13 ICm 383/2012
13 ICm 383/2012-10 (KSOS 13 INS 18547/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobkyně JUDr. Kateřiny Danielové, se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Na Hradbách 118/9, insolvenční správkyně dlužnice Šárky Hodulíkové (dříve anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava, Vrchlického 415/18, zastoupené Mgr. Kateřinou Koldasovou, advokátkou se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Na Hradbách 118/9, proti žalovanému JUDr. Petru Kociánovi, soudnímu exekutorovi, se sídlem Brno, Veveří 125, o popření vykonatelné pohledávky,

takto :

I. Žaloba na určení, že žalovaný nemá za dlužnicí Šárkou Hodulíkovou (dříve anonymizovano ), anonymizovano , bytem Ostrava, Vrchlického 415/18, pohledávku z titulu nákladů exekučního řízení v celkové výši 7.920,-Kč, uplatněnou přihláškou P1 v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 13 INS 18547/2011, ze zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 13.02.2012 domáhala určení, že pohledávka žalovaného soudního exekutora ve výši 7.920,-Kč, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. KSOS 13 INS 18547/2011 s dlužnicí

Šárkou anonymizovano , není po právu. Tvrdila, že byť žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku dle příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. 137 Ex 22970/09-24 ze dne 02.11.2011, nárok žalovaného ve smyslu ust. § 5 odst. 1 a § 6 vyhl.č. 330/2001 Sb. o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, nevznikl, neboť exekuce nebyla provedena, exekutor v daném exekučním řízení ničeho nevymohl a nárok na odměnu mu tudíž nemohl vzniknout a nevznikl.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s argumentací, že dle vyhl.č. 330/2001 je činnost prováděná soudním exekutorem úplatná. Zákonným postupem při provádění exekuce, ať již úspěšné či bezvýsledné, pak vznikají náklady spočívající v hotových výdajích, jež je exekutor nucen vynaložit. Náklady exekutora jsou pohledávkou z titulu práva na náhradu nákladů řízení, kdy nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká na základě pravomocného rozhodnutí, které má v tomto ohledu konstitutivní povahu. V případě exekuce se jedná o pravomocný příkaz k úhradě nákladů exekuce. Současně žalovaný odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 69 ICm 729/2010, konkrétně rozhodnutí č.j. 102 VSPH 15/2011-49, dále rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. 33 ICm 3220/2011 (KSOS 33 INS 16390/2011), ve kterém byla řešena identická situace, přičemž soudem byla žaloba zamítnuta.

Jelikož účastníci v souladu s ust. § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. žalovaný souhlasil a žalobkyně neměla k uvedenému postupu žádné námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), soud rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

Z listin ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 13 INS 18547/2011 soud zjistil, že: 1) usnesením ze dne 23.11.2011 byl zjištěn úpadek dlužnice Šárky anonymizovano insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Kateřina Danielová a soud povolil řešení úpadku oddlužením, 2) usnesením ze dne 29.03.2012 soud schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, 3) přihláškou P1 (doručenou insolvenčnímu soudu dne 25.11.2011) přihlásil žalovaný vykonatelnou pohledávku z titulu náhrady nákladů exekučního řízení ve výši 7.920,- Kč na základě usnesení Okresního soudu v Ostravě o nařízení exekuce č.j. 92 EXE 1001/2010-09 a příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. 137 Ex 22970/09-24 ze dne 02.11.2011, který nabyl právní moci dne 22.11.2011, 4) na přezkumném jednání dne 25.01.2012 insolvenční správkyně popřela pohledávku žalovaného co do pravosti, neboť exekutor na vymáhanou pohledávku ničeho nevymohl, proto nemá nárok na odměnu, dlužnice pohledávku uznala v plném rozsahu, 5) insolvenční řízení nebylo dosud skončeno, 6) dlužnice uzavřela dne 30.06.2012 manželství, přičemž došlo ke změně jejího příjmení na Hodulíková.

V prvé řadě soud konstatuje, že podaná žaloba je žalobou včasnou dle ust. § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ).

Z usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 08.01.2010, č.j. 92 EXE 10001/2010-9, soud zjistil, že byla vůči dlužnici jako povinné nařízena exekuce k uspokojení pohledávek

ICM R oprávněného BRANDSON ENTERPRISES LTD., nákladů předcházejícího řízení a nákladů exekuce, přičemž provedením exekuce byl pověřen žalovaný, tj. JUDr. Petr Kocián-soudní exekutor. Toto usnesení Okresního soudu v Ostravě nabylo právní moci 02.11.2010.

Z příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 02.11.2011, č.j. 137 Ex 22970/09-24, soud zjistil, že soudní exekutor JUDr. Petr Kocián pověřený provedením exekuce (na základě usnesení soudu ze dne 08.01.2010, č.j. 92 EXE 10001/2010-9) vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce ve výši 7.920,-Kč, sestávající z jeho odměny 3.000,-Kč, náhrady hotových výdajů 3.500,-Kč, náhrady za doručení písemnosti 100,-Kč a DPH ve výši 1.320,-Kč. Tento příkaz k úhradě nákladů exekuce nabyl právní moci dne 22.11.2011.

Důvod popření vykonatelné pohledávky žalovaného spočívá v tom, že nárok z účtované odměny žalovanému nevznikl, protože v průběhu exekučního řízení ničeho nevymohl, resp. exekuci neprovedl a náklady exekutora dosud nevznikly. Tuto námitku soud neshledal důvodnou.

Podle ust. § 87 odst. 1 zákona 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád-dále jen EŘ) patří mezi náklady exekuce odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemnosti, odměna a náhrada nákladů správce podniku, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu. Podle ust. § 87 odst. 3 téhož zákona hradí náklady exekuce exekutorovi povinný. Z odst. 4 téhož ustanovení pak plyne, že náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky.

Podle ust. § 88 odst. 1 EŘ platí, že náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému. Z odst. 3 téhož ustanovení vyplývá, že účastník řízení může podat u exekutora proti příkazu námitky do 8 dnů od doručení. Pokud exekutor v plném rozsahu námitkám nevyhoví, postoupí je bez zbytečného odkladu soudu (ust. § 45), který o námitkách rozhodne do 15 dnů. Případné vyjádření k námitkám adresované soudu exekutor doručí také tomu, kdo námitky podal.

Ust. § 89 EŘ pak určuje, že dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného si může oprávněný s exekutorem předem sjednat výši účelně vynaložených výdajů.

Soud je v prvé řadě přesvědčen o tom, že náklady exekuce (v přezkoumávané věci jde o odměnu exekutora, náhradu jeho paušálně určených hotových výdajů, náhradu za doručení písemnosti a daň z přidané hodnoty) nejsou ničím jiným, než náklady (exekučního) řízení, přičemž rozhodování o nich zákon primárně svěřuje soudnímu exekutorovi, který tak činí příkazem k úhradě nákladů exekuce.

Judikatura (např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 20 Cdo 5223/2007 ze dne 10.03.2008) dovozuje, že příkazem k úhradě nákladů exekuce soudní exekutor určuje

ICM R konkrétní výši a jednotlivé složky nákladů exekuce, aniž by stanovil způsob, kterým budou vymoženy. Příkaz je ve spojení s usnesením o nařízení exekuce exekučním titulem, který se vymáhá v exekučním řízení, v němž byl vydán (viz. ust. § 87 odst. 4 a § 88 odst. 1 a 2 EŘ), přičemž způsob provedení exekuce je stanoven v exekučním příkazu (viz. ust. § 47 odst. 1 a § 48 písm. f) EŘ). Pouze v případě podání námitek proti tomuto příkazu některým z účastníků, jestliže jim zcela nevyhoví sám exekutor, přenáší se rozhodování o nákladech exekuce na soud, který rozhodne o důvodnosti námitek (viz. ust. § 88 odst. 3 a 4 EŘ).

Jsou-li tedy náklady exekutora pohledávkou z titulu práva na náhradu nákladů řízení, jsou v dané věci aplikovatelné i závěry právní teorie (např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář I. vydání Praha: C.H.Beck, 2009, strana 1009) a judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 238/2007 ze dne 27.09.2007), podle nichž nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká na základě pravomocného rozhodnutí, které má v tomto směru konstitutivní povahu. V případě exekučního řízení se jedná o pravomocné soudní rozhodnutí, jímž je exekutorovi vůči některému z účastníků exekučního řízení přiznáno právo na náhradu nákladů exekuce, nebo-a opakovaně to budiž zdůrazněno-o exekutorem vydaný příkaz k úhradě nákladů exekuce.

V posuzované věci je nesporné, že o nákladech exekučního řízení již bylo příkazem k úhradě nákladů exekuce pravomocně rozhodnuto, a proto nemůže obstát argumentace žalobkyně, že pohledávka nevznikla. Podle názoru soudu má exekutor právo na uspokojení nákladů exekuce i v případě, že v průběhu exekuce nebylo k uspokojení pohledávky oprávněného nic vymoženo, když exekutor je v podstatě honorován za to, že byl exekucí pověřen. Názor, že náklady exekuce mohou být vyčísleny až po jejím skončení a že exekutor má nárok na náhradu nákladů exekuce jen v případě, že na uspokojení pohledávky oprávněného něco vymůže, z EŘ ani z vyhlášky č. 330/2001 Sb. nevyplývá.

S argumentací žalobkyně, že pohledávku popřela po právu, se proto tento soud neztotožňuje.

Lze tedy uzavřít, že žalovaný postupoval v souladu s § 88 EŘ, když vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, který se stal pravomocný, takže po právu přihlásil pak tuto vykonatelnou pohledávku do insolvenčního řízení vedeného s dlužnicí Šárkou Hodulíkovou (dříve anonymizovano ), přičemž jde o pohledávku existující.

S ohledem na uvedené soud žalobu zamítl, a pokud jde o výrok o nákladech řízení, ten je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a skutečností, že úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení přiznat nelze, a to pro nákladovou imunitu insolvenční správkyně (§ 202 odst. 1 IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

V Ostravě dne 30.07.2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R