13 Cmo 7/2010
13 Cmo 7/2010-36

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové ve věci žalobců a) Ing. Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Kostice, Hlavní 10, b) Růženy anonymizovano , anonymizovano , bytem Melčice, Lieskové 294, c) Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Břeclav, Sladová 4, všichni zastoupeni JUDr. Hanou Helešicovou, advokátkou se sídlem Břeclav, Jana Palacha 4, PSČ 690 02, proti žalovanému Mgr. Ing. Ondřeji Malému, Brno, Purkyňova 99, PSČ 612 00, insolvenčnímu správci dlužníka Zemědělské družstvo Kostice, se sídlem Kostice 709, okres Břeclav, PSČ 691 52, IČ: 00488763, v insolvenčním řízení ve věci dlužníka Zemědělské družstvo Kostice, se sídlem Kostice 709, okres Břeclav, PSČ 691 52, IČ: 00488763, vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 44 INS 3983/2009, o vyloučení nemovitosti, o odvolání žalobců a) až c) proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 44 Cm 4/2010-21 ze dne 3.8.2010

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. p o t v r z u j e. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zastavil řízení (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dne 29.1.2010 žalobci podali žalobu o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka, v průběhu

řízení podáním ze dne 2.8.2010 vzali svoji žalobu zcela zpět z důvodu, že insolvenční správce vyloučil ze soupisu majetkové podstaty nemovitost, jež byla předmětem jejich žalobního návrhu. Žalovaný se zpětvzetím žaloby souhlasil s tím, že zápis nemovitosti byl uskutečněn v dobré víře, neboť skuteční vlastníci nemovitostí jako restituenti (žalobci) neprovedli příslušné změny v katastru nemovitostí. Z důvodu zpětvzetí žaloby soud podle § 96 odst. 1, odst. 2 o.s.ř. řízení zastavil. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 1, písm. c) o.s.ř. K aplikaci ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. uvedl, že zaviněním se rozumí porušení procesních povinností vyplývajících ze zákona nebo v souladu se zákonem uloženým soudem, k němuž došlo alespoň z nedbalosti. Insolvenční správce postupoval v souladu se zákonem a s péčí řádného hospodáře, když zapsal do majetkové podstaty nemovitost, u níž byl v katastru nemovitostí v době rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu jako oprávněný vlastník zapsán dlužník. K zapsání nemovitosti do majetkové podstaty a vyvolání incidenčního sporu došlo z důvodu, že skuteční vlastníci nemovitosti-restituenti (žalobci) neprovedli příslušné změny v katastru nemovitostí. K vyvolání incidenčního sporu a následnému zpětvzetí žaloby nedošlo z důvodu zavinění žalovaného či pro chování žalovaného, nýbrž z důvodu předchozího pochybení žalobců. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Proti tomuto rozhodnutí, výslovně do výroku II., podali žalobci a) až c) odvolání. Uvedli, že žalobou ze dne 29.1.2010 navrhli, aby z majetkové podstaty dlužníka byla vyloučena jejich nemovitost-zemědělská budova bez č.p./č.e. na pozemku parc. č. st. 552/14 v k.ú. Kostice. Poukázali na to, že žalovaný jako insolvenční správce tuto nemovitost vyloučil z majetkové podstaty dlužníka podáním ze dne 22.4.2010, ke dni 30.7.2010 byla vymazána poznámka o soupisu v katastru nemovitostí a právě z toho důvodu vzali žalobci žalobu neprodleně podáním ze dne 2.8.2010 zpět. Namítli, že účastníkem řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 45/2007, ve kterém byl dne 21.10.2009 vynesen rozsudek, byl i dlužník a žalovaný jako insolvenční správce byl o výsledku sporu informován nejpozději doručením rozsudku, přesto nemovitost vyloučil z majetkové podstaty dlužníka až dne 22.4.2010, tedy po podání žaloby ze dne 29.1.2010. Zdůraznili, že provedení vkladu vlastnického práva se domáhali návrhem ze dne 30.8.2005, který byl katastrálním úřadem zamítnut a následně byli nuceni podat žalobu, o které bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21.10.2009, č.j. 35 C 35/2007-72 tak, že vklad práva byl povolen s právními účinky ke dni 5.9.2005. Namítli, že jejich jedinou obranou po zahrnutí do majetkové podstaty dlužníka bylo podání žaloby dle § 225 insolvenčního zákona a žalovaný měl do podání žaloby dne 29.1.2009 dostatečně dlouhou dobu, aby sám nemovitost z majetkové podstaty vyloučil. Pokud tak učinil až na základě podané žaloby, je povinen uhradit žalovaným náklady řízení. Domáhají se proto změny výroku II. napadeného rozhodnutí tak, že žalovaný je povinen uhradit žalobcům společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobců důvodné není.

Podle § 146 odst. odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

Nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoli z hmotného práva, ale z práva procesního, a proto na to, zda šlo o důvodně podanou žalobu (jiný návrh) je nutno usuzovat z procesního hlediska (z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce). Jde tedy o to, zda se žalobce domohl uplatněného nároku či nikoliv, přitom není významné, zda žalovaný uspokojil žalobce, ačkoliv k tomu neměl právní povinnost; podstatné je, zda žalobcův požadavek byl uspokojen. Ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) většinou tehdy, jestliže žalovaný (jiný účastník řízení) po podání žaloby (jiného návrhu na zahájení řízení) uplatněný nárok zcela uspokojil. Použití ust. § 146 odst. 2 věty druhé přichází v úvahu jen tehdy, jsou-ly zároveň splněny obě podmínky, tj. žaloba (jiný návrh) byla podána důvodně a ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení). V tomto případě má žalobce (navrhovatel) právo, aby mu žalovaný (jiný účastník řízení) nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva.

V dané věci se žalobci žalobou podanou dne 29.1.2010 domáhali vyloučení předmětné nemovitosti z majetkové podstaty dlužníka a tvrdili, že sepsání nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka zjistili ze spisu Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Břeclav, a protože jsou podílovými spoluvlastníky nemovitosti, podávají tuto vylučovací žalobu. Podáním doručeným soudu dne 2.8.2010 vzali žalobci svoji žalobu zcela zpět s odůvodněním, že žalovaný podáním ze dne 22.4.2010 předmětnou nemovitost vyloučil ze soupisu majetkové podstaty dlužníka. K žalobě dlužníci doložili rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21.10.2009 č.j. 35 C 45/2007-72, kterým bylo rozhodnuto ve věci žalobců proti dlužníku jako žalovanému o povolení vkladu vlastnického práva k předmětné nemovitosti ve prospěch žalobců s právními účinky vkladu ke dni 5.9.2005, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28.11.2009. Z obsahu insolvenčního soudu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 44 INS 3983/2009 mimo jiné vyplývá, že předmětná nemovitost byla sepsána do majetkové podstaty dlužníka dne 19.10.2009 jako majetek dlužníka, sepsání této nemovitosti bylo potvrzeno i v doplněném soupisu majetkové podstaty ke dni 18.11.2009. Podáním ze dne 22.4.2010 žalovaný předmětnou nemovitost ze soupisu majetkové podstaty dlužníka vyloučil.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že není odůvodněn postup podle ust. § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. Žalovaný sepsal předmětnou nemovitost dne 19.10.2009 vedenou ve vlastnictví dlužníka do soupisu majetkové podstaty dlužníka, žalobci dne 29.1.2010 podali vylučovací žalobu, aniž by byli vyrozuměni o tomto soupisu žalovaným jako insolvenčním správcem podle ust. § 225 insolvenčního zákona a poučení o nutnosti podat vylučovací žalobu. O povolení vkladu práva bylo rozhodnuto soudem až dne 21.10.2009 (pravomocně dnem 28.11.2009), tedy poté, co žalovaný jako insolvenční správce předmětnou nemovitost do soupisu majetkové podstaty dlužníka sepsal. Za této situace nelze uzavřít, že by žalobci podali důvodnou žalobu, když tuto žalobu podali sami bez vyrozumění o soupisu majetku. Námitka žalobců, že podaná žaloba, navíc omezená během třicetidenní lhůty, byla jejich jedinou obranou, obstát proto nemůže. Není proto splněna podmínka uvedená v ust. § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř., že byla vzata zpět pro chování žalovaného žaloba, která byla podána důvodně. Je proto nerozhodné, že žalovaný, který ani navíc nebyl účastníkem předmětného řízení o povolení vkladu práva, následně nemovitost vyloučil ze soupisu majetkové podstaty dlužníka.

Není-li splněna podmínka ustanovení § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř., pak o nákladech řízení nutno rozhodnout podle ust. § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. Žalobci zpětvzetím žaloby z procesního hlediska zavinili, že řízení muselo být zastaveno a byli by proto povinni hradit žalovanému náklady řízení. Jelikož podle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud prvního stupně rozhodl správně, jestliže žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, byť nepřesně svůj výrok odůvodnil ust. § 146 odst. 1, písm. c) o.s.ř.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. o nákladech řízení jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobci nebyli se svým odvoláním procesně úspěšní, a proto by žalovaný vůči nim měl právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, a z toho důvodu odvolací soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 8. prosince 2010

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu