139 ICm 2704/2013
Jednací číslo: 139 ICm 2704/2013-34 KSPL 20 INS 19502/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Blažkem ve věci žalobce: Cordtrade s.r.o., IČ 28344618, Jiráskova 81/13, 779 00 Olomouc, proti žalované Jiřině Oliveriusové, nar. 25.02.1945, Lipová 411, 331 01, Plasy, zast. Mgr. Martinem Jančou, advokátem, Mikulášské nám. 11, 326 00 Plzeň, o určení popřené pohledávky, takto:

I. Žaloba se zamítá v celém rozsahu. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám advokáta Mgr. Martina Janči na náhradu nákladů řízení 5.600,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

Žalobou o určení popřené nevykonatelné pohledávky, doručenou do datové schránky soudu dne 6.8.2013, reagovala žalobkyně na popěrný úkon dlužnice Jiřiny Oliveriusové, učiněný 25.6.2013 při přezkumném jednání ve věci KSPL 20 INS 19502/2012. Žaloba byla podána včas dle § 410 odst.2 a § 198 odst.1 insolvenčního zákona č.182/2006 Sb. v platném znění (dále jen IZ), neboť lhůta pro její podání začala běžet až 7.8.2013, kdy bylo vydáno usnesení o schválení oddlužení a nastaly účinky s tím spojené.

Dle protokolu z přezkumného jednání byly pohledávky žalobkyně, přihlášené pod č.P1, správcem uznány. Dlužnice popřela dílčí pohledávku č.01, označenou jako jistina úvěru, co do pravosti a výše 100.000,-Kč s odůvodněním, že v tomto rozsahu jistina pohledávky vůbec nevznikla, neboť jistina včetně smluvního úroku činila dle žalobkyně nejvýše 390.400,-Kč a nikoli 490.400,-Kč, proto rozdíl 100.000,-Kč dlužnice považuje za početní chybu. Dílčí pohledávku č.02 popřela co do pravosti a výše 137.600,-Kč s odůvodněním, že smluvní pokuta 0,2% z původní výše úvěru za každý započatý den prodlení je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatně sjednaná. Dílčí pohledávku č.03 pak popřela co do důvodu i výše 50.000 Kč s odůvodněním, že žalobkyně nedoložila žádné náklady, které jí v této výši měly vzniknout v souvislosti s poskytnutím úvěru.

Zjištěna (dlužnicí nepopřena, správcem uznána) tak zůstala dílčí pohledávka č.01 ve výši 390.400,-Kč a dílčí pohledávka č.04-jednorázová smluvní pokuta 32.000,-Kč.

Žalobkyně odmítla popěrné důvody dlužnice jako nesprávné a v žalobě proti nim namítla:

-pokud jde o dílčí pohledávku č.01, činil závazek dlužnice, vyplývající z úvěrové smlouvy č.2711000029 ze 16.6.2011 (dále jen Smlouva ), celkem 859.100,-Kč a sestával z čerpaného úvěru ve výši 320.000,-Kč, z částky odpovídající smluvnímu úroku 11% z 320.000 Kč ročně x 12 let (144 měsíčních splátek), dále z úplaty za poskytnutí úvěru 115.000,-Kč a z poplatku za sjednání smlouvy 1.500,-Kč. Na takto vyčíslenou jistinu uhradila dlužnice celkem 71.692,-Kč (splátky 70.192,-Kč + uhrazený poplatek za sjednání smlouvy 1.500,-Kč), takže ke dni podání přihlášky tato jistina činila 787.408,-Kč, avšak žalobkyně nepřihlásila celou tuto částku, ale jen 490.400,-Kč, do níž zahrnula čerpaný úvěr 320.000,-Kč, část smluvního úroku 140.400,-Kč a část úplaty za poskytnutí úvěru 30.000,-Kč. Žalobkyně proto označila odůvodnění popěrného úkonu dlužnice za nesprávné, neboť se nejedná o početní chybu; omezení své pohledávky ze 787.408,-Kč na 490.400,-Kč však nikterak nezdůvodnila -pokud jde o dílčí pohledávku č.02, odkázala žalobkyně na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, podle které lze považovat za přiměřenou a mravnou i smluvní pokutu převyšující několikanásobně 100% zajištěné pohledávky ročně, natož pak pokutu 0,2% z původní jistiny za každý započatý den prodlení, když jejímu narůstání mohla dlužnice kdykoli zabránit uspokojením pohledávky žalobkyně. Vyčíslená částka 137.600,-Kč odpovídá sjednané denní pokutě za dobu od 16.1.2012 do zahájení insolvenčního řízení. -dílčí pohledávka č.03 představuje paušalizovanou úhradu nákladů souvisejících s vymáháním dluhu ve výši 50.000,-Kč, která dle ujednání v čl. IV Smlouvy nepodléhá vyúčtování, a tedy ani dokazování.

Při jednání dne 31.10.2013, k němuž se žalobkyně omluvila bez uvedení důvodů, učinil zástupce žalované dlužnice nespornými jednak samotnou existenci Smlouvy, jednak vyčerpání úvěrového rámce až do částky 320.000,-Kč a také částku 71.692,-Kč, kterou dlužnice uhradila žalobkyni dle Smlouvy. Zástupce dlužnice poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu ČR z roku 2007 (blíže neidentifikované), podle něhož je přiměřeným úrokem takový úrok, za který poskytují půjčky a úvěry banky v daném čase a místě. Nejvyšší soud pak dle zástupce kdesi judikoval, že smluvní úrok nad 70% ročně již lze klasifikovat jako lichvu. V projednávané věci je dle dlužnice smluvní úrok 11% ročně v rozporu s dobrými mravy zejména proto, že je počítán po celých 12 let splácení z částky 320.000 Kč bez ohledu na měnící se zůstatek dluhu.

V rámci důkazního řízení soud konstatoval v souladu s ustanovením § 121 o.s.ř. obsah připojeného insolvenčního spisu KSPL 20 INS 19502/2012, zejména insolvenční návrh, přihlášku žalobkyně, usnesení o úpadku, protokol o přezkumném jednání a usnesení o schválení oddlužení Jiřiny Oliveriusové plněním splátkového kalendáře. K důkazu pak byly čteny všechny předložené listiny, zejména Smlouva a smlouva o zřízení zástavního práva k bytu dlužnice z téhož dne.

Ze Smlouvy soud zjistil (nad rámec nesporných skutečností), že podle čl. II byl sjednán úrok 11 % z jistiny za každý rok trvání smlouvy a jednorázová úplata za poskytnutí úvěru 115.200,-Kč; podle čl. III se dlužnice zavázala uhradit věřiteli celkem 859.100,-Kč ve 144 pravidelných měsíčních splátkách počínaje od 15. 7. 2011 a podle čl. IV byla sjednána smluvní pokuta 0,2 % z jistiny v původní výši úvěru za každý započatý den prodlení + 32.000,-Kč při prodlení delším jednoho měsíce a dále bylo tamtéž sjednáno, že dlužník je povinen uhradit paušální náhradu nákladů vynaložených věřitelem v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 50.000,-Kč, jež po dohodě smluvních stran nepodléhá vyúčtování. Tato paušální náhrada nezahrnuje náklady rozhodčího, popř. soudního jednání, ani náklady právního zastoupení . Podle čl. V byl úvěr zajištěn bytem v Plasích, garáží tamtéž a pozemky. V čl. VIII byla sjednána rozhodčí doložka.

Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze 16.6.2011 soud zjistil, že zástavní právo k bytové jednotce č.411/23 s podílem 610/17398 na společných částech domu a pozemku a ke garáži bez čp/če a pozemku p.č.St.505/1 v Plasích bylo zřízeno k zajištění pohledávky 859.100,-Kč ze smlouvy o úvěru č. 2711000029. Dle výpisu z LV č.1672 pro k.ú. a obec Plasy u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Kralovice, nastala účinnost vkladu tohoto zástavního práva dne 20.6.2011.

Z obsahu Oznámení o zesplatnění závazku a o uložení smluvních pokut ze 6.2.2012, doručeného dlužnici dne 10.2.2012 a přiloženého dodatečně k přihlášce pohledávky, soud zjistil, že žalobkyně s odkazem na čl.III odst.2 smlouvy učinila tímto okamžikem splatným celý dluh, který vyčíslila takto: jistina 821.864,-Kč + pokuta 0,2% z úvěru tj. 640,-Kč denně + poplatek za vymáhání 50.000 Kč+ jednorázová pokuta 32.000 Kč.

Soud zhodnotil provedené důkazy a další skutečnosti, které se neprokazují, včetně skutečností nesporných a dospěl k závěru, že pohledávky, popřené dlužnicí a vyčíslené v žalobním petitu na celkem 287.600,-Kč, nejsou po právu. Z tohoto důvodu žalobu zamítl v celém rozsahu. Vycházel přitom z následujících závěrů:

Zákon č.182/2006 Sb. o úpadku a jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ) stanoví ve svém § 170 písm.a) a e), že v insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku m.j. úroky a úroky z prodlení, přirostlé po rozhodnutí o úpadku, stejně jako smluvní pokuty, pokud právo na jejich uplatnění vzniklo až po rozhodnutí o úpadku, nestanoví-li zákon jinak, přičemž jinak stanoví ustanovení § 171 IZ, které se nevztahuje na řešení úpadku oddlužením.

Není sporu o tom, že úvěr byl čerpán do výše 320.000 Kč. Tato pohledávka žalobkyně byla přihlášena jako zajištěná. Dle čl. III Smlouvy byla splatnost prvé splátky stanovena na 15.7.2011. Usnesení o úpadku č.j. KSPL 20 INS 19502/2012-A-16 z 23.4.2013 nabylo účinnosti téhož dne.

Za těchto okolností má žalobkyně právo na uspokojení smluvního úroku jen za dobu od 15.7.2011 do 23.4.2013, tedy za 1 rok a 9 měsíců a 7 dní, což představuje částku 62.284,39 Kč při sazbě 11% p.a. ze základu 320.000,-Kč. Jistina spolu se smluvním úrokem za uvedené období tak činí celkem 382.284,39 Kč.

Úrok z prodlení lze v případě spotřebitelského úvěru účtovat pouze ve výši stanovené předpisy práva občanského. Ode dne zesplatnění dluhu, tj. od 6.2.2012 do rozhodnutí o úpadku, tj. do 23.4.2013, z částky 382.284,39 Kč, činí zákonný úrok z prodlení 35.820,-Kč (7,75% p.a. z částky 382.284,39-Kč za 442 dnů dle nařízení vlády č.33/2010 Sb.).

Dílčí pohledávka 01 je dle názoru soudu po právu ve výši 418.104,39 Kč včetně příslušenství + poplatek za uzavření smlouvy 1.500,-Kč. Po započtení úhrad na tento dluh v celkové výši 71.692,-Kč, zbývá na tuto pohledávku zaplatit 346.412,39 Kč. Soud neshledal žádný relevantní důvod k tomu, aby poskytovatel úvěru požadoval od příjemce úvěru kromě smluvního úroku v přiměřené výši ještě jakýsi poplatek za poskytnutí úvěru , proto považuje ujednání o tomto poplatku za neplatné podle § 39 ObčZ pro rozpor s dobrými mravy, a to zejména s přihlédnutím k zajištění předmětné pohledávky zástavním právem k nemovitostem, což činí z tohoto úvěru úvěr hypoteční, úročený renomovanými bankami sazbou do 10% z dlužné částky ročně. Soudem zde uznaný smluvní úrok 11% z poskytnuté částky je tedy standardní odměnou (cenou) za poskytnuté peněžní prostředky.

Pokud jde o pohledávku č.02, považuje soud za dostatečnou sankci smluvní pokutu dlužnicí nepopřenou, totiž tzv. jednorázovou pokutu 32.000,-Kč, přihlášenou jako dílčí pohledávka č.04, zatímco smluvní pokuta 0,2% z poskytnutého úvěru denně, tj. 640 Kč denně bez ohledu na výši částky v prodlení, soud hodnotí jako pokutu z principu nespravedlivou, nepřiměřenou, a tedy u spotřebitelského úvěru za nemravnou, a proto ujednání o ní je neplatné podle § 39 ObčZ. Jednorázová pokuta 32.000,-Kč, tj. 10% z poskytnuté částky, je dle názoru soudu dostatečnou sankcí pro dlužníka a dostatečnou satisfakcí pro věřitele.

Pohledávka č.03 byla sjednána jako paušální náhrada nákladů spojených s vymáháním pohledávky. Soud má za to, že i v tomto bodě byla pohledávka popřena správně, neboť při vyloučení náklady rozhodčího i soudního jednání a veškerých nákladů na právní zastoupení dle čl.IV Smlouvy, je otázkou, jaké další náklady lze paušálně zahrnout do částky 50.000 Kč kromě poštovného a náhrady času za vyhotovení Oznámení o zesplatnění úvěru .. Proto i tato pohledávka byla sjednána neplatně pro rozpor s dobrými mravy.

Soud tedy dospěl k závěru, že nároky žalobkyně ze Smlouvy jsou oprávněné jen v rozsahu 346.412,39 Kč a 32.000,-Kč, tedy celkem 378.412,39 Kč po započtení částky uhrazené dlužnicí. Pokud za těchto okolností byla při přezkumném jednání zjištěna částka 422.400,-Kč (dílčí pohledávka č.01 ve výši 390.400,-Kč a dílčí pohledávka č.04-jednorázová smluvní pokuta 32.000,-Kč), pak jsou nároky žalobkyně plně saturovány a nárok uplatněný v žalobě musel být zamítnut jako nedůvodný.

Úspěšné dlužnici byla přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu dvou úkonů právní služby a dvou režijních paušálů dle advokátního tarifu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Krajský soud v Plzni dne 31.10.2013

JUDr. Jan Blažek,v.r. samosoudce

Za správnost: Alena Dočkalová