13 ICm 2117/2011
13 ICm 2117/2011-96 (KSOS 13 INS 7571/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce PROFI CREDIT Czech, a.s., se sídlem Praha 1, Klimentská 1216/46, IČ 61860069, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovanému Ing. Marku Třískovi, se sídlem Šumperk, Okružní 2953/20, insolvenčnímu správci dlužnice Evy anonymizovano , anonymizovano , bytem Zvole 118, zastoupenému JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem Šumperk, Starobranská 4, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že část pohledávky č. 5 ve výši 52.272,90 Kč z titulu nedoplatku podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100356687, nákladů rozhodčího řízení, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 13 INS 7571/2011 s dlužnicí Evou anonymizovano , anonymizovano , bytem Zvole 118, přihlášena přihláškou P4, je po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná, se zamítá.

II. Žaloba, aby bylo určeno, že část pohledávky č. 6 ve výši 52.646,85 Kč z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100356687, zákonného úroku z prodlení, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 13 INS 7571/2011 s dlužnicí Evou anonymizovano , anonymizovano , bytem Zvole 118, přihlášena přihláškou P4, je po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 30.538,87 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet jeho zástupce.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 11.08.2011 domáhal určení, že jeho pohledávky, a to část pohledávky č. 1 ve výši 61.666,60 Kč, část pohledávky č. 2 ve výši 54.359,67 Kč, pohledávka č. 3 ve výši 43.365,-Kč, část pohledávky č. 4 ve výši 54.337,63 Kč, část pohledávky č. 5 ve výši 52.272,90 Kč a část pohledávky č. 6 ve výši 52.646,85 Kč, byly do insolvenčního řízení vedeného s dlužnicí Evou anonymizovano přihlášeny po právu, a to jako pohledávky nezajištěné a vykonatelné. Důvodnost žaloby opíral žalobce v prvé řadě o argument, že všechny přihlášené pohledávky jsou vykonatelné na základě rozhodčích nálezů a z pohledu ust. § 199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) nelze provést jiné právní posouzení věci, než provedl rozhodce.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Setrval na závěru, že všechny pohledávky jsou nevykonatelné, neboť rozhodčí nálezy jsou nicotné pro neplatnost rozhodčích smluv. Pokud jde o smluvní odměnu ve všech třech smlouvách o úvěru, považoval ji za sjednanou neplatně a v rozporu s dobrými mravy (ust. § 39 občanského zákoníku). Ve vztahu k požadovaným smluvním pokutám ve výši 50 % z úvěru namítal jejich nepřiměřenost a současně neplatnost pro rozpor s dobrými mravy. Dále poukazoval na to, že pokud si věřitel s dlužníkem sjednal na počátku úvěrového vztahu pevnou smluvní odměnu, co by kapitalizovaný úrok, došlo tak dohodnutou konstrukcí k obcházení ust. § 170 IZ a jde proto o rozpor se zákonem.

Krajský soud rozsudkem ze dne 28.03.2013, č.j.-41 (KSOS 13 INS 7571/2011) zamítl žalobu, aby bylo určeno, že část pohledávky č. 1 ve výši 61.666,60 Kč z titulu nedoplatku podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100316918 a nákladů rozhodčího řízení, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 13 INS 7571/2011 s dlužnicí Evou anonymizovano přihlášena přihláškou č. P4, je po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná (výrok I.), zamítl žalobu, aby bylo určeno, že část pohledávky č. 2 ve výši 54.359,67 Kč z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100316918, zákonného úroku z prodlení, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 13 INS 7571/2011 s dlužnicí Evou anonymizovano přihlášena přihláškou č. P4, je po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná (výrok II.), zamítl žalobu, aby bylo určeno, že pohledávka č. 3 ve výši 43.365 Kč z titulu nedoplatku podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100263406, zákonného úroku z prodlení a nákladů rozhodčího řízení, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 13 INS 7571/2011 s dlužnicí Evou anonymizovano přihlášena přihláškou č. P4, je po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná (výrok III.), zamítl žalobu, aby bylo určeno, že část pohledávky č. 4 ve výši 54.337,63 Kč z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100263406, zákonného úroku z prodlení, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 13 INS 7571/2011 s dlužnicí Evou anonymizovano přihlášena přihláškou č. P4, je po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná (výrok IV.), určil, že část pohledávky č. 5 ve výši 52.272,90 Kč z titulu nedoplatku podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100356687,

ICM R nákladů rozhodčího řízení, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 13 INS 7571/2011 s dlužnicí Evou anonymizovano přihlášena přihláškou č. P4, je po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná (výrok V.), určil, že část pohledávky č. 6 ve výši 52.646,85 Kč z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100356687, zákonného úroku z prodlení, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 13 INS 7571/2011 s dlužnicí Evou Rattyovou přihlášena přihláškou č. P4, je po právu jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná (výrok VI.) a zavázal žalobce zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 5.278,-Kč (výrok VII.).

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání směřující výslovně toliko proti výrokům V., VI., a VII. Namítal, že soud prvního stupně věc ohledně nároků uplatněných ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100356687 nesprávně právně posoudil s tím, že rozhodčí doložka sjednaná v této smlouvě je neplatná, protože nestanoví jednoznačná transparentní pravidla pro určení osoby rozhodce a nezaručuje práva srovnatelná s řízením, které by bylo na místě v případě, kdyby se spotřebitel k ujednání ve spotřebitelské smlouvě nezavázal. Úvěrová smlouva včetně rozhodčí doložky má povahu formulářové smlouvy, jejíž obsah je jednostranně určen poskytovatelem úvěru, který určil pouze jemu vyhovující osoby možných rozhodců. Dlužnice jednající pod tlakem finanční tísně neměla žádnou možnost prosadit jakékoliv změny formulářových smluvních podmínek, dlužnice neměla možnost ovlivnit obsah úvěrové smlouvy ani rozhodčí doložky, a tudíž ani osobu určeného rozhodce. V posuzovaném případě ust. § 199 odst. 2 IZ nebrání přezkoumání pravosti a výše přihlášených pohledávek č. 5 a č. 6, neboť se nejedná o jiné právní posouzení věci . Předmětný rozhodčí nález neobsahuje žádné akceptovatelné právní posouzení věci, neboť posouzení lichevní smlouvy jako smlouvy legální je natolik extrémním vybočením rozhodce z jeho pravomoci, že k takovému právnímu názoru nelze vztahovat právní účinky žádného zákona, tedy ani ust. § 199 odst. 2 IZ. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích V. a VI. změnil tak, že žaloba bude i v tomto rozsahu zamítnuta.

Žalobce navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích jako věcně správný potvrdil. Uvedl, že rozhodčími doložkami sjednávanými žalobcem se opakovaně zabýval Ústavní soud ČR, který dospěl k závěru, že rozhodčí doložky jsou v pořádku a jsou v souladu s názorem vyjádřeným Nejvyšším soudem ČR ve sjednocujícím stanovisku sp. zn. 30 Cdo 1945/2010 a odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 2457/11, IV. ÚS 1281/12, IV. ÚS 3368/12, IV. ÚS 2518/12, IV. ÚS 227/13, IV. ÚS 297/13, II. ÚS 3413/12. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.10.2013, sp.zn. 23 Cdo 2447/2011, v němž Nejvyšší soud ČR uvedl, že pokud v rozhodčí doložce není garantována ústnost a dvojinstančnost rozhodčího řízení, není to na újmu její platnosti. Zdůraznil, že namítaná rozhodčí doložka je platná s tím, že Nejvyšší soud ČR ve svých rozhodnutích opakovaně vyložil, že podmínkou pro to, aby majetkový spor mezi účastníky byl vyňat z pravomoci soudů a mohl být rozhodnut v rozhodčím řízení, je jen existence rozhodčí smlouvy, a pouze pokud tu rozhodčí smlouva vůbec není, nemá rozhodce pravomoc o majetkovém sporu rozhodnout a jeho případný nález je aktem nicotným (nulitním). Poukázal také na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 27.03.2012, sp.zn. IV. ÚS 2457/11, v němž Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv dlužnice v rámci rozhodčího řízení a na aktuální rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23.05.2013, sp. zn. II. ÚS 3413/12, které shledalo rozhodčí doložky společnosti žalobce s konkrétním výčtem rozhodců za platné a zdůraznil, že podle čl. 89 odst. 2 Ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního

ICM R soudu závazná pro všechny orgány i osoby. Ve smyslu ust. § 199 IZ pak je možno v řízení u vykonatelné pohledávky uplatnit jen skutečnosti, které dlužník neuvedl v nalézacím řízení. Platnost či neplatnost některých ujednání ve smlouvě je přitom právním posouzením, a proto insolvenčnímu správci jiné právní hodnocení u vykonatelných pohledávek nepřísluší. Soud se proto nemůže zabývat předmětnou smlouvou o úvěru a jednotlivými nároky z ní vyplývajícími, a to proto, že pohledávka je vykonatelná.

Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že přezkoumávaná rozhodčí doložka je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem (§ 39 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013), rozhodčí nález vydaný rozhodcem Mgr. Markem Landsmannem na základě této neplatné rozhodčí doložky nemůže zakládat vykonatelnost pohledávek žalobce č. 5 a č. 6 a zejména pak nemůže být ani překážkou přezkumu v soudním řízení, a to přesto, že dlužnice nepodala žalobu na zrušení rozhodčího nálezu. Pohledávky žalobce č. 5 a č. 6 přihlášené do insolvenčního řízení dlužnice jsou pohledávkami nevykonatelnými, a proto není správný závěr soudu prvního stupně o tom, že v důsledku pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu se nelze ve smyslu ustanovení § 199 odst. 2 IZ zabývat námitkami žalovaného ohledně těchto pohledávek uplatněnými v rámci jejich přezkumu, tedy jejich jiným právním posouzením. Z uvedených důvodů pak Vrchní soud v Olomouci (jako soud odvolací) usnesením ze dne 27.02.2014, č.j. 11 VSOL 99/2013-81 (KSOS 13 INS 7571/2011) rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích V., VI. a VII. podle ustanovení § 219a odst. 2 o.s.ř. zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Po zrušení části rozsudku soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce, neboť se k jednání nedostavil (z důvodů dopravních svou neúčast u jednání řádně omluvil, o odročení jednání nežádal) v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

Žalovaný na veškeré své dosavadní argumentaci v dalším řízení setrval, přičemž navrhoval, aby žaloba ve vztahu k určení, že část pohledávky č. 5 a část pohledávky č. 6 je po právu, byla zamítnuta.

Z listin ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 13 INS 7571/2011 soud zjistil (a mezi účastníky nebylo sporné), že:

1) Usnesením ze dne 18.05.2011 byl zjištěn úpadek dlužnice Evy anonymizovano , insolvenčním správcem byl ustanoven Ing. Marek Tříska a soud povolil řešení úpadku oddlužením. 2) Usnesením ze dne 27.09.2011 ve znění opravného usnesení ze dne 26.10.2011 bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. 3) Přihláškou pohledávky č. P4 doručenou insolvenčnímu soudu dne 14.06.2011 přihlásil žalobce do insolvenčního řízení s dlužnicí (mimo jiné) pohledávky, které označil jako vykonatelné (dle rozhodčích nálezů), a to pohledávku č. 5 celkem ve výši 91.630,-Kč sestávající z nedoplatku podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100356687 ve výši 88.648,-Kč, zákonného úroku z prodlení od 07.02.2011 do úpadku 18.05.2011 ve výši 1.882,-Kč a nákladů rozhodčího řízení 1.100,-Kč, pohledávku č. 6 ve výši 54.722,-Kč z titulu nedoplatku na smluvních pokutách podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100356687 ve výši 2.032,-Kč (bod 13.1

ICM R

písmeno a) a písmeno b) smluvních ujednání) a ve výši 51.552,-Kč (bod 13.4 smluvních ujednání) a zákonného úroku z prodlení ve výši 1.138,-Kč. 4) U přezkumného jednání dne 21.07.2011 byla žalobcova pátá pohledávka co do částky 52.272,90 Kč (smluvní odměna a náklady rozhodčího řízení) a šestá pohledávka co do částky 52.646,85 Kč (smluvní pokuta ve výši 50 % a zákonný úrok z prodlení) insolvenčním správcem popřena. Insolvenční správce je zařadil na přezkumné jednání jako nevykonatelné, neboť ujednání smluvních podmínek, ve kterých byla sjednána rozhodčí doložka, považoval za neplatné dle ust. § 39 občanského zákoníku pro obcházení zákona a stejně tak pro rozpor s ust. § 56 občanského zákoníku. Na základě neplatných rozhodčích doložek nemohl být nikdy platně vydán rozhodčí nález a nemohlo být rozhodnuto o nákladech rozhodčího řízení. Kromě těchto nákladů pak insolvenční správce u pohledávky č. 5 popřel smluvní odměnu, a to pro rozpor s dobrými mravy, když měl za to, že ujednání o smluvní odměně za poskytnutí úvěru se snaží zastírat pravý smysl odměny, která zde odpovídá nepřiměřeně vysokému úroku (místo popřené smluvní odměny insolvenční správce u pohledávky č. 5 uznal nárok na úrok ve výši odpovídající zákonnému úroku z prodlení počítaný ze skutečně poskytnutých finančních částek), a dále insolvenční správce, pokud jde o pohledávku č. 6 uznal věřiteli nárok na úhradu vyúčtovaných penalizačních faktur se zákonnými úroky z prodlení počítanými z těchto penalizačních faktur, pokud jde o zbylou smluvní pokutu (50 % z nominální hodnoty úvěru) se zákonnými úroky z prodlení, tato byla popřena proto, že insolvenční správce považoval ujednání v bodě 13.4 za neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 občanského zákoníku) a pro rozpor s ust. § 56 občanského zákoníku. Dlužnice pohledávku č. 5 a č. 6 uznala v plné výši. 5) Insolvenční správce vyrozuměl žalobce o popření části pohledávky č. 5 a č. 6 dopisem ze dne 21.07.2011 podle ust. § 197 odst. 2 IZ, který byl žalobci doručen dle razítka pošty a podpisu vydávajícího pracovníka dne 26.07.2011. 6) Insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně a včas přihlásil přihláškou P4 své pohledávky č. 5 a č. 6, které žalovaný částečně popřel. Všechny pohledávky byly přezkoumány jako nevykonatelné. Žalobce včas uplatnil své právo žalobou u soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání podle ust. § 198 odst. 1 IZ. Žaloba směřuje správně proti insolvenčnímu správci.

V dalším řízení se proto soud prvního stupně (vázán právním názorem odvolacího soudu, že sporné pohledávky nejsou vykonatelné) zabýval znovu otázkou, zda sporná část pohledávky č. 5 ve výši 52.272,90 Kč z titulu nedoplatku podle smlouvy o úvěru, nákladů rozhodčího řízení a sporná část pohledávky č. 6 ve výši 52.646,85 Kč z titulu smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení, které vycházely z jedné smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100356687, jsou po právu, přičemž dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100356687 ze dne 15.05.2010 a smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společností žalobce č. V01052010 vzal soud za prokázáno, že žalobce jako věřitel uzavřel s úvěrovým dlužníkem Jaroslavem Rattayem a spoludlužnicí Evou anonymizovano (oba byli označeni rodným číslem) smlouvu, na jejímž základě se zavázal dlužníkovi poskytnout (vyplatit) částku 50.000,-Kč za smluvní odměnu 53.104,-Kč. Úvěrový dlužník se spoludlužnicí se peněžní prostředky ve výši

ICM R

103.104,-Kč zavázali společně a nerozdílně splácet v 36 měsíčních splátkách po 2.864,-Kč, předpokládané RPSN činilo 71,33 %. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly dle dohody smluvních stran (věřitele, dlužníka Jaroslava Rattaye a spoludlužnice Evy anonymizovano ) smluvní ujednání. Ze smluvních ujednání jakožto nedílné součásti úvěrové smlouvy soud dále zjistil, že pro případ porušení povinnosti řádně a včas splácet splátky úvěru byly ve smluvních ujednáních dohodnuty tři samostatné smluvní pokuty, a to v bodě 13.1a) 8 % z výše splátky při prodlení se zaplacením splátky 15 dnů po termínu splatnosti, v bodě 13.1b) 13 % z výše splátky při prodlení se zaplacením splátky 30 dnů po termínu splatnosti a v bodě 13.4 ve výši 50 % ze schválené výše úvěru pro případ prodlení s úhradou splátky déle než 35 dnů. Dle dohody smluvních stran, právo na zaplacení této smluvní pokuty vzniká pouze jedenkrát. Bod 13.3b) smluvních ujednání obsahuje také ujednání o tom, kdy je možné úvěr předčasně zesplatnit.

Ze splátkového kalendáře ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100356687 a upřesnění parametrů revolvingového úvěru ze dne 25.05.2010 soud zjistil, že žalobce jako věřitel oznámil úvěrovému dlužníkovi Jaroslavu anonymizovano a spoludlužnici Evě anonymizovano parametry revolvingového úvěru, které se lišily od původní smlouvy o úvěru pouze v RPSN, které nyní činilo 71,09 %. Splátky ve výši 2.864,-Kč měsíčně měly být hrazeny vždy k 25. dni v měsíci počínaje 25.06.2010 a konče 25.05.2013.

Z faktur č. 910054709, 911007807, 911013414 soud zjistil, že žalobce jako věřitel vyúčtoval úvěrovému dlužníkovi Jaroslavu anonymizovano smluvní pokuty na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100356687, a to 8 % ze splátky č. 4-229,12 Kč, 8 % ze splátky č. 5-229,12 Kč, 13 % ze splátky č. 5-372,32 Kč, 8 % ze splátky č. 6-229,12 Kč, 13 % ze splátky č. 6-372,32 Kč, 8 % ze splátky č. 7-229,12 Kč, 13 % ze splátky č. 7-372,32 Kč a 50 % z výše úvěru 51.552,-Kč.

Z dopisů ze dne 25.01.2011 soud zjistil, že věřitel (žalobce) úvěrovému dlužníkovi Jaroslavu anonymizovano a spoludlužnici Evě anonymizovano na adresu uvedenou ve smlouvě oznámil, že došlo k zesplatnění veškerých jejich závazků ze smlouvy o úvěru č. 9100356687, a to pro závažné porušení smlouvy o revolvingovém úvěru neplněním závazku dle splátkového kalendáře, přičemž celková výše dluhu činila 142.232,-Kč a sestávala ze zbývajících dlužných splátek dle splátkového kalendáře 88.648,-Kč, neuhrazených penalizačních faktur 2.032,-Kč, smluvní pokuty ve výši 50 % z úvěru 51.552,-Kč.

Z karty klienta-Jaroslava Rattaye ke smlouvě č. 9100356687 soud zjistil, že na základě této smlouvy byla vyplacena dne 25.05.2010 úvěrovému dlužníku částka 50.000,-Kč, přičemž splaceno zatím bylo pouze 14.456,-Kč. Poslední úhrada proběhla 30.11.2010.

S ohledem na takto zjištěný skutkový stav (který nebyl mezi účastníky sporný) zabýval se soud právním posouzením věci. V dané věci je nepochybné, že žalobce jako věřitel jednal při uzavírání a plnění smlouvy o revolvingovém úvěru v rámci své podnikatelské činnosti a dlužník a spoludlužnice ji neuzavírali jako podnikatelé. Při hodnocení smlouvy, která byla uzavřena mezi věřitelem, úvěrovým dlužníkem a spoludlužnicí Evou anonymizovano , dospěl soud k závěru, že v tomto případě se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, podléhající režimu obchodního zákoníku (ve znění do 31.12.2013) a režimu zákona o spotřebitelském úvěru č. 321/2001 Sb. (ve znění účinném k datu uzavření smlouvy), a tato obsahuje podstatné náležitosti smlouvy dle ust. § 497 obchodního zákoníku, tj. závazek

ICM R věřitele poskytnout na žádost druhé smluvní strany v její prospěch finanční prostředky a závazek dlužníka a spoludlužnice poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit z nich úroky (nazvanou jako smluvní odměna), přičemž pro vznik smlouvy stačí dohoda účastníků o těchto náležitostech.

Vzhledem k tomu, že se jedná o nebankovní úvěr, je zásadní pro rozhodnutí v této věci dále úvaha, jaká je přiměřená výše ceny peněz (úroku), poskytnutých věřitelem dlužníkovi. Při posuzování této otázky je třeba vyjít jednak z výše poskytnutých peněžních prostředků, výše jednotlivé měsíční splátky, celkové doby splácení a rovněž z osobních a ekonomických poměrů dlužníka či spoludlužnice ke dni uzavření smlouvy. Úvěrový dlužník ani spoludlužnice Eva anonymizovano přitom v rámci úvěrové smlouvy neuvedli žádné údaje o svých osobních a majetkových poměrech.

V daném případě u smlouvy o úvěru č. 9100356687 úroková sazba (kterou věřitel nazývá smluvní odměnou za poskytnutí úvěru) na jeden rok splácení úvěru u smlouvy mezi věřitelem a dlužníkem a spoludlužnicí, při měsíční splátce 2.864,-Kč, délce úvěru 36 měsíců a výši úvěru 50.000,-Kč (tj. částky, která byla vyplacena), činí dle propočtu soudu za použití splátkového kalkulátoru (pro výpočet úrokové sazby) dostupného na stránkách www.finance.cz 55,07 % ročně. Takovouto sazbu soud považuje zcela evidentně za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy, a tedy neplatnou podle ust. § 39 občanského zákoníku (ve znění do 31.12.2013).

Soud si je sice vědom, že právní otázka, zda u úvěrové smlouvy s nemravnými úroky (nemravnou cenou peněz) lze oddělit tu část, která upravuje poskytnutí a vrácení jistiny od části, upravující majetkový prospěch poskytovatele úvěru, a zda lze posuzovat samostatně platnost obou těchto částí právního úkonu, byla v judikatuře Nejvyššího soudu ČR již vyřešena (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Cdo 4498/2007 ze dne 10.12.2008 a sp.zn. 32 ICdo 12/2012 ze dne 28.02.2013), avšak v tomto konkrétním případě dospěl k závěru, že je nutno na celou smlouvu o úvěru nahlížet jako na smlouvu lichevní, nemravnou a tedy absolutně neplatnou podle ust. § 39 občanského zákoníku (ve znění do 31.12.2013) z následujících důvodů. Pokud jde o samotnou definici lichvy, tak tento soud ji spojuje s případem, kdy někdo zneužije nezkušenosti, lehkomyslnosti, tísně či obdobného jiného stavu druhé smluvní strany a vytěží z toho protiplnění, jehož majetková hodnota je v hrubém nepoměru k tomu, co poskytl (věřitel vyplatil dlužníkovi 50.000,-Kč a celková splatná částka i s úroky činila 103.104,-Kč). Za situace, kdy úroková sazba na jeden rok splácení úvěru u smlouvy mezi věřitelem na straně jedné a dlužníkem a spoludlužnicí na straně druhé činila 55,07 % ročně, má tento soud za to, že takto sjednaný úrok, navíc skrytě pod pojmem smluvní odměna za poskytnutí úvěru, nezohledňuje základní cenu peněz, režijní náklady poskytovatele úvěru ani individuální riziko nesplácení úvěru příjemcem. U žalobce jako podnikatele poskytujícího nebankovní úvěry, tedy v daném případě, šlo o jednání, a to minimálně ve formě nepřímého úmyslu, které s přihlédnutím k okolnostem případu, kdy spoludlužnice i dlužník je spotřebitelem, a tedy osobou nezkušenou, a zjištěnému hrubému nepoměru ve vzájemném plnění, vytěsňuje jakékoliv úvahy o tom, že se jednalo o projev běžného (standardního) jednání, obvyklého při uzavírání úvěrové smlouvy mezi uvážlivě jednajícími osobami, a současně nevnáší žádné pochybnosti o tom, že toto jednání v daném místě a čase mezi smluvními stranami již překročilo pravidla slušnosti a poctivosti, a tedy je v kolizi s dobrými mravy.

ICM R

Jelikož na celou smlouvu o úvěru nahlíží soud jako na neplatný právní úkon, nelze ze smlouvy dovozovat žádné nároky, tedy ani na smluvní pokutu, která předpokládá platný hlavní závazek, je proto nutné na vzájemné vypořádání účastníků smlouvy aplikovat ustanovení o vydání bezdůvodného obohacení (vydání plnění z neplatné smlouvy).

Ve vztahu k pohledávce č. 5 proto platí, že pokud na původně poskytnutý úvěr 50.000,-Kč bylo splaceno 14.456,-Kč a insolvenční správce uznal 39.357,10 Kč, je zjevné, že žádnou další částku z titulu vypořádání bezdůvodného obohacení žalobci přiznat nelze.

Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je ve vztahu k určení popřené části pohledávky č. 5 ve výši 52.272,90 Kč z titulu nedoplatku podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100356687 nedůvodná. Nedůvodná je rovněž ve vztahu k popřeným nákladům rozhodčího řízení, a to s ohledem na závěry vrchního soudu formulované ve zrušovacím usnesení.

Vycházeje z úvah o neplatnosti hlavního závazku, tj. smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100356687, soud uzavírá, že žaloba je nedůvodná také ve vztahu k určení části pohledávky č. 6 ve výši 52.646,85 Kč z titulu smluvní pokuty (jakožto akcesorického závazku) se zákonným úrokem z prodlení.

Pokud jde o náklady řízení, nutno konstatovat, že žalovaný má podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na účelně vynaložené náklady řízení, neboť byl úspěšný v celém rozsahu. Žalobce je proto povinen žalovanému nahradit náklady řízení, které sestávají:

-z nákladů na zastupování žalovaného advokátem před soudem prvního stupně dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31.12.2012 při dvou úkonech právní služby po 2.100,-Kč (příprava a převzetí věci, vyjádření k žalobě), a podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od 01.01.2013 při jednom úkonu právní služby po 3.100,-Kč (účast u jednání 19.03.2013), tří režijních paušálů po 300,-Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., cestovného k jednání soudu dne 19.03.2013 osobním motorovým vozidlem při délce cesty ze Šumperku do Ostravy a zpět 318 km, spotřebě nafty dle technického průkazu, ceně pohonných hmot a ceně náhrady za použití vozidla dle vyhlášky, tj. celkem 2.130,- Kč, náhrady za ztrátu času dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za cestu k jednání 19.03.2013 800,-Kč (8 půlhodin po 100,-Kč), náhrady za 21% DPH 2.337,30 Kč, jelikož zástupce žalovaného prokázal, že je jejím plátcem, -z nákladů na zastupování žalovaného advokátem před odvolacím soudem podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od 01.01.2013 při dvou úkonech právní služby po 3.100,-Kč (odvolání, účast u jednání 26.02.2014), 2 režijních paušálů po 300,-Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., cestovného ve výši 774,-Kč k jednání dne 26.02.2014 osobním motorovým vozidlem (při délce cesty z Šumperku do Olomouce a zpět 120 km, základní sazbě náhrady 3,70 Kč za 1 km, ceně za 1 litr benzínu Natural 95-35,70 Kč, spotřebě 7,7 litrů na 100 km), náhrady za ztrátu času dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 400,-Kč (4 půlhodiny po 100,-Kč) a náhrady za 21% DPH ve výši 1.674,60 Kč, jelikož zástupce žalovaného prokázal, že je jejím plátcem. -z nákladů na zastupování žalovaného advokátem u soudu prvního stupně po částečném zrušení rozsudku odvolacím soudem podle ust. § 9 odst. 4 písm. c)

ICM R

vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od 01.01.2013 při jednom úkonu právní služby po 3.100,-Kč (účast u jednání 15.08.2014), 1 režijního paušálu po 300,-Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., cestovného ve výši 1.934,67 Kč k jednání dne 15.08.2014 osobním motorovým vozidlem (při délce cesty z Šumperku do Ostravy a zpět 300 km, základní sazbě náhrady 3,70 Kč za 1 km, ceně za 1 litr benzínu Natural 95-35,70 Kč, spotřebě 7,7 litrů na 100 km), náhrady za ztrátu času dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 800,-Kč (8 půlhodin po 100,-Kč), náhrady za 21 % DPH ve výši 1.288,30 Kč, jelikož zástupce žalovaného prokázal, že je jejím plátcem.

Souhrnná výše náhrady účelně vynaložených nákladů žalovaného činí 30.538,87 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je pak žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů na účet zástupce žalovaného. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a činí 3 dny, přičemž její počátek je vázán na právní moc tohoto rozsudku, jelikož nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 15.08.2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R