13 VSOL 110/2015-163
34 ICm 980/2010 13 VSOL 110/2015-163 (KSOS 34 INS 3956/2009)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové ve věci žalobkyně Ing. Hany Klimešové, se sídlem v Jeseníku, Rejvízská 90, PSČ 790 01, jako insolvenční správkyně, proti žalovanému 1. faktorská s.r.o., se sídlem v Praze 3, Žižkov, Husitská 107/3, PSČ: 130 00, identifikační číslo osoby: 26777355, zastoupenému JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, PSČ 110 00, o popření pohledávek, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice Danuše anonymizovano , anonymizovano , bytem v Domašově č.p. 308, PSČ 790 01 Jeseník, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 34 INS 3956/2009, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.1.2015, č.j. 34 ICm 980/2010-111 (KSOS 34 INS 3956/2009), (KSOS 34 INS 3956/2009)

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. v části, v níž bylo určeno, že žalovaný nemá za dlužnicí pohledávku ve výši 98.096 Kč včetně práva na uspokojení pohledávky ze zajištění v částce 1.330.713,42 Kč, p o t v r z u j e .

II. Ve zbývající části výroku I., tj. ohledně částky 1.232.617,42 Kč a ve výroku III., se rozsudku soudu prvního stupně z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně určil, že žalovaný nemá za dlužnicí pohledávku, kterou přihlásil jako vykonatelnou v rámci přihlášky P1 v insolvenčním řízení dlužnice Danuše anonymizovano ve výši 1.330.713,42 Kč včetně práva na uspokojení pohledávky ze zajištění v částce 1.330.713,42 Kč (výrok I.), zamítl žalobu na určení, že žalovaný nemá za dlužnicí Danuší anonymizovano pohledávku, kterou přihlásil jako vykonatelnou v rámci přihlášky P1 v insolvenčním řízení dlužnice Danuše anonymizovano z titulu dílčí pohledávky 1a) ve výši 1.100.000 Kč včetně práva na uspokojení pohledávky ze zajištění v částce 1.100.000 Kč (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně dospěl k závěru, že ustanovení čl. VIII. bodu 4 smlouvy o půjčce č. 1F100377/2007 ze dne 31.10.2007 (rozhodčí doložka v části ustanovení rozhodce) je absolutně neplatné z důvodu rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 1.11.2011, sp.zn. II. ÚS 2164/10. Na základě právního posouzení neplatnosti rozhodčí doložky dle čl. VIII. bodu 4 smlouvy soud konstatoval neplatnost rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Jana Mlynarčíka č.j. 001 SRKCR-024/2008 ze dne 29.9.2008. Ve vztahu k danému nenese dlužník vůči věřiteli závazek z titulu v rozhodčím řízení vzniklých nákladů řízení ve výši 98.096 Kč (dílčí pohledávka 1g/) přihlášky pohledávky P1. Smlouvu o půjčce ze dne 31.10.2007 posoudil jako platnou a účinnou smlouvu, stejně tak jako zástavní smlouvu o zřízení zástavního práva ze dne 31.10.2010. Soud se zabýval otázkou přiměřenosti sjednaných smluvních sankcí, a to z hlediska ust. § 3 odst. 1 a § 56 odst. 1 občanského zákoníku z pohledu možné absolutní neplatnosti právního úkonu z úřední povinnosti. Dospěl k závěru, že ustanovení o smluvních sankcích (čl. III.-VII. smlouvy) z titulu smluvního úroku a smluvní pokuty pro případ prodlení s úhradou splátky půjčky dle smlouvy jsou nepřiměřeně vysoká, a proto neplatná, (KSOS 34 INS 3956/2009) včetně čl. II. bodu 9 zástavní smlouvy dle ust. § 39 občanského zákoníku pro rozpor s ust. § 3 odst. 1 občanského zákoníku a ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku, neboť znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech stran spotřebitelské smlouvy. Soud podotkl, že vyčíslení smluvních sankcí dle výzvy ze dne 8.8.2008 vůči dlužnici a rozhodčí žaloby ze dne 4.9.2008 v celkové výši 1.352.345 Kč bylo činěno věřitelem v okamžiku existujícího dluhu dlužnice v celkové výši 1.100.000 Kč po uplynutí 282, resp. 309 dnů ode dne poskytnutí půjčky 31.10.2007. Na základě toho soud dospěl k závěru, že věřitel coby žalovaný nemá v insolvenčním řízení dlužnice Danuše anonymizovano nárok přihlášený dílčí pohledávkou 1c) (smluvní úrok z půjčky), 1d) (smluvní pokuta) a 1e) (náklady rozhodčího řízení) pohledávky P1 v celkové výši 1.330.713,42 Kč, včetně nároku na oddělené uspokojení pohledávky ze zajištění v tomto rozsahu.

Proti tomuto rozsudku, výroku I., podal žalovaný včasné odvolání, ve kterém namítal, že žalobkyně popřela přihlášenou pohledávku co do pravosti z důvodu neplatnosti smlouvy o půjčce. Tvrdí, že rozhodčí smlouva splňuje veškeré podstatné náležitosti dané pro tento smluvní typ zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů v rozhodčím řízení, a byla tak uzavřena platně. V rozhodčím řízení rozhodoval rozhodce, který byl určen v souladu s ust. § 7 zákona o rozhodčím řízení, který měl způsobilost být rozhodcem; rozhodčí nález byl vydán ve věci, u níž lze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu a stranám byla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat. Plnění, ke kterému byla rozhodčím nálezem dlužnice odsouzena, bylo plnění, které bylo jím žádáno, a to plnění podle tuzemského práva možné a dovolené, takže má nárok na úhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 98.096 Kč. Nesouhlasí s žalobkyní, že výše příslušenství odpovídá lichvě, neboť za období od 31.10.2007 do 4.9.2008 činí 122,9 %. Poukazuje na to, že žalobkyně nelogicky sčítá veškeré příslušenství dle smlouvy o půjčce dohromady i se sankcemi za nesplácení a náklady rozhodčího řízení, a proto dochází k tak vysoké procentní částce. K tomu uvádí, že například dohodnutá výše úroků ze smlouvy o půjčce sjednaná mezi žalovaným a dlužnicí činila měsíčně dle čl. III. odst. 1 smlouvy o půjčce 2,89 %, tj. ročně 34,68 %. Tvrdí, že výše úroků sjednaná ve smlouvě o půjčce v žádném případě není nepřiměřeně vysoká a ujednání o úrocích je platné. Smluvní úrok za celou sjednanou dobu půjčky v případě zesplatnění lze považovat za platně sjednaný; takový postup je v souladu s ust. § 506 obchodního zákoníku, a přestože se jedná o ustanovení ke smlouvě o úvěru, zcela nepochybně jej lze aplikovat také na smlouvu o půjčce. Podle jeho názoru jiný výklad by znamenal nepřiměřený zásah do smluvního vztahu a nebyl by souladný s dřívější právní úpravou. Úrok je cenou za poskytnutí peněz, kterou dlužník splácí postupně, a v případě jeho prodlení má věřitel nárok na úhradu celého dluhu včetně úroků. Namítá, že soud prvního stupně uzavřel, že rovněž smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, aniž by se však blíže zabýval jednotlivými funkcemi smluvní pokuty. Odkazuje také na závěr Nejvyššího soudu, který ve své ustálené judikatuře dospěl k závěru, že na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím (KSOS 34 INS 3956/2009) spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu sjednanou. Opačný závěr je nepřijatelný, protože ve svých důsledcích zvýhodňoval věřitele. Zastává názor, že výše úroků z půjčky ani smluvních pokut sjednaných ve smlouvě o půjčce není nepřiměřeně vysoká a v rozporu s dobrými mravy, naopak ujednání o úrocích i smluvních pokutách je platné. Poukazuje na to, že odvolací soud v jiném řízení vydal dne 3.2.2016 rozsudek, v němž nárok věřitele na úhradu kapitalizovaného úroku shledal oprávněným, a věnoval se pouze otázce aplikace ust. § 170 insolvenčního zákona, který ale nedopadá na platnost smluvního ujednání týkajícího se nároku na úhradu kapitalizovaného úroku v případě prodlení dlužníka. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vztahu k podanému odvolání žalovaného navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání v odvoláním dotčeném rozsahu, tj. pouze z hlediska výroku I. (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), doplnil dokazování, a posléze dospěl k závěru, že odvolání je zčásti opodstatněné, byť z jiných důvodů, než namítá odvolatel v podaném odvolání.

V projednávané věci přihlásil žalovaný do insolvenčního řízení dlužnice pohledávku v celkové výši 2.550.441 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 31.10.2007, přičemž co do částky 2.430.713,42 Kč byla pohledávka přihlášena jako vykonatelná s právem na uspokojení ze zajištění z majetku dlužnice zapsaného na LV č. 545 pro k.ú. Domašov u Jeseníka, obec Bělá pod Pradědem dle zástavní smlouvy ze dne 31.10.2007 1F100377/2007. Vykonatelnost pohledávky doložil věřitel pravomocným rozhodčím nálezem Smírčí a rozhodčí komory České republiky o.s. rozhodce Mgr. Jana Mlynarčíka č.j. 001 SRKCR-024/2008 ze dne 29.9.2008. Přihlášená pohledávka, která je evidována jako přihláška pohledávky č. 1 (P1) sestává z několika dílčích nároků. Dílčí nárok č. 1a) přihlásil věřitel z titulu jistiny poskytnuté půjčky dle smlouvy o půjčce ze dne 31.10.2007 ve výši 1.100.000 Kč včetně nároku na oddělené uspokojení. Dílčí nárok č. 1c) věřitel přihlásil z titulu smluvního úroku z poskytnuté půjčky dle smlouvy o půjčce 1F 100377/2007 ze dne 31.10.2007 ve výši 1.054.762 Kč včetně nároku na oddělené uspokojení. Dílčí nárok č. 1e) přihlásil (KSOS 34 INS 3956/2009) věřitel jako smluvní pokutu ze zástavní smlouvy ve výši 177.854,82 Kč včetně nároku na oddělené uspokojení a dílčí nárok č. 1g) přihlásil věřitel z titulu nákladů rozhodčího řízení ve výši 98.096 Kč.

Předmětem odvolacího řízení jsou dílčí pohledávky 1c) z titulu smluvního úroku z půjčky ve výši 1.054.762 Kč včetně práva na uspokojení ze zajištění, 1e) z titulu smluvní pokuty ve výši 177.854,82 Kč včetně práva na uspokojení ze zajištění a 1g) ve výši 98.096 Kč z titulu nákladů rozhodčího řízení.

Odvolací soud doplnil dokazování těmito listinami:

-Ze smlouvy o půjčce č. 1F 100377/2007 zjistil, že byla uzavřena dne 31.10.2007 mezi Danuší anonymizovano jako dlužnicí a 1. faktorskou s.r.o., se sídlem v Brandýse nad Labem, Staré Boleslavi, identifikační číslo osoby 26777355, jako věřitelem. Z článku II. vyplývá, že věřitel poskytl dlužnici půjčku ve výši 1.100.000 Kč s tím, že dlužnice celou půjčenou částku v den podpisu smlouvy přijímá a současně dlužnice udělila věřiteli pokyny, jak s půjčenou částkou naložit, přičemž věřitel se zavázal tyto pokyny splnit. V článku III. je ujednáno, že dlužnice se zavázala splatit půjčku nejpozději dne 31.10.2009 a zavázala se platit úrok z půjčky ve výši 2,89 % měsíčně za dobu ode dne poskytnutí půjčky do jejího úplného zaplacení s tím, že úrok bude uhrazen při splacení celé půjčky. V bodě 5 je dohodnuto, že dlužnice je povinna plnit veškeré závazky vyplývající z této smlouvy řádně a včas, v případě porušení svých smluvních závazků, zejména v případě zhoršení zajištění půjčky, je na výzvu věřitele povinna zaplatit celou dosud nesplacenou část jistiny včetně dosud nesplacených úroků, stanovených z nesplacené jistiny, a to za dobu ode dne poskytnutí půjčky do konce sjednané doby půjčky, tj. do 31.10.2009, a včetně veškerého dalšího dosud nesplaceného příslušenství a ostatních oprávněných nároků věřitele. V čl. VI. si smluvní strany sjednaly pro případ prodlení dlužnice s úhradou půjčky a úroku z ní, smluvní pokutu ve výši 10 % opožděné platby, a to za každý započatý měsíc prodlení, ode dne vzniku prodlení do zaplacení. V čl. VIII. v bodě 4 si účastníci sjednali, že veškeré majetkové spory nebo nároky vznikající z této smlouvy nebo v souvislosti s ní, zejména z jejího porušení, ukončení její platnosti či účinnosti nebo z její neplatnosti či neúčinnosti, jakož i veškeré spory vzniklé v souvislosti se zajištěním nároků vyplývajících z této smlouvy a veškeré spory vzniklé v rámci exekučního řízení, budou řešeny v rozhodčím řízení ve smyslu všeobecně závazných právních předpisů upravujících rozhodčí řízení a výkon rozhodčích nálezů, zejména podle zákona č. 216/1994 Sb., rozhodcem (rozhodčím senátem) zapsaným v seznamu rozhodců Smírčí a rozhodčí komory České republiky o.s., identifikační číslo osoby 28558367, se sídlem Nad Úžlabinou 448, 108 00 Praha 10-Malešice. Rozhodčí řízení bude zahájeno žalobou, kterou podá kterákoliv strana k Smírčí a rozhodčí komoře ČR a bude se řídit právním řádem České republiky. (KSOS 34 INS 3956/2009)

-Ze zástavní smlouvy uzavřené mezi Danuší anonymizovano coby zástavcem a 1. faktorskou s.r.o., se sídlem v Brandýse nad Labem, Staré Boleslavi, identifikační číslo osoby 26777355, uzavřené 31.10.2007, že předmětem zástavní smlouvy je zřízení zástavního práva k zajištění všech peněžitých pohledávek a jejich příslušenství vyplývajících ze smlouvy o půjčce č. 1F 100377/2007 a všech jejich příloh uzavřené mezi zástavním věřitelem na straně jedné a dlužníkem na straně druhé, ve které se strany dohodly na poskytnutí půjčky ve výši 1.100.000 Kč. Zástavní právo bylo zřízeno k nemovitostem, o nichž zástavkyně prohlásila, že je na základě dohody o vypořádání SJM výlučným vlastníkem, jedná se o budovu k bydlení Domašov č.p. 308 na parcele st. 843 a stavební pozemky parcela st. 843 a pozemkové parcely 6589/2, 6589/3 a 7080/15 zapsané na listu vlastnictví č. 545 pro katastrální území Domašov u Jeseníka, obec Bělá pod Pradědem. V čl. II., v němž je specifikována zastavovaná nemovitost, k níž je zřízeno zástavní právo, a to v bodě 7, se zástavkyně zavázala, že po dobu trvání zástavního práva bez předchozího souhlasu zástavního věřitele zástavu nebo její část smluvně nepřevede, nepronajme, nezatíží věcným břemenem a nezřídí k ní nebo k její části ani předkupní, nájemní nebo jiné užívací právo ve prospěch třetích osob. Pod bodem 9 se zástavkyně zavázala informovat zástavního věřitele o všech případech, kdy se třetí osoba bude u soudu nebo před rozhodcem domáhat z jakéhokoliv důvodu od ní plnění, jehož výše přesahuje 5.000 Kč, a to nejpozději do tří dnů ode dne, kdy se o tom dozvěděla. Zejména se zavázala informovat zástavního věřitele o tom, bude-li se oprávněná osoba ze zřízeného zástavního práva domáhat u soudu nebo před rozhodcem plnění z tohoto práva. V čl. IX. byly dohodnuty smluvní pokuty-zástavní věřitel může požadovat smluvní pokutu, jakmile se dozví o porušení povinnosti ze zástavní smlouvy a písemně na ně upozorní zástavkyni; pokutu může požadovat i v tomto písemném upozornění nebo kdykoliv později, nejdéle však do konce 10. roku ode dne, kdy zanikne povinnost zástavce plnit podle zástavní smlouvy zástavnímu věřiteli. Porušení nebo nesplnění smluvních povinností zástavkyně uvedených v čl. II., IV., V., VI. a VII. zakládá zástavnímu věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 200.000 Kč za každé jednotlivé porušení nebo nesplnění jedné povinnosti.

-Z rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Mgr. Janem Mlynarčíkem dne 29.9.2008 pod č.j. 001 SRKCR-024/2008, který nabyl právní moci dne 2.10.2008 a je vykonatelný dnem 6.10.2008, že rozhodce Mgr. Jan Mlynarčík rozhodl ve věci žalobkyně 1. faktorské s.r.o., se sídlem v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi, identifikační číslo osoby 26777355, proti žalované Danuši anonymizovano , o zaplacení částky 1.100.000 Kč s příslušenstvím a dalšími nároky tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 2.452.345 Kč do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni jí uhrazené náklady rozhodčího řízení ve výši 98.096 Kč do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu.

-Ze specifikace přihlášky pohledávky učiněné věřitelem podáními z 21.5.2010 a 10.6.2010, že žalovaný coby věřitel dílčí pohledávku 1c) ve výši 1.054.762,60 Kč (KSOS 34 INS 3956/2009) specifikoval jako smluvní úrok z poskytnutého úvěru sjednaný ve výši 2,89 % měsíčně naběhlý za celou sjednanou dobu trvání úvěru, tj. ode dne 31.10.2007 do dne 8.10.2009 s tím, že úrok za celou sjednanou dobu půjčky se stal splatným s ohledem na ujednání v čl. III. bodu 5 smlouvy o půjčce. Dílčí pohledávku 1e) věřitel specifikoval jako smluvní pokutu ve výši 200.000 Kč, kterou snížil na částku 177.854,82 Kč s tím, že smluvní pokuta je přihlašována za porušení smluvních pravidel sjednaných k zajištění úvěru, a to zástavní smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 31.10.2007. Tvrdí, že dlužnice porušila nejméně dvě smluvní povinnosti sjednané v této zástavní smlouvě, a to v čl. II bodu 7 (porušení povinnosti dlužníka neprodleně informovat věřitele o všech změnách, které se dotýkají ho nebo zástavy a které zhoršují či v budoucnu mohou zhoršit postavení věřitele, nebo které znesnadňují či v budoucnu mohou znesnadnit uspokojení oprávněných nároků věřitele), a dále v čl. II. bodu 9 (porušení povinnosti dlužníka informovat věřitele o všech případech, kdy se třetí osoba bude u soudu nebo před rozhodcem domáhat z jakéhokoliv důvodu od dlužníka plnění, jehož výše přesahuje částku 5.000 Kč). Tvrdí, že dlužnice zamlčela zahájení nejméně dvou exekučních řízení, a to na její majetek, a to exekuční řízení vedené pod sp.zn. 037 Ex 9532/2007 a 074 Ex 02689/2008.

Soud prvního stupně se správně zabýval tím, zda se jedná o pohledávku vykonatelnou či nikoliv, resp. tím, zda rozhodčí smlouva sjednaná v rámci smlouvy o půjčce byla sjednána platně. Přiléhavě v této souvislosti odkázal na závěry formulované v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 5.10.2011, sp.zn. II. ÚS 2164/10 a v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.5.2011, sp.zn. 31 Cdo 1945/2010. Kromě toho lze také odkázat na závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.7.2013, sp.zn. 31 Cdo 958/2012, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že byl-li rozhodce určen odkazem na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§ 39 obč. zák.) neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc.

Promítnuto na poměry projednávané věci, pak ujednání ve smlouvě o půjčce v čl. VIII. bodu 4 tak, jak je citováno shora, pravomoc žádného konkrétního rozhodce, natož rozhodce Mgr. Jana Mlynarčíka k rozhodování sporů mezi účastníky nezaložilo a jím vydaný rozhodčí nález ze dne 29.9.2008 nemohl z tohoto důvodu založit žádná práva ani povinnosti. Nutno proto uzavřít, že sjednaná rozhodčí doložka ve smlouvě o půjčce ze dne 31.10.2007 je nekonkrétní, a tudíž neplatná (§ 39 obč. zák.) a všechny přihlášené pohledávky žalovaného jsou pohledávkami nevykonatelnými. Žalovanému proto nárok na náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 98.096 Kč nevznikl, neboť nebyl pravomocně přiznán. (KSOS 34 INS 3956/2009)

Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně částky 98.096 Kč jako věcně správný potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř., a to včetně určení toho, že žalovaný nemá právo na uspokojení pohledávky ze zajištění v částce 1.330.713,42 Kč. Insolvenční správkyně není aktivně legitimována k podání žaloby na určení, že žalovaný nemá právo na uspokojení své pohledávky ze zajištění. Bylo-li popřeno pořadí vykonatelné pohledávky nebo právo na uspokojení ze zajištění, podává žalobu na určení uspokojení ze zajištění vždy přihlašovatel pohledávky (srov. např. závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.8.2012, sp. zn. 29 Cdo 2920/2011, které je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Závěr o tom, že pohledávky žalovaného jsou nevykonatelné, není důvodem k zamítnutí žaloby žalobkyně coby insolvenční správkyně, ale znamená to, že důkazní břemeno se přesouvá na žalovaného, který je povinen prokázat pravost svých pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení.

Závěr soudu prvního stupně, že smluvní úroky a smluvní pokuta jsou nepřiměřeně vysoké, a tudíž neplatné, považuje odvolací soud za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.

Podle ust. § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen obč. zák.), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle ust. § 544 odst. 1 obč. zák., sjednají-li si strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikla škoda.

Podle ust. § 544 odst. 2 obč. zák., lze sjednat smluvní pokutu jen písemně a v ujednání musí být určena výše smluvní pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

Podle ust. § 3 odst. 1 obč. zák., výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Jako dílčí pohledávku č. 1e) přihlásil věřitel smluvní pokutu ve výši 177.854,82 Kč.

V případě, že se jedná o smlouvu uzavřenou ze spotřebitelem, nelze posuzovat práva a povinnosti z této smlouvy odděleně od použitých zajišťovacích prostředků (smluvní pokuty, zástavního práva apod.). I zajištění spotřebitelské smlouvy totiž podléhá režimu ochrany spotřebitele podle § 56 odst. 1 obč. zák. (KSOS 34 INS 3956/2009)

(srovnej závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.6.2013, sp.zn. 33 Cdo 1201/2012, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 96/2013). Podle ust. § 56 odst. 1 obč. zák. nesmí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré viry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran a podle § 3 odst. 1 obč. zák. ujednání o smluvní pokutě se nesmí příčit dobrým mravům. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit především funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční), a při úvaze o přiměřenosti výše sjednané pokuty je tak třeba posoudit, zda odpovídá účelu smluvní pokuty, který spočívá v pohrůžce dostatečnou citelnou majetkovou sankcí vůči dlužníku pro případ nesplnění zajištěné povinnosti. Závěr o přiměřenosti výše smluvní pokuty závisí na úvaze, zda smluvní pokuta je sjednána v odpovídající, nikoliv přemrštěné pobídkové výši a jaký je vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (jinými slovy je třeba přihlédnout i k výši zajištěné částky). Zároveň je třeba posoudit, zda pokuta přiměřeně zabezpečuje věřitele proti případným škodám, tedy zda zahrnuje všechny škody, které lze rozumně v daném konkrétním vztahu s porušením smluvní povinnosti očekávat.

Jak vyplývá z přihlášky pohledávky, věřitel přihlásil do insolvenčního řízení pokutu za porušení povinností vyplývajících nikoliv ze smlouvy o půjčce, ale ze zástavní smlouvy za porušení smluvních pravidel sjednaných k zajištění úvěru, a tvrdí, že dlužnice porušila nejméně dvě smluvní povinnosti sjednané v zástavní smlouvě uvedené v čl. II. bodu 7 a 9. Z ustanovení čl. IX. zástavní smlouvy pak vyplývá, že zástavní věřitel může požadovat smluvní pokutu, jakmile se dozví o porušení povinnosti ze zástavní smlouvy a písemně na ně upozorní zástavce. Soud prvního stupně tedy bude muset nejdříve poučit žalovaného o jeho důkazní povinnosti, tj. vyzvat ho k předložení listinných důkazů k prokázání existence pohledávky z titulu smluvní pokuty, a teprve v případě, že žalovaný svou důkazní povinnost splní a předloží listinné důkazy k prokázání existence této dílčí pohledávky, se bude soud prvního stupně zabývat dle kritérií tak, jak jsou uvedeny shora, přiměřeností výše smluvní pokuty.

Dílčí pohledávka 1c) byla přihlášena z titulu smluvních úroků z poskytnuté půjčky v celkové výši 1.054.762 Kč. Z obsahu smlouvy o půjčce v čl. III. bodu 5 vyplývá, že splatnost smluvních úroků stanovených z nesplacené jistiny za celou dobu trvání smluvního vztahu je vázána na výzvu věřitele. V řízení však doposud nebylo prokázáno, že by žalovaný coby věřitel svého práva využil a všechny své nároky v souladu se smlouvou o půjčce zesplatnil, tedy včetně úroků sjednaných za celou dobu půjčky. Soud prvního stupně sice odkazuje na výzvu věřitele ze dne 8.8.2007, odvolací soud však poukazuje na to, že tato listina nebyla soudem prvního stupně vůbec provedena k důkazu, není součástí spisu a ani součástí spisu přihlášky pohledávky. Soud prvního stupně tedy bude muset věřitele vyzvat k předložení této listiny, kterou má být prokázán nárok věřitele z titulu smluvních úroků s tím, že pokud (KSOS 34 INS 3956/2009) věřitel svou důkazní povinnost splní, bude se soud zabývat přiměřeností sjednaných úroků z půjčky.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající části výroku I., tj. ohledně částky 1.232.617,42 Kč a ve výroku III. o nákladech řízení zrušil podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V novém rozhodnutí soud prvního stupně rozhodne podle ust. § 224 odst. 3 o.s.ř. též o nákladech tohoto odvolacího řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 29. března 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu