139 ICm 2401/2011
Jednací íslo: 139 ICm 2401/2011 139 ICm 276/2012 101 VSPH 242/2012-85 (KSPL 20 INS 5145/2011 + KSPL 20 INS 5146/2011)

ESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senát složeném z pedsedy JUDr. Františka Kuery a soudc Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ivy Novotné v právní vci žalobce: Mgr. Milan Edelmann, insolvenní správce dlužník-manžel Lucie a Františka Kleinových, proti žalovanému: 1. faktorská, s.r.o., IO 26777355, sídlem Svatopluka echa 413, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, zast. Mgr. Ivo Siegelem, advokátem, sídlem Školská 38, Praha 1, o urení pravosti a poadí pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni-52, 139 ICm 276/2012 ze dne 10. dubna 2012, takto:

I.Rozsudek Krajského soudu v Plzni-52, 139 ICm 276/2012 ze dne 10. dubna 2012 se v bodu II. výroku potvrzuje zcela, v bodu I. výroku se potvrzuje v napadené ásti, v níž bylo ureno, že zjištné pohledávky žalovaného jsou pohledávkami nezajištnými; jinak zstává nedoten.

II. Žalobce a žalovaní nemají navzájem právo na náhradu náklad odvolacího ízení. Odvodnní

Krajský soud v Plzni rozsudkem .j.-52, 139 ICm 276/2012 ze dne 10. dubna 2012 v bod I. výroku ásten zamítl žalobu insolvenního správce Mgr. Milana Edelmanna na popení pravosti vykonatelných zajištných pohledávek žalovaného pihlášených do insolvenních ízeních vedených u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. KSPL 20 INS 5145/2011, 20 INS 5146/2011 manžel Lucie a Františka Kleinových (dále jen dlužníci) ve výši 219.285,42 K z titulu poskytnuté pjky ze dne 27.11.2008, ve výši 396.259,72 K z titulu smluvních úrok z pjky, ve výši 182.265,30 K z titulu smluvní pokuty sjednané v této smlouv o pjce, ve výši 18.000,-K z titulu smluvní pokuty sjednané v téže smlouv o pjce, ve výši 48,022,-K z titulu náklad rozhodího ízení a ve isir.justi ce.cz 139 ICm 276/2012 101 VSPH 242/2012 (KSPL 20 INS 5145/2011 + KSPL 20 INS 5146/2011) výši 216.657,08 K z titulu náklad rozhodího ízení, když uril, že žalovaný má vykonatelné pohledávky za dlužníky ve výši 200.000,-K s úrokem z prodlení ve výši 19.285,42 K, smluvním úrokem ve výši 361.410,-K s úrokem z prodlení 2.849,72 K a náklad rozhodího ízení ve výši 35.701,-K s úrokem z prodlení ve výši 1.477,16 K a za dlužníkem Františkem Kleinem pohledávku ve výši 10.413,-K s úrokem z prodlení ve výši 1.908,-K, piemž stanovil, že se jedná o pohledávky nezajištné. Ve zbývající ásti žalob insolvenního správce soud vyhovl. V bodu II. výroku soud žádnému z úastník nepiznal právo na náhradu náklad ízení.

V odvodnní rozhodnutí vztahujícího se k otázce poadí pihlášené pohledávky žalovaného soud I. stupn uvedl, že v insolvenních ízeních dlužník vedených u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. KSPL 20 INS 5145/2011, 20 INS 5146/2011 pihlásil žalovaný shora popsané pohledávky jako pohledávky vykonatelné, zajištné zástavním právem, jejichž poadí bylo mimo jiné popeno žalobcem s odvodnním, že uzavená smlouva o zízení zástavního práva k nemovitostem dlužníka je neplatná pro rozpor se zákonem. Tento rozpor se zákonem spatoval žalobce v obcházení § 169 písm. e) obanského zákoníku, kterým je zakázáno sjednání tzv. propadné zástavy , nebo zástavní smlouva byla uzavena s dlužníkem za situace, kdy bylo stejnou listinou souasn zízeno ve prospch žalovaného i vcné bemeno osobního užívání nemovitostí dlužníka a vcné pedkupní právo k nim ve prospch žalovaného.

Soud vycházel ze zjištného skutkového stavu, podle nhož uzaveli dlužníci s žalovaným dne 27.11.2008 smlouvou .1F100595/2008, na základ níž žalovaný poskytl dlužníkm pjku ve výši 200.000,-K (dále jen smlouva o pjce) a dlužníci se zavázali ji splatit ve 180 pravidelných msíních splátkách. V lánku III. této smlouvy o pjce byly sjednány dv rzné sazby splátek. Dle l. III, bod 4. platila tzv. snížená sazba 3.190,-K po celou dobu ádného splácení pjky , která mohla být po prodlení delším 30 dn nahrazena tzv. základní sazbou 5.537,-K, zahrnující i úroky z prodlení a smluvní pokuty. Podle l.IV. se ke snížené sazb vztahuje smluvní úrok z pjky 1,46% msín, tj. 1,04% prmrn za celou dobu splácení, zatímco k základní sazb se vztahuje úrok 2,71% msín, tj. 2,21% prmrn za celou dobu splácení. Ve smlouv byly sjednány dále smluvní pokuty ( l.VII. bod 1) ve výši 10% z opoždné platby splátek za každý msíc prodlení, (l.VII. bod 2) ve výši 50% z pjené ástky za nedostatené zajištní pjky zástavou a (l.VII. bod 12) ve výši 50% z pjené ástky za nesplnní oznamovací povinnosti. Ve smlouv byla obsažena rozhodí doložka.

Souasn uzaveli Zástavní smlouvu o zízení zástavního práva se smlouvou o zízení pedkupního práva jako práva vcného a práva vcného bemene užívání .1F 100595/2008 (dále jen zástavní smlouva ) ohledn nemovitostí ve výluném vlastnictví dlužníka, budovy bydlení p. 43 na st.p.. 43/1 a st.p.. 43/2 a pozemku st.p.. 43/1 v katastrálním území Olešovice, obci Úterý (dále jen zastavené nemovitosti) s úinky vkladu do katastru nemovitostí 28.11.2008. Podle této smlouvy bylo (l.V.) sjednáno uspokojení vitele z výtžku zpenžení zástavy pro pípad, že jeho pohledávky nebudou splnny ádn a vas , a že výbr zpsobu zpenžení závisí výhradn na rozhodnutí zástavního vitele , dále vcné právo pedkupní (l.VI. smlouvy) a vcné právo užívání zastavených nemovitostí (l. VII.). 139 ICm 276/2012 101 VSPH 242/2012 (KSPL 20 INS 5145/2011 + KSPL 20 INS 5146/2011)

Pi pezkumném jednání konaném dne 11.8.2011 ve spojených insolvenních vcech manžel-dlužník popel žalobce všechny pohledávky žalovaného co do pravosti, výše i poadí, a to všech šest dílích pohledávek za Františkem Kleinem i všech pt dílích pohledávek za Lucií Kleinovou a neuznal ani jejich vykonatelnost, když napadl platnost rozhodí doložky i rozhodího nálezu .j.003 SRKCR-021/2010 rozhodce Mgr.Michala Zalabáka z 20.10.2010. Dvodem byla namítaná neplatnost smlouvy o pjce .1F 100595/2008 ze dne 27.11.2008 ve znní Dodatku .1 ze dne 27.7.2010 i smlouvy zástavní pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 obanského zákoníku (dále jen ObZ) a pro neuritost a nesrozumitelnost dle § 37 odst.1 ObZ.

Na základ takto zjištného skutkového stavu soud I. stupn dospl k závru, že se jedná o pohledávky vykonatelné na základ rozhodího nálezu .j.003 SRKCR-021/2010 rozhodce Mgr.Michala Zalabáka z 20.10.2010, což však nebrání vcnému posouzení sporné pohledávky, pokud skutenosti, které jsou žalobcem namítány, nebyly uplatnny v rámci rozhodího ízení. Dále rozhodl o tom, že nároky na zaplacení jistiny, dohodnutých úrok, úrok z prodlení a nároku na náhradu rozhodího ízení jsou pihlášeny po právu, nebo neshledal ve zpsobu jejich sjednání ani výši rozpor s dobrými mravy. Oproti tomu vyhovl žalob v té ásti, kdy bylo navrhováno urení neexistence pohledávek žalovaného z dvodu sjednaných smluvních pokut, nebo ásten se jednalo o smluvní pokuty sjednané v rozporu s § 544 odst.1 ObZ a ve zbývající ásti pedstavují (v kumulaci se smluvním úrokem) nepimené zatížení dlužníka jako spotebitele, a souasn vysoké pekroení slušné výše odmny vitele za pjení penz. Sjednanou smluvní pokutu shledal proto soud I. stupn za odporující dobrým mravm, a tedy za neplatnou dle § 39 ObZ.

Soud I. stupn rovnž vyhovl žalob ohledn popeného poadí resp. zajištní pihlášených pohledávek. Uvedl, že z obsahu zástavní smlouvy bylo podle l.V. této smlouvy sjednáno uspokojení vitele z výtžku zpenžení zástavy pro pípad, že jeho pohledávky nebudou splnny ádn a vas a že výbr zpsobu zpenžení závisí výhradn na rozhodnutí zástavního vitele . Tedy žalovaná si takto zajistila právo urit jak, kdy a de facto i za kolik má být zástava prodána, a to pro pípad jakéhokoli (by sebemenšího) prodlení i nesplnní smluvní povinnosti, piemž jistotu plného uspokojení všech svých nárok si zajistila v l.VII. bod 2 smlouvy o pjce, kde pod pokutou 50% pjené ástky uložila dlužníkm povinnost dát do zástavy vc, jejíž znalcem stanovená hodnota, ponížená o 20%, bude odpovídat nejmén trojnásobku pjené ástky. Dospl k závru, že tato ujednání, po doplnní o vcné pedkupní právo sjednané v l.VI. zástavní smlouvy prakticky vyluují prodej zástavy jiné osob než žalovanému jako zástavnímu viteli a spatoval v tom obcházení zákona, konkrétn ustanovení §169 písm.e) ObZ o zákazu propadné zástavy. Takové ujednání považoval za neplatné dle § 39 ObZ a pohledávku žalovaného proto shledal jako pohledávku nezajištnou.

Proti rozsudku soudu I. stupn se vas odvolal žalovaný do ásti, jíž byla jeho pohledávka urena soudem v bodu I. výroku jako nezajištná (tedy do výroku o urení poadí pohledávky) a jako odvolací dvod uplatnil nesprávné právní posouzení vci soudem. Pedevším namítal, že není správný výklad zástavní smlouvy provedený soudem. Podle žalovaného z žádného ustanovení zástavní smlouvy nevyplývá jeho oprávnní urit cenu nebo osobu nabyvatele zástavy a zástava nemohla propadnout ve prospch žalovaného. Své zástavní právo mohl realizovat pouze tak, že zastavené nemovitosti mu budou nabídnuty ke koupi za cenu nabídnuté jinou osobou ve výši stanovené obvyklé ceny. 139 ICm 276/2012 101 VSPH 242/2012 (KSPL 20 INS 5145/2011 + KSPL 20 INS 5146/2011)

Sjednaná volba ve zpsobu zpenžení zástavy zahrnuje jen zákonné možnosti veejné dražby nebo soudního prodeje. Dále namítal, že i kdyby dospl soud k závru o neplatnosti nkterých ustanovení zástavní smlouvy, kde je souasn sjednáno vcné bemeno užívání a vcné pedkupní právo, nemá tato skutenost vliv na posouzení platnosti samotné zástavní smlouvy. Navrhoval zmnu rozsudku tak, aby jeho pohledávka byla shledána jako pohledávka zajištná shora uvedenou zástavní smlouvou k zastaveným nemovitostem.

K podanému odvolání se vyjádil žalobce, jenž žádal potvrzení rozsudku soudu I. stupn maje pedevším za správné závry týkající se hodnocení neplatnosti smlouvy o zízení zástavního práva k zastaveným nemovitostem. Uvedl k tomu, že zástavní smlouva v kombinaci s ostatními vcnými právy a sankními ustanoveními smlouvy o pjce nevedou jen k zajištní jeho pohledávky, ale zárove poškozují dlužníka, pro kterého nezajišují dosažení co nejlepší ceny pi realizaci zástavy na jeho nemovitostech.

Odvolací soud pezkoumal napadený výrok rozsudku vetn pedcházejícího ízení a dospl k závru, že odvolání není dvodné.

Podle § 169 písm.e) ObZ jsou ujednání zástavních smluv a samostatn uzavená ujednání neplatná, jestliže stanoví, že pi prodlení s plnním zajištné pohledávky zástava propadne zástavnímu viteli, nebo že si ji zástavní vitel mže ponechat za urenou cenu, pokud zákon nestanoví jinak.

Podle § 39 ObZ je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo úelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se píí dobrým mravm.

Protože byl odvoláním napaden toliko výrok soudu I. stupn o poadí pohledávky žalovaného jako pohledávky nezajištné, zabýval se odvolací soud touto ástí podané incidenní žaloby a vycházel pitom ze skutkových zjištní soudu I. stupn, která jsou úplná a správná, a na nž v celém rozsahu odkazuje.

Ze skutkových zjištní soudu I. stupn vyplývá, že žalovaný uplatnil své pohledávky za dlužníky jako pohledávky zajištné dle § 166 insolvenního zákona a jako dvod zajištní uvedl shora uvedenou zástavní smlouvu. Dvodem popení poadí pohledávky žalovaného jako pohledávky zajištné byla neplatnost zástavní smlouvy namítaná žalobcem (insolvenním správcem dlužník), jež spoívá dle žalobce v obcházení § 169 písm. e) ObZ.

Úelem zástavního práva je podle judikatury Nejvyššího soudu (srov. nap. rozsudek .j. 29 Odo 728/2003 ze dne 22.2.2006 zveejnný v Soudní judikatura . 7/2006 nebo rozsudek .j. 21 Cdo 2204/99 ze dne 5.9.2000 zveejnný v Soudní judikatura . 12/2006) zajištní pohledávky a jejího píslušenství tím, že v pípad jejich ádného a vasného nesplnní je zástavní vitel oprávnn domáhat se uspokojení z vci zastavené (srov. § 151a odst. 1 a § 151f ob. zák.). Zástavní právo tedy zástavnímu viteli umožuje, aby dosáhl uspokojení své pohledávky, jestliže ji neuspokojil ádn a vas dlužník, z výtžku prodeje (jiného zpenžení) zástavy. Smlouva (dohoda, ujednání), jejímž skuteným smyslem je sjednání tzv. propadné zástavy (uspokojení pohledávky zástavního vitele tím, že mu pipadne zástava do vlastnictví), je v rozporu s úelem zástavního práva tak, jak jej stanoví zákon, a tedy pro rozpor s úelem zákona neplatná podle ustanovení § 39 ob. zák. Takto dovozuje judikatura neplatnost nap. kupní smlouvy, která byla uzavena za tím úelem, 139 ICm 276/2012 101 VSPH 242/2012 (KSPL 20 INS 5145/2011 + KSPL 20 INS 5146/2011) aby pohledávka kupujícího zástavního vitele byla uspokojena tím, že na nj pejde vlastnictví prodávajícího zástavního dlužníka k zástav.

Institut propadné zástavy, který je v tomto ustanovení ObZ charakterizován, je tedy považován platným právem za nepípustný z toho dvodu, že nesmuje k právnímu úelu zástavního práva jako zajišovacímu institutu, ale vede k neúmrnému poškození zástavního dlužníka, jemuž odnímá právo na spravedlivou výši ceny jeho vci pi realizaci práva zástavního vitele. Proto odvolací soud posoudil uzavenou zástavní smlouvu též z pohledu dsledk sjednaných subjektivních práv a povinností smluvních stran u uvedené smlouv, a to v souvislosti s dalšími skutkovými okolnostmi pípadu, v daném pípad se smluvními podmínkami smlouvy o úvru, smlouvy o zízení vcného bemene osobního užívání a vcného bemene pedkupního práva.

Pi posouzení zástavní smlouvy v kontextu tchto skutkových okolností odvolací soud dospl k závru, že závr soudu I. stupn o tom, že dopady uzavené smlouvy jsou obdobné jako dopady ujednání o propadné zástav, je správný.

Tím, že souasn se zízením zástavního práva bylo sjednáno ve prospch žalovaného i vcné právo osobního užívání zastavených nemovitostí do doby úplné úhrady všech závazk ze smlouvy o pjce (sjednané na 15 let), došlo k zásadnímu ovlivnní ceny zastavených nemovitostí, nebo nemovitosti by bylo nutno považovat za obsazené a jejich využitelnost pro jinou osobu než pro žalovaného, jemuž svdí vcné právo jejich užívání (v celém rozsahu), je minimální. Pokud za této situace pistupuje i sjednání vcného pedkupního práva ve prospch žalovaného k zastaveným nemovitostem, pak je jednoznaným dsledkem situace, kdy cena nabídnutá jinou osobou než žalovaným, musí být výrazn nižší než cena tchto nemovitostí bez zízeného práva osobního užívání. S ohledem na pedkupní právo žalovaného by to byl práv on, kdo by si za takto nízkou cenu mohl nemovitosti poídit, aniž by vi nmu negativn úinkovalo práv uvedené právo osobního užívání, které by v jeho osob bylo konzumováno právem vlastnickým. Dlužník by tak uvedenou kombinací smluv z prodeje nemovitostí hradil nejen svj závazek (znan narostlý o nepimen vysoké smluvní pokuty a hraniní výši smluvního úroku), ale byl by znovu významným zpsobem znevýhodnn i pi samotné realizaci zástavního práva nízkou prodejní cenou nemovitostí v dsledku odpotu hodnoty osobního vcného bemene z ceny nemovitostí. Ekonomický dsledek zástavní smlouvy uzavené za tchto okolností by ve své podstat proto byl pro dlužníka stejný, jako uzavení propadné zástavy.

Soud prvního stupn proto správn hodnotil zjištný skutkový stav, pokud dospl k závru, že zástavní smlouva vede (v souvislosti s uzavením ostatních ujednání obsažených v této smlouv o vcném právu osobního užívání, vcného pedkupního práva a v souvislosti se sjednanou nepimenou výší smluvních pokut ve smlouv o pjce) k obcházení zákonného ustanovení § 169 e) Ob.Z, a je proto neplatná dle ust. § 39 ObZ.

Krom toho je ovšem sjednání zástavního práva za tchto okolností i úkonem, který odporuje dobrým mravm. Jistina sjednané pjky iní 200.000,-K. Jako zajištní byly sjednány smluvní pokuty, zástavní právo a žalovaný uplatnil též úrok z prodlení. Taková ujednání by byla více než dostateným zajištním sjednaného závazku s ohledem na jeho výši. Sjednáním dalších ujednání o zízení vcných práv užívání a pedkupního práva k zajištným nemovitostem ve prospch žalovaného již ztrácí taková ujednání charakter 139 ICm 276/2012 101 VSPH 242/2012 (KSPL 20 INS 5145/2011 + KSPL 20 INS 5146/2011) zajištní pvodního závazku, ale navozují situaci nemravného obohacení žalovaného na úkor dlužníka, jemuž poskytuje jako jediné plnní ástku 200.000,-K oproti vysoce úroené pjce navýšené v pípad jeho prodlení nepimen vysoké smluvní pokut, možnosti zakoupit v pípad porušení jeho smluvních povinností (i mén závažných) jeho nemovitosti za cenu sníženou o cenu zízeného vcného osobního práva užívání nemovitostí v celém rozsahu. Takový soubor smluvních ujednání vede nejen k pezajištní pvodního závazku, ale dokonce ke zneužití pvodního právního vztahu k jednostrannému obohacení žalovaného. Takovému právu žalovaného pak dle názoru odvolacího soudu nelze dle § 3 a § 39 ObZ piznat právní ochranu a rozhodnutí soudu I. stupn o tom, že pohledávku žalovaného nelze považovat za zajištnou, je správné i z tohoto dvodu.

Pokud žalovaný namítal, že zástavní smlouva zstává platnou i za pedpokladu, kdy nkterá jiná ujednání v zástavní smlouv shledal soud neplatnými (s ohledem na skutenost, že v zástavní smlouv bylo souasn sjednáno i vcná právo pedkupní a osobní bemeno užívání), pak tento argument odvolací soud neshledal relevantním. Dvod neplatnosti zástavní smlouvy spoívá práv v okolnostech jejího sjednání (k tomu srov. nap. rozsudek Nejvyššího soudu .j. 33 Cdo 4960/2008 ze dne 30.11.2010), které spoívají v uzavení souboru smluv, jejichž dsledek vede ke zneužití postavení žalovaného jako vitele na úkor dlužníka, jemuž za plnní pjky 200.000,-K vzniká povinnost strpt nejen prodej svých nemovitostí, ale navíc za cenu sníženou o hodnotu osobního vcného bemene užívání nemovitosti sjednanému souasn ve prospch žalovaného, s povinností jej nabídnout k prodeji nejprve žalovanému jako osob oprávnné z vcného práva pedkupního, a to ješt k úhrad dluhu zahrnujícího i neúmrn vysokou sjednanou smluvní pokutou. Proto je zástavní smlouva neplatná jako celek spolu i s ostatními ujednáními o vcném právu pedkupním a osobním bemenu užívání.

Na základ tchto zjištní a veden názory vyjádenými shora neshledal odvolací soud odvolání žalobce dvodným a podle ust. § 219 obanského soudního ádu potvrdil napadený rozsudek jako vcn správný. O nákladech odvolacího ízení rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 obanského soudního ádu tak, že procesn úspšnému žalobci, jemuž by právo na náhradu náklad ízení vzniklo, tuto náhradu nepiznal, nebo se práva na náhradu náklad odvolacího ízení vzdal.

P o u  e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání pípustné, ledaže na základ dovolání podaného do dvou msíc od jeho doruení k Nejvyššímu soudu R prostednictvím Krajského soudu v Plzni dospje dovolací soud k závru, že napadený rozsudek má ve vci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 27. záí 2012

JUDr. František K u  e r a, v.r. pedseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová