139 ICm 186/2013
Jednací číslo: 139 ICm 186/2013-70 KSPL 54 INS 3123/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Blažkem ve věci žalobce BBV Cheb s.r.o., IČ 49712128, Podhradská 676, 350 02, Cheb, zast.: Mgr. Monikou Deislerovou Wetzlerovou, B. Smetany 2, 301 00, Plzeň, proti žalované Insolvenční agentuře v.o.s., IČ 29115540, Západní 1448/16, 360 01, Karlovy Vary, zast.: JUDr. Karlem Kolářem, Klaudiánova 135/1, 293 05, Mladá Boleslav, o určení popřené pohledávky, takto:

I. Žaloba se zamítá v celém rozsahu a to: -pokud jde o pohledávky, které byly zjištěny při přezkumném jednání ve věci KSPL 54 INS 3123/2012 ve výši 3.454.221,57 Kč (dílčí pohledávka č. 1), 264.279,34 Kč (dílčí pohledávka č. 2) a 159.707,98 Kč (dílčí pohledávka č. 3), pro neexistenci předmětu sporu a -co do výše 16.378.566,83 Kč (dílčí pohledávka č. 1), 2.438.684,01 Kč (dílčí pohledávka č. 2) a 751.214,46 Kč (dílčí pohledávka č. 3) z důvodu promlčení. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované Insolvenční agentuře, v.o.s. na náhradu nákladů řízení celkem 10.743,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

Vrchní soud v Praze zrušil svým usnesením 102 VSPH 249/2013-59 z 11.11.2013 rozsudek zdejšího insolvenčního soudu č.j.-34 ze 14.3.2013 s odůvodněním, že výrok Žaloba se zamítá v celém rozsahu je nesrozumitelný, neboť soud nerozlišil důvody zamítnutí a v odůvodnění rozsudku nezdůvodnil závěr o tom, že správcem popřené pohledávky jsou promlčeny. Věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení.

V novém řízení byly znovu provedeny všechny navržené důkazy. Pro nadbytečnost nebyl proveden žalobkyní navrhovaný výslech osob, které se podepsaly pod dohody o změně smluv o finančním pronájmu z 2.4.2010 a pod listinu označenou Vzájemné odsouhlasení pohledávek a závazků k 31.12.2009 , a to z důvodů dále uvedených.

Dle protokolu o přezkumném jednání z 11.12.2012 a seznamu přihlášených pohledávek v insolvenční věci dlužníka PREFA Beton Cheb, spol. s r.o. (dále jen Dlužník ) spis.zn.KSPL 54 INS 3123/2012 byly pohledávky žalobkyně, přezkoumávané pod pořadovým číslem P-121, zjištěny co do částky 3.454.221,57 Kč (dílčí pohledávka č. 1), co do částky 264.279,34 Kč (dílčí pohledávka č. 2) a co do částky 159.707,98 Kč (dílčí pohledávka č. 3). Podrobné vyčíslení zjištěných pohledávek včetně úroku z prodlení do rozhodnutí o úpadku (tj. do 3.10.2012) správce vložil do části IV. svého vyjádření k žalobě z 19.2.2013.

Pokud tedy žalobkyně v žalobním petitu navrhla, aby soud určil dílčí pohledávky 1-3 ve výši, v jaké byly přihlášeny, ač předmětem sporu mohly být jen jejich popřené části, soud bez dalšího žalobu v nesporném rozsahu zamítl (viz prvý odsek výroku I.).

Dále se soud zabýval námitkou promlčení, kterou vznesl insolvenční správce při přezkumném jednání dne 11.12.2012 jako důvod popření části dílčích pohledávek 1-3.

Mezi účastníky není sporu o tom, že tyto pohledávky vznikly na základě Smlouvy o finančním pronájmu č.11/96 z 1.6.1996, Smlouvy o finančním pronájmu č.12/96 z 1.4.1997 a Smlouvy o finančním pronájmu č.13/96 z 1.4.1997 (dále též jen Smlouvy ), přičemž ke každé z těchto smluv byl připojen splátkový kalendář. Ve všech třech Smlouvách byla dohodnuta splatnost prvé splátky na 25.9.2001 a splatnost poslední splátky na 25.3.2010. Rovněž je nesporné, že přihláška žalobkyně č.P-121 byla soudu doručena 2.11.2012.

Správce namítl promlčení těch splátek, jejichž splatnost nastala před 2.11.2008 s odůvodněním, že čtyřletá promlčecí doba dle § 397 zákona č.513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen ObchZ), běžela u práva na plnění závazku ode dne, kdy měl být závazek splněn (§ 392 odst.1 ObchZ), a to pro každou splátku samostatně (§ 392 odst.2 ObchZ). Správce proto namítl promlčení splátek, jejichž splatnost nastala od 25.9.2001 do 25.10.2008.

Žalobkyně proti námitce promlčení argumentovala v žalobě tvrzením, že čtyřletá promlčecí doba začala znovu běžet po uznání závazku dle § 407 ObchZ. Toto tvrzení zdůvodňovala a prokazovala jednak třemi Dohodami o změně Smluv o finančním pronájmu z 2.4.2010 č.11/96, č.12/96 a č.13/96 (dále též Dohody ), jednak nedatovaným Vzájemným odsouhlasením pohledávek a závazků k 31.12.2009 mezi BBV Cheb, s.r.o. a PREFA-BETON Cheb, spol. s r.o. (dále též Vzájemné odsouhlasení pohledávek ).

Soud provedl důkaz čtením těchto listin a dospěl k závěru, že se o písemné uznání závazku ve smyslu § 323 ObchZ nejedná.

Podle obsahu jsou Dohody koncipovány jako smlouva o koupi najaté věci dle § 489 ObchZ se shodným ujednáním o ukončení finančního pronájmu věcí movitých, o termínu poslední splátky a o kupní ceně. V obchodním styku a smluvní praxi je u smluv tohoto typu obvyklé, že zaplacením kupní ceny jsou vyrovnány veškeré vzájemné závazky vzniklé v průběhu nájemního vztahu a za těchto okolnosti lze Dohody považovat spíše za důkaz zániku všech pohledávek žalobkyně vůči Dlužníku, nikoli za důkaz o opaku, tedy o tom, že splátky nájemného nebyly řádně placeny. Ostatně žádná z Dohod neobsahuje žádnou zmínku o Dlužníkově dluhu. Ujednání z 2.4.2010 o tom, že poslední splátka byla splatná 25.3.2010, lze při absenci zmínky o dlužných splátkách interpretovat tak, že kupující měl v době uzavření Dohod jen jediný závazek-zaplatit kupní cenu. Zcela zde chybí projev vůle, ze kterého by bylo možno dovodit, že dlužník nějaký dluh uznává a zavazuje se jej v určité lhůtě určitým způsobem uhradit. Sama žalobkyně označuje Dohody za de facto kupní smlouvy.

Žádný projev směřující k uznání závazku neobsahuje ani Vzájemné odsouhlasení pohledávek k 31.12.2009; tato listina pouze eviduje určité částky na účtech žalobkyně a Dlužníka.

Jestliže listiny, označené žalobkyní jako důkazy, neobsahují žádné uznání závazku, pak soud považoval za nadbytečné vyslýchat statutární orgány účastníky či svědky, neboť nedostatek písemné formy uznání závazku nelze nahradit ústní výpovědí. Zde nenastala taková situace, kdy by účastníci či svědkové přispěli svojí výpovědí ke zpřesnění či vyjasnění písemného projevu.

Za těchto okolností soud žalobu zamítl i v části týkající se pohledávek správcem popřených a to z důvodu jejich promlčení, se přiklonil ke stanovisku žalovaného insolvenčního správce a přihlédl též ke stanovisku Nejvyššího soudu ČR, obsaženému v odůvodnění jeho rozhodnutí spis.zn.32 Cdo 2431/2007.

Žalovaný insolvenční správce měl ve sporu úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení. Přiznaná náhrada ve výši 10.743,-Kč zahrnuje náklady původního řízení před soudem I.stupně ve výši cestovného 1.251,-Kč včetně 21% DPH za cestu vozidlem BMW 330d ze sídla žalovaného v Karlových Varech k jednání před Krajským soudem v Plzni, dále náhradu za řízení u odvolacího soudu ve výši 8.228,-Kč včetně 21% DPH, a to za 2 úkony právní služby (převzetí zastoupení advokátem JUDr.Karlem Kolářem a vyjádření k odvolání žalobkyně) + 2 režijní paušály a konečně náklady spojené s účastí při opakovaném jednání před soudem I.stupně-cestovné 1.264,-Kč včetně 21% DPH.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Krajský soud v Plzni dne 04.02.2014

JUDr. Jan Blažek,v.r. samosoudce

Za správnost: Alena Dočkalová