139 ICm 2108/2012
Jednací číslo: 139 ICm 2108/2012-41 KSPL 20 INS 7581/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Blažkem ve věci žalobce: SMART Capital, a.s., IČ 26865297, se sídlem Hněvotínská 241/52, 779 00 Olomouc, proti žalované Insolvenční agentuře v.o.s., IČ 29115540, Západní 1448/16, 360 01, Karlovy Vary, insolvenční správkyni dlužníka Reného Bódi, na určení popřené pohledávky, takto:

I. Určuje se, že žalobkyně SMART Capital a.s. má za dlužníkem Reném anonymizovano , anonymizovano , bytem v Rotavě, z titulu smlouvy o úvěru č. 72010-1869 ze dne 15. 4. 2010, kromě pohledávky správcem uznané a již zjištěné ve výši 16.461,33 Kč, ještě pohledávku 3.600,-Kč z titulu paušální náhrady nákladů spojených s vymáhání dlužní částky. II. Co do částky 21.964,67 Kč se žaloba zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému insolvenčnímu správci na náhradu nákladů cestovné ve výši 1.874,-Kč včetně 21% DPH, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

Incidenční žalobou ze 13.7.2012 žalobkyně uplatnila právo na určení pravosti pohledávky za dlužníkem Reném anonymizovano v celkové výši 25.564,67 Kč, popřené žalovaným správcem při přezkumném jednání dne 26.6.2012 ve věci KSPL 20 INS 7581/2012. Žaloba byla podána před uplynutím 30 dnů od přezkumného jednání, tedy včas.

Soudu je známo z projednávání insolvenční věci dlužníka Reného Bódiho pod spisovou značkou KSPL 20 INS 7581/2012 (§ 121 o.s.ř.), že usnesením č.j. KSPL 20 INS 7581/2012-A-9 z 2.5.2012, které nabylo právní moci 10.5.2012, byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno mu oddlužení, schválené usnesením z 8.8.2012. Žalobkyně včasnou přihláškou č.P5 přihlásila za dlužníkem pohledávku 64.826,-Kč, vykonatelnou dle rozhodčího nálezu JUDr. Veroniky Fryšákové Šimánkové, spis.zn.7866/2011 z 15.11.2011 (dále jen Rozhodčí nález). Jako titul přihlášené pohledávky byla uvedena Smlouva o úvěru č.1869 ze 15.4.2010 (dále jen Smlouva). Žalobkyně přihlásila částku 18.000 Kč, jako jistinu pohledávky a částku 46.826,-Kč, jako její příslušenství. Toto příslušenství se dle přílohy přihlášky člení na úrok z prodlení 2.240,-Kč, smluvní pokutu 18.186,-Kč, paušální náhradu nákladů spojených s vymáháním dlužné částky 3.600,-Kč, náklady rozhodčího řízení 3.000,-Kč a náklady právního zastoupení v rozhodčím řízení 19.800,-Kč.

Rovněž je soudu z projednávání insolvenční věci R.Bódiho známo, že při přezkumném jednání dne 26.6.2012 správce uznal část přihlášené pohledávky ve výši 16.461,33 Kč a popřel částku 48.364,67 Kč. Popřeno bylo právo na náhradu nákladů rozhodčího řízení, náhrada právního zastoupení před rozhodcem, právo na úplatu za poskytnutí úvěru a smluvní pokuta v rozsahu přesahujícím 30% z poskytnuté částky úvěru. Správce zároveň konstatoval neplatnost rozhodčí doložky pro rozpor se zákonem a v důsledku toho přezkoumal přihlášenou pohledávku jako nevykonatelnou.

Žalobkyně v žalobě reagovala na popření své pohledávky a uvedla, že dlužníku poskytla v hotovosti před podpisem Smlouvy úvěr 18.000 Kč a za správu úvěru si vyúčtovala poplatek 11.250,-Kč, jehož prvou složkou byl smluvní úrok ve výši 20% z 18.000 Kč, tj. 3.600,-Kč a druhou složkou úplata za správu úvěru ve výši 7.650,-Kč. V okamžiku podpisu smlouvy tak dlužníkův závazek činil celkem 29.250,-Kč. Dále žalobkyně uvedla, že dlužník uhradil od dubna 2010 do srpna 2010 pět včasných splátek po 2.250,-Kč, tedy celkem 11.250,-Kč, což bylo přednostně započteno na stejně vysoký poplatek za správu úvěru, jakožto příslušenství pohledávky. Neuspokojena zůstala jistina 18.000 Kč. Následovalo 21 měsíců prodlení, za které žalobkyně vyúčtovala tzv. zákonný úrok z prodlení ve výši 2.240,-Kč (7,75% z 18.000 Kč ročně za období od 24.9.2010 do 1.5.2012) a smluvní pokutu 18.186,-Kč (866 Kč x 21 měsíců). Žalobkyně konstatovala, že úplata dle § 499 obchodního zákoníku č.513/1991 Sb. (dále jen ObchZ) je legitimním a standardně uplatňovaným nárokem věřitelů, jejichž předmětem podnikání je poskytování úvěru. Smluvní pokutu 866,-Kč měsíčně za prodlení s plněním dluhu označila žalobkyně jako přiměřenou k výši poskytnutého úvěru a poukázala na mnohem vyšší sazby, akceptované v judikatuře Nejvyššího soudu ČR.

Žalobkyně zároveň oznámila, že 13.7.2012 vzala zpět přihlášku dalších správcem popřených pohledávek, a to pohledávky 3.000,-Kč, připadající na náklady rozhodčího řízení a pohledávky 19.800,-Kč, připadající na náklady právního zastoupení věřitele v rozhodčím řízení, což bylo vzato na vědomí dle § 184 InsZ.

Žalovaný insolvenční správce se k žalobě vyjádřil podáním z 20.9.2012, v němž blíže objasnil důvody uznání části přihlášky i důvody popření jejích dalších částí. Dovodil (s odvoláním na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci spis.zn.1 VSOL 37/2011), že právo na úplatu za správu úvěru dle § 499 ObchZ má jen věřitel, který se zavázal rezervovat pro dlužníka peněžní prostředky po dobu od uzavření smlouvy do dne, kdy dlužník požádá o výplatu úvěru, neboť účelem úplaty dle § 499 ObchZ je kompenzace nákladů spojených s rezervací peněz pro dlužníka. V projednávané věci však dlužník ve Smlouvě potvrdil přijetí celého úvěru v hotovosti již při podpisu Smlouvy, takže žalobkyni právo na úplatu dle § 499 obchZ nevzniklo, a proto správce zredukoval vyúčtovaný poplatek za správu úvěru jen na smluvní úrok ve výši 20% p.a. z dlužné částky a provedl rekonstrukci výpočtu částečného uspokojení jistiny 18.000 Kč s 20% ročním úrokem pěti včasnými splátkami po 2.250,-Kč a dospěl k závěru, že při přednostním započtení příslušenství byla těmito splátkami jistina umořena až na 7.702,88 Kč. V této výši správce jistinu uznal a uznal též smluvní úrok 20% p.a. z dlužné částky 7.702,88 Kč za dobu od 24.8.2010 (den splatnosti páté splátky) do 3.5.2012 (účinky usnesení o úpadku) ve výši 2.612,65 Kč. Z téže dlužné částky pak správce vyčíslil zákonný úrok z prodlení na 745,81 Kč za dobu od 23.9.2010 (splatnost další splátky) a opět až do zjištění úpadku 3.5.2012. V příčinné souvislosti s popřením práva na úplatu dle § 499 ObchZ tak došlo ke snížení zjištěné jistiny, smluvního úroku a úroku z prodlení oproti přihlášce, což správce při přezkumném jednání vyjádřil popřením přihlášené pohledávky co do výše. Pokud jde o smluvní pokutu ve výši 866,-Kč měsíčně, žalovaný správce upřesnil, že ji považuje za nepřiměřenou s ohledem na výši skutečně dlužné částky, tj.

7.702,88 Kč, neboť představuje roční sazbu 259,03% ročně a přihlášená výše 18.186,-Kč je tedy více než dva a půl násobkem dlužné jistiny, přičemž náklady související s prodlením dlužníka jsou paralelně kompenzovány smluvním úrokem a úrokem z prodlení.

Důkazní řízení proběhlo 29.1.2013 za neúčasti žalované, která se k jednání omluvila a vyslovila souhlas, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti.

Soud se především zabýval otázkou správcem neuznané vykonatelnosti popřené pohledávky a zjistil z Rozhodčí smlouvy, uzavřené 15.4.2010 mezi žalobkyní a dlužníkem, čtené k důkazu, že ujednání o určení rozhodce je v rozporu s § 7 zákona č.216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů ve znění platném ke dni uzavření Rozhodčí smlouvy a v rozporu se Směrnicí Rady 93/13/EHS z 5.dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, včetně judikatury ESD, NS ČR a Ústavního soudu ČR k těmto předpisům, neboť je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 39 ObčZ.

Pokud předložená rozhodčí smlouva svěřuje ROZHODČÍ A SPRÁVNÍ SPOLEČNOSTI, a.s., jejímž předmětem činnosti je dle výpisu z obchodního rejstříku od 7. prosince 2009 výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona , aby vybrala rozhodce z výčtu devíti osob, pak nález, vydaný takto vybraným rozhodcem, je nicotným právním aktem, resp. listinou, která nezakládá vykonatelnost předmětné pohledávky, neboť ujednání o rozhodčí doložce, na základě něhož byl nález vydán, je v rozporu s ustanovením § 56 odst.1 ObčZ, když profesionálně zdatná žalobkyně, jako podnikatelka v oboru realitních a administrativních služeb a poradenské činnosti od roku 2005, neposkytla dlužníku právo volby mezi soudem a rozhodcem pro řešení případných sporů a nepochybně nedala dlužníku příležitost ustanovit rozhodcem konkrétní osobu jím navrženou nebo vložit právo rozhodnutí sporu do rukou stálého rozhodčího soudu dle § 13 zákona č.216/2004. Za nestranného rozhodce nelze považovat toho, kdo je trvale uváděn ve formuláři Rozhodčí smlouvy či ve všeobecných úvěrových podmínkách a rozhoduje pro žalobkyni desítky obdobných sporů ročně. V daném případě se jedná o obchodní vztah mezi žalobkyní, zprostředkující ROZHODČÍ A SPRÁVNÍ SPOLEČNOSTÍ,.a.s. a skupinou osob, vystupujících jako rozhodci, kterýžto vztah vylučuje nestrannost rozhodování sporů. O tom svědčí i naprosté souznění názorů žalobkyně, obsažených v rozhodčím návrhu z 12.8.2011 a názorů rozhodce, obsažených v nálezu JUDr.Veroniky Fryšákové Šimánkové spis.zn.7866/2011 z 15.11.2011, jak zjistil soud čtením těchto listin k důkazu.

Za nepřiměřenou podmínku, znevýhodňující dlužníka-spotřebitele, je třeba označit i tu skutečnost, že namísto příslušného Okresního soudu v Sokolově, vzdáleného 21 km od bydliště dlužníka v Rotavě, bylo o právech a povinnostech žalovaného rozhodováno ve 435 km vzdálené (vzdáleném) Olomouci!

Za těchto okolností soud přitakal stanovisku žalovaného správce a nadále posuzoval předmětnou pohledávku jako nevykonatelnou, a to i s přihlédnutím k rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci Mostaza Claro, podle něhož má soud povinnost přihlédnout kdykoli k nicotnosti rozhodčího nálezu, který je v rozporu s dobrými mravy, a to bez ohledu na vnitrostátní úpravu.

Soud se dále zabýval otázkou popření práva na úplatu za správu úvěru, neboť za podmínky, že správce popře tuto položku tzv. dvousložkového smluvního poplatku za správu úvěru (úplata+úrok) po právu, pak by se zcela změnilo pořadí započtení pěti dlužníkových splátek po 2.250,-Kč na jistinu a smluvní úrok, takže by jistina byla uspokojena až na částku 7.702,88 Kč, což bylo vliv na výši smluvní úroku i úroku z prodlení.

Při řešení této otázky se soud ztotožnil se stanoviskem Vrchního soudu v Olomouci ve věci spis.zn.1 VSOL 37/2011 k právu věřitele sjednat podle § 499 ObchZ úplatu za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky , podle něhož toto právo nemá věřitel, který se nezavázal rezervovat pro dlužníka peněžní prostředky až do požádání a vyplatil sjednanou částku v hotovosti před podpisem smlouvy. Čtením Smlouvy k důkazu soud zjistil, že v čl.I dlužník svým podpisem stvrdil převzetí hotovosti 18.000,-Kč. Ve smyslu stanoviska shora uvedeného tedy nebyla žalobkyně oprávněna zahrnout do poplatku za správu úvěru úplatu dle § 499 ObchZ. Dle názoru soudu nebyla žalobkyně oprávněna tuto úplatu sjednat také proto, že ke dni uzavření Smlouvy, tj. k 15.4.2010, měla žalobkyně zapsán v obchodním rejstříku jako předmět činnosti pouze výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona , tedy nikoli poskytování úvěru , jak požaduje § 499 ObchZ na konci tohoto ustanovení (poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru má žalobkyně zapsáno v obchodním rejstříku až od 24.října 2011!).

Za těchto okolností soud akceptoval výpočet obsažený ve vyjádření žalovaného z 20.9.2012 na čl.15/2 spisu, pokud jde o umoření smluvního úroku 20% p.a. z dlužné částky a postupného částečného umoření jistiny 18.000 Kč pěti řádnými splátkami úvěru a dospěl k závěru, že pohledávka žalobkyně je po právu pouze co do neumořeného zůstatku jistiny ve výši 7.702,88 Kč + smluvní úrok 20% p.a. z této částky za dobu od poslední uhrazené splátky do zjištění úpadku ve výši 2.612,65 Kč + zákonný úrok z prodlení 7,75% p.a. z částky 7.702,88 Kč od splatnosti prvé dlužné splátky do účinnosti rozhodnutí o úpadku dlužníka ve výši 745,81 Kč.

Kromě toho má žalobce právo na ty součásti přihlášeného příslušenství , které správce nepopřel, a to na smluvní pokutu 5.400,-Kč a na paušální náhradu nákladů spojených s vymáháním dlužné částky ve výši 3.600,-Kč. Smluvní pokuta není příslušenstvím pohledávky dle § 121 odst.3 občanského zákoníku č.40/1964 Sb., ale samostatnou pohledávkou, byť akcesorickou a subsidiární. Pokud byla přihlášena jako příslušenství , lze ji považovat za nepřihlášenou. Pokud však byla takto přihlášená částka částečně zjištěna, není soud oprávněn zjištěnou částku posuzovat. Co do zbytku však soud popření správcem akceptuje, a to jak z důvodu shora uvedeného, tak i pro nepřiměřenost pokuty 18.186,-Kč ve vztahu k dlužné částce 7.702,88 Kč.

Ze všech těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku a přiznal úspěšnému žalovanému správci náhradu nákladů ve výši cestovného automobilem BMW 330 d z kanceláře v Karlových Varech k soudu v Plzni + 21% DPH, celkem 1874,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Krajský soud v Plzni dne 29.01.2013 JUDr. Jan Blažek, v.r. Za správnost: samosoudce Alena Dočkalová