hodlal odvolatel prokázat svou vůli a vůli manželů Jána a Olgy Frkáňových při uzavírání kupní smlouvy s cílem získat hypoteční úvěr, budoucí kupní smlouvy, a dále prokázat, zda, kolik a kým bylo na uvedené transakce uhrazeno a započítáno, a také proč nebylo ani jednou ze smluvních stran od těchto právních úkonů odstoupeno pro nesplnění smluvních podmínek či jejich splnění nebylo žádným z účastníků aktivně vymáháno. Svědek Zdeněk Čéška měl soudu osvětlit, za jakých okolností došlo k seznámení žalobce s manželi Jánem a Olgou Frkáňovými, proč byla situace řešena způsobem tvrzeným žalobcem, a byl schopen osvětlit vůli stran při uzavírání obou kontraktů. Soud prvního stupně však tyto důkazy neprovedl a v odůvodnění svého rozhodnutí se s tím, proč byly tyto navržené důkazy zamítnuty, nevypořádal. Soud prvního stupně neučinil žádné relevantní skutkové závěry z protokolu o trestním oznámení ze dne 20. 3. 2015 a z podání oznamovatele ze dne 27. 3. 2015, přitom zejména protokol o trestním oznámení ze dne 20. 3. 2015 byl podle odvolatele stěžejní, když především výpověď Olgy Frkáňové prokazuje skutková tvrzení žalobce. Soud prvního stupně se rovněž nevypořádal s námitkou, uplatněnou v řízení před soudem prvního stupně, že smlouva o budoucí smlouvě kupní, jež byla uzavřena dne 21. 12. 2007 mezi týmiž účastníky, nemůže obstát pro její neplatnost a nesrozumitelnost, platností této smlouvy se soud prvního stupně nezabýval. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení, nebo aby rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl. Pro případ, že by byl rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem potvrzen jako věcně správný, požádal odvolatel o zvážení postupu podle ustanovení § 150 o.s.ř. s tím, že podle odvolatele jsou zde důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by žalovanému neměla být náhrada nákladů řízení přiznána. Odvolatel poukázal na to, že žalovaný coby insolvenční správce a advokát je osobou právně erudovanou, která je samostatně schopna v řízení uplatňovat svá práva, a byť je právem žalovaného nechat se v řízení právně zastoupit, nelze náklady na toto zastupování považovat za účelně vynaložené náklady. Odvolatel je osobou zcela nemajetnou a zdravotně znevýhodněnou. Nebudou-li předmětné nemovitosti vyloučeny z majetkové podstaty dlužníka, bude z odvolatele osoba bez přístřeší, neboť s ohledem na výši svých příjmů stěží nalezne přijatelné ubytování. Odvolatel je veden na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, je odkázán pouze na dávky státní sociální podpory, je mu poskytován doplatek na bydlení a příspěvek na živobytí. Podle rozhodnutí OSSZ ze dne 15. 11. 2016 je osobou trvale

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. -5-10 ICm 4363/2014 (KSOL 10 INS 7628/2013)

zdravotně znevýhodněnou a z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu mu poklesla pracovní schopnost o 30 %, takže jej nelze zaměstnat na plný pracovní úvazek a jeho uplatnění na trhu práce s ohledem na věk a zdravotní stav je velmi omezené. Pro odvolatele bylo přitom zahájení tohoto řízení jedinou možností, jak se domoci svých práv a nepřijít o svůj domov.

4. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného.

5. Dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění (mimo jiné) zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-přechodného ustanovení uvedeného zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

6. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění zákona č. 294/2013 Sb., dále novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení Čl. II, bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti zákona č. 64/2017 Sb. se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

7. Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, a že odvolání obsahuje všechny náležitosti, včetně uvedení způsobilého odvolacího důvodu, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Vady uvedené v ustanovení § 212a odst. 5 o.s.ř. se z obsahu spisu nepodávají.

9. Z obsahu spisu vyplývá, že v této věci bylo řízení zahájeno žalobou, došlou soudu dne 11. 12. 2014, doplněnou podáním ze dne 18. 11. 2015, došlým soudu dne 19. 11. 2015, jíž se žalobce domáhá vůči žalovanému insolvenčnímu správci dlužníka Jána Frkáně vyloučení z majetkové podstaty dlužníka nemovitostí-budovy č. p. 231 nacházející se na pozemku parc. č. 2007, pozemku parc. č. 2007, pozemku parc. č. 2008/1 a pozemku parc. č. 2008/2, zapsaných na LV č. 814 pro k. ú. Hlubočky s odkazem na tvrzení, že uvedené nemovitosti byly do majetkové podstaty dlužníka zahrnuty nedůvodně. Ve vylíčení rozhodujících skutečností žalobce uvedl, že se dostal do finančních problémů a na počátku roku 2007 začal hledat řešení svých dluhů ve výši cca 600.000 Kč. Se společností Real Estate Agency 001, s.r.o. se proto dohodl, že ta mu půjčí na úhradu těchto dluhů 800.000 Kč. Dne 13. 2. 2007 byla uzavřena smlouva o půjčce, jíž se žalobce zavázal poskytnutou půjčku vrátit Real Estate Agency 001, s.r.o. do 13. 5. 2007. K zajištění závazků žalobce ze smlouvy o půjčce byla uzavřena téhož dne, to je 13. 2. 2007, zástavní smlouva, na základě které bylo zřízeno zástavní právo na nemovitostech tehdy

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. -6-10 ICm 4363/2014 (KSOL 10 INS 7628/2013) ve vlastnictví žalobce, zapsaných na LV č. 814 u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc. V době splatnosti závazku žalobce ze smlouvy o půjčce, to je 13. 5. 2007, neměl žalobce dostatek finančních prostředků na vrácení půjčky, opět hledal řešení a bylo dohodnuto, že uzavře kupní smlouvu, jejímž předmětem jsou nemovitosti ve vlastnictví žalobce, s manželi Jánem a Olgou Frkáňovými, tyto nemovitosti prodá za dohodnutou kupní cenu ve výši 2.000.000 Kč s tím, že kupující si na zaplacení uvedené částky vezmou úvěr, z něhož bude uhrazen dluh vůči věřiteli Real Estate Agency 001, s.r.o., a zbývající částku použijí kupující, manželé Ján a Olga Frkáňovi, na úhradu svých dluhů. Současně bylo dohodnuto, že žalobce bude nemovitosti užívat, formou měsíčních splátek bude hradit svůj dluh k rukám manželů Frkáňových a po jeho úhradě budou nemovitosti převedeny zpět na žalobce. Dne 27. 4. 2007 byla mezi žalobcem, jako prodávajícím, a Jánem a Olgou Frkáňovými, jako kupujícími, uzavřena kupní smlouva, na základě které bylo převedeno vlastnické právo ke sporným nemovitostem na kupující za dohodnutou kupní cenu ve výši 2.000.000 Kč, kterou se kupující zavázali uhradit tak, že částku ve výši 870.000 Kč uhradí Real Estate Agency 001, s.r.o. do 30. 5. 2007 a zbývající část kupní ceny ve výši 1.130.000 Kč na blíže označený účet rovněž do 30. 5. 2007. Dne 21. 12. 2007 byla mezi týmiž účastníky uzavřena smlouva o budoucí smlouvě kupní, na základě které se Ján Frkáň a Olga Frkáňová, jako budoucí prodávající, zavázali převést vlastnické právo k předmětným nemovitostem na žalobce do 30 dnů po úplném zálohovém uhrazení celé kupní ceny ve výši 2.072.000 Kč s tím, že část této kupní ceny ve výši 1.030.000 Kč bude uhrazena zápočtem na pohledávku žalobce z titulu nezaplacené kupní ceny sjednané v kupní smlouvě ze dne 27.4.2007, a zbývající část ve výši 942.500 Kč prostřednictvím zálohových splátek. Předmětné nemovitosti přitom žalobce nadále užíval a udržoval. Podle tvrzení v žalobě je kupní smlouva ze dne 27. 4. 2007 právním úkonem absolutně neplatným, neboť je patrné, že vůle smluvních stran nesměřovala primárně k prodeji a koupi nemovitostí, tato kvazikupní smlouva směřovala především k získání finančních prostředků z úvěru na koupi označených nemovitostí, jež měly pokrýt jak dluhy žalobce, tak dluhy manželů Jána a Olgy Frkáňových. Uvedená smlouva odporuje zákonu a obchází jej, když vyvolává simulované právní jednání, a příčí se i dobrým mravům. Vůli stran lze dovodit i z chování žalobce a manželů Jána a Olgy Frkáňových, když žalobce se po celou dobu choval jako vlastník nemovitostí, tyto užíval a vlastním nákladem udržoval, naopak Ján Frkáň a Olga Frkáňová se jako vlastníci těchto nemovitostí nechovali, i když byl žalobce v prodlení se splácením měsíčních splátek, sjednaných ve smlouvě o budoucí smlouvě kupní, k vyklizení nemovitostí jej nevyzývali, ani jej jinak nesankcionovali. Žalobce v žalobě také poukazuje na nápadně nevýhodné podmínky, kdy od manželů Jána a Olgy Frkáňových obdržel plnění ve výši 870.000 Kč, jež je však nutno ponížit o částku minimálně ve výši 153.000 Kč, kterou jim uhradil splátkami vyplývajícími ze smlouvy budoucí smlouvě kupní, dvakrát uhradil daň z nabytí nemovitých věcí. Podle znaleckého posudku ze dne 29. 10. 2007 vypracovaného Ing. Antonínem Bretšnajdrem-znalcem z oboru ekonomika a stavebnictví, ceny a odhady nemovitostí, odvětví stavby obytné a průmyslové, měly nemovitosti hodnotu 2.660.140 Kč. Podle dalších tvrzení je s ohledem na ujednání žalobce a manželů Jána a Olgy Frkáňových, vůli těchto účastníků při uzavírání označených právních úkonů a provázanost kupní smlouvy ze dne 27. 4. 2007 a smlouvy o budoucí smlouvě kupní ze dne 21. 12. 2007-ohledně níž žalobce tvrdil, že je rovněž neplatná pro její nesrozumitelnost- patrné , že jednání žalobce a manželů Jána a Olgy Frkáňových vykazuje znaky tzv. propadné zástavy podle ustanovení § 169 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. V rámci procesní obrany proti žalobě tvrdil, že sporné nemovitosti zahrnul do majetkové podstaty dlužníka Jána Frkáně důvodně, neboť vlastníky těchto nemovitostí jsou

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. -7-10 ICm 4363/2014 (KSOL 10 INS 7628/2013)

dlužník a jeho manželka, vlastnické právo k těmto nemovitostem nabyli kupní smlouvou ze dne 27. 4. 2007, která je platným právním úkonem, a na základě které byl proveden vklad vlastnického práva pro dlužníka a jeho manželku do katastru nemovitostí. Soud prvního stupně nařídil k projednání žaloby jednání, u něhož provedl listinné důkazy-zástavní smlouvou uzavřenou dne 13. 2. 2007 mezi žalobcem a Real Estate Agency 001, s.r.o., kupní smlouvou uzavřenou mezi žalobcem a manželi Jánem a Olgou Frkáňovými dne 27. 4. 2007, smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem, uzavřenou mezi Českou spořitelnou, a.s. (jako zástavním věřitelem), žalobcem (jako zástavcem) a manželi Jánem a Olgou Frkáňovými (jako klienty ) dne 3. 5. 2007, smlouvou o budoucí smlouvě kupní, uzavřenou mezi žalobcem a manželi Jánem a Olgou Frkáňovými dne 21. 12. 2007, tzv. smlouvou o právní službě ze dne 29. 11. 2007, protokolem o trestním oznámení ze dne 20. 3. 2015, podáním oznamovatele ze dne 5. 3. 2015, znaleckým posudkem č. 1056-353/07 vypracovaným znalcem Ing. Antonínem Bretšnajdrem (se stanovením hodnoty sporných nemovitostí), tzv. potvrzením žalobce ze dne 18. 2. 2011, a poštovními poukázkami a výdajovým pokladním dokladem o úhradě částek dlužníkovi . Návrh žalobce na provedení důkazu výslechem žalobce jako účastníka řízení a výslechem svědků Jána Frkáně, Olgy Frkáňové, Zdeňka Čéšky a Jiřího Řezníčka soud zamítl, a na tomto základě rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem.

10. Odvolací soud doplnil dokazování a z výpisu z katastru nemovitostí vedeného u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc, LV č. 814 pro obec a k. ú. Hlubočky zjistil, že jako vlastníci nemovitostí-nemovitosti ve společném jmění manželů-pozemku parc. č. 2007, jehož součástí je stavba: Hlubočky, č. p. 231, bydlení (stavba stojí na p. č. 2007), pozemku parc. č. 2008/1 a pozemku parc. č. 2008/2, jsou zapsáni Ján Frkáň a Olga Frkáňová, vlastnické právo bylo vloženo do katastru nemovitostí na základě nabývacího titulu-smlouvy kupní ze dne 27. 4. 2007, právní účinky vkladu práva nastaly ke dni 11. 5. 2007.

11. V přezkoumávané věci je právním důvodem podané žaloby požadavek žalobce na vyloučení v žalobě specifikovaného majetku ze soupisu majetkové podstaty označeného dlužníka. Žaloba byla podána podle ustanovení § 225 IZ.

12. Podle ustanovení § 225 IZ, osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty (odstavec 1). Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu (odstavec 2).

13. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí k ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky uveřejněné pod č. 58/1998, č. 27/2003 a č. 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu), který je použitelný i v poměrech insolvenčního zákona, k předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení majetku z majetkové podstaty podle ustanovení § 225 odst. 1 IZ patří, že označený majetek byl insolvenčním správcem příslušného dlužníka vskutku zahrnut do soupisu majetkové podstaty, dále že vylučovací žaloba podaná osobou odlišnou od dlužníka došla soudu nejpozději posledního dne třicetidenní lhůty ode dne, kdy této osobě bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo, žalovaným je insolvenční správce, v době, kdy soud rozhoduje

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. -8-10 ICm 4363/2014 (KSOL 10 INS 7628/2013)

o vyloučení majetku z majetkové podstaty, trvají účinky konkursu a sporný majetek je nadále sepsán v majetkové podstatě (nebyl v mezidobí ze soupisu majetkové podstaty vyloučen), a že osoba, která se domáhá vyloučení majetku z majetkové podstaty, prokáže nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu majetkové podstaty, svědčí jí.

14. Ve vztahu k závěrům soudu prvního stupně je třeba především zdůraznit, že aktivní věcná legitimace třetí osoby k podání vylučovací žaloby se nezakládá tím, že insolvenční správce takové osobě doručí vyrozumění o soupisu majetku, jak soud prvního stupně nepřípadně dovozuje. Osobou, oprávněnou k podání vylučovací žaloby je osoba, která tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu majetkové podstaty dlužníka zahrnut proto, že to vylučuje její právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu. Jinak řečeno, osobou oprávněnou k podání žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty je osoba (odlišná od dlužníka), která uplatňuje své nároky k tomuto majetku. Taková osoba pak musí prokázat nejen to, že věc neměla být do soupisu majetkové podstaty zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu majetkové podstaty, svědčí jí.

15. Žalobce, tvrdící vlastnické právo k nemovitostem, jež byly zahrnuty do majetkové podstaty dlužníka Jána Frkáně, tedy je osobou oprávněnou k podání žaloby o vyloučení těchto nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka.

16. Nesprávný závěr soudu prvního stupně o nedostatku aktivní věcně legitimace žalobce k podání vylučovací žaloby je nicméně v přezkoumávané věci bez významu, neboť soud bez ohledu na tento svůj závěr se zabýval i důvodností podané žaloby.

17. Vzhledem k tomu, že ohledně existence prvních čtyř ze shora vyložených předpokladů vyhovění žalobě o vyloučení majetku z majetkové podstaty nevyvstaly pochybnosti ani v odvolacím řízení, je pro rozhodnutí odvolacího soudu určující posouzení, zda žalobce prokázal, že nemovitosti, jejichž vyloučení z majetkové podstaty dlužníka Jána Frkáně se domáhá, neměly být do soupisu majetkové podstaty zahrnuty, a že právo, které vylučuje zahrnutí tohoto majetku do soupisu majetkové podstaty, svědčí jemu.

18. Z hlediska skutkového stavu není sporu o tom, že žalobce kupní smlouvou, uzavřenou již dne 27. 4. 2007, převedl vlastnické právo k nemovitostem, o něž v řízení jde, na dlužníka a jeho manželku za dohodnutou kupní cenu ve výši 2.000.000 Kč. Vlastnické právo pro dlužníka Jána Frkáně a jeho manželku podle uvedené smlouvy bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 11. 5. 2007, přičemž dlužník a jeho manželka jsou nadále jako vlastníci těchto nemovitostí (nemovitosti ve společném jmění manželů) zapsáni v katastru nemovitostí.

19. Žalobce založil opodstatněnost své žaloby na tvrzení, že vlastnické právo k nemovitostem nepozbyl, neboť kupní smlouva ze dne 27. 4. 2007, jíž mělo být vlastnické právo k těmto nemovitostem převedeno na dlužníka a jeho manželku, je právním úkonem absolutně neplatným.

20. Odvolací soud předesílá, že dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jímž se zrušuje-mimo jiné-zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ObčZ ). Podle ustanovení § 3028 odst. 1 odst. 2 citovaného zákona však platí, že není-li stanoveno jinak, právní poměry, týkající se práv osobních, rodinných

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. -9-10 ICm 4363/2014 (KSOL 10 INS 7628/2013)

a věcných a jejich vznik a práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a jiné právní poměry, vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy.

21. Podle ustanovení § 35 odst. 2 ObčZ, právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

22. Podle ustanovení § 37 odst. 1 ObčZ, právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

23. Podle ustanovení § 39 ObčZ, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

24. Podle ustanovení § 133 odst. 2 ObčZ, převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

25. Podle ustanovení § 588 ObčZ, z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou kupní cenu.

26. Pokud se týká posouzení právního úkonu-smlouvy ze dne 27. 4. 2007, odvolací soud především uzavírá, že uvedená smlouva splňuje veškeré náležitosti tohoto typu právního úkonu vyžadované zákonem-§ 588 ObčZ, neboť obsahuje dohodu účastníků o předmětu koupě, který byl v kupní smlouvě vymezen dostatečně určitě, a obsahuje i dohodu o kupní ceně. Dlužník Ján Frkáň a jeho manželka Olga Frkáňová pak nabyli vlastnické právo v souladu s ustanovením § 133 odst. 2 ObčZ vkladem do katastru nemovitostí.

27. Zahrnutí sporných nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka se žalobce bránil tvrzením o neplatnosti kupní smlouvy z důvodu, že vůle smluvních stran nesměřovala primárně k prodeji a koupi nemovitostí, nýbrž k získání finančních prostředků z úvěru na koupi nemovitostí, s tím, že z takto získaných finančních prostředků měly být řešeny dluhy účastníků smlouvy.

28. Je třeba uvést, že projev vůle, ať již ve formě konání či opomenutí, může být vyjádřen buď výslovně (ústně či písemně), to je za použití slovních výrazů, nebo nevýslovně, to je konkludentně. Platí přitom, že právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, nýbrž zejména také podle vůle toho, kdo právní úkon učinil. Vůle toho, kdo právní úkon učinil, však může být při výkladu relevantní jen za předpokladu, že není v rozporu s jazykovým projevem.

29. Vůle je jevem psychického nitra člověka, a proto sama o sobě není navenek zřejmá. Může mít význam jen tehdy, je-li vyjádřena navenek (objektivizována) prostřednictvím jejího projevu tak, aby byla seznatelná jiným subjektům. Při posuzování obsahu projevu vůle proto není podstatná ani tzv. mentální rezervace jednajících účastníků, tedy, zda účastníci sledovali jiný cíl, než který ve skutečnosti projevili, a významný není ani motiv či pohnutka, z nichž jednající vychází. Podstatné je pouze to, co lze objektivními hledisky hodnotit, tedy to, jakou vůli účastníci projevili. Pohnutka-není-li zahrnuta do projevované vůle, a nestane-li se tak její složkou-

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. -10-10 ICm 4363/2014 (KSOL 10 INS 7628/2013)

zásadně právní význam nemá (srov. závěry např. v rozsudcích Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2637/2015 a ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2150/2015, dostupných na webových stránkách Nejvyššího soudu).

30. Jazykové vyjádření, zachycené v kupní smlouvě ze dne 27. 4. 2007, je z hlediska možného významu jednotlivých zde použitých pojmů zcela určité, použité pojmy na sebe také logicky navazují, a to i z hlediska jejich řazení ve struktuře celého tohoto právního úkonu. Ani odvolací soud tudíž nemá pochybnosti o obsahu tohoto právního úkonu z hlediska jeho určitosti a srozumitelnosti.

31. Nutno zdůraznit, že je ponecháno zásadně na uvážení a rozhodnutí samotných subjektů, zda vůbec a s kým smlouvu uzavřou, jaký bude její obsah, jaká bude její forma a mimo jiné i jaký typ smlouvy subjekty pro konkrétní případ zvolí. Důležitým momentem při uzavírání smluv je pak předvídatelnost popřípadě i nepříznivých právních následků pro účastníky, resp. některého z nich, jestliže se po právu chovat nebudou (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. 28 Cdo 5348/2007, jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu, a na něž odkazuje i soud prvního stupně).

32. I pokud by tedy účastníci kupní smlouvy ze dne 27. 4. 2007 skutečně tuto smlouvu uzavřeli za účelem získání peněžních prostředků (z úvěru, jenž byl následně poskytnut kupujícím Českou spořitelnou, a.s.) a s vědomím budoucího navrácení vlastnického práva žalobci (dle ujednání ve smlouvě o budoucí smlouvě kupní), nejde o obcházení zákona, a nelze učinit ani závěr o tom, že by taková smlouva odporovala dobrým mravům.

33. Za této situace proto soud prvního stupně nepochybil, jestliže z provedených důkazů-protokolu o trestním oznámení ze dne 20. 3. 2015 a podání oznamovatele ze dne 5. 3. 2015 již žádná pro věc významná zjištění nečinil a neprovedl další důkazy žalobcem označené-výslech žalobce jako účastníka řízení a svědků Jána Frkáně, Olgy Frkáňové a Zdeňka Čéšky.

34. Neobstojí ani tvrzení žalobce, podle něhož smyslem uzavření kupní smlouvy ve spojení se smlouvou o budoucí smlouvě kupní bylo sjednání tzv. propadné zástavy.

35. V posuzované věci uzavřel žalobce s dlužníkem a jeho manželkou dvě smlouvy, dne 27. 4. 2017 kupní smlouvu, jíž převedl vlastnické právo k nemovitostem na dlužníka a jeho manželku, a dne 21. 12. 2007 smlouvu o budoucí smlouvě kupní, v níž se dlužník a jeho manželka jako vlastníci nemovitostí zavázali převést vlastnické právo k nemovitostem při splnění blíže stanovených podmínek zpět na žalobce. Kauzou kupní smlouvy však bylo nikoliv zajištění závazku žalobce (o závazkový vztah z půjčky ani úvěru se zde nejedná), ani ujednání o převodu vlastnického práva pro případ nesplnění jiného závazku žalobce (tedy ujednání o propadné zástavě), nýbrž směna nemovitostí za sjednanou kupní cenu. Vlastnické právo k nemovitostem žalobce pozbyl na základě kupní smlouvy ze dne 27. 4. 2017 vkladem vlastnického práva (jež bylo převedeno na dlužníka a jeho manželku) do katastru nemovitostí. Kupní smlouva, jíž by dlužník a jeho manželka převedli vlastnické právo k nemovitostem zpět na žalobce, již uzavřena nebyla a žalobce tudíž vlastnické právo k nemovitostem znovu nenabyl. Skutečnost, že žalobce nemovitost užíval a udržoval ji, nemá žádného významu, neboť ani nabytí vlastnického práva s úmyslem neponechat si předmět koupě trvale pro sebe platnost uzavřené kupní smlouvy zpochybnit nemůže.

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. -11-10 ICm 4363/2014 (KSOL 10 INS 7628/2013)

36. Bez významu je i tvrzení žalobce, že kupní smlouva byla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek.

37. Podle ustanovení § 49 ObčZ platí, že účastník, který uzavřel smlouvu v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, má právo od smlouvy odstoupit. Skutečnosti, jejichž prostřednictvím se zpochybňuje ekvivalentnost vzájemných plnění a výhodnost sjednaných smluvních podmínek, tedy nemohou být zásadně pokládány za vadu právního úkonu, jehož následkem by mohla být jeho neplatnost, nýbrž za důvod k odstoupení od smlouvy, byla-li současně svobodná vůle jednající osoby vyloučena stavem tísně. V posuzovaném případě je přitom zcela zjevné, že žalobce úkon odstoupení od kupní smlouvy neučinil.

38. K tomu odvolací soud dodává, že smlouva uzavřená v tísni za nápadně nevýhodných podmínek může být podle okolností věci kvalifikována současně jako neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 ObčZ, např. tam, kde vzájemně poskytnutá plnění jsou v hrubém nepoměru a smlouva i z jiného důvodu odporuje obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu; o takový případ se však v posuzované věci nejedná.

39. Odvolací soud tak uzavírá, že žalobci právo, jež by vylučovalo zahrnutí sporných nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka, nesvědčí, takže nebyl splněn tento (poslední) předpoklad pro vyhovění vylučovací žalobě.

40. Nedůvodné jsou i námitky odvolatele, jejichž prostřednictvím zpochybňuje správnost rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení.

41. Nejvyšší soud České republiky ve svém stanovisku ze dne 17. 6. 1998, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 52/1998, jehož závěry, přestože jsou formulovány k výkladu ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, jsou aplikovatelné i pro insolvenční řízení, uzavřel, že správce konkursní podstaty v občanském soudním řízení, v němž vymáhá ve prospěch podstaty pohledávky úpadce, ale také i ve sporech vyvolaných konkursním řízením, má stejná práva a povinnosti, jaká mají jiní účastníci občanského soudního řízení, tedy i právo dát se v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí, přičemž takovým zástupcem může být i advokát; okolnost, že správce konkursní podstaty je sám advokátem, nemá na tento závěr žádného vlivu.

42. Námitka odvolatele, že náklady na právní zastoupení nelze považovat za účelně vynaložené náklady řízení, proto důvodná není.

43. Odvolací soud neshledal důvod ani k moderaci náhrady nákladů řízení.

44. Podle ustanovení § 150 o.s.ř. platí, že jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci, s tím, že soud přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení, přičemž je třeba vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. -12-10 ICm 4363/2014 (KSOL 10 INS 7628/2013)

majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné jsou rovněž i okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další.

45. V daném případě takové okolnosti hodné zvláštního zřetele odvolací soud neshledal. Podle přesvědčení odvolacího soudu nelze důvod hodný zvláštního zřetele, jenž by umožňoval užití ustanovení § 150 o.s.ř., spatřovat pouze v té skutečnosti, že odvolatel je osobou nemajetnou. Ostatně tato okolnost se projevila v tom, že žalobci, jako odvolateli, bylo přiznáno osvobození od placení soudních poplatků za podané odvolání.

46. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení, podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

47. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobce nebyl se svým odvoláním úspěšný, proto je povinen zaplatit žalovanému náklady i této fáze soudního řízení. Žalovaný byl v odvolacím řízení zastoupen advokátem, kterému náleží mimosmluvní odměna ve výši 3.100 Kč za jeden úkon právní služby (§ 9 odst. 4, písm. c/ ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů). Advokát žalovaného se zúčastnil jednání před odvolacím soudem, a za tento úkon právní služby mu dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu). K těmto nákladům ve výši 3.400 Kč patří náhrada za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) ve výši 21 %, to je částka 714 Kč, takže náklady odvolacího řízení činí 4. 114 Kč, a k zaplacení takto vyčíslené částky žalovanému zavázal soud žalobce ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta žalovaného.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Olomouc 31. října 2017

JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.