13 VSOL 129/2016-46
39 ICm 829/2014 13 VSOL 129/2016-46 (KSOS 39 INS 24772/2013) ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí ve věci žalobce Ing. Petera Režnického, se sídlem v Ostravě, Boubínská 788/61, PSČ 710 00, jako insolvenčního správce dlužnice Michaely anonymizovano , zastoupeného Mgr. Milanem Kvasnicou, advokátem se sídlem v Bohumíně-Záblatí, Na Úvoze 392, PSČ 735 52, proti žalovanému JUDr. Janu Paraskovi, soudnímu exekutorovi, se sídlem v Mostě, Jaroslava Seiferta 2159/7, PSČ 434 01, identifikační číslo osoby: 75066033, o popření pravosti vykonatelné pohledávky, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice Michaely anonymizovano , anonymizovano , bytem v Ostravě, 28. října 1424, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 24772/2013, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.3.2016, č.j. 39 ICm 829/2014-29 (KSOS 39 INS 24772/2013)

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se m ě n í tak, že se u r č u j e , že žalovaný nemá vůči dlužnici Michaele anonymizovano pohledávku ve výši 7.865 Kč isir.justi ce.cz (KSOS 39 INS 24772/2013) přiznanou příkazem k úhradě nákladů exekuce č.j. 130 EX 3742/12-32/E 1 ze dne 21.11.2013.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 13.600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalovaný nemá proti dlužnici Michaele anonymizovano pohledávku ve výši 7.865 Kč přiznanou příkazem k úhradě nákladů exekuce č.j. 130 EX 3742/12-32/E 1 ze dne 21.11.2013 (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně poté, co provedl skutková zjištění z elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 13.5.2011, sp. zn. 135 EC 392/2010, z usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 9.9.2012, č.j. 90 EXE 13436/2012-9 a částečného příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 21.11.2013, č.j. 130 EX 3742/12-32/E 1, uzavřel, že žalovanému vzniklo právo přihlásit svou pohledávku v prokázané výši vůči dlužníku v insolvenčním řízení, poněvadž pohledávka vznikla jako náklady exekuce v paušální částce, na kterou má exekutor nárok vždy, a není tudíž nutno čekat na ukončení exekuce či hodnotit, zda exekuce byla či nebyla úspěšná. Příkaz k úhradě nákladů exekuce byl pravomocný a vykonatelný, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce, v němž uvedl, že právní hodnocení soudu prvního stupně neobstojí, zejména závěr, že soudní exekutor má vždy nárok na náklady exekuce v paušální částce. Žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.12.2015, sen. zn. 29 ICdo 5/2014, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že není správný názor odvolacího soudu, že právo na náhradu nákladů exekuce vzniká soudnímu exekutorovi vůči povinnému, i když k uspokojení pohledávky oprávněného nebylo v průběhu exekuce ničeho vymoženo. Z R 32/2015 plyne, že tato pohledávka vzniká (soudnímu exekutorovi vzniká právo na náhradu nákladů exekuce) v okamžiku, kdy vymohl při provádění exekuce pohledávku nebo její část . Podle odvolatele, pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný má v insolvenčním řízení vůči dlužníku pohledávku vždy, i když nebylo v exekuci ničeho vymezeno, je tento právní názor v rozporu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu. Navrhuje, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a žalobě v celém rozsahu vyhověl.

Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že vykonatelnost jeho pohledávky vyplývá z § 40 odst. 1, písm. a) zákona č. 120/2001 Sb.-exekučního řádu, (KSOS 39 INS 24772/2013) dle kterého je exekučním titulem vykonatelné rozhodnutí soudu nebo exekutora, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek. Příkaz k úhradě nákladů exekuce je rozhodnutím exekutora, kterým se takové náklady určují, přičemž tímto příkazem určené náklady se dle § 87 odst. 4 exekučního řádu vymáhají-provádí exekučními příkazy. Tvrdí, že příkaz k úhradě nákladů exekuce není v žádném případě úkonem provedení exekuce ve smyslu ust. § 109 odst. 1, písm. c) insolvenčního zákona. Poukazuje na to, že příkaz k úhradě nákladů exekuce se vydává jak na závěr exekučního řízení, tak v jeho průběhu a lze ho vydat třeba ihned po pověření vedením exekuce; příkaz k úhradě nákladů exekuce se vydává vždy, když je potřeba náklady exekuce dané vyhláškou č. 313/2001 Sb., o odměně exekutora, formálně určit. Tvrdí, že stejně tak uzavřel i Nejvyšší soud ČR např. v rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 5223/2007. Domnívá se, že mu náleží jak odměna za exekuce nejméně 3.000 Kč bez ohledu na výši vymoženého plnění, tak i náhrada hotových výdajů v souvislosti s výkonem exekuční činnosti v paušální částce 3.500 Kč. Podle jeho názoru obě tyto částky náleží exekutorovi vždy, bez ohledu na to, jestli něco vymohl či nikoliv, a má je hradit zásadně povinný, tj. dlužník. Z těchto důvodů rozhodl o své odměně a náhradě hotových výdajů v příkaze k úhradě nákladů exekuce, žádný z účastníků tento příkaz nenapadl námitkami a příkaz se stal pravomocným a vykonatelným. V doplnění svého vyjádření pak poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 1.7.2016, sp. zn. IV. ÚS 3250/14, v němž podle jeho názoru za protiústavní a v rozporu s Listinou základních práv a svobod byly označeny závěry Nejvyššího soudu publikované v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 5/2014 ze dne 22.12.2015 , ze kterého vycházel insolvenční správce při svém protiprávním prohlášení jeho pohledávky za nevykonatelnou a při jejím stejně protiprávním popření.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), ani ve věci nařizoval odvolací jednání, neboť odvolání bylo podáno pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (ust. § 214 odst. 3 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

V přezkoumávané věci bylo řízení zahájeno dne 11.3.2014 na základě žaloby žalobce coby insolvenčního správce. Podanou žalobou se žalobce domáhá určení toho, že žalovaný nemá proti dlužnici Michaele anonymizovano pohledávku ve výši 7.865 Kč přiznanou příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 21.11.2013, č.j. 130 EX (KSOS 39 INS 24772/2013)

3742/12-32/E 1. Žalobce uvedl, že žalovaný tuto pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení jako pohledávku vykonatelnou, na přezkumném jednání konaném dne 4.3.2014 byla pohledávka popřena co do pravosti z důvodů, že nebyl doložen vykonatelný titul, nevznikl nárok na zaplacení nákladů, příkaz k úhradě nákladů exekuce lze vydat až po skončení exekuce, tento příkaz není vykonatelným titulem v insolvenčním řízení a v exekučním řízení nebylo ničeho vymoženo. Žalovaný s žalobou a popřením své pohledávky nesouhlasil, uvedl, že příkaz k úhradě nákladů exekuce je rozhodnutím exekutora, kterým se určují náklady exekuce. Tento příkaz je rozhodnutím, které přiznává právo a zároveň zavazuje k povinnosti, tj. jde o exekuční titul; na druhou stranu ale příkaz k úhradě nákladů exekuce není v žádném případě úkonem provedení exekuce. Přihlášené náklady 7.865 Kč jsou tvořeny minimální odměnou a minimálním paušálem hotových výdajů a tyto částky náleží exekutorovi vždy a má je hradit v zásadě povinný, tj. dlužník.

Odvolací soud předně konstatuje, že žaloba žalobce byla podána včas, tj. ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání, a to insolvenčním správcem, který popřel u přezkumného jednání vykonatelnou pohledávku žalovaného coby věřitele, který ji přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice (ust. § 199 odst. 1 IZ). Jedná se o pohledávku žalovaného ve výši 7.865 Kč představující náklady exekuce-podle vyhlášky č. 331/2001 Sb. sestávající z odměny 3.000 Kč a hotových výdajů 3.500 Kč včetně 21 % DPH dle pověření soudu 90 Exe 13436/2012-9. Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná dle příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. 130 EX 3742/12-32/E 1.

Insolvenční řízení dlužnice Michaely anonymizovano u Krajského soudu v Ostravě bylo zahájeno dne 5.9.2013; o úpadku dlužnice a prohlášení konkursu na její majetek bylo rozhodnuto dne 4.12.2013, č.j. KSOS 39 INS 24772/2013-A-11.

Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje a která nejsou odvolatelem ani nijak zpochybňována, vyplývá, že dne 13.5.2011 pod sp. zn. 135 EC 392/2009 bylo rozhodnuto ve věci žalobce CREDITFIELD, s.r.o. proti žalované Michaele anonymizovano , která byla elektronickým platebním rozkazem zavázána zaplatit žalobci pohledávku ve výši 1.010 Kč spolu s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 8.220 Kč. Usnesením ze dne 9.8.2012, č.j. 90 EXE 13436/2012-9 rozhodl Okresní soud v Ostravě ve věci oprávněného CREDITFIELD, s.r.o. proti povinné Michaele anonymizovano pro 1.010 Kč s příslušenstvím o nařízení exekuce a pověření exekutora tak, že nařídil podle elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 135 Ec 392/2010 ze dne 13.5.2011 k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 1.010 Kč s příslušenstvím a nákladů předcházejícího řízení ve výši 8.220 Kč a nákladů exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného a pověřením a provedením této exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Jana Parasku, se sídlem v Mostě. Dne 21.11.2013 JUDr. Jan Paraska, soudní exekutor, rozhodl částečným příkazem k úhradě nákladů exekuce pod č.j. 130 EX 3742/12-32/E 1 ve věci oprávněného CREDITFIELD, s.r.o. proti povinné Michaele anonymizovano vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 90 EXE 13436/2009-9 tak, že (KSOS 39 INS 24772/2013) dosavadní náklady exekuce exekutora určil ve výši 7.865 Kč s tím, že náklady exekuce hradí povinný (výrok I.), a náklady exekuce oprávněného určil ve výši 3.811,50 Kč s tím, že náklady exekuce hradí povinný (výrok II.).

Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalovanému vzniklo právo přihlásit svou pohledávku v prokázané výši vůči dlužníku v insolvenčním řízení na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce.

Žalovaný vydal částečný příkaz k úhradě nákladů exekuce, na základě kterého určil své dosavadní náklady exekuce a na základě kterého přihlásil do insolvenčního řízení svou pohledávku ve výši 7.865 Kč jako vykonatelnou, dne 21.11.2013, tedy poté, co bylo zahájeno insolvenční řízení dlužnice, jež bylo zahájeno 5.9.2013.

Ust. § 109 odst. 1, písm. c) IZ v době, kdy žalovaný vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, určovalo, že se zahájením insolvenčního řízení se pojí mimo jiné i ten účinek, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést; k úkonům a rozhodnutím, které tomu odporují, se nepřihlíží. Účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku (odstavec 4).

Podle ust. § 46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění účinném od 1.1.2013, je-li exekuční řízení podle zvláštního právního předpisu přerušeno nebo zvláštní právní předpis stanoví, že exekuci nelze provést, exekutor nečiní žádné úkony, jimiž se provádí exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. Insolvenčnímu správci exekutor vydá výtěžek exekuce bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání výtěžku insolvenčnímu správci.

Podle ust. § 87 exekučního řádu, náklady exekuce jsou odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při exekuci, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce závodu, a je-li exekutor nebo správce závodu plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu (dále jen "náklady exekuce"). Náhrada účelně vynaložených cestovních výdajů a náhrada za ztrátu času je nákladem exekuce do výše stanovené prováděcím právním předpisem. Účelně vynaložené cestovní výdaje a ztrátu času přesahující tuto částku hradí exekutorovi oprávněný; o tom musí být poučen ve vyrozumění o zahájení exekuce (odstavec 1). Oprávněný má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání nároku (dále jen "náklady oprávněného"). Náklady oprávněného hradí oprávněnému povinný (odstavec 2). Náklady exekuce hradí exekutorovi povinný (odstavec 3). Náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky (odstavec 4). (KSOS 39 INS 24772/2013)

Podle ust. § 88 odst. 1 exekučního řádu, náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému.

Podle ust. § 89 exekučního řádu, dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného si může oprávněný s exekutorem předem sjednat výši účelně vynaložených výdajů.

Odvolací soud při svém rozhodování vychází ze závěrů Nejvyššího soudu ČR v jeho rozsudku ze dne 22.12.2015, sen. zn. 29 ICdo 5/2014 dostupného na webových stránkách Nejvyššího soudu. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že rozhodnutí, jímž soudní exekutor určuje náklady exekuce (pro účely jejich vymožení některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky)-příkaz k úhradě nákladů exekuce-je ve smyslu ust. § 109 odst. 1, písm. c) IZ prováděním exekuce a nikoliv jejím nařízením . Promítnuto do poměrů dané věci, odvolací soud dospěl k závěru, že pohledávka žalovaného vůči dlužnici přihlášena žalovaným do insolvenčního řízení jako pohledávka vykonatelná tuto vlastnost nemá, jelikož žalovaný vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení na majetek povinné-dlužnice, a pokračoval tedy v provádění exekuce, ač mu to zakazovalo ust. § 109 odst. 1, písm. c) IZ. K příkazu k úhradě nákladů exekuce (jenž je prováděním exekuce), z něhož žalovaný dovozuje svou pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení, se v insolvenčním řízení nepřihlíží, neboť byl vydán v rozporu s ust. § 109 odst. 1, písm. c) IZ. Z těchto důvodů odvolací soud proto změnil podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. napadený rozsudek tak, že určil, že žalovaný nemá vůči dlužnici Michaele anonymizovano pohledávku ve výši 7.865 Kč přiznanou příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 21.11.2013, č.j. 130 EX 3742/12-32/E 1.

Odvolací soud se neztotožňuje s názorem žalovaného, že rozhodnutí Nejvyššího soudu v ČR ze dne 22.12.2015, sen. zn. 29 ICdo 5/2014 je v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 1.7.2016, sp. zn. IV. ÚS 3250/14. Žalovaným citovaný nález Ústavního soudu neposuzuje jinak, respektive neposuzuje vůbec, závěr Nejvyššího soudu v tom směru, že k příkazu k úhradě nákladů exekuce vydanému po zahájení insolvenčního řízení nelze v insolvenčním řízení přihlížet, neboť vydání takového příkazu k úhradě nákladů exekuce se považuje za provádění exekuce, což výslovně zapovídá ust. § 109 odst. 1, písm. c) insolvenčního zákona. Jelikož předmětem dané věci bylo posouzení, zda žalovaný má či nemá pohledávku, jejíž vznik opírá právě o vydaný příkaz k úhradě nákladů exekuce, který vydal po zahájení insolvenčního řízení, vyšel odvolací soud při svém rozhodování ze shora citovaných závěrů vyjádřených v rozhodnutí Nejvyššího soudu, které nálezem Ústavního soudu nebyly nijak zpochybněny. (KSOS 39 INS 24772/2013)

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodl nově o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Žalobce je zastoupen advokátem, v řízení před soudem prvního stupně byl úspěšný, za právní zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), mu přísluší odměna celkem ve výši 9.300 Kč za 3 úkony právní služby-1 úkon á 3.100 Kč. 3 úkony právní služby představují přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a účast u jednání soudu prvního stupně (ust. § 11 odst. 1, písm. a/, d/ a g/ advokátního tarifu). Výše úkonů za právní služby je určena podle ust. § 9 odst. 4, písm. c/, ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu. K odměně má advokát žalobce dále nárok na paušální náhradu hotových výdajů 3x 300 Kč podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem účelně vynaložené náklady řízení žalobce v řízení před soudem prvního stupně představují částku 10.200 Kč. I v odvolacím řízení byl žalobce úspěšný, za 1 úkon právní služby učiněný v odvolacím řízení za podané odvolání mu přísluší odměna ve výši 3.100 Kč (ust. § 11 odst. 1, písm. k/ advokátního tarifu) a dále paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč, celkem 3.400 Kč; spolu s náklady za řízení před soudem prvního stupně se jedná o celkové náklady za řízení před soudy obou stupňů v částce 13.600 Kč. Tuto částku je povinen zaplatit procesně neúspěšný žalovaný žalobci k rukám jeho právního zástupce ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a § 149 odst. 1 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního spodu se však též doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 30. srpna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu