139 ICm 807/2016
Jednací číslo: 139 ICm 807/2016-182 KSPL 20INS 20317/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Radovanem Hronkem ve věci žalobce: Česká kancelář pojistitelů, IČO 70099618, Na Pankráci 1724/129, 140 00, Praha 4, zast.: Mgr. Jiřím Gregůrkem, advokátem, Husovo nám. 82/10, 266 01, Beroun, proti žalované Veronice anonymizovano , anonymizovano , Palackého 1167/1, 350 02, Cheb, zast.: Mgr. Romanem Pfeiferem, advokátem, Pecháčkova 1245, 150 00, Praha, na určení pravosti přihlášené pohledávky, takto:

I. Určuje se, že žalobcem uplatněná pohledávka v insolvenčním řízení, vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 20 INS 20317/2013 na majetek dlužníka, a to Veroniky anonymizovano , r.č. 846010/1815, bytem Palackého 1167/1, 350 02, Cheb, je co do částky 2.067.820,51 Kč p o p r á v u , ve zbytku, tedy v částce 111.563,57 Kč se žaloba zamítá. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v částce 34.198,17 Kč, a to k rukám zástupce žalobce Mgr. Jiřího Gregůrka, advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou soudu 11. 3. 2016 domáhal určení pravosti přihlášené pohledávky ve výši 2.179.384,08 Kč s tím, že předmětná pohledávka vznikla tak, že dne 11. 1. 2008 byla způsobena vozidlem Opel Vectra, r.z. 1K 5 7444, jehož vlastníkem je bratr žalované David Hauer, a který v době nehody řídila žalovaná, dopravní nehoda, při které byla způsobena škoda na meteorologické stanici ve vlastnictví Ředitelství silnic a dálnic ČR (dále též poškozený). Tato stanice byla profesionálním měřícím zařízením, které je využíváno ke sledování parametrů počasí a parametrů vozovky, přičemž šlo o hlásič náledí a bylo nutné, aby byl umístěn v blízkosti vozovky. Předmětné vozidlo nebylo ke dni nehody pojištěno, a proto se poškozený obrátil na žalobce s nárokem za škodu, způsobenou mu provozem tohoto vozidla z garančního fondu v souladu s § 24 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Tím došlo ke vzniku škody na meteorologické stanici ve isir.justi ce.cz KSPL 20INS 20317/2013 výši 1.645.734,-Kč a dále byl žalované účtován poplatek za zpracování ve výši 50.000,-Kč podle ustanovení § 24 odst. 9 cit. právního předpisu. Žalobce má, na základě ustanovení § 24 odst. 9 zák. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, právo vůči tomu, kdo za škodu odpovídá podle odst. 2 písm. a) a b) právo na náhradu toho, co za něho plnil včetně nákladů na jinou osobu pověřenou žalobcem vyřízením případu. Toto právo uplatnil žalobce u žalované dne 7. 1. 2010 s tím, že požadoval úhradu dlužné částky do 6. 2. 2010. Žalovaná pak pohledávku žalobce zcela popřela u přezkumného jednání dne 3. 3. 2015.

Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, která je dle jejího názoru nedůvodná s tím, že je třeba, aby žalobce prokázal jednak skutečně vzniklé náklady, které vznikly v souvislosti s vyřízením škodné události, a dále, aby prokázal, že došlo skutečně ke vzniku škody ve výši 1.645.734,-Kč. Žalovaná zde odkázala na rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 8. 1. 2014, č.j. 15 C 53/2012-421, ve kterém byl odsouzen majitel vozidla bratr žalované pan David Hauer, přičemž soud zde stanovil míru spoluzavinění poškozeného v rozsahu 1/3, přičemž proti tomuto rozsudku se žalobce neodvolal.

Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaná řídila dne 11. 1. 2008 osobní motorové vozidlo značky Opel, typ Vectra, reg. zn. 1K 5 7444, přičemž kolem 18.33 hod. po nezvládnutí řízení vyjela ze silnice 1. třídy č. 06 na 144,098 kilometru u obce Kynšperk nad Ohří a narazila vozidlem do pevné překážky meteorologické stanice stojící u silnice. Dále bylo prokázáno, že na náhradu této škody uhradil žalobce prostřednictvím České pojišťovny a.s. poškozené částku 1.645.734,-Kč a za vyřízení věci zaplatil této společnosti též částku 50.000,-Kč. Žalobce poté vyzval žalovanou i pana Davida Hauera k zaplacení těchto částek do 6. 2. 2010. Toto žalovaný doložil výpisem z poštovního podacího archu, ze kterého je zřejmé, že tento přípis byl odeslán doporučeně žalované dne 8. 1. 2010.

Žaloba byla podána včas, tedy ve lhůtě dle § 410 IZ, když z insolvenčního spisu bylo zjištěno, že vyrozumění správce o popření pohledávky žalovanou ze dne 28. 2. 2016 bylo žalobci doručeno dne 29. 2. 2016 a žaloba byla podána dne 11. 3. 2016.

Co se týká škody, tak podle § 4 zák. č. 168/1999 Sb., ve znění účinném do 31. 5. 2008, je vlastník tuzemského vozidla povinen uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Podle § 24 odst. 2 písm. b) tohoto zákona Česká kancelář pojistitelů poskytuje poškozenému z garančního fondu plnění za škodu, způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti. Podle § 24 odst. 8 tohoto zákona výplatou plnění z garančního fondu vzniká České kanceláři pojistitelů nárok vůči tomu, kdo odpovídá za škodu podle odst. 2 písm. b) tohoto právního předpisu. Nárok se skládá z náhrady toho, co Česká kancelář pojistitelů za něj plnila včetně nákladů na jinou osobu, pověřenou touto kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému, nebo uplatněním tohoto práva. Vůči této pohledávce jsou solidárními dlužníky podle stejného zákonného ustanovení jak provozovatel a vlastník vozidla, jehož provozem byla způsobena, tak řidič, pokud za tuto škodu odpovídá.

Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaná řídila předmětné vozidlo a za předmětnou dopravní nehodu též odpovídá, když příčinou dopravní nehody bylo nepřizpůsobení rychlosti jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla a dopravně technickému stavu komunikace (a to zejména ze spisu Policie ČR DI Sokolov, č.j. ORSO-43/DN-MH-2008 jehož kopie je přiložena u spisu Okresního soudu v Sokolově, sp.zn. 15 C 53/2012). V případě bratra žalované pana Davida Hauera jde o odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla podle § 427 odst. 1 občanského zákoníku. Pan David Hauer KSPL 20INS 20317/2013 neuzavřel pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, a proto za ní odpovídá poškozené. Výše peněžitého plnění, které je povinna žalovaná žalobci uhradit, závisí na výši způsobené škody žalovanou.

Soud se v tomto případě ztotožnil se znaleckým posudkem Českého vysokého učení technického v Praze, který byl vypracován v řízení vedeném u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 15 C 53/2012. Tento znalecký posudek je vnitřně nerozporný a ze strany zástupce žalobce byly k jeho obsahu pouze připomínky v tom směru, že byla nevhodně uplatňována průměrná amortizace ve výši 21,67 % za situace, kdy některé materiálové komponenty meteorologické stanice mají životnost 5 a některé 8 let. Dle zástupce žalobce by bylo tedy správné, aby byla použita různá míra amortizace alespoň na hlavní komponenty této stanice. Míra amortizace daná Českou pojišťovnou a.s. ve výši 20 % je spíše vyšší a životnost meteorologické stanice je ne v rozsahu 5 let, ale minimálně 10-15 let. Tyto námitky nejsou důvodné a soud má za to, že znalecký posudek je i v tomto směru zcela nerozporný. Rozhodující komponenty meteorologické stanice jsou čidla. Jejich životnost je dle znaleckého posudku minimálně 5 let. Další rozhodující komponenty stanice mají životnost zhruba stejnou, přičemž pevné části této stanice jako stožár, základy a elektrické přípojky, mají životnost též na úrovni 5 let, maximálně 8 let. Soud má za to, že tato životnost uváděná znalci je přiměřená jednotlivým komponentům a stejně tak uplatněná amortizace ve výši 21,67 % odpovídající 13ti měsícům od instalace stanice do jejího poškození, je dle názoru soudu přiměřená. Soud má tedy za to, že jakékoliv dodatky ke znaleckému posudku by byly nadbytečné a se závěry znalců se zcela ztotožňuje. Jako prokázanou výši škody má tedy soud částku 1.558.393,-Kč, která odpovídá obecné ceně meteorologické stanice k datu poškození, tedy k 11. 1. 2008. Zde by chtěl soud konstatovat, že je mu zřejmé, že provozovatel vozidla David Hauer byl Okresním soudem v Chebu pravomocně odsouzen k úhradě škody vůči žalobkyni ve výši 873.050,-Kč (pod č.j. 15 C 53/2012-421), ale se závěry tohoto soudu se soud neztotožnil. Jedním z důvodů je např. to, že tento rozsudek vůbec neobsahuje vysvětlení, proč soudce vzal jako výši škody hodnotu meteorologické stanice bez DPH. Obecně platí, že hodnota takovéto věci musí odpovídat její hodnotě, kterou má v daný okamžik na trhu a za kterou je tato věc dostupná, což je právě cena věci včetně DPH. Z citovaného rozsudku není zřejmé, proč výše škody je brána z tohoto znaleckého posudku bez DPH. Stejně tak se soud neztotožnil s úvahami soudu ohledně spoluzavinění Ředitelství silnic a dálnic ČR. Povinnost k náhradě škody byla u žalované posuzována samostatně, když věřitel může vůči solidárním dlužníkům získat více samostatných exekučních titulů. Dle soudu zde nemůže být dána ani překážka věci zahájené s ohledem na charakter tohoto řízení.

Co se týká použití § 441 občanského zákoníku v platném znění, tedy ustanovení, že byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, tento nese škodu poměrně a byla-li škoda zaviněna výlučně jeho zaviněním, nese ji sám, tak zde má soud za to, že zavinění poškozeného se v žádném případě neprokázalo. Soud si v tomto směru zejména musel položit otázku, zda je povinností Ředitelství silnic a dálnic ČR chránit dostatečně účinně všechny dražší předměty, umístěné v blízkosti silnic a dálnic a zda existuje nějaký možný způsob pro tuto ochranu, který by zabránil vzniku poškození těchto zařízení po dopravních nehodách. Na tuto otázku si soud odpověděl tak, že Ředitelství silnic a dálnic ČR tuto povinnost nemá, tato je v podstatě nesplnitelná, a takováto povinnost by též vyviňovala řidiče, kteří dopravní nehodu způsobí, což by mohlo vést k jejich lehkovážnému přístupu k pravidlům silničního provozu. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2001 sp.zn. 25 Cdo 2233/99, v rozsahu v jakém se poškozený svým protiprávním jednáním podílel na způsobení škody, není dána odpovědnost toho, kdo za škodu odpovídá. Soud si tedy musel položit též otázku, zda se Ředitelství silnic a dálnic ČR dopustilo nějakého protiprávního jednání, kterým by KSPL 20INS 20317/2013 spoluodpovídalo za vznik předmětné škody. Soud má především za to, že žádné takovéto protiprávní jednání Ředitelství silnic a dálnic ČR přičítat nelze, neboť jak již bylo uvedeno, obecně nemůže zabránit vzniku všech škod na dražších předmětech nacházejících se v okolí silnic a dálnic. Nelze zde tedy hovořit o nějakém spoluzavinění poškozeného a poškozený tedy nemůže nést škodu ani poměrně. Opačný závěr by byl zcela nelogický a pomáhal by zbavit odpovědnosti řidiče vozidel, kteří nerespektují dopravní předpisy. Takový závěr tedy učinit nelze. Je zřejmé, že meteorologická stanice byla umístěna tak, aby mohla plnit svoji funkci, tedy snímat povrch vozovky a zjišťovat její stav a zároveň byla umístěna tak, aby řidič, který neporušoval pravidla silničního provozu, nemohl přijít s touto meteorologickou stanicí do žádného kontaktu. Dle názoru soudu tedy jedinou příčinou škody bylo jednání žalované, která, jak již bylo uvedeno, nepřizpůsobila rychlost jízdy dopravně technickému stavu komunikace, dostala s vozidlem smyk a vyjela s vozidlem mimo komunikaci poté, co přejela dva protisměrné jízdní pruhy silnice a po sražení meteorologické stanice skončila mimo tuto komunikaci. Je také otázkou, zda protažení silničních svodidel před meteorologickou stanici by skutečně zabránilo stejnému rozsahu poškození této stanice, což samozřejmě nelze předvídat, částečně by toto mohl objasnit znalecký posudek, který však v současnosti, kdy policejní spis byl skartován, a není zřejmě dostupný ani poškozený automobil, již není možné zpracovat. Tento posudek by byl též nadbytečný s ohledem na závěry soudu o výlučném zavinění žalované. Na tomto závěru soudu nemůže nic změnit ani to, že svědek Jan Macháček uvedl (v řízení před OS Cheb sp. zn. 15 C 53/2012), že o předmětnou meteorologickou stanici již v r. 2007 zavadila sekačka trávy. Výpověď další svědkyně Naděždy Macháčkové nebyla důkazně použitelná, neboť tato svědkyně nedokázala události časově zařadit.

Soud má za to, že žalovaná částka je po právu do výše 2.067.820,51 Kč. Tato částka se skládá z výše škody dle znaleckého posudku, a to včetně DPH, tedy z částky 1.558.393,-Kč. Dle soudu má žalobce právo i na zaplacení poplatku za likvidaci škodné události (viz výše zmíněný § 24 odst. 8 zák. č 168/1999 Sb.). Podle soudu je toto ustanovení vnitřní směrnice žalobce zcela transparentní a přiměřené, neboť nelze při množství případů, které musí žalobce projednávat, na něm požadovat vedení těchto nákladů pro každý případ zvlášť. Stanovení těchto nákladů paušálně ve výši 10 % z celkového plnění, při stanovení dolní a horní hranice, je možné a lze na něj aplikovat i ustanovení Nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 23. 9. 2012, ve kterém Ústavní soud ČR stanovil, že v případě, kdy spory určitého druhu, tvoří běžnou agendu subjektu, k jejímuž obstarání a vyřizování je třeba se dostatečně materiálně a personálně vybavit, může věřitel uplatňovat náklady na uplatnění pohledávky, které mohou být stanoveny i paušálně, kupříkladu ve výši 10 % z vymáhané jistiny (viz článek III bod 34 odůvodnění tohoto ústavního nálezu). Žalovaná byla žalobcem vyzvána k úhradě dlužné částky včetně tohoto tzv. regulačního poplatku přípisem žalobce ze dne 7. 1. 2010 a bylo jí tedy dáno na vědomí, že do 6. 2. 2019 je povinna dlužnou částku včetně regulačního poplatku uhradit, jinak se dostane do prodlení. Žalobce tedy má vůči žalované právo v souladu s § 517 odst. 2 OZ na přiznání úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., a to od počátku prodlení, tedy od 6. 10. 2010 do dne podání přihlášky k insolvenčnímu řízení, tedy do 8. 1. 2015. Tento úrok byl soudem vypočten na celkovou částku 459.427,51 Kč, celkem tedy bylo žalobě vyhověno do částky 2.067.820,51 Kč (1.558.393 + 50.000 + 459.427,51) a ve zbytku, tedy v částce 111.563,57 Kč byl nárok žalobce jako nedůvodný soudem zamítnut (2.179.384,08-2.067.820,51 = 111.563,57).

Žalobce má vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce měl úspěch KSPL 20INS 20317/2013

94,89 % a odečteme-li od jeho úspěchu jeho neúspěch, tedy 5,11 %, dostaneme poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování práva, tedy 89,78 %. Žalobci náleží 7 úkonů po 3.100,-Kč (§ 9 odst. 4 písm. c) vyhl. MS ČR 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a nákladech advokátů při poskytování právních služeb), dále zaplacený soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč, 7 režijních paušálů po 300,-Kč, tedy 2.100,-Kč ( § 13 odst. 3 cit. právního předpisu), cestovné ve výši 2.348,-Kč (§ 13 odst. 4 cit právního předpisu) a ztráta času 1.200,-Kč (§ 14 odst. 3 cit. právního předpisu), celkem tedy 38.091,08 Kč. Z této částky je 89,78 % právě částka 34.198,17 Kč. Tuto náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobce Mgr. Jiřího Gregůrka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Podle § 202 odst. 1 IZ náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle insolvenčního zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném poradí jako pohledávka, o kterou se vedl spor.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Krajský soud v Plzni dne 10.11.2016 Mgr. Radovan Hronek,v.r. samosoudce

Za správnost: Alena Dočkalová