13 Cmo 1/2012
\

13 Cmo 1/2012-326 ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v právní věci žalobce VIVA Leasing, a.s., se sídlem Praha 4-Nusle, Táborská 29, PSČ 140 00, IČ: 26682907, zastoupeného Mgr. Petrem Schopfem, advokátem se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 777/12, proti žalovanému Ing. Lee Loudovi, se sídlem kanceláře Praha 1, Vodičkova 41, PSČ 110 00, insolvenčnímu správci dlužníka Ladislava Kovaříka, bytem Zlín, Vodní 4206, PSČ 760 01, IČ: 18811906, zastoupenému JUDr. Miroslavem Houškou, advokátem se sídlem Praha 1, V Jámě 1, o vyloučení movitých věcí z majetkové podstaty, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10.11.2011, č.j. 45Cm 1/2010-272,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 18.717 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl, že ze soupisu majetkové podstaty dlužníka Ladislava Kovaříka se vylučují: vysokofrekvenční stroj na spárovku, rok výroby 1989 (číslo soupisu B2A-0002), širokopásová bruska STARK 1K, značka STEMAC It., rok výroba 1992, výrobní číslo MJ90103 (číslo soupisu B2A-0003), rozmítací stroj, značka TOS Svitavy, výr. č. PKSN/20A/930057 (číslo soupisu B2A-0008), vysokozdvižný vozík motorový DESTA, značka DVHN 3522, rok výroby 1987, výrobní číslo 328 (číslo soupisu B2A-0020), čepovací fréza dvouagregátová značka TO Ital, rok výroby 1994, výr. č. C526V6 (číslo soupisu B2A-0023), bruska širokopásová, značka CASOLIN 1100, rok výroby 1996, výr. č. 12872 (číslo soupisu B2A-0026), kmenová pásová pila, značka HPP100, rok výroby 1998, výrobní číslo H197 (číslo soupisu B2A-0038), soustruh poloautomat, značka Centauro T5E 1600, rok výroby 1994, výrobní číslo 1030 (číslo soupisu B2A-0041), nákladní automobil skříňový IVECO, typ IVECO DAILY 35 S12V, výrobní číslo vozidla ZCFC3581005435008, SPZ 2Z4 2460 (číslo soupisu B2A-0142)-(výrok I.) a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 10.200 Kč (výrok II.).

Soud prvního stupně předně odkázal na ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř. a § 125 o.s.ř. a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.3.1998, sp. zn. 1 Odon 53/2007 a ze dne 22.6.2004, sp. zn. 32 Odo 964/2003 a uvedl, že občanský soudní řád neukládá soudu povinnost provádět důkazy pouze originály listin s tím, že důkaz provedený fotokopií listin soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 132 o.s.ř. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že žalovaný nenamítal žádnou konkrétní skutečnost, proč by listiny provedené k důkazu ve fotokopii neměly být pravé (například, že podpis dlužníka není jeho podpisem, nebo že má k dispozici jinou verzi předložené listiny, případně že smlouvy byly uzavřeny konkrétního jiného data), ani nenamítal, že se předložené fotokopie listin neshodují s jejich originály, a proto uzavřel, že důkazy provedené fotokopiemi listin nejsou nevěrohodné, nadto když žalovaný, který nesouhlasil s provedením dokazování fotokopiemi listin, sám k prokázání svých tvrzení a námitek proti žalobě označil shodně jako žalobce předmětné leasingové smlouvy, všeobecné smluvní podmínky a výpovědi (u nichž uvedl, že jsou ve spise založeny žalobcem) a navíc sám kupní smlouvy předložil k důkazu ve fotokopiích.

Soud prvního stupně uvedl, že pro úspěšnost žaloby na vyloučení věcí z majetkové podstaty musí být kumulativně splněny následující předpoklady, totiž, že se žalobce včas podanou žalobou proti správci domáhá vyloučení věcí sepsaných do majetkové podstaty, že konkursní řízení stále trvá, že žalobce osvědčí právo, které jej opravňuje k vyloučení takových věcí z podstaty (v tomto směru odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu ČR zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 27/2003 a 9/2005). Soud prvního stupně vyšel z nesporných skutečností, že na majetek dlužníka byl usnesením ze dne 23.4.2009, č.j. KSBR 45 INS 966/2009-A-13, prohlášen konkurs, že konkursní řízení není dosud skončeno a že sporné movité věci jsou zapsány v majetkové podstatě dlužníka s poznámkou, že je o nich veden incidenční spor a dále vyšel z nesporného tvrzení účastníků, že žaloba byla žalobcem podána ještě před tím, než byl žalobce insolvenčním správcem vyrozuměn o soupisu věcí do majetkové podstaty.

Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 225 odst. 1 až odst. 3 insolvenčního zákona a uzavřel, že k zachování hmotněprávní prekluzivní lhůty 30 dnů je nutné, aby žaloba nejpozději poslední den došla soudu, který je příslušný k jejímu projednání a rozhodnutí, přičemž nelze odmítnout nebo zamítnout pro předčasnost žalobu v případě, že ji vylučovatel podal poté, co se jakkoliv dozvěděl o soupisu majetkové podstaty, i když o tom nebyl vyrozuměn insolvenčním správcem a lhůta k podání žaloby mu ještě nezačala formálně plynout. Soud prvního stupně uvedl, že vylučovatel musí mít možnost obrátit se na soud s incidenční žalobou ihned, jakmile se jakýmkoliv způsobem dozví o zahrnutí své věci do soupisu, a to i tehdy, pokud by jej insolvenční správce o zahrnutí věci do soupisu vůbec nevyrozuměl, ať již záměrně či opomenutím s tím, že v takovém případě lze excindační žalobu podat až do doby zpeněžení majetku. Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že žaloba byla žalobcem podána včas.

Soud prvního stupně dále vyšel ze zjištění, že mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím byla uzavřena dne 2.8.2005 kupní smlouva, v níž byl dále označen dlužník jako nájemce s tím, že kupní smlouva je uzavřena s jeho souhlasem. Podle smlouvy je prodávající jediným a výlučným vlastníkem movité věci-rozmítacího stroje, který se po nabytí platnosti a účinnosti smlouvy stane předmětem leasingu v leasingové smlouvě č. 505/1067 uzavřené mezi kupujícím a nájemcem s tím, že v souladu s ustanovením všeobecných smluvních podmínek leasingu převezme předmět leasingu v zastoupení kupujícího přímo leasingový nájemce. V článku III. smlouvy byla specifikovaná celková kupní cena částkou 357.000 Kč a ve smlouvě bylo sjednáno, že prodávající považuje leasingového nájemce za stranu, která je oprávněna v zastoupení kupujícího prodávanou movitou věc převzít. Kupní smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu smluvními stranami a je v ní uvedeno, že smluvní vztahy neupravené smlouvou se řídí ustanoveními obchodního zákoníku. Soud prvního stupně dále vyšel ze zjištění, že dne 2.8.2005 byla uzavřena mezi stejnými účastníky další kupní smlouva na souhlasu shodného nájemce, jejímž předmětem byl soustruh na dřevo-hydraulický automat. Ve smlouvě je uvedeno, že prodávaná movitá věc se po nabytí platnosti a účinnosti smlouvy stane předmětu leasingu v leasingové smlouvě č. 505/1066, kterou kupující uzavřel s nájemcem s tím, že v souladu s všeobecnými smluvními podmínkami leasingu převezme předmět leasingu v zastoupení kupujícího přímo leasingový nájemce. Kupní cena byla sjednaná částkou 357.000 Kč a ve smlouvě bylo sjednáno, že prodávající považuje leasingového nájemce za stranu, která je oprávněna v zastoupení kupujícího prodávanou movitou věc převzít. Dále bylo sjednáno, že smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu oběma stranami a že vztahy smlouvou neupravené se řídí ustanoveními obchodního zákoníku. Dne 2.8.2005 byla uzavřena mezi týmiž účastníky ve stejném postavení za účasti stejného nájemce další kupní smlouva, jejímž předmětem byl soustruh na dřevo-hydraulický automat, ve smlouvě bylo sjednáno, že prodávaná movitá věc se po nabytí platnosti a účinnosti smlouvy stane předmětem leasingu v leasingové smlouvě č. 505/1066 a že předmět leasingu převezme v zastoupení kupujícího přímo leasingový nájemce. Ve smlouvě byla sjednána kupní cena částkou 357.000 Kč a ve smlouvě bylo sjednáno, že prodávající považuje leasingového nájemce za stranu, která je oprávněna v zastoupení kupujícího prodávanou movitou věc převzít s tím, že smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu smluvními stranami a vztahy smlouvou neupravené se řídí ustanoveními obchodního zákoníku. Dne 2.8.2005 byla uzavřena mezi týmiž účastníky za účasti stejného nájemce další kupní smlouva, jejímž předmětem byl čepovací a dlabací stroj, ve smlouvě bylo sjednáno, že prodávaná movitá věc se po nabytí platnosti a účinnosti smlouvy stane předmětem leasingu v leasingové smlouvě č. 505/1065, kterou uzavřel kupující s nájemcem a že předmět leasingu převezme v zastoupení kupujícího přímo leasingový nájemce. Kupní cena byla sjednána částkou 476.000 Kč a ve smlouvě bylo sjednáno, že prodávající považuje leasingového nájemce za stranu, která je oprávněna v zastoupení kupujícího prodávanou movitou věc převzít. Ve smlouvě je uvedeno, že smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu smluvními stranami a že vztahy smlouvou neupravené se řídí ustanoveními obchodního zákoníku. Dne 2.8.2005 byla uzavřena mezi stejnými smluvními stranami za účasti shodného nájemce další kupní smlouva, jejímž předmětem byla movitá věc-bruska na dřevo DINBER, ve smlouvě bylo stanoveno, že prodávaná movitá věc se po nabytí platnosti a účinnosti smlouvy stane předmětem leasingu v leasingové smlouvě č. 505/1064, kterou uzavřel kupující s nájemcem a že předmět leasingu převezme v zastoupení kupujícího přímo leasingový nájemce. Kupní cena byla sjednána částkou 357.000 Kč. Ve smlouvě bylo stanoveno, že prodávající považuje leasingového nájemce za stranu, která je oprávněna v zastoupení kupujícího prodávanou movitou věc převzít. Podle smlouvy tato nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu oběma stranami a vztahy smlouvou neupravené se řídí ustanovením obchodního zákoníku. Dne 2.8.2005 byla uzavřena mezi stejnými smluvními stranami za účasti shodného nájemce další kupní smlouva, jejímž předmětem byla movitá věc-bruska na dřevo CASOLIN 1100, ve smlouvě bylo sjednáno, že prodávaná movitá věc se po nabytí platnosti a účinnosti smlouvy stane předmětem leasingu v leasingové smlouvě č. 505/1063 s tím, že v souladu s ustanovením všeobecných smluvních podmínek leasingu převezme prodávaný předmět leasingu v zastoupení kupujícího přímo leasingový nájemce. Kupní cena byla sjednána částkou 476.000 Kč a ve smlouvě bylo stanoveno, že prodávající považuje leasingového nájemce za stranu, která je oprávněna v zastoupení kupujícího prodávanou movitou věc převzít. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti dnem podpisu smluvními stranami a vztahy smlouvou neupravené se dle dohody řídí ustanoveními obchodního zákoníku. Dne 2.8.2005 byla mezi stejnými smluvními stranami za účasti shodného nájemce uzavřena další kupní smlouva, jejímž předmětem byla movitá věc-kmenová pásová pila, ve smlouvě bylo sjednáno, že prodávaná movitá věc se po nabytí platnosti a účinnosti smlouvy stane předmětem leasingu v leasingové smlouvě č. 505/1062, kterou kupující uzavřel s nájemcem s tím, že v souladu s ustanovením všeobecných smluvních podmínek převezme prodávaný předmět leasingu v zastoupení kupujícího přímo leasingový nájemce. Kupní cena byla sjednána částkou 833.000 Kč a ve smlouvě bylo uvedeno, že prodávající považuje leasingového nájemce za stranu, která je oprávněna k zastoupení kupujícího prodávanou movitou věc převzít. Podle smlouvy tato nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu smluvními stranami a vztahy smlouvu neupravené se řídí ustanovením obchodního zákoníku. Dne 2.8.2005 byla uzavřena mezi stejnými smluvními stranami za účasti téhož nájemce další kupní smlouva, jejímž předmětem byla movitá věc-lis na spárovku, podle bodu II. smlouvy se prodávaná movitá věc po nabytí platnosti a účinnosti smlouvy stane předmětem leasingu v leasingové smlouvě č. 505/1060, kterou kupující uzavřel s nájemcem s tím, že prodávaný předmět leasingu převezme v zastoupení kupujícího přímo leasingový nájemce. Kupní cena byla sjednána částkou 1.904.000 Kč a ve smlouvě bylo sjednáno, že prodávající považuje leasingového nájemce za stranu, která je oprávněna v zastoupení kupujícího prodávanou movitou věc převzít. Kupní smlouva podle jejího ujednání nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu smluvními stranami a vztahy smlouvou neupravené se řídí ustanoveními obchodního zákoníku. Dne 26.4.2006 byla uzavřena mezi stejnými smluvními stranami za účasti shodného nájemce další kupní smlouva, jejímž předmětem byla movitá věc-vysokozdvižný vozík DESTA DVHM 3522 EX, ve smlouvě bylo sjednáno, že prodávaná movitá věc se po nabytí platnosti a účinnosti smlouvy stane předmětem leasingu v leasingové smlouvě č. 706/0840, kterou kupující uzavřel s nájemcem s tím, že v souladu s ustanovením všeobecných smluvních podmínek převezme předmět leasingu v zastoupení kupujícího přímo leasingový nájemce. Kupní cena byla sjednána částkou 476.000 Kč a prodávající prohlásil, že považuje leasingového nájemce za stranu, která je oprávněna v zastoupení kupujícího prodávanou movitou věc převzít. Ve smlouvě bylo stanoveno, že kupní smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu oběma stranami a že vztahy smlouvou neupravené se řídí ustanovením obchodního zákoníku. Dne 26.4.2006 byla uzavřena mezi stejnými smluvními stranami za účasti shodného nájemce další kupní smlouva, jejímž předmětem byla movitá věc-IVECO DAILY 35 S12V, ve smlouvě bylo sjednáno, že prodávaná movitá věc se po nabytí platnosti a účinnosti smlouvy stane předmětem leasingu v leasingové smlouvě č. 706/0839, kterou kupující uzavřel s nájemcem s tím, že v souladu s ustanovením všeobecných smluvních podmínek převezme předmět leasingu v zastoupení kupujícího přímo leasingový nájemce. Kupní cena byla sjednána částkou 654.500 Kč a prodávající prohlásil, že považuje leasingového nájemce za stranu, která je oprávněna k zastoupení kupujícího prodávanou movitou věc převzít. Ve smlouvě bylo stanoveno, že nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu oběma stranami a že vztahy smlouvou neupravené se řídí ustanovením obchodního zákoníku. Dne 29.9. 2006 byla uzavřena mezi shodnými smluvními stranami za účasti stejného nájemce další kupní smlouva, jejímž předmětem byla movitá věc-lis na spárovku (071-1986), ve smlouvě bylo uvedeno, že prodávaná movitá věc se po nabytí platnosti a účinnosti stane předmětem leasingové smlouvy č. 706/2104, kterou uzavřel kupující s nájemcem a že v souladu s ustanovením všeobecných smluvních podmínek leasingu převezme prodávaný předmět leasingu v zastoupení kupujícího přímo leasingový nájemce. Kupní cena byla sjednána částkou 1.666.000 Kč a prodávající prohlásil, že vše považuje leasingového nájemce za stranu, která je oprávněna v zastoupení kupujícího prodávanou movitou věc převzít. Ve smlouvě bylo stanoveno, že nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu oběma smluvními stranami, a že vztahy smlouvou neupravené se řídí ustanoveními obchodního zákoníku.

Soud prvního stupně dále vyšel ze zjištění, že dne 2. 8. 2005 byla uzavřena mezi žalobcem jako pronajímatelem a dlužníkem jako leasingovým nájemcem leasingová smlouva č. 505/1062, jejímž předmětem byla kmenová pásová pila, délka splátkového období byla sjednána v délce 36 měsíců, předběžná pořizovací cena byla stanovena ve výši 833.000 Kč s tím, že nultá splátka včetně DPH činí 297.381 Kč, 18x měsíční řádná splátka 47.242,20 Kč a 18x snížená splátka 100 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že pronajímatel zplnomocňuje nájemce k převzetí předmětu leasingu, nedílnou součástí smlouvy smluvní strany učinily splátkový kalendář, přičemž dohodnutá prodejní cena po ukončení leasingu činila 2% z pořizovací ceny včetně DPH. Smluvní strany se dohodly, že vztahy ze smlouvy se řídí všeobecnými smluvními podmínkami finančního leasingu poskytnutého společností žalobce, který je nedílnou součástí smlouvy. Dne 23. 2. 2007 byl uzavřen dodatek č. 1 k této leasingové smlouvě, který se týkal změny výše splátek č. 18, č. 19, č. 21 až 35 a č. 36. Dne 2.8. 2005 byla uzavřena mezi týmiž smluvními stranami leasingová smlouva č. 505/1063, jejímž předmětem byla bruska na dřevo CASOLIN 1100, délka splátkového období byla stanovena na 36 měsíců a předběžná pořizovací cena byla stanovena ve výši 476.000 Kč, nultá splátka včetně DPH činila 169.932 Kč, dále byla sjednána 18x řádná splátka ve výši 26.952 Kč měsíčně a 18x snížená splátka v částce 100 Kč měsíčně. Ve smlouvě bylo sjednáno, že pronajímatel zplnomocňuje nájemce k převzetí předmětu leasingu od dodavatele a nedílnou součástí smlouvy účastníci učinili splátkový kalendář. Dohodnutá prodejní cena po ukončení leasingu činila 2% z pořizovací ceny včetně DPH. Ve smlouvě bylo sjednáno, že smluvní vztahy se řídí všeobecnými smluvními podmínkami finančního leasingu poskytnutého žalobcem, které jsou nedílnou součástí smlouvy. Dne 23.2. 2007 byl smluvními stranami podepsán dodatel č. 1 ke smlouvě týkající se změny výše splátek č. 18, č. 19, č. 21 až č. 36. Dne 2.8. 2005 byla mezi shodnými smluvními stranami uzavřena leasingová smlouva č. 505/1064, předmětem leasingu byla bruska na dřevo DINBER, délka splátkového období byla sjednána na 36 měsíců a předběžná pořizovací cena byla dohodnuta v částce 357.000 Kč, nultá splátka včetně DPH činila 127.449 Kč, dále byla sjednána 18x měsíční splátka 20.185,50 Kč a 18x měsíční splátka snížená v částce 100 Kč. Podle smlouvy pronajímatel zmocnil nájemce k převzetí předmětu leasingu od leasingového dodavatele. Nedílnou součástí smlouvy učinily smluvní strany splátkový kalendář, dohodnutá prodejní cena po ukončení leasingu byla sjednána ve výši 2% z pořizovací ceny včetně DPH. Účastníci se dohodli, že smluvní vztahy se řídí všeobecnými smluvními podmínkami finančního leasingu poskytovaného žalobcem, jež jsou nedílnou součástí smlouvy. Dne 23.2. 2007 byl uzavřen smluvními stranami dodatek č. 1 k této leasingové smlouvě týkající se změny výše splátek č. 18, č. 19, č. 21 až 36. Dne 2.8. 2005 byla uzavřena mezi stejnými smluvními stranami leasingová smlouva č. 505/1065, jejímž předmětem byl čepovací a dlabací stroj. Délka splátkového období byla stanovena na 36 měsíců. Ve smlouvě byla uvedena předběžná pořizovací cena ve výši 476.000 Kč, nultá splátka včetně DPH ve výši 169.932 Kč, 18x měsíční řádná splátka ve výši 26.952,70 Kč a 18x měsíční splátka snížena v částce 100 Kč. Podle smlouvy pronajímatel zmocnil nájemce k převzetí předmětu leasingu od leasingového dodavatele, nedílnou součástí smlouvy účastníci učinili splátkový kalendář a všeobecné smluvní podmínky finančního leasingu poskytnutého žalobcem, dohodnutá prodejní cena po ukončení leasingu činila 2% z pořizovací ceny včetně DPH. Dne 23.2. 2007 byl smluvními stranami uzavřen dodatek č. 1 k této smlouvě týkající se změny výše splátek č. 18, č. 19, č. 21 až 36. Dne 2.8. 2005 byla uzavřena mezi shodnými smluvními stranami leasingová smlouva č. 505/1066, jejímž předmětem byl soustruh na dřevo-hydraulický automat, ve smlouvě je uvedena délka splátkového období 36 měsíců, předběžná pořizovací cena ve výši 476.000 Kč, nultá splátka včetně DPH ve výši 169.932 Kč, 18x měsíční řádná splátka ve výši 26.952,70 Kč a 18x měsíční splátka snížená v částce 100 Kč. Pronajímatel zmocnil nájemce k převzetí předmětu leasingu od leasingového dodavatele, součástí smlouvy účastníci učinili splátkový kalendář a všeobecné smluvní podmínky finančního leasingu. Dohodnutá prodejní cena po ukončení leasingu byla sjednána ve výši 2% z pořizovací ceny včetně DPH. Dne 23.2. 2007 smluvní strany podepsaly dodatek č. 1 v leasingové smlouvě týkající se změny výše leasingových splátek č. 18, č. 19, č. 21 až 36. Dne 2.8. 2005 byla uzavřena mezi stejnými smluvními stranami leasingová smlouva č. 505/1067, jejímž předmětem byl rozmítací stroj, ve smlouvě byla stanovena délka splátkového období 36 měsíců, předběžná pořizovací cena 357.000 Kč, nultá splátka včetně DPH ve výši ve výši 127.449 Kč, 18x měsíčně řádná splátka ve výši 20.189,50 Kč, 18x měsíčně splátka snížena v částce 100 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že pronajímatel zmocňuje nájemce k převzetí předmětu leasingu od dodavatele, nedílnou součástí smlouvy účastníci učinili splátkový kalendář a všeobecné smluvní podmínky finančního leasingu poskytovaného žalobcem. Dohodnutá prodejní cena po ukončení leasingu činila 2% z pořizovací ceny včetně DPH. Dne 23.2. 2007 uzavřeli smluvní strany dodatek č. 1 k této smlouvě týkající se změny výše splátek č. 18, č. 19 a splátek č. 21 až 36. Dne 26.4. 2006 byla mezi stejnými smluvními stranami uzavřena leasingová smlouva č. 706/0839, jejímž předmětem byl automobil IVECO DAILY 35 S12V, ve smlouvě je uvedena délka splátkového období 36 měsíců, předběžná pořizovací cena ve výši 654.500 Kč, nultá splátka včetně DPH ve výši 233.656,50 Kč, 24x měsíčně řádná splátka ve výši 28.393,50 Kč a 12x měsíčně splátka snížená v částce 100 Kč. Podle smlouvy pronajímatel zmocnil nájemce k převzetí předmětu leasingu od dodavatele, nedílnou součástí smlouvy smluvní strany učinily splátkový kalendář a všeobecné smluvní podmínky finančního leasingu poskytovaného žalobcem. Dohodnutá prodejní cena po ukončení leasingu činila 2% z pořizovací ceny včetně DPH. Dne 26.4. 2006 byla uzavřena mezi stejnými smluvními stranami leasingová smlouva č. 706/0840, jejímž předmětem byl vysokozdvižný vozík DESTA DVHN 3522 LX, ve smlouvě byla stanovena délka splátkového období 36 měsíců, předběžná pořizovací cena ve výši 476.000 Kč, nultá splátka včetně DPH ve výši 169.932 Kč, 24x měsíčně řádná splátka ve výši 20.636,20 Kč a 12x měsíčně splátka snížená v částce 100 Kč. Podle smlouvy pronajímatel zmocnil nájemce k převzetí předmětu leasingu od leasingového dodavatele. Nedílnou součástí smlouvy smluvní strany učinily splátkový kalendář a všeobecné smluvní podmínky finančního leasingu poskytovaného žalobcem, ve smlouvě je uvedena dohodnutá prodejní cena po ukončení leasingu ve výši 2% z pořizovací ceny včetně DPH. Dne 29.9. 2006 byla uzavřena mezi stejnými smluvními stranami leasingová smlouva č. 706/2104, jejímž předmětem byl lis na spárovku. Ve smlouvě byla sjednána délka splátkového období 36 měsíců, předběžná pořizovací cena ve výši 1.666.000 Kč, nultá splátka ve výši 594.762 Kč, 24x měsíčně řádná splátka ve výši 73.045,80 Kč a 12x měsíčně splátka snížená v částce 100 Kč. Pronajímatel zmocnil nájemce k převzetí předmětu leasingu od dodavatele, nedílnou součástí smlouvy účastníci učinili splátkový kalendář a všeobecné smluvní podmínky finančního leasingu poskytovaného žalobcem. Dohodnutá prodejní cena po ukončení leasingu je ve smlouvě uvedena ve výši 2% z pořizovací ceny včetně DPH.

Soud prvního stupně dále vyšel ze závěru, že v rámci všeobecných smluvních podmínek finančního leasingu vážících ke shora uvedeným leasingovým smlouvám bylo sjednáno, že účelem finančního leasingu je umožnit leasingovému nájemci za úhradu trvalé užívání movité věci s tím, že žalobce věc získal do svého vlastnictví podle výběru leasingového nájemce a na jeho žádost, přičemž vlastnictví přejde na leasingové nájemce při dodržení podmínek uvedených ve smlouvě a v podmínkách, zejména při řádném splácení všech závazků vyplývajících z leasingové smlouvy včetně sjednané kupní ceny. Podle podmínek byl leasingový nájemce povinen splácet řádně leasingové splátky. V podmínkách bylo sjednáno právo žalobce vypovědět leasingovou smlouvu v případně hrubého porušení sjednaných povinností, mimo jiné v případně porušení povinnost splácet leasingové splátky. K přechodu vlastnického práva k předmětu leasingu na leasingového nájemce dochází v den následující po dni, ve kterém dojde ke splnění poslední z níže uvedených podmínek: a) zaplacení kupní ceny, b) splnění veškerých závazků leasingového nájemce plynoucích z leasingové smlouvy, c) uplynutí doby finančního leasingu. V podmínkách bylo dále stanoveno, že nesplní-li leasingový nájemce ke dni uplynutí doby finančního leasingu veškeré své závazky z leasingové smlouvy, je povinen nejpozději následující den vrátit předmět leasingu žalobci. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že v podmínkách byla jako důvod předčasného ukončení smlouvy sjednána mimo jiné písemná výpověď ze strany žalobce, leasingový nájemce nebyl oprávněn po převzetí předmětu leasingu jakýmkoliv jednostranným právním úkonem leasingovou smlouvu předčasně ukončit či zrušit. Žalobce mohl smlouvu vypovědět mimo jiné v případě, že leasingový nájemce bude v prodlení se zaplacením leasingové splátky déle než 10 dnů.

Žalobce jako pronajímatel vypověděl smlouvy o pronájmu finančního leasingu ze dnů 2.8. 2005 z důvodu neplacení řádných leasingových splátek následujícími výpověďmi ze dne 31.7. 2007: výpovědí smlouvy o pronájmu finančního leasingu č. 505/1062 a výzvou k vrácení předmětu leasingu, výpovědí smlouvy o pronájmu finančního leasingu č. 505/1063 a výzvou k vrácení předmětu leasingu, výpovědí smlouvy o pronájmu finančního leasingu č. 505/1064 a výzvou k vrácení předmětu leasingu, výpovědí smlouvy o pronájmu finančního leasingu č. 505/1065 a výzvou k vrácení předmětu leasingu, výpovědí smlouvy o pronájmu finančního leasingu č. 505/1066 a výzvou k vrácení předmětu leasingu a dále výpovědí smlouvy o pronájmu finančního leasingu č. 505/1067 a výzvou k vrácení předmětu leasingu ze dne 16.7. 2007. Listiny jsou opatřeny razítkem a podpisem žalobce a podpisem dlužníka. Soud prvního stupně dále vyšel ze zjištění, že žalobce jako pronajímatel výpovědí smlouvy o pronájmu finančního leasingu č. 706/0839 a výzvou k vrácení předmětu leasingu ze dne 16.7. 2007, výpovědí smlouvy o pronájmu finančního leasingu č. 706/0840 a výzvou k vrácení předmětu leasingu ze dne 16.7. 2007, výpovědí smlouvy o pronájmu finančního leasingu č. 505/1065 a výzvou k vrácení předmětu leasingu ze dne 31.7. 2007, vypověděl tyto smlouvy o pronájmu finančního leasingu z důvodu neplacení řádných leasingových splátek dle splátkového kalendáře. Zásilky s těmito písemnostmi nebyly adresátem u pošty přes oznámení vyzvednuty.

Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 409 odst. 1, § 411, § 443, § 445, § 447, 448 odst. 1, § 451, § 453, § 344, § 269, § 265, § 266 odst. 1, § 272 odst. 1 a § 275 odst. 1 obchodního zákoníku a na ustanovení § 37 odst. 1, § 39, § 41, § 35 odst. 2 občanského zákoníku a dále odkázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, podle níž je třeba dát přednost výkladu, který zachovává platnost smlouvy před výkladem zachovávajícím její neplatnost a uvedl, že posuzoval obě smlouvy (kupní smlouvu a smlouvu leasingovou) ve vzájemné souvislosti, ovšem nikoliv jako smlouvu jedinou. Soud prvního stupně konstatoval, že týká-li se důvod neplatnosti pouze na části právního úkonu, kterou lze oddělit od ostatního obsahu, bude neplatnou jen tato část právního úkonu. Na tomto základě soud prvního stupně posoudil leasingovou smlouvu jako smlouvu nepojmenovanou dle ustanovení § 269 odst. 2 obchodního zákoníku a vyslovil názor, že je třeba rozlišovat dva základní druhy leasingu-leasing finanční a leasing operativní. Uvedl, že zatímco operativní leasing obvykle nezakládá právo na odkoupení věci a jeho primární funkcí je funkce užívací, klíčovou funkcí finančního leasingu a jeho cílem je zpravidla konečný převod vlastnictví k předmětu leasingu a jeho podstatou je tedy závazek poskytovatele leasingu předat příjemci leasingu na určitou dobu do užívání věc či jinou majetkovou hodnotu, kterou pronajímatel za tímto účelem pořídí do svého vlastnictví, a to na žádost a podle výběru nájemce a závazek nájemce uhradit náklady spojené s pořízením předmětu leasingu prostřednictvím leasingových splátek s tím, že nájemce má obvykle právo na koupi předmětu leasingu do svého vlastnictví za zůstatkovou cenu. Jde tedy o účelové pořízení věci. Soud prvního stupně vyhodnotil, že v případě leasingových smluv uzavřených mezi žalobcem a dlužníkem se jednalo u všech smluv o tzv. zpětný finanční leasing, jehož podstatou je vždy odkoupení předmětu, který již daný subjekt užívá ke svému podnikání s tím, že zpětný finanční leasing nabízí finanční prostředky změnou majetkových poměrů. Soud prvního stupně dále uzavřel, že mezi žalobcem a žalovaným byly platně uzavřeny kupní smlouvy na veškeré věci zahrnuté do soupisu majetkové podstaty dlužníka v souladu s ustanovením § 409 a násl. obchodního zákoníku, na základě nichž přešlo vlastnické právo z dlužníka na žalobce předáním věci, přičemž dle závěru soudu prvního stupně není rozhodné, že podle dohody smluvních stran předmět leasingu převzal na základě zmocnění leasingový nájemce. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že k převzetí věci došlo v souladu se smlouvou dle ust. § 447 obchodního zákoníku. Soud prvního stupně argumentoval tím, že smluvní strany nesjednaly tzv. výhradu vlastnického práva, v důsledku níž by mělo vlastnické právo na kupujícího přejít až úplným zaplacením kupní ceny. K námitce neplatnosti z důvodu nedostatku vážnosti projevu vůle soud prvního stupně uvedl, že kupní smlouvy byly dlužníkem podepsány s doložkami, podle nichž strany prohlašují, že vyjadřují jejich pravou a svobodnou vůli, řádně je přečetly a bez výhrad s nimi souhlasí. Soud prvního stupně s odkazem na princip zpětného finančního leasingu uvedl, že neobstojí ani námitka žalovaného, že pravým účelem předmětných právních úkonů dlužníka bylo poskytnutí finanční služby-úvěru, nikoliv prodej movitých věcí, a proto se nemůže jednat o neplatnost právních úkonů z důvodu nedostatku vážnosti projevu vůle dle § 37 odst. 1 občanského zákoníku. Soud prvního stupně rovněž shledal kupní smlouvy určité i v části sjednání kupní ceny, neboť kupní cena byla ve všech smlouvách dohodnuta určitě a srozumitelně. Soud prvního stupně se neztotožnil s názorem žalovaného, že kupní smlouvy jsou uzavřeny v rozporu s dobrými mravy dle § 39 občanského zákoníku proto, že dlužník obdržel nižší plnění, než bylo dohodnuto v kupních smlouvách a uvedl, že žalovaný sám tvrdil, že se tak stalo z důvodu zápočtu. V rozporu s dobrými mravy by pak dle názoru soudu prvního stupně eventuelně byly tyto následné dohody o zápočtu. Dlužník mohl požadovat doplacení kupních cen, pokud by na tvrzené následné dohody o výrazně nižších cenách nepřistoupil, případně mohl z důvodu nezaplacení od smluv odstoupit. Soud prvního stupně dále vyšel ze závěru, že mezi dlužníkem a žalobcem byly uzavřeny platně jednotlivé leasingové smlouvy, jejichž součástí byly všeobecné smluvní podmínky finančního leasingu, které dlužník podepsal a vyjádřil s nimi souhlas. Soud prvního stupně konstatoval, že smlouvy obsahují všechny podstatné náležitosti a soud prvního stupně neshledal, že by obchodní podmínky byly neurčité a nesrozumitelné. Soud prvního stupně uzavřel, že i kdyby dle všeobecných podmínek se dlužník dopředu vzdával svých práv, nebo se mu nepřiznávalo právo od smlouvy odstoupit, nebo by v nich byly sjednány neplatně

úroky či smluvní pokuty, neměla by tato skutečnost vliv na platnost smluv jako celku. Soud prvního stupně vyslovil názor, že leasingové smlouvy byly předčasně ukončeny z důvodu neplacení leasingových splátek v souladu s článkem 9 všeobecných smluvních podmínek a vlastnické právo k předmětným movitým věcem tak svědčí žalobci a dlužník se nemohl stát a nestal zpětným vlastníkem věcí, jež jsou předmětem žaloby.

Soud prvního stupně uvedl, že z důvodu nadbytečnosti se nezabýval tvrzenými skutečnostmi ohledně vystavení 15 směnek ve prospěch žalobce, neboť ani toto případné nepoctivé obchodní jednání či jednání v rozporu s dobrými mravy by nemohlo mít vliv na existenci vlastnického práva žalobce k předmětným movitým věcem. Soud prvního stupně shledal jako nedůvodné námitky žalovaného o neplatnosti leasingových smluv z důvodu nedostatku vážnosti projevu vůle a neurčitosti projevu vůle s tím, že účastníci uzavřením kupních i leasingových smluv dostatečně určili předmět svých závazků a jejich vzájemná práva a povinnosti a je zcela zřejmé, co chtěli projevit, tedy jejich úmyslem byl zpětný finanční leasing, tj. úmyslem dlužníka bylo získat finanční prostředky prodejem movitých věcí za současného ponechání těchto movitých věcí ve své dispozici s možností stát se opětovně vlastníkem. Soud prvního stupně přisvědčil žalobci, že pokud by dlužník řádně a včas splnil své povinnosti, nebyly by vůči dlužníku uplatněny sankce, které byly pro případ porušení povinnosti sjednány. Soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.2. 2011, č.j. 32 Cdo 3022/2009 a uvedl, že smlouvy neshledal neplatnými právními úkony a jednání žalobce, kterým se domáhá vynětí předmětných věcí z majetkové podstaty, neshledává v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku jenom proto, že žalobce obdržel od dlužníka na leasingových splátkách 4.886.718 K a protiplnění za postoupení směnek s tím, že se jedná o dva různé na sobě nezávislé nároky z uzavřených leasingových smluv. Soud prvního stupně dále odkázal na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 8.9. 2010, sp. zn. Cpjn 204/2007, uveřejněné pod č. 25/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož, ačkoliv byla v obchodních podmínkách sjednána výpověď smlouvy, ve skutečnosti se o výpověď nejedná, ale jde o odstoupení od smlouvy, neboť obsahem leasingových smluv nebyl závazek k nepřetržité nebo opakované činnosti nebo závazek zdržet se určité činnosti nebo strpět určitou činnost a vzhledem k charakteru předmětných závazků nelze dovodit, že v případě výpovědi by se tato nedotýkala vzájemných práv a povinností před účinností výpovědi.

Soud prvního stupně uzavřel, že v důsledku předčasného ukončení nájemních smluv nemohlo přejít vlastnické právo na dlužníka a žalobce je nadále vlastníkem předmětných movitých věcí, a proto je jeho žaloba důvodná. Z důvodu nadbytečnosti zamítl soud prvního stupně důkazní návrhy znaleckými posudky a směnkami. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že je přiznal úspěšnému žalobci. Náklady sestávají z odměny za právní zastoupení dle § 8 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a ze čtyř režijních paušálů po 300 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, jímž se domáhal změny napadeného rozsudku tak, že se žaloba zamítá. Žalovaný namítal, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, neboť na základě kupních smluv nedošlo k převodu vlastnického práva na žalobce, když nenastaly převodní účinky tradice jako právního způsobu nabytí vlastnictví, neboť nikdy nedošlo k faktickému předání jednotlivých strojních zařízení kupujícímu (žalobci) a takový účinek uzavřených smluv ani nastat neměl, respektive nebyl v zájmu žalobce. Konstrukci, podle níž dlužník z pozice prodávajícího sám sebe v pozici leasingového nájemce zmocnil k převzetí věci za kupujícího, považoval za účelovou konstrukci. Žalovaný namítal, že žalobce uzavřením kupních smluv nesledoval hospodářský význam kupní smlouvy, tj. časově neomezené úplatné nabytí vlastnického práva k věci, nýbrž zajištění závazku, jehož pravou podstatou bylo poskytnutí úvěru. Žalovaný uvedl, že podnikatelská činnost žalobce byla založena na současné realizaci kupních a leasingových smluv, a proto je třeba tyto smlouvy vykládat ve vzájemné souvislosti a poukázal na to, že movité věci, které byly předmětem smluv, dlužník ke dni podpisu smluv vlastnil a používal za účelem podnikání, a proto pravým účelem předmětných právních úkonů bylo poskytnutí finanční služby a nikoliv prodej zboží. Skutečným cílem smluvních stran bylo, aby žalovaný získal od žalobce jednorázově na přechodnou dobu peněžní prostředky (úvěr) za předpokladu odměny žalobce za tuto finanční službu. Žalovaný namítal, že o pochybném účelu kupních smluv svědčí i další ujednání, například ujednání, že leasingový nájemce je oprávněn v zastoupení kupujícího uplatnit práva a povinnosti vyplývající ze záručních a servisních podmínek stanovených prodávajícím, když za této situace by žalovaný uplatňoval práva ze záruky v zastoupení žalobce sám u sebe. To je dle názoru žalovaného nepoctivý obchodní styk, neboť reklamační řízení nemůže proběhnout objektivně. Žalovaný dále namítal, že je nesprávný závěr soudu prvního stupně o tom, že v kupních smlouvách byla určitě a srozumitelně dohodnuta kupní cena, když od počátku bylo zřejmé, že tyto nominální hodnoty nemají být a nebudou zaplaceny a reálné kupní ceny budou značně nižší, a proto je třeba určení kupních cen považovat za nejasné a neurčité. Žalovaný poukázal na kupní smlouvu č. 706/2104 s tím, že v ní byla kupní cena stanovena ve výši 1.666.000 Kč a proti této částce byla započtena částka 29.738 Kč jako poplatek za sepsání kupní smlouvy, částka 94.762 Kč jako nultá splátka a částka 73.046 Kč jako řádná splátka a dlužník proto obdržel pouze částku 968.454 Kč. Žalovaný namítal, že se jednalo o pohledávky účelově vytvořené uzavřením leasingových smluv, které nebyly podloženy reálným protiplněním ze strany žalobce a jejichž účelem bylo toliko snížit výši plnění, ke kterému byl žalobce povinen. Žalovaný poukazoval na to, že žalobce za vstupní investici 3.000.000 Kč obdržel protiplnění v podobě splátek za období od 2.8.2005 do 20.12.2006 ve výši 4.886.718 Kč, což představuje výnos 60%. Žalovaný dále poukazoval na skutečnost, že všeobecné smluvní podmínky finančního leasingu jsou jednostranně zaměřené, nevyvážené a nesrozumitelné a tudíž odporující dobrým mravům a v této souvislosti poukázal na články 3, 5.4.4., 5.6.3., 5.8., 6 a 9 obchodních podmínek a uvedl, že je nepřiměřené, že leasingový nájemce vystavil při podpisu leasingových smluv směnky. Žalovaný namítal nevyváženost obchodních podmínek v části, v níž bylo sjednáno, že žalobce neručí za žádnou vlastnost nebo způsobilost předmětu leasingu a neodpovídá za jakékoliv škody vzniklé z vad či z fungování předmětu leasingu a veškeré garanční a pogaranční prohlídky a opravy předmětu leasingu je povinen na svůj náklad zajistit leasingový nájemce a dále na ustanovení, podle něhož se leasingové platby započítávají na pohledávky nejdříve splatné nebo nejméně zajištěné včetně příslušenství, případně na pohledávky z jiné smlouvy, přičemž leasingový nájemce není bez souhlasu žalobce oprávněn započíst svou pohledávku vůči žalobci na splátku, splátku zadržet ani snížit. Žalovaný dále poukázal na ustanovení, podle něhož je nájemce povinen uzavřít různé pojistné smlouvy, přičemž pojišťovnu určuje výhradně žalobce a na ustanovení o výpovědi smlouvy, která náleží jen žalobci a na sjednanou smluvní pokutu, na níž může vzniknout nárok pouze žalobci. Žalovaný zdůraznil, že postavení smluvních stran a jejich vliv na utváření podmínek obligačního vztahu nebylo rovné a zdůraznil, že dlužník byl fyzickou osobou podnikající v režimu živnostenského zákona, zatímco žalobce je akciovou společností podnikající v oblasti leasingu, disponující aparátem dostatečným k vyřizování smluvní agendy. Žalovaný poukazoval na to, že vztahy z kupních i z leasingových smluv byly založeny výlučně formulářovým způsobem a že v případě Všeobecných obchodních podmínek se jednalo o tzv. adhezní smlouvu. Dlužník byl postaven před volbu buď smlouvu nepodepsat nebo podepsat, a to v podobě vytvořené žalobcem, přičemž v důsledku finanční nouze dlužník smlouvu podepsal. Žalovaný zdůraznil, že žalobce postoupil dlužníkem vystavené směnky třetímu subjektu, který se se směnečnou pohledávkou ve výši 7.066.046,40 Kč přihlásil do insolvenčního řízení a za situace, kdy žalobce obdržel od dlužníka již částku 4.886.718 Kč a navíc protiplnění za postoupení práv ze směnek dovozoval, že se žalobce domáhá vynětí movitých věcí z majetkové podstaty dlužníka v rozporu s poctivým obchodním stykem a v rozporu s dobrými mravy a za snahu žalobce dosáhnout bezdůvodného obohacení, neboť vyloučením věcí z majetkové podstaty dojde ke třetímu uspokojení žalobce z jednoho závazkového vztahu a dojde k znevýhodnění ostatních věřitelů. Žalovaný argumentoval tím, že je třeba poskytnout ochranu slabší straně-insolvenčnímu dlužníkovi. Žalovaný namítal, že kupní smlouvy měly povahu formulářových smluv a chybí v nich projev vůle kupujícího koupit předmět koupě jako základní náležitost tohoto právního úkonu.

Žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Uvedl, že soud prvního stupně správně posoudil přechod vlastnického práva k movitým věcem z dlužníka na žalobce, neboť obchodní zákoník v žádném ze svých ustanovení převzetí předmětu koupě jinou zmocněnou osobou nevylučuje. Žalobce argumentoval tím, že nebyla sjednána výhrada vlastnického práva, podle které by mělo přejít vlastnické právo na kupujícího až po úplném zaplacení kupní ceny. Žalobce dále uvedl, že ceny strojů byly stanoveny na základě znaleckého posudku a otázka, zda kupní ceny byly skutečně zaplaceny, nesouvisí s posouzením, zda vlastnické právo na žalobce přešlo či nikoliv. Žalobce poukazoval na tvrzení samotného žalovaného, že existovala dohoda, na základě níž měly být kupní ceny výrazně nižší. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že dlužník podepsal obchodní podmínky, čímž s nimi vyjádřil souhlas a argumentoval zásadou autonomie vůle smluvních stran s tím, že dlužník měl možnost dosáhnout změny ujednání ve smluvních podmínkách, čehož však nevyužil. Žalobce uvedl, že se domáhá výkonu vlastnického práva a takový výkon práva nemůže být v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, neboť předmětem vylučovací žaloby není posouzení, zda byl nebo nebyl naplňován obsah práv a povinností vyplývajících z leasingových smluv. Žalobce namítal, že žalovaný směšuje výkon vlastnického práva s uplatněním nároků z předčasně zaniklých leasingových smluv. Žalobce argumentoval tím, že ochrana slabšího subjektu je přisuzována spotřebitelům, případně nepodnikatelům u fakultativních obchodů, v daném případě však obě strany smlouvu uzavíraly v rámci podnikatelské činnosti a mají tedy podle zásad soukromého práva rovné postavení.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 16.2.2010 se žalobce domáhal vyloučení výše specifikovaných movitých věcí z majetkové podstaty dlužníka s odůvodněním, že movité věci insolvenční správce pojal do soupisu neoprávněně, neboť to vylučuje právo, které má žalobce k tomuto majetku (§ 225 odst. 1 insolvenčního zákona). Žalobce tvrdil, že se stal vlastníkem movitých věcí na základě kupních smluv uzavřených s dlužníkem, v rámci nichž nebyla sjednána výhrada vlastnického práva a že současně v postavení vlastníka a leasingového pronajímatele uzavřel s dlužníkem jakožto leasingovým nájemcem leasingové smlouvy, jejichž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky. Žalobce uvedl, že se v případě leasingových smluv jednalo o tzv. finanční leasing, v jehož průběhu měl leasingový nájemce možnost po splnění dohodnutých podmínek nabýt vlastnictví k předmětu leasingu. Žalobce tvrdil, že leasingový nájemce byl v prodlení s plněním peněžitých závazků z leasingových smluv, a proto leasingové smlouvy vypověděl a nedošlo tedy k přechodu vlastnického práva na dlužníka. Dlužník v žádném se shora uvedených případů předmět leasingu nevrátil. Žalovaný se domáhal zamítnutí žaloby. Namítal, že žaloba nebyla podána v zákonem stanovené 30 denní lhůtě a dále namítal neplatnost kupních a leasingových smluv, a to jednak proto, že dlužník obdržel na základě kupních smluv toliko částku 3.000.000 Kč, ačkoliv kupní ceny byly sjednány výrazně vyšší a dále z důvodu neurčitosti a nesrozumitelnosti všeobecných smluvních podmínek a rovněž proto, že se dlužník v rámci těchto podmínek dopředu vzdával svých práv, ve smlouvách nebyla určena RPSN a v leasingových smlouvách byl sjednán úrok ve výši 44 % kupní ceny. Žalovaný poukazoval na skutečnost, že všeobecné podmínky jsou nevyvážené, jednostranné a odporující zásadě dobrých mravů. Žalovaný argumentoval tím, že kupní a leasingové smlouvy je třeba chápat jako jediný smluvní vztah a zdůraznil, že žalobce od dlužníka obdržel na splátkách v období od 2.8.2005 do 20.12.2006 částku 4.886.718 Kč. Žalovaný namítal, že výkon práva žalobce je v rozporu s poctivým obchodním stykem a v rozporu s dobrými mravy, neboť dlužník vystavil ve prospěch žalobce 15 směnek, které postoupil třetímu subjektu a tento třetí subjekt pohledávku ze směnek ve výši 7.066.046,40 Kč přihlásil do insolvenčního řízení, přestože se žalobce domáhá vynětí movitých věcí z majetkové podstaty dlužníka. Žalovaný argumentoval tím, že žalobce obdržel od dlužníka dostatečné protiplnění, a proto se nemůže domáhat vynětí předmětných věcí z majetkové podstaty. Žalovaný dále argumentoval tím, že hospodářským úmyslem žalobce bylo půjčit dlužníku finanční prostředky a dostat movité věci do zajištění a dle závěru žalovaného měly být uzavřeny úvěrové smlouvy, v této skutečnosti shledával obcházení zákona. Žalovaný namítal, že nikdy nedošlo k předání movitých věcí kupujícímu a ačkoliv byla v kupních smlouvách sjednána kupní cena, fakticky měla být placena kupní cena nižší. Soud prvního stupně věc projednal u jednání dne 4.11.2011, u něhož žalovaný namítal, že všechny fotokopie listin předložené žalobcem k důkazu jsou nepravé, aniž by tyto námitky blíže specifikoval. Poté soud prvního stupně ve věci rozhodl napadeným rozsudkem.

Odvolací soud zopakoval dokazování kupní smlouvou ze dne 2.8.2005 (č.l. 174), týkající se rozmítacího stroje, z níž přijímá jako správná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně s tím doplněním, že v článku III. bylo sjednáno, že prodávající touto smlouvou prodává kupujícímu movitou věc uvedenou v článku I. této smlouvy za celkovou sjednanou kupní cenu 357.000 Kč. Dále je v tomto článku uvedeno, že prodávající potvrzuje, že od této kupní ceny se odečítá záloha ve výši 0 Kč a kupujícímu tedy přísluší k úhradě částka 357.000 Kč. Dále je v článku sjednána smluvní pokuta pro případ, že kupní cena nebude řádně a včas uhrazena.

Odvolací soud dále zopakoval dokazování kupní smlouvou ze dne 2.8.2005 (č.l. 175), týkající se soustruhu na dřevo, z níž přijímá jako správná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně s tím doplněním, že v bodě III. bylo sjednáno, že prodávající touto smlouvou prodává kupujícímu movitou věc uvedenou v článku I. této smlouvy za celkovou sjednanou kupní cenu 476.000 Kč. Dále je v tomto článku uvedeno, že prodávající potvrzuje, že od této kupní ceny se odečítá záloha ve výši 0 Kč a kupujícímu tedy přísluší k úhradě částka 476.000 Kč. Dále je v článku sjednána smluvní pokuta pro případ, že kupní cena nebude řádně a včas uhrazena.

Odvolací soud zopakoval dokazování kupní smlouvou ze dne 2.8.2005 (č.l.176), týkající se čepovacího a dlabacího stroje, z níž přijímá jako správná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně s tím doplněním, že v článku III. bylo sjednáno, že prodávající touto smlouvou prodává kupujícímu movitou věc uvedenou v článku I. této smlouvy za celkovou sjednanou kupní cenu 476.000 Kč, přičemž prodávající potvrzuje, že od této kupní ceny se odečítá záloha 0 Kč a kupujícímu tedy k úhradě přísluší částka 476.000 Kč. V tomto článku byla sjednána smluvní pokuta pro případ, že kupní cena nebude řádně a včas zaplacena.

Odvolací soud zopakoval dokazování kupní smlouvou ze dne 2.8.2005 (č.l.177), týkající se brusky na dřevo DINBER, z níž přijímá jako správná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně s tím doplněním, že v článku III. bylo sjednáno, že prodávající touto smlouvou prodává kupujícímu movitou věc uvedenou v článku I. této smlouvy za celkovou sjednanou kupní cenu 357.000 Kč, přičemž prodávající potvrzuje, že od této kupní ceny se odečítá záloha ve výši 0 Kč a kupujícímu přísluší k úhradě částka 357.000 Kč. V tomto článku byla sjednána smluvní pokuta pro případ, že kupní cena nebude řádně a včas zaplacena.

Odvolací soud zopakoval dokazování kupní smlouvou ze dne 2.8.2005 (č.l. 178), týkající se brusky na dřevo CASOLIN 1100, z níž přijímá jako správná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně s tím doplněním, že v bodě III. bylo sjednáno, že prodávající touto smlouvu prodává kupujícímu movitou věc uvedenou v článku I. této smlouvy za celkovou sjednanou kupní cenu 476.000 Kč, přičemž prodávající potvrzuje, že od této kupní ceny se odečítá záloha ve výši 0 Kč a kupujícímu přísluší k úhradě částka 476.000 Kč. V tomto článku smlouvy byla sjednána smluvní pokuta pro případ, že kupní cena nebude řádně a včas zaplacena.

Odvolací soud zopakoval dokazování kupní smlouvou ze dne 2.8.2005 (č.l. 179), týkající se kmenové pásové pily, z níž přijímá jako správná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně s tím doplněním, že v bodě III. bylo sjednáno, že prodávající touto smlouvou prodává kupujícímu movitou věc uvedenou v článku I. této smlouvy za celkovou kupní cenu 833.000 Kč, přičemž prodávající potvrzuje, že od této kupní ceny se odečítá záloha ve výši 0 Kč a kupujícímu přísluší k úhradě částka 833.000 Kč. V tomto článku smlouvy byla dále sjednána smluvní pokuta pro případ, že cena nebude řádně a včas zaplacena.

Odvolací soud zopakoval dokazování kupní smlouvou ze dne 2.8.2005 (č.l. 180), týkající se lisu na spárovku, z níž přijímá jako správná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně s tím doplněním, že se netýká žádné z leasingových smluv, jež jsou předmětem řízení v dané právní věci.

Odvolací soud zopakoval dokazování kupní smlouvou ze dne 26.4.2006 (č.l. 181), týkající se vysokozdvižného vozíku Desta DVHM 3522 LX, z níž přijímá jak správná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně s tím doplněním, že v bodě III. smlouvy bylo stanoveno, že prodávající touto smlouvu prodává kupujícímu movitou věc uvedenou v článku I. této smlouvy za sjednanou kupní cenu 476.000 Kč, přičemž prodávající potvrzuje, že od této kupní ceny se odečítá záloha ve výši 0 Kč a kupujícímu přísluší k úhradě částka 476.000 Kč. V tomto článku smlouvy byla sjednána smluvní pokuta pro případ, že kupní cena nebude řádně a včas zaplacena.

Odvolací soud zopakoval dokazování kupní smlouvou ze dne 26.4.2006 (č.l. 182), týkající se automobilu IVECO Daily 35S12V, z níž přijímá jak správná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně s tím doplněním, že v bodě III. smlouvy bylo sjednáno, že prodávající touto smlouvou prodává kupujícímu movitou věc uvedenou v článku I. této smlouvy za sjednanou kupní cenu 654.500 Kč, přičemž prodávající potvrzuje, že od této kupní ceny se odečítá záloha ve výši 0 Kč a kupujícímu přísluší k úhradě částka 654.500 Kč. Podle tohoto článku smlouvy byla sjednána smluvní pokuta pro případ, že kupní cena nebude řádně a včas zaplacena.

Odvolací soud zopakoval dokazování kupní smlouvou ze dne 29.9.2006 (č.l.183), týkající se lisu na spárovku, z níž přijímá jako správná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně s tím doplněním, že v článku III. smlouvy bylo sjednáno, že prodávající touto smlouvou prodává kupujícímu movitou věc uvedenou v článku I. této smlouvy za sjednanou kupní cenu 1.666.000 Kč, přičemž prodávající potvrzuje, že od této kupní ceny se odečítá záloha ve výši 0 Kč a kupujícímu přísluší k úhradě částka 1.666.000 Kč. Podle tohoto článku smlouvy byla sjednána smluvní pokuta pro případ, že kupní cena nebude řádně a včas zaplacena.

Odvolací soud zopakoval dokazování výpovědí smlouvy o pronájmu, finančním leasingu č. 706/2104 a výzvou k vrácení předmětu leasingu ze dne 16.7.2007, z níž zjistil, že žalobce jako pronajímatel vypověděl dlužníku touto listinou smlouvu o pronájmu č. 706/2104 ze dne 29.9.2006 dle článku 9.2.1 písmeno a) všeobecných smluvních podmínek finančního leasingu, týkající se lisu na spárovku, z důvodu neplnění podmínek smlouvy, tedy z důvodu nesplácení řádných leasingových splátek dle splátkového kalendáře.

Odvolací soud dále zopakoval dokazování nedoručenou zásilkou zaslanou žalobcem žalovanému (č.l. 72 a 73) a podacím archem (č.l. 69) a z těchto listin zjistil, že žalobce podal výpověď k poštovní přepravě pro dlužníka dne 16.7.2007, tato výpověď se dostala do dispozice dlužníka, neboť podle zprávy pošty zásilka nebyla dlužníkem vyzvednuta a ze zásilky nevyplývá, že by se adresát v místě doručení nezdržoval.

Odvolací soud zopakoval dokazování všeobecnými smluvními podmínkami finančního leasingu movitostí žalobce od 1.5.2002 a všeobecnými smluvními podmínkami finančního leasingu movitostí VIVA leasing a.s. od 1.10.2005. Odvolací soud přijímá jako správná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně z těchto listin s tím doplněním, že všeobecné smluvní podmínky finančního leasingu movitostí žalobce platící od 1.5.2002 se vázaly k leasingovým smlouvám č. 505/1062, 505/1063, 505/1064, 505/1065, 505/1066, 505/1067, a tyto verze byly dlužníkem podepsány dne 2.8.2005. Všeobecné smluvní podmínky finančního leasingu movitostí žalobce platné od 1.10.2005 se vázaly k leasingové smlouvě č. 706/0839 a byly dlužníkem podepsány dne 26.9.2006, dále k leasingové smlouvě č. 706/0840 a byly dlužníkem podepsány dne 26.4.2006, k leasingové smlouvě č. 706/2104 a byly dlužníkem podepsány dne 29.9.2006. Z obou verzí těchto podmínek odvolací soud dále zjistil, že v nich bylo mimo jiné dohodnuto, že žalobce neručí za žádnou vlastnost nebo způsobilost předmětu leasingu, neodpovídá za jakékoliv škody vzniklé z vad či fungování předmětu leasingu a veškeré garanční a pogaranční prohlídky a opravy předmětu leasingu je povinen na svůj náklad zajistit leasingový nájemce. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn přiřazovat jakékoliv leasingové platby leasingové nájemce na své pohledávky nejdříve splatné nebo nejméně zajištěné, včetně příslušenství, případně i na pohledávky z jiné smlouvy uzavřené mezi týmiž účastníky a naopak leasingový nájemce nebyl oprávněn bez souhlasu žalobce započíst svou pohledávku vůči žalobci na splátku, splátku zadržet či snížit, a rovněž leasingový nájemce byl povinen uzavřít podle podmínek různé pojistné smlouvy, přičemž pojišťovnu určoval výhradně žalobce a rovněž právo výpovědi náleželo toliko žalobci a nárok na smluvní pokutu byl sjednán toliko ve prospěch žalobce. Ve smlouvě bylo dále sjednáno zajištění závazku z leasingové smlouvy vystavením biankosměnek.

Z ostatních skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně z provedených listinných důkazů a z nesporných skutečností odvolací soud vychází, neboť jsou správná.

Podle § 225 odst. 1 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.

Podle § 225 odst. 2 IZ žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu.

K předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty (dále jen věc ) ze soupisu majetkové podstaty patří to, že věc byla insolvenčním správcem příslušného dlužníka zahrnuta do soupisu majetkové podstaty, že excindační žaloba podaná osobou odlišnou od dlužníka došla soudu nejpozději ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy této osobě bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo (§ 225 odst. 2 IZ), v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení (§ 154 odst. 1 o.s.ř.), trvají účinky insolvenčního řízení a věc je nadále sepsána v majetkové podstatě a osoba, která se domáhá vyloučení věci ze soupisu, prokáže, že věc neměla (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazena, neboť jí svědčí právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu, případně je tu jiný důvod, pro který věc neměla být do soupisu zahrnuta (§ 225 odst. 1 IZ).

V daném případě byly jednoznačně splněny čtyři shora uvedené podmínky, totiž že žaloba byla podána osobou odlišnou od dlužníka, a to proti insolvenčnímu správci dlužníka, předmětné movitě věci, jejichž vyloučení z majetkové podstaty dlužníka se žalobce domáhá, jsou zahrnuty v majetkové podstatě a insolvenční řízení dosud trvá.

Odvolací soud dospívá shodně se soudem prvního stupně k závěru, že žaloba byla žalobcem podána včas, v souladu s ustanovením § 225 odst. 2 IZ, přičemž je nerozhodné, že žaloba byla žalobcem podána ještě před tím, než žalobce byl informován insolvenčním správcem o zahrnutí předmětných movitých věcí do soupisu majetkové podstaty. V tomto směru odvolací soud odkazuje na správné a zcela vyčerpávající závěry soudu prvního stupně.

Soud prvního stupně zcela správně vyhodnotil jako nedůvodné námitky žalovaného vznesené proti pravosti listin prováděných soudem prvního stupně k důkazu. Je třeba přisvědčit závěru soudu prvního stupně o tom, že zákon nevylučuje, aby byl prováděn důkaz fotokopiemi listin, přičemž veškeré důkazy, včetně důkazu fotokopiemi listin, je třeba hodnotit podle zásad upravených v § 132 o.s.ř. Jelikož žalovaný namítal nedostatek pravosti fotokopií listin pouze obecně, aniž by tvrdil konkrétní skutečnosti, pro něž by listiny neměly být pravé (jak správně uzavřel soud prvního stupně), byly tyto obecné námitky z hlediska posouzení věrohodnosti předložených fotokopií listin zcela irelevantní. V tomto směru odvolací soud odkazuje na správné a vyčerpávající závěry soudu prvního stupně.

Soud prvního stupně rovněž správně posoudil kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem jako platné smlouvy dle ustanovení § 409 a násl. obchodního zákoníku, neboť tyto smlouvy byly uzavřeny mezi smluvními stranami jako podnikateli při jejich podnikatelské činnosti (§ 261 odst. Obch. Z.). Rovněž leasingové smlouvy soud prvního stupně posoudil správně jako smlouvy nepojmenované dle ustanovení § 269 odst. 2 obchodního zákoníku a správně posuzoval smlouvy kupní a leasingové ve vzájemné souvislosti, nikoliv však jako smlouvu jedinou.

Soud prvního stupně správně a vyčerpávajícím způsobem, v souladu se závěry vyjádřenými Nejvyšším soudem ČR ve stanovisku ze dne 9.8.2010, Cpjn 204/2007, vysvětlil, jaký je rozdíl mezi finančním a operativním leasingem a správně posoudil leasingové smlouvy uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem jako tzv. zpětný finanční leasing a jako nedůvodné odmítl námitky žalovaného, že vůle stran směřovala k uzavření smlouvy o úvěru a nikoliv k uzavření kupní smlouvy. Na závěry soudu prvního stupně ohledně posouzení povahy leasingových smluv proto odvolací soud pro stručnost odkazuje.

Námitky žalovaného, že žalobce jako kupující sám fyzicky nepřevzal prodávané věci, a proto na něho nemohlo přejít vlastnické právo k movitým věcem, neshledal odvolací soud důvodnými. Jak správně uzavřel soud prvního stupně, v kupních smlouvách prodávající zmocnil leasingového nájemce k převzetí prodávané movité věci za kupujícího, tento způsob převzetí prodávané věci a nabytí vlastnictví obchodní zákoník nevylučuje (§ 443 a násl. obch. z.) a soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že k převzetí věci jako k nutné podmínce nabytí vlastnictví k movité věci došlo a žalobce se stal na základě shora uvedených kupních smluv vlastníkem všech movitých věcí, jejichž vyloučení z majetkové podstaty dlužníka se domáhá.

Po zopakování dokazování kupními smlouvami odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že kupní cena byla v kupních smlouvách sjednána určitě a srozumitelně. Soud prvního stupně správně dovodil, že pokud by se následně smluvní strany dohodly na změně výše kupních cen, a to v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku (případně v rozporu s dobrými mravy), pak by z tohoto důvodu byly v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku (či přímo neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 občanského zákoníku) následné právní úkon a nikoliv samotné kupní smlouvy.

Nedůvodnými shledal odvolací soud námitky žalovaného o tom, že dlužníku nebyla žalobcem zaplacena celá sjednaná kupní cena, neboť (jak správně dovodil soud prvního stupně) smluvní strany neměly sjednanou výhradu vlastnického práva (§ 445 obch. z.), tedy přechod vlastnického práva na kupujícího nebyl vázán na úplné zaplacení kupní ceny. Pokud žalovaný tvrdí, že dlužníku nebyla celá kupní cena žalobcem řádně a včas zaplacena, mohl se dlužník svých práv domáhat, nemá to však vliv na existenci vlastnického práva žalobce k předmětným movitým věcem.

Součástí všech leasingových smluv smluvní strany učinily dle ustanovení § 273 obchodního zákoníku všeobecné smluvní podmínky finančního leasingu žalobce, které jsou tak pro smluvní strany závazné. Pokud žalovaný namítal, že všeobecné smluvní podmínky jsou jednostranné či nevyvážené a domáhal se ochrany dlužníka jako slabší smluvní strany, tak k těmto námitkám je třeba uzavřít, že v daných právních vztazích vystupovaly obě smluvní strany (žalobce i dlužník) jako podnikatelé, přičemž podnikatelé nesou zvýšenou odpovědnost za svou kontraktaci a nevztahují se na ně ustanovení na ochranu spotřebitele. Nadto dlužník sám prohlásil, že se s obsahem všeobecných smluvních podmínek seznámil a vyjádřil s nimi souhlas a je jimi tedy vázán. Bylo na uvážení dlužníka, zda se žalobcem do daných právních vztahů vstoupí či nikoliv, přičemž ustanovení občanského zákoníku o jednání v tísni dle ustanovení § 49 občanského zákoníku se v obchodních vztazích neuplatní (§ 267 odst. 2 obchodního zákoníku). Pokud tedy žalovaný namítal, že dlužník uzavíral předmětné smlouvy v tísni, tato skutečnost nemůže mít vliv na platnost uzavřených smluv, nadto tíseň dle citovaného zákonného ustanovení může být důvodem pro odstoupení od smlouvy a nikoliv důvodem pro její neplatnost. Nelze aplikovat ani ustanovení občanského zákoníku o tísni ve smyslu nesvobody dle § 37 odst. 1 občanského zákoníku, neboť nesvobodně je učiněn úkon v důsledku fyzického či psychického donucení, a nikoliv pod ekonomickým tlakem.

Soud prvního stupně správně poukázal na skutečnost, že je-li neplatná pouze část právního úkonu a lze-li oddělit tuto neplatnou část od zbytku právního úkonu, je neplatná pouze tato část právního úkonu (§ 41 občanského zákoníku). Pokud tedy žalovaný namítal, že byly ve smluvních podmínkách stanoveny nemravné úroky, či nemravná smluvní pokuta, pak by z těchto důvodů byl právní úkon neplatný pouze částečně ohledně těchto ujednání a nikoliv jako celek. Nadto je třeba uvést, že se odvolací soud neztotožňuje s námitkou žalovaného, že úvěrové navýšení v leasingových smlouvách je nepřiměřené, navíc za situace, kdy se jednalo o podnikatelský vztah ze zpětného finančního leasingu a leasingovému pronajímateli zůstává pouze holé vlastnické právo, zatímco veškerá práva ve vztahu k předmětu leasingu (jeho užívání a braní užitků) je výlučně v kompetenci nájemce.

Jako nedůvodné shledává odvolací soud námitky žalovaného o tom, že byl dlužník poškozen ujednáními ve smluvních podmínkách o uplatňování práv z odpovědnosti za vady, o záručních a servisních podmínkách a o odpovědnosti za škodu. Jak vyplývá ze shora citovaného stanoviska Nejvyššího soudu ČR k leasingovým smlouvám, je běžné, že nájemce nese zvýšenou odpovědnost jak za předmět leasingu, tak i za nebezpečí a rizika s ním spojená, a to právě proto, že pronajímateli zůstává pouze holé vlastnické právo k předmětu leasingu, zatímco veškerá práva ve vztahu k předmětu leasingu (jeho užívání a braní užitků) je výlučně v kompetenci nájemce, který si zpravidla předmět leasingu sám vybere, jak tomu bylo i v daném případě. Nadto za vady předmětu leasingu a za škody jím způsobené by v daném případě ve svém důsledku odpovídal právě dlužník, který byl prodávajícím.

Rovněž námitky žalovaného o tom, že ve smlouvách nebylo uvedeno RPSN, jsou bez právního významu, neboť zákon o spotřebitelském úvěru č. 321/2001 Sb., platný ke dni uskutečnění předmětných právních úkonů, se uplatní pouze ve vztazích mezi dodavatelem a spotřebitelem, což nebyl daný případ.

Lze sice přisvědčit žalovanému, že se nikdo nemůže dopředu vzdát svých práv (574 odst. 2 občanského zákoníku), pokud tedy dlužník prohlásil, že se vzdává práva odstoupit od smlouvy, tak mu toto právo ze zákona přísluší, neboť se ho nemohl dopředu platně vzdát.

Soud prvního stupně správně uzavřel, že dlužník neplnil povinnosti vyplývající pro něj z leasingových smluv, když řádně neplatil leasingové splátky, a proto žalobce v souladu s ujednáním v leasingových smlouvách všechny tyto smlouvy jednostranně ukončil. Za této situace proto nemohlo dojít k naplnění podmínek pro přechod vlastnického práva k předmětným movitým věcem zpět na dlužníka dle všeobecných smluvních podmínek a dlužník se tak nemohl stát vlastníkem věcí, jež jsou předmětem žaloby. Soud prvního stupně správně odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.8.2010, Cpjn 204/2007, pokud se týká posouzení výpovědí leasingových smluv s tím, že podle svého obsahu se jedná o odstoupení od smlouvy, neboť obsahem leasingových smluv nebyl závazek k nepřetržité nebo opakované činnosti nebo závazek zdržet se určité činnosti nebo strpět určitou činnost a vzhledem k charakteru předmětných závazků nelze dovodit, že v případě výpovědi by se tato nedotýkala vzájemných práv a povinností před účinností výpovědi. To však nemá vliv na platnost těchto právních úkonů ani na skutečnost, že na základě těchto právních úkonů došlo k ukončení leasingových smluv uzavřených mezi žalobcem a dlužníkem.

Skutečnost, že dlužník zajistil závazek z leasingových smluv vystavením směnek, jakož i skutečnost, že žalobce postoupil práva z těchto směnek na třetí osobu, která je přihlásila do insolvenčního řízení, je pro posouzení vlastnického práva žalobce k předmětným movitým věcem zcela irelevantní, jak správně dovodil i soud prvního stupně. Právní vztah ze směnky je samostatným právním vztahem.

Výkon vlastnického práva žalobce prostřednictvím vylučovací žaloby nelze posuzovat jako jednání proti zásadám poctivého obchodního styku (§ 265 obchodního zákoníku). Lze přisvědčit argumentaci žalobce o tom, že žalovaný směšuje výkon vlastnického práva s uplatněním nároků z předčasně zaniklých leasingových smluv. Tyto nároky nejsou předmětem posouzení v rámci řízení o vylučovací žalobě. Žalovaný mohl tyto nároky případně popírat v rámci přezkumu pohledávek v insolvenčním řízení, stejně jako nároky z tvrzených směnek.

Odvolací soud rovněž neshledává důvodnou námitku žalovaného o tom, že v uzavřených kupních smlouvách absentuje projev vůle kupujícího koupit předmět koupě jako základní náležitost tohoto právního úkonu. Ze všech kupních smluv uzavřených mezi žalobcem a dlužníkem jednoznačně vyplývá vůle žalobce nabýt před uzavřením leasingových smluv vlastnické právo k předmětným věcem od dlužníka s tím, že po nabytí vlastnického práva žalobcem se tyto movité věci stanou předmětem leasingu. Kupní smlouvy je třeba posuzovat jako celek a nikoliv jejich jednotlivá ustanovení odděleně a vytržené z kontextu, jak činil žalovaný.

Soud prvního stupně rovněž správně uzavřel, že jednání žalobce, kterým se domáhá vynětí předmětných věcí z majetkové podstaty dlužníka, nelze považovat za rozporné s poctivým obchodním stykem jenom proto, že žalobce již obdržel od dlužníka na leasingových splátkách 4.886.718 Kč a navíc i částku za postoupení směnek. Jedná se totiž o různé na sobě nezávislé nároky z uzavřených leasingových smluv, tj. jednak o nárok na vrácení věci, jednak o nárok na peněžité plnění dle leasingových smluv a jednak o nárok ze směnek.

S ohledem na shora uvedené lze proto uzavřít, že na základě výše citovaných kupních smluv svědčí vlastnického právo k předmětným movitým věcem žalobci, který se po právu domáhá jejich vyloučení z majetkové podstaty dlužníka.

Soud prvního stupně rozhodl správně s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. i o nákladech řízení před soudem prvního stupně, když přiznal plnou náhradu nákladů řízení zcela úspěšnému žalobci. Soud prvního stupně určil správně výši účelných nákladů řízení žalobce částkou 10.200 Kč sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 9.000 Kč podle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29.2.2012 a ze 4 režijních paušálů po 300 Kč za 4 úkony právní služby (přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, vyjádření se ke stanovisku žalovaného a účast při vyhlášení rozsudku-dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.)

Z důvodu shora uvedených proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

O nákladech odvolací řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že plná náhrada účelných nákladů odvolacího řízení byla přiznána zcela úspěšnému žalobci. Účelné náklady žalobce v odvolacím řízení činí celkem částku 18.717 Kč a sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 9.000 Kč podle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29.2.2012, z náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby-vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání-po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. celkem 600 Kč, z náhrady za promeškaný čas cestou k odvolacímu jednání z Prahy do Olomouce a zpět dle § 14 odst. 1, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., za 12 půlhodin po 100 Kč, tj. celkem 1.200 Kč a z cestovného za cestu z Prahy do Olomouce a zpět k odvolacím ujednání při celkem ujeté vzdálenosti 568 km, průměrné spotřebě 13,6 l/100 km, ceně pohonných hmot-benzinu automobilového 95 34,90 Kč/l podle § 4 písm. a) vyhl. č. 429/2011 Sb. a základní náhradě za jeden km jízdy 3,70 Kč podle § 1 písm. b) citované vyhl., což celkem činí 4.797,50 Kč a z 20 % DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. v částce 3.119,50 Kč.

Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. jako třídenní počínající dnem právní moci rozhodnutí, místo plnění bylo určeno podle § 149 odst. 1 k rukám zástupce žalobce.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné, ledaže dovolací soud dospěje na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Brně k Nejvyššímu soudu ČR v Brně k závěru, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

V Olomouci dne 23.10.2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Radka Panáčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu