13 ICm 309/2012
13 ICm 309/2012-14 (KSOS 13 INS 19419/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce T-Mobile Czech Republic a.s., se sídlem Praha 4, Tomíčkova 2144/1, IČ: 64949681 proti žalované Mgr. Žanetě Burkotové, se sídlem Karviná, Masarykovo náměstí 38, insolvenční správkyni dlužníka Františka anonymizovano , anonymizovano , bytem Karviná-Fryštát, Fryštátská 72/1, o určení pravosti popřené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že část žalobcovy pohledávky č. 1 ve výši 24.912,40 Kč, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 13 INS 19419/2011 s dlužníkem Františkem anonymizovano , anonymizovano , bytem Karviná-Fryštát, Fryštátská 72/1, přihlášena přihláškou P4 z titulu neuhrazených telekomunikačních služeb, je po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 03.02.2012 domáhal se žalobce určení, že část jeho pohledávky ve výši 24.912,40 Kč, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 13 INS 19419/2011 s dlužníkem Františkem anonymizovano přihlášena přihláškou P4 z titulu neuhrazených telekomunikačních služeb, je po právu. Oponuje závěru insolvenční správkyně o promlčení části pohledávky, argumentoval tím, že mezi účastníky smluvního vztahu (žalobcem jako věřitelem a dlužníkem) jde o obchodní závazek a promlčecí lhůta se řídí ustanovením obchodního zákoníku. Obecná promlčecí doba dle ust. § 397 je 4 roky. Na základě přiložených vyúčtování služeb je zřejmé, že splatnost nejstarší pohledávky z titulu neuhrazených telekomunikačních služeb za dlužníkem nastala dne 29.04.2008. Veškeré pohledávky žalobce byly přihlášeny do insolvenčního řízení přihláškou ze dne 28.11.2011. Pohledávky tak v žádném případě nemohou být promlčeny.

Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout s tím, že je přesvědčena o tom, že k promlčení pohledávek došlo, jelikož dle ust. § 101 občanského zákoníku činí promlčecí doba 3 roky. Účastnická smlouva jako taková je smlouvou inominátní a ustanovení o tom, že se režim smlouvy podřazuje pod obchodní zákoník je dle jejího názoru neplatné, když na jedné straně vystupuje podnikatel a na straně druhé dlužník jako spotřebitel. V návaznosti na neplatnost takové dohody, neboť tato zhoršuje postavení dlužníka jako spotřebitele, je nutné režim účastnické smlouvy podřadit pod režim občanského zákoníku včetně doby promlčení.

Jelikož žalobce i žalovaná neměli proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), rozhodl soud bez jednání v souladu s ust. § 115a o.s.ř. jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 13 INS 19419/2011 soud zjistil, že:

1) usnesením ze dne 14.11.2011 byl zjištěn úpadek dlužníka Františka anonymizovano , insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Žaneta Burkotová a soud povolil řešení úpadku oddlužením, 2) usnesením ze dne 24.02.2012 soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, 3) přihláškou pohledávky, evidovanou pod č. P4, přihlásil žalobce pohledávku z titulu neuhrazených telekomunikačních služeb podle smlouvy ze dne 20.03.2008 k telefonnímu číslu 733138967, celkem ve výši 31.375,40 Kč (sestávající z jistiny 25.462,-Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 5.913,40 Kč), konkrétně se jednalo o vyúčtování telekomunikačních služeb fakturou č. 2857662808 splatnou 29.04.2008 v částce 1.709,-Kč, fakturou č. 2885662908 splatnou 29.05.2008 v částce 11.478,- Kč, fakturou č. 2897013008 splatnou 30.06.2008 v částce 6.897,-Kč a fakturou č. 9308087678 splatnou 25.12.2008 v částce 5.378,-Kč, 4) u přezkumného jednání dne 16.01.2012 insolvenční správkyně popřela co do pravosti pohledávku v částce 24.912,40 Kč pro promlčení, dlužník přihlášenou pohledávku v celém rozsahu uznal,

ICM R

5) dopisem ze dne 17.01.2012 insolvenční správkyně vyrozuměla žalobce o popření části jeho pohledávky, tento dopis byl žalobci doručen 19.01.2012, 6) insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Z účastnické smlouvy č. 10322779 k telefonnímu číslu 733138967 soud zjistil, že žalobce uzavřel s dlužníkem 20.03.2008 smlouvu na dobu určitou, konkrétně na dobu 24 měsíců, jejímž předmětem bylo poskytování telefonních mobilních služeb, dle smlouvy pro výše uvedené telefonní číslo. Konkrétní tarif byl blíže specifikován v ceníku služeb sítě T-Mobile. Žalobce a dlužník se dohodli, že nedílnou součástí účastnické smlouvy jsou všeobecné podmínky společnosti T-Mobile Czech Republic a.s., platný ceník služeb a podnikání. Podle čl. 18.4 všeobecných podmínek se žalobce a dlužník výslovně dohodli, že jejich závazkový vztah, založený účastnickou smlouvou, se řídí zákonem č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, v platném znění.

Z vyúčtování služeb fakturou č. 2857662808 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval dlužníkovi za období od 21.03.2008 do 05.04.2008 telekomunikační služby dne 11.04.2008 se splatností 29.04.2008 v částce 1.709,-Kč.

Z vyúčtování služeb fakturou č. 2885662908 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval dlužníkovi za období od 06.04.2008 do 05.05.2008 telekomunikační služby dne 11.05.2008 se splatností 29.05.2008 v částce 11.478,-Kč.

Z vyúčtování služeb fakturou č. 2897013008 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval dlužníkovi za období od 06.05.2008 do 05.06.2008 telekomunikační služby a smluvní pokutu za prodlení s úhradou dne 11.06.2008 se splatností 30.06.2008 v částce 6.897,-Kč.

Z vyúčtování dokladem č. 9308087678 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval dlužníkovi za období od 05.06.2008 do 21.03.2010 smluvní pokutu dne 11.12.2008 se splatností 25.12.2008 v částce 5.378,-Kč.

V prvé řadě soud konstatuje, že žaloba byla žalobcem podána včas v souladu s vyrozuměním insolvenční správkyně ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání podle ust. § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ).

Jelikož, jak plyne z žaloby a vyjádření k žalobě, skutkový stav nebyl mezi účastníky sporný, tj. nebylo sporné, že žalobce s dlužníkem uzavřel dne 20.03.2008 účastnickou smlouvu č. 10322779, a to k telefonnímu číslu 733138967 na dobu 24 měsíců, kdy nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné smluvní podmínky, a dále nebylo sporné, že žalobce dlužníkovi vyúčtoval telekomunikační služby a smluvní pokutu fakturou č. 2857662808 se splatností 29.04.2008, fakturou č. 2885662908 se splatností 29.05.2008, fakturou č. 2897013008 se splatností 30.06.2008, fakturou č. 9308087678 se splatností 25.12.2008, a že dlužník vyúčtované telekomunikační služby včetně smluvní pokuty ve lhůtě splatnosti nezaplatil, proto žalobce uplatnil svůj nárok u soudu, konkrétně přihláškou v insolvenční věci vedené pod sp.zn. KSOS 13 INS 19419/2011 dne 28.11.2011, zabýval se soud právním posouzením věci, tj. posouzením vznesené námitky promlčení, přičemž dospěl

ICM R k následujícímu závěru. Závazek dlužníka vznikl na základě účastnické smlouvy č. 10322779, a to k telefonnímu číslu 733138967, která byla uzavřena mezi žalobcem a dlužníkem dne 20.03.2008. Tento závazkový vztah se podle dohody smluvních stran řídí obchodním zákoníkem. Obchodní zákoník v § 262 odst. 1 připouští, aby si strany dohodly, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261 obchodního zákoníku, se řídil tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná. Tato dohoda musí mít podle § 262 odst. 2 obchodního zákoníku písemnou formu, nelze ji uzavřít pouze ústně. Navíc je třeba ještě respektovat ust. § 262 odst. 4 obchodního zákoníku, podle kterého je nezbytné použít ustanovení občanského zákoníku, dále zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a další, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem.

Znamená to, že podnikatel (v daném případě žalobce) si může s osobou, která není podnikatelem (dlužníkem), dohodnout, že se na ryze občanskoprávní vztah použije obchodní zákoník. K tomuto kroku také přistoupil žalobce s dlužníkem, kdy do uzavřené smlouvy, resp. její nedílné součásti, vtělili ujednání, že jejich vztah se řídí obchodním zákoníkem. Toto ujednání podle názoru soudu není neplatné jenom proto, že na jedné straně vystupuje podnikatel a na straně druhé dlužník jakožto spotřebitel. Námitku žalované v tomto ohledu tedy nepovažuje za důvodnou, když naopak má za to, že se jedná o platné ujednání ve smyslu § 262 odst. 1 a odst. 2 obchodního zákoníku. Nelze také přehlédnout, že žalovaná ani netvrdila k jakému konkrétnímu zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, mělo dojít.

Tedy soud uzavírá, že závazkový vztah mezi žalobcem a dlužníkem lze posoudit jako nepojmenovanou, a tedy inominátní smlouvu ve smyslu ust. § 269 odst. 2 obchodního zákoníku, když účastníci dostatečně určili předmět svých závazků. Současně však jde o závazkový vztah, který má spotřebitelský charakter, a proto pro něj platí omezení uvedená v ust. § 262 odst. 4 obchodního zákoníku. Tímto ustanovením jsou stanoveny specifické meze působnosti úpravy obchodního zákoníku pro závazkové vztahy, když stanoví, že na spotřebitelské smlouvy je nutno vždy použít ustanovení občanského zákoníku, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Tímto ustanovením je speciálně stanoven vztah úpravy obchodního zákoníku, občanského zákoníku a zvláštních zákonů, směřujících k ochraně spotřebitelů. Podle kogentní úpravy tohoto odstavce se pro obchodní závazkové vztahy, v nichž jednou ze stran je osoba, která není podnikatelem, použijí ustanovení občanského zákoníku a ustanovení zvláštních zákonů, směřujících k ochraně spotřebitele v těch případech, kdy je to ve prospěch strany, která není podnikatelem, tedy podle okolností to ustanovení, které je ve prospěch strany, která není podnikatelem, nebo ta ustanovení, která jsou pro ně výhodnější. V takových případech platí v určitém rozsahu pro smluvní strany dané smlouvy různý právní režim: pro podnikatele platí v plném rozsahu úprava obchodního zákoníku a pro stranu, která není podnikatelem, sice rovněž úprava obchodního zákoníku, ale s odchylkou, že v rozsahu uvedeném v tomto ustanovení a pokud je to v její prospěch, platí, namísto úpravy podle obchodního zákoníku, příslušná ustanovení občanského zákoníku a zvláštních právních předpisů k ochraně spotřebitele. Půjde zejména o úpravu odpovědnosti, a to především o odpovědnost nepodnikatele za škodu, vzniklou v důsledku porušení závazku. Uvedené ustanovení však nelze v žádném případě vykládat tak, že by spotřebiteli umožňovalo

ICM R vybírat si libovolně, kdy a v jakém rozsahu svůj závazkový vztah podřídí občanskému a kdy obchodnímu zákoníku. Takovýto výklad by vnášel do právních vztahů tak zásadní nejistotu, že mu nelze přisvědčit. Soud proto dospěl k závěru, že u dané inominátní smlouvy je nutno použít pro promlčení úpravu obchodního zákoníku bez ohledu na spotřebitelský charakter smlouvy. Ustanovení o promlčecí době totiž není ustanovením, které by směřovalo k ochraně spotřebitele, a proto není možné dovozovat pro tuto otázku užití úpravy občanského zákoníku, konkrétně § 101 občanského zákoníku (shodně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 3337/2010 a sp. zn. 23 Cdo 1750/2010) . Promlčecí doba se v tomto případě řídí ust. § 397 obchodního zákoníku a je čtyřletá. Proto závazek dlužníka, kdy splatnost nestarší pohledávky žalobce nastala ke dni 29.04.2008 a veškeré pohledávky žalobce byly přihlášeny do insolvenčního řízení přihláškou doručenou soudu 28.11.2011, není promlčen.

S přihlédnutím ke shora uvedené argumentaci, kdy soud nesdílí názor insolvenční správkyně, že právo žalobce je promlčeno, bylo určeno, že část žalobcovy pohledávky č. 1 ve výši 24.912,40 Kč z titulu neuhrazených telekomunikačních služeb, včetně zákonných úroků z prodlení, je po právu.

Úspěšnému žalobci vůči žalované nebyla podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznána náhrada nákladů řízení, a to pro nákladovou imunitu insolvenční správkyně v souladu s ust. § 202 odst. 1 IZ, když podmínky pro aplikaci odst. 2 tohoto ustanovení shledány nebyly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

V Ostravě dne 20.08.2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v.r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R