13 VSOL 132/2015-333
37 ICm 133/2011 13 VSOL 132/2015-333 (KSBR 37 INS 398/2010)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí ve věci žalobkyně JUDr. Miloslavy Horské, Brno, Velkopavlovická 25, PSČ 629 00, jako insolvenční správkyně dlužníka Oděvní podnik, a.s., se sídlem Prostějov, Za Drahou 4239/2, PSČ 797 04, identifikační číslo: 25532774, proti žalovanému Mgr. Romanu Hanusovi, se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábřeží 17, PSČ 150 00, identifikační číslo: 66240344, zastoupenému JUDr. Zuzanou Císařovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Uhelný trh 414/9, PSČ 110 00, o určení neúčinnosti právního úkonu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 39 ICm 133/2011 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Oděvní podnik, a.s., se sídlem Prostějov, Za Drahou 4239/2, PSČ 797 04, identifikační číslo: 25532774, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 37 INS 398/2010, o odvolání vedlejšího účastníka Bourke Trust a.s., se sídlem Praha 2, Nové Město, Václavská 316/12, PSČ 120 00, identifikační číslo: 27404501, zastoupeného Mgr. Tomášem Troupem, LL.M., advokátem se sídlem Praha 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.6.2015, č.j. 37 ICm 133/2011-316 (KSBR 37 INS 398/2010),

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.6.2015, č.j. 37 ICm 133/2011-316 (KSBR 37 INS 398/2010) se ve výroku I. mění tak, že vstup společnosti Bourke Trust a.s., se sídlem Praha 2, Nové Město, Václavská 316/12, PSČ 120 00, (KSBR 37 INS 398/2010) identifikační číslo: 27404501, do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně se p ř i p o u š t í .

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, nepřipustil vstup společnosti Bourke Trust a.s. do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně (výrok I.) a nepřipustil vstup společnosti LA TORTURA s.r.o., se sídlem Praha 1, Ovocný trh 572/11, PSČ 110 00, identifikační číslo: 28965183, do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně (výrok II.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně ve vztahu k výroku I., jímž nepřipustil vstup společnosti Bourke Trust a.s. do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně, uvedl, že žalobkyně s účastí tohoto vedlejšího účastníka výslovně souhlasila, žalovaný však podal proti účasti tohoto vedlejšího účastníka v řízení námitky. Poté, co citoval ustanovení § 93 o.s.ř., soud prvního stupně dovodil, že výsledek tohoto incidenčního sporu může mít vliv na rozsah majetkové podstaty, neovlivní však postavení vedlejšího účastníka, jako přihlášeného věřitele. Má-li věřitel (míněno Bourke Trust a.s.) zato, že je tu právní úkon, kterému je třeba odporovat, může se obrátit s podnětem na uplatnění neúčinnosti v soudním sporu na věřitelský orgán, který v tomto směru může dát pokyn insolvenčnímu správci. Institut vedlejšího účastenství k rozšíření okruhu osob oprávněných k podání odpůrčí žaloby však-jak soud prvního stupně pokračoval-využít nelze. Tímto způsobem by nahrazoval výkon moci zákonodárné tím, že by svévolně, prostřednictvím jiných procesních institutů, rozšiřoval okruh osob oprávněných účastnit se řízení o odpůrčí žalobě, což podle soudu prvního stupně nelze připustit. V této souvislosti odkázal soud prvního stupně na závěry v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.10.2014, č.j. 12 VSOL 166/2014-54 (KSBR 37 INS 398/2010).

Proti tomuto usnesení, proti výroku I., podala společnost Bourke Trust a.s. odvolání. V důvodech svého obsáhlého odvolání odvolatel soudu prvního stupně vytýkal, že jeho rozhodnutí je nesprávné, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci, závěr soudu prvního stupně, že společnost Bourke Trust a.s. nemá právní zájem na výsledku řízení ve smyslu ustanovení § 93 odst. 1 o.s.ř., je nesprávný. Odvolatel nejprve rekapituloval relevantní judikaturu v oblasti insolvenční odporovatelnosti (citoval ze závěrů v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.10.2014, sen. zn. 12 VSOL 166/2014-54, rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.10.2012, sen. zn. 11 VSOL 22/2012-71 a dále rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 3.9.2012, č.j. 101 VSPH 252/2012-111, s tím, že judikatura ve smyslu právního závěru v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze prošla i testem ústavnosti-v tomto směru odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 7.2.2013, sp.zn. II. ÚS 363/13), a dále poukázal na judikaturu v oblasti (KSBR 37 INS 398/2010) insolvenčních vylučovacích sporů (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.12.2014, sp.zn. 29 Cdo 244/2012). V další části svého odvolání se odvolatel zabýval výkladem plnění jako právního jednání, výší plnění, jako prvkem, zasahujícím do právního postavení věřitele, a výkladem pojmu právního zájmu, jako neurčitého pojmu. Odvolatel poukázal na to, že odvoláním napadené usnesení je založeno na implicitním předpokladu, že i v insolvenčním odpůrčím sporu je pro vedlejší účastenství nutno naplnit podmínku právního zájmu na výsledku řízení. Podle odvolatele, pokud by odvolací soud přes veškerou uplatněnou argumentaci měl za to, že právní zájem odvolatele není dán, je namístě zkoumat správnost tohoto předpokladu o nutnosti naplnění právního zájmu. Podle názoru odvolatele tato podmínka vedlejšího účastenství přihlášeného věřitele na straně insolvenčního správce se v insolvenčním odpůrčím sporu neuplatní, jinak řečeno, ustanovení § 93 odst. 1 o.s.ř. se v tomto případě neaplikuje. Pokud tak soud prvního stupně učinil, věc nesprávně právně posoudil. Zájem na co nejvyšším uspokojení věřitelů je centrálním zájmem celého insolvenčního řízení, proto insolvenční zákon tento zájem výslovně pojmenoval jako jednu ze základních zásad insolvenčního řízení (v ustanovení § 5, písm. a/ insolvenčního zákona). Vedlejší účastenství přihlášeného věřitele je přitom cestou, jak tento insolvenční princip realizovat. Právě prostřednictvím pomoci přihlášeného věřitele insolvenčnímu správci (který s takovou pomocí souhlasí) může být dosaženo vyššího uspokojení. Možných variant, kdy správce legitimně může potřebovat pomoc ve sporu, je přitom mnoho, insolvenční správce má pak právo sám posoudit, zda nabízenou pomoc potřebuje, či nikoli. Pomoc ve formě vedlejšího účastenství je nadto pro správce zcela bezplatná. Díky této pomoci pak může správce ve sporu zvítězit, získat další majetek do podstaty a v konečném důsledku zvýšit uspokojení přihlášených věřitelů. Pokud by však ustanovení § 93 o.s.ř. mělo být vykládáno tak, že správce tuto nabízenou bezplatnou pomoc přihlášeného věřitele, dávající možnost vyššího uspokojení přihlášených věřitelů, nemůže nikdy přijmout, není podle názoru odvolatele jiné řešení, než vyslovit závěr, že tato norma občanského soudního řádu je v insolvenčních věcech neaplikovatelná. Aplikace této normy by ve smyslu ustanovení § 7 insolvenčního zákona byla v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Podle odvolatele, bylo-li dovozeno, že přihlášený věřitel právní zájem na výsledku insolvenčního odpůrčího sporu ve smyslu ustanovení § 93 odst. 1 o.s.ř. nemá, je nutno dojít k závěru, že toto ustanovení občanského soudního řádu je pro tento případ pro rozpor s ustanovením § 7 insolvenčního zákona neaplikovatelné, a vedlejší účastenství společnosti Bourke Trust a.s. je tak v tomto případě bez dalšího přípustné. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části změnil tak, že vstup společnosti Bourke Trust a.s. do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně se připouští.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, (KSBR 37 INS 398/2010) a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, to je ve výroku I., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že řízení ve věci bylo zahájeno žalobou, došlou soudu dne 24.1.2011, změněnou podáním ze dne 16.10.2014, došlou soudu dne 17.10.2014, kterou se žalobkyně, jako insolvenční správkyně dlužníka Oděvní podnik, a.s., domáhá vůči žalovanému určení, že smlouva o poskytování právních služeb, uzavřená dne 1.1.2001 mezi dlužníkem a žalovaným je neplatná, určení, že veškeré smlouvy , na jejichž základě měl žalovaný poskytovat dlužníkovi právní služby a na jejichž základě poskytoval dlužník žalovanému, jako advokátovi, peněžní plnění v době od 1.1.2005 do 3.5.2010, včetně smlouvy o poskytování právních služeb, uzavřené dne 1.1.2001 mezi dlužníkem a žalovaným, jsou neúčinné, a dále uložení povinnosti žalovanému zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku ve výši 6.600.986,64 Kč. Podáním ze dne 21.4.2015, jež soudu došlo dne 22.4.2015, pak žalobkyně opravila-doplnila petit žaloby v části, v níž se domáhá vůči žalovanému určení neúčinnosti veškerých smluv , na jejichž základě měl žalovaný poskytovat dlužníkovi právní služby, a na jejichž základě poskytoval dlužník žalovanému, jako advokátovi, peněžité plnění, tak, že specifikovala faktury, jimiž byly tyto právní služby dlužníkovi žalovaným vyúčtovány (a dlužníkem případně uhrazeny). Podáním ze dne 31.3.2011, jež soudu došlo dne 6.4.2011, vstoupila do řízení jako vedlejší účastník řízení na straně žalobkyně společnost PYRGHOS LEFKOS a.s., nyní označená obchodní firmou Bourke Trust a.s. V podání ze dne 15.6.2015, které soudu prvního stupně došlo téhož dne, vyslovil žalovaný se vstupem společnosti Bourke Trust a.s. do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně nesouhlas s odůvodněním, že uvedená společnost nemá právní zájem na výsledku tohoto sporu ve smyslu ustanovení § 93 odst. 1 o.s.ř., když výsledek řízení nebude mít na právní postavení společnosti Bourke Trust a.s. žádný dopad, její právní postavení se nikterak nezmění, přičemž pouhý morální, majetkový nebo jiný neprávní zájem na výsledku řízení nepostačuje. Podle ustanovení § 93 odst. 1 o.s.ř., jako vedlejší účastník může se vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku. Podle ustanovení § 93 odst. 2 o.s.ř., do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh. (KSBR 37 INS 398/2010) Podle ustanovení § 14 odst. 2 IZ, vedlejší účastenství není v insolvenčním řízení přípustné; ustanovení § 16 odst. 2 tím není dotčeno. Podle ustanovení § 16 odst. 2 IZ, vedlejší účastenství v incidenčních sporech je přípustné. Je třeba uvést, že předpokladem vedlejšího účastenství je, že účastník souhlasí s tím, aby někdo (třetí osoba) na jeho straně vystupoval jako vedlejší účastník. Vstupem vedlejšího účastníka je nicméně dotčena i protistrana (podporuje-li vedlejší účastník jednu stranu, postavení strany, proti které vedlejší účastník vystupuje, bude ztíženo), která má proto legitimní zájem domáhat se, aby vedlejším účastníkem byl jen ten, komu toto právo zákon přiznává. Soud tak musí k námitce protistrany zkoumat právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku sporu. V daném případě podmínky pro to, aby se soud prvního stupně zabýval přípustností vedlejšího účastenství společnosti Borerke Trust a.s. byly splněny, neboť žalobkyně souhlasila se vstupem vedlejšího účastníka do řízení na její straně a žalovaný nepřípustnost vedlejšího účastenství této společnosti namítl. Dalším předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství v řízení je, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu, tedy právní zájem na určitém výsledku řízení, který se projeví vítězstvím ve sporu účastníka, k němuž přistoupil. O právní zájem jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci (ve svých důsledcích) bude dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka (jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva). Pouhý morální, majetkový nebo neprávní zájem na výsledku řízení nepostačuje. Přitom zkoumání právního zájmu na výsledku sporu má za účel vyloučit z vedlejšího účastenství subjekty, u kterých je neexistence právního zájmu na věci evidentní, a nezatěžovat tak zbytečně řízení. V dané věci vedlejší účastník, který vstoupil do řízení na straně žalobkyně do řízení, který je incidenčním sporem a jehož předmětem je žaloba o určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka (a vydání plnění z těchto úkonů do majetkové podstaty), spatřuje (jak vysvětlil ve svém podání ze dne 17.9.2012- doplnění oznámení o vstupu vedlejšího účastníka ) svůj právní zájem především v tom, že vítězství jedné strany, jíž jako vedlejší účastník hodlá procesně podporovat, bude mít dopad do jeho právního postavení, když výsledek sporu se promítne nepřímo i do právního postavení ostatních věřitelů, konkrétně v míře jejich uspokojení v insolvenčním řízení. K tomu odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že zákonodárce ponechal na úvaze soudu v každém konkrétním případě, jak vyloží pojem právního zájmu a v konkrétní věci jej aplikuje. Pojem právní zájem na výsledku řízení totiž není v občanském soudním řádu blíže specifikován, hlavním účelem vedlejšího účastenství je pomoc ve sporu jednomu z účastníků řízení, tj. posílit v konkrétním řízení postavení toho účastníka, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje. Odvolací soud přisvědčuje odvolateli v tom, že hlavním cílem insolvenčního řízení je co nejvyšší poměrné uspokojení všech věřitelů v daném insolvenčním řízení. Nelze (KSBR 37 INS 398/2010) proto uzavřít, že na straně vedlejšího účastníka jako jednoho z těchto věřitelů se jedná o evidentní neexistenci právního zájmu, tedy pouze o zájem majetkový (srov. také usnesení Ústavního soudu ze dne 7.2.2013, sp. zn. II. ÚS 363/13, na něž odvolatel rovněž odkazuje). Se zřetelem na postavení věřitelů v insolvenčním řízení, v jehož rámci tento incidenční spor probíhá, je zde totiž úzký vztah mezi výsledkem sporu a mírou uspokojení pohledávek věřitelů. Jakkoli lze přisvědčit tomu, že probíhajícím sporem nemůže být přímo dotčeno postavení věřitelů v insolvenčním řízení (které vyplývá z toho, že přihlásili své pohledávky, které byly v insolvenčním řízení zjištěny), nelze souhlasit se soudem prvního stupně, že výsledek tohoto incidenčního sporu neovlivní jejich postavení jako přihlášených věřitelů, tedy-jinak řečeno-že jejich práva a povinnosti, vyplývající z hmotného práva, nebudou rozhodnutím soudu v tomto sporu vůbec dotčeny, a jejich případný zájem na výsledku sporu nelze považovat za zájem právní. Výsledek sporu bude mít bezprostřední vliv na to, do jaké míry budou jejich pohledávky v insolvenčním řízení uspokojeny, přičemž právě co nejvyšší poměrné uspokojení je hlavním cílem insolvenčního řízení (§ 1 písm. a/ a § 5 písm. a/ IZ), rozhodujícím důvodem účasti insolvenčních věřitelů v insolvenčním řízení. Případný úspěch či neúspěch žalobkyně ve sporu tak bude mít značný dopad na právní postavení vedlejšího účastníka z hlediska hmotněprávních oprávnění a povinností (co do výše částky, kterou bude možné použít k úhradě jeho pohledávky). Z tohoto důvodu nelze nepřiznat odvolateli právo účastnit se tohoto řízení jako vedlejší účastník. Přitom je splněn základní předpoklad, tedy že žalobkyně s jeho vstupem do řízení jako vedlejšího účastníka na její straně vyslovila souhlas, když právě na ní je i posouzení, nakolik je účast vstupujícího účastníka do řízení pro ni účelná Pokud jde o rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci v obdobné věci, na které soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí odkázal, odvolací soud poukazuje na pozdější rozhodnutí odvolacího soudu v daném insolvenčním řízení, např. usnesení ze dne 5.3.2015, sen. zn. 12 VSOL 172/2014, kterým odvolací soud rozhodl o připuštění vedlejšího účastníka do řízení se stejným právním závěrem. Přitom změna judikatury sama o sobě není porušením principu předvídatelnosti práva, judikatura nemůže být bez vývoje a není ani vyloučeno, aby byla měněna (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3932/14 ze dne 17.2.2015). Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že vstup vedlejšího účastníka do řízení na straně žalobkyně se připouští.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené (KSBR 37 INS 398/2010) rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239 o.s.ř.).

Olomouc 27. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu