13 Cmo 1/2011
13 Cmo 1/2011-55 ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové ve věci žalobkyně Ing. Simony Feigerlové, se sídlem Vsetín, Jasenka 767/20, PSČ 755 01, správkyně konkursní podstaty úpadce Zbrojovka Jablůnka a.s. v likvidaci , se sídlem Jablůnka nad Bečvou, PSČ 756 23, IČ: 47673605, proti žalované JUDr. Ladislavě Stradějové, se sídlem Vsetín, Na Plavisku 1234/22, PSČ 755 01, insolvenční správkyni dlužníka AB NÁSTROJE, s.r.o., se sídlem Jablůnka 608, PSČ 756 23, IČ: 25383833, o vyloučení věcí, v insolvenční věci dlužníka AB NÁSTROJE, s.r.o., v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 3860/2009, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č.j. 22 Cm 15/2009-37 ze dne 1.10.2010

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl žalobu na vyloučení movitých věcí (specifikovaných ve výroku rozhodnutí) z majetkové podstaty dlužníka AB NÁSTROJE, s.r.o. (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.218,-Kč (výrok II.).

V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se domáhala žalobou doručenou soudu dne 6.10.2009 vyloučení předmětných movitých věcí z majetkové podstaty dlužníka AB NÁSTROJE, s.r.o. s odůvodněním, že tyto movité věci zapsala dne 8.7.2002 do konkursní podstaty úpadce Zbrojovka Jablůnka a.s. v likvidaci , přičemž oprávněnost soupisu byla potvrzena i pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č.j. 12 Cm 357/2002-201 ze dne 1.12.2008. Je proto vyloučeno, aby tytéž movité věci byly současně zapsány i v majetkové podstatě dlužníka. Předmětné movité věci byly úpadcem dne 1.3.2000 převedeny na společnost VALTO-Z a.s., následně touto společností na společnost VS NÁSTROJE, s.r.o. a dále pak na dlužníka. Veškeré následné převody vlastnického práva byly činěny na základě prvotní neúčinné smlouvy ze dne 1.3.2000, což bylo potvrzeno uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě. Žalovaná namítala, že převody vlastnického práva k předmětným movitým věcem byly činěny na základě prvotní neúčinné, avšak platné kupní smlouvy, a proto dlužník platně nabyl tyto movité věci jako třetí v pořadí, přičemž uplatnit neúčinnost dlužníkova právního úkonu nelze vůči jiné osobě než prvotnímu nabyvateli majetku ušlého od dlužníka, v dané věci tedy společnosti VALTO-Z a.s. Ve vztahu ke skutkovému stavu soud uzavřel, že úpadce jako prodávající a společnost VALTO-Z a.s. jako kupující uzavřeli dne 1.3.2000 kupní smlouvu, jejímž předmětem byly předmětné movité věci, které byly kupními smlouvami ze dne 13.12.2000 převedeny na společnost VALTO-Z a.s. a společnost VS NÁSTROJE, s.r.o., dne 15.5.2001 byla uzavřena mezi společností VS NÁSTROJE, s.r.o. a společností AB NÁSTROJE, s.r.o. smlouva o prodeji podniku, na základě které bylo převedeno vlastnické právo k některým z těchto movitých věcí, dále společnosti AB NÁSTROJE, s.r.o. prodal některé movité věci Ernest Horvath. Dne 7.5.2001 byl na majetek úpadce Zbrojovka Jablůnka a.s. v likvidaci prohlášen konkurs, správkyní konkursní podstaty byla ustanovena žalobkyně, která dne 8.7.2002 sepsala tyto movité věci do soupisu konkursní podstaty. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č.j. 12 Cm 357/2002-201 ze dne 1.12.2008 (pravomocným dne 22.1.2009) byla zamítnuta žaloba společnosti VALTO-Z a.s. na vyloučení předmětných movitých věcí z konkursní podstaty úpadce s odůvodněním, že kupní smlouva ze dne 1.3.2000 je vůči věřitelům dlužníka neúčinná dle ust. § 15 odst. 1, písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání, když byla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek. Dne 26.6.2009 byl zjištěn úpadek dlužníka AB NÁSTROJE, s.r.o. a prohlášen konkurs na jeho majetek. Insolvenční správkyní dlužníka byla ustanovena žalovaná, která sepsala do majetkové podstaty dlužníka předmětné movité věci. Žalobkyně dopisem ze dne 24.8.2009 vyrozuměla žalovanou o soupisu movitých věcí dne 8.7.2002 a vyzvala ji, aby nenakládala s předmětnými movitými věcmi, které jsou zapsány v konkursní podstatě úpadce. Dopisem ze dne 3.9.2009 vyrozuměla žalovaná žalobkyni ve smyslu ust. § 225 odst. 2 insolvenčního zákona o soupisu předmětných movitých věcí do majetkové podstaty dlužníka s poučením o možnosti podat žalobu na vyloučení majetku z majetkové podstaty, toto vyrozumění bylo žalobkyni doručeno dne 22.9.2009. Žalobkyně podala žalobu dne 6.10.2009, a proto je její žaloba včasná. Ve vztahu k důvodnosti podané žaloby soud uzavřel (s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Odo 572/2006 ze dne 20.12.2007), že ust. § 15 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání dovoluje uplatnit neúčinnost dlužníkova právního úkonu vůči někomu jinému než prvnímu nabyvateli takto ušlého majetku od dlužníka jen tehdy, jde-li o dědice prvního nabyvatele (fyzické osoby) nebo právního nástupce prvního nabyvatele (právnické osoby z titulu univerzální sukcese). Soud má za to, že závěry tohoto rozhodnutí lze vztáhnout i na neúčinnost právních úkonů podle ust. § 235 a násl. insolvenčního zákona účinného od 1.1.2008. V posuzované věci se však o takový případ nejedná, když první nabyvatel předmětných movitých věcí od dlužníka (společnost VALTO-Z a.s.) dále předmětné movité věci smluvně postoupil. Ve vztahu k movitým věcem je dlužník již v pořadí třetím nabyvatelem majetku ušlého od dlužníka, případně jeho druhým nabyvatelem. Dlužník tedy není právním nástupcem osoby, v jejíž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo která z něj měla prospěch, z titulu univerzální sukcese. Ačkoliv pravomocným rozhodnutím byla zjištěna neúčinnost právního úkonu-kupní smlouvy mezi úpadcem a společností VALTO-Z a.s., jednalo se o platný právní úkon, jak vyplývá z předmětného rozhodnutí, když předmětná kupní smlouva obsahovala všechny zákonem stanovené náležitosti a nebyl shledán ani jiný důvod její neplatnosti. Podle ust. § 236 odst. 1, věty před středníkem insolvenčního zákona neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost. Žalobkyně tak v řízení neprokázala, že majetek neměl být zahrnut do soupisu, protože to vylučuje její právo k majetku nebo že je tu jiný důvod, pro který neměl být zahrnut majetek do soupisu (§ 225 odst. 1 insolvenčního zákona). Soud proto žalobu o vyloučení movitých věcí z majetkové podstaty dlužníka zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle procesní úspěšnosti tak, že žalobkyně je povinna nahradit plně procesně úspěšné žalované náklady řízení v částce 1.218,-Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. Namítla, že to měla být osoba žalované, která měla žádat o vyloučení předmětných movitých věcí z konkursní podstaty úpadce, neboť žalobkyně zapsala tyto věci do soupisu konkursní podstaty úpadce již dne 8.7.2002. Poukázala dále na to, že soud prvního stupně se nevypořádal s námitkami žalobkyně, že dlužník nenabyl vlastnické právo ke sporným movitým věcem v dobré víře, neboť byl kapitálově i personálně propojen jak se společností VALTO-Z a.s., tak se společností VS NÁSTROJE, s.r.o. Namítla dále, že soud prvního stupně neseznámil žalobkyni se všemi důkazy, které předložila žalovaná. Domáhá se proto změny napadeného rozhodnutí tak, že žalovaná je povinna vyloučit předmětné movité věci z majetkové podstaty dlužníka.

Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že ve vztahu k předmětným movitým věcem činila úkony v souladu s insolvenčním zákonem i jinými zákony. Pokud jde o tvrzení ohledně personálního propojení, v řízení nic konkrétního ze strany žalobkyně tvrzeno nebylo a takovou námitku by bylo možno uplatnit pouze ve vztahu k úpadci. Na skutečnost, že věci jsou sepsány v konkursní podstatě úpadce, ji upozornila až žalobkyně, následně ji žádala o specifikaci těchto věcí a poté ji vyzvala v souladu s insolvenčním zákonem k podání žaloby. Navrhuje proto potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Žalovaná dále v průběhu odvolacího řízení uvedla, že předmětné movité věci, které byly sepsány v majetkové podstatě dlužníka, byly se souhlasem insolvenčního soudu prodány, výtěžek zpeněžení je veden na odděleném účtu a bude s ním naloženo podle výsledku tohoto sporu.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, že obsahuje způsobilé odvolací důvody (§ 205 odst. 2, písm. e/ a písm. g/ o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

Podle § 6 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31.12.2007 (dále jen zákona o konkursu a vyrovnání) majetek podléhající konkursu tvoří konkursní podstatu (dále jen "podstata"). Konkurs se týká majetku, který patřil dlužníkovi v den prohlášení konkursu a kterého nabyl za konkursu; tímto majetkem se rozumí také mzda nebo jiné podobné příjmy. Do podstaty nenáleží majetek, jehož se nemůže týkat výkon rozhodnutí; majetek sloužící podnikatelské činnosti z podstaty vyloučen není. Za podmínek stanovených tímto zákonem patří do podstaty také majetek jiných osob, zejména těch, které jej nabyly na základě neúčinných právních úkonů dlužníka.

Podle § 18 odst. 2 a odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání soupis je listinou, která správce opravňuje ke zpeněžení sepsaného majetku. Do soupisu se zapisují i věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, které nenáležejí úpadci (§ 6 odst. 3), ale mají být zpeněženy; jejich zapsání do soupisu je správce povinen oznámit jejich vlastníku nebo jiné osobě, která s nimi nakládá, a jde-li o nemovitosti, i příslušnému katastrálnímu úřadu. Na žádost osoby, která uplatňuje svá práva k věci, právu nebo jiné majetkové hodnotě, vydá správce osvědčení o tom, zda konkrétní věc, právo nebo jiná majetková hodnota byla nebo nebyla zapsána do soupisu podstaty. Jakmile je věc, právo nebo jiná majetková hodnota zapsána do soupisu, může s ní nakládat pouze správce nebo osoba, jíž k tomu dal správce souhlas.

Podle § 19 odst. 1, odst. 2 věty prvé zákona o konkursu a vyrovnání jsou-li pochybnosti, zda věc, právo nebo jiná majetková hodnota náleží do podstaty, zapíše se do soupisu podstaty s poznámkou o nárocích uplatněných jinými osobami anebo s poznámkou o jiných důvodech, které zpochybňují zařazení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu. Soud uloží tomu, kdo uplatňuje, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota neměla být do soupisu zařazena, aby ve lhůtě určené soudem podal žalobu proti správci.

Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými zjištěními, která soud prvního stupně učinil z provedeného dokazování a na která pro stručnost odůvodnění odkazuje.

V přezkoumávané věci žalobkyně jako správkyně konkursní podstaty úpadce sepsala movité věci, které jsou předmětem této vylučovací žaloby, již dne 8.7.2002 do konkursní podstaty úpadce. Žalovanou jako insolvenční správkyni dlužníka, která tytéž movité věci sepsala do majetkové podstaty dlužníka později (v roce 2009), o této skutečnosti uvědomila svým přípisem ze dne 24.8.2009, na který žalovaná reagovala mj. vyrozuměním o soupisu a výzvou ze dne 3.9.2009 (ve smyslu ust. § 224 a § 225 insolvenčního zákona) tak, že má zvážit účelnost podání žaloby dle ust. § 225 insolvenčního zákona.

Odvolací soud poukazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky týkající se soupisu téhož majetku sepsaného do konkursní podstaty více úpadců. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích uzavřel, že jestliže je tentýž majetek sepsán do konkursní podstaty více úpadců, aktivně věcně legitimován k podání vylučovací žaloby podle ust. § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31.12.2007 je ten správce konkursní podstaty, jenž tento majetek sepsal později. Jinými slovy provede-li správce konkursní podstaty v pořadí druhý soupis (dle něj oprávněně), nemá podle zákona k dispozici jiný postup, než podat vůči správci konkursní podstaty, který sepsal věc jako první, vylučovací žalobu podle ust. § 19 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání. V pořadí druhý soupis týchž věcí neopravňuje správce konkursní podstaty, který takový soupis provedl, k tomu, aby po dobu, kdy trvají účinky v pořadí prvního soupisu, s věcmi nakládal, ani jej nezatěžuje povinností obstarat údržbu a správu sepsaných věcí. V pořadí druhý soupis sporných věcí tak sám o sobě žádným způsobem neomezuje správce konkursní podstaty, který tyto věci sepsal jako první, a to co do jeho možnosti věci držet, užívat, požívat jejich plody a užitky, popřípadě tyto věci zpeněžit nebo s nimi jinak nakládat. Význam takového druhého soupisu lze spatřovat pouze ve spojení s žalobou podle ust. § 19 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání, jíž se osoba, která druhý soupis provedla, domáhá vůči správci konkursní podstaty, který věci sepsal jako první, vyloučení těchto věcí z konkursní podstaty. Nemá-li v pořadí druhý soupis sporných nemovitostí do konkursní podstaty příslušného úpadce žádný dopad do poměrů správce konkursní podstaty, který věci sepsal jako první, nemůže být tento správce konkursní podstaty ani aktivně věcně legitimován k podání vylučovací žaloby podle ust. § 19 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání. Rozhodnutí soudu, jímž by bylo takové žalobě vyhověno, by totiž na obsahu a rozsahu jeho práv a povinností k věcem sepsaným do konkursní podstaty ničeho neměnilo. Na tento závěr nemá vliv ani skutečnost, že správce konkursní podstaty, který věci sepsal do konkursní podstaty jako první, byl nesprávně konkursním soudem vyzván k podání vylučovací žaloby proti správci konkursní podstaty, který předmětné věci sepsal v pořadí jako druhý. K tomu viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Odo 2086/2000 ze dne 30.5.2002 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, svazku 3, ročník 2003, pod pořadovým číslem 27/2003) rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Odo 1005/2004 ze dne 27.4.2005 (publikované v časopise Soudní judikatura, svazek 7, ročník 2005, pod pořadovým č. 113/2005) a rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 1917/2009 ze dne 21.7.2010 (přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu České republiky www.nsoud.cz). Odvolací soud má za to, že byť uvedené judikatorní závěry Nejvyššího soudu se týkají výkladu zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání účinného do 31.12.2007, jsou plně aplikovatelné i pro insolvenční řízení, tedy při střetu soupisu věcí do konkursní podstaty úpadce (podle zákona o konkursu a vyrovnání) a do majetkové podstaty dlužníka (podle insolvenčního zákona).

Za této situace lze zcela přisvědčit odvolací námitce žalobkyně, že to měla být žalovaná, která v důsledku skutečnosti, že až druhá v pořadí sepsala předmětné movité věci do majetkové podstaty dlužníka, měla podat žalobu o vyloučení předmětných sporných movitých věcí z konkursní podstaty úpadce podle ust. § 19 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání (ke které ji měl konkursní soud na podnět žalobkyně správně vyzvat).

Na základě shora uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že žalobkyně není ve věci aktivně legitimována k podání vylučovací žaloby ve smyslu ust. § 225 odst. 1 insolvenčního zákona (dle kterého osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty). Z tohoto důvodu je rozhodnutí soudu prvního stupně, byť z jiných důvodů, než ke kterým dospěl soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí, věcně správné.

Odvolací soud dále uzavírá, že je nutno přihlédnout k nové skutečnosti, která vyšla najevo v průběhu odvolacího řízení, a to ke skutečnosti, že předmětné movité věci žalovaná po jejich sepsání do majetkové podstaty dlužníka již zpeněžila. Sama tato skutečnost je dostatečným důvodem, pro který žaloba na vyloučení předmětných movitých věcí již nemůže být úspěšná. Předmětem sporu může být proto jen případné vydání výtěžku zpeněžení těchto věcí.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud proto napadené rozhodnutí podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil, včetně věcně správného výroku o nákladech řízení.

O nákladech odvolacího řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně nebyla se svým odvoláním procesně úspěšná, a proto by žalovaná měla právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Jelikož žalovaná se tohoto práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdala, odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku, výroku I., n e n í dovolání přípustné, ledaže dovolací soud na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce ve věci samé zásadní význam. Proti tomuto rozsudku, výroku II., n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 5. května 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu