139 ICm 89/2011
č.j.: 139 ICm 89/2011-25 KSPL 20 INS 8380/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Blažkem ve věci žalobce: SMART Capital,a.s., IČ 26865297, Hněvotínská 241/52, 779 00 Olomouc, proti žalovanému Mgr. Karlu Touschkovi, Pařížská 1351/2, 301 00 Plzeň, insolvenčnímu správci dlužnice Jaroslavy Holéczyové, o určení popřené nevykonatelné pohledávky, takto:

I. Žaloba se zamítá v celém rozsahu. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Při přezkumném jednání dne 14.12.2010 v insolvenční věci KSPL 20 INS 8380/2010 dlužnice Jaroslavy Holéczyové, popřel správce nevykonatelnou pohledávku žalobce, smluvní pokutu ve výši 11.544,-Kč, pro rozpor s dobrými mravy a nepřiměřenost. O tom správce vyrozuměl nepřítomného žalobce dne 4.1.2011 dopisem z 2.1.2011.

Ve včasné incidenční žalobě ze 14.1.2011 žalobce důvody popření s tím, že v odstavci 3 Obchodních podmínek, připojených ke Smlouvě o úvěru č.720092985 z 29.6.2009, byla sjednána smluvní pokuta ve výši měsíčního poplatku za správu úvěru, tedy v paušální měsíční výši 962,-Kč dle čl.I smlouvy, tj. 32,07 Kč denně, což při půjčce 20.000 Kč představuje pouze 0,14% z půjčené částky denně. Nepřiměřená dle žalobce není ani absolutní výše pokuty 11.544,-Kč za 12 měsíců prodlení. Žalobce své stanovisko dále rozvedl v podání z 25.2.2011, jímž omluvil svou nepřítomnost při jednání, nařízeného na 3.3.2011. Zde zejména odkázal na judikaturu NS ČR (33 Odo 588/2003, 33 Odo 1064/2006, 33 Odo 61/2005).

Žalovaný správce ve vyjádření z 20.2.2011 argumentoval tím, že dle cit.úvěrové smlouvy mělo být dlužnici poskytnuto 20.000 Kč, ale ve skutečnosti bylo již při podpisu strženo 600,-Kč a 10 dnů poté 2.500,-Kč na prvou splátku, takže fakticky měla dlužnice k dispozici pouze 16.900,-Kč. Smluvní pokuta tak činí 68,31% ze skutečně vyplacené částky. Dlužnice splatila celkem 10.000 Kč, žalobkyně si do ins.řízení přihlásila celkem 35.776,-Kč, což představuje cca 270% vyplacené částky. Dále uvedl, že smluvní pokuta byla sjednána v tzv.obchodních podmínkách, o jejichž existenci se samotná smlouva zmiňuje jen velmi obecně ve své preambuli. Žalovaný pokládá otázku, zda se zde skutečně jedná o smlouvu o úvěru dle § 497 a násl. ObchZ či o smlouvu o půjčce dle § 657 ObčZ, jak by tomu napovídala dikce závazku žalobkyně.

Soud provedl všechny navržené listinné důkazy.

Z připojeného insolvenčního spisu KSPL 20 INS 8380/2010 zjistil, že žalobcova přihláška pohledávky 22.500,-Kč se smluvní pokutou 11.544,-a úrokem z prodlení 1.732,-Kč obsahuje údaj o tom, že na poskytnutou částku 20.000 Kč dlužník uhradil celkem 4 splátky po 2.500,-Kč, tedy celkem 10.000,-Kč. Tyto splátky byly přednostně použity k uspokojení smluvního měsíčního poplatku 962,-Kč dle čl.I a II. smlouvy. Dle protokolu o přezkumném jednání z 23.11.2010 správce smluvní pokutu popřel co do částky 11.544 Kč pro rozpor s dobrými mravy a nepřiměřenost.

Ze smlouvy o úvěru č.720092985 z 29.6.2009 soud zjistil, že v její preambuli je obsažen text: tímto (smluvní strany-pozn.soudu) uzavírají smlouvu o úvěru dle ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku za dále stanovených obchodních podmínek, s nimiž jsou smluvní strany srozuměny, což stvrzují podpisem této smlouvy . Následují články I. až III. smlouvy, datum a podpisy. Jiný odkaz na obchodní podmínky smlouva neobsahuje a je tedy třeba přitakat námitce žalovaného správce, že slova dále stanovené obchodní podmínky v cit.preambuli nepředstavují jasný a jednoznačný odkaz na přílohu smlouvy a mohou vyvolat dojem, že se těmito podmínkami rozumí právě jen články I. až III. smlouvy, dlužníkem podepsané.

Určení části obsahu smlouvy pouhým odkazem na všeobecné smluvní podmínky upravuje ust. § 273 odst.1 ObchZ. Toto ustanovení výslovně hovoří o části smlouvy , nikoli o dohodě, jakou je zde dohoda o smluvní pokutě. Soud má za to, že dohodu o smluvní pokutě nelze chápat jako pouhou částí hlavní smlouvy, neboť jde o samostatnou obligací s akcesorickým vztahem ke smlouvě hlavní, takže ji nelze vklínit do textu připojených (a nepodepsaných) obchodních podmínek, pokud v podepsané části smlouvy není smluvní pokuta alespoň avizována s odkazem na podrobnosti obsažené v připojených podmínkách. V předmětné smlouvě o úvěru žádná zmínka o smluvní pokutě obsažena není.

Z důvodů shora uvedených má soud za to, že tzv. obchodní podmínky nelze považovat za relevantní součást smlouvy o úvěru č.720092985 pro neurčitost odkazu v preambuli a způsobilost uvést příjemce úvěru (spotřebitele) v omyl. Ujednání o smluvní pokutě na takovéto listině nemá žádný právní význam. Správce tedy popřel pohledávku 11.544,-Kč po právu a žaloba byla proto zamítnuta v celém rozsahu. Za těchto okolností se již soud nezabýval otázkou rozporu s dobrými mravy či nepřiměřenosti smluvní pokuty. Úspěšný správce nevyčíslil žádné náklady řízení. Bylo proto rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Krajský soud v Plzni dne 03.03.2011

Za správnost: JUDr. Jan Blažek, v.r. Alena Dočkalová samosoudce