13 ICm 1894/2011
13 ICm 1894/2011-106 (KSOS 13 INS 5633/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce PROFI CREDIT Czech, a.s., se sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1, IČ: 61860069, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti žalovanému Ing. Marku Třískovi, se sídlem Okružní 2953/20, Šumperk, insolvenčnímu správci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Zvole 118, zastoupeného JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem Starobranská 4, Šumperk, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že část pohledávky č. 3 ve výši 52.825,80 Kč z titulu nedoplatku podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100356687, nákladů rozhodčího řízení, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 13 INS 5633/2011 s dlužníkem Jaroslavem anonymizovano , anonymizovano , bytem Zvole 118, přihlášena přihláškou P2, je po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná, se zamítá.

II. Žaloba, aby bylo určeno, že část pohledávky č. 4 ve výši 52.427,40 Kč z titulu nedoplatku na smluvní pokutě podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100356687, zákonného úroku z prodlení, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 13 INS 5633/2011 s dlužníkem Jaroslavem anonymizovano , anonymizovano , bytem Zvole 118, přihlášena přihláškou P2, je po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 30.685,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet jeho zástupce.

O d ů v o d n ě n í:

Předmětem řízení po zrušení části rozsudku Krajského soudu v Ostravě č.j. 13 ICm 1894/2011-41 ze dne 28.03.2013 ve výrocích III., IV. a VII. usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28.11.2013, č.j. 12 VSOL 100/2013-85, podle ustanovení § 219a odst. 2 o.s.ř. zůstalo (pokud jde o věc samu) určení, že část pohledávky č. 3 ve výši 52.825,80 Kč z titulu nedoplatku podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100356687, nákladů rozhodčího řízení, která byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 13 INS 5633/2011 s dlužníkem Jaroslavem anonymizovano , je po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná a dále určení, že část pohledávky č. 4 ve výši 52.427,40 Kč z titulu nedoplatku na smluvní pokutě podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100356687, zákonného úroku z prodlení, která byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 13 INS 5633/2011 s dlužníkem Jaroslavem anonymizovano , je po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná.

Vrchní soud v Olomouci (jako soud odvolací) totiž, na rozdíl od soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že přezkoumávaná rozhodčí doložka je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem (§ 39 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013), rozhodčí nález vydaný rozhodcem Mgr. Markem Landsmannem na základě této neplatné rozhodčí doložky nemůže zakládat vykonatelnost pohledávek žalobce č. 3 a č. 4 a zejména pak nemůže být ani překážkou přezkumu v soudním řízení, a to přesto, že dlužník nepodal žalobu na zrušení rozhodčího nálezu. Pohledávky žalobce č. 3 a č. 4 přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka jsou pohledávkami nevykonatelnými, a proto není správný závěr soudu prvního stupně o tom, že v důsledku pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu se nelze ve smyslu ustanovení § 199 odst. 2 IZ zabývat námitkami žalovaného ohledně těchto pohledávek uplatněnými v rámci jejich přezkumu, tedy jejich jiným právním posouzením.

Žalobce navrhoval, aby soud i poté, co vrchní soud zhodnotil pohledávky jako nevykonatelné, žalobě vyhověl. A to zejména z toho důvodu, že žalobce s dlužníkem svobodně sjednal obsah smlouvy a přihlášené pohledávky z těchto svobodných projevů vůle vyplývají. Ke smluvní odměně uvedl, že byla sjednána platně, a ve výši obvyklé tomuto typu nebankovních spotřebitelských úvěrů. Vrchní soud v Olomouci opakovaně rozhodl tak, že přiměřená smluvní odměna odpovídá ročnímu úroku 40 %. Jelikož ještě před rozhodnutím o úpadku došlo k zesplatnění úvěru pro dlužníkovo prodlení se splácením, tzv. odúročení nepřichází v úvahu. Rovněž smluvní pokutu považoval za přiměřenou s ohledem na skutečnost, že zajišťovala prakticky jedinou povinnost dlužníka, a že úvěr nebyl zajištěn zástavním či jiným věcným právem. S ohledem na probíhající insolvenční řízení a na to, jaká již v době uzavření smlouvy byla pravděpodobnost, že dlužník může podat návrh na oddlužení, není ani výše škody, která věřiteli mohla vzniknout, v žádném nepoměru ke sjednané výši smluvní pokuty.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, když posuzovaná úvěrová smlouva jako celek má lichevní povahu. Přihlášené pohledávky, a to jak z titulu smluvní odměny, tak z titulu

ICM R smluvní pokuty, jsou vyvozovány z neplatných smluvních ujednání, když je zcela neakceptovatelné, aby byl považován úrok, resp. RPSN v 5násobné výši oproti obvyklé výši úroků u srovnatelných úvěrů poskytovaných bankami za přiměřený, rovněž tak smluvní pokuta je v nemravné výši.

Z listin ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 13 INS 5633/2011 soud zjistil, že:

1) Usnesením ze dne 28.04.2011 byl zjištěn úpadek dlužníka Jaroslava anonymizovano , insolvenčním správcem byl ustanoven Ing. Marek Tříska a soud povolil řešení úpadku oddlužením. 2) Usnesením ze dne 27.09.2011 ve znění opravného usnesení ze dne 26.10.2011 bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. 3) Přihláškou pohledávky č. P2 doručenou insolvenčnímu soudu dne 16.05.2011 přihlásil žalobce do insolvenčního řízení s dlužníkem (mimo jiné) vykonatelnou pohledávku č. 3 celkem ve výši 91.254,-Kč sestávající z nedoplatku podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100356687 ve výši 88.648,-Kč, zákonného úroku z prodlení 1.506,-Kč a nákladů rozhodčího řízení 1.100,-Kč a vykonatelnou pohledávku č. 4 ve výši 54.494,-Kč sestávající z nedoplatku na smluvních pokutách podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100356687 ve výši 53.584,-Kč (bod 13.1 písmeno a) a písmeno b) smluvních ujednání a bod 13.4 smluvních ujednání) a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 910,-Kč. 4) U přezkumného jednání dne 28.06.2011 byla insolvenčním správcem žalobcova třetí pohledávka co do částky 52.825,80 Kč (smluvní odměna a náklady rozhodčího řízení) a čtvrtá pohledávka co do částky 52.427,40 Kč (smluvní pokuta ve výši 50% a zákonný úrok z prodlení) popřena. Pohledávky insolvenční správce považoval za nevykonatelné, neboť ujednání smluvních podmínek, ve kterých byla sjednána rozhodčí doložka, považoval za neplatné. Na základě neplatných rozhodčích doložek nemohl být platně vydán rozhodčí nález a nemohlo být rozhodnuto o nákladech rozhodčího řízení. Kromě těchto nákladů pak insolvenční správce popřel u pohledávky č. 3 smluvní odměnu, a to pro rozpor s dobrými mravy, když měl za to, že ujednání o smluvní odměně za poskytnutí úvěru se snaží zastírat pravý smysl odměny, která zde odpovídá nepřiměřeně vysokému úroku (místo popřené smluvní odměny insolvenční správce u pohledávky č. 3 uznal nárok na úrok ve výši odpovídající zákonnému úroku z prodlení počítaný ze skutečně poskytnutých finančních částek), a dále insolvenční správce, pokud jde o pohledávku č. 4, uznal věřiteli nárok na úhradu vyúčtovaných penalizačních faktur se zákonnými úroky z prodlení počítanými z těchto penalizačních faktur. Zbylou smluvní pokutu (50 % z nominální hodnoty úvěru) se zákonnými úroky z prodlení popřel proto, že ujednání v bodě 13.4 považoval za neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Dlužník pohledávku uznal v plné výši. 5) Insolvenční správce vyrozuměl žalobce o popření části pohledávek č. 3 a č. 4 dopisem ze dne 28.06.2011 podle ust. § 197 odst. 2 IZ, který byl žalobci doručen dle razítka pošty a podpisu vydávajícího pracovníka dne 30.06.2011. 6) Insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce (mimo jiné) řádně a včas přihlásil přihláškou P2 své pohledávky č. 3 a č. 4, které žalovaný částečně popřel. Všechny pohledávky byly přezkoumány jako nevykonatelné. Žalobce včas uplatnil své právo žalobou u soudu ve lhůtě

ICM R

30 dnů ode dne konání přezkumného jednání podle ust. § 198 odst. 1 IZ. Žaloba směřuje správně proti insolvenčnímu správci.

V dalším řízení se proto soud prvního stupně (vázán právním názorem odvolacího soudu, že sporné pohledávky nejsou vykonatelné) zabýval znovu otázkou, zda část pohledávky č. 3 ve výši 52.825,80 Kč z titulu nedoplatku podle smlouvy o úvěru, nákladů rozhodčího řízení a část pohledávky č. 4 ve výši 52.427,40 Kč z titulu smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení, které vycházely z jedné smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100356687, jsou po právu, přičemž dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100356687 ze dne 15.05.2010 a smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společností žalobce č. V01052010 vzal soud za prokázáno, že žalobce jako věřitel uzavřel s úvěrovým dlužníkem Jaroslavem anonymizovano a spoludlužnicí Evou Rattayovou (oba byli označeni rodným číslem) smlouvu, na jejímž základě se zavázal dlužníkovi poskytnout (vyplatit) částku 50.000,-Kč za smluvní odměnu 53.104,-Kč. Úvěrový dlužník se spoludlužnicí se peněžní prostředky ve výši 103.104,-Kč zavázali společně a nerozdílně splácet v 36 měsíčních splátkách po 2.864,-Kč, předpokládané RPSN činilo 71,33 %. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly dle dohody smluvních stran (věřitele, dlužníka Jaroslava anonymizovano a spoludlužnice Evy Rattayové) smluvní ujednání. Ze smluvních ujednání jakožto nedílné součásti úvěrové smlouvy soud dále zjistil, že pro případ porušení povinnosti řádně a včas splácet splátky úvěru byly ve smluvních ujednáních dohodnuty tři samostatné smluvní pokuty, a to v bodě 13.1a) 8 % z výše splátky při prodlení se zaplacením splátky 15 dnů po termínu splatnosti, v bodě 13.1b) 13 % z výše splátky při prodlení se zaplacením splátky 30 dnů po termínu splatnosti a v bodě 13.4 ve výši 50 % ze schválené výše úvěru pro případ prodlení s úhradou splátky déle než 35 dnů. Dle dohody smluvních stran právo na zaplacení této smluvní pokuty vzniká pouze jedenkrát. Bod 13.3b) smluvních ujednání obsahuje také ujednání o tom, kdy je možné úvěr předčasně zesplatnit.

Ze splátkového kalendáře ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100356687 a upřesnění parametrů revolvingového úvěru ze dne 25.05.2010 soud zjistil, že žalobce jako věřitel oznámil úvěrovému dlužníkovi Jaroslavu Rattayovi a spoludlužnici Evě Rattayové parametry revolvingového úvěru, které se lišily od původní smlouvy o úvěru pouze v RPSN, které nyní činilo 71,09 %. Splátky ve výši 2.864,-Kč měsíčně měly být hrazeny vždy k 25. dni v měsíci počínaje 25.06.2010 a konče 25.05.2013.

Z faktur č. 910054709, 911007807, 911013414 soud zjistil, že žalobce jako věřitel vyúčtoval úvěrovému dlužníkovi Jaroslavu Rattayovi smluvní pokuty na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100356687, a to 8 % ze splátky č. 4-229,12 Kč, 8 % ze splátky č. 5-229,12 Kč, 13 % ze splátky č. 5-372,32 Kč, 8 % ze splátky č. 6-229,12 Kč, 13 % ze splátky č. 6-372,32 Kč, 8 % ze splátky č. 7-229,12 Kč, 13 % ze splátky č. 7-372,32 Kč a 50 % z výše úvěru 51.552,-Kč.

Z dopisů ze dne 25.01.2011 soud zjistil, že věřitel (žalobce) úvěrovému dlužníkovi Jaroslavu Rattayovi a spoludlužnici Evě Rattayové na adresu uvedenou ve smlouvě oznámil, že došlo k zesplatnění veškerých jejich závazků ze smlouvy o úvěru č. 9100356687, a to pro závažné porušení smlouvy o revolvingovém úvěru neplněním závazku dle splátkového kalendáře, přičemž celková výše dluhu činila 142.232,-Kč a sestávala ze zbývajících

ICM R dlužných splátek dle splátkového kalendáře 88.648,-Kč, neuhrazených penalizačních faktur 2.032,-Kč, smluvní pokuty ve výši 50 % z úvěru 51.552,-Kč.

Z karty klienta-Jaroslava anonymizovano ke smlouvě č. 9100356687 soud zjistil, že na základě této smlouvy byla vyplacena dne 25.05.2010 úvěrovému dlužníku částka 50.000,-Kč, přičemž splaceno zatím bylo pouze 14.456,-Kč. Poslední úhrada proběhla 30.11.2010.

S ohledem na takto zjištěný skutkový stav (který nebyl mezi účastníky sporný) zabýval se soud právním posouzením věci. V dané věci je nepochybné, že žalobce jako věřitel jednal při uzavírání a plnění smlouvy o revolvingovém úvěru v rámci své podnikatelské činnosti a dlužník a spoludlužnice ji neuzavírali jako podnikatelé. Při hodnocení smlouvy, která byla uzavřena mezi věřitelem, úvěrovým dlužníkem Jaroslavem anonymizovano a spoludlužnicí Evou Rattayovou, dospěl soud k závěru, že v tomto případě se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, podléhající režimu obchodního zákoníku (ve znění do 31.12.2013) a režimu zákona o spotřebitelském úvěru č. 321/2001 Sb. (ve znění účinném k datu uzavření smlouvy), a tato obsahuje podstatné náležitosti smlouvy dle ust. § 497 obchodního zákoníku, tj. závazek věřitele poskytnout na žádost druhé smluvní strany v její prospěch finanční prostředky a závazek dlužníka a spoludlužnice poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit z nich úroky (nazvanou jako smluvní odměna), přičemž pro vznik smlouvy stačí dohoda účastníků o těchto náležitostech.

Vzhledem k tomu, že se jedná o nebankovní úvěr, je zásadní pro rozhodnutí v této věci dále úvaha, jaká je přiměřená výše ceny peněz (úroku), poskytnutých věřitelem dlužníkovi. Při posuzování této otázky je třeba vyjít jednak z výše poskytnutých peněžních prostředků, výše jednotlivé měsíční splátky, celkové doby splácení a rovněž z osobních a ekonomických poměrů dlužníka či spoludlužnice ke dni uzavření smlouvy. Úvěrový dlužník ani spoludlužnice přitom v rámci úvěrové smlouvy neuvedli žádné údaje o svých osobních a majetkových poměrech.

V daném případě u smlouvy o úvěru č. 9100356687 úroková sazba (kterou věřitel nazývá smluvní odměnou za poskytnutí úvěru) na jeden rok splácení úvěru u smlouvy mezi věřitelem a dlužníkem a spoludlužnicí, při měsíční splátce 2.864,-Kč, délce úvěru 36 měsíců a výši úvěru 50.000,-Kč (tj. částky, která byla vyplacena), činí dle propočtu soudu za použití splátkového kalkulátoru (pro výpočet úrokové sazby) dostupného na stránkách www.finance.cz 55,07 % ročně. Takovouto sazbu soud považuje zcela evidentně za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy, a tedy neplatnou podle ust. § 39 občanského zákoníku (ve znění do 31.12.2013).

Soud si je sice vědom, že právní otázka, zda u úvěrové smlouvy s nemravnými úroky (nemravnou cenou peněz) lze oddělit tu část, která upravuje poskytnutí a vrácení jistiny od části, upravující majetkový prospěch poskytovatele úvěru, a zda lze posuzovat samostatně platnost obou těchto částí právního úkonu, byla v judikatuře Nejvyššího soudu ČR již vyřešena (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Cdo 4498/2007 ze dne 10.12.2008 a sp.zn. 32 ICdo 12/2012 ze dne 28.02.2013), avšak v tomto konkrétním případě dospěl k závěru, že je nutno na celou smlouvu o úvěru nahlížet jako na smlouvu lichevní, nemravnou a tedy absolutně neplatnou podle ust. § 39 občanského zákoníku (ve znění do 31.12.2013) z následujících důvodů. Pokud jde o samotnou definici lichvy, tak tento soud ji spojuje s případem, kdy někdo zneužije nezkušenosti, lehkomyslnosti, tísně či obdobného jiného stavu druhé smluvní strany a vytěží z toho protiplnění, jehož majetková hodnota je v hrubém

ICM R nepoměru k tomu, co poskytl (věřitel vyplatil dlužníkovi 50.000,-Kč a celková splatná částka i s úroky činila 103.104,-Kč). Za situace, kdy úroková sazba na jeden rok splácení úvěru u smlouvy mezi věřitelem na straně jedné a dlužníkem a spoludlužnicí na straně druhé činila 55,07 % ročně, má tento soud za to, že takto sjednaný úrok, navíc skrytě pod pojmem smluvní odměna za poskytnutí úvěru, nezohledňuje základní cenu peněz, režijní náklady poskytovatele úvěru ani individuální riziko nesplácení úvěru příjemcem. U žalobce jako podnikatele poskytujícího nebankovní úvěry, tedy v daném případě, šlo o jednání, a to minimálně ve formě nepřímého úmyslu, které s přihlédnutím k okolnostem případu, kdy spoludlužnice i dlužník je spotřebitelem, a tedy osobou nezkušenou, a zjištěnému hrubému nepoměru ve vzájemném plnění, vytěsňuje jakékoliv úvahy o tom, že se jednalo o projev běžného (standardního) jednání, obvyklého při uzavírání úvěrové smlouvy mezi uvážlivě jednajícími osobami, a současně nevnáší žádné pochybnosti o tom, že toto jednání v daném místě a čase mezi smluvními stranami již překročilo pravidla slušnosti a poctivosti, a tedy je v kolizi s dobrými mravy.

Jelikož na celou smlouvu o úvěru nahlíží soud jako na neplatný právní úkon, nelze ze smlouvy dovozovat žádné nároky, tedy ani na smluvní pokutu, která předpokládá platný hlavní závazek, je proto nutné na vzájemné vypořádání účastníků smlouvy aplikovat ustanovení o vydání bezdůvodného obohacení (vydání plnění z neplatné smlouvy).

Ve vztahu k pohledávce č. 3 proto platí, že pokud na původně poskytnutý úvěr 50.000,-Kč bylo splaceno 14.456,-Kč a insolvenční správce uznal 38.428,20 Kč, je zjevné, že žádnou další částku z titulu vypořádání bezdůvodného obohacení žalobci přiznat nelze.

Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je ve vztahu k určení popřené části pohledávky č. 3 ve výši 52.825,80 Kč z titulu nedoplatku podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100356687 nedůvodná. Nedůvodná je rovněž ve vztahu k popřeným nákladům rozhodčího řízení, a to s ohledem na závěry vrchního soudu formulované ve zrušovacím usnesení.

Vycházeje z úvah o neplatnosti hlavního závazku, tj. smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100356687, soud uzavírá, že žaloba je nedůvodná také ve vztahu k určení části pohledávky č. 4 ve výši 52.427,40 Kč z titulu smluvní pokuty (jakožto akcesorického závazku) se zákonným úrokem z prodlení.

Pokud jde o náklady řízení, nutno konstatovat, že žalovaný má podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na účelně vynaložené náklady řízení, neboť byl úspěšný v celém rozsahu. Žalobce je proto povinen žalovanému nahradit náklady řízení, které sestávají:

-z nákladů na zastupování žalovaného advokátem před soudem prvního stupně dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31.12.2012 při dvou úkonech právní služby po 2.100,-Kč (příprava a převzetí věci, vyjádření k žalobě), a podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od 01.01.2013 při jednom úkonu právní služby po 3.100,-Kč (účast u jednání 19.03.2013), tří režijních paušálů po 300,-Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., cestovného k jednání soudu dne 19.03.2013 osobním motorovým vozidlem při délce cesty ze Šumperku do Ostravy a zpět 318 km, spotřebě nafty dle technického průkazu, ceně pohonných hmot a ceně náhrady za použití vozidla dle vyhlášky, tj. celkem 2.130,- Kč, náhrady za ztrátu času dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za cestu k jednání

ICM R

19.03.2013 800,-Kč (8 půlhodin po 100,-Kč), náhrady za 21% DPH 2.337,30 Kč, jelikož zástupce žalovaného prokázal, že je jejím plátcem, -z nákladů na zastupování žalovaného advokátem před odvolacím soudem podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od 01.01.2013 při dvou úkonech právní služby po 3.100,-Kč (odvolání, účast u jednání 28.11.2013), 2 režijních paušálů po 300,-Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., cestovného ve výši 766,-Kč k jednání dne 28.11.2013 osobním motorovým vozidlem (při délce cesty z Šumperku do Olomouce a zpět 120 km, základní sazbě náhrady 3,60 Kč za 1 km, ceně za 1 litr benzínu Natural 95-36,10 Kč, spotřebě 7,7 litrů na 100 km), náhrady za ztrátu času dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 400,-Kč (4 půlhodiny po 100,-Kč) a náhrady za 21% DPH ve výši 1.672,90 Kč, jelikož zástupce žalovaného prokázal, že je jejím plátcem. -z nákladů na zastupování žalovaného advokátem u soudu prvního stupně po částečném zrušení rozsudku odvolacím soudem podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od 01.01.2013 při jednom úkonu právní služby po 3.100,-Kč (účast u jednání 23.09.2014), 1 režijního paušálu po 300,-Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., cestovného ve výši 2.064,-Kč k jednání dne 23.09.2014 osobním motorovým vozidlem (při délce cesty z Šumperku do Ostravy a zpět 320 km, základní sazbě náhrady 3,70 Kč za 1 km, ceně za 1 litr benzínu Natural 95-35,70 Kč, spotřebě 7,7 litrů na 100 km), náhrady za ztrátu času dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 800,-Kč (8 půlhodin po 100,-Kč), náhrady za 21 % DPH ve výši 1.315,50 Kč, jelikož zástupce žalovaného prokázal, že je jejím plátcem.

Souhrnná výše náhrady účelně vynaložených nákladů žalovaného činí 30.685,70 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je pak žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů na účet zástupce žalovaného. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a činí 3 dny, přičemž její počátek je vázán na právní moc tohoto rozsudku, jelikož nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 30.09.2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R