13 Cmo 99/2011
Číslo jednací: 13Cmo 99/2011-154









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. lvany Mlejnkové vprávní věci žalobce: lng. Miroslav anonymizovano , anonymizovano , bytem vPrůhonicích, Květnové nám. 34, zast. JUDr. lng. Radovanem Karasem, advokátem se sídlem v Unhošti, Dr. Beneše 51, proti žalované: JUDr.Vlasta Houdková, advokátka se sídlem vPraze 1, Betlémské nám. 2, insolvenční správkyně dlužnü
|. Rozsudek Městského soudu vPraze č.j. 195 Cm 9/2009-94 ze dne 17. března 2011 se potvrzuje.

||. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodněnh

Žalobce se žalobou proti žalované domáhá vyloučení budovy č.p. 20 postavené na pozemku parc.č. 78, stavby bez č.p. postavené na pozemcích parc.č. 22/3, 22/6 a

(K.ř.č. 1a-rozsudek) list č. 1 Sp. zn. 13Cmo 99/2011

22/7, stavby bez č.p. postavené na pozemcích parc.č. 22/4 a 22/5, stavby bez č.p. postavené na pozemcích parc.č. 67/1 a 67/2 a stavby bez č.p. postavené na pozemcích parc.č. 68/1 a 68/2 zapsaných pro kat. úz. Modletice u Dobřejovic a obec Modletice u Katastrálním úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-východ (sporné nemovitosti) ze soupisu majetkové podstaty dlužní

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že před Obvodním soudem pro Prahu 2 bylo zahájeno exekuční řízení proti dlužní
(K.ř.č. 1a-rozsudek) list č. 2 Sp. zn. 13Cmo 99/2011

Napadeným rozsudkem soud prvním stupně žalobu zamítl (bod l. výroku), vyslovil, že žádný zúčastní<ů nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod ll. výroku) a žalobce zavázal k náhradě svědčného České republice ve výši 1.653,--Kč ve lhůtě tří dnů na účet soudu (bod lll. výroku). Vyšel ze zjištění, podle něhož 22.2.2006 doručilo Sdružení R Obvodnímu soudu pro Prahu 2 návrh na nařízení exekuce, kterou soud usnesením č.j. 33 Nc 186/2006-9 z 28.2.2006 nařídil k uspokojení pohledávky Sdružení R za dlužní
Soud prvním stupně konstatoval, že v projednávané věci nejsou splněny všechny předpoklady úspěšnosti vylučovací žaloby, nebot' není sporu o tom, že sporné nemovitosti byly sepsány v soupisu majetkové podstaty, žalobce podal včas vylučovací žalobu proti insolvenční správkyni, a nadále insolvenční řízení probí1á, avšak sporná je odpověd' na otázku, zda žalobci svědčí právo vylučující sepis sporných nemovitostí do tohoto soupisu. K nabytí sporných nemovitostí vydražitelem soud prvním stupně uvedl, že úkony exekutora při provádění exekučním řízení se považujíza úkony soudu, kdy na exekutora je delegována část státní moci, jejímž nositelem je při soudním výkonu rozhodnutí soud, a exekutor je vázán příslušnými ustanoveními o.s.ř. upravujícími výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí. Uvedl, že podle § 336| odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 69 ex.ř. pro nabytí vlastnictví vexekuci prodejem nemovitostí je rozhodující, že usnesení o pří
(K.ř.č. 1a-rozsudek) list č. 3 Sp. zn. 13Cmo 99/2011

Garance nemá náležitosti cenného papíru. Odmítl námitku žalobce, že žalovaný neprokázal, že nebyla provedena platba nejvyšším podání, nebot' nelze prokazovat negativní skutečnost, a naopak zdůraznil, že důkazní břemeno ohledně této skutečností, tj. že HELLAS zaplatil nejvyšší podání, tíží žalobce. Pokračoval, že pochybnosti o zaplacení nejvyšším podání plynou ze samotného exekučním spisu, přičemž význam pro závěry soudu nemá okolnost, že trestní stí1ání proti původnímu exekutorovi neskončilo podáním obžaloby. Soud prvním stupně tak shrnul, že HELLAS se nestal vlastní
Soud prvním stupně proto shrnul, že žalobci nesvědčí právo vylučující sepis sporných nemovitosti do soupisu majetkové podstaty.

Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. při respektování skutečnosti, že vřízení zcela úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly. Výrok o nákladech řízení České republiky odůvodnil ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř. a jejich náhradu přiznal podle výsledku řízenížalobci.

Tento rozsudek napadl žalobce vzákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobě vyhoví. Uvedl, že podstata sporu spočívá vodpovědi na otázku, zda bylo či nebylo zaplaceno nejvyšší podání vydražitelem HELLAS vexekučním řízení, resp. zda se vydražitel stal vlastní
Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku z důvodu jeho věcné správnosti. Ke zmiňovaného nálezu Ústavním soudu pod sp.zn. ll. ÚS 165/2011 uvedla, že se jedná o nález ojedinělý, a vrozporu s dalšími nálezy Ústavním soudu, např. nálezem sp.zn. lV. ÚS 1816/2009, podle něhož ochrana poskytovaná dobrou vírou není takové intenzity , aby zabránila vlastní
(K.ř.č. 1a-rozsudek) list č. 4 Sp. zn. 13Cmo 99/2011

3391/2010 se závěrem, že je-li smlouva o převodu nemovitosti absolutně neplatná, nemohl se kupující stá vlastní
Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle § 212 a § 212a o.s.ř., přihlédl přitom komezením, která jsou uvedena v ustanovení § 205a odst. 1 a 211a o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 225 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (lnsZ), osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčním soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje zmajetkové podstaty (odst. 1). Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené vodstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, kněmuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledním dne lhůty insolvenčnímu soudu (odst. 2).

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sp.zn. 29 Cdo 342/2000 publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutích a stanovisek pod číslem 67/2002, jež lze aplikovat i na poměry insolvenčním řízení, formuloval závěr, že osoba, která se domáhá vyloučenívěci (pohledávky) ze soupisu majetku konkursní podstaty, musí prokázat nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty svědčíjí.

K nabytí vlastnického práva ke sporným nemovitostem vydražitelem-HELLAS:

Podle § 69 ex.ř. nestanoví-li tento zákon jinak použijí se na provádění exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí přiměřeně ustanovení občanského soudním řádu upravujícívýkon rozhodnutím prodejem movitých věcí a nemovitostí.

Podle § 336e odst. 2 o.s.ř. výši jistoty soud stanoví podle okolností případu, nejvýše však v částce nepřevyšující tři čtvrtiny nejnižším podání. Jistotu lze zaplatit bud' vhotovosti nebo do pokladny soudu nebo platbou na účet soudu; k platbě na účet soudu lze přihlédnout jen tehdy, bylo-li před zahájením dražebním jednání zjištěno, že na účet soudu také došla.

Podle § 336j odst. 4 o.s.ř. vusnesení o příklepu soud stanoví lhůtu kzaplacení nejvyšším podání, která počíná dnem právní moci pří
Podle § 336| odst. 2 o.s.ř. vydražitel se stává vlastní
(K.ř.č. 1a-rozsudek) list č. 5 Sp. zn. 13Cmo 99/2011

Zvýše uvedené právní úpravy plyne, že dražební jistotu nelze zaplatit jinak než vpenězích a vsouvislosti stím je zřejmé, že ani nejvyšší podání nelze zaplatit, resp. doplatit na složenou jistotu jinak než zaplacením, tj. prostřednictvím peněz, nebot' jiné plnění by nemohlo být započteno na složenou jistotu. Ostatně jiné plnění, např. prostřednictvím cenných papírů, postrádá smysl a je v rozporu s cíem exekučním řízení, tj. uhradit nároky oprávněného zvýtěžku zpeněžení majetku povinného. Odvolací soud proto shodně se soudem právním stupně nemá pochyb o tom, že se HELLAS nestal vlastní
K žalobcovu právu vylučujícímu soupisu sporných nemovitosti soupisu majetkové podstaty:

Podle § 409 odst. 1 ObchZ kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu.

Podle § 446 ObchZ kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastní
Z výše uvedené právní úpravy plyne závěr, že nabývánívlastnictví k nemovitostem kupní smlouvou se neřídí výše uvedenou právní úpravou, jež dopadá jen na prodej movitých věcí, nýbrž právní úpravou ObčZ (§ 588 a násl.).

Obecně zastávaná zásada, že nikdo nemůže na jiného převést více práv, než má sám, je vačZ prolomena pouze ve dvou případech. Prvním z nich je zástava cizí věci podle § 161 ObčZ a druhým případem je nabytí od nepravého dědice podle § 486 ObčZ. Dalším prolomením této zásady je ustanovení § 446 ObchZ, které, jak uvedeno výše, však na koupi nemovitostí nedopadá. Platí proto, že smlouva, na jejímž základě převádí nemovitosti osoba, která není jejich vlastní
Jedná se o stěžejní právní zásadu, jejíž prolomení nemá oporu ani v rozhodnutích soudů vyšších stupňů vyjma případu nálezu Ústavním soudu sp.zn. P|.ÚS 78/2006 ze 16.10. 16.10.2007, v němž soud dovodil, že odstoupením od smlouvy podle § 48 odst. 2 ObčZ a na jehož základě se smlouva od počátku ruší, má účinky pouze mezi jejími účastní
(K.ř.č. 1a-rozsudek) list č. 6 Sp. zn. 13Cmo 99/2011

1816/2009 ze 6.4.2010, v němž soud zdůraznil, že při řešení konfliktu absolutní povahy vlastnického práva avýše uvedené zásady sprincipem právní jistoty, ochrana, jíž poskytuje nabyvateli dobrá víra, není takové intenzity, aby zabránila vlastní
Ústavní nález sp.zn. ll. ÚS 165/2011 z 11.5.2011, jímž žalobce argumentuje na podporu toho, že nabyl vlastnictví ke sporným nemovitostem, nebot' uzavíral kupní smlouvu vdobré víe ve vlastnické právo prodávajícím Sdružení T, sice dovozuje, že osobě, která učinila určitý právní úkon s důvěrou v určitý, jí druhou stranou prezentovaný skutkový stav, navíc potvrzený údaji zveřejné státem vedené evidence musí být v materiálním právním státě poskytována ochrana, avšak v ústavním nálezu sp.zn. |.ÚS 3391/2010 z24.8.2011 soud své závěry korigoval tak, že procení prostředky ochrany vlastnictví, které následně slouží k zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí mají toliko podpůrný význam, jinak řečeno, že skutečnost má přednost před zápisem vkatastru nemovitostí. Obdobně Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 4280/2009 z1.6.2011 dovodil, že nosné důvody, znichž by bylo možné dovozovat relevantní argumentaci vytěsňující dosud vrozhodovací praxi ustálený právní názor, že vlastnické právo nelze nabýt od nevlastní
Je tak zřejmé, že soudní judikatura přijatá soudy vyšších stupňů před vydáním výše uvedeného nálezu i po jeho vydání je konzistentní vzávěru, že vyjma dvou výše uvedených zákonných výjimek nadále platí, že nikdo nemůže na jiného převést více práv než sám má a že ústavní nález sp.zn. ll. ÚS 165/2011 není následující soudní praxí prijiman.

Odvolací soud nemá důvod se od výše uvedených závěrů soudů vyšších stupňů odchylovat a ztotožňuje se s nimi. Soud prvním stupně tak učinil právní závěry, jež jsou správné a odpovídající jak právní úpravě, tak judikatuře soudů vyšších stupňů, když uzavřel, že žalobci nesvědčí právo vylučující sepis sporných nemovitostí do soupisu majetkové podstaty, nebot' se nestal jejich vlastní
Na základě výše uvedeného odvolací soud napadený rozsudek zdůvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně správných závěrů ohledně náhrady nákladů řízenížalované a Ceské republiky.

Výrok o nákladech odvolacím řízeníje odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a §

142 odst. 1 o.s.ř. při respektování okolnosti, že vodvolacím řízení zcela úspěšná žalovaná se jejich náhrady vzdala.

(K.ř.č. 1a-rozsudek) list č. 7 Sp. zn. 13Cmo 99/2011

Výrok o nákladech odvolacím řízeníje odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. při respektovánískutečnosti, v odvolacím řízení zcela úspěšný žalovaný se jejich náhrady výslovně vzdal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacím soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesním práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacím soudu nebo která v rozhodování dovolacím soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 13. února 2013

JUDr. Michal K u b ín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová

(K.ř.č. 1a-rozsudek) list č. 8 Sp. zn. 13Cmo 99/2011