13 VSOL 118/2014-57
31 ICm 2902/2012 13 VSOL 118/2014-57 (KSOS 31 INS 6676/2012)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Heleny Krejčí ve věci žalobce Ing. Tomáše Gardiančíka, nar. 26.12.1975, bytem Ostrava--Petřkovice, Šilheřovická 558/36, PSČ 725 29, identifikační číslo 61966878, zastoupeného Mgr. Peterem Harmečkem, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Macharova 302/13, PSČ 702 00, proti žalované Mgr. Evě Budínové, Frýdek-Místek, Dobrovského 724, PSČ 738 01, insolvenční správkyni dlužnice Oldřišky anonymizovano , anonymizovano , bytem Odry, Skřivánčí 401/7, PSČ 742 35, zastoupené Mgr. Lenkou Sosnovcovou, advokátkou se sídlem Frýdek-Místek, Dobrovského 724, PSČ 738 01, o určení pravosti popřených pohledávek, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 ICm 2902/2012, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice Oldřišky anonymizovano , anonymizovano , bytem Odry, Skřivánčí 401/7, PSČ 742 35, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 6676/2012, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.3.2014, č.j. (2 Cm) 31 ICm 2902/2012-44 (KSOS 31 INS 6676/2012),

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném výroku III. o náhradě nákladů řízení, p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. (KSOS 31 INS 6676/2012)

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí zamítl žalobu na určení, že žalobce má za dlužnicí Oldřiškou anonymizovano pohledávku z nevrácené půjčky ze smlouvy o půjčce ze dne 23.9.2010 ve výši 57.630 Kč (výrok I.), určil, že žalobce má za dlužnicí Oldřiškou anonymizovano pohledávku z nezaplacené smluvní pokuty ze smlouvy o půjčce ze dne 23.9.2010 ve výši 6.749 Kč (výrok II.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 8.058 Kč (výrok III.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně ve vztahu k výroku III. o náhradě nákladů řízení odkázal na ustanovení § 163 insolvenčního zákona a na ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že žalovaná měla ve věci úspěch částečný, proto soud náhradu nákladů poměrně rozdělil a žalované přiznal poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 79%. Podle soudu prvního stupně účelně vynaložené náklady žalované sestávají z odměny za zastupování žalované advokátkou a paušální částky, jako náhrady hotových výdajů. Advokátka žalované učinila tři úkony právní služby podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif)-převzetí a přípravu zastoupení dne 12.12.2013, podání ve věci samé ze dne 12.12.2013 a účast na jednání konaném 13.2.2014-přičemž podle § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bod 5 advokátního tarifu činí odměna za tři úkony celkem částku 9.300 Kč, a podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu činí paušální částka náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby celkem částku 900 Kč. Souhrnná výše náhrady účelně vynaložených nákladů činí 10.200 Kč (nebylo předloženo osvědčení, že advokátka žalované je plátkyní DPH). Poměrná část náhrady nákladů řízení žalované ve výši 79% tak činí částku 8.058 Kč.

Proti výroku III. o náhradě nákladů řízení podal žalobce odvolání, v němž namítá, že právní zastoupení žalované bylo pouze účelové z důvodu uplatnění nároku na náhradu nákladů řízení. Odvolatel poukázal na to, že žalovaná je insolvenční správkyní, která by měla mít bezvadnou znalost právních předpisů a současně advokátkou, proto její právní zastoupení ve věci další advokátkou je účelové a z její strany nejde o účelné uplatňování jejích práv. V této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 23.11.2009, sp. zn. III. ÚS 2984/09 a sp. zn. IV. ÚS 2314/11 ze dne 1.12.2011, v němž Ústavní soud uvedl, že legitimní důvod pro zastoupení advokáta právním zástupcem lze spatřovat například ve vyšší míře objektivity zástupce, v jeho konkrétní specializaci na daný problém, v existenci mezinárodního prvku ve věci, v požadavku na znalost cizího práva, eventuálně jazykových znalostí apod. . Podle názoru odvolatele v daném řízení žádný takový (KSOS 31 INS 6676/2012) výjimečný prvek nebyl, naopak žalovaná, jako insolvenční správkyně, disponuje většími zkušenostmi v insolvenčním právu, než-li její právní zástupkyně. Z uvedených důvodů odvolatel navrhl, aby odvolací soud změnil výrok o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-přechodného ustanovení uvedeného zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, to je ve výroku III. o náhradě nákladů řízení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že žaloba na určení pravosti popřených pohledávek byla soudu prvního stupně doručena dne 4.10.2012. Předvoláním ze dne 8.11.2013 předvolal soud prvního stupně účastníky k jednání nařízenému na den 13.2.2013. Na výzvu soudu ze dne 8.11.2013, č.j. (2 Cm) 31 ICm 2902/2012-23 k podání písemného vyjádření k žalobě reagovala žalovaná prostřednictvím zmocněné (na základě plné moci ze dne 12.12.2013) advokátky Mgr. Lenky Sosnovcové podáním ze dne 12.12.2013, doručeným soudu prvního stupně dne 17.12.2013, v němž, s argumentací podrobně rozvedenou, navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Právní zástupkyně žalované se osobně zúčastnila jednání soudu dne 13.2.2014 a podle obsahu protokolu o jednání ze dne 13.2.2014 činila jménem žalované vyjádření, podávala procesní návrhy, a na základě výzvy soudu podáním ze dne 27.2.2014 doplnila tvrzení ke své procesní obraně. Dalšího jednání soudu dne 20.3.2014, při kterém soud prvního stupně rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem, se zástupkyně žalované nezúčastnila. (KSOS 31 INS 6676/2012)

Podle ustanovení § 142 o.s.ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (odstavec 1). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (odstavec 2).

Odvolací námitka žalobce, že právní zastoupení žalované nebylo potřebné k účelnému bránění jejích práv, a z tohoto důvodu náklady za její právní zastoupení nejsou účelně vynaloženými náklady, není důvodná.

Odvolací soud především poukazuje na čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (ústavního zákona č. 2/1993 Sb.), jež garantuje každému účastníku soudního i jiného řízení právo na právní pomoc, tj. právo na právní zastoupení advokátem, přičemž toto právo je poskytováno všem bez rozdílu. Podle závěrů formulovaných ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17.6.1998 k výkladu ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (uveřejněnému ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod R 52/1998, bod XX.), správce konkursní podstaty je oprávněn dát se zastoupit advokátem v řízení, v němž vymáhá ve prospěch podstaty pohledávky úpadce, jakož i ve sporech vyvolaných konkursním řízením a v řízeních, jejichž účastníkem se stal místo úpadce. Podle přesvědčení odvolacího soudu se tyto závěry plně uplatní i v poměrech soudních sporů vyvolaných insolvenčním řízením. Z uvedeného vyplývá, že i v insolvenčním sporu (srov. ustanovení § 159 odst. 1 IZ), přísluší insolvenčnímu správci stejná práva a povinnosti, jaká mají jiní účastníci občanského soudního řízení, to je i právo dát se v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí (§ 24 a násl. o.s.ř.) s tím, že takovým zástupcem může být i advokát (§ 25 o.s.ř.). V případě úspěchu ve věci tak tento účastník (to je insolvenční správce) má právo na náhradu nákladů řízení, k nimž patří v daném případě i odměna za zastupování účastníka advokátem a jeho hotové výdaje (§ 137 odst. 1 a odst. 2 o.s.ř.).

Se zřetelem na shora uvedený výklad jsou úvahy odvolatele o tom, že se nejednalo o skutkově či právně náročný spor, neboť zde nebyla dána existence mezinárodního prvku ani požadavku na znalost cizího práva, jazykových znalostí, případně že žalovaná disponuje většími zkušenostmi v insolvenčním právu, bez významu.

Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně správně vyhodnotil, že z hlediska principu úspěchu ve věci svědčí žalované proti žalobci právo na poměrnou náhradu nákladů, které v řízení účelně vynaložila (ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř.).

Soud prvního stupně rovněž správně stanovil výši těchto nákladů. V přezkoumávané věci náklady žalované v řízení před soudem prvního stupně sestávají z odměny advokáta za celkem tři úkony právní služby (převzetí a příprava (KSOS 31 INS 6676/2012) zastoupení ze dne 12.12.2013, písemné vyjádření k žalobě podáním ze dne 12.12.2013 a účast u jednání dne 13.2.2014). S přihlédnutím k době započetí úkonu právní služby přísluší advokátce žalované za tři úkony právní služby odměna podle advokátního tarifu znění účinném od 1.1.2013, přičemž incidenční spor o popření (určení) pravosti výše nebo popření přihlášené pohledávky je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu věcí, u které se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000 Kč. Tomu odpovídá podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu mimosmluvní odměna ve výši 3.100 Kč za jeden úkon právní služby, což za tři úkony právní služby představuje částku 9.300 Kč. Náhrada hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu činí 300 Kč za jeden úkon právní služby, to je celkem 900 Kč za tři úkony právní služby. Poněvadž nebylo předloženo osvědčení, že advokátka žalované je plátkyní DPH, činí tak celkové náklady řízení žalované před soudem prvního stupně částku 10.200 Kč.

Žalobce se domáhal určení pravosti pohledávek celkem ve výši 64.379 Kč, žalobě na určení pravosti pohledávek však bylo vyhověno toliko v rozsahu částky 6.749 Kč, takže úspěch žalobce činí pouze 10,5% a jeho neúspěch-tedy úspěch žalované-89,5%. Odečtením neúspěchu žalované od jejího úspěchu pak vychází, že žalovaná má právo na 79% svých účelně vynaložených nákladů, což v daném případě představuje částku 8.058 Kč. Z uvedených důvodů odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nebyla jejich náhrada přiznána, neboť úspěšná byla v odvolacím řízení žalovaná, které by náležela proti žalobci náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Žalované však podle obsahu spisu v odvolacím řízení náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Olomouc 25. července 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Petra Šlajsová předsedkyně senátu