13 VSOL 117/2016-49
34 ICm 1563/2014 13 VSOL 117/2016-49 (KSOS 34 INS 30134/2013)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové ve věci žalobce Igora anonymizovano , anonymizovano , bytem Fryčovice 676, PSČ 739 45, zastoupeného Mgr. Jaromírem Jarošem, advokátem se sídlem v Ostravě-Svinově, U Rourovny 556/3, PSČ 721 00, proti žalované Mgr. Evě Budínové, se sídlem Frýdek-Místek, Dobrovského 724, PSČ 738 01, insolvenční správkyni dlužníka Ing. Jindřicha anonymizovano , zastoupené Mgr. Zuzanou Lubojackou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, Dobrovského 724, PSČ 738 01, o určení pravosti pohledávky, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Ing. Jindřicha anonymizovano , anonymizovano , bytem Fryčovice 101, PSČ 739 45, identifikační číslo osoby: 47969024, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 30134/2013, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.12.2015, č.j. 34 ICm 1563/2014-24 (KSOS 34 INS 30134/2013)

takto:

Rozsudek soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. isir.justi ce.cz (KSOS 34 INS 30134/2013)

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným shora soud prvního stupně zamítl pro předčasnost žalobu, kterou se žalobce domáhal určení pravosti své nezajištěné a nevykonatelné pohledávky z titulu půjčky ve výši 400.706 Kč, která byla přihlášena přihláškou pohledávky č. P1 do insolvenčního řízení dlužníka (výrok I.), a nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že dle žalobce pohledávka vzniklá dle ústní dohody o půjčce ze září 2012 s dlužníkem byla do insolvenčního řízení přihlášena zákonným způsobem , když rozhodující skutečnosti vylíčil v přihlášce a zbytek uvedl v žalobě o určení. V ní tvrdil, že dlužníkovi půjčil 500.000 Kč se splatností do října roku 2017, přičemž k předání peněz došlo v hotovosti ve dvou splátkách po 250.000 Kč, a to dne 10.9.2012 a dne 11.9.2012. Ke dni 31.8.2013 dlužník uhradil žalobci celkem částku 99.294 Kč a z důvodu právní jistoty písemně uznal svůj dluh ve výši 400.706 Kč co do důvodu i výše dne 31.8.2013. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, když nebylo prokázáno, že by žalobce dlužníkovi půjčku poskytl, její poskytnutí neplyne ani z uznání závazku založeného v přihlášce. V novém uznání dluhu předloženém v incidenčním sporu, které bylo dle žalované vyhotoveno účelově, je jako důvod poskytnutí prostředků uvedena tíživá finanční situace dlužníka a půjčka je tak v rozporu s dobrými mravy. Soud prvního stupně provedl důkazy listinami založenými v insolvenčním spise dlužníka a dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas, oprávněnou osobou a směřuje proti insolvenční správkyni, která pohledávku popřela. Přihláška pohledávky žalobce však ani ve spojení s dohodou o uznání závazku, která k ní byla připojena jako příloha, neobsahuje náležitosti stanovené zákonem (ustanovení § 174 insolvenčního zákona, závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.5.2001, sp. zn. 32 Cdo 1726/98, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým č. 76/2002). Z přihlášky totiž není zřejmé, na základě jakého skutkového děje měla pohledávka vzniknout, neboť v ní není uvedeno, o jakou konkrétní smlouvu o půjčce s jakým obsahem se jedná, kdy měla být uzavřena a kdy dlužník předmět půjčky převzal. Žalovaná nepostupovala podle ustanovení § 188 odst. 2 insolvenčního zákona, přičemž neúplnou přihlášku pohledávky tímto postupem nelze napravit ve fázi podání incidenční žaloby. Soud se neztotožnil s argumentací žalobce, že pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení zákonným způsobem, když ji skutkově vymezil až v žalobě o její určení, kterou proto pro předčasnost zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ustanovení § 150 o.s.ř.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání. Namítla, že řízení je postiženo vadou, neboť nebyla vyzvána k vyjádření k žalobě ještě před nařízením jednání, po kterém byla žaloba pro předčasnost zamítnuta. (KSOS 34 INS 30134/2013)

Nesouhlasila s úvahami soudu vedoucími k vydání napadeného rozhodnutí a zdůraznila, že je nutno vycházet z premisy, že se pohybujeme v prostředí insolvenčního řízení, v němž se úprava občanského soudního řádu použije pouze přiměřeně , a dále, že se pohybujeme v prostředí obligatorně formulářových podání . Při přezkumném jednání se uplatňuje osvědčovací zásada a nedochází k suplování incidenčních sporů. Z žaloby v této věci jednoznačně vyplývá, že žalobci je zřejmé, jak a proč byla jeho pohledávka insolvenční správkyní popřena, žalobu podává ze shodného titulu jako přihlášku pohledávky a setrvává na již vylíčených skutkových okolnostech. Podle žalované přihláška žalobce obsahuje dostatečné vylíčení skutkových okolností o existenci pohledávky a je způsobilá k přezkumu, přičemž vylíčení skutečností může mít původ i v odkazu na listinu k žalobě připojenou. Rovněž popěrný úkon žalované obsahuje náležitosti dle ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. (vyplývá z něj, v jakém směru pohledávku popírá), přičemž jej lze považovat za obdobu odporu, na základě kterého se rozjíždí spor o přihlášenou pohledávku, v němž musí věřitel pohledávky popřené co do pravosti vyargumentovat a dotvrdit pravost celého nároku. Popírající insolvenční správce, který se neztotožňuje s titulem jako takovým, nemusí v přezkumném listu skutkově argumentovat a bližší argumentaci (v případě nevykonatelných pohledávek) uvádí až v rámci procesní obrany v incidenčním sporu. Žalovaná vytýká soudu přepjatý formalismus, podle ní bylo možno věc řešit například výzvou dle ustanovení § 114b odst. 1 o.s.ř., a správnost jejího postupu a přezkumného listu bylo možno vyjasnit instituty procesního práva. Dle žalované soud v této věci jednal jenom o těch skutečnostech, které se mu hodily k tomu, aby nemusel věcně rozhodnout a řízení nevedl tak, aby se zabýval argumentací stran sporu a aby se vypořádal s jejich tvrzeními u jednání. Dle žalované soud v rozporu s principy právního státu utíká před výkladem právních jednání tak, aby byla vykládána jako platná a napadené rozhodnutí je plné nelogičnosti, celkového nepochopení, jak specifičnosti insolvenčního řízení, jehož součástí je přezkumné jednání, tak i samotných incidenčních žalob . Jedná se o rozhodnutí nepřesvědčivé, překvapivé a v příkrém rozporu s výše citovanou judikaturou a proto navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce s odvoláním nesouhlasil a navrhl potvrzení napadeného rozsudku, neboť soud prvního stupně rozhodl v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (např. s jeho rozhodnutím ze dne 24.5.2001, sp. zn. 32 Cdo 1726/98), v níž je vysvětleno, za jakých předpokladů je třeba žalobu na určení popřené pohledávky zamítnout pro předčasnost.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro (KSOS 34 INS 30134/2013) incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, a že obsahuje způsobilý odvolací důvod, jenž je podřaditelný pod ustanovení § 205 odst. 2, písm. c) a g) o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je opodstatněné, byť ze zcela jiných důvodů, než se v něm namítá.

Odvolací soud pro stručnost odkazuje na správná skutková zjištění soudu prvního stupně uvedená v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku, s nimiž se ztotožňuje, stejně jako na jeho správný závěr, že žaloba byla podána oprávněnou osobou včas proti pasivně legitimovanému subjektu (ustanovení § 198 odst. 1 IZ).

V této věci žalobce v přihlášce své nevykonatelné pohledávky ve výši jistiny 400.706 Kč jako důvod jejího vzniku uvedl jen to, že se jedná o soukromou půjčku a pohledávku dokládal dohodou o uznání závazku ze dne 19.11.2013, z níž se podává, že dlužník dluží věřiteli ke dni 19.11.2013 částku 400.706 Kč poskytnutou jako soukromou půjčku v tíživé finanční situaci. V žalobě potom žalobce tvrdil, že v září roku 2012 uzavřel s dlužníkem ústní formou dohodu o poskytnutí půjčky 500.000 Kč se splatností do října roku 2017, k předání peněz došlo v hotovosti ve dvou splátkách po 250.000 Kč, a to dne 10.9.2012 a dne 11.9.2012, ke dni 31.8.2013 dlužník uhradil žalobci celkem 99.294 Kč a téhož dne svůj závazek uznal, což dokládá písemným uznáním.

S účinností od 1.1.2014 byl zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zrušen zákon č. 40/1964 Sb.-občanský zákoník (dále jen obč. zák. ). S ohledem na přechodná a závěrečná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je třeba při posuzování právních vztahů podle ustanovení § 3028 odst. 3 vycházet z dosavadních právních předpisů, tj. z ustanovení obč. zák. ve znění účinném do 31.12.2013.

Podle ustanovení § 174 IZ, přihlášky pohledávek a jejich přílohy se podávají dvojmo. Stejnopis přihlášky a její přílohy doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci (odstavec 1). Přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá (odstavec 2). (KSOS 34 INS 30134/2013)

Podle ustanovení § 177 IZ, k přihlášce pohledávky je nutné připojit listiny, kterých se přihláška dovolává. Vykonatelnost pohledávky se prokazuje veřejnou listinou.

Podle ustanovení § 657 obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

Nejvyšší soud České republiky již ve svých rozhodnutích k výkladu zákona č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání, uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod čísly 74/2000 (rozsudek ze dne 27.10.1999, sp. zn. 1 Odon 153/97) a 76/2002 (rozsudek ze dne 24.5.2001, sp. zn. 32 Cdo 1726/98), která lze aplikovat i při řešení otázky náležitostí přihlášky pohledávky dle insolvenčního zákona, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož k obsahovým náležitostem přihlášky, bez kterých nelze přikročit k přezkoumání přihlášené pohledávky, patří mimo jiné uvedení právního důvodu vzniku přihlášeného nároku, tj. uvedení skutkových okolností, z nichž lze na existenci této pohledávky usuzovat. Současně zdůraznil, že zjistí-li soud, který rozhoduje v tzv. incidenčním sporu o pravost nevykonatelné pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, žalobu pro předčasnost zamítne. V rozsudku ze dne 30.1.2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2003, pod číslem 35, dále Nejvyšší soud uzavřel, že obsahuje-li přihláška pohledávky do konkursu údaje, jež nezaměnitelným způsobem identifikují skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel přihlašuje svůj nárok (v peněžité formě) do konkursu, ale konkursní věřitel (přihlašovatel pohledávky) ani do skončení přezkumného jednání nevylíčil všechny skutečnosti významné pro posouzení, zda jde o pohledávku pravou, uplatněnou ve správné výši a ve správném pořadí, je to důvodem k popření pohledávky, nikoli důvodem k odstraňování vad přihlášky; vylíčení rozhodujících skutečností přitom může mít, zprostředkovaně, původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce připojí k žalobě. V rozsudku ze dne 24.7.2008, sp. zn. 29 Odo 475/2006 potom Nejvyšší soud uzavřel, že je-li právním důvodem přihlášené pohledávky půjčka peněz, zahrnuje vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž se pohledávka zakládá, tvrzení o tom, že věřitel s dlužníkem v určité době uzavřel smlouvu o půjčce peněz a že peníze měly být v dohodnuté době vráceny, jakož i o tom, kdy a jakou formou tyto peníze dlužníku skutečně půjčil (přenechal). Tamtéž dodal, že změna tvrzení obsaženého v přihlášce o době a formě poskytnutí peněz, je podstatnou změnou právního důvodu vzniku pohledávky uvedeného v přihlášce, která je věřiteli po uplynutí lhůty určené k podání incidenční žaloby zapovězena, neboť tomu brání omezení kladené změnám právního důvodu přihlášky popřené pohledávky (v případě pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení takové omezení stanoví ustanovení § 192 odst. 4 IZ). (KSOS 34 INS 30134/2013)

V této věci je sporná pohledávka žalobce v přihlášce vymezena právním důvodem ( soukromá půjčka ) a výší (400.706 Kč). Popis skutkových okolností, na kterých se pohledávka zakládá, tedy kdy a jakou formou žalobce poskytl dlužníkovi peněžité prostředky a kdy měly být vráceny, přihláška postrádá a tyto skutečnosti by nebylo možno dovodit ani z dohody o uznání závazku ze dne 19.11.2013 připojené k přihlášce (i pokud by na ni bylo odkazováno). Přihláška pohledávky proto neobsahuje údaje, jež nezaměnitelným způsobem identifikují skutek, na jehož základě žalobce přihlašuje svůj tvrzený nárok ze smlouvy o půjčce do insolvenčního řízení dlužníka, a závěr soudu prvního stupně, že přihláška pohledávky vykazuje vady, pro které ji nebylo možno přezkoumat, je správný.

Skutkové vylíčení pohledávky obsahuje až žaloba, v níž žalobce tvrdí, že v září roku 2012 uzavřel s dlužníkem ústní formou dohodu o poskytnutí půjčky 500.000 Kč se splatností do října roku 2017 a že k předání peněz došlo v hotovosti ve dvou splátkách po 250.000 Kč, a to dne 10.9.2012 a dne 11.09.2012, ke dni 31.08.2013 dlužník uhradil žalobci celkem 99.294 Kč a téhož dne svůj závazek uznal. S názorem žalobce, že rozhodující skutečnosti vymezující jeho nárok byly uplatněny již v přihlášce pohledávky a v žalobě byly dotvrzeny další pro rozhodnutí o věci významné skutečnosti (ustanovení § 101 odst. 1, písm. a/ o.s.ř.), se odvolací soud neztotožňuje, stejně jako s názorem žalované, že přihláška obsahuje dostatečné vylíčení skutkových okolností o existenci pohledávky a je způsobilá přezkumu. Argumentace žalované náležitostmi popěrného úkonu v této souvislosti není právně významná, neboť primárním předpokladem řádného popěrného úkonu je perfektní přihláška pohledávky, bez které není najisto postaveno co je popíráno , teprve poté následuje posouzení, zda se jedná o popření pravosti, výše či pořadí přihlášené pohledávky. K argumentaci žalované analogií popěrného úkonu a odporu v rozkazním řízení odvolací soud poukazuje na úpravu předpokladů pro vydání platebního rozkazu v ustanovení § 172 odst. 1 o.s.ř., kterým je také to, že uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem. Pokud žalovaná namítla, že žalobci je zřejmé, jak a proč jeho pohledávku popřela, je tato skutečnost pro posouzení náležitostí přihlášky pohledávky zcela bez významu. Odvolací soud ve vztahu k posouzení náležitostí přihlášky pohledávky tudíž zásadně nesouhlasí s žalovanou, která soudu prvního stupně vytýká přepjatý formalizmus a ve vztahu k posuzování přihlášky nepochopení specifičnosti insolvenčního řízení. Naopak, závěr soudu o vadnosti přihlášky pohledávky je v souladu s ustálenou judikaturou, jak se postupně při posuzování náležitostí přihlášky pohledávky do konkursního a insolvenčního řízení vyvinula. Z ní rovněž vyplývá, že vady přihlášky pohledávky, která neobsahuje rozhodující skutečnosti o důvodech jejího vzniku, nelze odstraňovat postupem podle ustanovení § 114b odst. 1 o.s.ř. až v incidenčním sporu, i když v něm podaná žaloba tyto náležitosti již obsahuje, ale zásadně je třeba postupovat podle ustanovení § 188 odst. 2 IZ. K odvolací námitce žalované, že (KSOS 34 INS 30134/2013) před jednáním soudu prvního stupně nebyla vyzvána k vyjádření k žalobě, odvolací soud uvádí, že takový postup procesní předpis soudu striktně nenařizuje (ustanovení § 114a odst. 2, písm. a/ in fine ).

Přestože předmětná přihláška pohledávky má v části, o které má soud v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící jejímu přezkumu, podle přesvědčení odvolacího soudu není zamítnutí žaloby o určení takto vadně přihlášené pohledávky pro předčasnost v dané věci rozumným řešením. Jak opakovaně zdůraznil Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti (srov. např. nález I. ÚS 1901/11 ze dne 19.10.2011) právo nemůže být interpretováno jen striktně či mechanicky, neboť takový přístup s sebou často nese důsledky zcela nepřijatelné. Právo je společenský normativní systém, jehož účelem je rozumné uspořádání vztahů mezi členy společnosti a řešení, která se požadavku rozumného uspořádání vztahů příčí, jsou nepřijatelná a soudu přísluší, aby se zabýval otázkou, zda mechanická aplikace zákona nemůže přinést absurdní důsledky. V případě, že je tomu tak, je třeba, aby soud takovou interpretaci pomocí redukce ad absurdum odmítl, a aby zvolil výklad, jenž bude v souladu se smyslem a účelem zákona a jenž bude racionální a spravedlivý.

V dané věci se právě o takový případ jedná, když vadná přihláška pohledávky žalobce byla přezkoumána (aniž být měla) a insolvenční správce, ani insolvenční soud nejednali tak, aby do jejího přezkumu došlo k nápravě. Po té, co insolvenční správkyně popřela pravost pohledávky, žalobce v žalobě o její určení popsal rozhodující skutečnosti o vzniku pohledávky podřaditelné pod ustanovení § 657 obč. zák. a pohledávka žalobce je řádně skutkově vymezena (nejedná se tudíž o případ řešený v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky dne 30.1.2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2003, pod číslem 35, kterým argumentuje žalovaná v odvolání, v němž byly rozhodující skutečnosti o vzniku pohledávky popsány již v její přihlášce). Významné je, že tvrzené skutečnosti nejsou v rozporu s (neúplnými) tvrzeními v přihlášce pohledávky a k ní připojené listině. V dané situaci není zamítnutí předmětné žaloby pro předčasnost podle názoru odvolacího soudu v souladu s principem rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (ustanovení § 5 písm. a/ IZ), neboť je nepochybné, že v případě zamítnutí žaloby pro předčasnost a následného postupu žalované dle ustanovení § 188 odst. 2 IZ žalobce doplní přihlášku pohledávky o zcela shodná tvrzení jako v žalobě. Zamítnutím žaloby pro předčasnost v této věci by tak fakticky došlo k prodlužování doby nejistoty zda pohledávka bude v insolvenčním řízení uspokojována či nikoli, což není nejen v zájmu žalobce, ale ani ostatních přihlášených věřitelů.

Z výše uvedeného důvodu odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž se soud bude spornou (KSOS 34 INS 30134/2013) pohledávkou zabývat věcně (ustanovení § 219a odst. 2, § 221 odst. 1, písm. a/ o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je-li dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 20. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu