13 ICm 3135/2011
13 ICm 3135/2011-151 (KSOS 13 INS 16066/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce Mgr. Lukáše Stočka, se sídlem Nový Jičín, K Nemocnici 18, insolvenčního správce dlužnice Renáty anonymizovano , anonymizovano , bytem a místem podnikání Odry, Nová 1005/20, proti žalovanému Ondřeji anonymizovano , nar. 02.02.1991, bytem Odry, Nová 1005/20, zastoupenému JUDr. Janem Zůbkem, advokátem, se sídlem Praha 3, Radhošťská 1942/2, o určení neúčinnosti právního úkonu,

takto:

Žaloba, aby bylo určeno, že darovací smlouva z 30.08.2010, uzavřená mezi dárkyní Renátou anonymizovano a obdarovaným Ondřejem anonymizovano , jejímž předmětem bylo darování bytu č. 1022/21 v domě č.p. 1022 v k.ú. Odry, je vůči věřitelům uplatňujícím v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 13 INS 16066/2011 své pohledávky za dlužnicí Renátou anonymizovano , anonymizovano , bytem a místem podnikání Odry, Nová 1005/20, neúčinná, se zamítá. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Excindační žalobou doručenou soudu 23.11.2011 se Ondřej anonymizovano , co by žalobce, proti žalovanému Mgr. Lukáši Stočkovi, insolvenčnímu správci dlužnice Renáty anonymizovano , domáhal vyloučení z majetkové podstaty dlužnice bytu č. 1022/21 v domě č.p. 1022, podílu na společných částech domu a podílu na pozemku, vše v katastrálním území Odry s tím, že správce uvedené nemovitosti do soupisu zapsal neoprávněně a že žalobci svědčí právo, a to právo vlastnické, které jejich soupis vylučuje. Žalobou žalobce reagoval na výzvu správce ze dne 19.10.2011, kterou jej o soupisu vyrozuměl, včetně důvodu soupisu (neplatnost darovací smlouvy ze dne 30.08.2010 pro rozpor se zákonem dle ust. § 39 občanského zákoníku) a současně jej poučil o lhůtě k podání této žaloby. Žalovaný správce v reakci na tuto žalobu potvrdil, že nemovitosti do majetkové podstaty sepsal z důvodu neplatnosti darovací smlouvy pro rozpor s ust. § 39 občanského zákoníku, neboť dárkyně (dlužnice) byla v době daru v úpadku, byly vůči ní vydány rozhodnutí zavazující ji uhradit peněžitá plnění, tímto úkonem mařila uspokojení svých věřitelů a poškodila je, a proto může být toto její jednání posouzeno jako trestný čin dle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku. Dále uvedl, že toto jednání dlužnice může být rovněž posouzeno jako právní úkon úmyslně zkracující dle § 242 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ). K posouzení absolutní neplatnosti darovací smlouvy odkázal správce na judikaturu Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí ze dne 10.08.2011, sen. zn. 21 Cdo 2581/2010, dle kterého je neplatný právní úkon, kdy oba účastníci, kteří úkon učinili v úmyslu zmařit jím v rozporu se zákonem (obejitím zákona) uspokojení věřitele některého z nich. K tomu pro daný případ tvrdil, že úmysl zde byl zcela jasně dán, šlo o jednání osob blízkých (matka a syn), darovací smlouva byla uzavřena v době, kdy dlužnice měla závazky po splatnosti, a převod bytu na syna byl dán úmyslem odklonit majetek na úkor věřitelů. Ze seznamu závazků, který dlužnice předložila a z přihlášených pohledávek lze dovodit tyto závazky po splatnosti: Zdravotní pojišťovna METAL ALIANCE-závazek 23.225,-Kč splatný v únoru 2009, ALPI SPORT CENTRUM s.r.o.-závazek 188.152,-Kč splatný 2009-2010, Jindřich Dobeš-závazek 15.408,10 Kč splatný 2010 (darovací smlouva byla uzavřena bezodkladně po vydání platebního rozkazu), PPF B1 B.V. závazek 48.000,-Kč splatný 2010, Komerční banka, a.s. závazek 25.959,-Kč splatný 12.03.2010, CRANIO s.r.o. závazek 39.000,-Kč splatný 16.04.2009 a další. Dlužnice v době uzavření darovací smlouvy byla tedy v úpadku dle § 3 IZ, kdy darováním bytu znemožnila věřitelům domáhat se plnění v exekuci a v daném případě byla naplněna obecná definice neúčinného úkonu dle § 235 odst. 1 IZ, mimo jiné s odkazem na samotný insolvenční návrh, který podala dlužnice, a dále byla naplněna skutková podstata dle § 242 insolvenčního zákona, kdy odst. 2 uvedeného ustanovení presumuje u osob blízkých znalost dlužníkova úmyslu krátit věřitele. S ohledem na uvedené uplatnil vzájemnou žalobu na určení neúčinnosti darovací smlouvy ze dne 30.08.2010 a navrhl zamítnutí excindační žaloby.

Dne 27.09.2013 soud usnesením řízení o vyloučení věci (bytu č. 1022/21 v domě č.p. 1022, podílu na společných částech domu a podílu na pozemku, vše v katastrálním území Odry) z majetkové podstaty dlužnice přerušil do pravomocného skončení věci o odpůrčí žalobě.

Žalovaný navrhoval zamítnutí odpůrčí žaloby s argumentací, že v posuzované věci žádný neúčinný úkon neučinil s tím, že není splněn žádný předpoklad pro vyslovení neúčinnosti darovací smlouvy jako zkracujícího právního úkonu, a to ať již podle obecné

ICM R definice, nebo podle ust. § 242 insolvenčního zákona. Skutková podstata tam uvedená totiž vyžaduje, aby uzavřením právního úkonu byli zkráceni věřitelé. Dlužnice nic takového nezpůsobila z následujících důvodů. Byt, který darovala žalovanému, zakoupila za cenu 860.000,-Kč dne 07.11.2007, přičemž již dne 29.10.2007 bylo zřízeno smluvní zástavní právo k této nemovitosti ve prospěch věřitele Raiffeisenbank a.s. pro částku 1.350.000,-Kč. Zástavní právo by v takovém případě následovalo nemovitost a v žádném z možných případů nemohlo dojít k tomu, že by mohl být uspokojen jakýkoliv jiný věřitel než zajištěný věřitel. Že dlužnice v době uzavření darovací smlouvy neměla v úmyslu krátit věřitele, vyplývá i z jejího prohlášení ze dne 04.02.2008, ve kterém se zavázala s předmětnou nemovitostí nijak nedisponovat, neboť byt byl pořízen z peněz otce žalovaného pana Jiřího anonymizovano a měl být určen pro potřeby synů Petra anonymizovano a Ondřeje anonymizovano . Ondřej anonymizovano v době, kdy byla koupě provedena, byl nezletilý a těsně poté, co se zletil a byla provedena rekonstrukce bytu v roce 2009, byl mu byt darován tak, jak se dlužnice zavázala. Dlužnice v bytě nikdy nebydlela a neužívala jej pro své potřeby.

Krajský soud v Ostravě v pořadí prvním rozsudkem ze dne 22.10.2013, č.j. 13 ICm 3135/2011-42 (KSOS 13 INS 16066/2011) rozhodl tak, že určil, že darovací smlouva z 30.08.2010, uzavřená mezi dárkyní Renátou anonymizovano a obdarovaným Ondřejem anonymizovano , jejímž předmětem bylo darování bytu č. 1022/21 v domě č.p. 1022 v k.ú. Odry, je vůči věřitelům dlužnice Renáty anonymizovano neúčinná a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 1.356,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění uvedl, že mezi dlužnicí a žalovaným byl založen závazkový vztah na základě darovací smlouvy, tedy bezúplatně a jelikož se v majetkové podstatě dlužnice nenachází dostatečný majetek k uspokojení jiných věřitelů, je tím naplněna skutková podstata ust. § 235 a 240 IZ. Taktéž podmínka učinění úkonu v době úpadku dlužnice byla splněna, neboť za situace, kdy byt byl darován bezúplatně ve prospěch žalovaného (syna dlužnice), tedy osoby dlužnici blízké, je zde dána právní fikce, že se jedná o úkon, který dlužnice učinila v době, kdy byla v úpadku. Tuto právní domněnku úpadku žalovaný nevyvrátil. Současně soud dovodil, že se jedná o úkon učiněný ve lhůtě 3 let před zahájením insolvenčního řízení, a že se nejedná o právní úkon, jež je zahrnut v negativním vymezení skutkové podstaty neúčinných úkonů bez přiměřeného protiplnění podle ust. § 240 odst. 4 IZ. Výrok o nákladech řízení soud odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, ve kterém především namítal, že z hlediska ust. § 235 odst. 1 IZ (generální klauzule) může být neúčinným právním úkonem jen takový úkon, který zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných, že navazující skutkové podstaty pak neúčinné právní úkony rozvádějí a že jejich naplnění je závislé na předpokladech vyjádřených v generální klauzuli. Tzn., že bez zvýhodnění nebo zkrácení věřitelů nelze o relativní neúčinnosti právního úkonu uvažovat. Vytýkal soudu prvního stupně, že rozhodl o neúčinnosti darovací smlouvy ze dne 30.08.2010 navzdory tomu, že jí nebyl zkrácen ani zvýhodněn žádný věřitel, resp. v tomto směru nebyly žalobcem tvrzeny ani prokázány žádné skutečnosti. Sporný byt byl již od roku 2007 zastaven ve prospěch Raiffeisenbank a.s., od okamžiku zřízení tohoto zástavního práva nemohli žádní jiní věřitelé dlužnice očekávat uspokojení svých pohledávek z tohoto bytu, protože zástavnímu věřiteli, který poskytl dlužnici hypoteční úvěr, svědčilo lepší pořadí jak při výkonu rozhodnutí nebo exekuci, tak v insolvenčním řízení. Možnost uspokojení věřitelů z hyperochy zde nepřicházelo v úvahu, když pohledávka zástavního věřitele dosahuje přes 1,3 milionů Kč, zatímco byt byl pořízen v roce 2007 (v době předkrizového vrcholu cen na trhu

ICM R nemovitostí) za méně než 0,9 milionů Kč. Již sám vznik zástavního práva k bytu pro ostatní věřitele znamenal ztrátu majetkové hodnoty, z níž by mohly být jejich pohledávky zapraveny a ani jeho převodem se postavení věřitelů nezměnilo. Zástavní věřitel zkrácen ani zvýhodněn být nemohl, když zástavní právo bez ohledu na změnu vlastníka sleduje zástavu. Zkrácení nebo zvýhodnění věřitelů je základním znakem odporovatelného úkonu, který se nepresumuje a jehož splnění musí prokazovat ten, kdo se vysloveně odporu domáhá, v daném případě insolvenční správce (žalobce). Žalobce však na prokázání toho, že převodem zastaveného bytu mohl být některý z věřitelů zkrácen nebo naopak zvýhodněn, rezignoval, přičemž soud žalobě vyhověl, aniž provedl jediný důkaz stran možného zkrácení nebo zvýhodnění věřitelů nebo aniž vysvětlil, proč má za to, že vzdor zákonnému požadavku tuto skutečnost není třeba dokazovat, a proto je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Současně žalovaný v odvolání namítal, že dar bytu synovi je nutné hodnotit v kontextu uvedených argumentů a navržených důkazů žalovaným co by poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti podle § 240 odst. 4 písm. c) IZ. V daném případě se jedná o ten typ právního jednání, jež insolvenční zákon zapovídá cestou odpůrčí žaloby zpochybňovat. Konečně namítal, že napadené rozhodnutí je v rozporu s ust. § 5 písm. a), c) IZ. Zajištěný věřitel Raiffeisenbank a.s. dal opakovaně najevo, že na zpeněžení bytu nemá zájem, byl by při předčasné úhradě krácen o úroky a též o částku připadající na náklady zpeněžení a odměnu správce, jiní věřitelé ze zpeněžení bytu nemohou těžit. Vnucuje-li se věřitelům relativní neúčinnost dlužníkova právního úkonu proti jejich vůli a zřejmým majetkovým zájmům, ochranný účel se vytrácí.

Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného. Zdůraznil, že bylo prokázáno, že dar se uskutečnil v době, kdy lze hovořit o úpadku dlužnice. Tvrzení o zástavě Raiffeisenbank a.s. není pro posouzení dané věci podstatné, neboť je napadán samotný dar, nikoliv zřízení zástavního práva a skutečnost, zda v konečném důsledku věřitelé s horším pořadím, než zajištěný věřitel, budou uspokojeni, bude možno ověřit až při samotném prodeji. Podstatné je podle něj, že darování bylo způsobilé zkrátit další věřitele. Dlužnice v době daru měla řadu dluhů a neměla jiný majetek, a jak sama uvedla, věděla, že bude mít problémy. To samo postačí k závěru, že generální klauzule neúčinného právního úkonu byla naplněna. Tvrzení o údajném finančním daru Jiřího anonymizovano byly vyvráceny tvrzením samotné dlužnice na jednání u správce-toto použila na úhradu svých dluhů a na koupi auta, byt koupila z úvěru. V každém případě byl sporný právní úkon darovací smlouva, úkonem bez přiměřeného protiplnění, protiplnění se zde neočekává. Dlužnice zjevně jednala v úmyslu poškodit věřitele, žalovaný ji v tom pomáhal, takové jednání nemůže požívat ochrany zákona. Pokud má být poškozenou Raiffeisenbank a.s., pak taková námitka nemá vliv na neúčinnost darovací smlouvy.

Vrchní soud v Olomouci přisvědčil odvolateli, že rozsudek je nesprávný. V přezkoumávané věci především uvedl, že žalobce (insolvenční správce) ve vzájemné žalobě především tvrdil (a na tomto tvrzení setrval i u jednání před odvolacím soudem), že sporná darovací smlouva je ve smyslu ust. § 39 občanského zákoníku neplatná. Proto dle něj sporné nemovitosti sepsal do majetkové podstaty, o jejich soupisu z toho důvodu uvědomil žalovaného s poučením o možnosti podat excindační žalobu. Tvrdil v této souvislosti, že úmysl zde byl zcela jasně dán, šlo o jednání osob blízkých (matka a syn), darovací smlouva byla uzavřena v době, kdy dlužnice měla závazky po splatnosti, a převod bytu na syna byl dán úmyslem odklonit majetek na úkor věřitelů. Touto námitkou neplatnosti sporné darovací smlouvy, kterou insolvenční správce tvrdil od samého počátku (a byť v rozporu s tímto tvrzením uplatnil, zřejmě z opatrnosti též vzájemnou odpůrčí žalobu, kdy se dovolával

ICM R skutkové podstaty ve smyslu ust. § 242 IZ), se však soud prvního stupně vůbec nezabýval. Řízení před soudem prvního stupně bylo tedy postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Obecně totiž platí, že v případě zjištění, že právní úkon je neplatný (ať absolutně nebo relativně), jeho právní účinky vůbec nenastávají; na právní vztahy se hledí stejně, jako by vůbec nebyl učiněn. U právního úkonu, který je neplatný, nelze vyslovit jeho odporovatelnost; neplatnost právního úkonu má přednost před jeho odporovatelností a odporovat lze jen platnému právnímu úkonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.10.2008, sp.zn. 30 Cdo 2432/2007). Proto, pokud by se soud prvního stupně touto námitkou zabýval a bylo-li by shledáno, že předmětná darovací smlouva je ve smyslu ust. § 39 občanského zákoníku neplatná, musel by mít tento závěr za následek zamítnutí žaloby o určení, že je právně neúčinná. K tomu dlužno pro úplnost dodat, že právní úkon, který obě smluvní strany uzavřely v úmyslu zkrátit možnost uspokojení pohledávek věřitelů jedné z nich, je podle ust. § 39 občanského zákoníku neplatný proto, že svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 01.07.2008, sp.zn. 29 Odo 1027/2006 zveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod R 40/2009. S ohledem na dosud nedostatečná tvrzení žalobce (insolvenčního správce) bylo proto na soudu prvního stupně, aby žalobce dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poučil, aby náležitě dotvrdil a označil důkazy v tom směru, že úmyslem obou účastníků darovací smlouvy bylo zmařit uspokojení věřitelů, v daném případě věřitelů dárkyně (dlužnice), a tedy že i žalovaný měl na tomto případném protiprávním jednání dlužnice vědomou a aktivní účast. V závislosti na reakci žalobce měl pak soud prvního stupně přizpůsobit další průběh tohoto řízení. Již z důvodů tohoto pochybení soudu prvního stupně bylo nutno napadený rozsudek dle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušit a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, ve kterém mu bylo uloženo zabývat se v prvé řadě námitkou neplatnosti sporné darovací smlouvy. V případě, že dospěje k závěru, že žalobce (insolvenční správce) neunesl tvrzení břemeno tvrzení či důkazní ohledně neplatnosti darovací smlouvy, bude se jeho odpůrčí žalobou opětovně zabývat a náležitě se vypořádá se všemi námitkami žalovaného, uvedenými v jeho odvolání. V prvé řadě však námitkou, že spornou darovací smlouvou nebyl, a ani nemohl být zkrácen ani zvýhodněn žádný věřitel dlužnice s tím, že vzhledem k existujícímu zástavnímu právu, k výši vykonatelné pohledávky zástavního věřitele Raiffeisenbank a.s. (která tímto jednáním dle něj nemohla být poškozena a má s ohledem na zástavní právo mezi všemi věřiteli nejvýhodnější postavení) a hodnotě předmětu této darovací smlouvy (s tím, že nezbude pro ostatní věřitele žádná hyperocha).

Po zrušení prvního rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.10.2013, č.j. 13 ICm 3135/2011-42, usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 04.03.2015, č.j. 11 VSOL 124/2014-75, soud usnesením ze dne 29.09.2015 nejprve vyzval žalobce, aby doplnil tvrzení a označil důkazy v tom směru, že úmyslem obou účastníků darovací smlouvy bylo zmařit uspokojení věřitelů, v daném případě věřitelů dárkyně (dlužnice), a tedy že i žalovaný měl na tomto případném protiprávním jednání dlužnice vědomou a aktivní účast. Tato výzva pak byla zopakována u jednání soudu (vzhledem k tomu, že poučovací povinnost je soustředěna k jednání soudu) ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.

Žalobce v návaznosti na výzvu soudu doplnil, že z obsahu insolvenčního spisu, zejména zápisu z jednání s dlužnicí ze dne 10.10.2011 lze dovodit, že žalovaný žil s dlužnicí, svou matkou, ve společné domácnosti, v roce 2009 se s žalovaným nastěhovali do předmětného bytu. Žalovaný tak byl v přímé ekonomické závislosti na své matce, která vůči němu měla vyživovací povinnost a měla syna v péči. I po nabytí zletilosti žil žalovaný

ICM R s matkou ve společné domácnosti, a proto musel být seznámen mimo jiné s úvěrem na daný byt, neboť podle sdělení dlužnice přistoupil k dluhu jako ručitel. Žalovaný tak musel vědět, že dluh není následně splácen. Z bodu 27 zápisu ze dne 10.10.2011 vyplývá, že dlužnice uvádí, že splátky u Raiffeisenbank a.s. splácí ona. V bytě bydlí žalovaný, dlužnice v bytě nebydlí (bod 22 zápisu), ale splátky hradí dlužnice, ačkoliv byt právně patří žalovanému. Tento stav je jen těžko pochopitelný a není vysvětlitelný jinak, než že dlužnice se chová jako faktický vlastník bytu, ale právně vyvedla tento majetek z dosahu svých věřitelů. Společný úmysl zmařit uspokojení věřitelů spatřuje žalobce v chování obou-žalovaného a dlužnice, kdy jsou ve vztahu matka a syn, bydlí ve společné domácnosti (žalovaný tedy musí být přítomen tomu, jak dlužnice dostává korespondenci ohledně svých závazků, výzvy k plnění, přípisy a rozhodnutí ze soudu), stejně tak musel být žalovaný informován, že nebyl splácen dluh u Raiffeisenbank a.s. (jinak by k dluhu nepřistupoval). V neposlední řadě lze společný úmysl dovodit v absenci důvodu, pro který byl byt darován žalovanému. Následně po nabytí daru stejně dluh splácí dlužnice a nikoliv žalovaný coby zástavce a účastník úvěru, žalovaný přistoupil k úvěru až 02.09.2011, tedy rok po daru (zjištěno z přihlášky věřitele). Aktivní účast žalovaného je dána uzavřením samotné darovací smlouvy a jeho jednáním ve vztahu k úvěru u Raiffeisenbank a.s., který zůstává dlužnici, ačkoliv je předmět zajištění darován, přitom úvěr není splácen řádně a včas. Žalovaný se také podílel na činnosti a podnikání dlužnice v rozhodném období, což dovozoval z toho, že sama dlužnice uvedla (viz zápis z jednání s dlužnicí ze dne 24.10.2011 body 4 a 5), že aktivně při svém podnikání využívala účet syna-žalovaného. Jde o účet u České spořitelny a.s., na který si nechala dlužnice zasílat odměny z podnikání. Z jakého důvodu neměla dlužnice vlastní účet a využívala účet syna, vysvětluje sama dlužnice v bodě 18 zápisu-protože sama měla dluhy a měla zablokovaný účet. Žalovaný tedy věděl, že dlužnice využívá jeho účet, chodí na něj platby a patrně měla i dispoziční právo k tomuto účtu. Dále žalobce odkázal na své předchozí vyjádření ze dne 11.03.2012, ve kterém v čl. IV. shrnul, jaké závazky měla insolvenční dlužnice v době uzavření darovací smlouvy po lhůtě splatnosti a tyto dále doplnil ještě o závazek vůči PROFI CREDIT Czech, a.s.-přihláška P6, ze které je patrné, že 20 dnů před uzavřením darovací smlouvy byl vydán rozhodčí nález, o kterém insolvenční dlužnice musela bezprostředně před uzavřením darovací smlouvy vědět.

Dále byl žalobce u jednání (pro případ, že darovací smlouva bude shledána jako platný právní úkon) dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. poučen o tom, že břemeno tvrzení a důkazní, v tom směru, že darovací smlouvou byli zkráceni věřitelé dlužnice nebo byl zvýhodněn některý z nich na úkor jiných tíží žalobce (insolvenčního správce), když s ohledem na dosavadní přednesy, provedené důkazy a nově označené důkazy měl soud za to, že žalobce prozatím svoji povinnost splnil pouze v obecné rovině.

Žalobce poté uvedl, že ze soupisu majetkové podstaty plyne, že dlužnice neměla v době darování nemovitosti žádný jiný majetek, jediný majetek, který mohl být věřitelům poskytnut k uspokojení, a to jak před zahájením insolvenčního řízení exekucí, tak v rámci insolvenčního řízení, je právě nemovitost, která byla darována žalovanému. Vyvedením této nemovitosti způsobila dlužnice nemožnost uspokojení jiných věřitelů. Argumentaci žalovaného, že hodnota nemovitosti je nižší, než hodnota zajištěné pohledávky, a tím by k uspokojení jiných věřitelů nedošlo, považoval za předčasnou, když výši zpeněžení nemovitosti lze zjistit až jejím zpeněžením na trhu. Současně však netvrdil, že hodnota nemovitosti je vyšší, než zajištěná pohledávka. Pokud jde o důkazy, odkázal na dříve označené ve svých podáních, když jiné nemá k dispozici.

ICM R

Žalobce i nadále setrval na obou námitkách, a to na námitce neplatnosti a námitce neúčinnosti darovací smlouvy, navrhoval žalobě vyhovět s tím, že si je vědom toho, že pokud soud dospěje k neplatnosti darovací smlouvy, tak formálně musí odpůrčí žalobu zamítnout.

Žalovaný i nadále navrhoval zamítnutí odpůrčí žaloby s tím, že darováním bytu objektivně nemohlo dojít ke zkrácení žádného věřitele, což vyplývá z prostého porovnání výše pohledávky Raiffeisenbank a.s. ke dni 30.08.2010, jež byla zajištěna zástavním právem k předmětnému bytu, a hodnoty tohoto bytu k témuž dni. Podle sdělení Raiffeisenbank a.s. činila ke dni 30.08.2010 výše její zajištěné pohledávky za dlužnicí přesně 1.338.960,76 Kč. Podle znaleckého posudku ze dne 04.05.2016 č. 3833/2016 byla cena bytu ke dni 01.09.2010 pouhých 989.800,-Kč. Též připomenul, že předmětný byt byl dlužnicí zakoupen v roce 2007 za kupní cenu ve výši 860.000,-Kč. Je nemožné, aby za pouhé 3 roky vzrostla cena bytu o více než 56 %, aby převýšila zajištěnou pohledávku ke dni darování, a to zvláště za situace, kdy je všeobecně známo, že roky 2009 a 2010 se nesly ve znamení krize realitního trhu spojené s obecným poklesem cen nemovitostí. Byt v žádném případě nemohl posloužit k uspokojení jiného věřitele, než právě zajištěné Raiffeisenbank a.s. Žádný jiný věřitel nemohl ani hypoteticky předpokládat, že by jeho pohledávka mohla být uspokojena právě z této části majetku dlužnice. Současně platí, že ani ve vztahu k věřiteli Raiffeisenbank a.s. se v důsledku darování nic nezměnilo, když je notorietou, že zástavního práva a postavení zástavního věřitele se změna v osobě vlastníka zástavy nijak nedotýká. Vedle toho uvedl, že je absurdní jakkoliv dovozovat zkracující úmysl stran darovací smlouvy v situaci, kdy tato smlouva objektivně nemohla žádného věřitele zkrátit ani v nejmenším.

Z insolvenčního spisu Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. KSOS 13 INS 16066/2011 soud zjistil, že dne 07.09.2011 byl Krajskému soudu v Ostravě doručen insolvenční návrh dlužnice Renáty anonymizovano , ve kterém uvedla, že má celkem 42 věřitelů, kdy z výsledků účetní uzávěrky za rok 2010 zjistila, že není schopna dlouhodobě v plném rozsahu uspokojovat jejich pohledávky (celkem vykázala závazky ve výši 4.155.021,-Kč). Dle vyhlášky bylo insolvenční řízení zahájeno dne 08.09.2010. Z usnesení ze dne 27.09.2011 soud zjistil, že účinky rozhodnutí o úpadku ve věci dlužnice Renáty anonymizovano nastaly uvedeného dne, insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Lukáš Stoček a na majetek dlužnice byl prohlášen konkurs. Z identifikátoru elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu dne 11.03.2012 soud zjistil, že tohoto dne v 15:43:52 hodin byla podána včasná odpůrčí žaloba věcně aktivně legitimovaným žalobcem (insolvenčním správcem) proti pasivně legitimovanému žalovanému a jsou tak splněny formální předpoklady projednatelnosti incidenční odpůrčí žaloby dle ust. § 239 IZ, dle kterého odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor (odst. 1) a insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne (odst. 3).

Po věcné stránce soud z jednotlivých důkazů dospěl k následujícím zjištěním:

Ze soupisu majetkové podstaty ze dne 25.10.2011 soud zjistil, že do majetkové podstaty dlužnice Renáty anonymizovano byl sepsán tento majetek v katastrálním území Odry: byt č. 1022/21, který se nachází v domě č.p. 1022 ležící v části obce Odry na pozemku parc.č.

ICM R

182/7 a podíl ve výši 641/22480 na společných částech domu č.p. 1022 a pozemku parc.č. 182/7-zastavěná plocha a nádvoří, vše v katastrálním území Odry.

Ze seznamu přihlášených pohledávek-přihlášky P1-P23, a dále z přílohy k insolvenčnímu návrhu-seznamu majetku a závazků soud zjistil, že k datu 30.08.2010 měla dlužnice následující závazky po splatnosti: -závazek vůči Zdravotní pojišťovně METAL-ALIANCE ve výši 23.225,-Kč splatný 31.12.2008 (P12), -závazek ve výši 188.152,-Kč vůči ALPI SPORT CENTRUM s.r.o. splatný 2009- 2010, který je vykonatelný podle platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě č.j. 28 Cm 44/2011 ze dne 20.04.2011 (P15), -závazek 9.683,97 Kč vůči Jindřichu Dobešovi splatný 25.11.2009 (P3), -závazek vůči Komerční bance, a.s. ve výši 25.959,-Kč, a.s. splatný 12.03.2010 a ve výši 107.469,29 Kč splatný 05.03.2010 (P18), -závazek ve výši 39.000,-Kč vůči společnosti CRANIO s.r.o. splatný 16.04.2009 (P8), -závazek ve výši 4.288,-Kč vůči Allianz pojišťovně, a.s. splatný 18.02.2010 (P4), -19 závazků vůči tehdejšímu Finančnímu úřadu Fulnek, které byly splatné od 10.07.2009 do 20.08.2010 (P17). Pohledávky přihlášené pod čísly P12, P15, P3, P18, P8, P4 a P17 byly zjištěny.

Z protokolu z přezkumného jednání ze dne 07.12.2011, včetně seznamu přihlášených pohledávek z insolvenčního spisu sp. zn. KSOS 13 INS 16066/2011 soud zjistil, že byly přezkoumány přihlášky č. P1-P23, a to 22 věřitelů v celkovém rozsahu 3.005.632,30 Kč. Nejprve byla přezkoumána přihláška č. 6 a č. 20, které insolvenční správce popřel v rozsahu, uvedeném v přezkumných listech, a to tak, že u přihlášky č. 6 popřel částku 1.100,-Kč, uznal částku 47.090,-Kč, u přihlášky č. 20 popřel částku 21.977,-Kč a uznal částku 74.547,45 Kč. Soud dále konstatoval, že přihláška č. 2 je přihláškou zajištěnou, pokud jde o přítomného věřitele č. 8, jeho přihláška je zjištěna v přihlášené částce 387.763,62 Kč. Dlužnice popěrné právo neuplatnila. Ostatní pohledávky přihlášených věřitelů dlužnice i insolvenční správce v plném rozsahu uznali.

Ze zápisu sepsaného dne 10.10.2011 u insolvenčního správce a podepsaného dlužnicí, soud zjistil, že dlužnice prohlásila, že v roce 2007 koupila byt 3+1, byt č. 1022/21 na ulici Potoční z úvěru Raiffeisenbank a.s. od manželů Ševčíkových za 860.000,-Kč. Od bývalého manžela dlužnice obdržela v roce 2007 částku 600.000,-Kč z prodeje jeho bytu na Sídlišti Míru 5 s tím, že tuto částku použila na úhradu svých dluhů, které v té době měla, dále částku použila na koupi automobilu Opel Vivaro (na toto auto byl pak zpětný úvěr u ESSOX). Koupený byt od manželů Ševčíkových zrekonstruovala, trvalo to asi rok, a začátkem roku 2009 se do bytu se synem Ondřejem nastěhovala. V roce 2010 dne 01.09.2010 byt darovala synovi Ondřejovi, když darovací smlouvu má jen elektronicky, originál někde založila.

Ze zápisu z jednání insolvenčního správce s dlužnicí ze dne 24.10.2011 soud zjistil, že dlužnice insolvenčnímu správci uvedla, že v rozhodném období aktivně při svém podnikání využívala účet syna Ondřeje anonymizovano -žalovaného, kdy jde o účet České spořitelny a.s. Na tento účet si nechala dlužnice zasílat odměny z podnikání.

ICM R

Z darovací smlouvy ze dne 30.08.2010 uzavřené mezi dlužnicí Renatou anonymizovano jako dárkyní a žalovaným Ondřejem anonymizovano jako obdarovaným soud zjistil, že dárkyně darovala touto smlouvou bytovou jednotku 1022/21 (způsob využití-byt) velikosti 3+1 situovanou v 6. nadzemním podlaží bytového domu č.p. 1022 na pozemku označeném jako parc.č. 182/7, spoluvlastnický podíl o velikosti 641/22480 na společných částech bytového domu č.p. 1022 na pozemku označeném jako parc.č. 182/7 a spoluvlastnický podíl o velikosti 641/22480 na parc.č. 182/7, označené jako zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Nový Jičín na listu vlastnictví č. 2704, č. 1755 pro obec Odry, katastrální území Odry, obdarovanému, který tento dar s díky od své matky přijal a do svého vlastnictví nabyl. Vklad práva byl dle doložky Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Nový Jičín zapsán v katastru nemovitostí dne 08.09.2010 s právními účinky vkladu ke dni 01.09.2010.

Z listiny nazvané jako prohlášení Renáty anonymizovano ze dne 04.02.2008 soud zjistil, že je v něm zaznamenáno, že Renáta anonymizovano v listopadu roku 2007 obdržela od bývalého manžela pana Jiřího anonymizovano , anonymizovano finanční částku ve výši 600.000,-Kč. Tuto částku použila na úhradu daně z převodu nemovitostí v rámci prodeje jejich dřívějšího společného bytu a ve zbytku pak na koupi bytu nového, a to: bytové jednotky č. 1022/21 nacházející se v budově č.p. 1022, stojící na pozemku parc.č. 182/7, v části obce Odry a spoluvlastnický podíl ve výši 641/22480 na budově č.p. 1022 a pozemku parc.č. 182/7, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Nový Jičín, pro katastrální území a obec Odry, okres Nový Jičín, na LV č. 2704 (bytová jednotka) a LV č. 1755 (spoluvlastnický podíl na budově a pozemku). Podepsaná osoba prohlásila, že v bytě, který je v současné době v rekonstrukci, budou po jejím ukončení bydlet i její děti, a to Petr anonymizovano , anonymizovano a Ondřej anonymizovano , nar. 02.02.1991, oba trvale bytem Odry, Nová 1005/20. Renáta anonymizovano prohlásila, že jelikož byla shora uvedená finanční částka určena především pro její syny Petra a Ondřeje, v budoucnu byt bez souhlasu synů neprodá ani jinak nezatíží a umožní jim jeho trvalé a bezplatné užívání.

Z příkazní smlouvy uzavřené mezi příkazcem Renatou anonymizovano (dlužnicí) a příkazníkem JK Finance (IČ: 68914008) soud zjistil, že mezi výše uvedenými subjekty byla uzavřena příkazní smlouva o obstarání konzultačních a poradenských služeb v oblasti úpravy insolvenčního řízení. Příkazce se zavázal za vykonanou činnost uhradit sjednanou odměnu. Smlouva byla podepsána 17.06.2011 a dle příjmového pokladního dokladu dlužnice za přípravu insolvence zaplatila příkazníkovi 26.000,-Kč.

Z kupní smlouvy uzavřené mezi Jiřím anonymizovano a Lucií anonymizovano jako prodávajícími a Renatou anonymizovano jako kupující dne 07.11.2007 soud zjistil, že prodávající prodali kupující nemovitosti: bytovou jednotku č. 1022/21 velikosti 3+1 situovanou v 6. nadzemním podlaží bytového domu č.p. 1022 na ulici Potoční, na pozemku označeném jako parc.č. 182/7, spoluvlastnický podíl o velikosti 641/22480 na společných částech bytového domu č.p. 1022 na ulici Potoční, na pozemku označeném jako parc.č. 182/7 a spoluvlastnický podíl o velikosti 641/22480 na parc.č. 182/7, označené jako zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Nový Jičín, na LV 1755, 2704, pro katastrální území Odry, část obce Odry, obec Odry se všemi součástmi a příslušenstvím za vzájemně sjednanou kupní cenu ve výši

ICM R

860.000,-Kč (čl. I. a č. II. bod 1). Podle čl. II. bod 2.2 celá kupní cena ve výši 860.000,-Kč byla uhrazena převodem z poskytnutého hypotečního úvěru kupující od Raiffeisenbank a.s. na zmocněný účet realitní kanceláře. Dle doložky Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj byl vklad práva zapsán v katastru nemovitostí 20.11.2007 s právními účinky vkladu 07.11.2007.

Z přihlášky pohledávky věřitele č. 2 Raiffeisenbank a.s. ze dne 03.11.2011 včetně doplnění přihlášky ze dne 14.10.2011, vzal soud za prokázáno, že tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice vykonatelnou pohledávku v celkové výši 1.322.079,70 Kč podle smlouvy o úvěru č. 502/280/07/1/01 ze dne 29.10.2007, na základě které poskytl dlužnici úvěr do výše 1.350.000,-Kč. Dlužnice úvěr nesplácela řádně a včas. Dluh byl uznán formou exekutorského zápisu s přímou vykonatelností sp.zn. 054 EZ 5380/11 sepsaného Exekutorským úřadem Praha-východ. Pohledávka je zajištěna jinak než majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka s důvodem: smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 502/280/07/2/01 ze dne 29.10.2007. Majetek tvořící předmět zajištění jsou nemovitosti dle zástavní smlouvy na LV 2704 v katastrálním území Odry, vlastník majetku je Ondřej anonymizovano , nar. 02.02.1991. Zajištění vzniklo 29.10.2007. Dále je v přihlášce uvedeno, že ručiteli jsou přistupitelé Ondřej anonymizovano a Petr anonymizovano s datem vzniku ručení 02.09.2011. Doplňujícím podáním věřitel uvedl, že upřesňuje typ pohledávky v návaznosti na zajištění pohledávky tak, že uplatňuje pohledávku zajištěnou majetkem dlužníka s uvedením podmínky ve vztahu k zajištění. Text podmínky: pohledávka je nepodmíněná. Podmínka se váže na zajištění pohledávky. Pohledávka je zajištěna majetkem dlužnice za podmínky, že zastavená nemovitost, dle katastru nemovitostí nyní ve vlastnictví jiné osoby, bude zapsána do majetkové podstaty dlužnice.

Z úvěrové smlouvy č. 502/280/07/1/01 soud zjistil, že byla uzavřena mezi Raiffeisenbank a.s. jako věřitelem a Renátou anonymizovano jako dlužnicí dne 29.10.2007. Věřitel se zavázal poskytnout dlužnici peněžní prostředky formou hypotečního úvěru do výše celkového limitu 1.350.000,-Kč. Účel úvěru byl sjednán na koupi a rekonstrukci bytu s tím, že může být čerpán pouze v souladu s účelem dohodnutým v této smlouvě v období do 30.06.2008. Dlužnice se zavázala vrátit věřiteli poskytnuté peněžní prostředky včetně příslušenství, jakož i uhradit ostatní finanční závazky vyplývající z této smlouvy. Dlužnice se zavázala splácet úvěr v 360 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7.972,83 Kč, které zahrnují splátku jistiny a úroků. Dále byl dohodnut den splatnosti jednotlivých splátek. Konečná splatnost úvěru, úroků z úvěru a ostatních finančních závazků vyplývajících z této smlouvy byla sjednána po uplynutí 360 měsíců po 14. dni měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém byl úvěr dočerpán, přičemž počet splátek je stanoven na 360. V souladu s čl. III.3 obchodních podmínek si sjednali věřitel a dlužnice úrokovou sazbu ve výši 5,86 % p.a. Dále si sjednali splatnost úroků (úroky jsou splaceny nejprve samostatně, poté v rámci anuitních splátek). Poplatek za poskytnutí úvěru byl dohodnut ve výši 12.150,-Kč. Zajištění úvěru bylo dohodnuto v čl. 7 odst. 7.1 bod 7.1.1 zástavním právem zřízeným na základě zástavní smlouvy, jíž byly věřiteli dány do zástavy následující nemovitosti: byt č. 1022/21 v budově č.p. 1022, Odry (bydlení), na pozemku parc.č. 182/7 a příslušný spoluvlastnický podíl na společných částech budovy a na pozemku parc.č. 182/7 ve výši 641/22480, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Nový Jičín, pro obec Odry, katastrální území Odry. Ostatní zajištění bylo dohodnuto rovněž v čl. 7, a to vinkulace pojistného plnění z pojistné smlouvy-pojištění výše specifikovaných nemovitostí a vinkulace pojistného plnění z pojistné smlouvy-životní pojištění.

ICM R

Z exekutorského zápisu č. 054 EZ 5380/11 sepsaného dne 02.09.2011 JUDr. Vojtěchem Lachnitem, kandidátem Mgr. Jiřího Nevřely, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha-východ, soud zjistil, že účastníci Raiffeisenbank a.s. jako osoba oprávněná a Renáta anonymizovano jako osoba povinná č. 1, Ondřej anonymizovano jako osoba povinná č. 2 a Petr anonymizovano jako osoba povinná č. 3 požádali o sepsání exekutorského zápisu o dohodě osob povinných splnit pohledávku osoby oprávněné se svolením k přímé vykonatelnosti. Všichni povinní se zavázali k zaplacení závazku vzniklého z právního vztahu, a to úvěrové smlouvy č. 502/280/07/1/01 ve výši 1.322.079,70 Kč, vyčíslené oprávněným ke dni 25.08.2011. V rámci dohody o splnění závazku osoby povinné č. 2 a č. 3 prohlásily, že přistupují k dluhu osoby povinné č. 1, a to do plné výše dluhu. Všechny osoby povinné současně závazek ze smlouvy o úvěru ve výši 1.322.079,70 Kč uznaly. Osoby povinné se zavázaly zaplatit osobě oprávněné společně a nerozdílně veškeré dlužné částky, a to ve 320 měsíčních splátkách jedna až předposlední splátka je vždy 8.700,-Kč, poslední splátka je ve výši zůstatku pohledávky 7.732,70 Kč. Splátky jsou splatné vždy k 25. dni v měsíci, přičemž první splátka je splatná 25.09.2011. V případě, že osoby povinné neuhradí jakoukoliv splátku uvedenou v tomto exekutorském zápise nejpozději do 30 dnů následujících po její původní splatnosti, uvedené v tomto zápise, stává se splatný celý do té doby neuhrazený závazek osob povinných, a v takovém případě jsou osoby povinné hradit společně a nerozdílně osobě oprávněné nově sjednaný smluvní úrok 6,49 % p.a. do té doby neuhrazené jistiny pohledávky, a to ode dne splatnosti neuhrazené pohledávky.

Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 502/280/07/2/01 vzal soud za prokázáno, že byla uzavřena dne 29.10.2007 mezi zástavním věřitelem Raiffeisenbank a.s. a zástavci Jiřím anonymizovano , anonymizovano a Lucií anonymizovano , anonymizovano , a to k zajištění peněžité pohledávky zástavního věřitele z úvěrové smlouvy č. 502/280/07/1/01 uzavřené dne 29.10.2007 s Renatou anonymizovano . Smluvní strany tímto sjednaly zástavní právo k předmětu zástavy specifikovanému v čl. 3 této smlouvy, tedy k nemovitostem včetně všech součástí a příslušenství označeným jako byt č. 1022/21 v budově č.p. 1022, Odry (bydlení), na pozemku parc.č. 182/7 a příslušný spoluvlastnický podíl na společných částech budovy a na pozemku parc.č. 182/7 ve výši 641/22480, zapsaným u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Nový Jičín, pro obec Odry, katastrální území Odry, a to k zajištění všech ve smlouvě uvedených pohledávek zástavního věřitele za dlužnicí vzniklých na základě úvěrové smlouvy, tedy jistiny úvěru ve výši 1.350.000,-Kč a příslušenství. Zástavní věřitel zástavní právo k předmětu zástavy specifikovanému v této smlouvě přijal. Pro případ převodu vlastnického práva k předmětu zástavy ze zástavce na dlužnici, dal tímto k takovému převodu zástavní věřitel svůj výslovný souhlas. Nabytím vlastnického práva k předmětu zástavy dlužnicí se právo a povinnosti zástavce z této smlouvy stávají právy a povinnostmi dlužnice. Podpisy zástavců byly ověřeny.

Z výpisu z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Nový Jičín, ze dne 03.10.2011, LV 2704, soud zjistil, že právní účinky vkladu zástavního práva dle smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 29.10.2007 ve prospěch Raiffeisenbank a.s ve výši 1.350.000,-Kč s příslušenstvím nastaly ke dni 29.10.2007. Jako vlastník nemovitosti (bytu č. 1022/21 v budově č.p. 1022, Odry, na pozemku parc.č. 182/7) byl na základě smlouvy darovací ze dne 30.08.2010 s právními účinky vkladu práva ke dni 01.09.2010 zapsán Ondřej anonymizovano .

ICM R

Ze sdělení Raiffeisenbanky a.s. ze dne 03.04.2015 vzal soud za prokázáno, že ke dni 30.08.2010 výše zajištěné pohledávky tohoto věřitele za dlužnicí činila 1.338.960,76 Kč s tím, že pohledávka se skládala z jistiny 1.322.079,70 Kč, smluvního úroku 3.443,28 Kč, aktuálního debetu na účtu 13.178,12 Kč a úroku z prodlení 259.066,-Kč.

Z pokynu zajištěného věřitele ze dne 08.12.2011 soud zjistil, že zajištěný věřitel Raiffeisenbank a.s. ve vztahu k zajištěným nemovitostem-byt č. 1022/21 v katastrálním území Odry, insolvenčnímu správci Mgr. Lukáši Stočkovi sdělil, že vyhodnotil celou aktuální situaci ve vztahu k zajištěnému majetku, především právní stav věci-nemovitost je ve vlastnictví třetí osoby, byla zapsána do majetkové podstaty, byla podána vylučovací žaloba, právní stav pohledávky Raiffeisenbank a.s.-hypoteční úvěr, vykonatelný na základě exekutorského zápisu s přímou vykonatelností, kde zavázaným je i stávající vlastník nemovitosti a v neposlední řadě i faktické okolnosti případu-zejména původní vůle vlastníka nemovitosti splácet hypotéku, okolnosti převodu na současného vlastníka, kdy byl převeden bezplatně byt zajištěný zástavou banky a faktickou prodejní cenu s ohledem na předpokládanou dobu prodeje, kterou jistě negativně ovlivní spor o zápis do podstaty, a proto uděluje pokyn (návrh) insolvenčnímu správci-vyloučit předmětné nemovitosti z majetkové podstaty dlužnice, a to z důvodu, že tržní cena nemovitosti nedosahuje výše pohledávek zajištěného věřitele a v případě pokračování ve sporu o zápis do podstaty by, i v případě pravomocného zápisu do podstaty, byl předpokládaný výtěžek ze zpeněžení po odpočtu nákladů, v horizontu minimálně 2 let, výrazně nižší než činí výše jejich pohledávek. Nejvhodnějším způsobem realizace zástavy je tedy pokračování ve splácení hypotéky, kdy je předpoklad 100 % uspokojení jejich pohledávky včetně narůstajících úroků. V případě porušení splátkového kalendáře pak může věřitel přistoupit k exekuci dvou fyzických osob. Ekonomické řešení je naprosto jednoznačné, zvolené řešení nijak nepoškozuje jiné věřitele, když v žádném ze způsobů realizace v insolvenci nebude uspokojen ze zástavy nikdo jiný než Raiffeisenbank a.s. Při realizaci v insolvenci bude Raiffeisenbank a.s. zkrácena co do doby uspokojení i co do výše uspokojení-realizační cena nuceného prodeje bude jistě nižší, navíc bude zkrácena o náklady prodeje. Režim mimoinsolvenční vede k předpokládanému plnému uspokojení pohledávky Raiffeisenbank a.s.

Z pokynu zajištěného věřitele Raiffeisenbank a.s. ze dne 23.02.2015 soud zjistil, že zajištěný věřitel Raiffeisenbank a.s. ve vztahu k zajištěným nemovitostem-byt č. 1022/21 v katastrálním území Odry, insolvenčnímu správci Mgr. Lukáši Stočkovi znovu sdělil, že vyhodnotil celou aktuální situaci ve vztahu k zajištěnému majetku, především právní stav věci -nemovitost je ve vlastnictví třetí osoby, byla zapsána do majetkové podstaty, byla podána vylučovací žaloba, právní stav pohledávky Raiffeisenbank a.s.-hypoteční úvěr, vykonatelný na základě exekutorského zápisu s přímou vykonatelností, kde zavázaným je i stávající vlastník nemovitosti a v neposlední řadě i faktické okolnosti případu-zejména původní vůle vlastníka nemovitosti splácet hypotéku, okolnosti převodu na současného vlastníka, kdy byl převeden bezplatně byt zajištěný zástavou banky a faktickou prodejní cenu s ohledem na předpokládanou dobu prodeje, kterou jistě negativně ovlivní spor o zápis do podstaty, a proto uděluje pokyn (návrh) insolvenčnímu správci-vyloučit předmětné nemovitosti z majetkové podstaty dlužnice, a to z důvodu, že tržní cena nemovitosti nedosahuje výše pohledávek zajištěného věřitele a v případě pokračování ve sporu o zápis do podstaty by, i v případě pravomocného zápisu do podstaty, byl předpokládaný výtěžek ze zpeněžení po odpočtu nákladů, v horizontu minimálně 2 let, výrazně nižší než činí výše jejich pohledávek. Nejvhodnějším způsobem realizace zástavy je tedy pokračování ve splácení hypotéky, kdy je

ICM R předpoklad 100 % uspokojení jejich pohledávky včetně narůstajících úroků. V případě porušení splátkového kalendáře pak může věřitel přistoupit k exekuci dvou fyzických osob. Ekonomické řešení je naprosto jednoznačné, zvolené řešení nijak nepoškozuje jiné věřitele, když v žádném ze způsobů realizace v insolvenci nebude uspokojen ze zástavy nikdo jiný než Raiffeisenbank a.s. Při realizaci v insolvenci bude Raiffeisenbank a.s. zkrácena co do doby uspokojení i co do výše uspokojení-realizační cena nuceného prodeje bude jistě nižší, navíc bude zkrácena o náklady prodeje. Režim mimoinsolvenční vede k předpokládanému plnému uspokojení pohledávky Raiffeisenbank a.s.

Ze sdělení a listin Raiffeisenbanky a.s. ze dne 24.01.2017 vzal soud za prokázáno, že dlužnice opakovaně porušovala podmínky úvěrové smlouvy č. 502/280/07/1/01, tedy úvěr nesplácela řádně a včas, přičemž ke dni 25.08.2011 dlužila tomuto věřiteli částku 1.322.079,70 Kč.

Ze znaleckého posudku ze dne 04.05.2016, č. 3833/2016, vzal soud za prokázáno, že obvyklá cena předmětné nemovitosti, a to bytové jednotky č. 21 v obytném domě č.p. 1022/36 na ulici Potoční v Odrách, zapsané v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Nový Jičín, na LV č. 2704, obec Odry, k.ú. Odry (dům č.p. 1022 a pozemek p.č. 1872 zapsán na LV č. 1755) byla určena porovnávacím způsobem k datu 01.09.2010 ve výši 989.800,-Kč. Znalecký posudek zpracoval Ing. Milan Urbanec na objednávku žalovaného jako znalec z oboru ekonomika odvětví ceny a odhady nemovitostí, který s poukazem na ust. § 127a o.s.ř. současně prohlásil, že si při vypracování znaleckého posudku je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku.

Ze znaleckého posudku ze dne 16.12.2011, č. 1544-45/2011, soud zjistil, že byl zpracován na objednávku žalobce-insolvenčního správce, a to Janem Olšákem, znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitosti. Podle závěrů znalce tržní hodnota bytu č. 1022/21, včetně příslušenství a spoluvlastnického podílu na budově a pozemku činí k 16.12.2011 880.000,-Kč.

Z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav k datu 05.01.2017, a to Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Nový Jičín, pro okres Nový Jičín, k.ú. Odry, obec Odry, list vlastnictví 1755 a 2704 vzal soud za prokázáno, že jako vlastník bytu č. 1022/21, který se nachází v domě č.p. 1022 ležící v části obce Odry na pozemku parc.č. 182/7, podílu ve výši 641/22480 na společných částech domu č.p. 1022 a na pozemku parc.č. 182/7-zastavěná plocha a nádvoří, je zapsán Ondřej anonymizovano (žalovaný). I nadále je na LV 2704 (k jednotce 1022/21) zapsáno zástavní právo smluvní dle smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 29.10.2007 ve prospěch Raiffeisenbank a.s ve výši 1.350.000,-Kč s příslušenstvím s právními účinky vkladu práva ke dni 29.10.2007.

Další důkazy pro nadbytečnost provedeny nebyly. Žalobcem navržené důkazy (doložením majetkových a příjmových možností žalovaného v roce 2010, zprávou Raiffeisenbank a.s. ohledně dokladů k předmětnému úvěru č. 502/280/07/1/01 týkající se žalovaného a jeho příjmových možností, zprávou České spořitelny, a.s. ohledně majitele účtu č. 2239379023/0800, a zda měla k tomuto účtu přístup dlužnice) nebyly provedeny proto, že nebyly sto prolomit níže provedené právní posouzení věci. Žalovaným navržené důkazy (výslech žalovaného, výslech dlužnice a výslech svědka-otce žalovaného Jiřího anonymizovano ) pak nebyly provedeny proto, že břemeno tvrzení a důkazní ohledně úmyslu obou účastníků

ICM R zmařit uspokojení věřitelů dárkyně a ohledně zkrácení věřitelů dlužnice darovací smlouvou tížilo žalobce, a nikoliv žalovaného.

Východiskem pro právní posouzení věci je následující skutkový závěr soudu (který vychází z listin, kterými bylo provedeno dokazování a které nebyly žalobcem ani žalovaným zpochybněny a ze skutečností, které nebyly mezi účastníky sporné). Darovací smlouvou ze dne 30.08.2010 uzavřenou mezi dlužnicí Renatou anonymizovano jako dárkyní a žalovaným Ondřejem anonymizovano jako obdarovaným, dárkyně darovala bytovou jednotku 1022/21 (způsob využití-byt) velikosti 3+1 situovanou v 6. nadzemním podlaží bytového domu č.p. 1022 na pozemku označeném jako parc.č. 182/7, spoluvlastnický podíl o velikosti 641/22480 na společných částech bytového domu č.p. 1022 na pozemku označeném jako parc.č. 182/7 a spoluvlastnický podíl o velikosti 641/22480 na parc.č. 182/7, označené jako zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Nový Jičín na listu vlastnictví č. 2704, č. 1755 pro obec Odry, katastrální území Odry, obdarovanému, který tento dar s díky od své matky přijal a do svého vlastnictví nabyl. Vklad práva byl dle doložky Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Nový Jičín zapsán v katastru nemovitostí dne 08.09.2010 s právními účinky vkladu ke dni 01.09.2010. Smluvní strany darovací smlouvy jsou osoby blízké (matka a syn). Dlužnice se v době darování nacházela v úpadku z důvodu platební neschopnosti (vyplývá ze seznamu nezaplacených závazků, předložených dlužnicí insolvenčnímu soudu společně s insolvenčním návrhem a ze seznamu přihlášených pohledávek (přihlášky P1-P23), když měla více věřitelů s peněžitými závazky po dobu delší 30 dnů po splatnosti a tyto závazky nebyla schopna plnit (Zdravotní pojišťovna METAL-ALIANCE, ALPI SPORT CENTRUM s.r.o., CRANIO s.r.o., Jindřich Dobeš, Komerční banka, a.s., Allianz pojišťovna, a.s. a další). Jak plyne ze zápisu ze dne 10.10.2011 sepsaného v sídle insolvenčního správce a podepsaného dlužnicí, kupní cena předmětného bytu nebyla uhrazena z peněžních prostředků otce žalovaného, nýbrž z úvěru poskytnutého Raiffeisenbank a.s., což vyplývá i ze samotné kupní smlouvy ze dne 07.11.2007 a úvěrové smlouvy č. 502/280/07/1/01 ze dne 29.10.2007. Sporná nemovitost byla dlužnicí pořízena za cenu 860.000,-Kč a již od roku 2007, a to na základě smlouvy o zřízení zástavního práva č. 502/280/07/2/01 ze dne 29.10.2007 byla zastavena ve prospěch Raiffeisenbank a.s. k zajištění peněžité pohledávky zástavního věřitele z úvěrové smlouvy č. 502/280/07/1/01 ze dne 29.10.2007, konkrétně jistiny úvěru ve výši 1.350.000,-Kč a příslušenství. Výše zajištěné pohledávky tohoto zástavního věřitele za dlužnicí činila ke dni 30.08.2010-1.338.960,76 Kč (nyní dosahuje dle přihlášky P2 1.322.079,70 Kč). Podle znaleckého posudku ze dne 04.05.2016, č. 3833/2016, byla obvyklá cena zástavy-bytové jednotky č. 21 v obytném domě č.p. 1022/36 na ulici Potoční v Odrách, zapsané v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Nový Jičín, na LV č. 2704, obec Odry, k.ú. Odry, stanovena ke dni 01.09.2010 ve výši 989.800,-Kč. Podle dalšího znaleckého posudku ze dne 16.12.2011, č. 1544-45/2011, činila tržní hodnota bytu č. 1022/21, včetně příslušenství a spoluvlastnického podílu na budově a pozemku k 16.12.2011-880.000,-Kč. Hodnota zástavy tedy nepřesahovala v době darování výši zajištěné pohledávky a jejího příslušenství a nepřesahovala ji ani rok a 3 měsíce po darování. Z výpisu z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Nový Jičín, ze dne 03.10.2011 a ze dne 05.01.2017, a to LV 2704 soud zjistil, že právní účinky vkladu zástavního práva dle smlouvy o zřízení zástavního práva k předmětné nemovitosti ze dne 29.10.2007 nastaly ke dni 29.10.2007 a dosud trvají. Zajištěný věřitel Raiffeisenbank a.s. dal opakovaně najevo, že na zpeněžení bytu nemá zájem, byl by při předčasné úhradě krácen o úroky a též o částku

ICM R připadající na náklady zpeněžení a odměnu správce, jiní věřitelé s ohledem na výši zajištěné pohledávky ze zpeněžení bytu nemohou těžit.

V prvé řadě se soud zabýval námitkou neplatnosti sporné darovací smlouvy.

Dne 01.01.2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (nový občanský zákoník), jímž se mj. zrušuje zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 3028 se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odst. 2). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3).

S ohledem na přechodná ustanovení nového občanského zákoníku (§ 3028 odst. 3) je třeba na projednávanou věc použít úpravy zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen občanský zákoník), a to vhledem k tomu, že darovací smlouva, která založila občanskoprávní vztah mezi dlužnicí a žalovaným, byla uzavřena dne 30.08.2010 s právními účinky vkladu práva do katastru nemovitostí dne 01.09.2010.

Dle ust. § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

V rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 01.07.2008 sp. zn. 29 Odo 1027/2006, uveřejněném pod č. 40/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, jenž byl vydán za účinnosti zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, soud shrnul, že úmyslem obou smluvních stran zkrátit v možnosti uspokojení pohledávek z majetku pozdějšího úpadce ostatní věřitele pozdějšího úpadce bylo dosáhnout výsledku, jenž odporuje zákonu nebo jej obchází, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy dle ust. § 39 občanského zákoníku. Důvodem neplatnosti projednávané smlouvy nebyl rozpor s dobrými mravy, nýbrž právě skutečnost, že takový právní úkon svým účelem odporuje zákonu. V souvislosti s ust. § 42a odst. 2 občanského zákoníku upozornil na to, že následkem, jejž zákon bez dalšího spojuje s vědomostí druhé smluvní strany o dlužníkově úmyslu zkrátit právním úkonem své věřitele, je možnost dosíci vyslovení neúčinnosti právního úkonu. S touto vědomostí se naopak bez dalšího nepojí úsudek, že druhá smluvní strana rovněž jednala v úmyslu zkrátit dlužníkovy věřitele. K tomu Nejvyšší soud ČR dodal, že institut odporovatelnosti právních úkonů dlužníka, potažmo jejich zákonné neúčinnosti se v právním řádu vyvinul (u vědomí zřejmé společenské škodlivosti jednání, jimiž dlužník zkracuje své věřitele) mimo jiné právě proto, že neplatnost podobných právních úkonů, založená na závěru o shodném úmyslu obou smluvních stran zkrátit věřitele dlužníka, se prokazuje velmi obtížně a že k takovému závěru lze zpravidla dospět jen na základě uceleného řetězce nepřímých důkazů.

Soud proto žalobce vyzval k tvrzení i prokázání úmyslu obou stran dosáhnout výsledku, který odporuje zákonu nebo ho obchází, maje uvedené za nezbytné pro závěr o

ICM R neplatnosti smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1.7.2008, sp. zn. 29 Odo 1027/2006, uveřejněný ve Sb. pod sp. zn. R 40/2009). Žalobce spatřoval u žalovaného (syna dlužnice) úmysl nepřímý, neboť musel být srozuměn, když žil s dlužnicí ve společné domácnosti a byl na ni ekonomicky závislý, s tím, že matka má dluhy a že vyvedením majetku budou věřitelé zkráceni, a u dlužnice úmysl přímý zbavit se majetku na úkor věřitelů v době, kdy měla řadu závazků po lhůtě splatnosti. Toto své tvrzení dokládal seznamem závazků v rámci insolvenčního návrhu, přihláškami věřitelů, soupisem majetkové podstaty a zápisy z jednání s insolvenční dlužnicí. Soud však při hodnocení provedených důkazů nedospěl ke shodnému závěru. Z důsledků uzavřené darovací smlouvy je dovoditelný záměr obou stran smlouvy vyvést majetek z budoucí majetkové podstaty dlužnice a jeho uchování v rámci rodiny, na straně dlužnice ani žalovaného však soud nedovodil přímý úmysl zkrátit věřitele a obejít tak zákon z následujících důvodů. Sporná nemovitost byla na základě smlouvy o zřízení zástavního práva č. 502/280/07/2/01 ze dne 29.10.2007 zastavena ve prospěch Raiffeisenbank a.s. k zajištění peněžité pohledávky zástavního věřitele z úvěrové smlouvy č. 502/280/07/1/01 ze dne 29.10.2007, a to jistiny úvěru ve výši 1.350.000,-Kč a příslušenství. Zástavní právo přitom vzniklo ve smyslu ust. § 157 odst. 1 občanského zákoníku vkladem do katastru nemovitostí ke dni 29.10.2007.

Zástavní právo je definováno jako právní institut, který slouží k zajištění pohledávky (včetně jejího příslušenství) pro případ, že dluh (závazek), který odpovídá zajištěné pohledávce, nebude řádně a včas splněn nebo nezanikne jiným způsobem, a to tím, že poskytuje zástavnímu věřiteli právo (nárok) domáhat se uspokojení ze zástavy. Jedním z titulů nabytí zástavního práva je smlouva (zástavní smlouva). Vznikne-li zástavní právo, působí vždy proti tomu, kdo je (byl) v době zřízení zástavního práva vlastníkem (majitelem) zástavy (zástavním dlužníkem). Proti jiné osobě působí zástavní právo jen tehdy, stanoví-li to zákon, popř. za podmínek v zákoně stanovených (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13.1.2010 sp. zn. 31 Cdo 158/2010, který byl uveřejněn pod č. 57 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2010). Podle právní úpravy účinné od 1.1.2001 zástavní právo působí proti "každému pozdějšímu vlastníku" zástavy (srov. § 164 občanského zákoníku ve znění účinném od 1.1. do 31.12.2001 a § 164 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném od 1.1.2002); pozdějším vlastníkem zástavy se rozumí ten, kdo nabyl své vlastnické právo k zástavě teprve poté, co již vzniklo zástavní právo, popř. co již uplynul jinak (než v závislosti na vzniku zástavního práva) stanovený den, který je rozhodný pro určení pořadí pohledávky zajištěné tímto zástavním právem, tedy-řečeno jinak-ten, kdo nabyl vlastnictví po osobě, jež vlastnila věc, právo nebo jinou majetkovou hodnotu v době, kdy k nim vzniklo zástavní právo, popř. v době, která byla rozhodná pro určení pořadí pohledávky zajištěné tímto zástavním právem.

Pokud byla sporná nemovitost již od roku 2007 zastavena ve prospěch Raiffeisenbank a.s., od okamžiku zřízení tohoto zástavního práva, nemohli žádní jiní věřitelé dlužnice očekávat uspokojení svých pohledávek z této nemovitosti, protože zástavnímu věřiteli, který poskytl dlužnici hypoteční úvěr, svědčilo lepší pořadí jak při výkonu rozhodnutí nebo exekuci, tak v insolvenčním řízení. Možnost uspokojení věřitelů z hyperochy zde nepřicházelo v úvahu, když výše zajištěné pohledávky zástavního věřitele za dlužnicí činila ke dni 30.08.2010 1.338.960,76 Kč (nyní dosahuje dle přihlášky P2 1.322.079,70 Kč), zatímco byt byl pořízen v roce 2007 za 860.000,-Kč. Podle znaleckého posudku ze dne 04.05.2016, č. 3833/2016, byla cena zástavy ke dni 01.09.2010 (kdy byl povolen na základě darovací smlouvy vklad vlastnického práva ve prospěch žalovaného) pouhých 989.800,-Kč.

ICM R

Zástavní věřitel v době uzavření darovací smlouvy měl právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy a má právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy dosud. Již sám vznik zástavního práva k bytu pro ostatní věřitele znamenal ztrátu majetkové hodnoty, z níž by mohly být jejich pohledávky zapraveny a ani jeho převodem na žalovaného se postavení věřitelů nezměnilo. Zástavní věřitel zkrácen ani zvýhodněn být nemohl, když zástavní právo bez ohledu na změnu vlastníka sledovalo zástavu (§ 164 odst. 1 občanského zákoníku).

Jelikož k úkonu darování došlo v době, kdy darováním nemovitosti (bytu) objektivně nemohlo dojít ke zkrácení žádného věřitele, což vyplývá z porovnání výše pohledávky Raiffeisenbank a.s. ke dni 30.08.2010, jež byla zajištěna zástavním právem k předmětné nemovitosti a hodnoty této nemovitosti ke dni 01.09.2010, nutno uzavřít, že tato skutečnost vylučuje úmysl obou stran dosáhnout výsledku, který odporuje zákonu nebo ho obchází, tj. úmysl zkrátit možnost uspokojení pohledávek věřitelů jedné z nich. S ohledem na uvedené soud uzavírá, že spornou darovací smlouvu považuje za platný právní úkon ve smyslu ust. § 628 občanského zákoníku.

Žalobce se pro případ, že darovací smlouva bude shledána jako platný právní úkon, dovolával určení neúčinnosti tohoto právního úkonu v důsledku naplnění skutkové podstaty ve smyslu ust. § 242 IZ.

Při hodnocení neúčinnosti právního úkonu je nutno vzít v úvahu to, že skutková podstata neúčinného právního úkonu vymezená v § 242 IZ navazuje na obecnou definici neúčinnosti právního úkonu uvedenou v § 235 IZ. Úvahy vedoucí k závěru o neúčinnosti právního úkonu podle § 242 musí být proto vedeny tak, zda je naplněna skutková podstata neúčinného úkonu vymezená v § 235 odst. 1 IZ.

Podle ust. § 235 IZ jsou neúčinnými právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí (odst. 1). Neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (odst. 2).

Podle ust. § 242 IZ lze odporovat rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám (odst. 1). Má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám (odst. 2).

Z ustanovení § 242 IZ plyne, že odporovat lze právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. Jinými slovy úmysl se vztahuje ke zkrácení uspokojení věřitele a postačí toliko vědomá nedbalost. Přitom u právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je zákonem stanovena vyvratitelná domněnka, že dlužníkův úmysl byl této osobě znám. Zkracujícím jednáním je pak takový právní úkon, kterým dlužník převedl svou věc, právo nebo jinou majetkovou hodnotu na jiného, jestliže vede ke zmenšení majetku dlužníka a jestliže v důsledku tohoto právního úkonu nastalé zmenšení majetku má současně za následek, že věřitel nemůže

ICM R dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku dlužníka, ačkoli-nebýt tohoto úkonu-by se z majetku dlužníka alespoň zčásti uspokojil. Musí být tedy současně naplněny dvě podmínky, a to, že majetek dlužníka má v důsledku odporovatelného právního úkonu objektivně menší hodnotu ve srovnání se stavem před tímto úkonem a současně zmenšení majetku dlužníka má za následek, že věřitel se z tohoto majetku nemůže uspokojit, ačkoli nebýt odporovatelného právního úkonu, byl by se uspokojil (viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 549/2001 ze dne 22.1.2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 64/2002, sp. zn. 30 Cdo 2435/2006 ze dne 5.3.2008, přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu a sp. zn. 21 Cdo 4333/2007 ze dne 12.6.2008, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 30/2009).

Břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že v daném případě dlužnice darovací smlouvou zkrátila možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodnila některé věřitele na úkor jiných, nese žalující insolvenční správce. Přitom rozhodným dnem pro posouzení odporovatelného úkonu je den 01.09.2010, kdy byl povolen na základě darovací smlouvy vklad vlastnického práva ve prospěch žalovaného, k tomuto datu je nutno vyhodnotit všechny rozhodné skutečnosti, včetně možnosti uspokojení pohledávky (pohledávek) věřitele (věřitelů) dlužnice z jejího majetku.

Soud proto žalobce vyzval k tvrzení a označení důkazů, že darovací smlouvou byli zkráceni ostatní věřitelé dlužnice případně, že byl zvýhodněn některý z nich, maje uvedené za nezbytné pro závěr o splnění předpokladů neúčinnosti právního úkonu. V tomto ohledu žalobce pouze uvedl, že ze soupisu majetkové podstaty plyne, že dlužnice neměla v době darování nemovitosti žádný jiný majetek, jediný majetek, který mohl být věřitelům poskytnut k uspokojení, a to jak před zahájením insolvenčního řízení exekucí, tak v rámci insolvenčního řízení, je právě nemovitost, která byla darována žalovanému. Vyvedením této nemovitosti způsobila dlužnice nemožnost uspokojení jiných věřitelů. Současně netvrdil, že hodnota darované nemovitosti je vyšší, než zajištěná pohledávka přihlášeného věřitele Raiffeisenbanky a.s. (přihláška P2). Pokud jde o důkazy, odkázal na dříve označené ve svých podáních, když jiné nemá k dispozici. Z dosud provedených důkazů pak soud závěr o zkrácení možnosti uspokojení jiných věřitelů nebo zvýhodnění některého věřitele na úkor jiných předmětnou darovací smlouvou neučinil.

Soud je s žalovaným zajedno v tom, že v situaci, kdy zástavnímu věřiteli (zde Raiffeisenbance a.s.) vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky (zde pohledávky ze smlouvy o úvěru) ze zástavy (zde nemovitosti)-není nemovitost způsobilá uspokojit jiné pohledávky (nezajištěné pohledávky), jestliže výtěžek zpeněžení nemovitosti může sloužit (s ohledem na její hodnotu) jen k uspokojení pohledávky Raiffeisenbank a.s. (zástavního věřitele). Převedla-li tedy dlužnice nemovitost na žalovaného, nedošlo tím ke zmenšení majetku dlužnice, které by mohlo způsobit zkrácení uspokojení jiných pohledávek, měla-li Raiffeisenbanka a.s. (v době uzavření darovací smlouvy) právo na uspokojení zajištěné pohledávky z nemovitosti, pokud hodnota nemovitosti nepřesahovala výši zajištěné pohledávky a jejího příslušenství (a nelze tedy důvodně předpokládat, že by výtěžek zpeněžení nemovitosti mohl sloužit k uspokojení dalších pohledávek jiných věřitelů), a pokud zástavní právo působilo vůči žalovanému jako nabyvateli nemovitosti (k tomu viz závěr prezentovaný v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 2785/2012 ze dne 30.10.2013).

ICM R

Soud tedy uzavírá, že za situace, kdy k rozhodnému dni 01.09.2010 darovací smlouvou nedošlo k onomu zmenšení majetku dlužnice, které by mohlo způsobit zkrácení uspokojení jiných pohledávek dlužnice, jelikož zástavní věřitel měl právo na uspokojení zajištěné pohledávky a hodnota nemovitosti nepřesahovala výši zajištěné pohledávky a zástavní právo působilo vůči žalovanému, nelze dovozovat ani úmysl dlužnice tyto jiné věřitele zkrátit, ani známost tohoto úmyslu u žalovaného. Odpůrčí žaloba ve smyslu ust. § 242 IZ je tedy nedůvodná a nezbylo, než ji zamítnout.

Vzhledem k tomu, že soud usnesením řízení o žalobě na vyloučení věci (bytu č. 1022/21 v domě č.p. 1022, podílu na společných částech domu a podílu na pozemku, vše v katastrálním území Odry) z majetkové podstaty dlužnice přerušil do pravomocného skončení věci o této odpůrčí žalobě, rozsudek v tomto řízení není rozhodnutím konečným, a proto soud prozatím o nákladech řízení nerozhodoval.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

V Ostravě dne 14.03.2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R