13 VSOL 108/2016-60
14 ICm 2111/2014 13 VSOL 108/2016-60 (KSOS 14 INS 23976/2012)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí ve věci žalobkyně JUDr. Kateřiny Martínkové, se sídlem Ostrava-Zábřeh, Svornosti 23, PSČ 704 00, jako insolvenční správkyně dlužníka UNIBON- spořitelní a úvěrní družstvo v likvidaci , se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Velká 2984/23, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby: 25053892, zastoupené Mgr. Ladislavem Popkem, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Sokolská třída 22, PSČ 702 00, proti žalovanému JUDr. Petru anonymizovano , anonymizovano , zemř. dne 25.5.2015, posledně bytem Ostrava-Moravská Ostrava, Jurečkova 1935/12, PSČ 702 00, o odpůrčí žalobě, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 14 ICm 2111/2014 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka UNIBON-spořitelní a úvěrní družstvo v likvidaci , se sídlem Ostrava- Moravská Ostrava, Velká 2984/23, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby: 25053892, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 23976/2012, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.4.2016, č.j. 14 ICm 2111/2014-42 (KSOS 14 INS 23976/2012),

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. isir.justi ce.cz (KSOS 14 INS 23976/2012) Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zastavil řízení (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že žalobou ze dne 23.6.2014 se žalobkyně domáhala určení, že postoupení pohledávky dlužníka ve výši jistiny 5.700.000 Kč včetně příslušenství a všech práv z titulu smlouvy o úvěru č. 0085600208 ze dne 3.12.2009 smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18.10.2012 je vůči věřitelům dlužníka v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. KSOS 14 INS 23976/2012 neúčinné, a dále uložení povinnosti žalovanému vydat žalobkyni do majetkové podstaty pohledávku z titulu smlouvy o úvěru č. 0085600208 ze dne 3.12.2009 a rovněž dokumenty předané k této pohledávce dle protokolu o předání dokumentů z úvěrové smlouvy, a zaplatit žalobkyni do majetkové podstaty částku ve výši 7.421.316,48 Kč. Pro případ, že by nebylo možno pohledávku do majetkové podstaty vydat, navrhla uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni do majetkové podstaty částku ve výši 7.421.316,48 Kč. Z centrální evidence obyvatel bylo zjištěno, že žalovaný zemřel dne 25.5.2015. Z usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19.4.2016 pak bylo zjištěno, že soud zastavil dědické řízení o pozůstalosti zůstavitele-žalovaného a majetek nepatrné hodnoty vydal manželce žalovaného, která se postarala o pohřeb. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný po zahájení řízení dříve, než bylo pravomocně skončeno, ztratil způsobilost být účastníkem řízení, přičemž povaha věci neumožňuje pokračovat v řízení, kdy dědické řízení bylo zastaveno z důvodu zanechání majetku jen nepatrné hodnoty, a tedy neexistují dědicové, se kterými by mohl pokračovat v řízení. Soud proto řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř. zastavil.

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání. Odvolatelka namítá, že řízení o odpůrčí žalobě nemělo být zastaveno, neboť se nejedná o řízení, ve kterém není možno pokračovat s právním nástupcem žalovaného. V řízení se jedná o určení neúčinnosti právního jednání dlužníka a žalovaného, tedy se jedná o majetkový právní vztah, práva a povinnosti plynoucí z tohoto majetkového právního vztahu jsou předmětem dědictví, respektive přecházejí na právní nástupce žalovaného. Skutečnost, že v řízení o pozůstalosti nebylo žádnému z dědiců potvrzeno nabytí dědictví a zůstavitel zanechal majetek nepatrné hodnoty, nemění podle odvolatelky nic na tom, že zůstavitel zanechal dědice (z usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19.4.2016 plyne, že tímto dědicem byla minimálně manželka zůstavitele), ačkoliv tito majetek nenabyli. Na právní nástupce žalovaného nelze pohlížet v užším slova smyslu pouze jako na dědice majetku zůstavitele, kterým byl soudem potvrzen jejich podíl na pozůstalosti, právními nástupci zůstavitele jsou všichni, kteří náleží do okruhu zákonných dědiců zůstavitele, tedy osoby, které jsou uvedeny v jedné ze šesti dědických skupin bez ohledu na to, zda tito na konci řízení něčeho nabydou, či nikoliv. Okolnost, že zůstavitel zanechal pouze majetek nepatrné (KSOS 14 INS 23976/2012) hodnoty, a tedy že řízení o pozůstalosti bylo zastaveno, znamená pouze to, že v souladu s ustanovením § 237 odst. 2 insolvenčního zákona je v tomto případě vyloučeno po těchto dědicích požadovat vydání dlužníkova plnění do majetkové podstaty, neboť s ohledem na zastavení řízení o pozůstalosti pro nedostatek majetku je patrné, že na ně nepřešlo žádné dlužníkovo plnění po zůstaviteli. Podle názoru odvolatelky lze v řízení nadále pokračovat s dědici zůstavitele, tedy se zákonnými dědici, jejichž okruh jí však není znám. Odvolatelka odkázala na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16.4.2008, sp.zn. 32 Cdo 4839/2007, podle něhož není vyloučeno, aby v případě, je-li dědické řízení (řízení o pozůstalosti) zastaveno pro nedostatek majetku, bylo v jiném řízení (zde v řízení o odpůrčí žalobě odvolatelky), v němž vystupoval zůstavitel jako účastník řízení, rozhodnuto o procesním nástupnictví. V rozhodnutí o procesním nástupnictví soud nerozhoduje o tom, kdo z dědiců nabyl jakou část majetku zůstavitele, pouze vyřeší otázku, s kým má být v řízení pokračováno jako s účastníkem řízení. Řízení by podle odvolatelky nemělo být zastaveno již z toho důvodu, že v případě, dospěl-li by soud k závěru, že postoupení pohledávek bylo neúčinné, vzniklo by v souladu s ustanovením § 237 odst. 4 insolvenčního zákona právním nástupcům žalovaného majetkové právo spočívající v nároku na vrácení plnění žalovaného, případně by jim vznikla pohledávka, která by byla v insolvenčním řízení dlužníka považována za pohledávku přihlášenou. Toto řízení nelze zastavit i s ohledem na možná majetková práva právních nástupců dlužníka, kteří by tak mohli být na svých právech poškozeni. Odvolatelka dále poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14.10.2004, sp.zn. 21 Cdo 857/2004, v němž Nejvyšší soud formuloval závěr, podle něhož z pravomocného usnesení o zastavení řízení pro nedostatek majetku soud vychází jen tehdy, nebude-li zjištěno, že zůstavitel ve skutečnosti zanechal majetek vyšší než nepatrné hodnoty. S ohledem na to, že v případě, že by právním nástupcům žalovaného vznikla pohledávka, která by se považovala za přihlášenou v tomto insolvenčním řízení, a tato pohledávka by byla ve výši plnění, které bylo žalovaným poskytnuto dlužníkovi, lze jen stěží dospět k závěru, že pohledávka ve výši 3.400.000 Kč je majetkem nepatrné hodnoty. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že v řízení je pokračováno s dědici žalovaného.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání (KSOS 14 INS 23976/2012) předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o.s.ř.), a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je nutno zrušit a vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Z obsahu spisu vyplývá, že řízení ve věci bylo zahájeno odpůrčí žalobou, došlou soudu dne 23.6.2014, jíž se žalobkyně JUDr. Kateřina Martínková, jako insolvenční správkyně dlužníka UNIBON-spořitelní a úvěrní družstvo v likvidaci domáhá požadovaného určení s odkazem na tvrzení, že dne 3.12.2009 uzavřel dlužník, jako věřitel, a obchodní společnost ALFA HORIZONT s.r.o., identifikační číslo osoby: 25356445 (která je nyní v obchodním rejstříku zapsána po změně obchodní firmy a sídla jako KABLUM INVEST s.r.o.), jako dlužník, smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl společnosti ALFA HORIZONT s.r.o. poskytnut úvěr celkem ve výši 5.700.000 Kč, jenž měl být splacen dne 31.12.2011. Dlužníku vznikla ze smlouvy o úvěru pohledávka, jejíž výše ke dni 16.11.2012 činila celkem 7.421.316,48 Kč. Insolvenčním návrhem věřitele, doručeným soudu dne 2.10.2012, bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka. V rámci výkonu funkce insolvenční správkyně bylo žalobkyní zjištěno, že dne 18.10.2012 uzavřel dlužník, jako postupitel, za něhož jednal likvidátor Ing. Petr Knap, se žalovaným JUDr. Petrem Malinou, jako postupníkem, smlouvu o postoupení pohledávek, a to v době, kdy již bylo zahájeno insolvenční řízení. Předmětem postoupení byla pohledávka za společností ALFA HORIZONT s.r.o. ze smlouvy o úvěru č. 0085600208 ze dne 3.12.2009 včetně příslušenství. Dle smlouvy mělo k postoupení pohledávky dojít v okamžiku připsání úplaty na účet postupitele, která byla sjednána ve výši 3.400.000 Kč, a splatná byla 15.11.2012. Pro případ, že postupník nezaplatí úplatu za postoupení pohledávky v termínu nejpozději 15.11.2012, bylo sjednáno, že k postoupení pohledávky nedojde a nastávají účinky rozvazovací podmínky sjednané ve smlouvě pro tento případ. K zaplacení úplaty, tedy k připsání úplaty na účet postupitele, došlo až dne 16.11.2012. I přesto, že úplata byla zaplacena o jeden den později, a k postoupení pohledávky tak dle smlouvy nemělo dojít, obě smluvní strany se chovaly tak, jakoby k postoupení pohledávky platně došlo. Dne 20.11.2012 si smluvní strany předaly dokumentaci k postoupené pohledávce a dopisem ze dne 27.11.2012 dlužníku oznámily, že došlo k postoupení pohledávky. Postoupení pohledávky na základě smlouvy ze dne 18.10.2012 je podle žalobkyně neúčinným právním úkonem podle ustanovení § 111 IZ, neboť k postoupení pohledávky došlo v době po zahájení insolvenčního řízení, přičemž nešlo o žádný z případů vypočtených v tomto ustanovení, na které by se omezení v nakládání s majetkovou podstatou nevztahovalo. Současně, s argumentací blíže rozvedenou, žalobkyně tvrdí, že v postoupení pohledávky spatřuje také naplnění skutkové podstaty neúčinného právního úkonu podle ustanovení § 240 IZ, to je právního úkonu bez přiměřeného protiplnění. Žalovaný JUDr. Petr Malina s žalobou nesouhlasil a v rámci procesní obrany proti žalobě (v podání ze dne 24.4.2015, jež soudu došlo dne 27.4.2015) namítal, že poté, co na něho byla postoupena uvedená pohledávka, zjistil, že byla v mnohem horším stavu , než jak mu bylo prezentováno, a tuto pohledávku dále postoupil společnosti STEELCUT servis s.r.o., identifikační číslo osoby: 29454999. K projednání žaloby nařídil soud jednání na den 10.3.2016, (KSOS 14 INS 23976/2012) jednání však bylo odvoláno, neboť podle zjištění soudu žalovaný zemřel dne 25.5.2015.

Z připojeného spisu Okresního soudu v Ostravě sp.zn. 99 D 1816/2015-z protokolu o předběžném šetření, sepsaného dne 17.2.2016 v notářské kanceláři notářky v Ostravě JUDr. Ivety Slavčíkové, se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Na Hradbách 2632/18, sp.zn. 99 D 1816/2015, Nd 229/2015 (ve spise založeného), odvolací soud zjistil, že k jednání se dostavila pozůstalá manželka Mgr. Dagmar anonymizovano , která po příslušném poučení podle ustanovení § 708 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, prohlásila, že společné jmění manželů -zůstavitele a pozůstalé manželky k datu úmrtí netrvalo, za trvání manželství dne 16.12.2009 bylo notářskými zápisy zúženo společné jmění manželů dle § 143a občanského zákoníku. Dále prohlásila, že potomkem zemřelého v první třídě dědiců je dcera Mgr. Dagmar anonymizovano , anonymizovano , s tím, že pozůstalý žil sám od roku 2009, s manželkou žili odděleně, zemřelý nezanechal listinu o právním jednání pro případ smrti, náklady pohřbu hradila pozůstalá manželka částkou 20.750 Kč a pozůstalá manželka souhlasila, aby v případě, že řízení o pozůstalosti bude zastaveno podle § 154 zákona o zvláštních řízeních soudních, jí byl vydán majetek bez hodnoty. Z uvedeného spisu dále vyplývá, že usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 19.9.2016, č.j. 99 D 1816/2015-172, které nabylo právní moci dne 21.4.2016, bylo řízení o pozůstalosti zastaveno a majetek nepatrné hodnoty zanechaný zemřelým, to je motocykl zn. Suzuki GSX-R 1000WVBZ, registrační značky 2Z2227, osobní automobil značky Škoda Octavia, reg.zn. OVZ 3337, osobní automobil značky VAZ 2103, reg. zn. OVZ 3337, mobilní telefon značky Samsung, modem značky Huawei, mobilní telefon značky Samsung SGH-X830, vše dle prohlášení pozůstalé manželky bez hodnoty, hotovost ve výši 6.084 Kč deponovaná na účtu Okresního soudu v Ostravě, hotovost ve výši 14 EUR, 140 cenných papírů Harvard Capital & Consulting Invest spol. s r.o., neobchodovatelné v nulové hodnotě, a práva a povinnosti vyplývající z běžného účtu na jméno zůstavitele včetně zůstatku a úroku ke dni úmrtí zůstavitele ve výši 24.236,42 Kč, byl vydán pozůstalé manželce Mgr. Dagmar anonymizovano , která se postarala o pohřeb.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 IZ, povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení, dědici nebo právní nástupci osob uvedených v odstavci 1, na které přešlo dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů, mají povinnost vydat je do majetkové podstaty, a) jestliže jim v době, kdy toto plnění nabyli, musely být známy okolnosti, které odůvodňují právo dovolávat se neúčinnosti vůči osobám uvedeným v odstavci 1, nebo b) jde-li o osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, anebo o osoby dlužníku blízké.

Podle ustanovení § 1475 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ ), pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností (KSOS 14 INS 23976/2012) vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci.

Podle ustanovení § 154 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále z.ř.s.), zanechal-li zůstavitel majetek bez hodnoty nebo jen majetek nepatrné hodnoty, soud usnesením vydá zůstavitelův majetek tomu, kdo se postaral o pohřeb, jestliže s nabytím tohoto majetku vyslovil souhlas, a současně řízení zastaví; to neplatí o takovém majetku zůstavitele, o němž zákon stanoví, že k němu nabývají vlastnické právo jiné osoby.

Odvolací soud považuje závěr soudu prvního stupně, že žalovaný nemá v tomto řízení procesního nástupce, za předčasný.

Soud prvního stupně se především nezabýval tvrzením žalovaného v jeho vyjádření ze dne 24.4.2015 (jímž se bránil podané žalobě) o tom, že pohledávku, která mu byla postoupena tvrzeným neúčinným právním úkonem dále postoupil společnosti STEELCUT servis s.r.o., identifikační číslo osoby: 294 54 999. Pokud by totiž skutečně došlo k postoupení pohledávky, je tato společnost právním nástupcem žalovaného. Z hlediska závěru o pasivní věcné legitimaci původního žalovaného je pak určující, zda k případnému postoupení pohledávky na tohoto právního nástupce žalovaného došlo v době před podáním žaloby, či po jejím podání. Soud prvního stupně proto poučí žalobkyni, že v průběhu řízení vyšla najevo skutečnost, podle níž měl žalovaný postoupit předmětnou pohledávku společnosti STEELCUT servis s.r.o., identifikační číslo osoby: 29454999, a bude pak na žalobkyni, aby na základě případně dalších svých šetření, bude-li postoupení pohledávky po zahájení řízení prokázáno, učinila návrh podle ustanovení § 107a o.s.ř.

Závěr soudu prvního stupně, že žalovaný zemřel bez procesních nástupců, je předčasný i za situace, nebude-li v řízení postoupení pohledávky na třetí osobu prokázáno. K otázce procesního nástupnictví v případě úmrtí žalovaného se Nejvyšší soud České republiky opakovaně vyjádřil v rozhodnutích, která jsou částečně použitelná i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a jeho úpravy řízení o pozůstalosti., jakož i úpravy dědického řízení dle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 27.7.2010 sp. zn. 21 Cdo 220/2009 (jež je uveřejněno v časopise Soudní judikatura pod č. 32/2011) formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož usnesení o tom, s kým bude v řízení pokračováno na místě zemřelé fyzické osoby jako s dědicem (§ 107 odst. 1 o.s.ř.), soud přijímá s výhradou změny poměrů. Soud proto znovu rozhodne o tom, s kým bude v řízení pokračováno (a změní v tomto směru své předchozí usnesení) vždy, jakmile se po vydání usnesení změní okolnosti rozhodné pro závěr o dědickém právu, popř. o tom, komu jako dědici svědčí právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. Neodpovídá-li dědic za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s pohřbem vůbec, protože zůstavitel nezanechal majetek nebo protože zůstavitel zanechal majetek nepatrné (KSOS 14 INS 23976/2012) hodnoty, který byl v řízení o dědictví vydán tomu, kdo se postaral o pohřeb (a jsou-li tedy splněny předpoklady pro zastavení řízení o dědictví podle ustanovení § 175h odst. 1 a 2 o.s.ř.), nemá zůstavitel procesního nástupce, s nímž by bylo možné v řízení pokračovat. I když předmětem řízení je dluh, který-obecně vzato-přechází na dědice, povaha věci v takovém případě neumožňuje pokračovat v takovém řízení; soud proto řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 věty první o.s.ř. zastaví. V případě, že dědic odpovídá za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s pohřbem jen omezeně, neboť zůstavitel sice zanechal majetek, avšak pasiva dědictví přesahují cenu nabytého dědictví, je nepochybné, že některé pohledávky zůstavitelových věřitelů, popř. část těchto pohledávek, zůstanou neuhrazeny. V rozsahu neuspokojované části pohledávky nemá zůstavitel procesního nástupce, povaha věci neumožňuje pokračovat v řízení o celé pohledávce a soud proto podle ustanovení § 107 odst. 5 věty první o.s.ř. zastaví řízení v takovém rozsahu, v jakém dědic za dluh neodpovídá. V tomtéž rozhodnutí Nejvyšší soud dále uzavřel, že věřitelé zůstavitele nejsou (s výjimkou případu, kdy by byla v dohodě o vypořádání dědictví také vypořádávána pohledávka věřitele a kdy by byl vyžadován souhlas věřitele s touto dohodou) vázáni výroky usnesení o dědictví (a jiných usnesení vydaných v řízení o dědictví) o tom, jaký majetek patří do dědictví, jaká je cena tohoto majetku nebo jaké dluhy zůstavitel zanechal. Z výsledků dědického řízení vychází soud v jiném řízení při posuzování odpovědnosti dědiců za zůstavitelovy dluhy jen tehdy, nebude-li jeho účastníky tvrzeno a prokázáno něco jiného.

Z uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu je pro účely tohoto řízení významné to, že žalobkyně není vázána rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 19.4.2016, č.j. 99D 1816/2015-172, jímž bylo zastaveno řízení o pozůstalosti a majetek nepatrné hodnoty zanechaný zemřelým byl vydán vypravitelce pohřbu. Žalobkyně proto může požádat, aby bylo zahájeno řízení o dodatečném projednání dědictví, jehož hodnota byla případně při rozhodování podle § 154 z.ř.s. podhodnocena, z toho důvodu, že předmětem dědictví nebyla pohledávka ze smlouvy o úvěru č. 0085600208 ze dne 3.12.2009 (uzavřené mezi UNIBON-spořitelní a úvěrní družstvo v likvidaci a společností ALFA HORIZONT s.r.o.), postoupená JUDr. Petru anonymizovano (srov. také rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.4.2012, sp. zn. 20 Cdo 1464/2010, dle něhož zastaví-li soud pravomocným usnesením řízení o dědictví podle ustanovení § 175h o. s. ř., není tím pro účely jiného řízení ještě závazně stanoveno, že povinný nezanechal majetek nebo že zanechal majetek jen nepatrné hodnoty; oprávněný totiž není účastníkem řízení o dědictví a usnesení o zastavení dědického řízení podle ustanovení § 175h o. s. ř. není pro něj závazné).

V řízení o takovém návrhu se bude řešit hodnota majetku, který byl prohlášen za nepatrný (ustálená rozhodovací praxe se shodla na hodnotě majetku cca do 30.000 Kč), a pokud hodnota majetku, vydaného vypravitelce pohřbu překročí hranici pro nepatrný majetek, přistoupí soud k meritornímu projednání pozůstalosti. Teprve v tomto řízení, o němž je soud povinen vyrozumět osoby, jimž svědčí dědické právo a tyto osoby se vyjádří, zda dědictví odmítají či nikoliv, bude postaveno najisto, (KSOS 14 INS 23976/2012) zda má žalovaný dědice. V případě zamítnutí návrhu na dodatečné projednání dědictví bude pro řízení v této věci postaveno najisto, že žalovaný zemřel bez procesních nástupců.

Tyto závěry mají oporu v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.2.2015, sp. zn. 21 Cdo 3326/2013 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 136/2015), podle něhož se dědicem zůstavitele rozumí ten, komu soud v usnesení potvrdil nabytí dědictví jako jedinému dědici nebo nabytí dědictví podle dědických podílů, popřípadě kdo byl (jako dědic) účastníkem soudem schválené dohody o vypořádání dědictví. V případě, že řízení o dědictví dosud nebylo skončeno, pokládá se za zůstavitelova dědice ten, komu svědčí některý z důvodů dědění, kdo byl soudem v řízení o dědictví vyrozuměn o svém dědickém právu a kdo dědictví ve stanovené lhůtě neodmítl. Výroky usnesení soudu vydané v řízení o dědictví, které se týkají dědického práva (stanoví, kdo je zůstavitelovým dědicem), jsou závazné pro každého (srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2006 sp. zn. 30 Cdo 2953/2004 nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26.8.2008 sp. zn. 21 Cdo 1240/2007, který byl uveřejněn pod č. 7 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009), a otázka, kdo je dědicem zůstavitele, nemůže být posuzována v jiném než dědickém řízení, a to ani jako otázka předběžná.

Se zřetelem na shora uvedené je nedůvodná námitka odvolatelky, že minimálně manželka žalovaného je dědicem žalovaného. Nutno zdůraznit, že jak Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 16.9.2015, sp. zn. 21 Cdo 4311/2014 vyložil, jedním z předpokladů vydání usnesení, jímž soud zastavuje řízení o dědictví proto, že zůstavitel nezanechal vůbec žádný majetek, nebo proto, že zůstavitel zanechal jen majetek nepatrné hodnoty, který se vydává tomu, kdo se postaral o pohřeb, je skutečnost, že v řízení o dědictví nevyšel najevo žádný majetek, o němž by bylo sporné, zda ke dni smrti zůstavitele patřil zůstaviteli. Zastaví-li soud řízení o dědictví proto, že zůstavitel nezanechal žádný majetek, nebo proto, že zůstavitel zanechal majetek jen nepatrné hodnoty, který se vydává tomu, kdo se postaral o pohřeb, nezkoumá (respektive nemusí zpravidla zkoumat) při svém rozhodování, komu svědčí dědické právo po zůstaviteli. Účastníkem řízení o dědictví je proto pouze ten, kdo se postaral o zůstavitelův pohřeb. Vypravitel pohřbu nabývá zůstavitelův majetek nepatrné hodnoty nikoli z titulu dědění, ale na základě rozhodnutí soudu jako státního orgánu (srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.10.2004, sp. zn. 21 Cdo 857/2004, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 4/2005).

Je zřejmé, že soud prvního stupně se otázkou procesního nástupnictví po zemřelém žalovaném důsledně nezabýval, a v důsledku toho zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř., a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. (KSOS 14 INS 23976/2012) P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Olomouc 27. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu