139 ICm 2458/2012
č.j.: 139 ICm 2458/2012-32 KSPL 20 INS 9532/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Blažkem ve věci žalobce: BP Integralis Limited, Diagorou, Kermia Building, 6th 4, 1097, Nicosia, zast.: Mgr. Ivo Siegelem, advokátem, Školská 38, 110 00, Praha 1, proti žalované IKT INSOLVENCE v.o.s., IČ 29113091, Palackého 389/7, 301 00, Plzeň, insolvenční správkyni dlužnice Dagmar Toušové, o určení pravosti a výše popřených pohledávek, takto:

I. Žaloba se zamítá v celém rozsahu. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně přihlásila v insolvenční věci dlužnice Dagmar Toušové, projednávané zdejším soudem pod spis.zn. KSPL 20 INS 9532/2012, soubor pohledávek s příslušenstvím v celkové výši 1,036.044,29 Kč. Při přezkumném jednání dne 24.7.2012 byla část přihlášené pohledávky ve výši 350.181,34 Kč zjištěna, zbytek byl popřen co do pravosti i výše insolvenčním správcem, namítnuvším též nevykonatelnost popřených pohledávek. Žalobkyně reagovala na popření svých pohledávek včasnou žalobou na určení jejich pravosti, doručenou soudu 23.8.2012.

Důkazní řízení proběhlo při jednání dne 14.1.2013 a 7.2.2013. K důkazu byly čteny všechny navržené listinné důkazy. Po posouzení jednotlivých důkazů zvlášť i ve vzájemných souvislostech učinil soud tato skutková zjištění:

-smlouvou o půjčce č.1F100367/2007 z 24.10.2007 (dále jen Smlouva o půjčce) půjčila 1.faktorská, s.r.o. manželům Dagmar a Josefu Toušovým v hotovosti částku 120.000,-Kč, splatnou v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 3.590,-Kč (což činí celkem 344.640,-Kč, tj. 120.000 + 224.640,-Kč) -zástavní smlouvou č.1F100367/2007 z 24.10.2007 (dále jen Zástavní smlouva) byla půjčka 120.000 Kč zajištěna rodinným domem čp.18 s pozemky v k.ú.Mezholezy u Horšovského Týna. Tamtéž si 1.faktorská, s.r.o. vyhradila předkupní právo k zástavě a věcné břemeno užívání

-smlouvou o postoupení pohledávek ze 14.10.2011 postoupila 1.faktorská, s.r.o. žalobkyni řadu pohledávek dle připojeného seznamu, m.j. též pohledávku ze smlouvy č. 100367/2007 za nominální cenu 99.802,81 Kč. -rozhodčí doložkou, obsaženou v čl.VIII., odst.4 Smlouvy o půjčce, bylo ujednáno, že spory mezi účastníky smlouvy budou řešeny rozhodcem zapsaným v seznamu Smírčí a rozhodčí komory České republiky, o.s. , (dále jen SRK ČR), aniž by byl jakýkoli rozhodce v doložce vyjmenován a aniž by byl sjednáno jak a kým má být rozhodce ze seznamu vybrán . Doložka též nestanoví, kde se lze se seznamem tohoto občanského sdružení seznámit. -podle Rozhodčího nálezu Mgr.Evy Ciprysové, č.j.002 SRKCR-004/2009 z 27.3.2009, byla manželům Dagmar a Josefu Toušovým uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 389.939,-Kč + smluvní pokutu 3.590,-Kč za každý započatý měsíc prodlení od 25.1.2009 do zaplacení částky 50.000,-Kč a náklady rozhodčího řízení 17.320,-Kč. Samotné Dagmar Toušové bylo uloženo zaplatit ještě 400.000,-+ náklady řízení 17.508,-Kč -podle čl.IV. odst.2 Smlouvy o půjčce se úroky z půjčky počítají a jsou splatné vždy jednou měsíčně, a to v den pravidelné splátky půjčky. Nebude-li úrok z půjčky uhrazen v den splatnosti, hledí se na něj jako na novou půjčku věřitele dlužníkovi, která se k témuž dni slučuje s dosavadní půjčkou, tj. připočítává se k jistině dosavadní půjčky a stává se její součástí. -podle připojené přihlášky č.P-13 přihlásila žalobkyně 7 dílčích pohledávek. Jako pohledávka č.1 byla přihlášena jistina 120.000 Kč dle Smlouvy o půjčce z 24.10.2007 + zákonný úrok z prodlení 32.141,35 Kč. Jako č.2 byly přihlášeny kapitalizované úroky dle čl.IV. odst.2 Smlouvy o půjčce ve výši 198.040,-Kč, vypočtené takto: 96x3.590,-Kč-120.000 Kč (jistina půjčky)-26.000 Kč (splaceno dlužníky)=198.040,-Kč + zákonný úrok z prodlení 53.043,94 Kč. Jako č.3 přihlášena smluvní pokuta dle čl.VII odst.1 Smlouvy o půjčce ve výši 10% z každé jednotlivé dlužné splátky, jejíž splatnost nastala do 25.1.2009 (stav ke dni vyhotovení rozhodčí žaloby), za každý jednotlivý měsíc prodlení, celkem 165.499,-Kč. Jako č.4 byla přihlášena smluvní pokuta 50.000,-Kč za nutnost uplatnit proti dlužníkům žalobu v rozhodčím řízení dle čl.VII, odst.4 Smlouvy o půjčce. Jako č.5 náklady rozhodčího řízení 17.320,-Kč. Jako č.6 smluvní pokuta 200.000,-Kč dle čl.IV odst.1 a čl.IX odst.5 Zástavní smlouvy za zrušené pojištění zástavy pro neplacení pojistného. Jako č.7 smluvní pokuta 200.000 Kč dle čl.IV odst.2 a čl.IX. odst.5 Zástavní smlouvy za zrušení vinkulace pojistného plnění po zániku pojistné smlouvy. -dle protokolu o přezkumném jednání z 24.7.2012 ve věci KSPL 20 INS 9532/2012 a dle údajů obsažených v Seznamu přihlášených pohledávek k přihlášce P-13 správce popřel příslušenství k dílčí pohledávce č.2, tj. zákonný úrok z prodlení v přihlášené výši 53.043,94 Kč s odůvodněním, že vymáhání úroku z úroků je v rozporu s judikaturou, dále správce popřel dílčí pohledávku č.4-smluvní pokutu 50.000,-Kč pro rozpor s dobrými mravy a dílčí pohledávku č.5 náklady rozhodčího řízení 17.320,- Kč, neboť rozhodčí řízení bylo vedeno v rozporu s ustálenou judikaturou. Dále správce popřel dílčí pohledávku č.3 pro rozpor smluvní pokuty 165.499,-Kč s dobrými mravy a ze stejného důvodu popřel také dílčí pohledávky č.6 a 7-smluvní pokuty 2x 200.000 Kč.

Zjištěné skutečnosti pak soud podrobil právnímu hodnocení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Tak především soud považuje za neplatné ujednání čl.VIII., odst.4 Smlouvy o půjčce (rozhodčí doložka), neboť toto ujednání je v rozporu s ustanovením § 7 zákona č.216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy o půjčce, tj. k 24.10.2007, podle něhož má být v rozhodčí doložce zpravidla určen počet i osoby rozhodců anebo stanoven způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny, přitom rozhodce může být určen i stranami dohodnutou osobou. V rozporu s tímto ustanovením předmětná rozhodčí doložka žádného konkrétního rozhodce nejmenuje, ani nestanoví způsob jeho určení, když pouze konstatuje, že spory mezi účastníky smlouvy budou řešeny rozhodcem zapsaným v seznamu Smírčí a rozhodčí komory České republiky, o.s. . Z této formulace nelze zjistit, kdo je ke dni uzavření smlouvy zapsán v seznamu SRK ČR, kde se lze s takovým seznamem seznámit, ani neurčuje, kdo a podle jakých pravidel onu osobu ze seznamu občanského sdružení SRK ČR bude oprávněn vybrat. Předmětná rozhodčí doložka je tedy neplatná pro rozpor se zákonem podle § 39 občanského zákoníku č.40/1964 Sb. (dále jen ObčZ), nehledě k tomu, že takto formulovaná doložka je neurčitá a tedy neplatná též podle § 37 odst.1 ObčZ. Kromě toho již v době uzavření smlouvy platily předpisy komunitárního práva k ochraně spotřebitele (např.Směrnice č.93/13/ES), působící proti nepřiměřenosti, nerovnosti či nevyváženosti práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele, což lze aplikovat i na situaci, kdy podnikající profesionál sám, bez akceptace ze strany spotřebitele, si přisvojí právo vybrat (nebo dát vybrat) z neoficiálního seznamu rozhodce, jehož nestrannost je zpochybněna opakovaným rozhodováním sporů, jejichž účastníkem je tento podnikatel. Skutečnost, že spor mezi podnikatelem a spotřebitelem rozhoduje osoba, jejíž výběr nemohl spotřebitel (na rozdíl od podnikatele) nikterak ovlivnit, a to osoba částí svých příjmů závislá na podnikateli závislá, lze hodnotit též jako rozpor s ustanovením § 55 odst.1 a § 56 odst.1 ObčZ a ujednání o tom je třeba posoudit jako neplatné (§ 55 odst.2 ObčZ).

Neplatnost rozhodčí doložky způsobuje, že Rozhodčí nález Mgr.Evy Ciprysové, č.j.002 SRKCR-004/2009 z 27.3.2009, není vykonatelným exekučním titulem a soud je povinen jej odklidit ve smyslu rozhodnutí Evropského soudního dvora č.j. C-168/05 z 26.10.2006 ve věci Mostaza Claro proti Centro móvil Milenium SL, a to bez ohledu na národní úpravu rušení rozhodčích nálezů. Takový nález je nicotným, či nulitním úkonem, pouhým bezúčinným popsaným listem papíru. Přímým důsledkem toho je, že žalobkyni nelze přiznat ani přihlášené a žalobou uplatněné náklady rozhodčího řízení, resp. dílčí pohledávku č.5 ve výši 17.320,-Kč, ani právo na smluvní pokutu z důvodu donucení domáhat se svého práva v rozhodčím řízení , tj. dílčí pohledávku č.4 ve výši 50.000,-Kč.

Další důsledky nevykonatelnosti předmětných pohledávek jsou procesního charakteru-správcem použité důvody jejich popření nejsou omezeny ustanovením § 199 InsZ a břemeno tvrzení i dokazování v tomto sporu nese definitivně žalobkyně.

Soud se dále zabýval otázkou pravosti správcem popřeného příslušenství dílčí pohledávky č.2, resp. úroku z prodlení ve výši 53.043,94 Kč z kapitalizovaného smluvního úroku 198.040,-Kč. Podle kogentního ustanovení § 121 odst.3 ObčZ nezná platné občanské právo institut příslušenství úroku . Obecně proto platí, že věřitel nemá právo úrok z prodlení z úroku žádat. Velký senát obchodního kolegia Nejvyššího soudu se touto problematikou zabýval ve svém rozsudku 35 Odo 101/2002 ze dne 24. 3. 2004, publikovaném pod R 5/2006 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek čá 1/2006 a dospěl k následující právní větě, s níž se později ztotožnil i Ústavní soud ČR (I.ÚS 1893/08 ze dne 13.11.2008): Občanský zákoník ani obchodní zákoník neumožňují věřiteli požadovat po dlužníku příslušenství (úrok z prodlení) pro případ prodlení s placením příslušenství pohledávky; tím není dotčeno právo

účastníků dohodnout se, že smluvené úroky se stanou součástí jistiny. Tedy úrok za prodlení s plněním příslušenství pohledávky věřiteli skutečně nenáleží, leda, že mezi věřitelem a dlužníkem byla uzavřena dohoda, podle níž se sjednané dlužné úroky stanou součástí jistiny (tj. k jistině budou podle dohody účastníků přičítány dlužné úroky coby civilní plody peněz /fructus civiles/), a věřiteli bude přiznáno právo požadovat, aby dlužník, pro případ prodlení s placením takto zvýšené jistiny, platil sjednanou nebo zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení. Nejvyšší soud zdůraznil, že posledně uvedené nic nemění na skutečnosti, že se takto opět úročí pouze jistina a nikoli příslušenství pohledávky.

Pokud za těchto okolností bylo v článku IV. odst.2 Smlouvy o půjčce ujednáno: Nebude-li úrok z půjčky uhrazen v den splatnosti, hledí se na něj jako na novou půjčku věřitele dlužníkovi, která se k témuž dni slučuje s dosavadní půjčkou, tj. připočítává se k jistině dosavadní půjčky a stává se její součástí , pak lze toto ujednání chápat jako naplnění představ Nejvyššího soudu ČR o tom, jak překonat kogentní ustanovení § 121 odst.3 ObčZ, avšak dle názoru zdejšího insolvenčního soudu lze postup doporučený Nejvyšším soudem aplikovat pouze v obchodních vztazích, nikoli ve spotřebitelských smlouvách, pro něž platí m.j. ustanovení § 55 odst.1 ObčZ: Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele , a to pod sankcí neplatnosti podle § 55 odst.2 ObčZ. Jestliže má občanský zákoník v § 121 odst.3 kogentní ustanovení definující příslušenství pohledávky, které nezná úrok z úroku a jestliže podle rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, publikovaného pod Rc 83/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek čá 7-8/2010, lze ve smlouvě s fyzickou osobou platně sjednat úrok z prodlení pouze do výše stanovené občanskoprávními předpisy, pak je zřejmé, že ujednání o přičítání dlužných úroků k jistině a jejich následnému úročení představuje odchylku od zákona v neprospěch spotřebitele, nehledě k tomu, že samotný úrok, bez dalšího úročení, sjednaný ve výši 224.640,-Kč, představuje téměř 200% částky půjčky. Soud vzal v úvahu i argumentaci správce, který namítl, že postup dle zmíněného judikátu NS ČR by ve spotřebitelských vztazích zřejmě vedl též ke kolizi s ustanovením § 4 zákona č.321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, zakazujícím změny RPSN a jistiny oproti stavu sjednanému při podpisu smlouvy. Lze tedy uzavřít, že ustanovení článku IV. odst.2 Smlouvy o úvěru je neplatné podle § 39 ObčZ pro rozpor se zákonem.

Na závěr k tomuto tématu soud poznamenává, že žalobkyně v rozporu se zmíněným článkem IV./2 Smlouvy přihlásila kapitalizovaný smluvní úrok za celou dobu splatnosti půjčky, tj. za 96 měsíců (!), jako samostatnou dílčí pohledávku č.2, nikoli jako součást jistiny dosavadní půjčky (dílčí pohledávka č.1) a v rubrice důvod vzniku uvedla úrok , což jen potvrzuje rozpor s ustanovením § 121 odst.3 ObčZ.

Soud konečně zamítl žalobu i v části týkající se smluvních pokut, přihlášených jako dílčí pohledávky č.3, 6 a 7. Všechny tři byly správcem popřeny pro rozpor s dobrými mravy. Soud se s tímto názorem ztotožnil.

Rozpor smluvní pokuty dle čl.VII odst.1 Smlouvy o půjčce ve výši 10% z každé jednotlivé dlužné splátky za každý jednotlivý měsíc prodlení, jakožto dílčí pohledávky č.3 ve výši 165.499,-Kč, s dobrými mravy, tkví dle názoru soudu jednak v záludnosti principu narůstání pokuty o 10% za každý započatý měsíc prodlení u každé jednotlivé dlužné částky, jednak v ekonomicky neodůvodněném nárůstu dluhu příjemce půjčky oproti částce přijaté a nesplacené (zde 94.000,-Kč) v důsledku takto stanovené smluvní pokuta ve spojení se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení, představujícím nepřípustnou nerovnováhu mezi právy věřitele a povinnostmi dlužníka.

Smluvní pokuty, jako dílčí pohledávky č.6 a 7 ve výši 2x200.000,-Kč, jsou v Zástavní smlouvě koncipovány jako trest za neplacení pojistného za pojištění zástavy. Soud považuje za značně diskutabilní, zda samotná Zástavní smlouva, zajišťující půjčku ve výši 120.000 Kč rodinným domem s pozemky, je v souladu s dobrými mravy a zda není v rozporu se zákonem pro obcházení ustanovení § 169 ObčZ, zakazujícímu propadnou zástavu, když v rámci Zástavní smlouvy bylo pro žalobkyni sjednáno též věcné břemeno užívání zástavy a předkupní právo. Pokud byla v téže smlouvě dlužníkům uložena povinnost zástavu pojistit a pro případ pojistné události vinkulovat pojistné plnění ve prospěch žalobkyně, nelze proti takovému standardnímu ujednání ničeho namítat a bylo by možno akceptovat i přiměřenou pokutu za jeho nedodržení. Jestliže však byla půjčka 120.000 Kč zajištěna nejen stavbou, ale i nezničitelnými pozemky, a jestliže dlužníci svoji povinnost uzavřít pojistnou smlouvu s vinkulací plnění pro žalobkyni splnili, avšak v průběhu splácení dluhu v důsledku insolvence nezaplatili běžné pojistné, což mělo za následek zrušení pojistky i vinkulace ze strany pojišťovny, pak se pokuta ve výši 200.000 Kč za zrušení pojištění a další pokuta 200.000 Kč za zrušení vinkulace jeví jako šikanózní, zcela nepřiměřená, ekonomicky neodůvodnitelná a tedy pro rozpor s dobrými mravy neplatná, zejména když ke dni podání přihlášky do insolvence bylo zřejmé, že k jakémukoli poškození či znehodnocení zástavy nedošlo.

Závěrem považuje soud za nutné poznamenat, že obsah smluv koncipovaných 1.faktorskou, s.r.o., stejně jako postup žalobkyně při uplatňování pohledávek z nich vyplývajících, je dle názoru soudu nejen v rozporu s dobrými mravy, ale i s principy elementární lidské slušnosti. Půjčím-li rodině ze Staňkova 120.000 Kč a je-li mi splaceno 26.000 Kč, takže mám čistou ztrátu 94.000 Kč, nota bene zajištěnou zástavním právem, předkupním právem a věcným břemenem užívání ke stavbě s pozemky v hodnotě cca 500.000 Kč, pak nemohu s čistým svědomím přihlásit do insolvenčního řízení pohledávku v celkové výši 1,036.044,29 Kč, neboť musím brát v úvahu, že dlužník nemusí takovou zátěž unést bez újmy na zdraví či dokonce na životě. To vše je ještě zvýrazněno, jestliže žalobkyní je společnost se sídlem v daňovém ráji , která danou pohledávku nakoupila i se zástavním právem za 99.802,81 Kč!

Vzhledem k tomu, že úspěšný žalovaný insolvenční správce neuplatnil žádné nároky na náhradu nákladů řízení, soud náhradu nákladů žádnému z účastníků nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Krajský soud v Plzni dne 07.02.2013

JUDr. Jan Blažek, v.r. Za správnost: samosoudce Alena Dočkalová